Plné znění - Věstník Ministerstva zdravotnictví ČR • Částka: 5 • Rok: 2005

ZN.: 8504/05/WO

REF.: Radka Špírková, tel. 22497 linka 2505

Podle zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta zveřejňuje Ministerstvo zdravotnictví k zajištění specializačního vzdělávání lékařů tyto vzdělávací programy:

MUDr. Dalibor Štambera, v. r.

náměstek ministryně

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

REPRODUKČNÍ MEDICÍNA

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání v oboru reprodukční medicína je získání specializované způsobilosti osvojením potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností nezbytných pro vysoce specializovanou konzultační, diagnostickou a terapeutickou péči o páry se všemi typy poruch plodnosti a problémů v oblasti fertility.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.

Podmínkou pro získání specializace v oboru reprodukční medicína je absolvování vzdělávacího programu v oboru gynekologie a porodnictví a následné absolvování praxe v oboru reprodukční medicína v minimální délce 1 rok. Celková délka přípravy je minimálně 6 let.

a) povinná praxe v oboru reprodukční medicína

b) doporučená doplňková praxe

c) účast na vzdělávacích aktivitách

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů

3.1 Požadované teoretické znalosti

3.1.1 Základy klinické embryologie

a) Gametogeneze

Pohlavní diferenciace a determinace pohlaví u člověka,

Gametogeneze obecně. Meióza,

Spermiogeneze,

Oogeneze,

b) Fyziologie a patologie gamet

Morfologie, fyziologie a patologie oocytu po restartu meiózy,

Morfologie, fyziologie a patologie spermií,

Složení ejakulátu, fyziologický a diagnostický význam jeho komponent,

Spermiogram,

c) Preimplantační vývoj člověka

Oplození jako fyziologický a cytofyziologický proces,

Vývoj preimplantačního embrya,

Materno-embryonální dialog v procesu implantace a nejčasnějších vývojových fází,

d) Embryologické aspekty asistované reprodukce

Prostředí in vitro potřebné pro kultivaci lidských embryí,

In vivo a in vitro vývoj lidských embryí,

Fertilizace in vitro, ICSI,

Kryokonzervace buněk, embryí a tkání,

Vývoj embrya in vitro,

Kultivace embryí in vitro - faktory potenciálně vyvolávající a eliminující genetické

poškození embrya,

Preimplantační genetická diagnostika embryí,

e) Vývoj embrya a plodu od implantace do porodu

Mechanismy realizace genetické informace v průběhu vývoje plodu,

Vývoj od implantace do 6. týdne,

Vývoj od 7.týdne do 12. týdne,

Vývoj od 13.týdne do 15. týdne,

Vývoj od 16.týdne do 20. týdne,

Vývoj od 21.týdne do 40. týdne,

f) Morfologický a fyziologický základ prenatální detekce vrozených vad

Vývojové periody významné pro vznik vrozených vad,

Vztah mezi vývojem embrya a chromozomálními abnormitami,

Vývojové periody významné pro ultrazvukovou diagnostiku vrozených vývojových vad,

Embryologické aspekty amniocentézy, biopsie choria a kordocentézy,

g) Morfologický a fyziologický základ fetální terapie.

3.1.2 Reprodukční systém

a) Endokrinologie

Metabolismus steroidních hormonů,

Estrogeny a reprodukce,

Gestageny v reprodukční medicíně,

Androgeny a reprodukce,

Choriový gonadotropin,

LH a poruchy reprodukce,

Fyziologie a patologie hypothalamo-hypofyzo-ovariální osy,

Ovariální selhání,

Puberta,

Menopauza,

Poruchy menstruačního cyklu,

Anovulace, příčiny a léčba,

Syndrom PCO,

Thyreopatie a reprodukce,

Prolaktin,

b) Zásady farmakoterapie v reprodukční medicíně

Antiestrogeny,

Gonadotropiny,

Analoga GnRH - obecně,

Agonisté GnRH,

Antagonisté GnRH,

Zásady HRT,

Farmakoterapie při endometrioze,

c) Klinické aspekty péče o neplodné páry

Vrozené vady vnitřních rodidel,

Diagnostika při neplodnosti - ženy,

Možnosti chirurgické korekce při neplodnosti - indikace, podmínky a metody,

Tubární sterilita,

Endometrióza,

Idiopatická sterilita,

Imunologická sterilita,

Dárcovství oocytů,

Indikace homologní intrauterinní isneminace,

AID,

Uterinní faktor při neplodnosti,

Endoskopie a sterilita,

Opakované potrácení,

Sexuálně přenosné choroby,

Etické aspekty asistované reprodukce,

Legislativní aspekty asistované reprodukce,

Psychosomatické aspekty neplodnosti,

Komplikace asistované reprodukce,

Hyperstimulační syndrom,

Vícečetné těhotenství a léčba neplodnosti,

Metody asistované reprodukce,

Hormonální a nehormonální terapie v perimenopauze,

Problematika neplodnosti ve vyšším reprodukčním věku,

d) Plánované rodičovství

"Přírodní" metody v plánovaném rodičovství,

Bariérové metody v plánovaném rodičovství,

Hormonální kontracepce,

Problematika nitroděložní kontracepce,

Možnosti plánování rodiny - obecně,

Metody mužské kontracepce,

e) Demografie, statistika

Neplodnost a demografické aspekty,

Základní statistické pojmy a metody,

Randomizace, možnosti uspořádání studií,

f) Genetika

Genetické poradenství,

Cytogenetika - možnosti a limity při sterilitě,

Molekulární genetika,

Aneuploidie a diagnostické možnosti,

Monogenně podmíněné choroby a diagnostické možnosti,

g) Andrologie

Urogenitální trakt muže,

Andrologický faktor neplodnosti - obecně,

Diagnostika při andrologickém faktoru sterility,

Fertilizační potenciál spermií a možnosti predikce,

Funkční testy při andrologické sterilitě,

MESA, TESE,

Andropauza,

Genetické aspekty při neplodnosti muže,

Možnosti chirurgie při řešení andrologické sterility,

Asistovaná reprodukce při mužském faktoru sterility,

h) Kontrola kvality (quality management) při léčbě neplodnosti.

3.2 Požadované praktické dovednosti

3.3 Seznam požadovaných výkonů

4. Všeobecné požadavky

Znalosti základních právních předpisů platných ve zdravotnictví, systému zdravotní péče a posudkového lékařství. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem - záznam o absolvované praxi (konkrétních činnostech na pracovišti) v průkazu odbornosti, event. logbooku. Záznamy o průběžném hodnocení školitelem pravidelně v šestiměsíčních intervalech.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

c) Vlastní atestační zkouška

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Lékař se specializací v oboru reprodukční medicína je schopen samostatně poskytovat vysoce specializovanou konzultační, diagnostickou a terapeutickou péči v ambulantním nebo lůžkovém zařízení párům se všemi typy poruch plodnosti a problémů v oblasti fertility.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

SOUDNÍ LÉKAŘSTVÍ

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání v oboru soudní lékařství je získání specializované způsobilosti osvojením potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti morfologické a laboratorní diagnostiky, toxikologie i oblasti medicínsko-právní a trestně-právní, umožňujících samostatnou specializovanou činnost v oboru.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru soudní lékařství je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.

Podmínkou pro získání specializace v oboru soudní lékařství je zařazení do tohoto oboru a absolvování praxe v minimální délce 5 let, z toho:

a) povinná praxe v oboru

b) povinná doplňková praxe v dalších oborech

1 měsíc na traumatologii s praxí při příjmu a léčbě zraněných pacientů,

c) doporučená doplňková praxe

1 měsíc zdravotnická záchranná služba,

1 měsíc anesteziologie a resuscitace,

d) účast na vzdělávacích aktivitách

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností

3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů prokazatelných na konci povinného společného základu

Patologická anatomie

Teoretické znalosti nezbytně nutné

Autoptická diagnostika ve všech oborech medicíny s teoretickými poznatky, shrnutými v základních učebnicích obecné a speciální patologie, koncipované pro pregraduální a postgraduální výuku. Tyto znalosti musí mít návaznost na příslušné vědomosti z histologie, embryologie, anatomie, patofyziologie a všech hraničních klinických oborů. Teoretické ovládnutí principů histologické, histochemické, imunohistochemické, ev. elektronmikroskopické techniky. Schopnost posouzení patologicko-anatomických nálezů ve vztahu k patologickým nálezům mikrobiologickým a biochemickým.

Praktické dovednosti nezbytně nutné

3.2 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů prokazatelných na konci specializovaného výcviku v soudním lékařství

Teoretické znalosti nezbytně nutné

a) Soudní lékařství - obecná část:

Koncepce oboru soudního lékařství. Právní problematika ve vztahu k soudnímu lékařství. Trestní zákon. Trestní řád. Formy odpovědnosti při výkonu lékařského povolání. Struktura soudů, státních zastupitelství. Policie ČR. Lékař jako svědek. Lékař jako znalec. Lékařské vysvědčení. Lékařské potvrzení. Odborné vyjádření. Znalecký posudek. Povinná mlčenlivost zdravotnických pracovníků. Poučení a souhlas nemocného. Revers. Poškození života a zdraví pacienta v souvislosti s výkonem zdravotnických služeb. Postup lege artis a non lege artis. Znalecké komise. Smrt. Postup při úmrtí osoby nebo nálezu mrtvého těla mimo zdravotnické zařízení. Prohlídka zemřelého na místě nálezu. Druhy, nařizování a provádění pitev. Posmrtné změny. Určení doby smrti. Vitální a supravitální reakce. Stáří poranění. Imunohistochemická technika v soudnělékařské diagnostice. Soudnělékařská identifikace osoby neznámé totožnosti, vč. kosterního nálezu. Hromadná neštěstí. Exhumace. Balzamace. Hodnocení závažnosti poranění pro orgány činné v trestním řízení. Ublížení na zdraví. Těžká újma na zdraví. Bolestné a ztížení společenského uplatnění.

b) Soudní lékařství - speciální část:

Thanatologie a forenzní traumatologie:

Forenzní toxikologie:

Forenzní biologie:

Schopnost aplikace znalostí zejména z anatomie, histologie i klinických oborů při zhodnocení soudnělékařských nálezů a jejich interpretaci v posudkové činnosti.

4. Všeobecné požadavky

Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem

b) Předpoklad k přístupu k atestační zkoušce

c) Vlastní atestační zkouška

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Lékař se specializací v oboru soudní lékařství je schopen samostatné činnosti při práci na soudnělékařském oddělení. Je připraven řešit i složité otázky v diagnostické oblasti náhlé a násilné smrti, navrhovat a prosazovat opatření, která vyplývají z funkčního postavení.

Je způsobilý systematicky předávat teoretické i praktické zkušenosti svým spolupracovníkům, vykonávat konziliární činnost pro lékaře jiných oborů. Je schopen vykonávat znaleckou činnost zejména pro potřeby Policie ČR a soudů v trestně-právním i občansko-právním řízení.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

TUBERKULÓZA A RESPIRAČNÍ NEMOCI

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání je dosažení úplné kvalifikace v oboru tuberkulóza a respirační nemoci (TRN), získání potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti prevence, dispenzarizace, diagnostiky a terapie onemocnění dýchacího ústrojí a jiných patologických stavů postihujících dýchací ústrojí. Specialista oboru TRN musí být schopen samostatného kvalifikovaného rozhodování při řešení klinických problémů v oboru. Měl by být rovněž obeznámen s metodologií výzkumné práce a být schopen iniciovat výzkumné projekty a zaujímat zasvěcená stanoviska k výzkumu. Měl by být schopen vyučovat v oboru TRN a působit jako školitel.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru tuberkulóza a respirační nemoci je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.

Podmínkou pro získání specializace v oboru tuberkulóza a respirační nemoci je zařazení do oboru, absolvování společného interního základu a specializované praxe v celkové minimální délce 5 let, z toho:

2.1 Povinný interní základ - minimálně 24 měsíců

a) povinná praxe v oboru

18 měsíců na standardním lůžkovém interním oddělení s neselektovaným příjmem nemocných, z toho:

b) povinná doplňková praxe

1 měsíc pneumologie,

1 měsíc hematologie a transfúzní lékařství,

1 měsíc neurologie,

1 měsíc infekční lékařství,

2 měsíce chirurgie (převážně příjmová chirurgická ambulance),

c) doporučená doplňková praxe

1 měsíc dermatovenerologie,

1 měsíc psychiatrie,

1 měsíc rehabilitační a fyzikální medicína,

1 měsíc geriatrie.

Výcvik probíhá na standardních interních odděleních, resp. klinikách s nepřetržitým a neselektovaným příjmem nemocných a dostatečně velkým spádovým územím. Pracoviště disponují náležitým personálním a přístrojovým vybavením a zázemím pro školence,

d) účast na vzdělávacích aktivitách

povinný kurz po absolvování společného základu ukončený testem - 1 týden,

povinný kurz Lékařská první pomoc - 3 dny,

povinný seminář Základy zdravotnické legislativy - 1 den,

doporučené jsou další odborné akce pořádané IPVZ, ČIS JEP, ČLK atd.

2.2 Vlastní specializovaný výcvik - minimálně 36 měsíců

Postup do specializovaného výcviku je podmíněn splněním všech požadavků stanovených pro výcvik v rámci povinného interního základu.

a) povinná praxe v oboru

36 měsíců ve zdravotnickém zařízení oboru TRN, z toho:

Polovinu povinné ambulantní praxe je možno absolvovat v ambulanci lůžkového oddělení, zbývající 3 měsíce v samostatném ambulantním zařízení (státním nebo nestátním), které není součástí lůžkového zařízení.

Praxe probíhá na pracovištích oboru tuberkulózy a respiračních nemocí, která odborným vedením, personálním a přístrojovým vybavením a rozsahem činnosti zaručují přípravu v potřebném rozsahu. Minimálně 4 měsíce povinné praxe v oboru nebo doporučené doplňkové praxe je nutno absolvovat na akreditovaném pracovišti,

b) povinná doplňková praxe

2 týdny radiodiagnostické oddělení,

2 týdny dětské lůžkové oddělení,

c) doporučená doplňková praxe

1 měsíc ARO,

1 měsíc kardiologické oddělení (lůžkové, ambulantní),

1 měsíc oddělení hrudní chirurgie,

1 měsíc JIP oboru TRN,

d) účast na vzdělávacích aktivitách

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností

3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného interního základu

Základní cíle povinného interního základu:

Kardiologie - má ovládat kromě fyzikálního i základní funkční vyšetření srdce a periferní cirkulace, interpretaci elektrokardiogramu včetně diagnózy nejdůležitějších arytmií, základy ostatních neinvazivních a invazivních vyšetřovacích metod. Má znát etiopatogenezi, klinický obraz, diagnostiku a léčbu nejčastějších kardiovaskulárních onemocnění, zejména arteriální hypertenze, ischemické choroby srdeční včetně akutního infarktu a jeho komplikací, arytmií, chorob periferních tepen a žil, plicní embolie a ostatních akutních kardiovaskulárních příhod, včetně kardiogenního šoku, plicního edému, akcelerované hypertenze, disekce aneuryzmatu aorty, tamponády perikardu a diferenciální diagnostiku synkop i možnosti vyšetření. Dále má ovládat základní diagnostiku a léčbu nejčastějších vrozených a získaných srdečních vad, endokarditidy, myokarditidy a perikarditidy. Má prokázat znalosti farmakoterapie nemocí srdečních a cévních, současné možnosti nefarmakologické léčby, zejména z oblasti katetrizačních metod, dočasné a trvalé kardiostimulace, intervenční radiologie a kardiochirurgie. Má být obeznámen s novými poznatky v oblasti aterosklerózy, jejich rizikových faktorů a možnostmi prevence kardiovaskulárních onemocnění.

Pneumologie - má znát patofyziologii dýchání, základní parametry spirometrických vyšetření a krevních plynů, interpretaci rtg nálezu a základy ostatních diagnostických a terapeutických metod v pneumologii, včetně oxygenoterapie. Z akutních příhod musí ovládat zejména diagnostiku a léčbu pneumotoraxu, astmatického záchvatu, rozsáhlých forem pneumonií, akutního respiračního selhání, obstrukce horních dýchacích cest. Pozornost musí věnovat zejména nejčastějším plicním onemocněním jako jsou plicní záněty, chronická obstrukční plicní nemoc, tuberkulóza, chronické astma, bronchiektázie, nádory plic a dále diagnostice a léčbě chronické respirační insuficience.

U onemocnění pohrudnice má zvládnout navíc hrudní punkci a aspiraci výpotku k laboratorním vyšetřením. Má znát klinické projevy a diagnostiku intersticiálních plicních nemocí, empyému, syndromu spánkové apnoe a možnosti léčby. Musí umět provést diferenciální diagnostiku nejčastějších projevů plicních nemocí jako je dušnost, kašel, expektorace, bolesti na hrudníku, hemoptýza. Má znát základy epidemiologie a dispenzarizace plicních nemocí.

Gastroenterologie - má ovládat klinický obraz, diferenciální diagnostiku, léčbu a prevenci nejčastějších gastrointestinálních onemocnění: onemocnění jícnu, vředové choroby žaludku a dvanáctníku, chorob jater, žlučníku a žlučových cest, slinivky, tenkého i tlustého střeva. Zvláště se musí obeznámit s diagnostikou a diferenciální diagnostikou náhlých příhod břišních i diagnostikou a terapeutickými přístupy u krvácení z gastrointestinálního traktu. Zvláštní pozornost musí věnovat časné diagnostice nádorů trávicího ústrojí a konečníku. Má znát interpretaci hlavních laboratorních, rtg a ultrasonografických vyšetření, dále indikace a kontraindikace endoskopických vyšetření, má být obeznámen s možnostmi současných léčebných endoskopických zákroků i ostatních vyšetřovacích a léčebných metod používaných v gastroenterologii. Má znát i základní indikace k chirurgickému řešení chorob GIT.

Hepatologie - má zvládnout diagnostiku, diferenciální diagnostiku, terapii i prevenci jaterních chorob, má znát typy žloutenek i raných a pozdních stadií chronických jaterních onemocnění včetně časných stadií jaterních selhání.

Revmatologie - má znát klinické projevy nejčastěji se vyskytujících revmatických onemocnění, jejich diagnostiku a diferenciální diagnostiku včetně interpretace laboratorních testů. Dále má znát základy farmakoterapie revmatických onemocnění, možnosti léčby fyzikální, komplexní rehabilitace a léčby chirurgické. Má se obeznámit s možnostmi prevence u revmatických onemocnění.

Nefrologie - má ovládat klinický obraz a léčbu onemocnění ledvin a vývodných cest močových včetně diferenciální diagnostiky nefrotického syndromu, nefrogenní hypertenze, nefrolitiázy, diagnostiku a léčbu glomerulonefritid a intersticiálních nefritid. Dále by měl ovládat základní diferenciální diagnostiku selhání ledvin, základní principy hemodialýzy a peritoneální dialýzy. Měl by též prokázat znalosti dávkování léčivých přípravků u nemocných se snížením renálních funkcí (vylučování léčivých přípravků, nežádoucí účinky, nefrotoxicita léčivých přípravků apod.). Dále musí ovládat základní principy funkčního vyšetřování ledvin, zejména vyšetřování a interpretaci glomerulární filtrace a koncentrační schopnosti ledvin. Musí znát indikace a kontraindikace biopsie ledvin a základní problematiku transplantací ledvin.

Endokrinologie - má znát základní funkce žláz s vnitřní sekrecí a jejich poruchy, klinický obraz onemocnění hypotalamohypofyzárního systému, štítné žlázy, příštítných tělísek a nadledvin, jejich laboratorní diagnostiku a principy léčby, a to i s ohledem na ovlivnění akutních, život ohrožujících stavů u endokrinních chorob. Má znát i účast endokrinního systému při vzniku a rozvoji jiných onemocnění. Musí mít i základní vědomosti o léčbě hormony a znát rizika s tím spojená.

Diabetologie - má znát diagnostiku a klinický obraz inzulín dependentního a non-dependentního DM, léčbu inzulínem a perorálními antidiabetiky. Má znát kritéria kompenzace diabetu, diagnostiku a léčbu hyperglykemického a hyperosmolárního kómatu, hypoglykemické stavy, akutní a pozdní diabetické komplikace a jejich léčbu.

Metabolismus a výživa - má znát základy hlavních metabolických pochodů a jejich regulací, diagnostiku a léčbu poruch vnitřního prostředí, principy racionální výživy, etiopatogenezi a diferenciální diagnostiku výživových poruch a některých enzymopatií, principy jejich léčby, dietoterapii a základy enterální a parenterální výživy.

Hematologie - má prokázat znalosti celého spektra krevních nemocí i sekundárního postižení krvetvorby. Má znát indikace hematologických vyšetření morfologických, hemokoagulačních a imunologických a jejich užití v diferenciální diagnostice. Má mít základní znalosti o současných možnostech léčby hematoonkologických onemocnění. V oboru transfúzní lékařství má zvládnout příslušné požadavky dané obecnou náplní interního základu se zvláštním důrazem na znalost biologických účinků transfúze krve a jejich složek, indikací transfúze a transfúzní techniky, prevence, diagnostiky a léčby posttransfúzních komplikací.

Alergologie a klinická imunologie - má mít základní znalost o imunitním systému a jeho fyziologické funkci. V oblasti patologie imunity pak teoretické základy alergie, stavů imunitní nedostatečnosti a autoimunitních chorob, znát klinickou symptomatologii těchto stavů a možnosti její laboratorní diagnostiky a léčby.

Onkologie - musí ovládat principy časné diagnostiky nádorů. Musí znát rizikové faktory vzniku nádorů a možnosti event. prevence. Musí být seznámen s možnostmi současné léčby nádorových onemocnění.

Geriatrie - má se obeznámit s diagnostikou, léčbou a prevencí častých onemocnění pozdního věku, např. mozkové cévní příhody, arteriální hypertenze, Parkinsonovy choroby, demence, artrózy, osteoporózy atd. Dále se seznámí s problematikou nespecifických problémů stáří, jako jsou závratě a pády, močová inkontinence, imobilita, dekubity, poruchy paměti a v neposlední řadě také úskalími medikamentózní léčby, iatrogenním poškozením léčivými přípravky a základy geriatrické rehabilitace a geriatrického ošetřovatelství.

Klinická farmakologie - musí znát základní údaje o farmakologii a farmakoterapeutickém použití léčiv potřebných pro léčbu vnitřních nemocí. Zejména musí ovládat indikace, kontraindikace, hlavní nežádoucí účinky a základy kinetiky léčivých přípravků používaných v léčbě nejčastějších vnitřních onemocnění.

Infekční lékařství - má znát etiologii, patogenezi, klinický obraz a terapii běžně se vyskytujících onemocnění virových, bakteriálních, parazitárních a mykotických. Pozornost musí věnovat hlavně vyšetření febrilního pacienta, rozpoznávání urgentních infekčních situací včetně septických stavů, nosokomiálním infekcím, infekcím u imunokompromitovaných nemocných a postupům u teploty nejasného původu. Dále má ovládat základy interpretace mikrobiologických vyšetření, nejčastěji užívané antimikrobiální léčivé přípravky, dávkování, způsoby aplikace, průnik do jednotlivých orgánů. Má být obeznámen s možnostmi kontroly infekčních onemocnění ve společnosti včetně epidemiologie, přenosu a prevence.

Pro stanovení komplexní terapie má prokázat základní znalosti pro sestavení celkového režimu nemocného, jehož součástmi jsou:

Ostatní obory a zvláštnosti:

Absolvent interního základu musí prokázat i znalosti z jiných oborů, v rozsahu nutném ke správnému stanovení diagnózy a diferenciální diagnózy a k rozhodnutí o účelné terapii.

Neurologie má být schopen neurologické anamnézy u pacienta s neurologickými projevy, základního neurologického vyšetření se závěrem pravděpodobné lokalizace neurologického poškození, dokázat klinicky vyhodnotit časté neurologické projevy jako jsou bolesti hlavy, závratě, křeče, bezvědomí, zmatenost, mimovolní pohyby, parestézie, bolesti. Má být obeznámen se základy vyšetřovacích technik v neurologii, s diagnostikou a léčbou nejčastějších neurologických onemocnění, zejména diagnostikou a léčbou urgentních neurologických situací.

Dermatologie - musí se obeznámit s vyšetřovacími postupy u onemocnění kůže, vlasů, nehtů a sliznic, s diagnostikou a léčbou nejčastějších kožních nemocí, zejména ve vztahu k možným projevům vnitřních onemocnění.

Psychiatrie - obeznámí se s nejčastěji se vyskytujícími psychiatrickými nemocemi, zejména s vyšetřením a léčbou depresivních onemocnění, deliria, sebepoškozování, panickou atakou, alkoholismem a jinými toxikomaniemi, stavy zmatenosti. Obeznámí se s vyhodnocováním rizika sebevraždy, jednáním s agresivním pacientem i příbuznými, psychosomatickou problematikou.

Rehabilitace - obeznámí se se základní terminologií dle definice WHO, s vyhodnocováním rehabilitačního potenciálu ve vztahu k neurologickým onemocněním, stavům po úrazech, chronických muskuloskeletálních onemocněních a následků a komplikací těchto onemocnění např. bolest, kontraktury, deformity, infekce, stres, poruchy výživy apod. Obeznámí se s možnostmi léčby těchto poruch např. lokální injekční technikou, používáním zdravotnických prostředků, obeznámí se s týmem nelékařských spolupracovníků (klinický psycholog, sociální pracovník, logoped apod.).

Chirurgie - má se obeznámit s klinickými a laboratorními projevy nejčastějších chirurgických onemocnění s důrazem na diferenciální diagnostiku akutních břišních příhod a ošetřováním nejčastějších úrazů. Má se obeznámit s možnostmi léčby chirurgických onemocnění včetně endoskopických a laparoskopických technik. Musí znát rizika interních onemocnění ve vztahu k chirurgickým zákrokům, význam interních předoperačních vyšetření a konziliární činnosti internisty v chirurgických oborech.

Praktické znalosti:

Absolvent společného interního základu má ovládat techniku některých diagnostických a terapeutických výkonů jako je vyšetření per rectum, rektoskopie, punkce hrudníku, břišní dutiny (ascitu), sternální a lumbální punkci, punkci kolenního kloubu, cévkování močového měchýře, zavádění žaludeční a duodenální sondy, zavedení Sengstakenovy sondy, provést výplach žaludku, odsávání sekretu z dýchacích cest a techniku kardiopulmonální resuscitace. Musí umět zavést žilní kanylu a dlouhodobou péči o ni, péči o centrální žilní katétr a měření centrálního žilního tlaku (blíže logbook). Během výcviku má školenec na starosti minimálně 10 a maximálně 20 lůžek, přijme, ošetří a propustí minimálně 300 pacientů na oddělení a ošetří minimálně 600 ambulantních pacientů za rok.

3.2 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci specializovaného výcviku

Teoretické znalosti:

Školenec musí prokázat znalost struktury, fyziologie a patofyziologie dýchacího ústrojí, anatomie i patologické anatomie dýchacího ústrojí, znalost fyziologie a patofyziologie dýchání, cirkulace a poruch acidobazické rovnováhy. Musí ovládat etiologii, patogenezi, epidemiologii, diagnostiku, terapii, rehabilitaci a prevenci tuberkulózy a respiračních nemocí. Povinná je znalost problematiky tuberkulózy a respiračních nemocí ve svém regionu a orientace i v celostátním měřítku.

Z tuberkulózy musí ovládat zásady dispenzární práce, prevenci, epidemiologii, diagnostiku, terapii, organizaci boje proti tuberkulóze dýchacího ústrojí, tak i tuberkulóze mimoplicní. Dále je požadována znalost všech netuberkulózních onemocnění dýchacího ústrojí, a to afekcí zánětlivých i nezánětlivých, onemocnění plic profesionální, nádorová onemocnění plic a průdušek, nemoci s bronchiální obstrukcí, plicní fibrózy, plicní manifestace systémových onemocnění a plicní projevy primárně mimoplicních nemocí.

Pro terapii se zdůrazňuje zejména znalost farmakodynamiky a komplexní léčby tuberkulózy jak v ústavních, tak i ambulantních podmínkách a komplexní léčby respiračních nemocí včetně indikací k chirurgické léčbě a chemoterapie. Je požadována znalost komplikací léčby včetně projevů alergie na léčivé přípravky a jejich zvládnutí, komplexní léčba akutní i chronické respirační nedostatečnosti, správné vedení kyslíkové terapie, inhalační terapie, indikací k neinvazivní i invazivní ventilaci. Uchazeč musí znát principy léčebné rehabilitace včetně indikací k ústavní a lázeňské léčbě.

Teoreticky musí školenec ovládat: cytologickou diagnostiku (indikace k vyšetření, odběr a uchování materiálů, hodnocení výsledků), diagnostickou mediastinoskopii (indikace k vyšetření), bioptické vyšetření (možnosti odběru materiálu, indikace, interpretace výsledků), vyšetření bronchologické (indikace, diagnostické využití, hodnocení výsledků), vyšetření mechaniky dýchání, respirace, plicní difuze, plicní cirkulace, bronchomotorické testy, bronchoalveolární laváž, základy alergologických a imunologických testů.

Musí znát legislativní normy vztahující se k provozování zdravotnického zařízení oboru TRN, výkonu praxe a povinných hygienických a protiepidemických opatření. Specialista v oboru tuberkulózy a respiračních nemocí musí kromě své odborné kvalifikace znát koncepci svého oboru a své povinnosti ve smyslu organizačních a provozních řádů a dalších platných předpisů tak, aby dovedl samostatně pracovat na oddělení nemocnice či ambulanci, vykonávat konziliární službu v oboru tuberkulózy a respiračních nemocí pro ostatní obory, zvládnout problematiku boje proti tuberkulóze i proti netuberkulózním nemocím dýchacího ústrojí, využít znalostí hlavních zdravotnických programů v návaznosti na oborovou problematiku.

Předpokladem k získání specializace je dokonalé zvládnutí teoretických i praktických znalostí celého spektra nemocí plic, mediastina a pleury, včetně plicních projevů mimoplicních nemocí a dalších patologických stavů postihujících dýchací ústrojí. Především se jedná o následující oblasti:

Praktické znalosti a dovednosti:

Kromě výkonů požadovaných v základní části výcviku musí specialista v oboru TRN dále ovládat techniku některých diagnostických a terapeutických výkonů jako je přímá baciloskopie a hodnocení výsledků kultivací etiologického agens TBC, tuberkulinové testy a vakcinaci, fyzikální vyšetřovací metody, rentgenové diagnostické metody, včetně CT vyšetření hrudníku a dalších zobrazovacích metod, vyšetření plicní ventilace a respirace, techniku místního znecitlivění před zavedením bronchoskopu, základní bronchoskopické vyšetření s odsátím bronchiálního sekretu, intubaci endotracheálních kanyl a bronchoskopu u pacientů v bezvědomí nebo narkóze, punkci hrudníku, odběr arteriální krve. Musí být obeznámen též s indikacemi ke kyslíkové léčbě, obzvláště se zřetelem k provádění nízkoprůtokové oxygenoterapie u nemocných s respirační nedostatečností. Dále je třeba zvládnout všechny formy inhalační terapie.

Přehled požadovaných výkonů provedených samostatně během specializačního vzdělávání v oboru TRN

Předložení seznamu pacientů, u nichž samostatně provedl uvedené výkony:

Předložení potvrzení o provedení výkonů podepsané školitelem:

Seznam provedených praktických výkonů ve formě Záznamu provedených výkonů ve specializačním vzdělávání (logbook).

Rozsah požadovaných znalostí z příbuzných oborů

Školenec musí být dobře obeznámen s nemocemi a stavy, které buď komplikují plicní onemocnění nebo vedou k plicním projevům a ovlivňují funkci dýchacího ústrojí.

Jsou to především: plicní embolie, oběhové selhání akutní a chronické, poškození jater a ledvin, především v důsledku podávání léčivých přípravků.

Dále musí být obeznámen se základy diagnostiky bakteriologické, virologické, biochemické, hematologické a imunologické (indikace k vyšetření, odběr a transport materiálu, klinické využití vyšetření).

Školenec musí získat praktické zkušenosti ze spolupráce s odborníky jiných oborů:

U některých požadovaných výkonů se nepředpokládá, že je bude pneumolog v praxi běžně provádět, ale bude je denně indikovat, s jejich nálezy pracovat, a proto je nutné jejich praktické zvládnutí v průběhu specializačního vzdělávání.

4. Všeobecné požadavky

Absolvent specializačního vzdělávání:

Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem podle vypracovaného plánu specializačního vzdělávání.

Školitelem je zpravidla přednosta kliniky/primář příslušného zdravotnického zařízení, který má příslušnou specializaci a dostatečnou erudici v oboru TRN. V případě problémů při ustanovení školitele uchazeč neodkladně požádá vedoucího subkatedry TRN o součinnost při ustanovení školitele. Školitel je zodpovědný za vedení přípravy, kontroluje dodržování plánu, dvakrát ročně provádí písemné hodnocení průběhu přípravy do průkazu odbornosti (indexu) a potvrzuje provedené výkony v Záznamu o provedených výkonech (logbook). Celkové zhodnocení na konci povinného interního základu a jeho záznam v logbooku.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

c) Vlastní atestační zkouška

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Úspěšný absolvent specializačního vzdělávání získává specializovanou způsobilost v oboru TRN a je oprávněn samostatně provádět veškeré diagnostické, léčebné, preventivní i dispenzární výkony oboru TRN, včetně posudkové a konziliární činnosti, jak v lůžkovém zařízení, tak v ambulanci. Opravňuje k zastávání funkčních míst v oboru a je požadována i pro výkon pedagogické, resp. výzkumné praxe.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

UROLOGIE

oprava: částka 7/2005

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání je získání teoretických znalostí a praktických dovedností, které umožňují samostatně provádět odbornou činnost urologa.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru urologie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.

Podmínkou pro získání specializace v oboru urologie je zařazení do specializačního vzdělávání tohoto oboru a absolvování praxe v minimální délce 6 let.

a) povinná praxe v oboru

b) povinná doplňková praxe v dalších oborech

c) účast na vzdělávacích aktivitách

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností

a) Z vlastního oboru

Teoretické znalosti

Hloubka požadovaných znalostí v dané oblasti (výčet následuje) se řídí doporučením EBU a je odstupňována od A-C. Aktuální informace mají k dispozici akreditovaná pracoviště a příslušní školitelé.

Zvláštnosti léčby geriatricky nemocných.

U urologických onemocnění musí uchazeč ovládat patogenezi, epidemiologii, diagnostiku, diferenciální diagnostiku, konzervativní a chirurgickou terapii urologických chorob, prognózu a prevenci, musí ovládat provedení základních urologických operací, otevřených i endoskopických.

Praktické dovednosti

Základní vyšetřovací způsoby v urologii (standardní vyšetřování, skórovací dotazníky, vyšetření moče, endoskopie, ultrasonografie, uroradiologie, urodynamické vyšetření).

Minimální počet provedených operačních výkonů:

b) Z ostatních oborů

Teoretické znalosti

Praktické dovednosti

c) Vědecko-výzkumná činnost

Publikace (jako první autor) alespoň dvou prací v recenzovaném českém či zahraničním časopise, vycházející z výzkumné činnosti na akreditovaném pracovišti.

4. Všeobecné požadavky

Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem

Průběh specializačního vzdělávání je monitorován v průkazu odbornosti, kam každý školitel pravidelně (nejméně za 6 měsíců) nebo vždy po ukončení pobytu na pracovišti, zapisuje hodnocení, výčet získaných dovedností (viz logbook) a teoretických znalostí (ve formě studia časopisů, účasti na specializačních kurzech). Školitel zajistí, aby příprava byla všestranná, tedy postihla obor v celé své šíři, a to podle požadavků specializačního vzdělávání.

Výčet získaných dovedností je monitorován podle pokynů v Záznamu provedených výkonů (logbooku). Zápisy v Záznamu provedených výkonů musí být potvrzeny přednostou školicího pracoviště.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

Přihlášku k atestační zkoušce doloží uchazeč údaji o léčebné, zdravotně výchovné, vědecké a pedagogické činnosti.

c) Vlastní atestační zkouška

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Lékař se specializací v oboru urologie je oprávněn vést samostatně ambulantní i lůžkovou diagnostiku a léčbu urologických nemocných, včetně základní operační léčby. Samostatné provádění specializovaných výkonů předpokládá další klinickou praxi.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

VEŘEJNÉ ZDRAVOTNICTVÍ

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání je získání teoretických a praktických znalostí v oboru veřejné zdravotnictví (Public Health), potřebných k výkonu řídících a manažerských funkcí ve zdravotnické soustavě.

Specializační vzdělávání je určeno pro lékaře, kteří zastávají řídící a organizační funkce ve zdravotnictví nebo se na ně připravují.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.

Podmínkou k zařazení do oboru veřejné zdravotnictví je absolvování vzdělávacího programu v některém specializačním oboru nebo minimálně 2 roky společného základu, eventuálně 2 roky odborné praxe v oblasti zdravotnictví.

Celková délka specializačního vzdělávání je 5 let odborné praxe ve zdravotnictví a absolvování vzdělávacích modulů na akreditovaném pracovišti (15 týdnů).

Účast na vzdělávacích aktivitách:

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností

Uchazeč o specializaci musí ovládat teoretické základy oboru veřejné zdravotnictví v rozsahu určeném náplní modulů I. - XV. a musí prokázat schopnosti jejich aplikace v konkrétních situacích a podmínkách jeho pracovního zařazení.

Organizace výuky:

A. Základní týdenní kurzy (moduly) jsou hlavní formou výuky. Probíhají v 15 týdenních soustředěních, z nichž zpravidla 4 dny jsou věnovány vlastní výuce a 1 den konzultacím a individuálnímu studiu. Prvních XIV modulů je v 1 - 2 měsíčních intervalech soustředěno do 18 měsíců přípravy, 6 měsíců je vyhrazeno pro individuální zpracování atestační práce, pro konzultace, případně náhradní účast za neabsolvované moduly k dosažení potřebných kreditů, pro účast na volitelných kurzech nebo na absolvování praktických stáží.

Poslední (XI.) modul je věnován veřejné obhajobě atestačních prací přibližně 1 měsíc před vlastní atestační zkouškou.

Obsah 14 týdenních modulů, které jsou monotematicky zaměřené na nejdůležitější oblasti veřejného zdravotnictví:

Oba moduly jsou svým obsahem diferencovaně zaměřené na dva tematické okruhy volitelné podle pracovního zařazení a zájmu posluchačů:

směr manažerský:

vybrané otázky financování zdravotnictví, zdravotního pojištění, ekonomiky zdravotnictví, organizace a řízení zdravotnických zařízení,

směr prevence, podpory zdraví a komunitní péče:

péče o specifické populační skupiny, vymezené sociálními a věkovými charakteristikami, možnosti a způsoby prevence a podpory zdraví v různých podmínkách.

Témata pro oba směry těchto modulů navazují na otázky, probírané v předchozích modulech a prohlubují je zejména prostřednictvím diskusních panelů a řešením modelových situací a konkrétních projektů.

Programy těchto modulů jsou pro každý cyklus specializačního vzdělávání upravovány podle aktuálních podmínek a potřeb.

Účastníci specializačního vzdělávání si mohou vybrat z krátkodobých kurzů ŠVZ IPVZ, které jsou uvedeny v Přehledu vzdělávacích programů IPVZ (legislativa, řízení, kvalita péče, regionální zdravotní politika apod.). Účast na těchto kurzech je zahrnuta do kreditního systému.

C. Praktické stáže

Jde o nepovinnou součást přípravy dle vlastního výběru účastníka či skupiny účastníků. Trvá maximálně 5 dnů a je zahrnuta do kreditního systému. Účastníci se mohou na pracovišti svých kolegů seznámit např. s řízením lůžkového zdravotnického zařízení, s prací zdravotního rady, řízením hygienické stanice, pracovištěm záchranné služby apod.

D. Kreditní systém je volen tak, aby odpovídal požadavkům Evropské asociace škol veřejného zdravotnictví (ASPHER).

Kredity jsou udělovány podle stanovených pravidel, jak za účast v základních modulech, tak za atestační práci, popřípadě též za praktické stáže a za účast na volitelných kurzech.

4. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení během přípravy - jednak během diskusí, seminářů a panelů, které jsou součástí jednotlivých modulů, jednak při průběžné prezentaci postupu na zvoleném tématu závěrečné atestační práce (cíl, metodický postup, pracovní hypotéza).

b) Předpoklady přístupu k atestační zkoušce

c) Vlastní atestační zkouška

5. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání v oboru veřejné zdravotnictví je oprávněn vykonávat veškeré manažerské a řídící funkce ve zdravotnických zařízeních.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

VNITŘNÍ LÉKAŘSTVÍ

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání je dosažení úplné kvalifikace v oboru vnitřní lékařství, která umožní absolventovi samostatnou práci v ambulantní i nemocniční sféře a je také požadovanou kvalifikací pro zastávání funkčních míst v oboru.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru vnitřní lékařství je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.

Podmínkou pro získání specializace v oboru vnitřní lékařství je zařazení do oboru, absolvování společného interního základu a specializované praxe v minimální délce 6 let, z toho:

2.1 Povinný interní základ - minimálně 24 měsíců

a) povinná praxe v oboru

18 měsíců na standardním lůžkovém interním oddělení s neselektovaným příjmem nemocných, z toho:

3 měsíce na JIP,

3 měsíce na příjmové ambulanci pod odborným dohledem,

b) povinná doplňková praxe

1 měsíc pneumologie,

1 měsíc hematologie a transfúzní lékařství,

1 měsíc neurologie,

1 měsíc infekční lékařství,

2 měsíce chirurgie (převážně příjmová chirurgická ambulance),

c) doporučená doplňková praxe

1 měsíc dermatovenerologie,

1 měsíc psychiatrie,

1 měsíc rehabilitační a fyzikální medicína,

1 měsíc geriatrie.

Výcvik probíhá na standardních interních odděleních, resp. klinikách s nepřetržitým a neselektovaným příjmem nemocných a dostatečně velkým spádovým územím. Pracoviště disponují náležitým personálním a přístrojovým vybavením a zázemím pro školence,

d) účast na vzdělávacích aktivitách

povinný kurz po absolvování interního základu ukončený testem - 1 týden,

povinný kurz Lékařská první pomoc - 3 dny,

povinný seminář Základy zdravotnické legislativy - 1 den,

doporučené jsou další odborné akce pořádané IPVZ, ČIS JEP, ČLK atd.

2.2 Vlastní specializovaný výcvik - minimálně 48 měsíců

Postup do specializovaného výcviku je podmíněn splněním všech požadavků stanovených pro výcvik v rámci povinného interního základu.

a) povinná praxe v oboru

6 měsíců jednotka intenzivní péče,

3 měsíce kardiologie,

3 měsíce gastroenterologie,

3 měsíce endokrinologie, diabetologie a ostatních poruch metabolismu a výživy (po 6 týdnech),

2 měsíce nefrologie,

2 měsíce revmatologie,

b) povinná doplňková praxe

1 měsíc geriatrie,

1 měsíc onkologie a paliativní péče,

c) doporučená doplňková praxe

1 měsíc klinická farmakologie,

1 měsíc pneumologie,

1 měsíc hematologie.

V první části přípravy školenec absolvuje přípravu na specializovaných pracovištích uvedených oborů, určených pro výuku všeobecných internistů.

Druhá část přípravy (zbylých 27 měsíců) probíhá na standardním lůžkovém oddělení (s dostatečným spádovým územím a neselektovaným příjmem nemocných, které je schopno zajistit školenci požadovanou náplň), z toho minimálně 3 měsíce na příjmové interní ambulanci. Jednotlivé části specializované přípravy uchazeč může libovolně absolvovat na kterémkoliv pracovišti, které je schváleno pro tyto účely. Minimální doba strávená na akreditovaném pracovišti je 12 měsíců. Koordinační činnost pracovišť, na kterých probíhá specializační vzdělávání, zajišťuje katedra interního lékařství IPVZ. Absolvovanou praxi z jednotlivých oborů i s požadovaným praktickým výcvikem a jejich hodnocením školitelem doloží školenec písemně (logbook),

d) účast na vzdělávacích aktivitách

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností

3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného interního základu

Vlastní obor:

Základní cíle povinného interního základu:

Kardiologie - má ovládat kromě fyzikálního i základní funkční vyšetření srdce a periferní cirkulace, interpretaci elektrokardiogramu včetně diagnózy nejdůležitějších arytmií, základy ostatních neinvazivních a invazivních vyšetřovacích metod. Má znát etiopatogenezi, klinický obraz, diagnostiku a léčbu nejčastějších kardiovaskulárních onemocnění, zejména arteriální hypertenze, ischemické choroby srdeční včetně akutního infarktu a jeho komplikací, arytmií, chorob periferních tepen a žil, plicní embolie a ostatních akutních kardiovaskulárních příhod, včetně kardiogenního šoku, plicního edému, akcelerované hypertenze, disekce aneuryzmatu aorty, tamponády perikardu a diferenciální diagnostiku synkop i možnosti vyšetření. Dále má ovládat základní diagnostiku a léčbu nejčastějších vrozených a získaných srdečních vad, endokarditidy, myokarditidy a perikarditidy. Má prokázat znalosti farmakoterapie nemocí srdečních a cévních, současné možnosti nefarmakologické léčby, zejména z oblasti katetrizačních metod, dočasné a trvalé kardiostimulace, intervenční radiologie a kardiochirurgie. Má být obeznámen s novými poznatky v oblasti aterosklerózy, jejich rizikových faktorů a možnostmi prevence kardiovaskulárních onemocnění.

Pneumologie - má znát patofyziologii dýchání, základní parametry spirometrických vyšetření a krevních plynů, interpretaci rtg nálezu a základy ostatních diagnostických a terapeutických metod v pneumologii, včetně oxygenoterapie. Z akutních příhod musí ovládat zejména diagnostiku a léčbu pneumotoraxu, astmatického záchvatu, rozsáhlých forem pneumonií, akutního respiračního selhání, obstrukce horních dýchacích cest. Pozornost musí věnovat zejména nejčastějším plicním onemocněním jako jsou plicní záněty, chronická obstrukční plicní nemoc, tuberkulóza, chronické astma, bronchiektázie, nádory plic a dále diagnostice a léčbě chronické respirační insuficience.

U onemocnění pohrudnice má zvládnout navíc hrudní punkci a aspiraci výpotku k laboratorním vyšetřením. Má znát klinické projevy a diagnostiku intersticiálních plicních nemocí, empyému, syndromu spánkové apnoe a možnosti léčby. Musí umět provést diferenciální diagnostiku nejčastějších projevů plicních nemocí jako je dušnost, kašel, expektorace, bolesti na hrudníku, hemoptýza. Má znát základy epidemiologie a dispenzarizace plicních nemocí.

Gastroenterologie - má ovládat klinický obraz, diferenciální diagnostiku, léčbu a prevenci nejčastějších gastrointestinálních onemocnění: onemocnění jícnu, vředové choroby žaludku a dvanáctníku, chorob jater, žlučníku a žlučových cest, slinivky, tenkého i tlustého střeva. Zvláště se musí obeznámit s diagnostikou a diferenciální diagnostikou náhlých příhod břišních i diagnostikou a terapeutickými přístupy u krvácení z gastrointestinálního traktu. Zvláštní pozornost musí věnovat časné diagnostice nádorů trávicího ústrojí a konečníku. Má znát interpretaci hlavních laboratorních, rtg a ultrasonografických vyšetření, dále indikace a kontraindikace endoskopických vyšetření, má být obeznámen s možnostmi současných léčebných endoskopických zákroků i ostatních vyšetřovacích a léčebných metod používaných v gastroenterologii. Má znát i základní indikace k chirurgickému řešení chorob GIT.

Hepatologie - má zvládnout diagnostiku, diferenciální diagnostiku, terapii i prevenci jaterních chorob, má znát typy žloutenek i raných a pozdních stadií chronických jaterních onemocnění včetně časných stadií jaterních selhání.

Revmatologie - má znát klinické projevy nejčastěji se vyskytujících revmatických onemocnění, jejich diagnostiku a diferenciální diagnostiku včetně interpretace laboratorních testů. Dále má znát základy farmakoterapie revmatických onemocnění, možnosti léčby fyzikální, komplexní rehabilitace a léčby chirurgické. Má se obeznámit s možnostmi prevence u revmatických onemocnění.

Nefrologie - má ovládat klinický obraz a léčbu onemocnění ledvin a vývodných cest močových včetně diferenciální diagnostiky nefrotického syndromu, nefrogenní hypertenze, nefrolitiázy, diagnostiku a léčbu glomerulonefritid a intersticiálních nefritid. Dále by měl ovládat základní diferenciální diagnostiku selhání ledvin, základní principy hemodialýzy a peritoneální dialýzy. Měl by též prokázat znalosti dávkování léčivých přípravků u nemocných se snížením renálních funkcí (vylučování léčivých přípravků, nežádoucí účinky, nefrotoxicita léčivých přípravků apod.). Dále musí ovládat základní principy funkčního vyšetřování ledvin, zejména vyšetřování a interpretaci glomerulární filtrace a koncentrační schopnosti ledvin. Musí znát indikace a kontraindikace biopsie ledvin a základní problematiku transplantací ledvin.

Endokrinologie - má znát základní funkce žláz s vnitřní sekrecí a jejich poruchy, klinický obraz onemocnění hypotalamohypofyzárního systému, štítné žlázy, příštítných tělísek a nadledvin, jejich laboratorní diagnostiku a principy léčby, a to i s ohledem na ovlivnění akutních, život ohrožujících stavů u endokrinních chorob. Má znát i účast endokrinního systému při vzniku a rozvoji jiných onemocnění. Musí mít i základní vědomosti o léčbě hormony a znát rizika s tím spojená.

Diabetologie - má znát diagnostiku a klinický obraz inzulin dependentního a non-dependentního DM, léčbu inzulinem a perorálními antidiabetiky. Má znát kritéria kompenzace diabetu, diagnostiku a léčbu hyperglykemického a hyperosmolárního kómatu, hypoglykemické stavy, akutní a pozdní diabetické komplikace a jejich léčbu.

Metabolismus a výživa - má znát základy hlavních metabolických pochodů a jejich regulací, diagnostiku a léčbu poruch vnitřního prostředí, principy racionální výživy, etiopatogenezi a diferenciální diagnostiku výživových poruch a některých enzymopatií, principy jejich léčby, dietoterapii a základy enterální a parenterální výživy.

Hematologie - má prokázat znalosti celého spektra krevních nemocí i sekundárního postižení krvetvorby. Má znát indikace hematologických vyšetření morfologických, hemokoagulačních a imunologických a jejich užití v diferenciální diagnostice. Má mít základní znalosti o současných možnostech léčby hematoonkologických onemocnění. V oboru transfúzní lékařství má zvládnout příslušné požadavky dané obecnou náplní interního základu se zvláštním důrazem na znalost biologických účinků transfúze krve a jejich složek, indikací transfúze a transfúzní techniky, prevence, diagnostiky a léčby posttransfúzních komplikací.

Alergologie a klinická imunologie - má mít základní znalost o imunitním systému a jeho fyziologické funkci. V oblasti patologie imunity pak teoretické základy alergie, stavů imunitní nedostatečnosti a autoimunitních chorob, znát klinickou symptomatologii těchto stavů a možnosti její laboratorní diagnostiky a léčby.

Onkologie - musí ovládat principy časné diagnostiky nádorů. Musí znát rizikové faktory vzniku nádorů a možnosti event. prevence. Musí být seznámen s možnostmi současné léčby nádorových onemocnění.

Geriatrie - má se obeznámit s diagnózou, léčbou a prevencí častých onemocnění pozdního věku, např. mozkové cévní příhody, arteriální hypertenze, Parkinsonovy choroby, demence, artrózy, osteoporózy atd. Dále se seznámí s problematikou nespecifických problémů stáří, jako jsou závratě a pády, močová inkontinence, imobilita, dekubity, poruchy paměti a v neposlední řadě také úskalími medikamentózní léčby, iatrogenním poškozením léčivými přípravky a základy geriatrické rehabilitace a geriatrického ošetřovatelství.

Klinická farmakologie - musí znát základní údaje o farmakologii a farmakoterapeutickém použití léčiv potřebných pro léčbu vnitřních nemocí. Zejména musí ovládat indikace, kontraindikace, hlavní nežádoucí účinky a základy kinetiky léčivých přípravků používaných v léčbě nejčastějších vnitřních onemocnění.

Infekční lékařství - má znát etiologii, patogenezi, klinický obraz a terapii běžně se vyskytujících onemocnění virových, bakteriálních, parazitárních a mykotických. Pozornost musí věnovat hlavně vyšetření febrilního pacienta, rozpoznávání urgentních infekčních situací včetně septických stavů, nosokomiálním infekcím, infekcím u imunokompromitovaných nemocných a postupům u teploty nejasného původu. Dále má ovládat základy interpretace mikrobiologických vyšetření, nejčastěji užívané antimikrobiální léčivé přípravky, dávkování, způsoby aplikace, průnik do jednotlivých orgánů. Má být obeznámen s možnostmi kontroly infekčních onemocnění ve společnosti včetně epidemiologie, přenosu a prevence.

Pro stanovení komplexní terapie má prokázat základní znalosti pro sestavení celkového režimu nemocného, jehož součástmi jsou:

Ostatní obory a zvláštnosti:

Absolvent interního základu musí prokázat i znalosti z jiných oborů, v rozsahu nutném ke správnému stanovení diagnózy a diferenciální diagnózy a k rozhodnutí o účelné terapii.

Neurologie - má být schopen neurologické anamnézy u pacienta s neurologickými projevy, základního neurologického vyšetření se závěrem pravděpodobné lokalizace neurologického poškození, dokázat klinicky vyhodnotit časté neurologické projevy jako jsou bolesti hlavy, závratě, křeče, bezvědomí, zmatenost, mimovolní pohyby, parestézie, bolesti. Má být obeznámen se základy vyšetřovacích technik v neurologii, s diagnostikou a léčbou nejčastějších neurologických onemocnění, zejména diagnostikou a léčbou urgentních neurologických situací.

Dermatologie - musí se obeznámit s vyšetřovacími postupy u onemocnění kůže, vlasů, nehtů a sliznic, s diagnostikou a léčbou nejčastějších kožních nemocí, zejména ve vztahu k možným projevům vnitřních onemocnění.

Psychiatrie - obeznámí se s nejčastěji se vyskytujícími psychiatrickými nemocemi, zejména s vyšetřením a léčbou depresivních onemocnění, deliria, sebepoškozování, panickou atakou, alkoholismem a jinými toxikomaniemi, stavy zmatenosti. Obeznámí se s vyhodnocováním rizika sebevraždy, jednáním s agresivním pacientem i příbuznými, psychosomatickou problematikou.

Rehabilitace - obeznámí se se základní terminologií dle definice WHO, s vyhodnocováním rehabilitačního potenciálu ve vztahu k neurologickým onemocněním, stavům po úrazech, chronických muskuloskeletálních onemocněních a následků a komplikací těchto onemocnění, např. bolest, kontraktury, deformity, infekce, stres, poruchy výživy apod. Obeznámí se s možnostmi léčby těchto poruch, např. lokální injekční technikou, používáním zdravotnických prostředků, obeznámí se s týmem nelékařských spolupracovníků (klinický psycholog, sociální pracovník, logoped apod.).

Chirurgie - má se obeznámit s klinickými a laboratorními projevy nejčastějších chirurgických onemocnění s důrazem na diferenciální diagnostiku akutních břišních příhod a ošetřováním nejčastějších úrazů. Má se obeznámit s možnostmi léčby chirurgických onemocnění včetně endoskopických a laparoskopických technik. Musí znát rizika interních onemocnění ve vztahu k chirurgickým zákrokům, význam interních předoperačních vyšetření a konziliární činnosti internisty v chirurgických oborech.

Praktické znalosti:

Absolvent společného interního základu má ovládat techniku některých diagnostických a terapeutických výkonů jako je vyšetření per rectum, rektoskopie, punkce hrudníku, břišní dutiny (ascitu), sternální a lumbální punkci, punkci kolenního kloubu, cévkování močového měchýře, zavádění žaludeční a duodenální sondy, zavedení Sengstakenovy sondy, provést výplach žaludku, odsávání sekretu z dýchacích cest a techniku kardiopulmonální resuscitace. Musí umět zavést žilní kanylu a dlouhodobou péči o ni, péči o centrální žilní katétr a měření centrálního žilního tlaku (blíže logbook). Během výcviku má školenec na starosti minimálně 10 a maximálně 20 lůžek, přijme, ošetří a propustí minimálně 300 pacientů na oddělení a ošetří minimálně 600 ambulantních pacientů za rok.

3.2 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci specializovaného výcviku

Teoretické znalosti:

Předpokladem k získání specializace je dokonalé zvládnutí teoretických, ale i praktických požadavků specializace ve vnitřním lékařství, včetně její obecné části.

Praktické znalosti a dovednosti:

Kromě výkonů požadovaných v základní části výcviku (kanylace periferních žil, zavedení nasogastrické sondy, výplach žaludku, punkce pohrudniční a břišní dutiny, zavedení permanentního močového katétru) musí specialista v oboru vnitřní lékařství dále ovládat:

Požadavky na praktické znalosti a dovednosti jsou podrobně uvedeny v logbooku.

U některých požadovaných výkonů se nepředpokládá, že je bude internista v praxi běžně provádět, ale bude je denně indikovat, s jejich nálezy pracovat, a proto je nutné jejich praktické zvládnutí v průběhu specializačního vzdělávání.

Požadavky z interních oborů

Kardiologie

Klinické situace: arteriální hypertenze, pleurální bolest - diferenciální diagnostika plicní embolie, edém dolních končetin - žilní trombóza, kritická ischémie končetin, závratě a synkopy.

Tematické okruhy:

Praktické požadavky:

Klinické situace: Vyšetření, diagnostika a léčba u následujících situací: pyróza, bolesti na hrudníku, dysfagie, zvracení, krvácení do GIT, průjem, akutní bolest břicha, chronická bolest břicha, obstipace, ikterus, ascites, váhový úbytek.

Tematické okruhy:

Praktické požadavky:

Tematické okruhy:

Klinické situace: Léčba diabetu v průběhu akutních interkurentních onemocnění a v době chirurgického zákroku. Léčba diabetické ketoacidózy, hyperosmolárního komatu a těžké hyperglykémie. Léčba hypoglykémie. Postup při čerstvém záchytu diabetu. Komplikace diabetu a jejich léčba. Diabetes mellitus v těhotenství.

Multidisciplinární přístup k moderní péči o diabetiky.

Tematické okruhy:

patofyziologické základy u diabetu 1 a 2 typu, vztah k léčbě,

Klinické situace: postup při vyšetřování anemického pacienta, hemoragické diathézy, postupy při aplikaci krve a krevních derivátů.

Tematické okruhy:

Praktické znalosti:

Klinické situace: dušnost - plicní, kardiální, hemoptýza, plicní karcinom.

Tematické okruhy:

Praktické znalosti:

hrudní punkce,

Klinické situace: akutní renální insuficience, chronická renální insuficience, léčba hyperkalemie a hypokalemie, vyšetřování abnormálních močových nálezů.

Tematické okruhy:

Klinické situace: postup u pacienta s akutní artritidou, bolestmi v zádech, podezření na systémové onemocnění pojiva.

Tematické okruhy:

Praktické znalosti: punkce kolenního kloubu.

Klinické situace: předávkování nejčastěji užívanými léčivými přípravky, intoxikace léčivými přípravky, konzultace toxikologického centra.

Tematické okruhy:

Praktické požadavky:

Klinické situace: akutní mozkové příhody, pády, zmatenost, hypotermie.

Tematické okruhy:

Klinické situace: maligní hyperkalcemie - poznávání a léčba, syndrom horní duté žíly -diagnostika, urgentní léčba, komprese míchy a CNS, metastázy - diagnostika a léčba, neutropenické infekce, akutní onemocnění u pacientů se známou malignitou.

Tematické okruhy:

Praktické znalosti: nitrožilní podávání cytostatik.

4. Všeobecné požadavky

Absolvent specializačního vzdělávání:

Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem - záznam o absolvované praxi a školicích akcích v průkazu odbornosti v šestiměsíčních intervalech, záznamy o provedených činnostech, výkonech v logbooku. Celkové zhodnocení na konci povinného interního základu a jeho záznam v logbooku.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

c) Vlastní atestační zkouška

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání v oboru vnitřní lékařství získává specializovanou způsobilost v oboru, která je požadovaná k samostatné práci buď v ambulantní sféře nebo v nemocnici na interních odděleních, v příjmových ambulancích (resp.centrálních příjmových odděleních), v konsiliární službě nebo lékařské přednemocniční péči. Je oprávněn poskytovat primární péči v rozsahu všeobecné medicíny. Po doplnění teoretických a praktických znalostí a dovedností na akreditovaném pracovišti může lékař se specializovanou způsobilosti v oboru vnitřního lékařství provádět výkony: transtorakální echokardiografie, břišní ultrasonografie, zátěžové EKG testy, Holterovské monitorování srdeční činnosti a krevního tlaku, endoskopická vyšetření horní a dolní částí gastrointestinálního traktu, ultrasonografická vyšetření tepen a žil krku a končetin, štítné žlázy, svalů, kloubů a lymfatických uzlin.

Specializace ve vnitřním lékařství je nutným předpokladem pro výkon funkčních míst v oboru (přednosta interní kliniky, jeho zástupce pro léčebně preventivní péči, primář interního oddělení a jeho zástupce, vedoucí stanice, vedoucí příjmové ambulance) a je požadovaná i pro výkon pedagogické, resp. výzkumné praxe.

Po získání specializované zdravotní způsobilosti v oboru vnitřní lékařství je možné získat oprávnění k posuzování zdravotní způsobilosti leteckého personálu absolvováním navazujícího vzdělávacího programu, který bude zakončen ověřením znalostí a vydáním osvědčení pro posuzování zdravotní způsobilosti leteckého personálu.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

DĚTSKÁ CHIRURGIE

oprava: částka 9/2005

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání v dětské chirurgii je získání potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti prevence, diagnostiky a terapie chirurgicky nemocných dětí tj. všeobecné dětské chirurgii, hrudní chirurgii, břišní chirurgii, neonatologii, urogenitální chirurgii, onkochirurgii, traumatologii a orgánové transplantaci (kromě kardiochirurgie a neurochirurgie) tak, aby specialista v dětské chirurgii byl schopen samostatně pracovat na pediatricko-chirurgickém lůžkovém oddělení, ambulantní praxi nebo na chirurgickém lůžkovém oddělení.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru dětská chirurgie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.

Podmínkou pro získání specializace v oboru dětská chirurgie je zařazení do oboru, absolvování společného chirurgického základu a specializované praxe v celkové minimální délce 6 let, z toho:

2.1 Povinný chirurgický základ - minimálně 24 měsíců

a) povinná praxe v oboru

b) účast na vzdělávacích aktivitách

2.2 Vlastní specializovaný výcvik - minimálně 48 měsíců

Postup do specializovaného výcviku je podmíněn splněním všech požadavků stanovených pro povinný chirurgický základ.

a) povinná praxe v oboru

b) povinná doplňková praxe

c) účast na vzdělávacích aktivitách

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností

3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného chirurgického základu

Teoretické znalosti

Praktické dovednosti

Praktické dovednosti musí být rozvíjeny na domácích, resp. specializovaných pracovištích pod vedením přednostů, kteří stvrzují průběh praktického výcviku, včetně závěrečného zhodnocení do logbooku.

3.2 Rozsah teoretických znalostí a praktických dovedností požadovaných na konci specializovaného výcviku

Teoretické znalosti

Praktické dovednosti

4. Všeobecné požadavky

Absolvent specializačního vzdělávání:

Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem/primářem - záznamy o absolvované praxi a školicích akcích v průkazu odbornosti v šestiměsíčních intervalech, záznamy o provedených výkonech v logbooku. Celkové hodnocení školitelem na konci povinného chirurgického základu.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

c) Vlastní atestační zkouška

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání v dětské chirurgii je oprávněn provádět veškeré ambulantní výkony v plné šíři a v rámci lůžkového zařízení všeobecné chirurgie všeobecnou dětskou chirurgii a traumatologii. Na samostatných lůžkových odděleních dětské chirurgie může provádět dětskou chirurgii v plném rozsahu.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

DOROSTOVÉ LÉKAŘSTVÍ

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání v multidisciplinárním oboru dorostové lékařství je získání jednak široké klinické erudice v medicíně tohoto období, všestranných znalostí fyziologie i patologie dospívání a onemocnění a poruch, typických pro tento věk. Dále získání znalostí z oblasti pracovního lékařství potřebných pro posudkovou práci při volbě povolání a pro sledování mládeže během přípravy na ně v pracovně lékařské péči o dorost.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru dorostové lékařství je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.

Podmínkou pro zařazení do oboru dorostové lékařství je absolvování vzdělávacího programu v oboru dětské lékařství, tzn. společného pediatrického základu - 36 měsíců a vlastního specializovaného výcviku v oboru dětské lékařství - 24 měsíců a dalších minimálně 12 měsíců praxe v oboru dorostové lékařství. Celková délka specializačního vzdělávání v oboru dorostové lékařství trvá minimálně 6 let.

a) absolvování vzdělávacího programu v oboru dětské lékařství - minimálně 60 měsíců,

b) specializovaný výcvik v oboru dorostové lékařství - minimálně 12 měsíců

8 měsíců povinné praxe, z toho

c) 4 měsíce povinné doplňkové praxe

1 měsíc pracovní lékařství,

1 měsíc venerologie,

1 měsíc kontaktní protidrogové centrum pro mládež,

1 měsíc oddělení (ambulantní nebo lůžkové) dětské a dorostové psychiatrie,

d) doporučená doplňková praxe

1 měsíc dětská gynekologie,

1 měsíc okresní správa sociálního zabezpečení (problematika posuzování pracovních neschopností, invalidity),

e) účast na vzdělávacích aktivitách

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností

Vlastní obor

Zevrubně znát fyziologii dospívání a časné dospělosti (děje biologické i psychosociální) a jejich poruchy a odchylky; u typických onemocnění dorostového věku (poruchy příjmu potravy, juvenilní hyperbilirubinemie, juvenilní hypertenze, sideropenie aj.), podrobně znát kromě diagnostiky a terapie také problematiku hraničních nálezů a stavů, prognózy funkčních důsledků, posudkové aspekty.

Praktické dovednosti:

Prokázat jednání a komunikaci s dospívajícím podle zásad jednání s pacientem v tomto věku, umět vysvětlit problematiku dospívání jeho rodičům a pedagogům, provést vyšetření a posouzení adolescentního pacienta v celé jeho biopsychosociální šíři (aspekty somatické, vývojové, psychosociální, prognostické, posudkové) a nutná opatření zajistit v celé této šíři. Vyšetření vegetativní rovnováhy u dospívajícího. Vysvětlit dospívajícímu vhodnost a postup při samovyšetřování prsů u dívek, varlat u hochů při screeningu malignit. Při poradenství mladistvým v otázkách životního stylu aplikovat zásady správného postupu i obsahu. V konkrétním případě analyzovat rizikové i ochranné faktory rizikového chování a výsledku využít v dalším praktickém postupu. Spolupracovat na vytváření mediální gramotnosti mládeže.

Prokázat schopnost specifické posudkové činnosti pro volbu povolání i pro konkrétní zařazení do přípravy na povolání v konkrétním pracovním prostředí, vyjádřit se nejen k tomu, co dotyčný vykonávat nesmí, ale též k tomu, co je pro něho z reálných možností optimální. Prokázat schopnost prosadit optimální odborné stanovisko v praxi a dopomoci zdravotně postiženému mladistvému je realizovat.

Ostatní obory

Ortopedie: znalost problematiky vrozených vad kyčelního kloubu, skolióz, M.Scheuermann, coxa vara adolescentium. Prakticky: umět posoudit vývoj skoliózy, rtg známky M. Scheuermann, rtg anomálie kyčelního kloubu.

Psychiatrie: poruchy chování v dospívání, specifity ADHD a tikové nemoci v dospívání, problematika suicidií u dorostu.

Gynekologie: specifity časných těhotenství, specifická hlediska hormonální kontracepce v dospívání, juvenilní metrorrhagie, abnormality menstruačního cyklu, specifity pánevní zánětlivé nemoci u dívek.

Venerologie: znát klasické i nejčastější neklasické pohlavní nemoci, HIV/AIDS - jejich projevy, diagnostika a léčba. Prakticky: interpretovat laboratorní výsledky a jejich význam pro diagnózu.

Pracovní lékařství: znát základní fakta z toxikologie, důsledky profesní expozice pro organismus, rizikové faktory různých pracovních oborů, základy profesiografie.

Další obory (pediatrie, vnitřní lékařství aj.): specifické rysy a aspekty v dospívání u řady dalších chorob (chronický únavový syndrom, poruchy imunity, spontánní pneumotorax, nespecifické záněty střevní, infekce Helicobacter pylori, genetické poradenství, vliv intenzivní tělesné zátěže v dospívání aj.).

Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

4. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) průběžné hodnocení školitelem - záznam o prováděných činnostech v průkazu odbornosti a logbooku v šestiměsíčních intervalech.

b) předpoklad přístupu k atestační zkoušce

c) vlastní atestační zkouška

5. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Specializace v oboru dorostové lékařství opravňuje k samostatné ambulantní činnosti odborného dorostového lékaře, vyšetřovat a léčit onemocnění a poruchy typické pro tento věk, především u případů svízelných diagnosticky, terapeuticky a z hlediska psychosociální problematiky; ke konziliární činnosti ve výše zmíněných případech a v otázkách posudkových; k posuzování zdravotní způsobilosti při volbě povolání u dispenzarizovaných pacientů a do rizikových oborů a při změnách zdravotního stavu během přípravy na povolání; k vykonávání primární pracovně lékařské péče u dorostu při praktickém výcviku nebo k činnosti v sekundární pracovně lékařské péči (v centrech pracovně lékařské péče) ve spolupráci s pracovním lékařstvím. Na velkých lůžkových odděleních pro děti a dorost může vykonávat činnost ordináře pro dorost.

Multidisciplinární erudice umožňuje odbornému dorostovému lékaři být v dotyčném regionu jedním z garantů zdravotní politiky státu v oblasti zdraví mládeže, kvalifikovaně sledovat otázky rizikového chování a negativních jevů a navrhovat možná opatření; zajišťovat v těchto otázkách odbornou i organizační návaznost s příslušnými obory hygieny i dalšími.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

GASTROENTEROLOGIE

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání je osvojení teoretických znalostí i praktických dovedností v oboru chorob trávicího ústrojí a jater v rozsahu potřebném pro samostatnou činnost v jejich prevenci, diagnostice a terapii v ambulantní i lůžkové péči. Tento program je v souladu s legislativou EU a doporučeními UEMS/European Board of Gastroenterology.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru gastroenterologie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní doby podle §83a zákoníku práce a úpravou pro provoz zdravotnických zařízení.

Podmínkou pro získání specializace v oboru gastroenterologie je absolvování společného základu v oboru vnitřní lékařství, nebo chirurgie nebo dětské lékařství včetně závěrečného kurzu a testu a dalšího specializovaného výcviku v celkové délce minimálně 5 let, z toho:

2.1 Povinný společný základ - minimálně 24 měsíců praxe

Povinný společný základ může být kromě oboru vnitřní lékařství také v oboru chirurgie nebo dětské lékařství - požadavky na povinnou a doporučenou praxi v rámci společného základu jsou uvedeny ve vzdělávacím programu příslušného oboru. V případě chirurgického a pediatrického základu je další podmínkou 6měsíční vzdělávání na pracovišti vnitřního lékařství.

a) povinná praxe pro interní základ

18 měsíců na standardním lůžkovém interním oddělení s neselektovaným příjmem nemocných, z toho:

3 měsíce na JIP,

3 měsíce na příjmové ambulanci pod odborným dohledem,

b) povinná doplňková praxe

1 měsíc pneumologie,

1 měsíc hematologie a transfúzní lékařství,

1 měsíc neurologie,

1 měsíc infekční lékařství,

2 měsíce chirurgie (převážně příjmová chirurgická ambulance),

c) doporučená doplňková praxe

1 měsíc dermatovenerologie,

1 měsíc psychiatrie,

1 měsíc rehabilitační a fyzikální medicína,

1 měsíc geriatrie.

Výcvik probíhá na standardních interních odděleních, resp. klinikách s nepřetržitým a neselektovaným příjmem nemocných a dostatečně velkým spádovým územím. Pracoviště disponují náležitým personálním a přístrojovým vybavením a zázemím pro školence.

d) účast na vzdělávacích aktivitách

2.2 Vlastní specializovaný výcvik - minimálně 36 měsíců z toho:

a) povinná praxe v oboru

12 měsíců na akreditovaném pracovišti pro gastroenterologii,

24 měsíců na mateřském či jiném pracovišti pod vedením školitele.

Způsobilost školitele pro tuto funkci na mateřském pracovišti je podmíněna nejméně 7 letou samostatnou a nepřerušovanou činností v oboru gastroenterologie s lůžkovou i ambulantní péčí,

b) povinná doplňková praxe

1 měsíc na infekčním oddělení,

1 měsíc na oddělení klinické onkologie,

c) účast na vzdělávacích aktivitách

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností

3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného interního základu

Vlastní obor:

Kardiologie - má ovládat kromě fyzikálního i základní funkční vyšetření srdce a periferní cirkulace, interpretaci elektrokardiogramu včetně diagnózy nejdůležitějších arytmií, základy ostatních neinvazivních a invazivních vyšetřovacích metod. Má znát etiopatogenezi, klinický obraz, diagnostiku a léčbu nejčastějších kardiovaskulárních onemocnění, zejména arteriální hypertenze, ischemické choroby srdeční včetně akutního infarktu a jeho komplikací, arytmií, chorob periferních tepen a žil, plicní embolie a ostatních akutních kardiovaskulárních příhod, včetně kardiogenního šoku, plicního edému, akcelerované hypertenze, disekce aneuryzmatu aorty, tamponády perikardu a diferenciální diagnostiku synkop i možnosti vyšetření. Dále má ovládat základní diagnostiku a léčbu nejčastějších vrozených a získaných srdečních vad, endokarditidy, myokarditidy a perikarditidy. Má prokázat znalosti farmakoterapie nemocí srdečních a cévních, současné možnosti nefarmakologické léčby, zejména z oblasti katetrizačních metod, dočasné a trvalé kardiostimulace, intervenční radiologie a kardiochirurgie. Má být obeznámen s novými poznatky v oblasti aterosklerózy, jejich rizikových faktorů a možnostmi prevence kardiovaskulárních onemocnění.

Pneumologie - má znát patofyziologii dýchání, základní parametry spirometrických vyšetření a krevních plynů, interpretaci rtg nálezu a základy ostatních diagnostických a terapeutických metod v pneumologii, včetně oxygenoterapie. Z akutních příhod musí ovládat zejména diagnostiku a léčbu pneumotoraxu, astmatického záchvatu, rozsáhlých forem pneumonií, akutního respiračního selhání, obstrukce horních dýchacích cest. Pozornost musí věnovat zejména nejčastějším plicním onemocněním jako jsou plicní záněty, chronická obstrukční plicní nemoc, tuberkulóza, chronické astma, bronchiektázie, nádory plic a dále diagnostice a léčbě chronické respirační insuficience.

U onemocnění pohrudnice má zvládnout navíc hrudní punkci a aspiraci výpotku k laboratorním vyšetřením. Má znát klinické projevy a diagnostiku intersticiálních plicních nemocí, empyému, syndromu spánkové apnoe a možnosti léčby. Musí umět provést diferenciální diagnostiku nejčastějších projevů plicních nemocí jako je dušnost, kašel, expektorace, bolesti na hrudníku, hemoptýza. Má znát základy epidemiologie a dispenzarizace plicních nemocí.

Gastroenterologie - má ovládat klinický obraz, diferenciální diagnostiku, léčbu a prevenci nejčastějších gastrointestinálních onemocnění: onemocnění jícnu, vředové choroby žaludku a dvanáctníku, chorob jater, žlučníku a žlučových cest, slinivky, tenkého i tlustého střeva. Zvláště se musí obeznámit s diagnostikou a diferenciální diagnostikou náhlých příhod břišních i diagnostikou a terapeutickými přístupy u krvácení z gastrointestinálního traktu. Zvláštní pozornost musí věnovat časné diagnostice nádorů trávicího ústrojí a konečníku. Má znát interpretaci hlavních laboratorních, rtg a ultrasonografických vyšetření, dále indikace a kontraindikace endoskopických vyšetření, má být obeznámen s možnostmi současných léčebných endoskopických zákroků i ostatních vyšetřovacích a léčebných metod používaných v gastroenterologii. Má znát i základní indikace k chirurgickému řešení chorob GIT.

Hepatologie - má zvládnout diagnostiku, diferenciální diagnostiku, terapii i prevenci jaterních chorob, má znát typy žloutenek i raných a pozdních stadií chronických jaterních onemocnění včetně časných stadií jaterních selhání.

Revmatologie - má znát klinické projevy nejčastěji se vyskytujících revmatických onemocnění, jejich diagnostiku a diferenciální diagnostiku včetně interpretace laboratorních testů. Dále má znát základy farmakoterapie revmatických onemocnění, možnosti léčby fyzikální, komplexní rehabilitace a léčby chirurgické. Má se obeznámit s možnostmi prevence u revmatických onemocnění.

Nefrologie - má ovládat klinický obraz a léčbu onemocnění ledvin a vývodných cest močových včetně diferenciální diagnostiky nefrotického syndromu, nefrogenní hypertenze, nefrolitiázy, diagnostiku a léčbu glomerulonefritid a intersticiálních nefritid. Dále by měl ovládat základní diferenciální diagnostiku selhání ledvin, základní principy hemodialýzy a peritoneální dialýzy. Měl by též prokázat znalosti dávkování léčivých přípravků u nemocných se snížením renálních funkcí (vylučování léčivých přípravků, nežádoucí účinky, nefrotoxicita léčivých přípravků apod.). Dále musí ovládat základní principy funkčního vyšetřování ledvin, zejména vyšetřování a interpretaci glomerulární filtrace a koncentrační schopnosti ledvin. Musí znát indikace a kontraindikace biopsie ledvin a základní problematiku transplantací ledvin.

Endokrinologie - má znát základní funkce žláz s vnitřní sekrecí a jejich poruchy, klinický obraz onemocnění hypotalamohypofyzárního systému, štítné žlázy, příštítných tělísek a nadledvin, jejich laboratorní diagnostiku a principy léčby, a to i s ohledem na ovlivnění akutních, život ohrožujících stavů u endokrinních chorob. Má znát i účast endokrinního systému při vzniku a rozvoji jiných onemocnění. Musí mít i základní vědomosti o léčbě hormony a znát rizika s tím spojená.

Diabetologie - má znát diagnostiku a klinický obraz inzulin dependentního a non-dependentního DM, léčbu inzulinem a perorálními antidiabetiky. Má znát kritéria kompenzace diabetu, diagnostiku a léčbu hyperglykemického a hyperosmolárního kómatu, hypoglykemické stavy, akutní a pozdní diabetické komplikace a jejich léčbu.

Metabolismus a výživa - má znát základy hlavních metabolických pochodů a jejich regulací, diagnostiku a léčbu poruch vnitřního prostředí, principy racionální výživy, etiopatogenezi a diferenciální diagnostiku výživových poruch a některých enzymopatií, principy jejich léčby, dietoterapii a základy enterální a parenterální výživy.

Hematologie - má prokázat znalosti celého spektra krevních nemocí i sekundárního postižení krvetvorby. Má znát indikace hematologických vyšetření morfologických, hemokoagulačních a imunologických a jejich užití v diferenciální diagnostice. Má mít základní znalosti o současných možnostech léčby hematoonkologických onemocnění. V oboru transfúzní lékařství má zvládnout příslušné požadavky dané obecnou náplní interního základu se zvláštním důrazem na znalost biologických účinků transfúze krve a jejich složek, indikací transfúze a transfúzní techniky, prevence, diagnostiky a léčby posttransfúzních komplikací.

Klinická alergologie a imunologie - má mít základní znalost o imunitním systému a jeho fyziologické funkci. V oblasti patologie imunity pak teoretické základy alergie, stavů imunitní nedostatečnosti a autoimunitních chorob, znát klinickou symptomatologii těchto stavů a možnosti její laboratorní diagnostiky a léčby.

Onkologie - musí ovládat principy časné diagnostiky nádorů. Musí znát rizikové faktory vzniku nádorů a možnosti event. prevence. Musí být seznámen s možnostmi současné léčby nádorových onemocnění.

Geriatrie - má se obeznámit s diagnózou, léčbou a prevencí častých onemocnění pozdního věku, např. mozkové cévní příhody, arteriální hypertenze, Parkinsonovy choroby, demence, artrózy, osteoporózy atd. Dále se seznámí s problematikou nespecifických problémů stáří, jako jsou závratě a pády, močová inkontinence, imobilita, dekubity, poruchy paměti a v neposlední řadě také úskalími medikamentózní léčby, iatrogenním poškozením léčivými přípravky a základy geriatrické rehabilitace a geriatrického ošetřovatelství.

Klinická farmakologie - musí znát základní údaje o farmakologii a farmakoterapeutickém použití léčivých přípravků potřebných pro léčbu vnitřních nemocí. Zejména musí ovládat indikace, kontraindikace, hlavní nežádoucí účinky a základy kinetiky léčivých přípravků používaných v léčbě nejčastějších vnitřních onemocnění.

Infekční lékařství - má znát etiologii, patogenezi, klinický obraz a terapii běžně se vyskytujících onemocnění virových, bakteriálních, parazitárních a mykotických. Pozornost musí věnovat hlavně vyšetření febrilního pacienta, rozpoznávání urgentních infekčních situací včetně septických stavů, nosokomiálním infekcím, infekcím u imunokompromitovaných nemocných a postupům u teploty nejasného původu. Dále má ovládat základy interpretace mikrobiologických vyšetření, nejčastěji užívané antimikrobiální léky, dávkování, způsoby aplikace, průnik do jednotlivých orgánů. Má být obeznámen s možnostmi kontroly infekčních onemocnění ve společnosti včetně epidemiologie, přenosu a prevence.

Pro stanovení komplexní terapie má prokázat základní znalosti pro sestavení celkového režimu nemocného, jehož součástmi jsou:

Ostatní obory a zvláštnosti:

Absolvent interního základu musí prokázat i znalosti z jiných oborů, v rozsahu nutném ke správnému stanovení diagnózy a diferenciální diagnózy a k rozhodnutí o účelné terapii.

Neurologie - má být schopen neurologické anamnézy u pacienta s neurologickými projevy, základního neurologického vyšetření se závěrem pravděpodobné lokalizace neurologického poškození, dokázat klinicky vyhodnotit časté neurologické projevy jako jsou bolesti hlavy, závratě, křeče, bezvědomí, zmatenost, mimovolní pohyby, parestézie, bolesti. Má být obeznámen se základy vyšetřovacích technik v neurologii, s diagnostikou a léčbou nejčastějších neurologických onemocnění, zejména diagnostikou a léčbou urgentních neurologických situací.

Dermatologie - musí se obeznámit s vyšetřovacími postupy u onemocnění kůže, vlasů, nehtů a sliznic, s diagnostikou a léčbou nejčastějších kožních nemocí, zejména ve vztahu k možným projevům vnitřních onemocnění.

Psychiatrie - obeznámí se s nejčastěji se vyskytujícími psychiatrickými nemocemi, zejména s vyšetřením a léčbou depresivních onemocnění, deliria, sebepoškozování, panickou atakou, alkoholismem a jinými toxikomaniemi, stavy zmatenosti. Obeznámí se s vyhodnocováním rizika sebevraždy, jednáním s agresivním pacientem i příbuznými, psychosomatickou problematikou.

Rehabilitace - obeznámí se se základní terminologií dle definice WHO, s vyhodnocováním rehabilitačního potenciálu ve vztahu k neurologickým onemocněním, stavům po úrazech, chronických muskuloskeletálních onemocněních a následků a komplikací těchto onemocnění, např. bolest, kontraktury, deformity, infekce, stres, poruchy výživy apod. Obeznámí se s možnostmi léčby těchto poruch, např. lokální injekční technikou, používáním zdravotnických prostředků, obeznámí se s týmem nelékařských spolupracovníků (klinický psycholog, sociální pracovník, logoped apod.).

Chirurgie - má se obeznámit s klinickými a laboratorními projevy nejčastějších chirurgických onemocnění s důrazem na diferenciální diagnostiku akutních břišních příhod a ošetřováním nejčastějších úrazů. Má se obeznámit s možnostmi léčby chirurgických onemocnění včetně endoskopických a laparoskopických technik. Musí znát rizika interních onemocnění ve vztahu k chirurgickým zákrokům, význam interních předoperačních vyšetření a konziliární činnosti internisty v chirurgických oborech.

Praktické znalosti:

Absolvent společného interního základu má ovládat techniku některých diagnostických a terapeutických výkonů jako je vyšetření per rectum, rektoskopie, punkce hrudníku, břišní dutiny (ascitu), sternální a lumbální punkci, punkci kolenního kloubu, cévkování močového měchýře, zavádění žaludeční a duodenální sondy, zavedení Sengstakenovy sondy, provést výplach žaludku, odsávání sekretu z dýchacích cest a techniku kardiopulmonální resuscitace. Musí umět zavést žilní kanylu a dlouhodobou péči o ni, péči o centrální žilní katétr a měření centrálního žilního tlaku (blíže logbook). Během výcviku má školenec na starosti minimálně 10 a maximálně 20 lůžek, přijme, ošetří a propustí minimálně 300 pacientů na oddělení a ošetří minimálně 600 ambulantních pacientů za rok.

3.2 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci specializovaného výcviku

Teoretické a praktické specializační vzdělávání se řídí vzdělávacím programem schváleným Českou gastroenterologickou a Českou hepatologickou společností, Českou lékařskou komorou a Ministerstvem zdravotnictví ČR. Tento program je v souhlase s legislativou EU a doporučeními UEMS/EBG.

a) Teoretické vzdělávání

Teoretické vzdělávání zahrnuje

b) Praktické požadavky

Praktické vzdělávání se uskutečňuje na školicích pracovištích pod dohledem školitelů.

Prevence

Školenec je povinen ovládat screeningové a dispenzární programy významných chorob trávicího ústrojí a pravidla spolupráce s odborníky jiných klinických oborů (zejména praktickými lékaři, pediatry, chirurgy a onkology) při plnění preventivních úkolů.

Diagnostika

Školenec je povinen zvládnout během výcviku provedení a hodnocení jednotlivých forem anamnézy, fyzikálního vyšetření, specializovaných vyšetřovacích metod základní úrovně z oboru gastroenterologie (viz níže), hodnocení vyšetřovacích metod komplementárních oborů a sestavení racionálního diagnostického programu podle pravidel medicíny založené na důkazech (evidence-based medicine).

Terapie

Školenec je povinen ovládat

Rozlišují se dvě úrovně vzdělávání v těchto metodách

Aktivní zvládnutí předepsaného počtu těchto metod, jejich indikací, kontraindikací, provedení, komplikací a zařazení v diagnostickém a terapeutickém algoritmu je podmínkou k získání specializačního diplomu.

Specializované vyšetřovací metody vyšší úrovně (minimální počet provedených vyšetření)

Kvalifikace pro specializované metody vyšší úrovně vyžaduje splnění požadavků na metody základní úrovně. Licenci je možno získat pro jednotlivé specializované metody vyšší úrovně.

Soubor specializovaných metod bude doplňován v souladu s dalším vývojem oboru.

4. Všeobecné podmínky a záznam o provedených výkonech (logbook)

Školenec je povinen nabýt během specializačního vzdělávání znalosti o historii a současném postavení oboru ve srovnání s jinými hlavními obory v České republice, systému a organizaci zdravotní péče a právních předpisů, posudkovém lékařství a osvědčit schopnosti k řízení provozu specializovaného pracoviště.

Školenec vede po celou dobu vzdělávacího programu záznam o provedených výkonech, do něhož zaznamenává každé vyšetření v předepsaném rozsahu. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) průběžné hodnocení

Specializační vzdělávání se realizuje podle studijního plánu. Studijní plán musí splňovat všechny požadavky vzdělávacího programu. Studijní plán navrhuje školenec a po projednání se školitelem mateřského pracoviště podléhá úpravám a schválení přednostou akreditovaného pracoviště, který je vedoucím školitelem po celou dobu specializačního vzdělávání.

Vedoucí školitel hodnotí plnění plánu specializačního vzdělávání v šestiměsíčních intervalech. Toto etapové hodnocení projednává se školencem a jeho závěry dokumentuje písemnou formou do průkazu odbornosti (indexu). Nedílnou součástí etapového hodnocení je kontrola logbooku.

b) předpoklad pro přístup k atestační zkoušce

c) vlastní atestační zkouška

6. Charakteristika činností, ke kterým absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent vzdělávacího programu je oprávněn vykonávat preventivní, diagnostickou a terapeutickou péči v oboru gastroenterologie v rozsahu vymezeném tímto programem u ambulantních i hospitalizovaných nemocných. Specializované vyšetřovací metody vyšší úrovně může provádět pouze po udělení licence příslušnou institucí (odborná společnost) dle metodického návodu Ministerstva zdravotnictví ČR.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

OTORINOLARYNGOLOGIE

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání je příprava odborníka v oboru ORL, který ovládá diferenciální diagnostiku nosních, ušních a krčních onemocnění. Má znalosti etiologie, fyziologie a patofyziologie příznaků a diferenciální diagnostiky onemocnění hlavy a krku. Ovládá indikace a techniku speciálních diagnostických postupů chorob v oblasti hlavy a krku, léčbu onemocnění v oblasti hlavy a krku a neodkladnou léčbu náhlých stavů v ORL a odborné lékařské pomoci v těchto situacích u dětí i dospělých nemocných. Cílem vzdělávání je osvojení potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností umožňujících samostatnou činnost specialisty v ambulantní péči a samostatnou činnost v lůžkové péči v rozsahu náplně vzdělávacího programu specializace.

2. Požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro zařazení do oboru otorinolaryngologie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce, není-li zvláštním předpisem určeno jinak.

Podmínkou pro získání specializace v oboru otorinolaryngologie je zařazení do tohoto oboru a absolvování praxe v minimální délce 6 let, z toho:

a) povinná praxe v oboru

b) povinná doplňková praxe

c) další povinná praxe

1 měsíc pediatrie,

1 měsíc plastická chirurgie,

d) doporučená doplňková praxe

1 měsíc neurologie,

1 měsíc infekční lékařství,

2 týdny oční lékařství,

e) účast na vzdělávacích aktivitách

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí

Vlastní obor

Podrobné znalosti anatomie, fyziologie, patologické anatomie, patofyziologie orgánů v oblasti hlavy a krku. Znalosti anatomie, fyziologie a patofyziologie a funkčních vztahů uplatňujících se v diagnostice a diferenciální diagnostice onemocnění v oblasti hlavy a krku. Dokonalé znalosti z topografické a patologické anatomie orgánů oblasti hlavy a krku. Znalosti diagnostiky a léčby život ohrožujících stavů a jejich léčby, se zvláštním zřetelem k onemocněním v oblasti hlavy a krku. Léčba komplikací a iatrogenních poškození, vzniklých ve spojitosti s otorinolaryngologickými onemocněními.

Znalosti v audiologii, otoneurologii, fonochirurgii, základní znalosti o diagnostice a léčbě poruch hlasu, řeči a vad sluchu včetně sluchové a hlasové protetiky, funkční chirurgii hlavy a krku, chirurgie baze lební, otochirurgii včetně rekonstrukčních operací a chirurgické léčby hluchoty, chirurgie traumat v oblasti vedlejších nosních dutin a střední třetiny obličeje, endokrinochirurgii hlavy a krku.

Lékař se specializací z otorinolaryngologie ovládá zvláštnosti otorinolaryngologických onemocnění v oblasti hlavy a krku v dětském věku a u geriatrických nemocných. Znalosti z alergologie a imunologie má v takovém rozsahu, aby zvládal léčbu nemocných s těmito chorobami v ORL oblasti, a ovládá diagnostické metody odpovídající úloze otorinolaryngologa léčbě těchto onemocnění.

Zvláštní znalosti a znalosti z dalších oborů

Vyžaduje se znalost souvisejících onemocnění a diferenciálně diagnostických znalostí z oborů stomatologie, maxilofaciální chirurgie, oftalmologie, neurologie, dětské lékařství, geriatrie, endokrinologie, chirurgie, plastické chirurgie a interního lékařství.

Vnitřní lékařství: je požadována především znalost léčby akutních stavů v interním lékařství. Znalosti etiopatogeneze a diagnostiky těch interních onemocnění, která mají přímou souvislost s oborem otorinolaryngologie, především je-li nutná při jejich léčbě účast ORL odborníka. Zvláštní zřetel je kladen na zvláštnosti v endokrinologii, gastroenterologii a geriatrii.

Chirurgie: jsou požadovány znalosti první lékařské pomoci včetně její organizace, schopnost organizovat týmovou práci. Znalosti z urgentní medicíny a medicíny katastrof. Znalosti z organizace záchranné služby. Ošetřování traumat v oblasti hlavy a krku, včetně základní chirurgické profylaxe. Diagnostika náhlých příhod břišních a život ohrožujících chirurgických onemocnění v rozsahu znalostí všeobecného lékaře. Znalosti antisepse a asepse a jejich praktické provádění. Znalost chirurgických technik (infúzní terapie se vztahem k vnitřnímu prostředí po chirurgické léčbě, léčba krevními deriváty včetně hygienicko-epidemiologických opatření).

Anesteziologie a resuscitace: kardiopulmonální resuscitace bez přístrojové i s přístrojovou podporou, zajištění dýchacích cest, intubace, koniotomie, tracheotomie. Kyslíková terapie, první lékařská pomoc při polytraumatech, úrazech elektrickým proudem, po fyzikálních únicích tepla, při utonutí, po škrcení a oběšení. Léčba šoků, a to i nechirurgických. Léčba metabolického rozvratu. Farmakologie a farmakodynamika léčivých přípravků, používaných ke všem druhům znecitlivění. Znalosti z analgosedace a jejího vedení. Diagnostika intoxikace těmito farmaky a její léčba. Zásady vedení celkové anestezie a neuroleptanalgezie. Základy léčby hemoragických šokových stavů. Defibrilace na zavřeném hrudníku.

Oční lékařství: ovládá znalosti diagnostiky a léčby orbitocelulitidy, endokrinní oftalmopatie, onemocnění slzných cest, léčba nádorových onemocnění oka a očních adnex ve spolupráci s očním lékařem. Ovládá léčebné postupy z traumatologie v oblasti orbit.

Neurologie: má znalosti neurologické diagnostiky onemocnění především ve vztahu k vestibulární problematice. Diagnostika a neurologické projevy traumat lbi, tumorů CNS a příznaky nádorů v oblasti hlavy a krku s možnou neurologickou symptomatikou.

Radiologie a zobrazovací metody: diagnostické metody, indikace - rtg vedlejších dutin nosních, znalost základních projekcí rtg lbi, rtg spánkových kostí, vyšetření polykacích cest, plic. Ovládá základy sonografie krku, slinných žláz, uzlinového systému a měkkých tkání krku. Ovládá interpretaci výsledků scintigrafie, NMR a CT v oblasti hlavy a krku, indikaci a hodnocení arteriografie.

Farmakologie: znalosti farmakodynamiky léčivých přípravků používaných v léčbě ORL onemocnění, zvláště pak znalost antibiotické léčby zánětlivých onemocnění v ORL a ATB politiky ve vztahu k oboru. Balneologie a její uplatnění v otorinolaryngologii.

Foniatrie: základní protetika v otorinolaryngologii (sluchadla, hlasová protetika). Rehabilitace a ergoterapie v oboru. Základy fonochirurgie. Péče o pacienty s kochleární (kmenovou) neuroprotézou a problematikou poruch řeči. Ovládá základy pedaudologie.

Klinická onkologie: onkologická terapie (chirurgická i nechirurgická) nádorů v ORL oblasti, zejména patra, jazyka, orofaryngu, hrtanu a krční části jícnu včetně plastických operací u dětí i dospělých.

Ostatní obory: znalosti ve vztahu k oboru otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku. Znalosti z neurochirurgie ve vztahu k ORL oboru.

Praktické dovednosti:

Z vlastního oboru - standardní vyšetřovací metody včetně laboratorních.

Otomikroskopie, audiologická diagnostika (subjektivní i objektivní metody, včetně nadprahových testů a jejich interpretace, vyšetření otoakustických emisí a metod ERA), vyšetření simulace a agravace v audiologii, neurootologické vyšetření. Samostatné provedení audiogramu. Interpretace RTG vyšetření, CT, NMR vyšetření a sonografie. Chirurgie ucha (tympanotomie - sanační a rekonstrukční operace). Sanační a rekonstrukční postupy. Kochleární implantace indikace a zásady chirurgie. BAHA sluchadla jejich problematika.

Nos a nosohltan

Endoskopie dutiny nosní a epifaryngoskopie, léčba zánětů nosního vchodu, chirurgická léčba deformit nosu, zásady chirurgické léčby nádorů v této oblasti. Interpretace základních rtg vyšetření, CT, NMR vyšetření a sonografie v diagnostice onemocnění nosu. Přední a zadní nosní tamponáda, balónková tamponáda nosní. Funkční endonazální chirurgie. Rekonstrukční chirurgie střední obličejové etáže.

Hrtan a hltan

Zvětšovací laryngoskopie a stroboskopie, probatorní excize v nepřímé laryngoskopii, urgentní intubace, koniotomie, tracheotomie. Diagnostická ezofagoskopie a bronchoskopie rigidní, event. flexibilní. Interpretace základních rtg vyšetření, CT vyšetření a sonografie. Tonzilektomie, chirurgická léčba abscesu paratonzilárního. Chirurgická léčba chrápání. Ošetření poranění rtu a traumat v oblasti dutiny ústní a hltanové branky, především jazyka. Diagnostika a léčba onemocnění slinných žláz. Exstirpace submandibulární žlázy. Operace příušní žlázy a šetření lícního nervu.

Chirurgická a nechirurgická léčba akutních stenozujících onemocnění horních cest dýchacích.

Základní fonochirurgická diagnostika.

Zásady chirurgické léčby uzlinového aparátu krku - technika a indikace blokových disekcí. Chirurgie měkkých částí krku. Intubace s pomocí flexibilní optiky. Urgentní hypofaryngoskopie a bronchoskopie. Chirurgie krční části jícnu. Ezofagoskopie urgentní a diagnostická. Interpretace základních RTG vyšetření, CT, NMR vyšetření a sonografie.

Znalosti dalších oborů: plastická chirurgie, základy operování v oblasti obličeje a krku. Traumatologie z hlediska maxilofaciální a stomatologické chirurgie. Základy neurochirurgické diagnostiky. Znalosti z infekčního lékařství ve vztahu k oboru. Léčba specifických zánětů v oboru včetně epidemiologie.

Provozní vztahy: znalost koncepce oboru z hlediska organizačního (organizace dispenzární péče, forenzní hlediska v otorinolaryngologii, řízení ošetřovatelského týmu). Vedení dokumentace v oboru. Základní posudková činnost v oboru (posuzování neschopnosti práce). Hygienicko-epidemiologické režimy v otorinolaryngologii, dietní systém a jeho aplikace v otorinolaryngologii.

Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany

4. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) průběžné hodnocení školitelem - v šestiměsíčních intervalech praxe v oboru ORL, u dalších oborů po ukončení stáže záznamem do průkazu odbornosti (indexu). Úloha a zodpovědnost školitele v oboru ORL je především charakterizována potvrzením seznamu výkonů, odpovídajícím realitě a dobrozdáním o praktických znalostech a dovednostech uchazeče, které jej opravňují k výkonu práce v rozsahu dané specializace,

b) předpoklad přístupu k atestační zkoušce

c) vlastní atestační zkouška

5. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Odborník se specializací v otorinolaryngologii zvládá diagnostiku a léčbu onemocnění horních i dolních cest dýchacích a polykacích, onemocnění endokrinních orgánů hlavy a krku, onemocnění ucha, včetně neurootologických onemocnění. Zvláště je pak schopen provádět diferenciální diagnostiku onemocnění hrtanu, slinných žláz, hltanu a orofaryngu, nosu a vedlejších dutin nosních, ucha, štítné žlázy a trachey. Odborník se specializací je schopen samostatně provádět chirurgickou léčbu onemocnění v oblasti hlavy a krku u dětí i dospělých nemocných. Je schopen samostatně vést oddělení a samostatně provádět léčebné úkony v celém rozsahu oboru otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku. Dokonale ovládá léčbu náhlých a neodkladných stavů v oboru.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

PRAKTICKÉ LÉKAŘSTVÍ PRO DOSPĚLÉ

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání je naučit budoucího praktického lékaře pro dospělé s rozšířeným vzděláním v pediatrii, gynekologii a porodnictví, aby se dokázal postavit ke každému problému, který mu bude pacientem předložen, a to nejen v oblasti prevence, diagnostiky a léčby, ale také v problematice psychosociální a kontinuální péče.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru praktické lékařství pro dospělé je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.

Podmínkou pro získání specializace v oboru praktické lékařství pro dospělé je zařazení do tohoto oboru a absolvování praxe v minimální délce 5 let, z toho:

a) povinná praxe v oboru

20 měsíců praxe v ordinaci praktického lékaře z toho:

6 měsíců zahajovací stáž, umožňující lékaři poznání požadavků jeho budoucí praxe,

12 měsíců praxe v ordinaci akreditovaného praktického lékaře - školitele,

2 měsíce závěrečná příprava,

b) povinná doplňková praxe v dalších oborech

4 měsíce lůžkové oddělení, včetně novorozeneckého,

2 měsíce ambulantní zařízení,

2 měsíce lůžkové zařízení,

1 měsíc ambulantní zařízení,

c) povinná doplňková praxe ve volitelných oborech - celkem 5 měsíců

S minimální délkou pobytu 2 týdnů na pracovišti každého oboru: otorinolaryngologie, oftalmologie, hygiena, dermatovenerologie, paliativní medicína, rehabilitační a fyzikální medicína.

Požadavky ve vyjmenovaných specializacích jsou taxativně stanoveny v přehledu profesních dovedností (logbooku).

Specializační vzdělávání začíná absolvováním povinné doplňkové praxe na interním lůžkovém oddělení (2b). Po ukončení této praxe pokračuje školenec zahajovací stáží u praktického lékaře - školitele, s nímž je po celou dobu přípravy v pravidelném kontaktu nejméně 1x měsíčně. Praktický lékař - školitel je akreditován k pedagogické práci ve specializačním vzdělávání a sleduje přípravu školence po stránce odborné i organizační,

d) doporučená doplňková praxe

pracovní lékařství,

gerontologie,

onkologická prevence,

e) účast na vzdělávacích aktivitách

absolvovat v průběhu práce u praktického lékaře-školitele:

povinná účast na kurzech IPVZ

intenzivní kurzy v malých oborech výše uvedené,

kurz Lékařská první pomoc - 3 dny,

seminář Základy zdravotnické legislativy - 1 den,

kurz Paliativní péče - 2 dny,

kurz hygieny a epidemiologie - 1 týden,

doporučená účast na kurzech IPVZ stylizovaných jako specializační kurzy

doporučená účast na odborných aktivitách dalších vzdělávacích subjektů.

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů

4. Všeobecné požadavky

Praktický lékař pro dospělé, samostatně pracující, musí být vybaven výše uvedenými znalostmi a dovednostmi nejen pro práci v ordinaci, ale také v návštěvní službě a pro tuto službu být vybaven.

Mezi významné povinnosti primární péče patří dále prevence a znalost jejího rozsahu a skupin obyvatelstva, kterým má být poskytována.

Praktický lékař pro dospělé musí ovládat nejdůležitější právní předpisy platné ve zdravotnictví.

Významnou součástí povinností praktického lékaře pro dospělé je posudková činnost, řešená ve spolupráci s posudkovým lékařem na základě platných právních předpisů.

Praktický lékař pro dospělé musí znát a řídit se základními etickými normami lékařského povolání.

Dále musí lékař vlastnit a poradit si se základními tiskopisy, výkazy a posudky.

Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení budoucího praktického lékaře probíhá jednak u specialisty v jednotlivých úsecích přípravy a je zaznamenáváno do logbooku.

V pětiměsíčních intervalech hodnotí kandidáta oboru také jeho akreditovaný praktický lékař-školitel na základě pravidelných kontrolních návštěv. Významné je závěrečné hodnocení spolupráce v ordinaci školitele v průkazu odbornosti, které je rovněž součástí přihlášky k atestační zkoušce.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

c) Vlastní atestační zkouška

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Praktický lékař pro dospělé poskytuje soustavnou zdravotní péči registrovaným pacientům a neodkladnou péči všem kategoriím obyvatelstva bez ohledu na trvalé bydliště, věk, pohlaví, rasu či vyznání, a to ve své ordinaci i v místě bydliště pacientů. Provádí základní vyšetření a ošetření, základní diferenciální diagnostiku, léčbu a posudkovou činnost. Podílí se na lékařské přednemocniční péči, prevenci, diagnostice, léčení, rehabilitaci a posuzování všech onemocnění jak v iniciálním stadiu, tak v chronickém průběhu onemocnění. Nemocné, u nichž zjistil neodkladnou příhodu, vyžadující hospitalizaci, odesílá do nemocniční péče. Určuje, která onemocnění může léčit sám, která vyžadují konziliární vyšetření specialistou a která je nutno hospitalizovat.

Jako smluvní nebo závodní lékař se podílí na péči o zaměstnance. Formou prevence provádí základní opatření na úseku boje proti přenosným nemocím. Sám nebo ve spolupráci s hygienickou službou se účastní na realizaci protiepidemických a hygienických opatření, na zdravotní výchově obyvatelstva a spolupracuje s orgány místní správy a službami sociální péče.

Po získání specializované způsobilosti v oboru praktické lékařství pro dospělé je možné získat oprávnění k posuzování zdravotní způsobilosti leteckého personálu absolvováním navazujícího vzdělávacího programu, který bude zakončen ověřením znalostí a vydáním osvědčení pro posuzování zdravotnické způsobilosti leteckého personálu.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

URGENTNÍ MEDICÍNA

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání v oboru urgentní medicína je:

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru urgentní medicína je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.

Specializaci v oboru urgentní medicína je možné získat absolvováním celého vzdělávacího programu (2.1.) nebo doplněním praxe po získání specializace v oboru anesteziologie a resuscitace event. v jiném oboru (2.2.).

2.1. Podmínkou pro získání specializace v oboru urgentní medicína je zařazení do oboru a absolvování odborné praxe v minimální délce 4 roky, z toho:

a) povinná praxe v oboru - 34 měsíců na oddělení urgentního příjmu

z toho: minimálně 6 měsíců na akreditovaném oddělení urgentního příjmu,

1 měsíc na akreditovaném oddělení operačního střediska ZZS,

b) povinná doplňková praxe v dalších oborech

Specializační vzdělávání musí být vždy zahájeno absolvováním povinné praxe na oddělení urgentního příjmu (2.1.a).

2.2. Podmínkou pro získání specializace v oboru urgentní medicína je zařazení do oboru a doplněním praxe v minimální délce 12 měsíců po získání specializace

a) v oboru anesteziologie a resuscitace

Z těchto 12 měsíců musí být alespoň 3 měsíce na akreditovaném pracovišti.

b) v oboru chirurgie nebo vnitřní lékařství nebo dětské lékařství nebo praktické lékařství pro dospělé

Z těchto 12 měsíců musí být alespoň 3 měsíce na akreditovaném pracovišti.

Do přípravy může být zařazen i specialista jiného oboru než jsou výše uvedené (např. neurologie, intenzivní medicína apod.), a to po posouzení a se souhlasem výboru Odborné společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof. Požadovaná praxe v urgentní medicíně a doplňková praxe v jiných oborech je pak v minimálně stejném rozsahu jako u výše uvedených specialistů (2.b).

c) účast na vzdělávacích aktivitách

Povinná účast

Doporučená účast

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností

3.1 Odborná část zdravotnické přípravy

3.1.1 Všeobecné znalosti z oboru urgentní medicíny

Diagnostika a diferenciální diagnostika - základní pojmy a zásady, klinické vyšetřování, monitorace, laboratorní a přístrojová diagnostika, diagnostický komplex, diferenciálně-diagnostický komplex, skórovaní a skórovací systémy, vztah diagnóza - prognóza, vztah pacienta k diagnóze a diferenciální diagnostice, chyby a omyly a jejich následky, klinické doporučení, vedení dokumentace.

Poruchy vitálních funkcí - jejich charakteristika, příčiny a interakce, diagnostické možnosti a terapie.

Prvotní neodkladné postupy - neodkladná resuscitace, postupy základní a rozšířené resuscitace, diagnostika příčiny náhlé zástavy krevního oběhu, léčebné postupy při neodkladné resuscitaci, zajištění průchodnosti dýchacích cest, umělá plicní ventilace, obnovení oběhu a jeho podpora, farmakologická podpora neodkladné resuscitace.

Další neodkladné postupy - oxygenoterapie, umělá plicní ventilace, defibrilace, kardioverse, kardiostimulace, kanylace periferní žíly, zavedení centrálního venosního katetru, intraosseální přístup, punkce a drenáž hrudníku, punkce perikardu, zavedení nasogastrické sondy, Blakemor-Sengstakenovy/Lintonovy sondy, výplach žaludku, katetrizace a punkce močového měchýře, opatření při křečových stavech, sedace, analgézie, anestézie, monitorování a vedení dokumentace v přednemocniční péči.

Postagresivní syndrom - reakce organismu na zátěž.

Šok a jeho formy, prevence a léčba v přednemocniční péči.

Urgentní péče o traumatologicky nemocné - ošetření rány, obvazová technika stavění krvácení, ošetření a fixace zlomenin a poraněných kloubů, ošetření traumatických amputací a amputátů, techniky fixace a imobilizace.

Záchranné a transportní techniky, polohování nemocných s náhlou poruchou zdraví.

Ošetřovatelská péče o nemocné a raněné v přednemocniční péči.

Oddělení urgentního příjmu - příjem a kontinuální péče o nemocné, kteří byli přivezeni do nemocnice záchrannou službou, se zvláštním zřetelem na nemocné v kritickém stavu. Stabilizace vitálních funkcí, interdisciplinární spolupráce s týmem kvalifikovaných specialistů příslušných oborů a stanovení dalších diagnostických a léčebných postupů. Znalost symptomatologie, diagnostiky, diferenciální diagnostiky, léčby a prognózy stavů vyžadujících resuscitační a intenzívní péči, způsoby podpory a substituce vitálních funkcí a eliminační metody, infekce a imunologie kritických stavů. Psychologické aspekty v péči o kriticky nemocného. Smrt mozku, diagnostika, transplantologické indikace, péče o dárce orgánů.

Anestezie a analgézie v urgentní medicíně - teorie bolesti, základní anesteziologické postupy a techniky, léčba akutní a chronické bolesti.

3.1.2 Z ostatních oborů

Aplikovaná anatomie - znalosti se vztahem k oboru urgentní medicíny, jmenovitě anatomie, dýchacího, oběhového, nervového, uropoetického a pohybového systému (páteře, pánve), topografie intrakrania, obličeje krku, hrudní a břišní dutiny.

Aplikovaná fyziologie - zaměřená zejména na problematiku respirace, krevního oběhu, nervové soustavy nervosvalového přenosu a vnitřního prostředí.

Patologie a patofyziologie neodkladných stavů a náhlých poruch zdraví.

Aplikovaná farmakologie - znalost farmakoterapie především kritických stavů, farmakodynamiky a kinetiky látek ovlivňujících zejména oběhový, respirační aparát CNS, uropoetický, vegetativní systém, nervosvalový přenos a terapie antibiotiky u neodkladných stavů.

Neurologie - základy neurologické syndromologie, diagnostika poruch vědomí, diagnostika smrti mozku, základní hodnocení EEG, evokovaných potenciálů a EMG.

Radiodiagnostika - základní principy a indikace rentgenového vyšetření, počítačové tomografie, nukleární magnetické rezonance, pozitronové emisní tomografie, infračervené spektroskopie, echo/sonografie, scintigrafie.

Rehabilitace - základní rehabilitační postupy u pacientů na urgentním příjmu se zaměřením na respirační a pohybové funkce.

Aplikovaná hygiena - infekční onemocnění, brány vstupu, infekční řetězec, sterilizace, desinfekce, rutinní desinfekce sanitního vozu, uzavřených prostorů, přístrojů, instrumentaria, exkrementů, infekční transport, hygienicko-protiepidemická opatření za mimořádných situací.

3.1.3 Urgentní stavy

Kardiovaskulární systém: kardiální insuficience, akutní levostranná insuficience, ICHS, angina pectoris, infarkt myokardu, kardiogenní šok, poruchy srdečního rytmu, náhlé příhody u pacientů s implantovaným pacemakerem a kardioverterem, kolaps, synkopa, embolie plicnice, hypertensní krize, srdeční tamponáda, diferenciální diagnóza bolestí na hrudi, aortální aneurysma, dissekce, ruptura, akutní uzávěr končetinových arterií, akutní venósní uzávěr (Phlegmasia coerulea dolens), přímá a tupá cévní poranění.

Respirační systém: dušnost, stavy dyspnoe, diferenciální diagnóza, příčiny respirační insuficience, akutní respirační insuficience, plicní edém (kardiální, nekardiální), bronchiální astma, astmatický stav, diferenciální diagnóza asthma bronchiale a asthma cardiale, pneumonie, chronická respirační insuficience, inhalační trauma, aspirace, hemoptysa, hemoptoe, tonutí, utonutí, strangulace, spontánní pneumotorax, hyperventilační syndrom.

Nervový systém: poruchy vědomí, komatosní stavy, nitrolební hypertenze, edém mozku, bolest hlavy, diferenciální diagnóza, akutní vertigo, cervikokraniální algický syndrom, lumbální vertebrogenní algický syndrom, syndrom caudy, menigeální symptomatologie/meningismus, náhlé cévní mozkové příhody, křečové stavy, status epilepticus, centrální a periferní obrny, poruchy nervosvalového přenosu, akutní hyperkinesy, akutní krize u neurologických onemocnění, akinetické krize u m. Parkinson, myastenická a choliergní krize, sclerosis multiplex, mozkový tumor/metastazy, amyotrofická laterální skleroza, infekce CNS.

Psychiatrie: zásady neodkladného psychiatrického vyšetření, přístup k akutně neklidnému pacientovi, stavy zmatenosti, amnestický syndrom, delirium, demence, stupor, nebezpečí suicidálního jednání, urgentní zásah při hromadných haváriích, přírodních katastrofách a neštěstích, akutní nežádoucí reakce po aplikaci psychofarmak

Gastrointestinální trakt: bolesti břicha, diferenciální diagnostika, náhlé příhody břišní, diferenciální diagnostika, krvácení do GIT, diferenciální diagnostika, akutní cholecystitis, cholangoitis, akutní pankreatitis, akutní kolitis a enteritis, akutní selhání jater.

Urogenitální trakt: akutní renální selhání, renální kolika, anurie, akutní močová retence, tamponáda močového měchýře, infekce vývodných močových cest, urosepse, torze varlete, akutní orchitis, epididymitis, trauma ledviny, kontuze, ruptura, perforace močového měchýře, ruptura uretry, para/fimosis, priapismus, fraktura penisu, poranění varlat a skrota, náhlé příhody dialyzovaných pacientů, dušnost, krvácení ze shuntu, diferenciální diagnostika bolestí břicha, Fournierova gangréna.

Vnitřní prostředí, vodní a solné hospodářství, ABR: poruchy vodního a solného hospodářství, poruchy acidobasické rovnováhy.

Akutní stavy v endokrinologii: diabetes mellitus, akutní komplikace, thyreotoxická krize, hypotyreosní (myxedémové) koma, selhání funkce nadledvinkové kory - Addisonova choroba, hypopituitární koma, feochromocytová krize, syndrom diluční hyponatremie, hyperkalcemická krize, tetanie při selhání příštítných tělísek, diabetes insipidus.

Intoxikace: diagnostika intoxikací a základní terapeutické postupy, detoxikace, dekontaminace, intoxikace farmaky, intoxikace drogami, intoxikace chemikáliemi, inhalační intoxikace, intoxikace potravinami, intoxikace rostlinami, intoxikace živočišnými jedy.

Dětské lékařství: zvláštnosti neodkladné resuscitace u dětí, syndrom náhlé smrti, naléhavé situace u dětí v přednemocniční etapě, stavy dušení- akutní epiglotitis, subglotická laryngitis, croup, psudocroup, bronchiolitis, astma, bezvědomí, křeče, horečka, šok, dehydratace, rehydratační léčba, cyanosa, kardiální insuficience, týrané dítě, kortikosteroidy při léčbě kritických stavů u dětí, meningitis, encephalitis, akutní otravy.

Traumatologie: druhy ran a principy ošetření, chirurgická infekce, diagnostika a ošetření, obecné postupy při ošetřování traumat na místě nehody, kraniocerebrální poranění, poranění páteře a míchy, úrazy hrudníku a dutiny hrudní, úrazy břicha, dutiny břišní a retroperitonea, úrazy pánve, končetinová poranění, principy primární diagnostiky a ošetření, poranění horní končetiny, poranění dolní končetiny, polytrauma, střelná, bodná, střepinová poranění, crush syndrom, blast syndrom, kompartment syndrom, popáleninové trauma, přednemocniční neodkladná péče u popáleninového traumatu, chladové trauma, elektrotrauma, amputační poranění, primární ošetření, replantace, indikace a kontraindikace, replantací, poleptání externí, perorální, úrazy v těhotenství, transport pacienta s traumatem, odborná lékařská pomoc při hromadném výskytu úrazů, poranění úst a obličeje, zlomeniny maxilofaciálního komplexu, poranění dolní čelisti.

Otorinolaryngologie: akutní stenozující záněty, edém laryngu, aspirace cizího tělesa, poleptání jícnu, cizí tělesa v trávicích cestách, peritonsilární absces, flegmona spodiny dutiny ústní (angina Ludovici), krvácení z dýchacích cest, úrazy nosu a vedlejších dutin nosních, poranění hltanu a krční části jícnu, úrazy hrtanu a krčního úseku průdušnice, úrazy ucha, akutní závrať.

Oftalmologie: oční infekce a záněty, náhlé poruchy zraku, akutní glaukomatosní záchvat, úrazy oka jejich ošetření, popálení a chemické poleptání oka.

Gynekologie a porodnictví: akutní stavy v gynekologii, algoritmus diagnostiky a neodkladné péče, akutní fluor, krvácení z rodidel, gynekologicky podmíněná bolest (v pánevní a křížové oblasti), charakteristiky ženy v souvislosti s těhotenstvím, porodem a šestinedělím, náhlé příhody v prvním trimestru gravidity, náhlé příhody v druhém a třetím trimestru gravidity, fyziologický porod v přednemocniční etapě, postup u patologické polohy plodu, mnohočetného těhotenství, indikace k neodkladné "sectio Caesarea", komplikace během/po porodu (krvácení, výhřez pupečníku, embolie vodou, plodovou, šok, sepse, septický šok, laktační psychosa), neodkladná péče o novorozence v kritickém stavu.

Ostatní naléhavé stavy: úpal, úžeh, hypertermie, hypotermie, tonutí, utonutí, strangulace, poleptání (kyselinami, alkaliemi), nemoc z výšky, nemoc z dekomprese, akutní postradiační syndrom.

Soudní lékařství: definice a diagnóza smrti, posmrtné změny, stanovení doby smrti, prohlídka zemřelého na místě se zaměřením na stanovení příčiny smrti, dokumentace, druhy pitev a indikace, mechanismy poranění a jejich rozlišení z hlediska soudního lékařství, násilná smrt při dopravních nehodách, mechanismy vzniku úrazů, základy odběru biologických stop a materiálu v kriminalistice.

Forenzní aspekty: odmítání zdravotní péče - negativní revers, zanedbání povinné lékařské péče zdravotnickým pracovníkem, nedbalost, ublížení na zdraví, těžká újma na zdraví, posuzování, postavení lékaře jako svědka a znalce před soudem.

3.1.4 Obligatorní dovednosti v urgentní medicíně

pro kvalifikované poskytování urgentní zdravotní péče v přednemocniční etapě a v podmínkách urgentního příjmu (ve vybraných případech je v závorkách uveden požadovaný minimální počet výkonů):

3.2 Organizace a řízení zásahu

Úkoly zdravotnického operačního střediska: řízení zdravotnického zásahu, řízení činnosti výjezdových skupin, koordinace při součinnosti IZS, zásady radiokomunikace za standardních a mimořádných podmínek, mobilizace lůžkových rezerv, hromadné neštěstí, aktivace havarijního plánu územního celku.

Úkoly lékaře zdravotnické záchranné služby: činnost lékaře výjezdové skupiny, činnost lékaře letecké záchranné skupiny (LZS), činnost lékaře urgentního příjmu nemocnice, znalost norem upravujících poskytování urgentní zdravotní péče, spolupráce vedoucího lékaře zásahu s představiteli dalších složek IZS, třídění raněných, zásady odsunu.

Technické podmínky činnosti ZZS: technická pomoc na místě zásahu, demografická charakteristika území, rizika vyplývající z charakteru průmyslu, uskladnění toxických a radioaktivních látek, mezinárodní spolupráce při poskytování pomoci v místech katastrof mezinárodního rozsahu.

Traumatologický plán: aktivace traumatologického plánu, mobilizace rezerv, osob a skladů zdravotnického materiálu, rizika vyplývající z charakteru průmyslu.

Úkoly a poslání letecké záchranné služby

Uskladnění toxických a radioaktivních látek, rizika, antidota.

Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

4. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem - záznamy o absolvované praxi a o konkrétních činnostech na pracovištích prováděné do seznamu výkonů (logbook) a do průkazu odbornosti v šestiměsíčních intervalech.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

c) Vlastní atestační zkouška

5. Charakteristika činností, ke kterým získal absolvent specializačního vzdělávání způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání v oboru urgentní medicína je způsobilý:

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

FARMACEUTICKÉ TECHNOLOGIE

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání v oboru farmaceutické technologie je získání teoretických znalostí a praktických dovedností potřebných pro výrobu, přípravu a kontrolu aplikačních forem léčiv v oblasti jejich složení, formulace, výroby, přípravy, hodnocení a zajišťování jakosti. Specialista zná podmínky, za nichž je možné léčiva a pomocné látky zpracovat do lékových forem. Využívá zákonitostí, kterými se tyto procesy řídí a hodnotí vztahy mezi formou přípravku a účinkem obsaženého léčiva.

Specialista má též legislativně právní znalosti potřebné pro výkon vedoucích funkcí v oblasti výroby, přípravy, hodnocení a zásobování léčivy.

Ovládá technická výrobní vybavení používaná v průmyslovém měřítku i ve středním rozsahu výroby a přípravy léčiv, včetně postupů a zařízení pro individuální přípravu. Ovládá výrobní operace používané v praxi a samostatně dovede řešit optimalizace technologických postupů.

Tyto znalosti může uplatnit na všech pracovištích zabývajících se návrhem, výzkumem, vývojem, přípravou, výrobou a hodnocením jakosti léčivých přípravků a jejich uplatňování je nezbytné zejména na specializovaných pracovištích zdravotnických zařízení lékárenské péče a na příslušných pracovištích výzkumu, výroby, kontroly a distribuce léčiv.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru farmaceutické technologie je předložení dokladů (kopie vysokoškolského diplomu a vysvědčení o státní zkoušce) o ukončení nejméně pětiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu farmacie na farmaceutické fakultě.

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu povolání farmaceuta formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.

Podmínkou pro získání specializace v oboru farmaceutické technologie je zařazení do tohoto oboru a absolvování praxe v minimální délce 4 let, z toho:

a) povinná praxe v oboru

b) doporučená doplňková praxe

c) účast na vzdělávacích aktivitách

3. Rozsah teoretických vědomostí a praktických dovedností

Z vlastního oboru

v oblasti fyzikálních a fyzikálně chemických faktorů tvorby léčivých přípravků:

soustavy kapalných a tuhých látek, roztoky, koloidní a disperzní systémy,

v oblasti technologie lékových forem:

charakteristika aplikačních forem léčiv a požadavky na jejich jakost; formulace; design; postupy a zařízení k přípravě a k výrobě léčivých přípravků, technologické operace, mechanické a tepelné procesy, validace postupů a zařízení; jakostní znaky léčivých a pomocných látek i konečných lékových forem; problematika stálosti a stabilizace léčiv v technologických souvislostech, změny chemické, fyzikální a mikrobiologické; specifické aspekty přípravy lékových forem v lékárnách; nové formy léčiv a jejich uplatnění v praxi a speciální technologické postupy, zejména z oblasti biotechnologie a radiofarmacie,

v oblasti pomocných látek:

znalosti pomocných látek z hlediska jejich chemických, fyzikálních a mikrobiologických vlastností, a interakcí s účinnými látkami; použití a úloha při řízení účinku a biodistribuci účinných látek,

v oblasti biogaleniky:

vztahy mezi složením a způsobem přípravy (výroby) léčivého přípravku na biologickou dostupnost a účinek obsaženého léčiva v organismu: léčivé přípravky s časově programovaným přívodem, s místně specifickou liberací, se schopností cíleného přívodu léčiva; farmakokinetické aspekty, technologické aspekty liberace léčiv z lékové formy a její vliv na průběh absorpce léčiv,

v oblasti hodnocení jakosti:

hodnocení jakosti léčivých přípravků zejména z hlediska kontrolních metod lékových forem Českého lékopisu a Evropského lékopisu,

v oblasti systému zabezpečování jakosti:

systém jakosti při přípravě a výrobě léčiv, organizační struktura, postupy a prostředky k jeho realizaci ve zdravotnických a výrobních zařízeních; pracovníci, prostory a jejich vybavení, dokumentace, postupy; legislativa a normy,

v oblasti aplikačních systémů léčiv:

gastrointestinální, parenterální, topické a další léčivé přípravky, jejich vlastnosti a chování v závislosti na složení a výrobním postupu,

v oblasti obalových materiálů, obalové techniky a balení:

požadavky na funkci, jakost, stálost a vzhled obalů.

Z ostatních oborů

4. Všeobecné požadavky

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) průběžné hodnocení školitelem v šestiměsíčních intervalech a záznamy v průkazu odbornosti o absolvování povinné a doplňkové praxe s uvedením konkrétních činností na pracovištích, včetně záznamů o všech školicích akcích, kterých se uchazeč zúčastnil.

b) předpoklad v přístupu k atestační zkoušce

c) vlastní atestační zkouška

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání v oboru farmaceutické technologie je schopen samostatné a kvalifikované činnosti a rozhodování jako předpoklad pro zastávání vedoucích funkcí v oblastech přípravy a výroby léčiv ve zdravotnických zařízeních a na příslušných pracovištích výzkumu, výroby, kontroly a distribuce léčiv.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

KLINICKÁ FARMACIE

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání i doplňující odborné praxe je příprava samostatně pracujícího specialisty v oboru klinická farmacie, orientovaného na účelné, bezpečné a hospodárné využívání léčebných, podpůrných a preventivních postupů spojených s podáváním léčiv nebo postupů přispívajících ke zlepšení kvality života pacienta a podpory jeho zdraví. Důraz je při tom kladen na mezioborovou spolupráci s lékaři, zdravotnickými i ostatními pracovníky při komplexní péči o pacienta i s pacientem samým, a to na všech úrovních péče (ambulantní, domácí, nemocniční péče, péče o nemocné s chronickými onemocněními) nebo na jiných specializovaných pracovištích.

Dále se bude klinický farmaceut uplatňovat při formulování terapeutických cílů zdravotnických zařízení a jejich částí, při řízení účelné farmakoterapie ve zdravotnických zařízeních, při zkvalitňování poskytované zdravotní péče, optimalizaci léčebných postupů, v oblasti financování zdravotní péče a racionálního využívání léčiv ve společnosti, při řešení výzkumných klinických úkolů, při sběru, zpracování a využívání informací a dat v oblasti léčiv.

Jeho posláním je účinně přispívat jak k optimalizaci léčby jednotlivých pacientů, tak k optimalizaci léčebných postupů na všech úrovních péče a rozhodování a přispívat tak k racionálnímu využívání léčiv a zkvalitňování zdravotní péče ve společnosti.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru klinická farmacie je předložení dokladů (kopie vysokoškolského diplomu a vysvědčení o státní zkoušce) o ukončení nejméně pětiletého prezenčního studia v akreditovaném zdravotnickém magisterském studijním programu farmacie.

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu povolání farmaceuta pracujícího v lékárně či v jiném zdravotnickém zařízení s celodenní průpravou v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.

Rozsah a úroveň prováděných činností stanoví školitel během specializačního vzdělávání.

Podmínkou pro získání specializace v oboru klinická farmacie je zařazení do oboru a absolvování společného základu a další specializované praxe v minimální celkové délce 5 let, z toho:

2.1 Společný základ pro vzdělávací programy oborů veřejné lékárenství, nemocniční lékárenství a klinická farmacie - minimálně 24 měsíců

a) povinná praxe v oboru

24 měsíců odborné praxe v lékárně jakéhokoliv typu,

b) povinná doplňková praxe

c) doporučená doplňková praxe

1 týden na pracovišti klinické farmacie nebo klinické farmakologie,

1 týden u revizního lékárníka ve zdravotní pojišťovně,

d) účast na vzdělávacích aktivitách

Povinná část:

Doporučená část

účast na nejméně 2 sjezdech, konferencích, lékárnických dnech apod. pořádaných ČFS ČLS JEP.

Po absolvování písemného testu (75 % správných odpovědí) na akreditovaném pracovišti, kterým bude povinný společný základ ukončen, pokračuje kandidát ve specializovaném výcviku dle zařazení do oboru..

2.2 Specializovaný výcvik navazující na společný základ - minimálně 36 měsíců

a) povinná praxe v oboru

36 měsíců praxe v lékárně nebo v jiném zdravotnickém zařízení (maximálně 20 měsíců), z toho:

b) povinná doplňková praxe

3 dny - odborná stáž - vybraná laboratorní vyšetření a jejich interpretace,

3 dny - úvodní odborná stáž - interní obory,

3 dny - úvodní odborná stáž - klinická pracoviště jiných oborů (především geriatrie, pediatrie, gynekologie a onkologie, případně další),

2 dny - odborná stáž - racionální antibiotická léčba (antibiotická centra),

2 dny - odborná stáž - terapeutické monitorování hladin léčiv a jejich interpretace,

2 dny - odborná stáž - léková informatika (léková informační centra),

2 dny - odborná stáž v monitorování NÚL (SÚKL),

2 dny - odborná stáž v hodnocení účinků léčiv v klinické praxi,

(z toho 2 týdny interní obory, zbývající část stáží na pracovištích alespoň dvou jiných oborů),

c) účast na vzdělávacích aktivitách

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností

3.1 Z vlastního oboru

Teoretické znalosti:

Lékové formy, biofarmaceutické a farmakokinetické aspekty použitého léčiva

Charakteristiky a terapeutická využitelnost jednotlivých lékových forem. Volba optimální lékové formy při individualizaci léčby pacienta. Základní farmakokinetické parametry a možnosti jejich využití v praxi pro přípravu lékových forem, základní biofarmaceutické parametry léčiva, možnosti a způsoby jejich hodnocení. Specifika přípravy all-in-one infúzních směsí a přípravy cytostatik. Lékopisné požadavky na jednotlivé skupiny léčivých přípravků. Principy správné výrobní praxe.

Farmaceutická kontrola

Principy farmaceutické kontroly a jejich uplatnění při zajištění kvality, bezpečnosti, účinnosti a efektivity používaných léčiv zahrnující jak vlastní léčivo, tak i zacházení s ním. Vybrané kontrolní metody orientované na hodnocení biofarmaceutických parametrů léčiv na liberaci účinné látky a ovlivnění efektivnosti léčby. Závady v jakosti léčiv.

Obecná farmakologie

Receptorová teorie, biotransformační reakce léčiv a faktory je ovlivňující, faktory ovlivňující účinek léčiv, vliv modifikace struktury léčiva na jeho účinek a chování, mechanismy interakcí, klinicky významné interakce, význam metabolitů léčiv, nežádoucí účinky léčiv, idiosynkrazie, vliv zevního prostředí na organismus a účinek léčiva, vazba léčiva v organismu, problematika polymorfizmu léčiv, genetické deficity pro biotransformaci léčiv.

Speciální farmakologie

Léčiva jednotlivých skupin dle ATC klasifikace a jejich charakteristika, mechanizmy účinků, hlavní nežádoucí účinky, klinicky významné rozdíly ve farmakokinetice jednotlivých látek, klinicky významné interakce v jednotlivých skupinách léčiv.

Toxikologie

Obecná toxikologie, toxikologie léčiv, toxikologická analýza, symptomatologie intoxikací, léčba intoxikací, informace v toxikologii a jejich využívání.

Farmakoterapie základních onemocnění

Základní terapeutické postupy u vybraných onemocnění, jejich diagnostika a symptomatologie. Základní symptomy a jejich vztah k morbiditě.

Farmakoterapie a komplexní péče o vybrané skupiny pacientů (těhotné ženy, děti, geriatričtí pacienti, dlouhodobě nemocní pacienti, nevyléčitelně nemocní pacienti, pacienti v terminálních stádiích onemocnění), léčba bolesti, psychosomatická onemocnění.

Racionální farmakoterapie

Farmakoepidemiologické přístupy v hodnocení léčiv a jejich využívání, farmakoekonomické aspekty léčby a metody jejich hodnocení, organizace farmakoekonomických studií, sledování výsledků léčby (outcomes research), postmarketingové studie, hodnocení terapeutické hodnoty léčiv, farmkoepidemiologie a farmakoekonomika celospolečensky závažných onemocnění, racionální používání antibiotik, terapeutické monitorování léčiv, nežádoucí účinky léčiv a jejich monitorování, vybrané klinicky významné nežádoucí účinky léčiv, léčba chronických onemocnění, principy Evidence-Based Medicine, racionální používání léčiv, jejichž výdej není vázán na lékařský předpis.

Optimalizace farmakoterapie a minimalizace rizik léčby

Hodnocení efektivity léčebných postupů, optimalizace dávkovacích režimů, vyhledávání a posuzování nežádoucích účinků léčiv a minimalizace jejich dopadů na pacienta, monitorování a ovlivňování compliance pacienta, důsledky non-compliance, možnosti redukce nemocniční mortality, monitorování epidemiologické situace, vývoj rezistencí na antimikrobiální léčiva, nozokomiální nákazy, význam režimových opatření při léčbě, integrovaná péče o pacienta, spolupráce se specialisty ostatních farmaceutických oborů při individualizaci terapie, zohlednění kvality života pacienta při individualizaci terapie.

Informace o léčivech

Informační zdroje, výběr a zpracování informací, hodnocení informací, informační činnost, konzultační a konziliární činnost klinického farmaceuta, dokumentační činnost.

Klinický výzkum a hodnocení léčiv

Zásady správné klinické praxe, typy a organizace studií, vylučovací kriteria, dokumentace a hodnocení studií, kritické hodnocení průběhu a výsledků studií, právní aspekty při realizaci klinických studií, statistické metody a jejich volba při organizaci studie, kritické hodnocení publikovaných klinických studií a interpretace jejich výsledků.

Zdravotní a léková politika

Základní přístupy zdravotní a lékové politiky u nás a v zahraničí, koncepce zdravotní a lékové politiky na národní, regionální a lokální úrovni, regulační nástroje zdravotní a lékové politiky, léková politika ve zdravotnických zařízeních, sledování vývojových trendů nemocnosti a chování populace, rizikové skupiny v populaci, sledování trendů spotřeby léčiv ve společnosti a jejich interpretace, financování zdravotní péče a racionálního využívání léčiv ve společnosti, lékové a etické komise, platná legislativa. Farmakovigilance.

Praktické dovednosti:

Schopnost aplikovat zásady racionální farmakoterapie a integrované péče v případě konkrétního pacienta, využívání a kritické zpracování informací o léčivech, záchyt a posuzování nežádoucích účinků léčiv, posuzování terapeutické a ekonomické hodnoty léčiv, spolupráce při optimalizaci terapie individuálního pacienta i terapeutických postupů a jejich hodnocení. Vedení dokumentace.

3.2 Z ostatních oborů

Teoretické znalosti:

Patofyziologie a patobiochemie chorobných procesů

Základy patofyziologie a patobiochemie významných onemocnění, včetně jejich diagnostiky, dynamiky biochemických markerů, zejména u metabolických onemocnění, nádorových onemocnění, vliv patologických procesů na ostatní děje v organismu včetně vlivů na účinek podávaných léčiv, vnitřní prostředí, acidobazická rovnováha, urgentní stavy zejména s důrazem na orgánová selhávání a septické stavy, základy klinické mikrobiologie.

Vybrané diagnostické a vyšetřovací metody

Přehled základních diagnostických a vyšetřovacích metod (zobrazovacích, biochemických, mikrobiologických, fyzikálních) u nejčastějších onemocnění. Interference léků s laboratorními testy.

Nefarmakologické léčebné postupy

Vybrané nefarmakologické léčebné postupy, rehabilitační terapie u vybraných onemocnění, léčebná výživa, základy dietologie (potravinové doplňky), možnosti a rizika alternativních postupů, vybrané psychologické přístupy v práci s pacientem, psychosomatická onemocnění.

Základy klinické praxe a péče o pacienta

Praktické dovednosti:

Schopnost navázání odborné spolupráce s odborným zdravotnickým pracovištěm v okruhu vlastní působnosti. Schopnost praktické komunikace s pacientem a všemi členy týmu pečujícího o pacienta, získávání anamnestických dat od pacienta, jejich hodnocení a zpracování, orientace ve zdravotnické dokumentaci pacienta a využití získaných dat a informací, schopnost práce v terapeutickém týmu.

4. Všeobecné požadavky

Legislativa a právní odpovědnost při výkonu povolání. Platné právní předpisy vztahující se k oboru, etické a právní aspekty práv pacientů.

Neodkladná péče. Teoretické znalosti i praktické dovednosti poskytování základní první pomoci.

Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizačního záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem - záznam o absolvované praxi, konkrétních činnostech prováděných na pracovišti do průkazu odbornosti a logbooku v šestiměsíčních intervalech.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

c) Vlastní atestační zkouška

Praxe probíhá dle tohoto vzdělávacího programu. Po úspěšném absolvování písemného testu provede celkové zhodnocení školitel akreditovaného zařízení, které po splnění všech požadavků a závěrečném pohovoru vydá farmaceutovi osvědčení.

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

6.1 Specialista v oboru klinická farmacie je schopen vykonávat všechny činnosti klinického farmaceuta. Podílí se na péči o pacienta ve spolupráci s ostatními zdravotnickými pracovníky na všech úrovních péče ambulantní, domácí, nemocniční péče, péče o nemocné s chronickými onemocněními nebo na jiných specializovaných pracovištích s důrazem na optimalizaci a bezpečnost terapie.

Je schopen poskytovat informační a konzultační služby v oblasti informací o léčivech pro pacienty i zdravotnická pracoviště, pracovat na lůžkových klinických odděleních, pracovat na specializovaných úsecích klinicko-biochemických pracovišť, na odděleních klinické farmakologie, vykonávat činnosti monitora klinických studií.

Je připraven pro vedení lékáren všech typů, může vést odborná oddělení lékáren.

Dále může vykonávat činnosti vzdělávací, vývojové, výzkumné a revizní.

6.2 Absolvent doplňující odborné praxe je připraven pouze pro vedení lékáren všech typů.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

LABORATORNÍ VYŠETŘOVACÍ METODY VE ZDRAVOTNICTVÍ

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání v oboru laboratorních vyšetřovacích metod ve zdravotnictví je získání teoretických znalostí a praktických dovedností potřebných pro samostatnou kvalifikovanou činnost v oborech biochemie, hematologie, imunologie a toxikologie ve zdravotnických zařízeních a pro odborné a organizační vedení provozu klinických laboratoří a jejich úseků.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru laboratorní vyšetřovací metody ve zdravotnictví je předložení dokladů (kopie vysokoškolského diplomu a vysvědčení o státní zkoušce) o ukončení nejméně pětiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku na akreditovaném magisterském studijním programu farmacie na farmaceutické fakultě.

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu povolání farmaceuta formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.

Podmínkou pro získání specializace v oboru laboratorní vyšetřovací metody ve zdravotnictví je zařazení do tohoto oboru a absolvování praxe v minimální délce 4 roky, z toho:

a) povinná praxe v oboru

minimálně 48 měsíců praxe na běžných i specializovaných pracovištích biochemických, hematologických a toxikologických laboratoří zdravotnických zařízení, z toho nejméně 1 měsíc ve specializovaném laboratorním oddělení některé z FN (podle určení školitele),

b) doporučená doplňková praxe

podle potřeby na specializovaných laboratorních pracovištích HTO, mikrobiologických, imunologických, genetických (podle profesního zaměření uchazeče o specializaci určí školitel),

c) účast na vzdělávacích aktivitách

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností

Náplň a rozsah znalostí a praktických dovedností budou vymezeny podle profesního zaměření uchazeče o získání specializace.

4. Všeobecné požadavky

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) průběžné hodnocení školitelem - je realizováno formou zápisů do průkazu odbornosti, kde se provádí záznamy o odborné praxi a o všech školicích akcích, kterých se uchazeč zúčastnil,

b) předpoklad přístupu k atestační zkoušce

c) vlastní atestační zkouška

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání v oboru laboratorní vyšetřovací metody ve zdravotnictví je kvalifikován k odbornému a organizačnímu vedení klinických laboratoří a jejich úseků. Ve zdravotnickém zařízení zdokonaluje systém preanalytických a postanalytických postupů a optimalizuje analytické spektrum laboratorních vyšetření. Organizuje a provádí vnitřní a vnější kontrolu jakosti. Podílí se na vzdělávání pracovníků zdravotnického zařízení a je klinikovi konzultantem při racionalizaci spektra vyšetření a při interpretaci laboratorních výsledků v průběhu rozhodovacího procesu.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

NEMOCNIČNÍ LÉKÁRENSTVÍ

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání v oboru nemocniční lékárenství i doplňující odborné praxe je vychovat odborníka v oboru nemocniční lékárenství, který na základě svých teoretických znalostí a praktických dovedností a zkušeností je schopen vést nemocniční lékárnu.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru nemocniční lékárenství je předložení dokladů (kopie vysokoškolského diplomu a vysvědčení o státní zkoušce) o ukončení nejméně pětiletého prezenčního studia v akreditovaném zdravotnickém magisterském studijním programu farmacie.

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu povolání farmaceuta pracujícího v lékárně s celodenní průpravou v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.

Rozsah a úroveň prováděných činností stanoví školitel během specializačního vzdělávání.

Podmínkou pro získání specializace v oboru nemocniční lékárenství je zařazení do oboru, absolvování společného základu a další specializované praxe v minimální celkové délce 4 let, z toho:

2.1 Společný základ pro vzdělávací programy oborů veřejné lékárenství, nemocniční lékárenství a klinická farmacie - minimálně 24 měsíců

a) povinná praxe v oboru

24 měsíců odborné praxe v lékárně jakéhokoliv typu,

b) povinná doplňková praxe

c) doporučená doplňková praxe

1 týden na pracovišti klinické farmacie nebo klinické farmakologie,

1 týden u revizního lékárníka ve zdravotní pojišťovně,

d) účast na vzdělávacích aktivitách

Povinná část:

Doporučená část:

Po absolvování písemného testu (75 % správných odpovědí) na akreditovaném pracovišti, kterým bude povinný společný základ ukončen, pokračuje kandidát ve specializovaném výcviku dle zařazení do oboru.

2.2 Specializovaný výcvik navazující na společný základ - minimálně 24 měsíců

a) povinná praxe v oboru

24 měsíců v nemocniční lékárně,

b) povinná doplňková praxe

1 týden na pracovišti poskytujícím lékový informační servis nebo 1 týden na pracovišti klinické farmacie nebo klinické farmakologie v nemocnicích,

celkem 2 týdny odborných stáží, jejichž program je individuálně sestaven na doplnění znalosti,

c) doporučená doplňková praxe

d) účast na vzdělávacích aktivitách

povinná

doporučená

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností

3.1 Z vlastního oboru - teoretické znalosti nezbytně nutné a eventuálně další požadované znalosti z oblasti:

Farmakologie

Léčiva všech farmakologických skupin. Vysvětlení mechanismu účinku léčiv, nežádoucí účinky léčiv a možné interakce s jinými léčivy i s potravinami. Uplatnění zásad účelné farmakoterapie. Schopnost posouzení výsledků základních laboratorních vyšetření. Zásady používání léčivých přípravků při poskytování zdravotní péče z hlediska bezpečné farmakoterapie, zneužívání léčiv a intoxikace léčivy. Dávky a dávkování léčiv.

3.2 Praktické znalosti a dovednosti nezbytně nutné a další znalosti a dovednosti

3.3 Z ostatních oborů

Pro činnost specialisty jsou potřebné i další přehledné znalosti :

4. Všeobecné požadavky

Absolvent specializačního vzdělávání

Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizačního záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

c) Vlastní atestační zkouška

část praktická

Farmaceut, který vykonal úspěšně atestační zkoušku obdrží od Ministerstva zdravotnictví diplom o specializaci.

5.1 Doplňující odborná praxe

Praxe probíhá dle tohoto vzdělávacího programu. Po úspěšném absolvování písemného testu provede celkové zhodnocení školitel akreditovaného zařízení, které po splnění všech požadavků a závěrečném pohovoru vydá farmaceutovi osvědčení.

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

6.1 Specialista v oboru nemocniční lékárenství je připraven pro vedení lékáren všech typů, může vést odborná oddělení lékáren. Je schopen vykonávat činnosti při přípravě zvlášť náročných lékových forem. Poskytuje klinicky orientovanou péči na úrovni odpovídající potřebám pacienta i nemocnice, v přímé spolupráci s dalšími odborníky multidisciplinárního týmu. Dále může vykonávat činnosti vzdělávací, vývojové, výzkumné a revizní. Může vykonávat činnost klinického farmaceuta.

6.2 Absolvent doplňující odborné praxe je připraven pouze pro vedení lékáren všech typů.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

RADIOFARMAKA

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání v oboru radiofarmaka je získání specializované způsobilosti osvojením teoretických znalostí a praktických dovedností potřebných pro individuální přípravu i výrobu radiofarmak, jejich kontrolu a zajišťování jakosti.

Tyto znalosti může specialista uplatnit na pracovištích nukleární medicíny zdravotnických zařízení, případně na dalších pracovištích zabývajících se problematikou radiofarmak, jejich výzkumem, výrobou, kontrolou a distribucí.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru radiofarmaka je předložení dokladů (kopie vysokoškolského diplomu a vysvědčení o státní zkoušce) o ukončení nejméně pětiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu farmacie na farmaceutické fakultě.

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu povolání farmaceuta formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.

Podmínkou pro získání specializace v oboru radiofarmaka je zařazení do tohoto oboru a absolvování praxe v minimální délce 4 roky, z toho:

a) povinná praxe v oboru

nejméně 48 měsíců na pracovištích nukleární medicíny, případně na pracovišti zabývajícím se výrobou, kontrolou, distribucí či výzkumem nebo vývojem radiofarmak,

b) doporučená doplňková praxe

c) účast na vzdělávacích aktivitách

3. Rozsah teoretických znalostí a praktických dovedností

Z vlastního oboru

v oblasti výroby a přípravy léčiv

základní znalosti léčivých a pomocných látek interakcí, chemických a fyzikálních inkompatibilit, možností alternativních postupů a výběru pomocných látek,

v oblasti právních předpisů v oboru

znalost právních předpisů týkajících se zavádění nových léčiv, jejich předklinického zkoušení, klinického hodnocení a požadavků pro registraci léčivých přípravků; zásady jištění jakosti při výrobě a přípravě léčiv, podrobná znalost Zásad správné výrobní praxe a znalost principů správné lékárenské praxe, správné laboratorní praxe a správné klinické praxe,

v oblasti praktických dovedností

schopnost řešit technologické problémy výroby a přípravy radiofarmak; znát odborné informační zdroje a umět využívat výpočetní techniku,

v oblasti radioaktivity a detekce záření

znalosti stavby atomu a radioaktivity, principů detekce ionizujícího záření a přístrojů pro detekci záření v nukleární medicíně,

v oblasti výroby a přípravy radiofarmak

znalosti základů výrob radionuklidů v jaderném reaktoru a v produkčních či lékařských cyklotronech; získávání radionuklidů z generátorů; charakterizovat radionuklidy podle poločasu přeměny a emitovaného záření; výroba značených sloučenin, metody značení, základy chemie nejčastěji používaných radiofarmak a podrobné znalosti o lékových formách radiofarmak a jejich výrobě; problematika značení krevních elementů a složek, protilátek pro imunoscintigrafii,

v oblasti kontroly radiofarmak

znalosti fyzikálních, chemických a biologických metod hodnocení jakosti radiofarmak,

v oblasti klinického využití radiofarmak

používání radiofarmak v diagnostice a terapii; základní znalosti farmakologie užívaných radiofarmak, včetně jejich interakcí, nežádoucích účinků a biodistribuce,

v příbuzných a hraničních oborech

potřebné základní znalosti radiochemie, radiofyziky a dozimetrie záření ve vztahu k radiofarmacii; potřebné chemické, fyzikálně chemické a fyzikální znalosti související s výrobou a hodnocením jakosti léčiv; základy anatomie, fyziologie, farmakokinetiky a biochemie; znalosti metod hodnocení laboratorních a klinických výsledků; základní statistické metody.

4. Všeobecné požadavky

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem v šestiměsíčních intervalech a záznamy v průkazu odbornosti o absolvování povinné a doplňkové praxe s uvedením konkrétních činností na pracovištích, včetně záznamů o všech školicích akcích, kterých se uchazeč zúčastnil.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

c) Vlastní atestační zkouška

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání, který získal způsobilost v oboru radiofarmaka, má odborné předpoklady pro výkon funkce odpovědné osoby za přípravu a zacházení s radiofarmaky na pracovištích nukleární medicíny zdravotnických zařízení. Je schopen vykonávat samostatnou činnost v přípravě, výrobě a kontrole radiofarmak.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

VEŘEJNÉ LÉKÁRENSTVÍ

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání v oboru veřejné lékárenství i doplňující odborné praxe je výchova odborníka, který má teoretické znalosti a praktické dovednosti a zkušenosti nezbytné pro vedení veřejných lékáren.

Zná právní předpisy upravující oblast zdravotnictví, má přehled o svém oboru, jakož i o oborech úzce souvisejících. Má farmakologické a základní farmakoterapeutické znalosti nutné pro dispenzační péči, konzultační a informační činnost v lékárnách.

Na základě svých odborných znalostí a praktických zkušeností je schopen vést ostatní pracovníky v lékárnách na úseku dispenzační péče, přípravy léčivých přípravků a kontroly léčiv.

2. Požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru veřejné lékárenství je předložení dokladů (kopie vysokoškolského diplomu a vysvědčení o státní zkoušce) o ukončení nejméně pětiletého prezenčního studia v akreditovaném zdravotnickém magisterském studijním programu farmacie.

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu povolání farmaceuta pracujícího v lékárně s celodenní průpravou v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.

Rozsah a úroveň prováděných činností stanoví školitel během specializačního vzdělávání.

Podmínkou pro získání specializace v oboru veřejné lékárenství je zařazení do oboru, absolvování společného základu a další specializované praxe v minimální celkové délce 4 let, z toho:

2.1 Společný základ pro vzdělávací programy oborů veřejné lékárenství, nemocniční lékárenství a klinická farmacie - minimálně 24 měsíců

a) povinná praxe v oboru

24 měsíců odborné praxe v lékárně jakéhokoliv typu,

b) povinná doplňková praxe

c) doporučená doplňková praxe

1 týden na pracovišti klinické farmacie nebo klinické farmakologie,

1 týden u revizního lékárníka ve zdravotní pojišťovně,

d) účast na vzdělávacích aktivitách

Povinná část

Doporučená část

Po absolvování písemného testu (75 % správných odpovědí) na akreditovaném pracovišti, kterým bude povinný společný základ ukončen, pokračuje kandidát ve specializovaném výcviku dle zařazení do oboru.

2.2 Specializovaný výcvik navazující na společný základ - minimálně 24 měsíců

a) povinná praxe v oboru

24 měsíců v lékárně jakéhokoliv typu,

b) doporučená doplňková praxe

celkem 2 týdny odborných stáží, jejichž program je individuálně sestaven na doplnění znalostí,

1 týden v lékovém informačním centru,

c) účast na vzdělávacích aktivitách

povinná

doporučená

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností

3.1 Z vlastního oboru - teoretické znalosti nezbytně nutné a eventuálně další požadované znalosti

Farmakologie

Léčiva všech farmakologických skupin. Vysvětlení mechanismu účinku léčiv, nežádoucí účinky léčiv a interakce léčiv. Zásady používání léčivých přípravků při poskytování zdravotní péče z hlediska bezpečné farmakoterapie, zneužívání léčiv a intoxikace léčivy. Zacházení s návykovými látkami. Dávky a dávkování léčiv. Zákon č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů, včetně příslušných vyhlášek vydaných k zákonu, v platném znění řeší i problematiku:

Správné dispenzace při výdeji léčiv a zdravotnických prostředků

Etické, psychologické a ekonomické aspekty výdeje léčiv (komunikace s pacientem, ostatními zdravotníky a farmaceuty). Orientace v informacích o léčivech a jejich využití při výdeji, správné použití zdravotnických prostředků.

Přípravy léčiv.

Biofarmaceutické aspekty přípravy léčiv. Inkompatibility a jejich řešení, pomocné látky a jejich použití, stabilita a stabilizace léčiv, skladování léčiv.

Moderní lékové formy a jejich správná aplikace.

Kontroly léčiv

Metody chemické, fyzikální a fyzikálně chemické při ověřování totožnosti, hodnocení čistoty a stanovení obsahu léčiv, organoleptické hodnocení léčiv.

Ekonomiky a managementu

Problematika daní, vazba na zdravotní pojišťovny, principy velkodistribuce léčiv, provozní a dokumentační činnost v lékárně, léková politika.

3.2 Praktické znalosti a dovednosti nezbytně nutné a další znalosti a dovednosti

3.3 Z ostatních oborů

K činnostem specialisty jsou potřebné další přehledné znalosti:

4. Všeobecné požadavky

Absolvent specializačního vzdělávání

Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizačního záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem pravidelně v šestiměsíčních intervalech, zhodnocení po skončení povinného základu na příslušném místě v průkazu odbornosti, současně se provede záznam o absolvovaném kurzu nebo stáži. Záznam o absolvované praxi (konkrétních činnostech na pracovišti) v průkazu odbornosti.

b) Předpoklad v přístupu k atestační zkoušce

c) Vlastní atestační zkouška

Farmaceut, který vykonal úspěšně atestační zkoušku obdrží od Ministerstva zdravotnictví diplom o specializaci.

5.1 Doplňující odborná praxe

Praxe probíhá dle tohoto vzdělávacího programu. Po úspěšném absolvování písemného testu provede celkové zhodnocení školitel akreditovaného zařízení, které po splnění všech požadavků a závěrečném pohovoru vydá farmaceutovi osvědčení.

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

6.1 Specialista v oboru veřejné lékárenství je připraven pro vedení lékárny, vyjma lékárny nemocniční. Může vést odborná pracoviště lékáren. Dále může vykonávat činnosti vzdělávací, vývojové, výzkumné a revizní.

6.2 Absolvent doplňující odborné praxe je připraven pouze pro vedení lékárny, vyjma lékárny nemocniční.