Věstník MZd ČR, částka 7/2005
ZPRÁVY A SDĚLENÍ
1.
OPRAVA
VZDĚLÁVACÍCH PROGRAMŮ PRO ZUBNÍ LÉKAŘE A LÉKAŘE
|
ZN.: 14761/05/VVO
REF.: Radka Špírková, tel. 22497 linka 2505
Podle zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta zveřejňuje Ministerstvo zdravotnictví k zajištění specializačního vzdělávání lékařů opravené verze již zveřejněných vzdělávacích programů z Věstníků Ministerstva zdravotnictví č. 1, 3 a 4 z roku 2005. Jedná se o opravu následujících 2 vzdělávacích programů pro zubní lékaře Orální a maxilofaciální chirurgie, Ortodoncie a 7 vzdělávacích programů pro lékaře Dermatovenerologie, Diabetologie, Intervenční radiologie, Neurologie, Plastické chirurgie, Pracovní lékařství a Urologie
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
v oboru
ORÁLNÍ A MAXILOFACIÁLNÍ CHIRURGIE
1. Cíl specializačního vzdělávání
Specializační vzdělávání je určeno pro absolventy akreditovaného zdravotnického magisterského studijního programu zubní lékařství nebo stomatologie a jeho cílem je získání specializované způsobilosti osvojením potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti prevence, diagnostiky a terapie umožňujících samostatnou činnost specialisty v oboru orální a maxilofaciální chirurgie.
2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru orální a maxilofaciální chirurgie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání zubního lékaře ukončením nejméně pětiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném zdravotnickém magisterském studijním programu zubní lékařství nebo stomatologie na lékařské fakultě.
Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu povolání zubního lékaře formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícímu stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.
Podmínkou pro získání specializace v oboru orální a maxilofaciální chirurgie je zařazení do oboru, absolvování společného chirurgického základu a specializované praxe v minimální délce 6 let. Součástí této praxe je splnění minimálních podmínek pro samostatný výkon povolání zubního lékaře (§7 odst. 3 písm. b) v případě absolventů studijního programu stomatologie.
2.1 Povinný chirurgický základ – minimálně 24 měsíců praxe
a) povinná praxe v oboru
b) povinná doplňková praxe
c) účast na vzdělávacích aktivitách
2.2 Vlastní specializovaný výcvik – minimálně 48 měsíců praxe
Postup do specializovaného výcviku je podmíněn splněním všech požadavků stanovených pro povinný chirurgický základ.
a) povinná praxe v oboru na oddělení orální a maxilofaciální chirurgie (lůžkovém oddělení) nebo na specializovaném klinickém pracovišti, z toho:
3 x 2 měsíce na akreditovaných pracovištích orální a maxilofaciální chirurgie (mimo mateřské pracoviště),
b) povinná doplňková praxe
2 měsíce - dětské lékařství,
2 měsíce - plastická chirurgie,
2 měsíce - anesteziologicko resuscitační péče,
1 měsíce - oftalmologie,
2 měsíce - otorinolaryngologie,
1 měsíc - neurochirurgie,
c) doporučená doplňková praxe
účast na školicích akcích v zahraničí (pořádá EACMFS),
d) účast na vzdělávacích aktivitách
aktivní či pasivní účast na 10 národních sympóziích, odborných pracovních dnech apod.
3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností
3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného chirurgického základu
Teoretické znalosti:
Praktické dovednosti:
Praktické dovednosti musí být rozvíjeny na domácích, resp. specializovaných pracovištích pod vedením přednostů, kteří stvrzují průběh praktického výcviku, včetně závěrečného zhodnocení do logbooku.
3.2 Rozsah teoretických znalostí a praktických dovedností požadovaných na konci specializovaného výcviku
a) z vlastního oboru
b) z oboru zubní lékařství – základní znalosti a praktické dovednosti v jednotlivých subdisciplínách oboru zubní lékařství
c) z ostatních oborů – v oborech styčných
chirurgie - základní znalosti operační techniky, obvazová technika, základní lékařská první pomoc, terapie a prevence šoku,
plastická chirurgie - problematika rozštěpových vad; základy fyziologické operační techniky, zásady místních a lalokových přesunů v oblasti hlavy a krku; základy mikrochirurgické techniky,
anesteziologie a resuscitace - základy celkové anestezie a pooperační resuscitace; poruchy vodního a eletrolytového hospodářství, poruchy acidobazické rovnováhy; kardiopulmonální resuscitace,
otorinolaryngologie - problematika styčných oblastí, stavění krvácení v oblasti ORL, nádory a traumata ORL oblasti,
neurologie a neurochirurgie - záchvatovitá onemocnění, poruchy vědomí, nádory a cévní malformace v oblasti báze lební; komoce a kontuze mozku, diferenciální diagnostika obličejových algií,
vnitřní lékařství - základní znalost interních onemocnění, která vyžadují neodkladné lékařské ošetření zejména ve vztahu k chirurgickým výkonům a jejich terapie,
oftalmologie - poranění oka, orbity a okolí, styčná problematika včetně onkologie orbity,
dermatovenerologie - etiologie, diagnostika a terapie kožních chorob s klinickými projevy v orofaciální oblasti,
posudkové lékařství - povinnosti lékaře při vystavování legitimace a posuzování pracovní neschopnosti; zásady posuzování invalidity, lázeňská péče, odškodnění bolestného a ztížení společenského uplatnění,
základy medicíny katastrof:
4. Všeobecné požadavky
Absolvent specializačního vzdělávání:
5. Hodnocení specializačního vzdělávání
a) průběžné hodnocení školitelem/primářem - záznamy o absolvované praxi a školicích akcích v průkazu odbornosti, záznamy o provedených výkonech v logbooku. Celkové hodnocení školitelem na konci povinného chirurgického základu,
b) předpoklad přístupu k atestační zkoušce
c) vlastní atestační zkouška
6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Absolvent specializačního vzdělávání v oboru orální a maxilofaciální chirurgie je schopen samostatně provádět všechny výkony související s odbornou způsobilostí zubního lékaře a specializovanou způsobilostí v orální a maxilofaciální chirurgii a dále a dohodnuté spektrum výkonů v oborech plastické chirurgie, otorinolaryngologie, oftalmologie, dermatovenerologie a chirurgie.
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
v oboru
ORTODONCIE
1. Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání v oboru ortodoncie je získání potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti diagnostiky, indikací, plánování a provádění ortodontické léčby k samostatné činnosti v oboru.
2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru ortodoncie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání zubního lékaře ukončením nejméně pětiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném zdravotnickém magisterském studijním programu zubní lékařství nebo stomatologie na lékařské fakultě. U absolventů studijního programu stomatologie je dále podmínkou 12 měsíců praxe v zubním lékařství.
Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu povolání zubního lékaře formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.
Podmínkou získání specializace je zařazení do oboru a absolvování specializované praxe v minimální délce 3 roky na akreditovaném ortodontickém oddělení stomatologické kliniky fakultní nemocnice nebo na dalších akreditovaných pracovištích. Součástí této praxe je splnění minimálních podmínek pro samostatný výkon povolání zubního lékaře (§7 odst. 3 písm. b) v případě absolventů studijního programu stomatologie.
Účast na vzdělávacích aktivitách:
3. Rozsah požadovaných teoretických vědomostí a praktických dovedností
Teoretické znalosti:
Praktické schopnosti a dovednosti
4. Všeobecné požadavky
Znalosti právních předpisů ve zdravotnictví, systému zdravotní péče, posudkového lékařství. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
5. Hodnocení specializačního vzdělávání
a) průběžné hodnocení školitelem - celá příprava probíhá na akreditovaném pracovišti podle studijního programu, školitel vyhodnocuje pravidelně pokrok školence v přípravě,
b) předpoklad přístupu k atestační zkoušce
c) vlastní atestační zkouška
6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Zubní lékař specializovaný v oboru ortodoncie získal způsobilost samostatně vykonávat všechny typy ortodontické léčby, včetně spolupráce s odborníky jiných oborů při řešení ortodontických anomálií specifických typů.
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
v oboru
DERMATOVENEROLOGIE
1. Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání v oboru dermatovenerologie je získání potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti diagnostiky, léčby (medikamentózní i chirurgické) a prevence chorob kůže a podkoží, sliznic, přídatných kožních orgánů a také kožních projevů systémových chorob a systémových projevů kožních onemocnění. Součástí přípravy je i podpora péče o zdravou kůži.
Příprava v oblasti venerologie obsahuje diagnostiku, léčbu a prevenci infekcí přenášených pohlavním stykem a jiných onemocnění pohlavního ústrojí.
2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru dermatovenerologie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, obsahujícího teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.
Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.
Podmínkou pro získání specializace v oboru dermatovenerologie je zařazení do tohoto oboru a absolvování praxe v minimální délce 5 let, z toho:
a) povinná praxe v oboru
1,5 měsíce - dermatologická alergologie a imunologie a profesionální dermatózy,
1 měsíc - dermatologická fotobiologie,
1 měsíc - dermatologická mykologie,
1měsíc - dermatologická onkologie,
1 měsíc - dermatologická angiologie,
0,5 měsíce – andrologie,
2 měsíce - dětská dermatovenerologie,
1 měsíc - korektivní dermatologie,
1 měsíc – dermatohistopatologie,
2 měsíce – venerologie.
Vzdělávání v uvedených specializacích (12 měsíců) bude probíhat na mateřském akreditovaném pracovišti v lůžkové nebo ambulantní složce, nebo na jiných akreditovaných pracovištích. Výchova bude probíhat rotačním způsobem s dobou trvání 1/2 až 2 měsíce (viz výše). Zbývající část praxe bude absolvována na standardním dermatovenerologickém ambulantním zařízení.
b) povinná doplňková praxe v dalších oborech
c)doporučená doplňková praxe
3 týdny gynekologické oddělení (ambulantní složka),
d) účast na vzdělávacích aktivitách
Pro následující specializace je určeno další jednoleté specializační vzdělávání zakončené atestační zkouškou podle vlastního vzdělávacího programu specializační náplně:
Pro specializaci dermatologická histopatologie je stanoven vzdělávací program navazující na získání specializace z dermatovenerologie nebo patologické anatomie, zakončený po komisionálním ověření znalostí vydáním „Osvědčení k diagnostické činnosti v dermatologické histopatologii“.
3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností
a) všeobecné požadavky
Absolvent specializačního vzdělávání
b) z vlastního oboru
Z obecné dermatologie musí lékař prokázat:
Ze speciální dermatologie se vyžadují přesné a hluboké znalosti na úseku
Znalosti školence musí splňovat požadavky vyplývající z rozvoje oboru na zlepšování diagnostické (znalost a využívání výsledků nových laboratorních metod a vyšetřovacích postupů), klinické a terapeutické (nové léčivé přípravky) úrovně dermatovenerologie.
Dále je nezbytné si osvojit:
V oblasti venerologie je nezbytné získat vědomosti a zkušenosti o
c) z ostatních oborů
Požadují se základní znalosti z biologie, lékařské genetiky, fyziologie, klinické biochemie, klinické imunologie, farmakologie a z molekulární biologie, vnitřního lékařství, dětského lékařství, chirurgie (znalosti první pomoci, způsobů resuscitace při poruchách dýchání, srdeční činnosti a krevního oběhu).
Dále se požaduje dobrá znalost infekčních chorob nutná pro diferenciální diagnostiku dermatóz a infekčních exantémů, znalosti chirurgických onemocnění postihujících kůži a podkožní tkáně a jejich diferenciální diagnostiky, znalosti diferenciální diagnostiky urologických onemocnění s příznaky na uretře, prostatě a nadvarlatech, a znalosti diferenciální diagnostiky zánětlivých gynekologických chorob ve vztahu k pohlavně přenosným chorobám.
Rozsah požadovaných praktických dovedností
a) vyšetřovací metody a léčebné postupy
b) terapeutické výkony a postupy
Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
4. Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem – průběžně je dokumentována celá praxe v období specializačního vzdělávání, jak v průkazu odbornosti (indexu), tak i v Záznamu o provedených výkonech (tzv. logbooku). Pravidelně v šestiměsíčních intervalech budou školitelem kontrolovány a hodnoceny všechny povinné, doporučené a dobrovolné samostatně provedené výkony, školení, studijní pobyty a veškerá operativa s celkovým hodnocení po skončení předepsané lhůty.
b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce
c) Vlastní atestační zkouška
5. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Získání specializace v oboru dermatovenerologie poskytuje kvalifikaci pro výkon samostatné diagnostické, léčebné a preventivní činnosti v rozsahu celého oboru při poskytování specializované zdravotní péče v ambulantním nebo lůžkovém zařízení jakéhokoliv typu, včetně výkonu vedoucích funkcí. Umožňuje výkon konziliární činnosti pro jiné obory. Dosažená kvalifikace, podložená znalostí interdisciplinární problematiky a platné legislativy, vytváří předpoklady i pro práci vědecko-výzkumnou a výchovně pedagogickou.
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
v oboru
DIABETOLOGIE
1. Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání v oboru diabetologie je získání potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti prevence, diagnostiky a terapie diabetu, metabolických chorob a poruch výživy včetně jejich komplikací, umožňujících samostatnou činnost specialisty v ambulantní i lůžkové péči. Součástí je získání znalostí z oblasti týmové práce v péči o pacienty.
2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru diabetologie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.
Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce. Podmínkou pro získání specializace v oboru diabetologie je zařazení do tohoto oboru a absolvování společného interního základu a specializované praxe v minimální délce 5 let, z toho:
2.1 Povinný interní základ – minimálně 24 měsíců
a) povinná praxe v oboru
3 měsíce na JIP,
3 měsíce na příjmové ambulanci pod odborným dohledem,
b) povinná doplňková praxe
1 měsíc pneumologie,
1 měsíc hematologie a transfúzního lékařství,
1 měsíc neurologie,
1 měsíc infekční lékařství,
2 měsíce chirurgie (převážně na příjmové chirurgické ambulanci),
c) doporučená doplňková praxe
1 měsíc dermatovenerologie,
1 měsíc psychiatrie,
1 měsíc rehabilitační a fyzikální medicína,
1 měsíc geriatrie,
d) účast na vzdělávacích aktivitách
2.2 Vlastní specializovaný výcvik – minimálně 36 měsíců
a) povinná praxe v oboru
12 měsíců diabetologické praxe na lůžkovém oddělení,
18 – 24 měsíců v diabetologické ambulanci minimálně v úvazku 0,5 s garancí pověřeného diabetologa,
6 měsíců povinná specializační stáž v diabetologii na akreditovaném pracovišti, z toho:
2 týdny v podiatrické ambulanci,
2 týdny na jednotce intenzivní metabolické péče,
1 týden celkem při edukaci pacientů,
1 týden na akreditovaném obezitologickém pracovišti,
2 týdny na akreditovaném osteologickém pracovišti,
1 týden na dialyzační jednotce,
1 týden na koronární jednotce,
c) doporučená doplňková praxe
neurologie, dermatologie po 2 týdnech,
d) účast na vzdělávacích aktivitách
3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností
3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného interního základu
Vlastní obor:
Teoretické znalosti:
Kardiologie - má ovládat kromě fyzikálního i základní funkční vyšetření srdce a periferní cirkulace, interpretaci elektrokardiogramu včetně diagnózy nejdůležitějších arytmií, základy ostatních neinvazivních a invazivních vyšetřovacích metod. Má znát etiopatogenezi, klinický obraz, diagnostiku a léčbu nejčastějších kardiovaskulárních onemocnění, zejména arteriální hypertenze, ischemické choroby srdeční včetně akutního infarktu a jeho komplikací, arytmií, chorob periferních tepen a žil, plicní embolie a ostatních akutních kardiovaskulárních příhod, včetně kardiogenního šoku, plicního edému, akcelerované hypertenze, disekce aneuryzmatu aorty, tamponády perikardu a diferenciální diagnostiku synkop i možnosti vyšetření. Dále má ovládat základní diagnostiku a léčbu nejčastějších vrozených a získaných srdečních vad, endokarditidy, myokarditidy a perikarditidy. Má prokázat znalosti farmakoterapie nemocí srdečních a cévních, současné možnosti nefarmakologické léčby, zejména z oblasti katetrizačních metod, dočasné a trvalé kardiostimulace, intervenční radiologie a kardiochirurgie. Má být obeznámen s novými poznatky v oblasti aterosklerózy, jejich rizikových faktorů a možnostmi prevence kardiovaskulárních onemocnění.
Pneumologie - má znát patofyziologii dýchání, základní parametry spirometrických vyšetření a krevních plynů, interpretaci rtg nálezu a základy ostatních diagnostických a terapeutických metod v pneumologii, včetně oxygenoterapie. Z akutních příhod musí ovládat zejména diagnostiku a léčbu pneumotoraxu, astmatického záchvatu, rozsáhlých forem pneumonií, akutního respiračního selhání, obstrukce horních dýchacích cest. Pozornost musí věnovat zejména nejčastějším plicním onemocněním jako jsou plicní záněty, chronická obstrukční plicní nemoc, tuberkulóza, chronické astma, bronchiektázie, nádory plic a dále diagnostice a léčbě chronické respirační insuficience.
U onemocnění pohrudnice má zvládnout navíc hrudní punkci a aspiraci výpotku k laboratorním vyšetřením. Má znát klinické projevy a diagnostiku intersticiálních plicních nemocí, empyému, syndromu spánkové apnoe a možnosti léčby. Musí umět provést diferenciální diagnostiku nejčastějších projevů plicních nemocí jako je dušnost, kašel, expektorace, bolesti na hrudníku, hemoptýza. Má znát základy epidemiologie a dispenzarizace plicních nemocí.
Gastroenterologie - má ovládat klinický obraz, diferenciální diagnostiku, léčbu a prevenci nejčastějších gastrointestinálních onemocnění: onemocnění jícnu, vředové choroby žaludku a dvanáctníku, chorob jater, žlučníku a žlučových cest, slinivky, tenkého i tlustého střeva. Zvláště se musí obeznámit s diagnostikou a diferenciální diagnostikou náhlých příhod břišních i diagnostikou a terapeutickými přístupy u krvácení z gastrointestinálního traktu. Zvláštní pozornost musí věnovat časné diagnostice nádorů trávicího ústrojí a konečníku. Má znát interpretaci hlavních laboratorních, rtg a ultrasonografických vyšetření, dále indikace a kontraindikace endoskopických vyšetření, má být obeznámen s možnostmi současných léčebných endoskopických zákroků i ostatních vyšetřovacích a léčebných metod používaných v gastroenterologii. Má znát i základní indikace k chirurgickému řešení chorob GIT.
Hepatologie - má zvládnout diagnostiku, diferenciální diagnostiku, terapii i prevenci jaterních chorob, má znát typy žloutenek i raných a pozdních stadií chronických jaterních onemocnění včetně časných stadií jaterních selhání.
Revmatologie - má znát klinické projevy nejčastěji se vyskytujících revmatických onemocnění, jejich diagnostiku a diferenciální diagnostiku včetně interpretace laboratorních testů. Dále má znát základy farmakoterapie revmatických onemocnění, možnosti léčby fyzikální, komplexní rehabilitace a léčby chirurgické. Má se obeznámit s možnostmi prevence u revmatických onemocnění.
Nefrologie - má ovládat klinický obraz a léčbu onemocnění ledvin a vývodných cest močových včetně diferenciální diagnostiky nefrotického syndromu, nefrogenní hypertenze, nefrolitiázy, diagnostiku a léčbu glomerulonefritid a intersticiálních nefritid. Dále by měl ovládat základní diferenciální diagnostiku selhání ledvin, základní principy hemodialýzy a peritoneální dialýzy. Měl by též prokázat znalosti dávkování léčivých přípravků u nemocných se snížením renálních funkcí (vylučování léčivých přípravků, nežádoucí účinky, nefrotoxicita léčivých přípravků apod.). Dále musí ovládat základní principy funkčního vyšetřování ledvin, zejména vyšetřování a interpretaci glomerulární filtrace a koncentrační schopnosti ledvin. Musí znát indikace a kontraindikace biopsie ledvin a základní problematiku transplantací ledvin.
Endokrinologie - má znát základní funkce žláz s vnitřní sekrecí a jejich poruchy, klinický obraz onemocnění hypotalamohypofyzárního systému, štítné žlázy, příštítných tělísek a nadledvin, jejich laboratorní diagnostiku a principy léčby, a to i s ohledem na ovlivnění akutních, život ohrožujících stavů u endokrinních chorob. Má znát i účast endokrinního systému při vzniku a rozvoji jiných onemocnění. Musí mít i základní vědomosti o léčbě hormony a znát rizika s tím spojená.
Diabetologie - má znát diagnostiku a klinický obraz inzulin dependentního a non-dependentního DM, léčbu inzulinem a perorálními antidiabetiky. Má znát kritéria kompenzace diabetu, diagnostiku a léčbu hyperglykemického a hyperosmolárního kómatu, hypoglykemické stavy, akutní a pozdní diabetické komplikace a jejich léčbu.
Metabolismus a výživa - má znát základy hlavních metabolických pochodů a jejich regulací, diagnostiku a léčbu poruch vnitřního prostředí, principy racionální výživy, etiopatogenezi a diferenciální diagnostiku výživových poruch a některých enzymopatií, principy jejich léčby, dietoterapii a základy enterální a parenterální výživy.
Hematologie - má prokázat znalosti celého spektra krevních nemocí i sekundárního postižení krvetvorby. Má znát indikace hematologických vyšetření morfologických, hemokoagulačních a imunologických a jejich užití v diferenciální diagnostice. Má mít základní znalosti o současných možnostech léčby hematoonkologických onemocnění. V oboru transfúzní lékařství má zvládnout příslušné požadavky dané obecnou náplní interního základu se zvláštním důrazem na znalost biologických účinků transfuze krve a jejich složek, indikací transfuze a transfúzní techniky, prevence, diagnostiky a léčby posttransfúzních komplikací.
Klinická imunologie a alergologie - má mít základní znalost o imunitním systému a jeho fyziologické funkci. V oblasti patologie imunity pak teoretické základy alergie, stavů imunitní nedostatečnosti a autoimunitních chorob, znát klinickou symptomatologii těchto stavů a možnosti její laboratorní diagnostiky a léčby.
Onkologie - musí ovládat principy časné diagnostiky nádorů. Musí znát rizikové faktory vzniku nádorů a možnosti event. prevence. Musí být seznámen s možnostmi současné léčby nádorových onemocnění.
Geriatrie - má se obeznámit s diagnózou, léčbou a prevencí častých onemocnění pozdního věku, např. mozkové cévní příhody, arteriální hypertenze, Parkinsonovy choroby, demence, artrózy, osteoporózy atd. Dále se seznámí s problematikou nespecifických problémů stáří, jako jsou závratě a pády, močová inkontinence, imobilita, dekubity, poruchy paměti a v neposlední řadě také úskalími medikamentózní léčby, iatrogenním poškozením léčivými přípravky a základy geriatrické rehabilitace a geriatrického ošetřovatelství.
Klinická farmakologie - musí znát základní údaje o farmakologii a farmakoterapeutickém použití léčiv potřebných pro léčbu vnitřních nemocí. Zejména musí ovládat indikace, kontraindikace, hlavní nežádoucí účinky a základy kinetiky léčivých přípravků používaných v léčbě nejčastějších vnitřních onemocnění.
Infekční lékařství - má znát etiologii, patogenezi, klinický obraz a terapii běžně se vyskytujících onemocnění virových, bakteriálních, parazitárních a mykotických. Pozornost musí věnovat hlavně vyšetření febrilního pacienta, rozpoznávání urgentních infekčních situací včetně septických stavů, nosokomiálním infekcím, infekcím u imunokompromitovaných nemocných a postupům u teploty nejasného původu. Dále má ovládat základy interpretace mikrobiologických vyšetření, nejčastěji užívané antimikrobiální léčivé přípravky, dávkování, způsoby aplikace, průnik do jednotlivých orgánů. Má být obeznámen s možnostmi kontroly infekčních onemocnění ve společnosti včetně epidemiologie, přenosu a prevence.
Pro stanovení komplexní terapie má prokázat základní znalosti pro sestavení celkového režimu nemocného, jehož součástmi jsou:
Ostatní obory a zvláštnosti:
Absolvent interního základu musí prokázat i znalosti z jiných oborů, v rozsahu nutném ke správnému stanovení diagnózy a diferenciální diagnózy a k rozhodnutí o účelné terapii.
Neurologie - má být schopen neurologické anamnézy u pacienta s neurologickými projevy, základního neurologického vyšetření se závěrem pravděpodobné lokalizace neurologického poškození, dokázat klinicky vyhodnotit časté neurologické projevy jako jsou bolesti hlavy, závratě, křeče, bezvědomí, zmatenost, mimovolní pohyby, parestézie, bolesti. Má být obeznámen se základy vyšetřovacích technik v neurologii, s diagnostikou a léčbou nejčastějších neurologických onemocnění, zejména diagnostikou a léčbou urgentních neurologických situací.
Dermatologie - musí se obeznámit s vyšetřovacími postupy u onemocnění kůže, vlasů, nehtů a sliznic, s diagnostikou a léčbou nejčastějších kožních nemocí, zejména ve vztahu k možným projevům vnitřních onemocnění.
Psychiatrie - obeznámí se s nejčastěji se vyskytujícími psychiatrickými nemocemi, zejména s vyšetřením a léčbou depresivních onemocnění, deliria, sebepoškozování, panickou atakou, alkoholismem a jinými toxikomaniemi, stavy zmatenosti. Obeznámí se s vyhodnocováním rizika sebevraždy, jednáním s agresivním pacientem i příbuznými, psychosomatickou problematikou.
Rehabilitace - obeznámí se se základní terminologií dle definice WHO, s vyhodnocováním rehabilitačního potenciálu ve vztahu k neurologickým onemocněním, stavům po úrazech, chronických muskuloskeletálních onemocněních a následků a komplikací těchto onemocnění např. bolest, kontraktury, deformity, infekce, stres, poruchy výživy apod. Obeznámí se s možnostmi léčby těchto poruch, např. lokální injekční technikou, používáním prostředků zdravotnické techniky, obeznámí se s týmem nelékařských spolupracovníků (klinický psycholog, sociální pracovník, logoped apod.).
Chirurgie - má se obeznámit s klinickými a laboratorními projevy nejčastějších chirurgických onemocnění s důrazem na diferenciální diagnostiku akutních břišních příhod a ošetřováním nejčastějších úrazů. Má se obeznámit s možnostmi léčby chirurgických onemocnění včetně endoskopických a laparoskopických technik. Musí znát rizika interních onemocnění ve vztahu k chirurgickým zákrokům, význam interních předoperačních vyšetření a konziliární činnosti internisty v chirurgických oborech.
Praktické dovednosti:
Absolvent společného interního základu má ovládat techniku některých diagnostických a terapeutických výkonů jako je vyšetření per rectum, rektoskopie, punkce hrudníku, břišní dutiny (ascitu), sternální a lumbální punkci, punkci kolenního kloubu, cévkování močového měchýře, zavádění žaludeční a duodenální sondy, zavedení Sengstakenovy sondy, provést výplach žaludku, odsávání sekretu z dýchacích cest a techniku kardiopulmonální resuscitace. Musí umět zavést žilní kanylu a dlouhodobou péči o ni, péči o centrální žilní katétr a měření centrálního žilního tlaku (blíže logbook). Během výcviku má školenec na starosti minimálně 10 a maximálně 20 lůžek, přijme, ošetří a propustí minimálně 300 pacientů na oddělení a ošetří minimálně 600 ambulantních pacientů za rok.
3.2 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci specializovaného výcviku
a) Z vlastního oboru
Teoretické znalosti:
Fyziologie glykoregulace, lipidový metabolismus, struktura a funkce endokrinního aparátu pankreatu, sekrece inzulinu, účinek inzulinu, definice a klasifikace diabetu, diagnostika diabetu, etiopatogeneze diabetu 1. a 2. typu, klinický obraz a průběh diabetu, ostatní typy diabetu, cíle léčby a parametry kompenzace, zásady dietní léčby diabetu, zásady a metody inzulinoterapie, perorální antidiabetika, pohybová a rekondiční léčba diabetu, edukace diabetika a selfmonitoring, akutní metabolické komplikace, léčba ketoacidózy, hypoglykémie a diferenciální diagnóza, syndrom inzulínové resistence, patogeneze diabetické mikro- a makroangiopatie, rizikové faktory a prevence aterosklerózy, hypertenze a diabetes, hyperlipoproteinémie, oční změny u diabetu, diabetická nefropatie, selhání ledvin u diabetu, transplantace u diabetiků, polyneuropatie, autonomní neuropatie, diabetická noha, kardiovaskulární choroby a diabetes, obezita, kostní a kloubní změny u diabetu, kožní změny u diabetu, infekce a diabetes, příprava k chirurgickému výkonu, umělá výživa u diabetiků, těhotenství a diabetes, diabetes u dětí, diabetes ve stáří, gastroenterologické poruchy u diabetu, urogenitální poruchy u diabetu, psychosociální a sexuální problémy diabetika, pracovní zařazení diabetika.
Možnosti prevence, diagnostika a léčba obezity a jejích komplikací, dyslipidemie, hypertenze, rizikových faktorů aterosklerózy, diagnostika a léčba poruch kostního metabolismu, hodnocení stavu výživy, způsoby enterální a parenterální výživy.
Praktické dovednosti:
Stanovení vyšetřovacího a léčebného plánu diabetika, navržení jídelníčku pro konkrétního diabetika, práce s glukometrem a orientačně s inzulínovou pumpou, dopplerovské vyšetření dolních končetin, ošetření defektu u diabetické nohy, senzorické testy, návrh skupinové edukace diabetiků, práce s aplikátory inzulínu, práce s perfuzorem, základní vyšetření autonomní neuropatie.
Hodnocení stavu výživy, antropometrická vyšetření, stanovení příjmu energie, doporučení jídelníčku pro obézního pacienta, stanovení výdeje energie, hodnocení vyšetření složení těla a rozložení tukové tkáně, indikace k bariatrickému výkonu, interpretace densitometrického vyšetření.
Seznam a počet požadovaných výkonů je uveden v logbooku.
b) Z ostatních oborů
Požadované jsou teoretické znalosti v nefrologii, angiologii, kardiologii, oftalmologii, neurologii, ortopedii v rámci diabetických komplikací, pro spolupráci s příslušnými odborníky a praktickými lékaři.
4. Všeobecné požadavky
Absolvent specializačního vzdělávání:
Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
5. Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem - záznamy o absolvované praxi a školicích akcích a průběžném hodnocení v šestiměsíčních intervalech do průkazu odbornosti, záznamy o provedených výkonech do logbooku potvrzuje příslušný vedoucí lůžkového oddělení, resp. Diabetologického centra, u ambulantně pracujících lékařů pověřený diabetolog-garant.
b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce
c) Vlastní atestační zkouška
6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Absolvent specializačního vzdělávání v oboru diabetologie získává specializovanou způsobilost v oboru, která jej opravňuje k samostatné kvalifikované činnosti v diabetologické ambulanci, obezitologické, osteologické či nutriční ambulanci, na jednotce intenzivní metabolické péče a na lůžkových odděleních nemocnic, včetně péče o nemocné s vaskulárními a dalšími orgánovými komplikacemi. Jako specialista poskytuje konsiliární služby jiným lékařům a specialistům, zajišťuje přípravu diabetika k operaci. Tvoří koncepce a organizuje edukační akce, podílí se na postgraduálním vzdělávání praktických lékařů v diabetologii.
VZDĚLÁVÁCÍ PROGRAM
v oboru
INTERVENČNÍ RADIOLOGIE
1. Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání v oboru intervenční radiologie je získání specializované způsobilosti osvojením teoretických znalostí a praktických dovedností ve všech typech intervenčních výkonů prováděných pod kontrolou zobrazovacích metod. Intervenční radiolog je schopen v celé šíři diagnosticko-terapeutického spektra provádět intervenční výkony, ve kterých je vyškolen. Intervenční radiolog úzce spolupracuje s kliniky odpovídajících specializací.
2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou přijetí do specializačního vzdělávání v oboru intervenční radiologie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě a po absolvování tříletého společného základu s oborem radiologie a zobrazovací metody.
Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.
Podmínkou pro získání specializace v oboru intervenční radiologie je zařazení do tohoto oboru a absolvování lékařské praxe v minimální délce 5 let, z toho:
2.1 Společný základ v radiologii a zobrazovacích metodách - 36 měsíců povinné praxe
a) povinná praxe v oboru
31měsíců nemocniční radiologické, event. akreditované pracoviště,
b) povinná doplňková praxe v dalších oborech
3 měsíce chirurgické oddělení,
2 měsíce interní oddělení,
c) účast na vzdělávacích aktivitách
povinná účast
doporučená účast
Po úspěšném absolvování písemného testu, kterým bude společný základ ukončen, pokračuje povinná praxe v intervenční radiologii.
2.2 Specializovaný výcvik v oboru intervenční radiologie - 24 měsíců praxe
a) povinná praxe s následujícím rozdělením:
3 měsíce ARO,
2 měsíce oddělení cévní chirurgie,
1 měsíc MR zobrazování na akreditovaném pracovišti,
12 měsíců vaskulární intervence,
z toho:
4 měsíce diagnostická katetrizace, z toho 2 měsíce na akreditovaném pracovišti,
8 měsíců vaskulární intervence, z toho 4 měsíce na akreditovaném pracovišti,
6 měsíců nevaskulární intervence, vč. intervencí pod UZ, CT, event. MR, z toho
3 měsíce na akreditovaném pracovišti,
b) účast na vzdělávacích aktivitách
povinná účast
doporučená účast
3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů
3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů v rámci společného základu
a) Z vlastního oboru:
Znalost koncepce oboru a k němu se vztahujících aktuálně platných předpisů.
Teoretické znalosti nezbytně nutné:
Znalosti klinické diagnostiky (zobrazování a praktické dovednosti) nezbytně nutné:
Seznam a výčet provedených vyšetření a intervenčních výkonů v rámci společného základu
trávicí trubice, břišní orgány, žlučové cesty ... 1250
vyšetření hrudníku ... 1000
muskuloskeletální systém ... 1250
centrální nervový systém ... 400
oblast hlavy a krku ... 400
kardiovaskulární systém ... 300
pediatrická radiologie ... 1000
retroperitoneum, urogenitální systém ... 500
mamografie ... 500
b) Z ostatních oborů:
Znát potřeby kliniků, pro něž radiolog pracuje.
3.2 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů na konci specializovaného výcviku
a) Z vlastního oboru:
Znalost koncepce oboru a k němu se vztahujících aktuálně platných předpisů.
Teoretické znalosti nezbytně nutné
b) Z oboru intervenční radiologie:
Vaskulární:
Nevaskulární:
(mezi tyto výkony patří intervence na GIT včetně gastrostomie, urointervence, intervence na dýchacích cestách, skeletální intervence aj.).
Všechny nevaskulární intervence je nutné znát teoreticky.
Provedené výkony budou zapsány v logbooku a podepsány školitelem.
Poznámka: Všechny uvedené počty výkonů mohou být změněny podle aktuálního stavu oboru.
c) Z ostatních oborů:
Intervenční radiolog musí znát problematiku pacientů a potřeby kliniků, pro něž pracuje.
4. Všeobecné požadavky
Znalost systému zdravotní péče, platných právních předpisů ve zdravotnictví, managementu oddělení, první pomoci. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
5. Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem - záznamy o absolvované praxi v průkazu odbornosti a v logbooku s údaji o provedených vyšetřeních a intervenčních výkonech v šestiměsíčních intervalech s podpisem školitele. Dále budou provedeny záznamy o ukončení povinné praxe v požadovaných oborech a o školení v jednotlivých odvětvích oboru.
b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce
c) Vlastní atestační zkouška
6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Lékař se specializací v oboru intervenční radiologie je schopen aktivně se podílet na indikacích k intervenčním výkonům, určit nejvhodnější diagnosticko-terapeutický postup a jeho algoritmus. Je schopen samostatně výkon provést, zvládnout jeho případné komplikace a účastní se následné péče po výkonu. Podílí se také na vzdělávání dalších intervenčních radiologů.
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
v oboru
NEUROLOGIE
1. Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání v oboru neurologie je získání potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti prevence, diagnostiky a terapie umožňujících samostatnou činnost s vyšší specializací v ambulantní a lůžkové péči.
2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru neurologie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.
Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní doby podle §83a zákoníku práce.
Podmínku pro získání specializace je minimálně 60 měsíců praxe v oboru, z toho:
a) povinná praxe v oboru
30 měsíců minimálně na standardním lůžkovém oddělení,
22 měsíců neurologická ambulance,
z toho 12 měsíců na akreditovaném pracovišti,
b) povinná doplňková praxe
3 měsíce interní lékařství,
3 měsíce neurochirurgie,
1 měsíc psychiatrie,
1 měsíc neurologická JIP nebo ARO,
c) doporučená doplňková praxe
1 měsíc rehabilitace,
d) účast na vzdělávacích aktivitách
3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů
Z vlastního oboru:
Z teoretických základů se předpok1ádají znalosti z normální a pato1ogické anatomie, histologie, fyziologie, biochemie a farmakologie nervové soustavy v rozsahu odpovídajícím vědomostem absolventa lékařské fakulty. Úkolem specializačního vzdělávání je konkrétní aplikace těchto znalostí v oboru.
Zcela zásadní důraz se klade na znalosti neurologické semiologie (nauka o příznacích nervových chorob, jejich významu vzhledem k patogenezi i etiologii postižení nervové soustavy) a schopnost shrnout příznaky do syndromů a určit topiku léze. Schopnost klasifikace podle různých hledisek - nosologicky, etiopatogeneticky, epidemiologicky.
Ze speciální neurologie musí školenec znát: klinické obrazy, diferenciální diagnostiku a terapii všech onemocnění nervové soustavy, která se vyskytuji v naší zemi. Dále etiopatogenezi neurologických onemocnění.
Musí znát iniciální příznaky i u vzácně se vyskytujících onemocnění, zejména u těch, u kterých je známa účinná léčba.
Zvláštní důraz se klade na znalosti urgentní neurologie: traumata mozku a míchy, cévní afekce nervové soustavy, akutní infekční onemocnění, status epilepticus, komatosní stavy z primárně cerebrálních příčin a akutní komprese míšní s ohledem na urgentní chirurgickou léčbu. Musí ovládat problematiku epileptologie. U bolestivých syndromů musí být schopen rozlišit kořenové vertebrogenní syndromy od bolestivých syndromů jiné etiologie. Musí ovládat problematiku diferenciální diagnózy a léčby bolestí hlavy a závratí.
Z pomocných vyšetřovacích metod musí znát indikace a umět posoudit běžné nálezy laboratoře klinické biochemie.
Musí znát normá1ní cyto1ogický a biochemický obraz likvoru (včetně elektroforézy). Umět charakterizovat likvorový obraz u zánětlivých, cévních, traumatických a nádorových onemocnění nervové soustavy včetně výkladu patogenezi těchto změn.
Musí znát indikace zobrazovacích a elektrofysiologických pomocných vyšetřovacích metod, včetně jejich interpretace.
Musí znát veškeré léčebné možnosti vycházející z nejnovějších poznatků. Znalost farmakoterapie včetně mechanismu účinku léčivých přípravků a principů hodnocení účinků léčivých přípravků, event. jejich kontraindikace a nežádoucích vedlejších účinků. Znalost indikace a zásad léčebné rehabilitace nejčastějších neurologických onemocnění, vertebrogenních syndromů, periferních a centrálních pares.
Podrobnější znalosti z interdisciplinárních oblastí - neurooftalmologie, neuroinfekce, neuroimunologie, neurorehabilitace, průmyslová neurologie neuroradiologie, znalost podstaty a indikací nových zobrazovacích a funkčních vyšetřovacích metod.
Osvojení stávajících a sledování nových "guidelines" v oboru.
Z ostatních oborů:
Psychiatrie: Znalost psychiatrické terminologie. Orientační posouzení psychického stavu pacienta. Znalost hlavních psychiatrických syndromů. Zásady psychoterapeutických přístupů. Základy psychofarmakoterapie. Posouzení psychogenního faktoru v klinickém obrazu neurologických onemocnění. Znalost problematiky psychopatií, toxikomanie a lékové závislosti. Schopnost medikamentosně zvládnout akutní amentní stav. Umět indikovat psychiatrické vyšetření.
Vnitřní lékařství : Znalost problematiky postižení nervové soustavy u interních onemocnění.
Anesteziologie a resuscitace: Znalost principů regulace vnitřního prostředí. Indikace konsiliárního vyšetření a hospitalizace na ARO.
Oftalmologie: Indikace oftalmo1ogického vyšetření. Interpretace oftalmologického nálezu ve vztahu k neurologickému onemocnění.
Otorinolaryngologie: indikace ORL vyšetření. Interpretace ORL nálezu ve vztahu k neurologickému onemocnění.
Požadované výkony provedené během specializačního vzdělávání (minimální počet)
Indikace k neurochirurgickému výkonu ... 100
Počet dnů práce na JIP (ARO) ... 30
LP ... 100
Komplexní neurologické vyšetření ... 1000
Kořenový obstřik ... 100
Zpracování a prezentace zvoleného nebo zadaného tématu ... 3
Interpretace EMG pod dohledem specialisty ... 100
Interpretace EEG pod dohledem specialisty ... 100
Interpretace EP pod dohledem specialisty ... 50
Interpretace likvorového nálezu ... 100
Interpretace snímků CT, MRI ... 100
4. Všeobecné požadavky
Základní znalosti lékařské první pomoci, právních předpisů platných ve zdravotnictví, organizace zdravotní péče, etiky, posudkového a revizního lékařství, znalost dokumentace oboru, ovládání počítačové techniky, komunikativní dovednosti, management týmové práce. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
5. Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem – školitel pravidelně v šestiměsíčních intervalech hodnotí průběh praxe a provádí záznamy do průkazu odbornosti. Potvrzuje souhrnně provedené výkony do logbooku.
b) Předpoklady přístupu k atestační zkoušce
c) Vlastní atestační zkouška
6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Absolvent specializačního vzdělávání v oboru neurologie je schopen provádět neurologické vyšetření včetně speciálních neurologických vyšetřovacích testů, hodnocení a interpretaci elektrofyziologických a radiologických výsledků.
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
v oboru
PLASTICKÁ CHIRURGIE
1. Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání v oboru je získání teoretických znalostí a praktických dovedností nezbytných pro samostatné provádění výkonů odpovídajících náplni oboru.
2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru plastická chirurgie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.
Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.
Podmínkou pro získání specializace v oboru plastické chirurgie je zařazení do oboru, absolvování společného chirurgického základu a specializované praxe v minimální délce 6 let, z toho:
2.1 Povinný chirurgický základ – minimálně 24 měsíců
a) povinná praxe v oboru
b) povinná doplňková praxe
c) účast na vzdělávacích aktivitách
2.2 Vlastní specializovaný výcvik – minimálně 48 měsíců
Postup do specializovaného výcviku je podmíněn splněním všech požadavků stanovených pro povinný chirurgický základ a přijetím na akreditované pracoviště plastické chirurgie.
Celková doba specializační přípravy je minimálně 48 měsíců praxe na pracovištích plastické chirurgie, z toho minimálně 12 měsíců na akreditovaném pracovišti I. stupně.
a) povinná praxe v oboru – je diferencovaná podle pracoviště, na němž lékař pracuje nebo se školí v době specializačního vzdělávání (typy pracovišť jsou uvedeny v příloze),
2 měsíce praxe na jiném školicím pracovišti stejného typu,
12 měsíců praxe na klinickém výukovém pracovišti I. typu,
12 měsíců praxe na klinickém výukovém pracovišti I. typu,
10 měsíců praxe na výukovém pracovišti II. typu,
12 měsíců praxe na klinickém výukovém pracovišti I. typu,
12 měsíců praxe na výukovém pracovišti II. typu,
10 měsíců praxe na výukovém pracovišti III. typu,
b) povinná doplňková praxe
2 měsíce praxe na školicím pracovišti popáleninové medicíny,
c) doporučená doplňková praxe
1 měsíc praxe v Ústavu chirurgie ruky,
3 týdny praxe na oddělení maxillofaciální chirurgie,
2 týdny praxe na specializovaném pracovišti estetické chirurgie,
d) účast na vzdělávacích aktivitách
3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností
3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného chirurgického základu
Teoretické znalosti:
Praktické dovednosti:
Praktické dovednosti musí být rozvíjeny na domácích, resp. specializovaných pracovištích pod vedením přednostů, kteří stvrzují průběh praktického výcviku, včetně závěrečného zhodnocení do logbooku.
3.2 Rozsah teoretických znalostí a praktických dovedností požadovaných na konci specializovaného výcviku
a) Teoretické znalosti:
Vlastní obor:
Obory příbuzné a doplňkové
b) Praktické znalosti a dovednosti:
Počet specializovaných výkonů v oboru (A – asistence, OP - operace):
A
|
OP
|
|
1) rozštěpové
|
25
|
1
|
2) chirurgie ruky
|
|
|
Dupuytrenova kontraktura
|
20
|
10
|
syndrom canalis carpi
|
10
|
5
|
syndaktylie
|
10
|
3
|
rekonstrukce šlach
|
20
|
15
|
implantace umělých kloubů
|
3
|
0
|
jiné výkony na šlachách
|
30
|
30
|
3) vrozené vady zevního genitálu
|
|
|
napřímení a rekonstrukce močové roury u hypospadie
|
10
|
2
|
jiné rekonstrukční postupy u hypospadie
|
10
|
2
|
fimosa
|
3
|
0
|
4) vrozené vady boltce
|
|
|
odstálé boltce
|
15
|
10
|
chrupavka do boltce
|
5
|
0
|
kožní vložka za boltec
|
5
|
0
|
jiné
|
5
|
1
|
5) chirurgie kožních nádorů
|
|
|
excize nádoru a přímá sutura
|
20
|
50
|
excize nádoru a kožní transplantace
|
15
|
25
|
excize nádoru a místní lalok. plastika
|
25
|
15
|
6) chirurgie získaných vad
|
|
|
plastika stěny břišní u velkých kýl
|
3
|
0
|
fasciokutánní laloky
|
6
|
3
|
muskulokutánní laloky
|
20
|
5
|
cross finger flap
|
3
|
0
|
exenterace axilly
|
3
|
1
|
exenterace inguiny
|
3
|
1
|
přímý lalok
|
5
|
5
|
léze n. VII
|
3
|
0
|
7) mikrochirurgie
|
|
|
replantace končetin a jejich částí
|
10
|
0
|
přenos tkáňových celků
|
10
|
0
|
revize a sutura nervu
|
5
|
3
|
8) kosmetické vady
|
|
|
dermolipektomie břišní stěny
|
10
|
3
|
gigantomastie
|
10
|
5
|
ptosa mamm
|
10
|
3
|
augmentace mamm
|
5
|
2
|
gynekomastie
|
3
|
3
|
ptosa obličeje
|
5
|
1
|
horní víčka
|
10
|
5
|
dolní víčka
|
103
|
|
nos - 4x osteotomie
|
7
|
2
|
nos měkký
|
5
|
1
|
štěp do nosu
|
2
|
0
|
liposukce
|
5
|
5
|
9) otevřená poranění obličeje a ruky
|
|
|
revise, excise, sutura ran v obličeji
|
10
|
30
|
osteosyntéza skeletu ruky
|
10
|
5
|
10) popáleniny
|
|
|
nekrektomie
|
10
|
5
|
xenotransplantace
|
20
|
10
|
autotransplantace
|
201
|
0
|
uvolňovací nářezy
|
3
|
0
|
4. Všeobecné požadavky
Absolvent specializačního vzdělávání:
Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
5. Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem – záznamy o absolvované praxi a školicích akcích v průkazu odbornosti (v šestiměsíčních intervalech), záznamy o provedených výkonech v logbooku. Celkové hodnocení školitelem na konci povinného chirurgického základu.
b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce:
c) Vlastní atestační zkouška
6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Absolvent specializačního vzdělávání v oboru plastická chirurgie je schopen samostatné činnosti v rámci oboru.
Kategorie
|
Počet lékařů 5 let po atestaci
|
Počet lékařů po atestaci
|
Lůžka
|
Vlastní JIP
|
Komplement
|
Spektrum operací
|
I.
|
5
|
3
|
min. 50
|
ano
|
ano
|
plné
|
II.
|
2
|
-
|
min. 15
|
ano
|
ano
|
plné mimo rozštěpů, vzácných vrozených vad a replantací
|
III.
|
1
|
1
|
min. 10
|
ne
|
ano
|
podobně jako II. (chybí něco ze spektra)
|
IV.
|
1
|
-
|
min. 6
|
ne
|
ano
|
neúplné spektrum
|
ostatní pracoviště
|
||||||
Pracoviště doposud nezařazená mezi výuková pracoviště I. – IV. typu mohou získat statut výukového pracoviště při splnění daných podmínek. Školicí pracoviště nižšího typu bude převedeno do vyšší kategorie při splnění podmínek pro tuto kategorii a naopak pracoviště, které již nesplňuje požadované podmínky, bude převedeno do kategorie nižší, případně ztratí přidělený statut výukového pracoviště. O typech výukových pracovišť rozhodují Subkatedra plastické chirurgie IPVZ a výbor Společnosti plastické chirurgie ČLS JEP.
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
v oboru
PRACOVNÍ LÉKAŘSTVÍ
1. Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání je dosažení úplné kvalifikace v oboru pracovní lékařství, tzn. příprava absolventa schopného zhodnotit vliv pracovní činnosti, pracovního prostředí a pracovních podmínek na zdraví pracovníků. Specializace v pracovním lékařství opravňuje k samostatné činnosti v pracovně lékařské péči v rozsahu stanoveném koncepcí oboru, včetně závodní preventivní péče.
2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru pracovní lékařství je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.
Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.
Podmínkou pro získání specializace v oboru pracovní lékařství je zařazení do oboru, absolvování společného interního základu (24 měsíců) a vlastního specializačního výcviku (24 měsíců). Celková délka požadované praxe je minimálně 4 roky.
2.1 Povinný interní základ – minimálně 24 měsíců
a) povinná praxe v oboru
18 měsíců na standardním lůžkovém interním oddělení s neselektovaným příjmem nemocných, z toho:
3 měsíce na JIP,
3 měsíce na příjmové ambulanci pod odborným dohledem,
b) povinná doplňková praxe
1 měsíc pneumologie,
1 měsíc hematologie a transfúzní lékařství,
1 měsíc neurologie,
1 měsíc infekční lékařství,
2 měsíce chirurgie (převážně příjmová chirurgická ambulance).
Výcvik probíhá na standardních interních odděleních, resp. klinikách s nepřetržitým a neselektovaným příjmem nemocných a dostatečně velkým spádovým územím. Pracoviště disponují náležitým personálním a přístrojovým vybavením a zázemím pro školence.
c) účast na vzdělávacích aktivitách
2. 2 Vlastní specializovaný výcvik – 24 měsíců
Podmínkou pro postup do specializačního výcviku je absolvování společného kmene v interním lékařství. Celková délka specializačního výcviku je 24 měsíců.
a) povinná praxe v oboru
3 měsíce minimálně na pracovištích zabývajících se problematikou nemocí z povolání, na ambulanci i na lůžkovém oddělení,
3 měsíce minimálně u lékaře vykonávajícího pracovně lékařskou péči)1,
3 měsíce minimálně na odděleních hodnotících zdravotní rizika při práci.
Je možné, často i vhodné, rozdělení praxe na více kratších úseků během celého specializačního vzdělávání.
b) praxe v doplňkových oborech
2 měsíce dermatovenerologie,
1 měsíc ortopedie,
1 měsíc ORL ,
1 měsíc alergologie,
1 měsíc cestovní medicína,
1 měsíc urgentní medicína,
1 měsíc psychiatrie,
1 měsíc rehabilitace,
1 měsíc neurologie,
c) účast na vzdělávacích aktivitách
3. Rozsah požadovaných teoretických a praktických znalostí
3.1 Rozsah požadovaných teoretických a praktických znalostí prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného interního základu
Základní cíle povinného interního základu:
Z vlastního oboru
Kardiologie - má ovládat kromě fyzikálního i základní funkční vyšetření srdce a periferní cirkulace, interpretaci elektrokardiogramu včetně diagnózy nejdůležitějších arytmií, základy ostatních neinvazivních a invazivních vyšetřovacích metod. Má znát etiopatogenezi, klinický obraz, diagnostiku a léčbu nejčastějších kardiovaskulárních onemocnění, zejména arteriální hypertenze, ischemické choroby srdeční včetně akutního infarktu a jeho komplikací, arytmií, chorob periferních tepen a žil, plicní embolie a ostatních akutních kardiovaskulárních příhod, včetně kardiogenního šoku, plicního edému, akcelerované hypertenze, disekce aneuryzmatu aorty, tamponády perikardu a diferenciální diagnostiku synkop i možnosti vyšetření. Dále má ovládat základní diagnostiku a léčbu nejčastějších vrozených a získaných srdečních vad, endokarditidy, myokarditidy a perikarditidy. Má prokázat znalosti farmakoterapie nemocí srdečních a cévních, současné možnosti nefarmakologické léčby, zejména z oblasti katetrizačních metod, dočasné a trvalé kardiostimulace, intervenční radiologie a kardiochirurgie. Má být obeznámen s novými poznatky v oblasti aterosklerózy, jejich rizikových faktorů a možnostmi prevence kardiovaskulárních onemocnění.
Pneumologie - má znát patofyziologii dýchání, základní parametry spirometrických vyšetření a krevních plynů, interpretaci rtg nálezu a základy ostatních diagnostických a terapeutických metod v pneumologii, včetně oxygenoterapie. Z akutních příhod musí ovládat zejména diagnostiku a léčbu pneumotoraxu, astmatického záchvatu, rozsáhlých forem pneumonií, akutního respiračního selhání, obstrukce horních dýchacích cest. Pozornost musí věnovat zejména nejčastějším plicním onemocněním jako jsou plicní záněty, chronická obstrukční plicní nemoc, tuberkulóza, chronické astma, bronchiektázie, nádory plic a dále diagnostice a léčbě chronické respirační insuficience.
U onemocnění pohrudnice má zvládnout navíc hrudní punkci a aspiraci výpotku k laboratorním vyšetřením. Má znát klinické projevy a diagnostiku intersticiálních plicních nemocí, empyému, syndromu spánkové apnoe a možnosti léčby. Musí umět provést diferenciální diagnostiku nejčastějších projevů plicních nemocí jako je dušnost, kašel, expektorace, bolesti na hrudníku, hemoptýza. Má znát základy epidemiologie a dispenzarizace plicních nemocí.
Gastroenterologie - má ovládat klinický obraz, diferenciální diagnostiku, léčbu a prevenci nejčastějších gastrointestinálních onemocnění: onemocnění jícnu, vředové choroby žaludku a dvanáctníku, chorob jater, žlučníku a žlučových cest, slinivky, tenkého i tlustého střeva. Zvláště se musí obeznámit s diagnostikou a diferenciální diagnostikou náhlých příhod břišních i diagnostikou a terapeutickými přístupy u krvácení z gastrointestinálního traktu. Zvláštní pozornost musí věnovat časné diagnostice nádorů trávicího ústrojí a konečníku. Má znát interpretaci hlavních laboratorních, rtg a ultrasonografických vyšetření, dále indikace a kontraindikace endoskopických vyšetření, má být obeznámen s možnostmi současných léčebných endoskopických zákroků i ostatních vyšetřovacích a léčebných metod používaných v gastroenterologii. Má znát i základní indikace k chirurgickému řešení chorob GIT.
Hepatologie - má zvládnout diagnostiku, diferenciální diagnostiku, terapii i prevenci jaterních chorob, má znát typy žloutenek i raných a pozdních stadií chronických jaterních onemocnění včetně časných stadií jaterních selhání.
Revmatologie - má znát klinické projevy nejčastěji se vyskytujících revmatických onemocnění, jejich diagnostiku a diferenciální diagnostiku včetně interpretace laboratorních testů. Dále má znát základy farmakoterapie revmatických onemocnění, možnosti léčby fyzikální, komplexní rehabilitace a léčby chirurgické. Má se obeznámit s možnostmi prevence u revmatických onemocnění.
Nefrologie - má ovládat klinický obraz a léčbu onemocnění ledvin a vývodných cest močových včetně diferenciální diagnostiky nefrotického syndromu, nefrogenní hypertenze, nefrolitiázy, diagnostiku a léčbu glomerulonefritid a intersticiálních nefritid. Dále by měl ovládat základní diferenciální diagnostiku selhání ledvin, základní principy hemodialýzy a peritoneální dialýzy. Měl by též prokázat znalosti dávkování léčivých přípravků u nemocných se snížením renálních funkcí (vylučování léčivých přípravků, nežádoucí účinky, nefrotoxicita léčivých přípravků apod.). Dále musí ovládat základní principy funkčního vyšetřování ledvin, zejména vyšetřování a interpretaci glomerulární filtrace a koncentrační schopnosti ledvin. Musí znát indikace a kontraindikace biopsie ledvin a základní problematiku transplantací ledvin.
Endokrinologie - má znát základní funkce žláz s vnitřní sekrecí a jejich poruchy, klinický obraz onemocnění hypotalamohypofyzárního systému, štítné žlázy, příštítných tělísek a nadledvin, jejich laboratorní diagnostiku a principy léčby, a to i s ohledem na ovlivnění akutních, život ohrožujících stavů u endokrinních chorob. Má znát i účast endokrinního systému při vzniku a rozvoji jiných onemocnění. Musí mít i základní vědomosti o léčbě hormony a znát rizika s tím spojená.
Diabetologie - má znát diagnostiku a klinický obraz inzulin dependentního a non-dependentního DM, léčbu inzulinem a perorálními antidiabetiky. Má znát kritéria kompenzace diabetu, diagnostiku a léčbu hyperglykemického a hyperosmolárního kómatu, hypoglykemické stavy, akutní a pozdní diabetické komplikace a jejich léčbu.
Metabolismus a výživa - má znát základy hlavních metabolických pochodů a jejich regulací, diagnostiku a léčbu poruch vnitřního prostředí, principy racionální výživy, etiopatogenezi a diferenciální diagnostiku výživových poruch a některých enzymopatií, principy jejich léčby, dietoterapii a základy enterální a parenterální výživy.
Hematologie - má prokázat znalosti celého spektra krevních nemocí i sekundárního postižení krvetvorby. Má znát indikace hematologických vyšetření morfologických, hemokoagulačních a imunologických a jejich užití v diferenciální diagnostice. Má mít základní znalosti o současných možnostech léčby hematoonkologických onemocnění. V oboru transfúzní lékařství má zvládnout příslušné požadavky dané obecnou náplní interního základu se zvláštním důrazem na znalost biologických účinků transfúze krve a jejích složek, indikací transfúze a transfúzní techniky, prevence, diagnostiky a léčby posttransfúzních komplikací.
Alergologie a klinická imunologie - má mít základní znalost o imunitním systému a jeho fyziologické funkci. V oblasti patologie imunity pak teoretické základy alergie, stavů imunitní nedostatečnosti a autoimunitních chorob, znát klinickou symptomatologii těchto stavů a možnosti její laboratorní diagnostiky a léčby.
Onkologie - musí ovládat principy časné diagnostiky nádorů. Musí znát rizikové faktory vzniku nádorů a možnosti event. prevence. Musí být seznámen s možnostmi současné léčby nádorových onemocnění.
Geriatrie – má se obeznámit s diagnózou, léčbou a prevencí častých onemocnění pozdního věku, např. mozkové cévní příhody, arteriální hypertenze, Parkinsonovy choroby, demence, artrózy, osteoporózy atd. Dále se seznámí s problematikou nespecifických problémů stáří, jako jsou závratě a pády, močová inkontinence, imobilita, dekubity, poruchy paměti a v neposlední řadě také úskalími medikamentózní léčby, iatrogenním poškozením léčivými přípravky a základy geriatrické rehabilitace a geriatrického ošetřovatelství.
Klinická farmakologie - musí znát základní údaje o farmakologii a farmakoterapeutickém použití léčiv potřebných pro léčbu vnitřních nemocí. Zejména musí ovládat indikace, kontraindikace, hlavní nežádoucí účinky a základy kinetiky léčivých přípravků používaných v léčbě nejčastějších vnitřních onemocnění. Musí ovládat léčbu první pomoci a léčbu u nejčastějších otrav.
Infekční nemoci - má znát etiologii, patogenezi, klinický obraz a terapii běžně se vyskytujících onemocnění virových, bakteriálních, parazitárních a mykotických. Pozornost musí věnovat hlavně vyšetření febrilního pacienta, rozpoznávání urgentních infekčních situací včetně septických stavů, nosokomiálním infekcím, infekcím u imunokompromitovaných nemocných a postupům u teploty nejasného původu. Dále má ovládat základy interpretace mikrobiologických vyšetření, nejčastěji užívané antimikrobiální léčivé přípravky, dávkování, způsoby aplikace, průnik do jednotlivých orgánů. Má být obeznámen s možnostmi kontroly infekčních onemocnění ve společnosti včetně epidemiologie, přenosu a prevence.
Pro stanovení komplexní terapie má prokázat základní znalosti pro sestavení celkového režimu nemocného, jehož součástmi jsou:
Ostatní obory a zvláštnosti:
Absolvent interního základu musí prokázat i znalosti z jiných oborů, v rozsahu nutném ke správnému stanovení diagnózy a diferenciální diagnózy a k rozhodnutí o účelné terapii.
Neurologie - má být schopen základního neurologického vyšetření se závěrem pravděpodobné lokalizace neurologického poškození, dokázat klinicky vyhodnotit časté neurologické projevy jako jsou bolesti hlavy, závratě, křeče, bezvědomí, zmatenost, mimovolní pohyby, parestézie, bolesti. Má být obeznámen se základy vyšetřovacích technik v neurologii, s diagnostikou a léčbou nejčastějších neurologických onemocnění, včetně urgentních stavů. Má být obeznámen s indikacemi základních pomocných vyšetřovacích metod, s diagnostikou a léčbou nejčastějších profesionálních neurologických onemocnění, zejména kompresivních neuropatií, toxických encefalopatií a polyneuropatií.
Dermatologie – musí se obeznámit s vyšetřovacími postupy u onemocnění kůže, vlasů, nehtů a sliznic, s diagnostikou a léčbou nejčastějších kožních nemocí, zejména ve vztahu k možným projevům vnitřních onemocnění.
Psychiatrie – obeznámí se s nejčastěji se vyskytujícími psychiatrickými nemocemi, zejména s vyšetřením a léčbou depresivních onemocnění, deliria, sebepoškozování, panickou atakou, alkoholismem a jinými toxikomaniemi, stavy zmatenosti. Obeznámí se s vyhodnocováním rizika sebevraždy, jednáním s agresivním pacientem i příbuznými, psychosomatickou problematikou.
Rehabilitace – obeznámí se se základní terminologií dle definice WHO, s vyhodnocováním rehabilitačního potenciálu ve vztahu k neurologickým onemocněním, stavům po úrazech, chronických muskuloskeletálních onemocněních a následků a komplikací těchto onemocnění např. bolest, kontraktury, deformity, infekce, stres, poruchy výživy apod. Obeznámí se s možnostmi léčby těchto poruch, např. lokální injekční technikou, používáním zdravotnických prostředků, obeznámí se s týmem nelékařských spolupracovníků (klinický psycholog, sociální pracovník, logoped apod.).
Chirurgie – má se obeznámit s klinickými a laboratorními projevy nejčastějších chirurgických onemocnění s důrazem na diferenciální diagnostiku akutních břišních příhod a ošetřováním nejčastějších úrazů. Má se obeznámit s možnostmi léčby chirurgických onemocnění včetně endoskopických a laparoskopických technik. Musí znát rizika interních onemocnění ve vztahu k chirurgickým zákrokům, význam interních předoperačních vyšetření a konziliární činnosti internisty v chirurgických oborech.
Praktické znalosti:
Absolvent společného interního základu má ovládat techniku některých diagnostických a terapeutických výkonů jako je vyšetření per rectum, rektoskopie, punkce hrudníku, břišní dutiny (ascitu), sternální a lumbální punkci, punkci kolenního kloubu, cévkování močového měchýře, zavádění žaludeční a duodenální sondy, zavedení Sengstakenovy sondy, provést výplach žaludku, odsávání sekretu z dýchacích cest a techniku kardiopulmonální resuscitace. Musí umět zavést žilní kanylu a dlouhodobou péči o ni, péči o centrální žilní katétr a měření centrálního žilního tlaku (blíže logbook). Během výcviku má školenec na starosti minimálně 10 a maximálně 20 lůžek, přijme, ošetří a propustí minimálně 300 pacientů na oddělení a ošetří minimálně 600 ambulantních pacientů za rok.
3.2 Rozsah požadovaných teoretických a praktických znalostí prokazatelných na konci specializovaného výcviku
3.2.1 Hodnocení pracovního prostředí a pracovní činnosti
Teoretické znalosti:
Rozpoznat a zhodnotit expozice zátěží faktory pracovního prostředí a pracovní činnosti na zdraví, zařadit do příslušné kategorie práce podle druhu a stupně rizika, navrhnout vhodná preventivní opatření na pracovištích k optimalizaci pracovních podmínek včetně režimu práce, konzultace vhodnosti osobních ochranných pracovních prostředků, konzultace při zavádění nových strojů, zařízení, materiálů a technologií.
Praktické dovednosti
3.2.2 Hodnocení zdravotního stavu pracovníků
Teoretické znalosti:
Praktické dovednosti:
3.3 Seznam provedených výkonů
3.3.1 Hodnocení pracovního prostředí
Faktory pracovního prostředí
Znát charakteristiky fyzikálních, chemických a biologických faktorů, způsoby jejich přenosu nebo vstupu do organismu, metabolismus chemických látek, mechanismy působení. Účinky na zdraví. Metody stanovení a měření velikosti expozice. Biologické expoziční testy. Vztah mezi velikostí expozice a účinky, přípustné expoziční limity.
Preventivní opatření k ochraně zdraví.
Znát základní metody měření osvětlení, hluku, prachu, vibrací a mikroklimatu a detekční stanovení chemických škodlivin v ovzduší. Vypracovat program měření nebo odběrů vzorků, vyhodnotit výsledky a vypracovat posudek s rámcovým návrhem opatření k omezení rizika.
Fyziologické podklady tepelné rovnováhy
Znát metody stanovení mikroklimatických podmínek a odezvy organismu na ně (souhrnná tepelná zátěž). Možné zdravotní důsledky nepřiměřené klimatické zátěže.
Limitní hodnoty. Horké provozy. Preventivní opatření k ochraně zdraví.
Posouzení pracovišť
Posoudit stavební provedení a prostorové uspořádání, vliv pracovních (výrobních) zařízení a technologií na pracovní prostředí. Větrání a vytápění. Osvětlení a barevná úprava. Jednotlivé faktory pracovního prostředí. Možná rizika poškození zdraví. Zásady bezpečnosti práce. Sanitární zařízení, zařízení společného stravování a ubytovny, poskytované podnikem. Vliv závodu na okolí. Vyhodnotit výsledky vyšetření a vypracovat posudek včetně návrhu preventivních opatření k ochraně zdraví (technických, organizačních, náhradních).
Minimální počet samostatných úkonů pro zvládnutí základních dovedností při hodnocení faktorů pracovního prostředí:
osvětlení ... 4 pracoviště,
hluk ... 3 pracoviště,
vibrace přenášené na ruce ... 2 typy prací,
prašnost ... 3 pracoviště,
toxické látky ... 6 pracovišť,
teplotně vlhkostní podmínky ... 3 pracoviště,
celkové posouzení ... 3 pracovišť
3.3.2 Hodnocení pracovní činnosti
Tělesná práce
Fyziologické základy svalové práce. Typy svalové práce (dynamická, statická). Pracovní poloha. Odezva orgánů a funkcí na svalovou práci (zejm. kardiopulmonální, humorální změny). Metodika stanovení a hodnocení zátěže fyzickou prací. Možné zdravotní důsledky nepřiměřené fyzické zátěže. Vztah mezi velikostí expozice a účinky na zdraví, hygienické (fyziologické, ergonomické) limity.
Preventivní opatření k ochraně zdraví.
Vypracovat snímek pracovní činnosti, ovládat hodnocení energetického výdeje a svalové síly podle tabulek, sledování a využívání srdeční frekvence jako ukazatele fyzické zátěže. Základní antropometrické měření, stanovení a hodnocení ergonomických parametrů pracovního místa.
Neuropsychická a senzorická pracovní zátěž
Neurofyziologické základy senzorické a neuropsychické pracovní zátěže. Podíl psychických procesů na pracovní činnosti. Individuální vlastnosti a motivace ve vztahu k práci. Pracovní prostředí a pracovní činnost ve vztahu k senzorické a neuropsychické zátěži a psychologii. Metody měření a hodnocení neuropsychické zátěže. Možné zdravotní důsledky nepřiměřené neuropsychické zátěže. Psychosociální stres. Kategorizace prací. Preventivní opatření k ochraně zdraví.
Komplexní hodnocení pracovní činnosti
Znát celkové posouzení pracovní zátěže. Posouzení zdravotní způsobilosti k zaměstnání a vhodnosti pracovního zařazení (antropometrické parametry, zdatnost, schopnosti). Biologické rytmy. Práce na směny. Únava. Zotavení. Režim práce a odpočinku.
Minimální počet samostatných úkonů pro zvládnutí základních dovedností při hodnocení vlivů faktorů pracovního prostředí:
dynamická a statická práce ... 4 práce,
práce s malými svalovými skupinami ... 2 typy prací,
ergonomické parametry pracovního místa, a pracovní polohy ... 4 pracoviště (z toho 1 velín),
zátěžový EKG test ke stanovení tělesné zdatnosti ... 10 osob,
neuropsychická a senzorická zátěž ... 2 typy prací.
3.3.3 Hodnocení zdravotního stavu
Vztah práce a zdraví, podpora zdraví, nemoci ovlivněné prací, nemoci z povolání. Příčiny, patogeneze, klinický obraz, diagnostika, léčení, prevence nemocí z povolání, ohrožení nemocemi z povolání a profesionálních otrav. Diagnostika, vyšetřovací metody. Posuzování a hlášení nemocí z povolání. Ukazatelé zdravotního stavu jednotlivce a skupin, epidemiologická šetření. Preventivní prohlídky a posuzování zdravotní způsobilosti k práci. Práce mladistvých, žen a osob staršího věku. Preventivní a pracovní rehabilitace.
Metodika vyšetření pracovníků v rámci preventivních prohlídek a konziliárních vyšetření (pracovní anamnéza, fyzikální klinické vyšetření, program pomocných, laboratorních a speciálních vyšetření). Zhodnocení výsledků. Vypracování závěru o zdravotním stavu a návrh dalšího postupu.
Zásady organizace první pomoci, opatření pro případ nehod, standardní metodika první pomoci, vybavení lékárniček.
Minimální počet samostatných úkonů pro zvládnutí základních dovedností:
4. Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžná hodnocení školitelem - záznam o absolvované praxi, konkrétní činnosti a hodnocení průběhu provede školitel do logbooku v šestiměsíčních intervalech. Účast na školicích akcích pořádaných IPVZ v rámci specializačního vzdělávání jsou zaznamenané do průkazu odbornosti.
b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce
c) Vlastní atestační zkouška
5. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Absolvent specializačního vzdělávání v oboru pracovní lékařství získává specializovanou způsobilost v oboru, která jej opravňuje k samostatné práci v ambulantní sféře nebo na lůžkových odděleních pracovního lékařství, včetně závodní preventivní péče. Opravňuje jej k získávání funkčních míst v oboru a je požadována i pro výkon pedagogické, resp. výzkumné práce.
Po získání specializované způsobilosti v oboru pracovní lékařství je možné získat oprávnění k posuzování zdravotní způsobilosti leteckého personálu absolvováním navazujícího vzdělávacího programu, který bude zakončen ověřením znalostí a vydáním osvědčení pro posuzování zdravotní způsobilosti leteckého personálu.
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
v oboru
UROLOGIE
1. Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání je získání teoretických znalostí a praktických dovedností, které umožňují samostatně provádět odbornou činnost urologa.
2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru urologie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.
Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.
Podmínkou pro získání specializace v oboru urologie je zařazení do specializačního vzdělávání tohoto oboru a absolvování praxe v minimální délce 6 let.
a) povinná praxe v oboru
Celá tato praxe probíhá pod dohledem školitele z akreditovaného pracoviště, přičemž školitel může mít přidělené pouze dva školence.
b) povinná doplňková praxe v dalších oborech
9 měsíců minimálně - na lůžkovém chirurgickém oddělení se zaměřením zejména na břišní chirurgii,
2 měsíce - na lůžkovém interním oddělení, včetně nefrologie,
1 měsíc - na oddělení anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny,
c) účast na vzdělávacích aktivitách
3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností
a) Z vlastního oboru
Teoretické znalosti
Hloubka požadovaných znalostí v dané oblasti (výčet následuje) se řídí doporučením EBU a je odstupňována od A-C. Aktuální informace mají k dispozici akreditovaná pracoviště a příslušní školitelé.
U urologických onemocnění musí uchazeč ovládat patogenezi, epidemiologii, diagnostiku, diferenciální diagnostiku, konzervativní a chirurgickou terapii urologických chorob, prognózu a prevenci, musí ovládat provedení základních urologických operací, otevřených i endoskopických.
Praktické dovednosti
Základní vyšetřovací způsoby v urologii (standardní vyšetřování, skórovací dotazníky, vyšetření moče, endoskopie, ultrasonografie, uroradiologie, urodynamické vyšetření).
Minimální počet provedených operačních výkonů:
Endourologie, perkutánní výkony
Cystoskopie ... 200
Ascendentní ureteropyelografie, stent ... 50
Punkční epicystostomie ... 10
Punkční biopsie prostaty ... 30
Perkutánní nefrostomie ... 15
Perkutánní extrakce konkrementu ... 5
Ureteroskopie ... 10
Transuretrální operace močového měchýře ... 50
Transuretrální resekce prostaty ... 25
Optická uretrotomie ... 5
Laparoskopické operace ... 10 (i jako asistent)
Otevřené operace
Otevřená operace na ledvině (nefrektomie, nefroureterektomie, pyelolitotomie, pyeloplastika, resekce ledviny) 10 jako operatér, ... 20 jako asistent,
Otevřená operace močovodu (ureterolitotomie, ureterorafie, ureterocystoneoanastomóza, ureterektomie) ... 5 jako operatér, ... 10 jako asistent,
Cystektomie ... 5 (i jako asistent),
Suprapubická prostatektomie ... 10
Radikální prostatektomie ... 10 (i jako asistent),
Operace pro stresovou inkontinenci či veziko-vaginální píštěl ... 10 (i jako asistent),
Uretrorafie, uretroplastika ... 10 (i jako asistent),
Malé operace na zevním genitálu (operace hydrokély, spermatokély, fimózy, frenula, varikokély, operace kondylomat apod.) ... 100
Neodkladné urologické výkony u dětí a dospívajících (např. cévkování, punkční epicystostomie, meatotomie, repozice parafimozy, operační revize u akutního skróta, revize pro akutní krvácení) ... 20
b) Z ostatních oborů
Teoretické znalosti
Praktické dovednosti
c) Vědecko-výzkumná činnost
Publikace (jako první autor) alespoň dvou prací v recenzovaném českém či zahraničním časopise, vycházející z výzkumné činnosti na akreditovaném pracovišti.
4. Všeobecné požadavky
Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
5. Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem
Průběh specializačního vzdělávání je monitorován v průkazu odbornosti, kam každý školitel pravidelně (nejméně za 6 měsíců) nebo vždy po ukončení pobytu na pracovišti, zapisuje hodnocení, výčet získaných dovedností (viz logbook) a teoretických znalostí (ve formě studia časopisů, účasti na specializačních kurzech). Školitel zajistí, aby příprava byla všestranná, tedy postihla obor v celé své šíři, a to podle požadavků specializačního vzdělávání.
Výčet získaných dovedností je monitorován podle pokynů v Záznamu provedených výkonů (logbooku). Zápisy v Záznamu provedených výkonů musí být potvrzeny přednostou školicího pracoviště.
b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce
Přihlášku k atestační zkoušce doloží uchazeč údaji o léčebné, zdravotně výchovné, vědecké a pedagogické činnosti.
c) Vlastní atestační zkouška
6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Lékař se specializací v oboru urologie je oprávněn vést samostatně ambulantní i lůžkovou diagnostiku a léčbu urologických nemocných, včetně základní operační léčby. Samostatné provádění specializovaných výkonů předpokládá další klinickou praxi.