MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ
Palackého náměstí 375/4, 128 01 Praha 2
Praha 12. dubna 2021
Č. j.: MZDR 15568/2021-1 /MIN/KAN
MIMOŘÁDNÉ OPATŘENÍ
Ministerstvo zdravotnictví jako správní úřad příslušný podle §80 odst. 1 písm. g) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, věznění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 258/2000 Sb., nařizuje postupem podle §69 odst. 1 písm. i) a odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb. k ochraně obyvatelstva a prevenci nebezpečí vzniku a rozšíření onemocnění COVID-19 způsobené novým koronavirem SARS- CoV-2 toto mimořádné opatření:
I.
S účinností ode dne 13. dubna 2021 od 00:00 hod. do odvolání tohoto mimořádného opatření se nařizuje
1. poskytovatelům sociálních služeb omezit poskytování sociálních služeb tak, že nemusí naplňovat povinnost podle §88 písm. f) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů,
2. poskytovatelům sociálních služeb poskytnout sociální služby v nezbytné míře s cílem zajištění ochrany života a zdraví osob, a to i poskytnutí základních činností, které se neváží na registrovaný druh sociální služby, pokud to personální a materiálně technické zabezpečení poskytovateli dovolí,
3. všem osobám (uživatel, zaměstnanci poskytovatele a další přítomné osoby) během poskytování sociálních služeb v terénní formě v místě bydliště nebo v místě přechodného ubytování zákaz pohybu a pobytu bez ochranných prostředků dýchacích cest (nos, ústa), kterým je respirátor nebo obdobný prostředek (vždy bez výdechového ventilu) naplňující minimálně všechny technické podmínky a požadavky (pro výrobek), včetně filtrační účinnosti alespoň 94 % dle příslušných norem (např. FFP2/KN95), zdravotnická obličejová maska nebo obdobný prostředek naplňující minimálně všechny technické podmínky a požadavky (pro výrobek) normy ČSN EN 14683+AC, které brání šíření kapének, nejde-li o osoby, na něž se zákaz pohybu a pobytu bez ochranných prostředků dýchacích cest nevztahuje podle mimořádného opatření o ochraně dýchacích cest,
4. všem zájemcům, uživatelům nebo jejich blízkým osobám informovat příslušného poskytovatele sociálních služeb v terénní formě o výskytu klinických příznaků onemocnění COVID-19, o nařízené karanténě nebo izolaci, nebo o zjištěném pozitivním výsledku testu na přítomnost viru SARS-CoV-2 nebo jeho antigenu u zájemce, klienta či blízké osoby, a to neprodleně po zjištění,
5. poskytovatelům sociálních služeb, kterým byla udělena registrace k poskytování sociální služby podle §63 zákona č. 108/2006 Sb. (noclehárny), poskytovat i základní činnosti podle potřeby klientů v nezbytně nutné míře podle §57 zákona č. 108/2006 Sb., a to za předpokladu dostatečného personálního a materiálně technického zabezpečení.
II.
Toto mimořádné opatření nabývá platnosti dnem jeho vydání.
Odůvodnění:
Aktuální epidemiologická situace je i nadále nepříznivá a riziko dalšího šíření nemoci COVID-19 v populaci je i přes kontinuální pokles případů stále velmi vysoké.
Stále zaznamenáváme vysoké denní počty ve vyšších jednotkách tisíců případů a je tak vysoce důležité, aby epidemie byla brzděna co nejvíce a pokračoval současný trend poklesu i v následném období a nedošlo ke vzniku významnějšího ohniska nákazy, které by mělo potenciál se dále rozšířit.
A právě z důvodu stále vyšších denních počtů, i když výrazněji nižších než v období vrcholu, tj. v na začátku března, kdy byl denní průměr více než 12 000 případů a aktuální je tak o více než 60 % nižší, je současný stav hodnocen jako rizikový a „křehký“ a je tak třeba postupovat ve fázi rozvolnění a uvolnění činností velmi obezřetně a vyhodnocovat dopady v pravidelných intervalech, tak, aby byla příslušná vznikající ohniska podchycena v co nejkratším čase a bylo možno nastavit taková protiepidemická opatření, která by zabránila nekontrolovatelnému šíření onemocnění v komunitě a v populaci a došlo ke zhoršení epidemiologické situace.
Míru rizika indikuje mimo jiné i hodnota sedmidenního průměru, která se pohybuje okolo 4 000 případů, aktuálně na hodnotě 4 026 případů, což je nejnižší hodnota od začátku prosince 2020.
Důležitým ukazatelem celkové populační zátěže je počet případů ve věkové kategorii 65+, zde se stále pohybujeme i přes kontinuální pokles ve vyšších číslech, podíl z celkového počtu je stabilní, zhruba 15 a 16 %, což v absolutních počtech činí okolo 600 případů denně aktuálně (613; průměrná hodnota za 7 dní). Současná hodnota, i když je již podstatně nižší - v maximech jsme se pohybovali i přes 2 000 případů denně - je stále rizikovou hodnotou, neboť se jedná velmi často o osoby, které trpí více chronickými onemocněními zároveň. Zvyšuje se tak pravděpodobnost hospitalizace těchto osob v následujícím období a těžší průběh jejich onemocnění (30-35 %). Nejvíce případů v této věkové kategorii je hlášeno z kraje Moravskoslezského (76), Ústeckého (71), Jihomoravského (65), Středočeského (61), z hlavního města Prahy (54) a z kraje Jihočeského (51).
Věková struktura případů je nadále v podstatě shodná, z větší části jsou případy zaznamenávány u mladší a střední generace. Více než jedna třetina všech případů připadá na věkovou kategorii 30 až 49 let. Podíl počtu případů ve sledované věkové skupině 6 až 15 let, je stále aktuálně mezi 8 až 9 % z celku, v absolutních číslech se jedná okolo 350 případů denně v průměru posledního týdne. U dětí předškolního věku (0 až 5 let) se podíl v posledním měsíci pohybuje na úrovni 3 až 4 % z celku.
Počty hospitalizací v mezitýdenních srovnáních postupně klesají, hlavní příčinou je celkový pokles případů u zranitelných a seniorních skupin (mezitýdenní pokles -30 %), lze tak očekávat i v následném období, že tento trend bude nadále pokračovat, a to z důvodu, že počty propouštěných pacientů budou výrazněji převažovat nad počtem nových příjmů k hospitalizaci, a to v návaznosti na vývoj epidemiologické situace, zejména pak na vývoj v seniorní skupině.
Celkové počty hospitalizovaných mají z dlouhodobějšího pohledu i nadále klesající trend, což však nic nemění na situaci, že celková zátěž je stále vysoká, aktuálně je v nemocnicích hospitalizováno zhruba 5 070 pacientů a standardní péče je tak stále poměrně omezena.
Vysoce důležitým indikátorem je počet hospitalizací pacientů vyžadujících intenzivní péči, které jsou důležité z hlediska komplexního pohledu na celkovou zátěž, jelikož odráží aktuální dopad epidemie a dokumentují aktuální míru rizika. Aktuálně je na JIP hospitalizováno zhruba 1 300 pacientů, což je sice další progres ve smyslu celkového poklesu ve srovnáním s předchozím obdobím, na druhou stranu představuje tento počet stále významnou zátěž, která však postupně klesá, a to téměř ve všech krajích. Celkový pokles dokladují i počty pacientů vyžadující vysoce intenzivní péči, které taktéž postupně klesají, přesto se však jedná o pokles pozvolný a o hodnoty stále převyšující maximální hodnoty z podzimu 2020.
Posouzení přiměřenosti a účinnosti epidemických opatření vyžaduje přiměřený pojmový aparát, zahrnující alespoň koncepty reprodukčního čísla a dynamiky epidemie v jednoduchém SEIR modelu, se kterým dále pracujeme. Jednotlivá plošná opatření mají různý efekt na omezení šíření nákazy. Zjednodušeně je tento efekt vyjádřitelný jako redukce reprodukčního čísla R. Různá opatření také přinášejí různé náklady a škody. Běžně využívanými měřítky ceny v ochraně veřejného zdraví a demografii jsou například léta ztraceného života, v hodnocení hospodářských ztrát HDP, a cenou opatření je i omezení práv občanů. Racionálním cílem sady přijatých protiepidemických opatření u nemoci COVID-19 musí být redukce reprodukčního čísla R pod 1. Lze si v principu představit i jiné cíle, například rychlé promoření populace, ale pak by bylo nutné uvažovat celkovou cenu takového cíle, kdy by rychle procházející epidemie znamenala i více než 100 tisíc mrtvých, a í více než 1 milion ztracených let života. Takový postup by byl zcela v rozporu s právy na ochranu zdraví a života a s posláním orgánů ochrany veřejného zdraví. Při hodnocení účinku protiepidemických opatření je nutné zvážit dynamiku epidemie. Přiměřenost opatření nelze hodnotit izolovaně v jednom časovém okamžiku, ale podle výsledného účinku za delší časové období. Snížení reprodukčního čísla R hlouběji pod 1 vede k rychlejšímu poklesu nákazy, a často proto i zdánlivě krátkodobě přísné řešení problému šetří v delším časovém horizontu práva a svobody lépe než omezení sice o něco mírnější, ale platné dlouhou dobu. Zvlášť je potřeba se vyvarovat jednoduchých srovnání počtu nakažených nebo zemřelých v nějakém čase s intenzitou protiepidemických opatření. Exponenciální charakter šíření epidemie znamená, že žádný stav s reprodukčním číslem nad 1 není dlouhodobě udržitelný. Při posuzování vhodnosti a přiměřenosti protiepidemických opatření je vždy nutné jedno opatření hodnotit v kontextu celé sady opatření. Je nemožné posoudit každé opatření izolovaně, a naopak je nutné zohlednit možnosti celkového vývoje epidemie a ceny opatření za delší časové období.
Přestože pozitivní vývoj v březnu dává prostor pro určité změny opatření, tento prostor je omezený. Z hodnocení situace plyne, že při změně opatření by byl velmi nežádoucí vzrůst reprodukčního čísla R už přibližně o 0,2, vedoucí buď k výraznému zpomalení ústupu epidemie, nebo stagnaci, vedoucí k nutnosti udržovat jiná nákladná opatření delší dobu. Faktory snižující R jsou tyto: probíhající vakcinace, rostoucí počet uzdravených, dobrovolné změny chování, do jisté míry asi sezónní vlivy, testování a izolace. Faktory zvyšující R jsou pozvolný pokles protektivního chování a spontánní nárůst počtu kontaktů. Epidemickou situaci také ovlivní vzrůst mobility spojený s koncem omezení mobility mezi okresy, a konec zákazu vycházení. Při dodržení přísných protiepidemických opatření by naopak nemělo situaci výrazně ovlivnit obnovení prezenční výuky.
Hlavním cílem mimořádného opatření je napomoci dalšímu zpomalení komunitního přenosu viru SARS-CoV-2 v České republice a zajistit co nejvyšší míru bezpečí pro rizikové skupiny obyvatel, které jsou uživateli sociálních služeb, při maximálním zachování kontinuálního zabezpečování jejich individuálních potřeb.
Mimořádné opatření reaguje na skutečnost, že epidemiologická situace v České republice je charakterizována protrahovaným komunitním šířením SARS-CoV-2, které vytváří podmínky pro nekontrolovaný přenos nákazy na osoby imunitně oslabené z důvodu věku a komorbidit, ale zároveň dochází i k narůstajícímu trendu nemocnosti u osob v mladších věkových skupinách a u osob bez rizikových faktorů. Nepříznivá epidemiologická situace je v současnosti výrazně potencována šířením mutovaných kmenů SARS-CoV-2, především pak tak zvané brazilské varianty viru, která se vyznačuje zvýšenou schopností přenosu mezi lidmi. Laboratorním vyšetřením v Národní referenční laboratoři Státního zdravotního ústavu v Praze byl prokázán výskyt brazilské varianty viru SARS-CoV-2 v okrese Děčín.
K bodu 1
V souvislosti se stávajícím vývojem šíření onemocnění COVID-19 je potřebné v maximální možné míře zajistit ochranu osob před tím, aby se dostaly do stavu ohrožení života a zdraví. A proto poskytovatelům sociálních služeb opatření umožňuje flexibilně reagovat na požadavek pokrytí základních životních potřeb klientů, a to i skrze základní činnosti, které jsou mimo jeho registrovaný druh služby a mimo dohodnutý rámec smlouvy s uživatelem a cílů v rámci procesu individuálního plánování. K omezení poskytování sociální služby a k zastavení individuálního plánování přistoupí poskytovatel v případě nedostatečného personálního zajištění. Díky tomuto opatření mohou být sociální služby dále realizovány zejména v domácím prostředí nebo skrze ambulantní sociální služby a lze tak snížit nebezpečí, že by se klientovi v důsledku snížené péče zhoršil zdravotní stav a musel být převezen do zdravotnického zařízení nebo do pobytové služby sociální péče, které jsou z hlediska šíření viru významně rizikovější. V pobytových sociálních službách toto opatření také umožní, že se může snížit frekvence či zcela zrušit kolektivní aktivity např. sociálně aktivizační či jiné a omezit základní činnosti pouze na zajištění stravy a ubytování, zdravotní péče nebo hygieny, čímž se na druhou stranu omezí rizikový kontakt s jinou osobou na minimum a dále se tak sníží riziko přenosu nákazy.
K bodu 2
Toto opatření obdobně jako předchozí obdobné krizové opatření umožní poskytovat pouze ty základní činnosti, které jsou spojeny se zajištěním základních životních potřeb a např. umožní i těm sociálním službám, které např. nezajišťují úkony osobní hygieny, úkony zajištění stravy apod. poskytnout tyto činnosti na rámec vymezených činností a současně tak snížit tlak na zajištění péče v pobytových sociálních službách nebo lůžkové zdravotní péči.
Mezi nejzávažnější epidemie z pohledu dopadu a zátěže v populaci právě jsou epidemie způsobené mezilidským šířením. Nejvyšší nemocnosti v populaci je dosahováno při šíření respirační cestou, pomocí kapének obsahujících infekční agens, které se dostávají do okolí nemocného při mluvení, dýchání, kašlání a kýchání. V souvislosti s probíhající pandemií onemocnění COVID-19 a přijatými opatřeními k odvracení jejích bezprostředních dopadů na zdraví obyvatel ČR se ukazuje, že mezi nejdůležitější nástroje, jak ovlivnit vzniklou epidemii a zastavit její nekontrolovatelné šíření, je ovlivnit tyto jednotlivé články epidemického procesu. Zdroj nákazy lze izolovat a léčit, cestu přenosu přerušit a vnímavého jedince chránit, například karanténními opatřeními či očkováním, které v souvislosti s pandemií onemocnění COVID-19 však zatím není v současné době v dostatečném množství k dispozici.
Při epidemickém šíření infekčního onemocnění hrozí riziko, že bez přijetí opatření dojde k nekontrolovatelnému šíření infekce v populaci s možností vyčerpání kapacit zdravotnického systému k možnostem izolace a léčby se zásadním dopadem do zdraví populace. Mezi nejvíce nebezpečné patří paralelní šíření, kdy jeden nemocný současně nakazí více než jednoho člověka a dochází tak k masivnímu šíření infekce v populaci. Mezi klíčová opatření patří možnost účinného přerušení šíření nákazy mezi jednotlivci a v celé populaci (omezení shlukování, omezená poskytování vybraných služeb, používání ochranných a dezinfekčních prostředků).
Jediným reálně možným východiskem k zajištění změny současné stále nepříznivé epidemiologické situace ve výskytu nemoci COVID-19 v České republice, je tedy nastavení, resp. zachování přísných protiepidemických opatření cílených na klíčové prvky řetězce přenosu nákazy SARS-CoV-2 v časově a plošně přesně definovaných podmínkách.
Při současné intenzitě šíření viru SARS-CoV-2 hrozí velmi vážné riziko, že bez zachování přísných opatření dojde v rámci narůstajícího nekontrolovaného šíření nákazy v populaci k vyčerpání kapacit zdravotnického systému se zásadními a častokrát ireverzibilními dopady na oblast veřejného zdraví. Bez razantních protiepidemických opatření, která vedou ke snížení počtu nakažených osob a počtu osob vyžadující hospitalizaci, hrozí nebezpečí vyčerpání lůžkových a personálních kapacit nemocnic a další zhoršení stavu pacientů například i s kardiovaskulárními a onkologickými onemocněními, kteří nedostanou adekvátní plánovanou péči, která je u chronických onemocnění nezbytná.
Z pohledu stávajících režimových opatření je potřeba zajistit vyšší ochranu zaměstnanců, ale i klientů sociálních služeb, případně rodinných příslušníků, kteří jsou ve styku s daným klientem, aby se dále nešířila nákaza.
V kombinaci s nedostupností evidence klientů COVID-19 pozitivních, případně klientů v nařízené karanténě nebo izolaci, pro poskytovatele sociálních služeb jsou pracovníci těchto služeb vystaveni neznámému riziku nákazy a jejímu dalšímu šíření v rizikových skupinách obyvatelstva. Prakticky to znamená, že např. jedna pracovnice pečovatelské služby přichází týdně do opakovaného kontaktu s desítkami klientů, na které může nákazu přenést.
Z tohoto důvodu se nařizují opatření pro klienty terénních sociálních služeb, kterým je poskytována sociální služba v jejich domácnosti. Tato opatření spočívají v povinnosti používat ochranné prostředky dýchacích cest (nos, ústa) jako je respirátor třídy FFP2 nebo KN 95 bez výdechového ventilu, které brání šíření kapének, s výjimkou úkonů poskytování sociální neslučitelných s touto povinností, a dále ustavení povinnosti klientů těchto služeb informovat poskytovatele služby o pozitivitě klienta nebo osob jemu blízkých na přítomnost viru SARS-CoV-2 (nebo jeho antigenu), nebo o v této souvislosti nařízené domácí karanténě nebo izolaci a o výskytu klinických příznaků onemocnění COVID-19 u těchto osob. V případě neřešení této situace je pravděpodobné, že část pracovníků poskytovatelů v obavách o svoje zdraví i zdraví klientů bude odmítat poskytovat službu klientům, případně jim bude muset být nařízena karanténa nebo izolace nebo prostřednictvím těchto pracovníků dojde ke komunitnímu šíření COVID-19, což by ve všech těchto případech mělo fatální následky na klienty těchto služeb - nedostalo by se jim potřebné péče nebo by onemocněli i další klienti, kteří jsou zpravidla v rizikové skupině.
K bodu 5
Z hlediska šíření onemocnění je potřeba pomoci i lidem bez domova. Umožnění poskytování ubytování v noclehárně, které se poskytuje pouze přes noc se navrhuje, aby noclehárna poskytovala rozsah činností azylových domů s cílem ochrany života a zdraví, a zároveň i s vyšší intenzitou nápomoci nastavit podmínky a plán pro zvládnutí této epidemie, a to i optimálně s cílem najití trvalejšího bydlení a dalších podmínek nutných k fungování ve společnosti. Změna také umožní více pracovat s klienty bez domova, zajistit jim ochranné pomůcky či vysvětlit režimová opatření, a mělo by též dojít ke snížení rizika přenosu na ostatní populaci snížením mobility osoby bez domova, zejm. v hromadných prostředcích veřejné dopravy či na dalších obdobných místech. Tato změna fungování noclehárny je podmíněna vyhodnocením ze strany poskytovatele, jestli má pro ni dostatečné a personální zabezpečení.
K čl. II
Vzhledem k tomu, že prakticky totožné opatření platilo až do konce nouzového stavu, není potřebné (ani vhodné) odkládat platnost tohoto opatření.
prof. MUDr. Petr Arenberger, DrSc., MBA,
v. r. ministr zdravotnictví