Plné znění - Věstník Ministerstva zdravotnictví ČR • Částka: 3 • Rok: 2005

Věstník MZd ČR, částka 3/2005

ZPRÁVY A SDĚLENÍ

1.

ZN.: 5471/2005/VVO

REF.: Radka Špírková, tel. 22497 linka 2505

Podle zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta zveřejňuje Ministerstvo zdravotnictví k zajištění specializačního vzdělávání lékařů tyto vzdělávací programy:

MUDr. Dalibor Štambera, v. r.

náměstek ministryně

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

ALERGOLOGIE A KLINICKÁ IMUNOLOGIE

1. Cíl specializačního vzdělávání

Alergologie a klinická imunologie je obor s interdisciplinárním charakterem, tvořený složkou klinickou a laboratorní. Zabývá se studiem, diagnostikou, léčbou a prevencí nemocí, vzniklých na imunopatologickém základě. Cílem specializačního vzdělávání je dosažení úplné kvalifikace a získání specializované způsobilosti pro komplexní klinickou péči o nemocné s alergickými a imunologickými chorobami. Lékaři s touto specializací mohou pracovat i v laboratorní sféře s tou podmínkou, že pro plnou kvalifikaci k této činnosti musejí ještě absolvovat další formy vzdělání.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou přijetí do tohoto vzdělávání je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě. Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce. Podmínkou pro získání specializace oboru alergologie a klinická imunologie je zařazení do tohoto oboru a absolvování praxe v minimální délce 5 let, z toho:

2.1 Povinný interní nebo pediatrický základ

Specializační vzdělávání v oboru alergologie může vycházet z absolvování společného interního nebo pediatrického základu, které jsou součástí vzdělávacího programu v oboru vnitřní lékařství nebo dětské lékařství. Požadavky na praxi, odborné znalosti, dovednosti a výkony jsou uvedeny v příslušném vzdělávacím programu a logbooku.

2.1.1 Povinný interní základ - minimálně 24 měsíců

a) povinná praxe v oboru

18 měsíců na standardním lůžkovém interním oddělení s neselektovaným příjmem nemocných, z toho:

3 měsíce na JIP,

3 měsíce na příjmové ambulanci pod odborným dohledem,

b) povinná doplňková praxe

1 měsíc pneumologie,

1 měsíc hematologie a transfúzní lékařství,

1 měsíc neurologie,

1 měsíc infekční lékařství,

2 měsíce chirurgie (převážně příjmová chirurgická ambulance),

c) doporučená doplňková praxe

1 měsíc dermatovenerologie,

1 měsíc psychiatrie,

1 měsíc rehabilitační a fyzikální medicína,

1 měsíc geriatrie.

Výcvik probíhá na standardních interních odděleních, resp. klinikách s nepřetržitým a neselektovaným příjmem nemocných a dostatečně velkým spádovým územím. Pracoviště disponují náležitým personálním a přístrojovým vybavením a zázemím pro školence.

d) účast na vzdělávacích aktivitách

povinný kurz po absolvování interního základu ukončený testem - 1 týden,

povinný kurz Lékařská první pomoc - 3 dny,

povinný seminář - Základy zdravotnické legislativy - 1 den,

doporučené jsou další odborné akce pořádané IPVZ, ČIS JEP, ČLK atd.

2.1.2 Povinný pediatrický základ - minimálně 36 měsíců

a) obecná část: - 12 měsíců - pobyt na akreditovaných pracovištích nebo jiných pracovištích s odborným zaměřením na problematiku dětí a dorostu v lůžkové nebo ambulantní péči,

3 měsíce chirurgie, traumatologie a ortopedie a dětská gynekologie,

1 měsíc ambulantní ORL,

1 měsíc ambulantní dermatologie,

1 měsíc lůžkové ARO,

2 měsíce infekce,

1 měsíc psychiatrie,

3 měsíce praxe u praktického lékaře pro děti a dorost,

b) další povinná praxe v oboru - minimálně 24 měsíců

6 měsíců neonatologie včetně intermediární péče,

18 měsíců dětské lůžkové oddělení,

z toho nejméně 3 měsíce na akreditovaném dětském oddělení a 15 měsíců na akreditovaném nebo jiném dětském oddělení - během tohoto pobytu pracuje lékař jako sekundární lékař u lůžka a má projít:

příjmovou všeobecně dětskou ambulancí,

lůžkovou péči o všechny věkové skupiny do 19 let - z toho nejméně 3 měsíce na JIP (nejde o pobyt na neonatologickém úseku- oddělení),

odborné dětské ambulance - gastroenterologie, hepatologie a výživa, nefrologie, neurologie, kardiologie, plicní a TBC, alergologie a imunologie, lékařská genetika, revmatologie, endokrinologie a diabetes,

c) účast na vzdělávacích aktivitách

povinný kurz po absolvování společného základu ukončený testem - 7 dní,

povinný kurz Lékařská první pomoc - 3 dny,

povinný seminář Základy zdravotnické legislativy - 1 den,

doporučené jsou další odborné akce: oficiální postgraduální vzdělávací akce pořádané ČLK, lékařskými fakultami nebo jinými institucemi akreditovanými pro postgraduální vzdělávání.

2.2 Specializovaný výcvik v alergologii a klinické imunologii - minimálně 36 měsíců

a) povinná praxe v oboru - po ukončení společného interního nebo pediatrického základu, nejdříve však po 36 měsících praxe:

28 měsíců povinné praxe na pracovištích oboru alergologie a klinická imunologie (9 měsíců musí být absolvováno na akreditovaném pracovišti s ambulantní a laboratorní složkou), z toho:

22 měsíců na pracovišti ambulantním,

6 měsíců v imunologické laboratoři,

b) povinná doplňková praxe v dalších oborech

2 měsíce na dermatologii,

2 měsíce na otorinolaryngologii,

2 měsíce na pneumologii,

2 měsíce na jiném pracovišti dle vlastního výběru, např. na revmatologii, endokrinologii, onkologii, hematologii apod.,

c) doporučená doplňková praxe

doporučuje se absolvovat také praxi na některém z následujících oddělení: anesteziologie a resuscitace, nefrologie a transplantace, pracovní lékařství, onkologie, oční, infekční,

d) účast na vzdělávacích aktivitách

povinná účast na všech částech dvoudílného předatestačního kurzu organizovaného subkatedrou alergologie a klinické imunologie IPVZ,

povinná účast na dvou 14denních stážích organizovaných subkatedrou alergologie a klinické imunologie IPVZ,

doporučená účast na odborných seminářích organizovaných Českou společností alergologie a klinické imunologie, ČLK a dalšími subjekty,

doporučená účast na domácích a zahraničních kongresech, seminářích a dalších doškolovacích akcích.

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností

3.1. Rozsah požadovaných teoretických a praktických znalostí a dovedností prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného interního a pediatrického základu.

Požadované teoretické znalosti a praktické dovednosti, výkony jsou uvedeny v příslušném vzdělávacím programu a logbooku.

3.2 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností z alergologie a klinické imunologie.

3.2.1 Znalosti o imunitním systému

Anatomie a buněčné prvky imunitního systému,

Imunitní odpověď,

Imunopatologické reakce,

Cytokiny a mediátory zánětu,

Imunoregulace,

Transplantační imunologie,

Imunologie infekcí a nádorů,

Imunotoxikologie,

Imunoterapie,

Očkování.

3.2.2 Znalosti o laboratorních imunologických vyšetřovacích metodách

teoretická podstata, praktické provedení, interpretace.

I. Principy, metodologie a techniky pro stanovení:

koncentrace imunoglobulinů, specifických protilátek, proteinů akutní fáze zánětu,

cytokinů,

imunitních komplexů cirkulujících i deponovaných,

aktivity komplementového systému (složky, funkční aktivita),

subpopulací T lymfocytů, B-lymfocytů a buněk spontánní cytotoxicity (NK),

funkční aktivity imunokompetentních buněk,

fagocytární aktivity leukocytů ,

funkční testy bazofilů,

principy, metodologie a techniky problematiky HLA testování, molekulární biologie.

Humorální imunita: metody klasické sérologie, imunodifuzní techniky kvalitativní, kvantitativní, elektroforetické metody, imunofluorescence - přímá a nepřímá IF, imunochemické metody, nefelometrie, turbidimetrie, kombinované techniky.

Buněčná imunita: imunofenotypizace leukocytů, funkční testy lymfocytů, testy fagocytózy, funkční testy bazofilů. Základní techniky, využití metody průtokové cytometrie.

Imunohistologie: průkaz jednotlivých složek imunitních komplexů v bioptickém materiálu, metodické přístupy.

Molekulární biologie: PCR, RFLP, hybridizační techniky in situ.

HLA: klasické techniky, využití průtokové cytometrie, metody molekulární biologie.

II. Základní (analytické, chemometrické, ekonomické) charakteristiky testů:

citlivost, specificita, reprodukovatelnost, validace/verifikace metod, přesnost, správnost, nejistota, pozitivní/negativní predikční hodnota, cost-effectiveness.

3.2.3 Znalosti klinické diagnostiky -teoretická podstata a praktická interpretace

1. Kožní testy

Kožní prick test,

Intradermální test,

Epikutánní test,

Kožní testy na pozdní reakci s mikrobiálními antigeny.

2. Nosní vyšetření

Přední rhinoskopické vyšetření,

Nosní endoskopické vyšetření,

Rhinomanometrické vyšetření.

3. Plicní vyšetření

Měření vrcholové výdechové rychlosti (PEF),

Spirometrie (rozepsaný výdech, křivka průtok - objem),

Celotělová plethysmografie, odpor dýchacích cest a difuze,

Bronchoalveolární laváž,

Indukce sputa.

4. Provokační testy

Konjunktivální alergenový provokační test,

Nosní nespecifický provokační test,

Nosní alergenový provokační test,

Průduškový nespecifický provokační test,

Průduškový alergenový provokační test,

Expoziční potravinový test,

Expoziční přípravkový test,

Expoziční test - profesní alergeny,

Expoziční test na bodnutí živým hmyzem,

Zátěžový provokační test,

Fyzikální provokační testy (chlad, horko, tlak).

Vyšetření alergenového prostředí (roztoči domácího prachu, zvířecí prach atd.).

3.2.4 Znalosti podstaty chorob, jejich diagnostiky a léčby

1. Nemoci horních cest dýchacích

Rhinitida,

Sinusitida,

Nosní polypóza,

Otitis media,

Krční onemocnění.

2. Oční choroby

Zánět spojivek,

Iritida, iridocyklitida, uveitida,

Keratoconjunctivitis sicca.

3. Kožní choroby

Kopřivka a angioedém,

Atopická dermatitida,

Kontaktní dermatitida,

Mastocytóza,

Polékové exantémy,

Hypersenzitivní reakce (např. hypersenzitivní vaskulitidy a jiná imunologická kožní onemocnění).

4. Choroby dolních cest dýchacích

Astma (alergické, indukované námahou, indukované sulfity, indukované aspirinem, profesní, vazba na hormonální cyklus, vazba na infekce, "intrinsic" astma),

Alergická bronchopulmonální aspergilóza,

Hypersenzitivní pneumonitida,

Chronická obstrukční plicní nemoc,

Cystická fibróza,

Porucha ciliární funkce,

Sarkoidóza,

Syndrom chronického kašle.

5. Léková přecitlivělost

Etiopatogeneze, diagnóza, diferenciální diagnóza, léčba, dávkování, nežádoucí účinky a náklady na léčbu, kožní testy s léčivy, in vitro testy, epikutánní testy, expoziční testy (orální, intravenózní, intramuskulární, subkutánní), desenzibilizační protokoly.

6. Nežádoucí reakce na potraviny a aditiva

Potravinová alergie a intolerance,

Reakce na potravinová aditiva,

Přecitlivělost na lepek,

Gastrointestinální eozinofilní nemoci.

7. Anafylaxe

Anafylaxe (vyvolaná alergenem, vyvolaná krevními deriváty, vyvolaná námahou, v souvislosti s hormonálním cyklem, idiopatická, poléková, vyvolaná radiokontrastními látkami).

8. Přecitlivělost na jed blanokřídlého hmyzu

Reakce po hmyzím bodnutí.

9. Primární imunodeficience

Těžký kombinovaný imunodeficit (SCID) a jeho formy, agamaglobulinémie vázaná na chromozom X, běžná variabilní imunodeficience, selektivní deficit IgA, deficit podtříd IgG, hypogamaglobulinémie se zvýšenou hladinou IgM, přechodná hypogamaglobulinémie v dětství.

Chronická granulomatóza choroba, deficit leukocytárních integrinů (LAD), deficit myeloperoxidázy, Chediakův-Higashi syndrom, Kostmannův syndrom, cyklická neutropenie.

Defekty jednotlivých složek klasické, alternativní a lektinové cesty aktivace komplementového systému, hereditární angioedém.

Syndrom DiGeorge, ataxia telangiectasia, Wiskottův-Aldrichův syndrom, hyper-IgE syndrom, syndrom Nijmegen breakage, autoimunitní lymfoproliferativní syndrom, mukokutánní kandidóza, hyper IgD syndrom, familiární hemofagocytární lymfohistiocytóza.

Choroba vyvolaná HIV, chromozomální abnormality vedoucí k imunodeficiencím, imunosupresivní a cytostatická léčba, malnutrice, splenektomie, imunodeficience při nádorech a dalších závažných interních onemocněních, stresu. Vliv zevního prostředí na imunitní systém.

11. Orgánově nespecifická autoimunitní onemocnění

Systémový lupus erytematodes,

Revmatoidní artritis,

Juvenilní artritidy,

Primární Sjögrenův syndrom,

Dermatopolymyositis,

Smíšená choroba pojiva a překryvný syndrom,

Primární a sekundární antikardioĺipinový syndrom,

Primární idiopatické vaskulitidy malých cév: Wegenerova granulomatóza, mikroskopická polyarteriitis, syndrom Churga a Straussové,

Primární idiopatické vaskulitidy středních cév: Kawasakiho syndrom, polyarteriitis nodosa, Henochova-Schonleinova purpura,

Primární idiopatické vaskulitidy velkých cév: Hortonova temporální arteriitida, Takayasuova arteriitida,

Další formy vaskulitid: Behcetova choroba, Goodpastureova choroba, vaskulitis CNS,

Sekundární vaskulitidy: sérová nemoc, polékové vaskulitidy, parainfekční vaskulitidy, vaskulitis v rámci GVH reakce,

Kryoglobulinémie,

Amyloidóza,

Autoimunitní lymfoproliferativní syndrom.

12. Orgánově specifická autoimunitní onemocnění

Autoimunitní endokrinopatie: Hashimotova thyreoiditis, Graves-Basedowova choroba, diabetes I. typu, perniciózní anémie, Addisonova choroba, poruchy reprodukce, polyglandulární syndromy,

Autoimunitní cytopenie: hemolytická anémie, trombocytopenie, neutropenie,

Nespecifické střevní záněty: Crohnova choroba a ulcerózní kolitida,

Autoimunitní hepatitidy a primární biliární cirhóza,

Autoimunitní nervové choroby: roztroušená skleróza, periferní demyelinizační choroby, syndrom Guillana-Barré, myastenia gravis,

Autoimunitní kožní choroby: pemphigus, pemphigoid, psoriáza, alopecie,

Autoimunitní oční choroby: uveitidy, iridocyklitidy, suchá keratokonjunktivita,

Autoimunitní choroby srdce: kardiomyopatie, perikarditidy,

Autoimunitní choroby ledvin: idiopatická rychle progredující glomerulonefritida, postižení ledvin při systémových autoimunitních chorobách a vaskulitidách, Good-pastureův syndrom, anti-GBM nefritida, tubulární poruchy.

13. Imunologie transplantací, reprodukce a maligní onemocnění imunitního systému

Transplantační imunologie,

Imunopatologie reprodukce,

Maligní onemocnění imunitního systému.

3.2.5 Terapeutické postupy

Eliminace (redukce) alergenů,

Specifická alergenová imunoterapie,

Farmakoterapie (antihistaminika, kortikosteroidy, teofyliny, alfa a beta agonisté, kromony, anticholinergika, mukolytika, imunosupresiva, antibiotika, lokální dermatologika, nová léčiva atd.),

Imunomodulace (imunopotenciace a imunosuprese).

3.2.6 Principy výzkumu

etika (např. Helsinská deklarace),

design výzkumné studie a správná klinická praxe,

analýza dat a biostatistika,

epidemiologie,

zásady psaní žádosti o grant.

3.3 Praktické dovednosti a seznam (výčet) provedených výkonů

I. Kožní testy

a) Indikace, praktické provedení prick testů, odečet reakcí a interpretace (300 pacientů),

b) Indikace, praktické provedení intrakutánních testů, odečet reakcí a interpretace (50 pacientů),

c) Indikace, praktické provedení epikutánních testů, odečet reakcí a interpretace (20 pacientů).

II. Funkční vyšetření plic

a) Indikace, provedení a interpretace vyšetření pacienta výdechoměrem (200 pacientů),

b) Indikace, provedení a interpretace vyšetření křivky průtok-objem (200 pacientů),

c) Indikace, provedení a interpretace bronchodilatačního testu (100 pacientů),

d) Indikace, provedení a interpretace bronchoprovokačního testu (50 pacientů),

e) Indikace vyšetření bodypletysmografie a interpretace výsledků.

III. Laboratorní vyšetření a pomocná vyšetření (200 pacientů)

a) Indikace vyšetření, provedení a zhodnocení výsledků základních ukazatelů imunity humorální a celulární,

b) Indikace vyšetření, provedení a zhodnocení základních ukazatelů autoimunitních onemocnění,

c) Indikace vyšetření, provedení a zhodnocení základních ukazatelů aktivity eozinofilního zánětu,

d) Indikace endoskopických vyšetření a zhodnocení nálezů,

e) Indikace a zhodnocení dalších pomocných vyšetření (např. rhinomanometrie, nazální provokační test, bronchoalveolární laváž, vyšetření indukovaného sputa, impulzní oscilometrie, kondenzát vydechovaného vzduchu a další).

IV. Léčebné vedení minimálně 250 pacientů s alergologicko-imunologickou problematikou, včetně edukace.

V. Zahájení a provádění subkutánní alergenové imunoterapie (100 pacientů), zahájení a provádění sublinquální alergenové imunoterapie (50 pacientů).

VI. Zahájení a vedení imunosupresivní léčby (30 pacientů).

VII. Základní resuscitační postupy při léčení šokových reakcí včetně poskytování první pomoci.

3.4 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností z ostatních oborů:

Základní znalosti biochemie, biofyziky, lékařské mikrobiologie, virologie, ekologie, genetiky a histologie ve vztahu k obecným imunologickým poznatkům.

Dobré znalosti nemocí s imunitní složkou z jiných oborů, než byl uchazečův obor základní atestace, zejména z oborů interny, pediatrie, otorinolaryngologie, revmatologie, TRN, infekčních nemocí, gastroenterologie, endokrinologie, onkologie, neurologie a dermatovenerologie. Imunologické aspekty léčby antibiotiky. Znalost statistických metod.

Znalosti posuzování pracovní způsobilosti, orientace v otázkách profesionality a invalidity následkem onemocnění s imunitní složkou, posouzení vhodnosti lázeňské léčby a vyjádření k volbě povolání.

4. Všeobecné požadavky

Znalosti základních právních předpisů platných ve zdravotnictví, systém zdravotní péče, právní odpovědnost lékaře a právní problematika, financování zdravotnictví, systém pojištění. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem

školitel provádí pravidelně v šestiměsíčních intervalech záznamy o absolvované praxi a o průběžném hodnocení do průkazu odbornosti (indexu). Zvláštní záznam a souhrnné zhodnocení musí být provedeno po skončení povinného společného interního, resp. pediatrického základu. Provedené výkony jsou zapisovány do "Záznamu provedených výkonů", tzv. logbooku, pravdivost záznamu stvrzuje vedoucí lékař příslušného pracoviště, kde byly výkony provedeny.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

absolvování společného základu a jeho zhodnocení v průkazu odbornosti (indexu),

absolvování povinných školicích akcí,

úspěšné absolvování písemného testu,

předložení seznamu výkonů (logbook) potvrzeného školitelem,

vypracování písemné práce - obsahem a po formální stránce splňuje všechny požadavky kladené na odborné publikace. Je nutno ji odevzdat ve 2 exemplářích nejpozději dva měsíce před termínem atestace.

K atestační zkoušce se může kandidát přihlásit až po ukončení celé předatestační přípravy a po absolvování všech součástí povinné praxe a splnění všech požadavků včetně požadovaných počtů výkonů. V průkazu odbornosti musí mít proveden záznam školitele o tom, že jsou splněny všechny podmínky předatestační praxe.

c) Vlastní atestační zkouška

praktická část - probíhá na výukovém pracovišti v průběhu specializační stáže a je při ní nutno prokázat výborné znalosti recentní laboratorní a klinické diagnostiky, diferenciální diagnostiky, terapie a prevence alergických a imunopatologických stavů v celé jejich šíři. Hodnotí se úroveň práce lékaře s pacientem, rozbor anamnestických údajů, provedení odběrů materiálu, kožních testů, zhodnocení výsledků klinických, funkčních i laboratorních vyšetření, indikace a praktické provedení farmako - a imunoterapie,

teoretická část

- obhájení odborné písemné práce na zadané téma

- 3 odborné otázky, z nichž jedna se týká problematiky zpracované v písemné práci.

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Úspěšným složením atestační zkoušky se absolvent stává odborníkem, který dosáhl úplné kvalifikace pro samostatnou a komplexní klinickou péči o nemocné s alergickými a imunologickými chorobami.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

DĚTSKÉ LÉKAŘSTVÍ

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání je získat teoretické znalosti a praktické dovednosti z dětského lékařství nezbytné k samostatné práci na dětských odděleních/klinikách poskytujících péči dětem a dorostu hospitalizovaným nebo léčeným na ambulancích nemocnic.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru dětské lékařství je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.

Podmínkou pro získání specializace v oboru dětské lékařství je zařazení do oboru, absolvování společného pediatrického základu (3 roky) a specializované praxe (2 roky) celkem v minimální délce nejméně 5 let, z toho:

2.1 Povinný pediatrický základ - minimálně 36 měsíců

a) obecná část:

b) další povinná praxe v oboru - minimálně 24 měsíců

c) účast na vzdělávacích aktivitách

2.2 Specializovaný výcvik v oboru dětské lékařství - minimálně 24 měsíců

Tato příprava se uskutečňuje na akreditovaném pracovišti pro obor dětské lékařství. Není-li lékař zaměstnán na takovém pracovišti, musí minimálně 9 měsíců absolvovat na akreditovaném pracovišti.

Povinná praxe

doporučený pobyt na pracovištích

klinické biochemie - indikace a interpretace biochemických metod,

ústavy sociální péče o dítě nebo kojenecké ústavy - 1-2 týdny,

pracoviště klinické farmakologie.

a) obecná část:

Chirurgie, traumatologie a ortopedie - vyšetření pro podezření na náhlé příhody břišní (včetně vyšetření per rectum), vyšetření dítěte s umbilikální, tříselnou a jinou kýlou, katetrizace močového měchýře, ambulantní ošetření popáleninového úrazu, fixace zlomené končetiny, první pomoc při kraniocerebrálním poranění, péče o dítě s podezřením na poranění páteře, stavění velkého žilního a tepenného krvácení, základní postup při vyšetření kyčlí u kojenců, vyšetření dítěte s vadným držením těla, vyšetření dítěte s bolestmi dolních končetin, vstup do žíly a kostní dřeně, odběry krve k vyšetření, transfúze - praktické dovednosti viz logbook.

ORL - otoskopie, postup při paracentéze, postup při koniopunkci, vyšetření sluchu, stavění epistaxe, vyšetření adenoidních vegetací - viz logbook.

Dermatovenerologie - atopický ekzém - vyšetření, léčba, plísně - vyšetření, léčba, alergické exantémy - vyšetření a léčba, hnisavé kožní afekce - léčba, aplikace různých forem léčiv v dermatovenerologii, choroby přenosné pohlavním stykem - klinická diagnostika, hlášení, dispenzarizace.

Anesteziologie a resuscitace - kardiopulmonální resuscitace - praktické znalosti a dovednosti v plném rozsahu, pokud jde o basic life support, znalosti, pokud jde o advanced life support, toaleta dýchacích cest, zajištění průchodnosti dýchacích cest s pomůckami, dávkování léčiv první pomoci, klinická toxikologie - první pomoc při otravách, antidota, péče o nemocného v bezvědomí, diagnóza a léčba šoku v primární péči, výživa nemocného sondou, vstup od žíly, vstup do kostní dřeně, odběry krve k vyšetření. Poznámka: část prověřovaných znalostí a dovedností je možno nabýt i za pobytu na pediatrické JIP v části 2.1 b) společného pediatrického základu nebo v části společného pediatrického základu 2.1 a) - chirurgické obory.

Infekce - dětské infekční choroby, choroby s exantémem, epidemiologie se zaměřením na dětský věk, očkovací kalendář, druhy a aplikace vakcín, komplikace očkování, správná volba antibiotika, průjmová onemocnění, sepse - postup při podezření na invazivní infekci v primární péči, lumbální punkce, průjem - etiologie, epidemiologie, perorální rehydratace - teoretické základy a praktické provedení.

Psychiatrie - zvláštnosti dětské psychiky, přístup k nemocnému dítěti, péče o dítě s ADHD, dětské neurózy, drogová závislost u dětí - screening, péče o dítě s drogovou závislostí, psychické poruchy příjmu potravy, projevy psychózy u dětí, léčba neuróz včetně tiků, péče o dítě s tentamen suicidií, potíže s učením, alkohol u dětí, rizikové chování u dětí a mladistvých.

Dětská gynekologie - poruchy pohlavního vývoje u děvčat, záněty zevního genitálu (fluor), poruchy menstruace, pohlavní zneužívání - příznaky, postup vyšetření, záněty dělohy a adnex - bolesti břicha u děvčat z pohledu gynekologa, těhotenství nezletilých, antikoncepce v dospívání.

Dorostové lékařství - syndrom rizikového chování u dospívajících - agrese, suicidální tendence, alkohol, drogová závislost, péče o toxikomany, akutní komplikace hormonální antikoncepce, psychosociální screening u dospívajících, biologie dospívání, zvláštnosti klinické medicíny u dospívajících.

Praktické lékařství pro děti a dorost - ambulantní léčebná a preventivní péče: preventivní prohlídky dispenzární péče u vybraných nemocí, možnosti očkování mimo očkovací kalendář, aplikace vakcín, postup při komplikacích po očkování, kojení, další výživa kojenců a předškolních dětí; diferenciální diagnóza při: horečce neznámého původu, zvracení u kojenců, kašli, bolestech břicha a bolestech hlavy; návštěva u nemocného dítěte doma; sociální pediatrie - dítě ohrožené prostředím, dítě týrané a zanedbávané, posudková činnost, dispenzární péče, spolupráce s hygienickou službou, spolupráce se zdravotními pojišťovnami, návštěvy u nemocného dítěte doma, péče o novorozence po propuštění z porodnice domů.

b) Speciální část společného základu

Teoretické znalosti:

Základní demografické údaje týkající se dětské populace a pediatrické péče jak celostátní, tak v regionu, kde právě působí. Růst a vývoj dítěte, psychomotorický vývoj dítěte, vývoj imunity, pohlavní vývoj. Hodnocení fyzické výkonnosti dítěte. Rodina a její vliv na vývoj dítěte. Výchova dítěte, integrace nemocného a hendikepovaného dítěte do společnosti. Dospívání, jeho specifické problémy, nemoci a poruchy.

Neonatologie - Prenatální pediatrie, základy klinické genetiky. Fyziologie a patofyziologie těhotenství s ohledem na plod, spontánní a operativní porod. Asfyxie a resuscitace novorozence - praktický nácvik postupu při resuscitaci na modelu. Fyziologie a patologie zralého novorozence. Výživa novorozence u prsu. Novorozenec s nízkou porodní hmotností. Nezralost, nedonošenost, přenášení, dysmaturitas. Základy péče o dítě s nízkou porodní hmotností, hlavní patologické stavy, základy neodkladné péče o patologické novorozence a děti s nízkou porodní hmotností. Vrozené vývojové vady, dědičné poruchy metabolismu - novorozenecký screening.

Rozdělení dětského věku, zvláštnosti vývoje, nemocí a úrazů v jednotlivých věkových obdobích. Onemocnění jednotlivých orgánů a systémů se zaměřením na nejčastější akutní problémy, jež vyžadují rychlou diferenciální diagnostiku a řešení.

Nefrologie - infekce močových cest, diferenciální diagnóza proteinurie a hematurie, akutní selhání ledvin, hemolyticko-uremický syndrom, glomerulonefritis, nefrotický syndrom.

Revmatologie - muskuloskeletální bolest - diferenciální diagnóza, JCA, akutní revmatismus, diferenciální diagnóza horečky a antipyretická terapie, projevy systémového onemocnění pojiva.

Endokrinologie - kongenitální adrenální hyperplasie, abnormální vzhled zevního genitálu - diferenciální diagnóza, struma, nemoci štítné žlázy, poruchy růstu, hypoglykémie, diabetes mellitus I. typu - diagnóza, léčba hyperglykémie a acidózy, léčba stabilizovaného diabetika, dispenzární péče.

Gastroenterologie, hepatologie a výživa - diferenciální diagnóza zvracení u kojenců, dítě s GER, průjmy z pohledu gastroenterologa (viz i 3.1 a) infekce), bolesti břicha v jednotlivých věkových kategoriích - diferenciální diagnóza, malabsorpce hlavně coeliakální sprue a cystická fibróza, intolerance určitých složek stravy (např. kravského mléka) diferenciální diagnóza hyperbilirubinémie u kojenců a starších dětí, hepatitidy, kojení, výživa v druhém půlroce života, výživa v dalších věkových obdobích, obezita, poruchy příjmu stravy.

Kardiologie - vrozené srdeční vady, diferenciální diagnóza organického a funkčního šelestu, kardiomyopatie, arytmie a jejich řešení, hodnocení EKG křivky v jednotlivých věkových obdobích, ateroskleróza a poruchy metabolismu lipidů.

Pneumologie - TBC u dětí, bronchiolitis, "dlouho" kašlající dítě (viz i 3.1 a - PLDD), komunitní bronchopneumonie - typický i jiný vyvolavatel, léčba, bronchopulmonální dysplazie - pozdní následek novorozenecké patologie.

Alergologie a klinická imunologie - atopie, základní vyšetření dítěte při podezření na atopii, atopický ekzém, pollinosa, astma bronchiale - léčba status astmaticus, často nemocné dítě - imunologický screening, nejčastější imunodefekty, alergický exantém - léčba, potravinová alergie - projevy, vyšetřovací postup.

Neurologie - normální psychomotorický vývoj a jeho závažné odchylky, diferenciální diagnóza poruch psychomotorického vývoje, DMO, ADHD, meningeální syndrom, záchvatová onemocnění u dětí, diferenciální diagnóza bezvědomí a křečí, bolesti hlavy - diferenciální diagnóza a diagnostický postup (viz i 3.1 a) - PLDD).

Hematologie a onkologie - normální KO v jednotlivých věkových obdobích, anémie, koagulační poruchy - vyšetřovací a diferenciálně diagnostický postup, hemoblastózy - časné klinické projevy, nejčastější nádorová onemocnění u dětí - časné klinické projevy, diferenciální diagnóza uzlinového syndromu, hematologické problémy u novorozenců, strategie užití transfúzních přípravků u novorozenců.

Poruchy metabolismu - nejčastější dědičné poruchy metabolismu, jejich klinické projevy, screening, vyšetřovací postup, střádavé choroby.

Akutní stavy - bezvědomí a křeče, dušení a respirační insuficience (příčiny, léčba, poruchy vnitřního prostředí), selhání krevního oběhu (příčiny, léčba), šokové stavy obecně (patofyziologie, léčebné postupy, infuzní léčba, perorální rehydratace - viz i 3.1 a) infekce a PLDD), otravy a péče o intoxikované dítě, drogová závislost, léčba intoxikace a abstinenčního stavu, komplexní péče o děti závislé na drogách. Syndrom náhlého úmrtí. Týrané a zanedbané dítě. Přednemocniční neodkladná péče, transport dítěte s ohrožením základních životních funkcí, záchranná služba.

Péče o dítě v České republice. Financování zdravotnictví, systém pojišťění. Právní odpovědnost dětského lékaře. Etika a morálka v pediatrii.

b) Praktické dovednosti = logbook:

Provedení zejména těchto odborných činností:

vstup do žíly, krevní odběr - 30 *,

zavedení infuze - 20 *,

plánování a rozpis infuzní léčby - 20 *,

transfúze krve - 3 *,

vstup do kostní dřeně - znalost postupu a potřebných pomůcek,

odběr moče včetně cévkování - 5 *,

odběr biologického materiálu na mikrobiologické vyšetření - 10,

zavedení žaludeční sondy u:

- kojence - 5,

- dítěte staršího než 1 rok - 5,

lumbální punkce - 3,

výplach žaludku - 5,

postupy při neodkladné resuscitaci - praktický nácvik, záznam o absolvování,

popis pomůcek a znalost postupu při koniopunkci,

otoskopie - diferenciální diagnóza nálezů při otoskopickém vyšetření - 10,

vedení zdravotnické dokumentace v primární péči i jiných zdravotnických zařízeních,

na oddělení chirurgie,

- provedení sutury nekomplikované rány - 5,

- fixace zlomené končetiny - 5,

- vyšetření per rectum při NPB - 5,

Ovládání uvedených dovedností a počtu ÚPS jsou zaznamenávány v logbooku. Výkony označené * je možno si osvojit a zaznamenat i během pobytu na ARO, dětské JIP nebo na chirurgických odděleních.

Na závěr společného základu po 36 měsících bude na akreditovaném pracovišti, které bude pro lékaře v přípravě pracovištěm kmenovým, kontrola logbooku a písemný test ověřující, zda znalosti školeného odpovídají úrovni nezbytné pro uzavření společného základu a vstup do specializované přípravy.

3.2 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci specializované části

Specializace v dětském lékařství má být, mimo jiné, i předpokladem pro vstup do dalších vzdělávání v pediatrických subspecializacích. V době přípravy po absolvování společného základu může být vyčleněno 9 - 12 měsíců přípravy v některé pediatrické subspecializaci. Tato příprava má mít formu celodenní na pracovišti akreditovaném pro subspecializaci alespoň po dobu 4-6 měsíců. Další část přípravy může být formou distanční (účast na seminářích, vizitách, vlastní samostatná práce v daném oboru-subspecializaci pod dohledem specialisty na jiném než akreditovaném pracovišti, např.odborné ambulanci apod.).

4. Všeobecné požadavky

Absolvent specializačního vzdělávání:

Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem - záznam o absolvované praxi a školicích akcích v průkazu odbornosti v šestiměsíčních intervalech, záznamy o provedených činnostech, výkonech v logbooku. Celkové zhodnocení na konci povinného pediatrického základu a jeho záznam v logbooku. Program připravuje školitel se školencem individuálně.O průběhu jednotlivých bloků vzdělávání se vede záznam. Na konci každého bloku je písemné zhodnocení školence s vyjádřením k úrovni jeho znalostí a dovedností.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

c) Vlastní atestační zkouška

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání v oboru dětské lékařství získává specializovanou způsobilost v oboru, která ho opravňuje k samostatnému výkonu činnosti jako dětský lékař působící v dětské lůžkové péči, pracující u lůžka, na příjmové ambulanci nemocničního dětského oddělení a v některých specializovaných ambulancích při nemocničním dětském oddělení pod dohledem specialisty (např. dětského nefrologa).

Absolvování specializovaného vzdělávání v oboru dětské lékařství je předpokladem pro vstup do specializovaného vzdělávání v oboru neonatologie, dorostové lékařství, dětská gastroenterologie a hepatologie, dětská kardiologie, dětská pneumologie, dětská revmatologie, dětská nefrologie, dětská onkologie a hematologie.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

DIABETOLOGIE

oprava: částka 7/2005

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání v oboru diabetologie je získání potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti prevence, diagnostiky a terapie diabetu, metabolických chorob a poruch výživy včetně jejich komplikací, umožňujících samostatnou činnost specialisty v ambulantní i lůžkové péči. Součástí je získání znalostí z oblasti týmové práce v péči o pacienty.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru diabetologie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce. Podmínkou pro získání specializace v oboru diabetologie je zařazení do tohoto oboru a absolvování společného interního základu a specializované praxe v minimální délce 5 let, z toho:

2.1 Povinný interní základ - minimálně 24 měsíců

a) povinná praxe v oboru

18 měsíců na standardním lůžkovém interním oddělení s neselektovaným příjmem nemocných, z toho:

3 měsíce na JIP,

3 měsíce na příjmové ambulanci pod odborným dohledem,

b) povinná doplňková praxe

1 měsíc pneumologie,

1 měsíc hematologie a transfúzního lékařství,

1 měsíc neurologie,

1 měsíc infekční lékařství,

2 měsíce chirurgie (převážně na příjmové chirurgické ambulanci),

c) doporučená doplňková praxe

1 měsíc dermatovenerologie,

1 měsíc psychiatrie,

1 měsíc rehabilitační a fyzikální medicína,

1 měsíc geriatrie,

d) účast na vzdělávacích aktivitách

povinný kurz po absolvování společného základu ukončený testem - 1 týden,

povinný kurz Lékařská první pomoc - 3 dny,

povinný seminář Základy zdravotnické legislativy - 1 den,

doporučené jsou další odborné akce pořádané IPVZ, ČIS JEP, ČLK atd.

2.2 Vlastní specializovaný výcvik - minimálně 36 měsíců

a) povinná praxe v oboru

12 měsíců diabetologické praxe na lůžkovém oddělení,

18 - 24 měsíců v diabetologické ambulanci minimálně v úvazku 0,5 s garancí pověřeného diabetologa,

b) povinná doplňková praxe

6 měsíců povinná specializační stáž v diabetologii na akreditovaném pracovišti, z toho:

2 týdny v podiatrické ambulanci,

2 týdny na jednotce intenzivní metabolické péče,

1 týden celkem při edukaci pacientů,

1 týden na akreditovaném obezitologickém pracovišti,

2 týdny na akreditovaném osteologickém pracovišti,

1 týden na dialyzační jednotce,

1 týden na koronární jednotce,

c) doporučená doplňková praxe

neurologie, dermatologie po 2 týdnech,

d) účast na vzdělávacích aktivitách

povinný specializační kurz před atestací - 1 týden,

doporučené další odborné akce pořádané IPVZ, ČLS JEP, LK aj.,

kurz v léčbě obezity - 1 týden.

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností

3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného interního základu

Vlastní obor:

Teoretické znalosti:

Kardiologie - má ovládat kromě fyzikálního i základní funkční vyšetření srdce a periferní cirkulace, interpretaci elektrokardiogramu včetně diagnózy nejdůležitějších arytmií, základy ostatních neinvazivních a invazivních vyšetřovacích metod. Má znát etiopatogenezi, klinický obraz, diagnostiku a léčbu nejčastějších kardiovaskulárních onemocnění, zejména arteriální hypertenze, ischemické choroby srdeční včetně akutního infarktu a jeho komplikací, arytmií, chorob periferních tepen a žil, plicní embolie a ostatních akutních kardiovaskulárních příhod, včetně kardiogenního šoku, plicního edému, akcelerované hypertenze, disekce aneuryzmatu aorty, tamponády perikardu a diferenciální diagnostiku synkop i možnosti vyšetření. Dále má ovládat základní diagnostiku a léčbu nejčastějších vrozených a získaných srdečních vad, endokarditidy, myokarditidy a perikarditidy. Má prokázat znalosti farmakoterapie nemocí srdečních a cévních, současné možnosti nefarmakologické léčby, zejména z oblasti katetrizačních metod, dočasné a trvalé kardiostimulace, intervenční radiologie a kardiochirurgie. Má být obeznámen s novými poznatky v oblasti aterosklerózy, jejich rizikových faktorů a možnostmi prevence kardiovaskulárních onemocnění.

Pneumologie - má znát patofyziologii dýchání, základní parametry spirometrických vyšetření a krevních plynů, interpretaci rtg nálezu a základy ostatních diagnostických a terapeutických metod v pneumologii, včetně oxygenoterapie. Z akutních příhod musí ovládat zejména diagnostiku a léčbu pneumotoraxu, astmatického záchvatu, rozsáhlých forem pneumonií, akutního respiračního selhání, obstrukce horních dýchacích cest. Pozornost musí věnovat zejména nejčastějším plicním onemocněním jako jsou plicní záněty, chronická obstrukční plicní nemoc, tuberkulóza, chronické astma, bronchiektázie, nádory plic a dále diagnostice a léčbě chronické respirační insuficience.

U onemocnění pohrudnice má zvládnout navíc hrudní punkci a aspiraci výpotku k laboratorním vyšetřením. Má znát klinické projevy a diagnostiku intersticiálních plicních nemocí, empyému, syndromu spánkové apnoe a možnosti léčby. Musí umět provést diferenciální diagnostiku nejčastějších projevů plicních nemocí jako je dušnost, kašel, expektorace, bolesti na hrudníku, hemoptýza. Má znát základy epidemiologie a dispenzarizace plicních nemocí.

Gastroenterologie - má ovládat klinický obraz, diferenciální diagnostiku, léčbu a prevenci nejčastějších gastrointestinálních onemocnění: onemocnění jícnu, vředové choroby žaludku a dvanáctníku, chorob jater, žlučníku a žlučových cest, slinivky, tenkého i tlustého střeva. Zvláště se musí obeznámit s diagnostikou a diferenciální diagnostikou náhlých příhod břišních i diagnostikou a terapeutickými přístupy u krvácení z gastrointestinálního traktu. Zvláštní pozornost musí věnovat časné diagnostice nádorů trávicího ústrojí a konečníku. Má znát interpretaci hlavních laboratorních, rtg a ultrasonografických vyšetření, dále indikace a kontraindikace endoskopických vyšetření, má být obeznámen s možnostmi současných léčebných endoskopických zákroků i ostatních vyšetřovacích a léčebných metod používaných v gastroenterologii. Má znát i základní indikace k chirurgickému řešení chorob GIT.

Hepatologie - má zvládnout diagnostiku, diferenciální diagnostiku, terapii i prevenci jaterních chorob, má znát typy žloutenek i raných a pozdních stadií chronických jaterních onemocnění včetně časných stadií jaterních selhání.

Revmatologie - má znát klinické projevy nejčastěji se vyskytujících revmatických onemocnění, jejich diagnostiku a diferenciální diagnostiku včetně interpretace laboratorních testů. Dále má znát základy farmakoterapie revmatických onemocnění, možnosti léčby fyzikální, komplexní rehabilitace a léčby chirurgické. Má se obeznámit s možnostmi prevence u revmatických onemocnění.

Nefrologie má ovládat klinický obraz a léčbu onemocnění ledvin a vývodných cest močových včetně diferenciální diagnostiky nefrotického syndromu, nefrogenní hypertenze, nefrolitiázy, diagnostiku a léčbu glomerulonefritid a intersticiálních nefritid. Dále by měl ovládat základní diferenciální diagnostiku selhání ledvin, základní principy hemodialýzy a peritoneální dialýzy. Měl by též prokázat znalosti dávkování léčivých přípravků u nemocných se snížením renálních funkcí (vylučování léčivých přípravků, nežádoucí účinky, nefrotoxicita léčivých přípravků apod.). Dále musí ovládat základní principy funkčního vyšetřování ledvin, zejména vyšetřování a interpretaci glomerulární filtrace a koncentrační schopnosti ledvin. Musí znát indikace a kontraindikace biopsie ledvin a základní problematiku transplantací ledvin.

Endokrinologie - má znát základní funkce žláz s vnitřní sekrecí a jejich poruchy, klinický obraz onemocnění hypotalamohypofyzárního systému, štítné žlázy, příštítných tělísek a nadledvin, jejich laboratorní diagnostiku a principy léčby, a to i s ohledem na ovlivnění akutních, život ohrožujících stavů u endokrinních chorob. Má znát i účast endokrinního systému při vzniku a rozvoji jiných onemocnění. Musí mít i základní vědomosti o léčbě hormony a znát rizika s tím spojená.

Diabetologie - má znát diagnostiku a klinický obraz inzulin dependentního a non-dependentního DM, léčbu inzulinem a perorálními antidiabetiky. Má znát kritéria kompenzace diabetu, diagnostiku a léčbu hyperglykemického a hyperosmolárního kómatu, hypoglykemické stavy, akutní a pozdní diabetické komplikace a jejich léčbu.

Metabolismus a výživa - má znát základy hlavních metabolických pochodů a jejich regulací, diagnostiku a léčbu poruch vnitřního prostředí, principy racionální výživy, etiopatogenezi a diferenciální diagnostiku výživových poruch a některých enzymopatií, principy jejich léčby, dietoterapii a základy enterální a parenterální výživy.

Hematologie - má prokázat znalosti celého spektra krevních nemocí i sekundárního postižení krvetvorby. Má znát indikace hematologických vyšetření morfologických, hemokoagulačních a imunologických a jejich užití v diferenciální diagnostice. Má mít základní znalosti o současných možnostech léčby hematoonkologických onemocnění. V oboru transfúzní lékařství má zvládnout příslušné požadavky dané obecnou náplní interního základu se zvláštním důrazem na znalost biologických účinků transfúze krve a jejich složek, indikací transfúze a transfúzní techniky, prevence, diagnostiky a léčby posttransfúzních komplikací.

Klinická imunologie a alergologie - má mít základní znalost o imunitním systému a jeho fyziologické funkci. V oblasti patologie imunity pak teoretické základy alergie, stavů imunitní nedostatečnosti a autoimunitních chorob, znát klinickou symptomatologii těchto stavů a možnosti její laboratorní diagnostiky a léčby.

Onkologie - musí ovládat principy časné diagnostiky nádorů. Musí znát rizikové faktory vzniku nádorů a možnosti event. prevence. Musí být seznámen s možnostmi současné léčby nádorových onemocnění.

Geriatrie - má se obeznámit s diagnózou, léčbou a prevencí častých onemocnění pozdního věku, např. mozkové cévní příhody, arteriální hypertenze, Parkinsonovy choroby, demence, artrózy, osteoporózy atd. Dále se seznámí s problematikou nespecifických problémů stáří, jako jsou závratě a pády, močová inkontinence, imobilita, dekubity, poruchy paměti a v neposlední řadě také úskalími medikamentózní léčby, iatrogenním poškozením léčivými přípravky a základy geriatrické rehabilitace a geriatrického ošetřovatelství.

Klinická farmakologie - musí znát základní údaje o farmakologii a farmakoterapeutickém použití léčiv potřebných pro léčbu vnitřních nemocí. Zejména musí ovládat indikace, kontraindikace, hlavní nežádoucí účinky a základy kinetiky léčivých přípravků používaných v léčbě nejčastějších vnitřních onemocnění.

Infekční lékařství - má znát etiologii, patogenezi, klinický obraz a terapii běžně se vyskytujících onemocnění virových, bakteriálních, parazitárních a mykotických. Pozornost musí věnovat hlavně vyšetření febrilního pacienta, rozpoznávání urgentních infekčních situací včetně septických stavů, nosokomiálním infekcím, infekcím u imunokompromitovaných nemocných a postupům u teploty nejasného původu. Dále má ovládat základy interpretace mikrobiologických vyšetření, nejčastěji užívané antimikrobiální léčivé přípravky, dávkování, způsoby aplikace, průnik do jednotlivých orgánů. Má být obeznámen s možnostmi kontroly infekčních onemocnění ve společnosti včetně epidemiologie, přenosu a prevence.

Pro stanovení komplexní terapie má prokázat základní znalosti pro sestavení celkového režimu nemocného, jehož součástmi jsou:

Ostatní obory a zvláštnosti:

Absolvent interního základu musí prokázat i znalosti z jiných oborů, v rozsahu nutném ke správnému stanovení diagnózy a diferenciální diagnózy a k rozhodnutí o účelné terapii.

Neurologie - má být schopen neurologické anamnézy u pacienta s neurologickými projevy, základního neurologického vyšetření se závěrem pravděpodobné lokalizace neurologického poškození, dokázat klinicky vyhodnotit časté neurologické projevy jako jsou bolesti hlavy, závratě, křeče, bezvědomí, zmatenost, mimovolní pohyby, parestézie, bolesti. Má být obeznámen se základy vyšetřovacích technik v neurologii, s diagnostikou a léčbou nejčastějších neurologických onemocnění, zejména diagnostikou a léčbou urgentních neurologických situací.

Dermatologie - musí se obeznámit s vyšetřovacími postupy u onemocnění kůže, vlasů, nehtů a sliznic, s diagnostikou a léčbou nejčastějších kožních nemocí, zejména ve vztahu k možným projevům vnitřních onemocnění.

Psychiatrie - obeznámí se s nejčastěji se vyskytujícími psychiatrickými nemocemi, zejména s vyšetřením a léčbou depresivních onemocnění, deliria, sebepoškozování, panickou atakou, alkoholismem a jinými toxikomaniemi, stavy zmatenosti. Obeznámí se s vyhodnocováním rizika sebevraždy, jednáním s agresivním pacientem i příbuznými, psychosomatickou problematikou.

Rehabilitace - obeznámí se se základní terminologií dle definice WHO, s vyhodnocováním rehabilitačního potenciálu ve vztahu k neurologickým onemocněním, stavům po úrazech, chronických muskuloskeletálních onemocněních a následků a komplikací těchto onemocnění, např. bolest, kontraktury, deformity, infekce, stres, poruchy výživy apod. Obeznámí se s možnostmi léčby těchto poruch, např. lokální injekční technikou, používáním prostředků zdravotnické techniky, obeznámí se s týmem nelékařských spolupracovníků (klinický psycholog, sociální pracovník, logoped apod.).

Chirurgie - má se obeznámit s klinickými a laboratorními projevy nejčastějších chirurgických onemocnění s důrazem na diferenciální diagnostiku akutních břišních příhod a ošetřováním nejčastějších úrazů. Má se obeznámit s možnostmi léčby chirurgických onemocnění včetně endoskopických a laparoskopických technik. Musí znát rizika interních onemocnění ve vztahu k chirurgickým zákrokům, význam interních předoperačních vyšetření a konziliární činnosti internisty v chirurgických oborech.

Praktické dovednosti:

Absolvent společného interního základu má ovládat techniku některých diagnostických a terapeutických výkonů jako je vyšetření per rectum, rektoskopie, punkce hrudníku, břišní dutiny (ascitu), sternální a lumbální punkci, punkci kolenního kloubu, cévkování močového měchýře, zavádění žaludeční a duodenální sondy, zavedení Sengstakenovy sondy, provést výplach žaludku, odsávání sekretu z dýchacích cest a techniku kardiopulmonální resuscitace. Musí umět zavést žilní kanylu a dlouhodobou péči o ni, péči o centrální žilní katétr a měření centrálního žilního tlaku (blíže logbook). Během výcviku má školenec na starosti minimálně 10 a maximálně 20 lůžek, přijme, ošetří a propustí minimálně 300 pacientů na oddělení a ošetří minimálně 600 ambulantních pacientů za rok.

3.2 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci specializovaného výcviku

a) Z vlastního oboru

Teoretické znalosti:

Fyziologie glykoregulace, lipidový metabolismus, struktura a funkce endokrinního aparátu pankreatu, sekrece inzulinu, účinek inzulinu, definice a klasifikace diabetu, diagnostika diabetu, etiopatogeneze diabetu 1. a 2. typu, klinický obraz a průběh diabetu, ostatní typy diabetu, cíle léčby a parametry kompenzace, zásady dietní léčby diabetu, zásady a metody inzulinoterapie, perorální antidiabetika, pohybová a rekondiční léčba diabetu, edukace diabetika a selfmonitoring, akutní metabolické komplikace, léčba ketoacidózy, hypoglykémie a diferenciální diagnóza, syndrom inzulínové resistence, patogeneze diabetické mikro- a makroangiopatie, rizikové faktory a prevence aterosklerózy, hypertenze a diabetes, hyperlipoproteinémie, oční změny u diabetu, diabetická nefropatie, selhání ledvin u diabetu, transplantace u diabetiků, polyneuropatie, autonomní neuropatie, diabetická noha, kardiovaskulární choroby a diabetes, obezita, kostní a kloubní změny u diabetu, kožní změny u diabetu, infekce a diabetes, příprava k chirurgickému výkonu, umělá výživa u diabetiků, těhotenství a diabetes, diabetes u dětí, diabetes ve stáří, gastroenterologické poruchy u diabetu, urogenitální poruchy u diabetu, psychosociální a sexuální problémy diabetika, pracovní zařazení diabetika.

Možnosti prevence, diagnostika a léčba obezity a jejích komplikací, dyslipidemie, hypertenze, rizikových faktorů aterosklerózy, diagnostika a léčba poruch kostního metabolismu, hodnocení stavu výživy, způsoby enterální a parenterální výživy.

Praktické dovednosti:

Stanovení vyšetřovacího a léčebného plánu diabetika, navržení jídelníčku pro konkrétního diabetika, práce s glukometrem a orientačně s inzulínovou pumpou, dopplerovské vyšetření dolních končetin, ošetření defektu u diabetické nohy, senzorické testy, návrh skupinové edukace diabetiků, práce s aplikátory inzulínu, práce s perfuzorem, základní vyšetření autonomní neuropatie.

Hodnocení stavu výživy, antropometrická vyšetření, stanovení příjmu energie, doporučení jídelníčku pro obézního pacienta, stanovení výdeje energie, hodnocení vyšetření složení těla a rozložení tukové tkáně, indikace k bariatrickému výkonu, interpretace densitometrického vyšetření.

Seznam a počet požadovaných výkonů

b) Z ostatních oborů

Požadované jsou teoretické znalosti v nefrologii, angiologii, kardiologii, oftalmologii, neurologii, ortopedii v rámci diabetických komplikací, pro spolupráci s příslušnými odborníky a praktickými lékaři.

4. Všeobecné požadavky

Absolvent specializačního vzdělávání:

Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem - záznamy o absolvované praxi a školicích akcích a průběžném hodnocení v šestiměsíčních intervalech do průkazu odbornosti, záznamy o provedených výkonech do logbooku potvrzuje příslušný vedoucí lůžkového oddělení, resp. Diabetologického centra, u ambulantně pracujících lékařů pověřený diabetolog-garant.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

c) Vlastní atestační zkouška

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání v oboru diabetologie získává specializovanou způsobilost v oboru, která jej opravňuje k samostatné kvalifikované činnosti v diabetologické ambulanci, obezitologické, osteologické či nutriční ambulanci, na jednotce intenzivní metabolické péče a na lůžkových odděleních nemocnic včetně péče o nemocné s vaskulárními a dalšími orgánovými komplikacemi. Jako specialista poskytuje konsiliární služby jiným lékařům a specialistům, zajišťuje přípravu diabetika k operaci. Tvoří koncepce a organizuje edukační akce, podílí se na postgraduálním vzdělávání praktických lékařů v diabetologii.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

ENDOKRINOLOGIE

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání je vychovat odborníka s teoretickou výbavou, manuální a technickou dovedností a návyky a praktickými zkušenostmi, umožňujícími samostatnou diagnostiku a léčbu endokrinopatií dospělého věku.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru endokrinologie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.

Podmínkou pro získání specializace v oboru endokrinologie je zařazení do oboru, absolvování společného dvouletého interního, nebo tříletého pediatrického základu a specializované praxe v minimální délce 5 - 6 let, z toho:

2.1 Povinný interní nebo pediatrický základ

2.1.1 Povinný interní základ - minimálně 24 měsíců

a) povinná praxe v oboru

18 měsíců na standardním lůžkovém interním oddělení s neselektovaným příjmem nemocných, z toho:

3 měsíce na JIP,

3 měsíce na příjmové ambulanci pod odborným dohledem,

b) povinná doplňková praxe

1 měsíc pneumologie,

1 měsíc hematologie a transfúzní lékařství,

1 měsíc neurologie,

1 měsíc infekční lékařství,

2 měsíce chirurgie (převážně příjmová chirurgická ambulance),

c) doporučená doplňková praxe

1 měsíc dermatovenerologie,

1 měsíc psychiatrie,

1 měsíc rehabilitační a fyzikální medicína,

1 měsíc geriatrie.

Výcvik probíhá na standardních interních odděleních, resp. klinikách s nepřetržitým a neselektovaným příjmem nemocných a dostatečně velkým spádovým územím. Pracoviště disponují náležitým personálním a přístrojovým vybavením a zázemím pro školence.

d) účast na vzdělávacích aktivitách

povinný kurz po absolvování interního základu ukončený testem - 1 týden,

povinný kurz Lékařská první pomoc - 3 dny,

povinný seminář Základy zdravotnické legislativy - 1 den,

doporučené jsou další odborné akce pořádané IPVZ, ČIS JEP, ČLK atd.

2.1.2 Povinný pediatrický základ - minimálně 36 měsíců

a) obecná část:

b) další povinná praxe v oboru - minimálně 24 měsíců

6 měsíců neonatologie včetně intermediární péče,

18 měsíců dětské lůžkové oddělení,

c) účast na vzdělávacích aktivitách

2.2 Vlastní specializovaný výcvik v oboru endokrinologie - 36 měsíců

a) Celková délka specializovaného výcviku je 36 měsíců praxe v úvazku endokrinologickém minimálně 0,5 v oboru (při menším doloženém úvazku se délka přípravy adekvátně prodlužuje) - lékaři s již dosaženou specializací z vnitřního lékařství mohou tuto povinnou přípravu zkrátit na 24 měsíců.

b) doporučená doplňková praxe: nejméně 2x 1 pracovní den u regionálních specialistů: dermatologa, oftalmologa; u gynekologa a urologa, specializovaných na poruchy fertility - k praktickému osvojení používaných diagnostických a léčebných postupů a domluvě o léčbě styčných chorob jednotlivých oborů

c) účast na vzdělávacích aktivitách

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností

3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného interního základu

Vlastní obor:

Základní cíle povinného interního základu:

Kardiologie - má ovládat kromě fyzikálního i základní funkční vyšetření srdce a periferní cirkulace, interpretaci elektrokardiogramu včetně diagnózy nejdůležitějších arytmií, základy ostatních neinvazivních a invazivních vyšetřovacích metod. Má znát etiopatogenezi, klinický obraz, diagnostiku a léčbu nejčastějších kardiovaskulárních onemocnění, zejména arteriální hypertenze, ischemické choroby srdeční včetně akutního infarktu a jeho komplikací, arytmií, chorob periferních tepen a žil, plicní embolie a ostatních akutních kardiovaskulárních příhod, včetně kardiogenního šoku, plicního edému, akcelerované hypertenze, disekce aneuryzmatu aorty, tamponády perikardu a diferenciální diagnostiku synkop i možnosti vyšetření. Dále má ovládat základní diagnostiku a léčbu nejčastějších vrozených a získaných srdečních vad, endokarditidy, myokarditidy a perikarditidy. Má prokázat znalosti farmakoterapie nemocí srdečních a cévních, současné možnosti nefarmakologické léčby, zejména z oblasti katetrizačních metod, dočasné a trvalé kardiostimulace, intervenční radiologie a kardiochirurgie. Má být obeznámen s novými poznatky v oblasti aterosklerózy, jejich rizikových faktorů a možnostmi prevence kardiovaskulárních onemocnění.

Pneumologie - má znát patofyziologii dýchání, základní parametry spirometrických vyšetření a krevních plynů, interpretaci rtg nálezu a základy ostatních diagnostických a terapeutických metod v pneumologii, včetně oxygenoterapie. Z akutních příhod musí ovládat zejména diagnostiku a léčbu pneumotoraxu, astmatického záchvatu, rozsáhlých forem pneumonií, akutního respiračního selhání, obstrukce horních dýchacích cest. Pozornost musí věnovat zejména nejčastějším plicním onemocněním jako jsou plicní záněty, chronická obstrukční plicní nemoc, tuberkulóza, chronické astma, bronchiektázie, nádory plic a dále diagnostice a léčbě chronické respirační insuficience.

U onemocnění pohrudnice má zvládnout navíc hrudní punkci a aspiraci výpotku k laboratorním vyšetřením. Má znát klinické projevy a diagnostiku intersticiálních plicních nemocí, empyému, syndromu spánkové apnoe a možnosti léčby. Musí umět provést diferenciální diagnostiku nejčastějších projevů plicních nemocí jako je dušnost, kašel, expektorace, bolesti na hrudníku, hemoptýza. Má znát základy epidemiologie a dispenzarizace plicních nemocí.

Gastroenterologie - má ovládat klinický obraz, diferenciální diagnostiku, léčbu a prevenci nejčastějších gastrointestinálních onemocnění: onemocnění jícnu, vředové choroby žaludku a dvanáctníku, chorob jater, žlučníku a žlučových cest, slinivky, tenkého i tlustého střeva. Zvláště se musí obeznámit s diagnostikou a diferenciální diagnostikou náhlých příhod břišních i diagnostikou a terapeutickými přístupy u krvácení z gastrointestinálního traktu. Zvláštní pozornost musí věnovat časné diagnostice nádorů trávicího ústrojí a konečníku. Má znát interpretaci hlavních laboratorních, rtg a ultrasonografických vyšetření, dále indikace a kontraindikace endoskopických vyšetření, má být obeznámen s možnostmi současných léčebných endoskopických zákroků i ostatních vyšetřovacích a léčebných metod používaných v gastroenterologii. Má znát i základní indikace k chirurgickému řešení chorob GIT.

Hepatologie - má zvládnout diagnostiku, diferenciální diagnostiku, terapii i prevenci jaterních chorob, má znát typy žloutenek i raných a pozdních stadií chronických jaterních onemocnění včetně časných stadií jaterních selhání.

Revmatologie - má znát klinické projevy nejčastěji se vyskytujících revmatických onemocnění, jejich diagnostiku a diferenciální diagnostiku včetně interpretace laboratorních testů. Dále má znát základy farmakoterapie revmatických onemocnění, možnosti léčby fyzikální, komplexní rehabilitace a léčby chirurgické. Má se obeznámit s možnostmi prevence u revmatických onemocnění.

Nefrologie - má ovládat klinický obraz a léčbu onemocnění ledvin a vývodných cest močových včetně diferenciální diagnostiky nefrotického syndromu, nefrogenní hypertenze, nefrolitiázy, diagnostiku a léčbu glomerulonefritid a intersticiálních nefritid. Dále by měl ovládat základní diferenciální diagnostiku selhání ledvin, základní principy hemodialýzy a peritoneální dialýzy. Měl by též prokázat znalosti dávkování léčivých přípravků u nemocných se snížením renálních funkcí (vylučování léčivých přípravků, nežádoucí účinky, nefrotoxicita léčivých přípravků apod.). Dále musí ovládat základní principy funkčního vyšetřování ledvin, zejména vyšetřování a interpretaci glomerulární filtrace a koncentrační schopnosti ledvin. Musí znát indikace a kontraindikace biopsie ledvin a základní problematiku transplantací ledvin.

Endokrinologie - má znát základní funkce žláz s vnitřní sekrecí a jejich poruchy, klinický obraz onemocnění hypotalamohypofyzárního systému, štítné žlázy, příštítných tělísek, nadledvin a gonád, jejich laboratorní diagnostiku a principy léčby, a to i s ohledem na ovlivnění akutních, život ohrožujících stavů u endokrinních chorob. Má znát i účast endokrinního systému při vzniku a rozvoji jiných onemocnění. Musí mít také základní vědomosti o léčbě hormony i v jiných oborech a znát rizika s tím spojená.

Diabetologie - má znát diagnostiku a klinický obraz inzulin dependentního a non-dependentního DM, léčbu inzulinem a perorálními antidiabetiky. Má znát kritéria kompenzace diabetu, diagnostiku a léčbu hyperglykemického a hyperosmolárního kómatu, hypoglykemické stavy, akutní a pozdní diabetické komplikace a jejich léčbu.

Metabolismus a výživa - má znát základy hlavních metabolických pochodů a jejich regulací, diagnostiku a léčbu poruch vnitřního prostředí, principy racionální výživy, etiopatogenezi a diferenciální diagnostiku výživových poruch a některých enzymopatií, principy jejich léčby, dietoterapii a základy enterální a parenterální výživy.

Hematologie - má prokázat znalosti celého spektra krevních nemocí i sekundárního postižení krvetvorby. Má znát indikace hematologických vyšetření morfologických, hemokoagulačních a imunologických a jejich užití v diferenciální diagnostice. Má mít základní znalosti o současných možnostech léčby hematoonkologických onemocnění. V oboru transfúzní lékařství má zvládnout příslušné požadavky dané obecnou náplní interního základu se zvláštním důrazem na znalost biologických účinků transfúze krve a jejich složek, indikací transfuze a transfuzní techniky, prevence, diagnostiky a léčby posttransfuzních komplikací.

Alergologie a klinická imunologie - má mít základní znalost o imunitním systému a jeho fyziologické funkci. V oblasti patologie imunity pak teoretické základy alergie, stavů imunitní nedostatečnosti a autoimunitních chorob, znát klinickou symptomatologii těchto stavů a možnosti její laboratorní diagnostiky a léčby.

Onkologie - musí ovládat principy časné diagnostiky nádorů. Musí znát rizikové faktory vzniku nádorů a možnosti event. prevence. Musí být seznámen s možnostmi současné léčby nádorových onemocnění.

Geriatrie - má se obeznámit s diagnózou, léčbou a prevencí častých onemocnění pozdního věku, např. mozkové cévní příhody, arteriální hypertenze, Parkinsonovy choroby, demence, artrózy, osteoporózy atd. Dále se seznámí s problematikou nespecifických problémů stáří, jako jsou závratě a pády, močová inkontinence, imobilita, dekubity, poruchy paměti a v neposlední řadě také úskalími medikamentózní léčby, iatrogenním poškozením léčivými přípravky a základy geriatrické rehabilitace a geriatrického ošetřovatelství.

Klinická farmakologie - musí znát základní údaje o farmakologii a farmakoterapeutickém použití léčiv potřebných pro léčbu vnitřních nemocí. Zejména musí ovládat indikace, kontraindikace, hlavní nežádoucí účinky a základy kinetiky léčivých přípravků používaných v léčbě nejčastějších vnitřních onemocnění.

Infekční lékařství - má znát etiologii, patogenezi, klinický obraz a terapii běžně se vyskytujících onemocnění virových, bakteriálních, parazitárních a mykotických. Pozornost musí věnovat hlavně vyšetření febrilního pacienta, rozpoznávání urgentních infekčních situací včetně septických stavů, nosokomiálním infekcím, infekcím u imunokompromitovaných nemocných a postupům u teploty nejasného původu. Dále má ovládat základy interpretace mikrobiologických vyšetření, nejčastěji užívané antimikrobiální léčivé přípravky, dávkování, způsoby aplikace, průnik do jednotlivých orgánů. Má být obeznámen s možnostmi kontroly infekčních onemocnění ve společnosti včetně epidemiologie, přenosu a prevence.

Pro stanovení komplexní terapie má prokázat základní znalosti pro sestavení celkového režimu nemocného, jehož součástmi jsou:

Ostatní obory a zvláštnosti:

Absolvent interního základu musí prokázat i znalosti z jiných oborů, v rozsahu nutném ke správnému stanovení diagnózy a diferenciální diagnózy a k rozhodnutí o účelné terapii.

Neurologie - má být schopen neurologické anamnézy u pacienta s neurologickými projevy, základního neurologického vyšetření se závěrem pravděpodobné lokalizace neurologického poškození, dokázat klinicky vyhodnotit časté neurologické projevy jako jsou bolesti hlavy, závratě, křeče, bezvědomí, zmatenost, mimovolní pohyby, parestézie, bolesti. Má být obeznámen se základy vyšetřovacích technik v neurologii, s diagnostikou a léčbou nejčastějších neurologických onemocnění, zejména diagnostikou a léčbou urgentních neurologických situací.

Dermatologie - musí se obeznámit s vyšetřovacími postupy u onemocnění kůže, vlasů, nehtů a sliznic, s diagnostikou a léčbou nejčastějších kožních nemocí, zejména ve vztahu k možným projevům vnitřních onemocnění.

Psychiatrie - obeznámí se s nejčastěji se vyskytujícími psychiatrickými nemocemi, zejména s vyšetřením a léčbou depresivních onemocnění, deliria, sebepoškozování, panickou atakou, alkoholismem a jinými toxikomaniemi, stavy zmatenosti. Obeznámí se s vyhodnocováním rizika sebevraždy, jednáním s agresivním pacientem i příbuznými, psychosomatickou problematikou.

Rehabilitace - obeznámí se se základní terminologií dle definice WHO, s vyhodnocováním rehabilitačního potenciálu ve vztahu k neurologickým onemocněním, stavům po úrazech, chronických muskuloskeletálních onemocněních a následků a komplikací těchto onemocnění, např. bolest, kontraktury, deformity, infekce, stres, poruchy výživy apod. Obeznámí se s možnostmi léčby těchto poruch, např. lokální injekční technikou, používáním prostředků zdravotnické techniky, obeznámí se s týmem nelékařských spolupracovníků (klinický psycholog, sociální pracovník, logoped apod.).

Chirurgie - má se obeznámit s klinickými a laboratorními projevy nejčastějších chirurgických onemocnění s důrazem na diferenciální diagnostiku akutních břišních příhod a ošetřováním nejčastějších úrazů. Má se obeznámit s možnostmi léčby chirurgických onemocnění včetně endoskopických a laparoskopických technik. Musí znát rizika interních onemocnění ve vztahu k chirurgickým zákrokům, význam interních předoperačních vyšetření a konziliární činnosti internisty v chirurgických oborech.

Praktické znalosti:

Absolvent společného interního základu má ovládat techniku některých diagnostických a terapeutických výkonů jako je vyšetření per rectum, rektoskopie, punkce hrudníku, břišní dutiny (ascitu), sternální a lumbální punkci, punkci kolenního kloubu, cévkování močového měchýře, zavádění žaludeční a duodenální sondy, zavedení Sengstakenovy sondy, provést výplach žaludku, odsávání sekretu z dýchacích cest a techniku kardiopulmonální resuscitace. Musí umět zavést žilní kanylu a dlouhodobou péči o ni, péči o centrální žilní katétr a měření centrálního žilního tlaku (blíže logbook). Během výcviku má školenec na starosti minimálně 10 a maximálně 20 lůžek, přijme, ošetří a propustí minimálně 300 pacientů na oddělení a ošetří minimálně 600 ambulantních pacientů za rok.

Požadavky na teoretické znalosti, praktické dovednosti a výkony v rámci povinného pediatrického základu jsou uvedeny ve vzdělávacím programu pro dětské lékařství.

3.2 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností v oboru endokrinologie dospělých po absolvování specializační přípravy

a) Znalosti ontogeneze, morfologie, fyziologie a patofyziologie endokrinních orgánů, umožňující specializovanou diferenciální diagnostiku endokrinních (včetně poruch menstruačního cyklu, růstu, pohlavního vývoje a fertility) a metabolických poruch, zejména všech forem diabetu mellitu, obezity, kostního metabolismu a poruch lipidového spektra. Racionální přístup k léčbě těchto poruch po využití optimálně volené funkční diagnostiky i nejmodernějších metod přístrojových (CT, MR, SPECT, radionuklidové, molekulárně biologické metody).

Znalosti umožňující fundovanou spolupráci s internisty, pediatry, neonatology, dorostovými lékaři, neurology, gynekology, revmatology i onkology a dalšími specialisty, jejich metodické vedení při farmakoterapii neendokrinních chorob hormonálně účinnými látkami (glukokortikody, steroidními anaboliky a pohlavními hormony, blokátory uvolnění či receptorové vazby hormonů či neurotransmiterů) i metodické vedení internistů, dalších specialistů a praktických lékařů při dispenzarizaci léčbou kompenzovaných endokrinopatií.

b) Suverénní zvládnutí techniky ultrasonografie v endokrinologii, včetně cílené aspirační biopsie a dobrá orientace v interpretaci cytologického hodnocení patologem, provádění dynamických testů, základních antropometrických měření, interpretace morfologických vyšetření (CT, MR, radionuklidové metody, kostní denzitometrie), EKG, ECHO, suverénní zvládnutí náhlých příhod, např. při dynamických testech.

Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

4. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení - záznam o absolvované praxi a jejím rozsahu (úvazek v endokrinologické ambulanci, případně lůžkové části) zapisuje v šestiměsíčních intervalech garant odborné přípravy (primář, ambulantní regionální specialista) do průkazu odbornosti (indexu), logbooku a potvrzuje v přihlášce k atestaci. Do logbooku se zaznamenává účast na povinných stážích a povinných kurzech subkatedry a dalších (nepovinných) akcích IPVZ, ČLK, odborné společnosti a vědecká a publikační činnost.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

c) Vlastní atestační zkouška

5. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Specializace v oboru endokrinologie zaručuje odbornost pro vykonávání kvalifikované práce samostatně pracujícího endokrinologa pro dětskou, adolescenční i dospělou populaci (na ambulantním i lůžkovém pracovišti), včetně ultrasonografického vyšetření endokrinních orgánů a punkční diagnostiky chorob štítné žlázy a příštítných tělísek a účinnou spolupráci se styčnými obory včetně dětského lékařství i vnitřního lékařství ve prospěch fundovaného předávání stabilizovaných endokrinopatů do další dispenzární péče.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

GERIATRIE

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání je dosažení takového stupně znalostí, dovedností a postojů, aby byl specialista v geriatrii schopen poskytnout komplexní péči pacientům vyššího věku, zhodnotit zdravotní stav a sociální situaci pacienta, navrhnout a realizovat efektivní diagnostické a terapeutické postupy a preventivní opatření. Vzhledem k obvyklé polymorbiditě, interdisciplinárnímu charakteru zdravotních poruch a postižení ve vyšším věku musí mít geriatr dostatečně hluboké znalosti nejen z vlastního oboru, ale i dalších oborů - vnitřního lékařství, rehabilitačního lékařství, neurologie, gerontopsychiatrie, ortopedie, včetně traumatologie, posudkového lékařství a dalších.

Cílem specializačního vzdělání je dosažení plné kvalifikace v oboru geriatrie, která umožní absolventovi samostatnou práci v ambulantní i nemocniční sféře a je též požadovanou kvalifikací pro zastávání funkčních míst v oboru. Dosažený stupeň znalostí odpovídá úrovni znalostí absolventa specializačních vzdělávacích programů v oboru geriatrie v zemích EU.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru geriatrie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.

Po zařazení do oboru geriatrie je lékař povinen absolvovat společný interní základ v délce nejméně 24 měsíců. Po jeho úspěšném absolvování pokračuje další praxe ve vlastním oboru po dobu nejméně 36 měsíců.

2.1 Povinný interní základ - minimálně 24 měsíců

a) povinná praxe v oboru

18 měsíců na standardním lůžkovém interním oddělení s neselektovaným příjmem nemocných, z toho:

3 měsíce na JIP,

3 měsíce na příjmové ambulanci pod odborným dohledem,

b) povinná doplňková praxe

1 měsíc pneumologie,

1 měsíc hematologie a transfúzní lékařství,

1 měsíc neurologie,

1 měsíc infekční lékařství,

2 měsíce chirurgie (převážně příjmová chirurgická ambulance),

c) doporučená doplňková praxe

1 měsíc dermatovenerologie,

1 měsíc psychiatrie,

1 měsíc rehabilitační a fyzikální medicína,

1 měsíc geriatrie.

Výcvik probíhá na standardních interních odděleních, resp. klinikách s nepřetržitým a neselektovaným příjmem nemocných a dostatečně velkým spádovým územím. Pracoviště disponují náležitým personálním a přístrojovým vybavením a zázemím pro školence.

d) účast na vzdělávacích aktivitách

2.2 Vlastní specializovaný výcvik - minimálně 36 měsíců

a) povinná praxe v oboru

24 měsíců praxe (nejméně) - ve zdravotnických zařízeních geriatrického profilu,

- geriatrická klinika, geriatrické oddělení, odborný léčebný ústav geriatrického zaměření (LDN), a to jak na lůžkové, tak ambulantní části. Z této doby nejméně 9 měsíců absolvuje školenec na akreditovaných pracovištích,

b) povinná doplňková praxe

2 měsíce rehabilitace,

1 měsíc neurologie,

2 měsíce psychiatrie se zaměřením na gerontopsychiatrii

(z toho 2 týdny specializační stáž v gerontopsychiatrii),

c) doporučená doplňková praxe

1 měsíc dermatologie,

1 měsíc hospicová péče,

1 měsíc posudkové lékařství,

d) účast na vzdělávacích aktivitách

povinné absolvování specializační stáže v gerontopsychiatrii - 2 týdny,

povinné absolvování specializačního kurzu v geriatrii (Modul I-III) - 6 dní,

povinné absolvování specializační stáže "Funkční geriatrické vyšetření"- 2 dny,

doporučená stáž na geriatrii (pracoviště IPVZ, fakultní nebo krajské nemocnice) 2 - 4 týdny,

doporučována je účast na dalších odborných akcích pořádaných IPVZ, Českou gerontologickou a geriatrickou společností ČLS JEP, ČLK a dalšími odbornými společnostmi.

Absolvovanou praxi včetně požadovaných praktických výkonů a jejich hodnocení školitelem doloží školenec písemně (logbook).

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností

3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného interního základu

Základní cíle povinného interního základu:

Kardiologie má ovládat kromě fyzikálního i základní funkční vyšetření srdce a periferní cirkulace, interpretaci elektrokardiogramu včetně diagnózy nejdůležitějších arytmií, základy ostatních neinvazivních a invazivních vyšetřovacích metod. Má znát etiopatogenezi, klinický obraz, diagnostiku a léčbu nejčastějších kardiovaskulárních onemocnění, zejména arteriální hypertenze, ischemické choroby srdeční včetně akutního infarktu a jeho komplikací, arytmií, chorob periferních tepen a žil, plicní embolie a ostatních akutních kardiovaskulárních příhod, včetně kardiogenního šoku, plicního edému, akcelerované hypertenze, disekce aneuryzmatu aorty, tamponády perikardu a diferenciální diagnostiku synkop i možnosti vyšetření. Dále má ovládat základní diagnostiku a léčbu nejčastějších vrozených a získaných srdečních vad, endokarditidy, myokarditidy a perikarditidy. Má prokázat znalosti farmakoterapie nemocí srdečních a cévních, současné možnosti nefarmakologické léčby, zejména z oblasti katetrizačních metod, dočasné a trvalé kardiostimulace, intervenční radiologie a kardiochirurgie. Má být obeznámen s novými poznatky v oblasti aterosklerózy, jejich rizikových faktorů a možnostmi prevence kardiovaskulárních onemocnění.

Pneumologie - má znát patofyziologii dýchání, základní parametry spirometrických vyšetření a krevních plynů, interpretaci rtg nálezu a základy ostatních diagnostických a terapeutických metod v pneumologii, včetně oxygenoterapie. Z akutních příhod musí ovládat zejména diagnostiku a léčbu pneumotoraxu, astmatického záchvatu, rozsáhlých forem pneumonií, akutního respiračního selhání, obstrukce horních dýchacích cest. Pozornost musí věnovat zejména nejčastějším plicním onemocněním jako jsou plicní záněty, chronická obstrukční plicní nemoc, tuberkulóza, chronické astma, bronchiektázie, nádory plic a dále diagnostice a léčbě chronické respirační insuficience.

U onemocnění pohrudnice má zvládnout navíc hrudní punkci a aspiraci výpotku k laboratorním vyšetřením. Má znát klinické projevy a diagnostiku intersticiálních plicních nemocí, empyému, syndromu spánkové apnoe a možnosti léčby. Musí umět provést diferenciální diagnostiku nejčastějších projevů plicních nemocí jako je dušnost, kašel, expektorace, bolesti na hrudníku, hemoptýza. Má znát základy epidemiologie a dispenzarizace plicních nemocí.

Gastroenterologie - má ovládat klinický obraz, diferenciální diagnostiku, léčbu a prevenci nejčastějších gastrointestinálních onemocnění: onemocnění jícnu, vředové choroby žaludku a dvanáctníku, chorob jater, žlučníku a žlučových cest, slinivky, tenkého i tlustého střeva. Zvláště se musí obeznámit s diagnostikou a diferenciální diagnostikou náhlých příhod břišních i diagnostikou a terapeutickými přístupy u krvácení z gastrointestinálního traktu. Zvláštní pozornost musí věnovat časné diagnostice nádorů trávicího ústrojí a konečníku. Má znát interpretaci hlavních laboratorních, rtg a ultrasonografických vyšetření, dále indikace a kontraindikace endoskopických vyšetření, má být obeznámen s možnostmi současných léčebných endoskopických zákroků i ostatních vyšetřovacích a léčebných metod používaných v gastroenterologii. Má znát i základní indikace k chirurgickému řešení chorob GIT.

Hepatologie - má zvládnout diagnostiku, diferenciální diagnostiku, terapii i prevenci jaterních chorob, má znát typy žloutenek i raných a pozdních stadií chronických jaterních onemocnění včetně časných stadií jaterních selhání.

Revmatologie - má znát klinické projevy nejčastěji se vyskytujících revmatických onemocnění, jejich diagnostiku a diferenciální diagnostiku včetně interpretace laboratorních testů. Dále má znát základy farmakoterapie revmatických onemocnění, možnosti léčby fyzikální, komplexní rehabilitace a léčby chirurgické. Má se obeznámit s možnostmi prevence u revmatických onemocnění.

Nefrologie - má ovládat klinický obraz a léčbu onemocnění ledvin a vývodných cest močových včetně diferenciální diagnostiky nefrotického syndromu, nefrogenní hypertenze, nefrolitiázy, diagnostiku a léčbu glomerulonefritid a intersticiálních nefritid. Dále by měl ovládat základní diferenciální diagnostiku selhání ledvin, základní principy hemodialýzy a peritoneální dialýzy. Měl by též prokázat znalosti dávkování léčivých přípravků u nemocných se snížením renálních funkcí (vylučování léčivých přípravků, nežádoucí účinky, nefrotoxicita léčivých přípravků apod.). Dále musí ovládat základní principy funkčního vyšetřování ledvin, zejména vyšetřování a interpretaci glomerulární filtrace a koncentrační schopnosti ledvin. Musí znát indikace a kontraindikace biopsie ledvin a základní problematiku transplantací ledvin.

Endokrinologie - má znát základní funkce žláz s vnitřní sekrecí a jejich poruchy, klinický obraz onemocnění hypotalamohypofyzárního systému, štítné žlázy, příštítných tělísek a nadledvin, jejich laboratorní diagnostiku a principy léčby, a to i s ohledem na ovlivnění akutních, život ohrožujících stavů u endokrinních chorob. Má znát i účast endokrinního systému při vzniku a rozvoji jiných onemocnění. Musí mít i základní vědomosti o léčbě hormony a znát rizika s tím spojená.

Diabetologie - má znát diagnostiku a klinický obraz inzulín dependentního a non-dependentního DM, léčbu inzulinem a perorálními antidiabetiky. Má znát kritéria kompenzace diabetu, diagnostiku a léčbu hyperglykemického a hyperosmolárního kómatu, hypoglykemické stavy, akutní a pozdní diabetické komplikace a jejich léčbu.

Metabolismus a výživa - má znát základy hlavních metabolických pochodů a jejich regulací, diagnostiku a léčbu poruch vnitřního prostředí, principy racionální výživy, etiopatogenezi a diferenciální diagnostiku výživových poruch a některých enzymopatií, principy jejich léčby, dietoterapii a základy enterální a parenterální výživy.

Hematologie - má prokázat znalosti celého spektra krevních nemocí i sekundárního postižení krvetvorby. Má znát indikace hematologických vyšetření morfologických, hemokoagulačních a imunologických a jejich užití v diferenciální diagnostice. Má mít základní znalosti o současných možnostech léčby hematoonkologických onemocnění. V transfúzním lékařství má zvládnout příslušné požadavky dané obecnou náplní interního základu se zvláštním důrazem na znalost biologických účinků transfúze krve a jejich složek, indikací transfúze a transfúzní techniky, prevence, diagnostiky a léčby posttransfúzních komplikací.

Alergologie a klinická imunologie - má mít základní znalost o imunitním systému a jeho fyziologické funkci. V oblasti patologie imunity pak teoretické základy alergie, stavů imunitní nedostatečnosti a autoimunitních chorob, znát klinickou symptomatologii těchto stavů a možnosti její laboratorní diagnostiky a léčby.

Onkologie - musí ovládat principy časné diagnostiky nádorů. Musí znát rizikové faktory vzniku nádorů a možnosti event. prevence. Musí být seznámen s možnostmi současné léčby nádorových onemocnění.

Geriatrie - má se obeznámit s diagnózou, léčbou a prevencí častých onemocnění pozdního věku, seznámí se s problematikou nespecifických problémů stáří, jako jsou závratě a pády, močová inkontinence, imobilita, dekubity, poruchy paměti a v neposlední řadě také úskalími medikamentózní léčby, iatrogenním poškozením léčivými přípravky a základy geriatrické rehabilitace a geriatrického ošetřovatelství.

Klinická farmakologie - musí znát základní údaje o farmakologii a farmakoterapeutickém použití léčiv potřebných pro léčbu vnitřních nemocí. Zejména musí ovládat indikace, kontraindikace, hlavní nežádoucí účinky a základy kinetiky léčivých přípravků používaných v léčbě nejčastějších vnitřních onemocnění.

Infekční lékařství - má znát etiologii, patogenezi, klinický obraz a terapii běžně se vyskytujících onemocnění virových, bakteriálních, parazitárních a mykotických. Pozornost musí věnovat hlavně vyšetření febrilního pacienta, rozpoznávání urgentních infekčních situací včetně septických stavů, nosokomiálním infekcím, infekcím u imunokompromitovaných nemocných a postupům u teploty nejasného původu. Dále má ovládat základy interpretace mikrobiologických vyšetření, nejčastěji užívané antimikrobiální léky, dávkování, způsoby aplikace, průnik do jednotlivých orgánů. Má být obeznámen s možnostmi kontroly infekčních onemocnění ve společnosti včetně epidemiologie, přenosu a prevence.

Pro stanovení komplexní terapie má prokázat základní znalosti pro sestavení celkového režimu nemocného, jehož součástmi jsou:

Ostatní obory a zvláštnosti:

Absolvent interního základu musí prokázat i znalosti z jiných oborů, v rozsahu nutném ke správnému stanovení diagnózy a diferenciální diagnózy a k rozhodnutí o účelné terapii.

Neurologie - má být schopen neurologické anamnézy u pacienta s neurologickými projevy, základního neurologického vyšetření se závěrem pravděpodobné lokalizace neurologického poškození, dokázat klinicky vyhodnotit časté neurologické projevy jako jsou bolesti hlavy, závratě, křeče, bezvědomí, zmatenost, mimovolní pohyby, parestézie, bolesti. Má být obeznámen se základy vyšetřovacích technik v neurologii, s diagnostikou a léčbou nejčastějších neurologických onemocnění, zejména diagnostikou a léčbou urgentních neurologických situací.

Dermatologie - musí se obeznámit s vyšetřovacími postupy u onemocnění kůže, vlasů, nehtů a sliznic, s diagnostikou a léčbou nejčastějších kožních nemocí, zejména ve vztahu k možným projevům vnitřních onemocnění.

Psychiatrie - obeznámí se s nejčastěji se vyskytujícími psychiatrickými nemocemi, zejména s vyšetřením a léčbou depresivních onemocnění, deliria, sebepoškozování, panickou atakou, alkoholismem a jinými toxikomaniemi, stavy zmatenosti. Obeznámí se s vyhodnocováním rizika sebevraždy, jednáním s agresivním pacientem i příbuznými, psychosomatickou problematikou.

Rehabilitace - obeznámí se se základní terminologií dle definice WHO, s vyhodnocováním rehabilitačního potenciálu ve vztahu k neurologickým onemocněním, stavům po úrazech, chronických muskuloskeletálních onemocněních a následků a komplikací těchto onemocnění, např. bolest, kontraktury, deformity, infekce, stres, poruchy výživy apod. Obeznámí se s možnostmi léčby těchto poruch, např. lokální injekční technikou, používáním zdravotnických prostředků, obeznámí se s týmem nelékařských spolupracovníků (klinický psycholog, sociální pracovník, logoped apod.).

Chirurgie - má se obeznámit s klinickými a laboratorními projevy nejčastějších chirurgických onemocnění s důrazem na diferenciální diagnostiku akutních břišních příhod a ošetřováním nejčastějších úrazů. Má se obeznámit s možnostmi léčby chirurgických onemocnění včetně endoskopických a laparoskopických technik. Musí znát rizika interních onemocnění ve vztahu k chirurgickým zákrokům, význam interních předoperačních vyšetření a konziliární činnosti internisty v chirurgických oborech.

Praktické znalosti:

Absolvent společného interního základu má ovládat techniku některých diagnostických a terapeutických výkonů jako je vyšetření per rectum, rektoskopie, punkce hrudníku, břišní dutiny (ascitu), sternální a lumbální punkci, punkci kolenního kloubu, cévkování močového měchýře, zavádění žaludeční a duodenální sondy, zavedení Sengstakenovy sondy, provést výplach žaludku, odsávání sekretu z dýchacích cest a techniku kardiopulmonální resuscitace. Musí umět zavést žilní kanylu a dlouhodobou péči o ni, péči o centrální žilní katétr a měření centrálního žilního tlaku (blíže logbook). Během výcviku má školenec na starosti minimálně 10 a maximálně 20 lůžek, přijme, ošetří a propustí minimálně 300 pacientů na oddělení a ošetří minimálně 600 ambulantních pacientů za rok.

3.2 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci specializovaného výcviku

Vlastní obor:

Teoretické znalosti umožňující porozumět zásadám geriatrické péče:

Klinické znalosti a dovednosti umožňující zhodnocení a léčbu geriatrických pacientů s širokým spektrem akutních i chronických invalidizujících chorob:

Ovládnutí metod hodnocení zdravotního postižení včetně sociálních důsledků (handicapu) a kvality života chronicky nemocných a postižených osob. Zvláštní pozornost se zaměřuje na:

Praktické znalosti a dovednosti:

Předpokládá se schopnost provedení výkonů požadovaných ve společném interním základu. Dalšími požadavky na praktické dovednosti jsou:

U některých požadovaných výkonů se nepředpokládá, že je bude geriatr v praxi běžně provádět, ale bude je často indikovat a pracovat s jejich nálezy. Proto je nutné jejich praktické zvládnutí v průběhu vzdělávacího programu.

V ostatních oborech:

Z praktických činností je schopen:

Praktické činnosti:

klasifikace poruchy (impairment), zdravotního postižení (disability) a hendikepu (handicap),

4. Všeobecné požadavky

Specialista v oboru geriatrie ovládá problematiku oboru v celé šíři především ve vztahu k ostatním medicínským oborům a subspecializacím. Analyzuje poskytování specializované geriatrické péče a její výsledky ve svém regionu/spádové oblasti v návaznosti na situaci celostátní v souladu s koncepcí oboru geriatrie. Je obeznámen s hlavními současnými problémy a trendy rozvoje oboru včetně celospolečenských programů zaměřených na seniory (zdravé/úspěšné stárnutí, prevence v geriatrii, snižování invalidity). Specialista v geriatrii ovládá právní předpisy týkající se pacientů seniorů a geriatrické péče. Je obeznámen s nejčastějšími etickými problémy. Ovládá manažerské dovednosti potřebné pro vedení a řízení interdisciplinárního týmu.

Úzce spolupracuje s resortem sociální péče, vyjadřuje se k pracovní způsobilosti seniorů, navrhuje a indikuje poskytování sociálních dávek, sociálních služeb a péče včetně pobytů v ústavech sociální péče (ošetřovatelské ústavy, domovy důchodců apod.).

Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem - záznam školitele o absolvované praxi a konkrétních činnostech na školicích pracovištích v průkazu odbornosti (v šestiměsíčních intervalech) a v logbooku. Celkové zhodnocení na konci povinného interního základu a jeho záznam v logbooku,

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

c) Vlastní atestační zkouška

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání v geriatrii je oprávněn pracovat samostatně jako ambulantní specialista v celé šíři oboru a provádět komplexní ambulantní diagnostiku a léčbu geriatrických nemocných. V lůžkových zařízeních pracuje jako samostatný specialista, konziliář (ordinář) nebo na funkčních místech na lůžkovém oddělení geriatrického profilu. Metodicky vede a koordinuje práci jednotlivých členů multidisciplinárního geriatrického týmu a též činnost specialistů - konziliářů jiných oborů. Spolupracuje s pracovníky sociální péče a orgány státní správy při zabezpečení zdravotně sociální péče podle individuálních potřeb pacienta.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

GYNEKOLOGIE A PORODNICTVÍ

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cíl specializačního vzdělávání ve specializačním oboru gynekologie a porodnictví je získání specializované způsobilosti osvojením potřebných, komplexních teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti prevence, diagnostiky a léčby zaručující kompetentní a kvalifikovaný výkon samostatné praxe lékaře v oboru gynekologie a porodnictví v ambulantní i lůžkové péči.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru gynekologie a porodnictví je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené pracovní době podle §83a zákoníku práce.

Podmínkou pro získání specializace v oboru gynekologie a porodnictví je zařazení do tohoto oboru a absolvování praxe v délce minimálně 5 let, z toho:

a) povinná praxe v oboru:

54 měsíců povinné praxe v oboru gynekologie a porodnictví, z toho minimálně,

9 měsíců na pracovišti akreditovaném pro specializační vzdělávání v oboru gynekologie a porodnictví,

b) povinná doplňková praxe v dalších oborech:

3 měsíce chirurgie,

3 měsíce vnitřní lékařství,

c) účast na vzdělávacích aktivitách:

V každém roce přípravy se školenec aktivně zúčastní jednoho výukového semináře ENTOG v České republice nebo zahraničí. Během přípravy se školenec prezentuje nejméně jednou přednáškou na odborném vědeckém fóru a publikuje jeden článek v odborném časopise.

1 rok z celkové doby přípravy možno uznat při účasti na akreditovaném vědeckém programu (Ph.D.) nebo přípravě na některou z následujících specializací: chirurgie, endokrinologie, urologie, pediatrie, radiodiagnostika, anesteziologie, genetika, anatomie, fyziologie.

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů

Obsah přípravy je určen sylabem, je jasně a konkrétně definován před zahájením výcviku. Je strukturován v teoretický a praktický segment. Teoretická příprava zahrnuje vzdělávací kurzy, samostudium, skupinová setkání školitelů a lékařů v postgraduální přípravě. Praktická příprava spočívá v aktivní účasti školence na všech aktivitách a odborných programech školicího pracoviště (činnost v ambulantním provozu i klinické praxi a zajištění ústavních pohotovostních služeb, praxe v porodnickém i gynekologickém úseku školicího centra včetně účasti na operační léčbě, účast na klinickém výzkumu a auditech poskytované péče).

Požadovaný rozsah teoretických znalostí:

Definice pojmů uváděných v dalším textu:

2.1 Fetální medicína

2.2 Gynekologie

2.3 Onkogynekologie: Povinná znalost epidemiologie, etiologie a primární i sekundární prevence. Detailní znalost diagnostických technik včetně stagingu a léčby gynekologických preinvazivních a invazivních karcinomů a paliativní péče.

2.4 Urogynekologie: Detailní znalost etiologie a projevů chorob dolní části ženského močového traktu. Znalost principů vyšetřování i konzervativní, operační a pooperační léčby a péče.

2.5 Etika, právo, financování: Znalost etických a právních norem týkajících se gynekologie a porodnictví v Evropě a finančních zdrojů potřebných k poskytování adekvátní zdravotní péče.

3. Rozsah teoretických vědomostí a praktických dovedností v jednotlivých subdisciplínách

Abdominální operace: otevření dutiny břišní ze středního, pararektálního a příčného suprapubického řezu. Enukleace myomů, totální hysterektomie s exstirpací adnex, operace na adnexech, včetně konservativního ošetření tubární gravidity. Operace při stressové inkontinenci moče (asistence). Appendektomie. Sutura poraněného střeva a močového měchýře.

Vaginální operace: vulvektomie, incize hymenální atrézie a stenózy, kyretáž hrdla a těla děložního, exstirpace vaginálních nádorů. Operace na děložním hrdle. Poševní plastiky. Vaginální hysterektomie. Hemisekce dělohy. Zadní kolpotomie. Operace perineálních píštělí.

Samostatně provést nejméně 40 hysterektomií, z toho minimálně 25 abdominálních a 15 vaginálních či laparoskopicky asistovaných vaginálních.

4. Všeobecné požadavky

Znalosti právních předpisů platných ve zdravotnictví obecných i specifických pro obor gynekologie a porodnictví, znalost systému zdravotní péče a financování zdravotnictví v našich podmínkách, srovnání s členskými zeměmi EU. Znalost etických norem týkajících se oboru gynekologie a porodnictví. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

Hodnocení probíhá ve třech úrovních:

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Lékař se specializací v oboru gynekologie a porodnictví je schopen samostatné činnosti pro sledování a adekvátní intervenci v průběhu fyziologického i patologického těhotenství, porodu a poporodního období, prevenci, diagnostiku, léčbu a dispenzarizaci onemocnění ženských reprodukčních orgánů a prsu v ambulantním nebo lůžkovém zdravotnickém zařízení. Provádí konziliární činnost pro jiné obory a podílí se na výchově specialistů v oboru gynekologie a porodnictví. Splnění předpokladů specializované způsobilosti v oboru gynekologie a porodnictví je nezbytným předpokladem pro získání další kvalifikace v oborech fetomaternální medicína, onkogynekologie, urogynekologie a reprodukční medicína. Po získání 10 let praxe v oboru může zastávat místo vedoucího lékaře samostatného lůžkového zařízení v oboru gynekologie a porodnictví.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

INFEKČNÍ LÉKAŘSTVÍ

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání je dosažení úplné kvalifikace v oboru infekční lékařství, která umožní absolventovi samostatnou práci v ambulantní i nemocniční sféře a je také požadovanou kvalifikací pro zastávání funkčních míst v oboru.

Příprava pro získání nejvyšší kvalifikace v oboru infekční lékařství zahrnuje především praktické a teoretické znalosti v oblasti etiologie a kliniky infekčních chorob dospělých a dětí v lůžkové i ambulantní praxi a dále základní znalosti z oboru mikrobiologie, parazitologie, epidemiologie, imunologie, komunální medicíny, tropické a cestovní medicíny, kontroly nozokomiálních nákaz, farmakologie (především antiinfekční terapie), vnitřního lékařství, dětského lékařství, neurologie, dermatovenerologie. Tento souhrn teoretických a praktických znalostí vytváří nezbytné kvalifikační předpoklady k zastávání vedoucích funkcí v oboru - primář (přednosta) infekčního oddělení a jeho zástupce, klinický učitel oboru infekční lékařství a samostatně pracující infekcionista.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru infekční lékařství je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.

Podmínkou pro získání specializace v oboru infekční lékařství je zařazení do oboru, absolvování společného interního nebo pediatrického základu a specializované praxe v celkové minimální délce 5 let.

Poznámka: V rámci rekvalifikace je možné zařazení do oboru po ukončení specializačního vzdělání v oboru vnitřní lékařství či dětské lékařství s dalším 2letým specializačním vzděláváním v oboru infekční lékařství.

2.1 Povinný interní základ - minimálně 24 měsíců

a) povinná praxe v oboru

18 měsíců na standardním lůžkovém interním oddělení s neselektovaným příjmem nemocných, z toho:

3 měsíce na JIP,

3 měsíce na příjmové ambulanci pod odborným dohledem,

Poznámka: Na infekčních odděleních je řada přijímaných pacientů s interními diagnózami, o zápočtu rozhodne spektrum ošetřených pacientů.

b) povinná doplňková praxe

1 měsíc pneumologie,

1 měsíc hematologie a transfúzní lékařství,

1 měsíc neurologie,

1 měsíc infekční lékařství,

2 měsíce chirurgie (převážně příjmová chirurgická ambulance),

c) doporučená doplňková praxe

1 měsíc klinická farmakologie.

Výcvik probíhá na standardních interních odděleních, resp. klinikách s nepřetržitým neselektovaným příjmem nemocných a dostatečně velkým spádovým územím. Pracoviště disponují náležitým personálním a přístrojovým vybavením a zázemím pro školence.

d) účast na vzdělávacích aktivitách

2.2 Povinný pediatrický základ - minimálně 36 měsíců

a) obecná část:

12 měsíců pobyt na akreditovaných pracovištích nebo jiných pracovištích s odborným zaměřením na problematiku dětí a dorostu v lůžkové nebo ambulantní péči,

3 měsíce chirurgie, traumatologie a ortopedie a dětská gynekologie,

1 měsíc ambulantní ORL,

1 měsíc ambulantní dermatologie,

1 měsíc lůžkové ARO,

2 měsíce infekce,

1 měsíc psychiatrie,

3 měsíce praxe u praktického lékaře pro děti a dorost,

b) další povinná praxe v oboru - minimálně 24 měsíců

6 měsíců neonatologie včetně intermediární péče,

18 měsíců dětské lůžkové oddělení z toho nejméně,

3 měsíce na akreditovaném dětském oddělení a,

15 měsíců na akreditovaném nebo jiném dětském oddělení - během tohoto pobytu pracuje lékař jako sekundární lékař u lůžka a má projít:

příjmovou všeobecně dětskou ambulancí,

lůžkovou péči o všechny věkové skupiny do 19 let z toho nejméně 3 měsíce na JIP (nejde o pobyt na neonatologickém úseku - oddělení),

odborné dětské ambulance - gastroenterologie, hepatologie a výživa, nefrologie, neurologie, kardiologie, plicní a TBC, alergologie a imunologie, lékařská genetika, revmatologie, endokrinologie a diabetes,

c) účast na vzdělávacích aktivitách

Doporučené jsou další odborné akce: oficiální specializační vzdělávací akce pořádané ČLK, lékařskými fakultami nebo jinými institucemi akreditovanými pro specializační vzdělávání.

2.3 Vlastní specializovaný výcvik - minimálně 36 měsíců

Po absolvování společného interního či pediatrického základu pokračuje specializovaný výcvik v oboru infekční lékařství.

a) povinná praxe v oboru

28 měsíců na infekčním oddělení či klinice, z toho:

3 měsíce na výukovém (akreditovaném) pracovišti infekčního lékařství (minimálně 1 měsíc na JIP),

1 měsíc na vysoce specializovaném pracovišti (AIDS, vysoce nebezpečné nákazy, cestovní medicína),

b) povinná doplňková praxe

1 měsíc na mikrobiologii a antibiotickém středisku,

5 měsíců na dětském oddělení,

5 měsíců interní lékařství včetně geriatrie,

c) doporučená praxe (fakultativní stáže)

O rozsahu uvedených doporučených či dalších stáží rozhodne školitel spolu s přednostou pracoviště dle předchozí praxe a erudice školence.

d) ústavní pohotovostní služby

praxe je doplněna ústavními pohotovostními službami (minimálně 1 služba za měsíc během 3 let),

e) účast na vzdělávacích aktivitách

- na regionálních seminářích 1x ročně,

- vzdělávací akce IPVZ, odborných společností, ČLK aj.,

- aktivní účast na konferenci či semináři alespoň jednou za 3 roky.

Záznam o těchto akcí bude řádně veden.

Je doporučeno členství v odborné společnosti infekčního lékařství.

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností

3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného interního základu

Základní cíle povinného interního základu:

Kardiologie - má ovládat kromě fyzikálního i základní funkční vyšetření srdce a periferní cirkulace, interpretaci elektrokardiogramu včetně diagnózy nejdůležitějších arytmií, základy ostatních neinvazivních a invazivních vyšetřovacích metod. Má znát etiopatogenezi, klinický obraz, diagnostiku a léčbu nejčastějších kardiovaskulárních onemocnění, zejména arteriální hypertenze, ischemické choroby srdeční včetně akutního infarktu a jeho komplikací, arytmií, chorob periferních tepen a žil, plicní embolie a ostatních akutních kardiovaskulárních příhod, včetně kardiogenního šoku, plicního edému, akcelerované hypertenze, disekce aneuryzmatu aorty, tamponády perikardu a diferenciální diagnostiku synkop i možnosti vyšetření. Dále má ovládat základní diagnostiku a léčbu nejčastějších vrozených a získaných srdečních vad, endokarditidy, myokarditidy a perikarditidy. Má prokázat znalosti farmakoterapie nemocí srdečních a cévních, současné možnosti nefarmakologické léčby, zejména z oblasti katetrizačních metod, dočasné a trvalé kardiostimulace, intervenční radiologie a kardiochirurgie. Má být obeznámen s novými poznatky v oblasti aterosklerózy, jejich rizikových faktorů a možnostmi prevence kardiovaskulárních onemocnění.

Pneumologie - má znát patofyziologii dýchání, základní parametry spirometrických vyšetření a krevních plynů, interpretaci rtg nálezu a základy ostatních diagnostických a terapeutických metod v pneumologii, včetně oxygenoterapie. Z akutních příhod musí ovládat zejména diagnostiku a léčbu pneumotoraxu, astmatického záchvatu, rozsáhlých forem pneumonií, akutního respiračního selhání, obstrukce horních dýchacích cest. Pozornost musí věnovat zejména nejčastějším plicním onemocněním jako jsou plicní záněty, chronická obstrukční plicní nemoc, tuberkulóza, chronické astma, bronchiektázie, nádory plic a dále diagnostice a léčbě chronické respirační insuficience.

U onemocnění pohrudnice má zvládnout navíc hrudní punkci a aspiraci výpotku k laboratorním vyšetřením. Má znát klinické projevy a diagnostiku intersticiálních plicních nemocí, empyému, syndromu spánkové apnoe a možnosti léčby. Musí umět provést diferenciální diagnostiku nejčastějších projevů plicních nemocí jako je dušnost, kašel, expektorace, bolesti na hrudníku, hemoptýza. Má znát základy epidemiologie a dispenzarizace plicních nemocí.

Gastroenterologie - má ovládat klinický obraz, diferenciální diagnostiku, léčbu a prevenci nejčastějších gastrointestinálních onemocnění: onemocnění jícnu, vředové choroby žaludku a dvanáctníku, chorob jater, žlučníku a žlučových cest, slinivky, tenkého i tlustého střeva. Zvláště se musí obeznámit s diagnostikou a diferenciální diagnostikou náhlých příhod břišních i diagnostikou a terapeutickými přístupy u krvácení z gastrointestinálního traktu. Zvláštní pozornost musí věnovat časné diagnostice nádorů trávicího ústrojí a konečníku. Má znát interpretaci hlavních laboratorních, rtg a ultrasonografických vyšetření, dále indikace a kontraindikace endoskopických vyšetření, má být obeznámen s možnostmi současných léčebných endoskopických zákroků i ostatních vyšetřovacích a léčebných metod používaných v gastroenterologii. Má znát i základní indikace k chirurgickému řešení chorob GIT.

Hepatologie - má zvládnout diagnostiku, diferenciální diagnostiku, terapii i prevenci jaterních chorob, má znát typy žloutenek i raných a pozdních stadií chronických jaterních onemocnění včetně časných stadií jaterních selhání.

Revmatologie - má znát klinické projevy nejčastěji se vyskytujících revmatických onemocnění, jejich diagnostiku a diferenciální diagnostiku včetně interpretace laboratorních testů. Dále má znát základy farmakoterapie revmatických onemocnění, možnosti léčby fyzikální, komplexní rehabilitace a léčby chirurgické. Má se obeznámit s možnostmi prevence u revmatických onemocnění.

Nefrologie - má ovládat klinický obraz a léčbu onemocnění ledvin a vývodných cest močových včetně diferenciální diagnostiky nefrotického syndromu, nefrogenní hypertenze, nefrolitiázy, diagnostiku a léčbu glomerulonefritid a intersticiálních nefritid. Dále by měl ovládat základní diferenciální diagnostiku selhání ledvin, základní principy hemodialýzy a peritoneální dialýzy. Měl by též prokázat znalosti dávkování léčivých přípravků u nemocných se snížením renálních funkcí (vylučování léčivých přípravků, nežádoucí účinky, nefrotoxicita léčivých přípravků apod.). Dále musí ovládat základní principy funkčního vyšetřování ledvin, zejména vyšetřování a interpretaci glomerulární filtrace a koncentrační schopnosti ledvin. Musí znát indikace a kontraindikace biopsie ledvin a základní problematiku transplantací ledvin.

Endokrinologie - má znát základní funkce žláz s vnitřní sekrecí a jejich poruchy, klinický obraz onemocnění hypotalamohypofyzárního systému, štítné žlázy, příštítných tělísek a nadledvin, jejich laboratorní diagnostiku a principy léčby, a to i s ohledem na ovlivnění akutních, život ohrožujících stavů u endokrinních chorob. Má znát i účast endokrinního systému při vzniku a rozvoji jiných onemocnění. Musí mít i základní vědomosti o léčbě hormony a znát rizika s tím spojená.

Diabetologie - má znát diagnostiku a klinický obraz inzulín dependentního a non-dependentního DM, léčbu inzulínem a perorálními antidiabetiky. Má znát kritéria kompenzace diabetu, diagnostiku a léčbu hyperglykemického a hyperosmolárního kómatu, hypoglykemické stavy, akutní a pozdní diabetické komplikace a jejich léčbu.

Metabolismus a výživa - má znát základy hlavních metabolických pochodů a jejich regulací, diagnostiku a léčbu poruch vnitřního prostředí, principy racionální výživy, etiopatogenezi a diferenciální diagnostiku výživových poruch a některých enzymopatií, principy jejich léčby, dietoterapii a základy enterální a parenterální výživy.

Hematologie - má prokázat znalosti celého spektra krevních nemocí i sekundárního postižení krvetvorby. Má znát indikace hematologických vyšetření morfologických, hemokoagulačních a imunologických a jejich užití v diferenciální diagnostice. Má mít základní znalosti o současných možnostech léčby hematoonkologických onemocnění. V oboru transfúzního lékařství má zvládnout příslušné požadavky dané obecnou náplní interního základu se zvláštním důrazem na znalost biologických účinků transfúze krve a jejich složek, indikací transfúze a transfúzní techniky, prevence, diagnostiky a léčby posttransfúzních komplikací.

Alergologie a klinická imunologie - má mít základní znalost o imunitním systému a jeho fyziologické funkci. V oblasti patologie imunity pak teoretické základy alergie, stavů imunitní nedostatečnosti a autoimunitních chorob, znát klinickou symptomatologii těchto stavů a možnosti její laboratorní diagnostiky a léčby.

Onkologie - musí ovládat principy časné diagnostiky nádorů. Musí znát rizikové faktory vzniku nádorů a možnosti event. prevence. Musí být seznámen s možnostmi současné léčby nádorových onemocnění.

Geriatrie - má se obeznámit s diagnózou, léčbou a prevencí častých onemocnění pozdního věku, např. mozkové cévní příhody, arteriální hypertenze, Parkinsonovy choroby, demence, artrózy, osteoporózy atd. Dále se seznámí s problematikou nespecifických problémů stáří, jako jsou závratě a pády, močová inkontinence, imobilita, dekubity, poruchy paměti a v neposlední řadě také úskalími medikamentózní léčby, iatrogenním poškozením léčivými přípravky a základy geriatrické rehabilitace a geriatrického ošetřovatelství.

Klinická farmakologie - musí znát základní údaje o farmakologii a farmakoterapeutickém použití léčiv potřebných pro léčbu vnitřních nemocí. Zejména musí ovládat indikace, kontraindikace, hlavní nežádoucí účinky a základy kinetiky léčivých přípravků používaných v léčbě nejčastějších vnitřních onemocnění.

Infekční lékařství - má znát etiologii, patogenezi, klinický obraz a terapii běžně se vyskytujících onemocnění virových a bakteriálních. Pozornost musí věnovat hlavně vyšetření febrilního pacienta, rozpoznávání urgentních infekčních situací včetně septických stavů, nozokomiálním infekcím, importovaným infekcím a postupům u teploty nejasného původu. Dále má ovládat základy interpretace mikrobiologických vyšetření, nejčastěji užívané antimikrobiální léčivé přípravky, dávkování, způsoby aplikace, nežádoucí účinky. Má být obeznámen s možnostmi kontroly infekčních onemocnění ve společnosti včetně epidemiologie, přenosu a prevence.

Pro stanovení komplexní terapie má prokázat základní znalosti pro sestavení celkového režimu nemocného, jehož součástmi jsou:

Absolvent interního základu musí prokázat i znalosti z jiných oborů, v rozsahu nutném ke správnému stanovení diagnózy a diferenciální diagnózy a k rozhodnutí o účelné terapii.

Neurologie - má být schopen neurologické anamnézy u pacienta s neurologickými projevy, základního neurologického vyšetření se závěrem pravděpodobné lokalizace neurologického poškození, dokázat klinicky vyhodnotit časté neurologické projevy jako jsou bolesti hlavy, závratě, křeče, bezvědomí, zmatenost, mimovolní pohyby, parestézie, bolesti. Má být obeznámen se základy vyšetřovacích technik v neurologii, s diagnostikou a léčbou nejčastějších neurologických onemocnění, zejména diagnostikou a léčbou urgentních neurologických situací.

Dermatologie - musí se obeznámit s vyšetřovacími postupy u onemocnění kůže, vlasů, nehtů a sliznic, s diagnostikou a léčbou nejčastějších kožních nemocí, zejména ve vztahu k možným projevům vnitřních onemocnění.

Psychiatrie - obeznámí se s nejčastěji se vyskytujícími psychiatrickými nemocemi, zejména s vyšetřením a léčbou depresivních onemocnění, deliria, sebepoškozování, panickou atakou, alkoholismem a jinými toxikomaniemi, stavy zmatenosti. Obeznámí se s vyhodnocováním rizika sebevraždy, jednáním s agresivním pacientem i příbuznými, psychosomatickou problematikou.

Rehabilitace - obeznámí se se základní terminologií dle definice WHO, s vyhodnocováním rehabilitačního potenciálu ve vztahu k neurologickým onemocněním, stavům po úrazech, chronických muskuloskeletálních onemocněních a následků a komplikací těchto onemocnění, např. bolest, kontraktury, deformity, infekce, stres, poruchy výživy apod. Obeznámí se s možnostmi léčby těchto poruch, např. lokální injekční technikou, používáním zdravotnických prostředků, obeznámí se s týmem nelékařských spolupracovníků (klinický psycholog, sociální pracovník, logoped apod.).

Chirurgie - má se obeznámit s klinickými a laboratorními projevy nejčastějších chirurgických onemocnění s důrazem na diferenciální diagnostiku akutních břišních příhod a ošetřováním nejčastějších úrazů. Má se obeznámit s možnostmi léčby chirurgických onemocnění včetně endoskopických a laparoskopických technik. Musí znát rizika interních onemocnění ve vztahu k chirurgickým zákrokům, význam interních předoperačních vyšetření a konziliární činnosti internisty v chirurgických oborech.

Praktické znalosti:

Absolvent společného interního základu má ovládat techniku některých diagnostických a terapeutických výkonů jako je vyšetření per rectum, rektoskopie, punkce hrudníku, břišní dutiny (ascitu), sternální a lumbální punkci, punkci kolenního kloubu, cévkování močového měchýře, zavádění žaludeční a duodenální sondy, zavedení Sengstakenovy sondy, provést výplach žaludku, odsávání sekretu z dýchacích cest a techniku kardiopulmonální resuscitace. Musí umět zavést žilní kanylu a dlouhodobou péči o ni, péči o centrální žilní katétr a měření centrálního žilního tlaku (blíže logbook). Během výcviku má školenec na starosti minimálně 10 a maximálně 20 lůžek, přijme, ošetří a propustí minimálně 300 pacientů na oddělení a ošetří minimálně 600 ambulantních pacientů za rok.

3.2. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného společného pediatrického základu

a) obecná část:

Chirurgie, traumatologie a ortopedie - vyšetření pro podezření na náhlé příhody břišní (včetně vyšetření per rectum), vyšetření dítěte s umbilikální, tříselnou a jinou kýlou, katetrizace močového měchýře, ambulantní ošetření popáleninového úrazu, fixace zlomené končetiny, první pomoc při kraniocerebrálním poranění, péče o dítě s podezřením na poranění páteře, stavění velkého žilního a tepenného krvácení, základní postup při vyšetření kyčlí u kojenců, vyšetření dítěte s vadným držením těla, vyšetření dítěte s bolestmi dolních končetin, vstup do žíly a kostní dřeně, odběry krve k vyšetření, transfúze - praktické dovednosti viz logbook.

ORL - otoskopie, postup při paracentéze, postup při koniopunkci, vyšetření sluchu, stavění epistaxe, vyšetření adenoidních vegetací - viz logbook.

Dermatovenerologie - atopický ekzém - vyšetření, léčba, plísně - vyšetření, léčba, alergické exantémy - vyšetření a léčba, hnisavé kožní afekce - léčba, aplikace různých lékových forem v dermatovenerologii, choroby přenosné pohlavním stykem - klinická diagnostika, hlášení, dispenzarizace.

Anesteziologie a resuscitace - kardiopulmonální resuscitace - praktické znalosti a dovednosti v plném rozsahu, pokud jde o basic life support, znalosti, pokud jde o advanced life support, toaleta dýchacích cest, zajištění průchodnosti dýchacích cest s pomůckami, dávkování léků první pomoci, klinická toxikologie - první pomoc při otravách, antidota, péče o nemocného v bezvědomí, diagnóza a léčba šoku v primární péči, výživa nemocného sondou, vstup od žíly, vstup do kostní dřeně, odběry krve k vyšetření. Poznámka: část prověřovaných znalostí a dovedností je možno nabýt i za pobytu na pediatrické JIP v části 2.2 b) společného pediatrického základu nebo v části společného pediatrického základu 2.2 a) - chirurgické obory.

Infekce - dětské infekční choroby, choroby s exantémem, epidemiologie se zaměřením na dětský věk, očkovací kalendář, druhy a aplikace vakcín, komplikace očkování, správná volba antibiotika, průjmová onemocnění, sepse - postup při podezření na invazivní infekci v primární péči, lumbální punkce, průjem - etiologie, epidemiologie, perorální rehydratace - teoretické základy a praktické provedení.

Psychiatrie - zvláštnosti dětské psychiky, přístup k nemocnému dítěti, péče o dítě s ADHD, dětské neurózy, drogová závislost u dětí - screening, péče o dítě s drogovou závislostí, psychické poruchy příjmu potravy, projevy psychózy u dětí, léčba neuróz včetně tiků, péče o dítě s tentamen suicidií, potíže s učením, alkohol u dětí, rizikové chování u dětí a mladistvých.

Dětská gynekologie - poruchy pohlavního vývoje u děvčat, záněty zevního genitálu(fluor), poruchy menstruace, pohlavní zneužívání - příznaky, postup vyšetření, záněty dělohy a adnex - bolesti břicha u děvčat z pohledu gynekologa, těhotenství nezletilých, antikoncepce v dospívání.

Dorostové lékařství - syndrom rizikového chování u dospívajících - agrese, suicidální tendence, alkohol, drogová závislost, péče o toxikomany, akutní komplikace hormonální antikoncepce, psychosociální screening u dospívajících, biologie dospívání, zvláštnosti klinické medicíny u dospívajících.

Praktické lékařství pro děti a dorost - ambulantní léčebná a preventivní péče: preventivní prohlídky dispenzární péče u vybraných nemocí - možnosti očkování mimo očkovací kalendář, aplikace vakcín, postup při komplikacích po očkování, kojení, další výživa kojenců a předškolních dětí; diferenciální diagnóza při: horečce neznámého původu, zvracení u kojenců, kašli, bolestech břicha a bolestech hlavy; návštěva u nemocného dítěte doma; sociální pediatrie - dítě ohrožené prostředím, dítě týrané a zanedbávané, posudková činnost, dispenzární péče, spolupráce s hygienickou službou, spolupráce se zdravotními pojišťovnami, návštěvy u nemocného dítěte doma, péče o novorozence po propuštění z porodnice domů.

b) Speciální část společného základu

Teoretické znalosti:

Základní demografické údaje týkající se dětské populace a pediatrické péče jak celostátní, tak v regionu, kde právě působí. Růst a vývoj dítěte, psychomotorický vývoj dítěte, vývoj imunity, pohlavní vývoj. Hodnocení fyzické výkonnosti dítěte. Rodina a její vliv na vývoj dítěte.

Výchova dítěte, integrace nemocného a hendikepovaného dítěte do společnosti. Dospívání, jeho specifické problémy, nemoci a poruchy.

Neonatologie - Prenatální pediatrie, základy klinické genetiky. Fyziologie a patofyziologie těhotenství s ohledem na plod, spontánní a operativní porod. Asfyxie a resuscitace novorozence - praktický nácvik postupu při resuscitaci na modelu. Fyziologie a patologie zralého novorozence. Výživa novorozence u prsu. Novorozenec s nízkou porodní hmotností.

Nezralost, nedonošenost, přenášení, dysmaturitas. Základy péče o dítě s nízkou porodní hmotností, hlavní patologické stavy, základy neodkladné péče o patologické novorozence a děti s nízkou porodní hmotností. Vrozené vývojové vady, dědičné poruchy metabolismu - novorozenecký screening.

Rozdělení dětského věku, zvláštnosti vývoje, nemocí a úrazů v jednotlivých věkových obdobích. Onemocnění jednotlivých orgánů a systémů se zaměřením na nejčastější akutní problémy, jež vyžadují rychlou diferenciální diagnostiku a řešení:

Nefrologie - infekce močových cest, diferenciální diagnóza proteinurie a hematurie, akutní selhání ledvin, hemolyticko-uremický syndrom, glomerulonefritis, nefrotický syndrom.

Revmatologie - muskuloskeletální bolest - diferenciální diagnóza, JCA, akutní revmatismus, diferenciální diagnóza horečky a antipyretická terapie, projevy systémového onemocnění pojiva.

Endokrinologie - kongenitální adrenální hyperplasie, abnormální vzhled zevního genitálu - diferenciální diagnóza, struma, nemoci štítné žlázy, poruchy růstu, hypoglykémie, diabetes mellitus I. typu - diagnóza, léčba hyperglykémie a acidózy, léčba stabilizovaného diabetika, dispenzární péče.

Gastroenterologie, hepatologie a výživa - diferenciální diagnóza zvracení u kojenců, dítě s GER, průjmy z pohledu gastroenterologa, bolesti břicha v jednotlivých věkových kategoriích - diferenciální diagnóza, malabsorpce hlavně coeliakální sprue a cystická fibróza, intolerance určitých složek stravy (např. kravského mléka) diferenciální diagnóza hyperbilirubinémie u kojenců a starších dětí, hepatitidy, kojení, výživa v druhém půlroce života, výživa v dalších věkových obdobích, obezita, poruchy příjmu stravy.

Kardiologie - vrozené srdeční vady, diferenciální diagnóza organického a funkčního šelestu, kardiomyopatie, arytmie a jejich řešení, hodnocení EKG křivky v jednotlivých věkových obdobích, ateroskleróza a poruchy metabolismu lipidů.

Pneumologie - TBC u dětí, bronchiolitis, "dlouho" kašlající dítě, komunitní bronchopneumonie - typický i jiný vyvolavatel, léčba, bronchopulmonální dysplazie - pozdní následek novorozenecké patologie.

Alergologie a klinická imunologie - atopie, základní vyšetření dítěte při podezření na atopii, atopický ekzém, pollinosa, astma bronchiale - léčba status astmaticus, často nemocné dítě - imunologický screening, nejčastější imunodefekty, alergický exantém - léčba, potravinová alergie - projevy, vyšetřovací postup.

Neurologie - normální psychomotorický vývoj a jeho závažné odchylky, diferenciální diagnóza poruch psychomotorického vývoje, DMO, ADHD, meningeální syndrom, záchvatová onemocnění u dětí, diferenciální diagnóza bezvědomí a křečí, bolesti hlavy - diferenciální diagnóza a diagnostický postup.

Hematologie a onkologie - normální KO v jednotlivých věkových obdobích, anémie, koagulační poruchy - vyšetřovací a diferenciálně diagnostický postup, hemoblastózy - časné klinické projevy, nejčastější nádorová onemocnění u dětí - časné klinické projevy, diferenciální diagnóza uzlinového syndromu, hematologické problémy u novorozenců, strategie užití transfúzních přípravků u novorozenců.

Poruchy metabolismu - nejčastější dědičné poruchy metabolismu, jejich klinické projevy, screening, vyšetřovací postup, střádavé choroby.

Akutní stavy - bezvědomí a křeče, dušení a respirační insuficience (příčiny, léčba, poruchy vnitřního prostředí), selhání krevního oběhu (příčiny, léčba), šokové stavy obecně (patofyziologie, léčebné postupy, infuzní léčba, perorální rehydratace), otravy a péče o intoxikované dítě, drogová závislost, léčba intoxikace a abstinenčního stavu, komplexní péče o děti závislé na drogách. Syndrom náhlého úmrtí. Týrané a zanedbané dítě. Přednemocniční neodkladná péče, transport dítěte s ohrožením základních životních funkcí, záchranná služba.

Péče o dítě v České republice. Financování zdravotnictví, systém pojišťění. Právní odpovědnost dětského lékaře. Etika a morálka v pediatrii.

Praktické dovednosti = logbook:

Provedení zejména těchto odborných činností :

- kojence - 5,

- dítěte staršího než 1 rok - 5,

- provedení sutury nekomplikované rány - 5,

- fixace zlomené končetiny - 5,

- vyšetření per rectum při NPB - 5,

- účast na ústavních pohotovostních službách - > 30,

Ovládání uvedených dovedností a počtu ÚPS jsou zaznamenávány v logbooku. Výkony označené * je možno si osvojit a zaznamenat i během pobytu na ARO, dětské JIP nebo na chirurgických odděleních.

Na závěr společného základu po 36 měsících bude na akreditovaném pracovišti, které bude pro lékaře v přípravě pracovištěm kmenovým, kontrola logbooku a písemný test ověřující, zda znalosti školeného odpovídají úrovni nezbytné pro uzavření společného základu a vstup do specializované přípravy.

Poznámka: Část výcviku v základním kmenu lze již započítat do specializační praxe v infekčním lékařství.

3.3 Rozsah požadovaných teoretických a praktických znalostí prokazatelných na konci specializovaného výcviku v oboru infekční lékařství

Teoretické znalosti:

Praktické dovednosti:

Zápis v logbooku.

Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

4. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem - záznamy v průkazu odbornosti o průběhu specializačního vzdělávání, odborné praxe a účasti na školicích akcích (v šestiměsíčních intervalech) a záznamy v logbooku o absolvovaném povinném společném interním, event. pediatrickém základu.

b) Předpoklad přístupu ke zkoušce

c) Vlastní atestační zkouška

5. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání v oboru infekční lékařství je schopen zastávat tyto funkce: primář (přednosta) infekčního oddělení (kliniky) a jeho zástupce, vedoucí učitel oboru na LF a IPVZ, samostatně pracující infektolog (ambulantní specialista a/nebo konzultant v nemocnici), vedoucí lékař oddělení na klinických pracovištích.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

KLINICKÁ BIOCHEMIE

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání je dosažení úplné kvalifikace v oboru klinická biochemie na základě osvojení si znalostí biochemických a fyziologických dějů ve zdraví i nemoci a získání technické kompetence a pracovních dovedností pro účinnou organizaci provozu OKB nebo srovnatelného pracoviště, pro optimální výběr zdravotnických prostředků, volbu a hodnocení diagnostických postupů, algoritmů vyhodnocování dat a formulování medicínsky relevantních informací. Cílem je dále osvojení si pracovního stylu systematické a trvalé vstřícné spolupráce s lékaři všech pracovišť a aktivní uplatňování biochemických vyšetření při diagnostice, monitorování, léčbě a stanovení prognózy onemocnění a osvojení metod a prostředků systematického sledování relevantních informací v oboru a v jeho hraničních oblastech a jejich účinné využívání ve zdravotnickém zařízení, pro které pracuje. Absolvent samostatně pracuje v ambulantní i nemocniční sféře a získává požadovanou kvalifikaci pro výkon vedoucích funkcí v oboru.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru klinická biochemie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.

Podmínkou pro získání specializace v oboru klinická biochemie je zařazení do oboru, absolvování úvodní praxe v klinické biochemii, společného interního základu a specializované praxe v celkové minimální délce 5,5 let, z toho:

2.1 Povinná úvodní praxe v klinické biochemii

6 měsíců praxe v laboratořích klinické biochemie.

2.2 Povinný interní základ - minimálně 24 měsíců

a) povinná praxe v oboru

18 měsíců na standardním lůžkovém interním oddělení s neselektovaným příjmem nemocných, z toho:

3 měsíce na JIP,

3 měsíce na příjmové ambulanci pod odborným dohledem,

b) povinná doplňková praxe

1 měsíc pneumologie,

1 měsíc hematologie a transfúzní lékařství,

1 měsíc neurologie,

1 měsíc infekční lékařství,

2 měsíce chirurgie (převážně příjmová chirurgická ambulance),

c) doporučená doplňková praxe

1 měsíc dermatovenerologie,

1 měsíc psychiatrie,

1 měsíc rehabilitační a fyzikální medicína,

1 měsíc geriatrie.

Výcvik probíhá na standardních interních odděleních, resp. klinikách s nepřetržitým a neselektovaným příjmem nemocných a dostatečně velkým spádovým územím. Pracoviště disponují náležitým personálním a přístrojovým vybavením a zázemím pro školence.

d) účast na vzdělávacích aktivitách

2.3 Vlastní specializovaný výcvik - minimálně 36 měsíců

Postup do specializovaného výcviku je podmíněn splněním všech požadavků stanovených pro výcvik v rámci povinné úvodní praxe v klinické biochemii a povinného interního základu.

a) povinná praxe v oboru

b) povinná doplňková praxe

3 měsíce anesteziologicko resuscitační oddělení nebo jednotka intenzivní péče s metabolickým zaměřením,

1 měsíc pediatrie,

1 měsíc klinické onkologie,

2 měsíce hematologická laboratoř,

1 měsíce imunologická laboratoř,

1 měsíc mikrobiologická laboratoř,

c) doporučená doplňková praxe

1 měsíc klinická farmakologie,

2 týdny toxikologická laboratoř,

Absolvovanou praxi z jednotlivých oborů i s požadovaným praktickým výcvikem a jejich hodnocením školitelem doloží školenec písemně (logbook).

d) účast na vzdělávacích aktivitách

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností

3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného interního základu

Vlastní obor:

Základní cíle povinného interního základu:

Kardiologie - má ovládat kromě fyzikálního i základní funkční vyšetření srdce a periferní cirkulace, interpretaci elektrokardiogramu včetně diagnózy nejdůležitějších arytmií, základy ostatních neinvazivních a invazivních vyšetřovacích metod. Má znát etiopatogenezi, klinický obraz, diagnostiku a léčbu nejčastějších kardiovaskulárních onemocnění, zejména arteriální hypertenze, ischemické choroby srdeční včetně akutního infarktu a jeho komplikací, arytmií, chorob periferních tepen a žil, plicní embolie a ostatních akutních kardiovaskulárních příhod, včetně kardiogenního šoku, plicního edému, akcelerované hypertenze, disekce aneuryzmatu aorty, tamponády perikardu a diferenciální diagnostiku synkop i možnosti vyšetření. Dále má ovládat základní diagnostiku a léčbu nejčastějších vrozených a získaných srdečních vad, endokarditidy, myokarditidy a perikarditidy. Má prokázat znalosti farmakoterapie nemocí srdečních a cévních, současné možnosti nefarmakologické léčby, zejména z oblasti katetrizačních metod, dočasné a trvalé kardiostimulace, intervenční radiologie a kardiochirurgie. Má být obeznámen s novými poznatky v oblasti aterosklerózy, jejich rizikových faktorů a možnostmi prevence kardiovaskulárních onemocnění.

Pneumologie - má znát patofyziologii dýchání, základní parametry spirometrických vyšetření a krevních plynů, interpretaci rtg nálezu a základy ostatních diagnostických a terapeutických metod v pneumologii, včetně oxygenoterapie. Z akutních příhod musí ovládat zejména diagnostiku a léčbu pneumotoraxu, astmatického záchvatu, rozsáhlých forem pneumonií, akutního respiračního selhání, obstrukce horních dýchacích cest. Pozornost musí věnovat zejména nejčastějším plicním onemocněním jako jsou plicní záněty, chronická obstrukční plicní nemoc, tuberkulóza, chronické astma, bronchiektázie, nádory plic a dále diagnostice a léčbě chronické respirační insuficience.

U onemocnění pohrudnice má zvládnout navíc hrudní punkci a aspiraci výpotku k laboratorním vyšetřením. Má znát klinické projevy a diagnostiku intersticiálních plicních nemocí, empyému, syndromu spánkové apnoe a možnosti léčby. Musí umět provést diferenciální diagnostiku nejčastějších projevů plicních nemocí jako je dušnost, kašel, expektorace, bolesti na hrudníku, hemoptýza. Má znát základy epidemiologie a dispenzarizace plicních nemocí.

Gastroenterologie - má ovládat klinický obraz, diferenciální diagnostiku, léčbu a prevenci nejčastějších gastrointestinálních onemocnění: onemocnění jícnu, vředové choroby žaludku a dvanáctníku, chorob jater, žlučníku a žlučových cest, slinivky, tenkého i tlustého střeva. Zvláště se musí obeznámit s diagnostikou a diferenciální diagnostikou náhlých příhod břišních i diagnostikou a terapeutickými přístupy u krvácení z gastrointestinálního traktu. Zvláštní pozornost musí věnovat časné diagnostice nádorů trávicího ústrojí a konečníku. Má znát interpretaci hlavních laboratorních, rtg a ultrasonografických vyšetření, dále indikace a kontraindikace endoskopických vyšetření, má být obeznámen s možnostmi současných léčebných endoskopických zákroků i ostatních vyšetřovacích a léčebných metod používaných v gastroenterologii. Má znát i základní indikace k chirurgickému řešení chorob GIT.

Hepatologie - má zvládnout diagnostiku, diferenciální diagnostiku, terapii i prevenci jaterních chorob, má znát typy žloutenek i raných a pozdních stadií chronických jaterních onemocnění včetně časných stadií jaterních selhání.

Revmatologie - má znát klinické projevy nejčastěji se vyskytujících revmatických onemocnění, jejich diagnostiku a diferenciální diagnostiku včetně interpretace laboratorních testů. Dále má znát základy farmakoterapie revmatických onemocnění, možnosti léčby fyzikální, komplexní rehabilitace a léčby chirurgické. Má se obeznámit s možnostmi prevence u revmatických onemocnění.

Nefrologie - má ovládat klinický obraz a léčbu onemocnění ledvin a vývodných cest močových včetně diferenciální diagnostiky nefrotického syndromu, nefrogenní hypertenze, nefrolitiázy, diagnostiku a léčbu glomerulonefritid a intersticiálních nefritid. Dále by měl ovládat základní diferenciální diagnostiku selhání ledvin, základní principy hemodialýzy a peritoneální dialýzy. Měl by též prokázat znalosti dávkování léčivých přípravků u nemocných se snížením renálních funkcí (vylučování léčivých přípravků, nežádoucí účinky, nefrotoxicita léčivých přípravků apod.). Dále musí ovládat základní principy funkčního vyšetřování ledvin, zejména vyšetřování a interpretaci glomerulární filtrace a koncentrační schopnosti ledvin. Musí znát indikace a kontraindikace biopsie ledvin a základní problematiku transplantací ledvin.

Endokrinologie - má znát základní funkce žláz s vnitřní sekrecí a jejich poruchy, klinický obraz onemocnění hypotalamohypofyzárního systému, štítné žlázy, příštítných tělísek a nadledvin, jejich laboratorní diagnostiku a principy léčby, a to i s ohledem na ovlivnění akutních, život ohrožujících stavů u endokrinních chorob. Má znát i účast endokrinního systému při vzniku a rozvoji jiných onemocnění. Musí mít i základní vědomosti o léčbě hormony a znát rizika s tím spojená.

Diabetologie - má znát diagnostiku a klinický obraz inzulin dependentního a non-dependentního DM, léčbu inzulinem a perorálními antidiabetiky. Má znát kritéria kompenzace diabetu, diagnostiku a léčbu hyperglykemického a hyperosmolárního kómatu, hypoglykemické stavy, akutní a pozdní diabetické komplikace a jejich léčbu.

Metabolismus a výživa - má znát základy hlavních metabolických pochodů a jejich regulací, diagnostiku a léčbu poruch vnitřního prostředí, principy racionální výživy, etiopatogenezi a diferenciální diagnostiku výživových poruch a některých enzymopatií, principy jejich léčby, dietoterapii a základy enterální a parenterální výživy.

Hematologie - má prokázat znalosti celého spektra krevních nemocí i sekundárního postižení krvetvorby. Má znát indikace hematologických vyšetření morfologických, hemokoagulačních a imunologických a jejich užití v diferenciální diagnostice. Má mít základní znalosti o současných možnostech léčby hematoonkologických onemocnění. V oboru transfúzní lékařství má zvládnout příslušné požadavky dané obecnou náplní interního základu se zvláštním důrazem na znalost biologických účinků transfúze krve a jejich složek, indikací transfúze a transfúzní techniky, prevence, diagnostiky a léčby posttransfúzních komplikací.

Alergologie a klinická imunologie - má mít základní znalost o imunitním systému a jeho fyziologické funkci. V oblasti patologie imunity pak teoretické základy alergie, stavů imunitní nedostatečnosti a autoimunitních chorob, znát klinickou symptomatologii těchto stavů a možnosti její laboratorní diagnostiky a léčby.

Onkologie - musí ovládat principy časné diagnostiky nádorů. Musí znát rizikové faktory vzniku nádorů a možnosti event. prevence. Musí být seznámen s možnostmi současné léčby nádorových onemocnění.

Geriatrie - má se obeznámit s diagnózou, léčbou a prevencí častých onemocnění pozdního věku, např. mozkové cévní příhody, arteriální hypertenze, Parkinsonovy choroby, demence, artrózy, osteoporózy atd. Dále se seznámí s problematikou nespecifických problémů stáří, jako jsou závratě a pády, močová inkontinence, imobilita, dekubity, poruchy paměti a v neposlední řadě také úskalími medikamentózní léčby, iatrogenním poškozením léčivými přípravky a základy geriatrické rehabilitace a geriatrického ošetřovatelství.

Klinická farmakologie - musí znát základní údaje o farmakologii a farmakoterapeutickém použití léčiv potřebných pro léčbu vnitřních nemocí. Zejména musí ovládat indikace, kontraindikace, hlavní nežádoucí účinky a základy kinetiky léčiv používaných v léčbě nejčastějších vnitřních onemocnění.

Infekční lékařství - má znát etiologii, patogenezi, klinický obraz a terapii běžně se vyskytujících onemocnění virových, bakteriálních, parazitárních a mykotických. Pozornost musí věnovat hlavně vyšetření febrilního pacienta, rozpoznávání urgentních infekčních situací včetně septických stavů, nosokomiálním infekcím, infekcím u imunokompromitovaných nemocných a postupům u teploty nejasného původu. Dále má ovládat základy interpretace mikrobiologických vyšetření, nejčastěji užívané antimikrobiální léčiva, dávkování, způsoby aplikace, průnik do jednotlivých orgánů. Má být obeznámen s možnostmi kontroly infekčních onemocnění ve společnosti včetně epidemiologie, přenosu a prevence.

Pro stanovení komplexní terapie má prokázat základní znalosti pro sestavení celkového režimu nemocného, jehož součástmi jsou:

Absolvent interního základu musí prokázat i znalosti z jiných oborů, v rozsahu nutném ke správnému stanovení diagnózy a diferenciální diagnózy a k rozhodnutí o účelné terapii.

Neurologie - má být schopen neurologické anamnézy u pacienta s neurologickými projevy, základního neurologického vyšetření se závěrem pravděpodobné lokalizace neurologického poškození, dokázat klinicky vyhodnotit časté neurologické projevy jako jsou bolesti hlavy, závratě, křeče, bezvědomí, zmatenost, mimovolní pohyby, parestézie, bolesti. Má být obeznámen se základy vyšetřovacích technik v neurologii, s diagnostikou a léčbou nejčastějších neurologických onemocnění, zejména diagnostikou a léčbou urgentních neurologických situací.

Dermatologie - musí se obeznámit s vyšetřovacími postupy u onemocnění kůže, vlasů, nehtů a sliznic, s diagnostikou a léčbou nejčastějších kožních nemocí, zejména ve vztahu k možným projevům vnitřních onemocnění.

Psychiatrie - obeznámí se s nejčastěji se vyskytujícími psychiatrickými nemocemi, zejména s vyšetřením a léčbou depresivních onemocnění, deliria, sebepoškozování, panickou atakou, alkoholismem a jinými toxikomaniemi, stavy zmatenosti. Obeznámí se s vyhodnocováním rizika sebevraždy, jednáním s agresivním pacientem i příbuznými, psychosomatickou problematikou.

Rehabilitace - obeznámí se se základní terminologií dle definice WHO, s vyhodnocováním rehabilitačního potenciálu ve vztahu k neurologickým onemocněním, stavům po úrazech, chronických muskuloskeletálních onemocněních a následků a komplikací těchto onemocnění, např. bolest, kontraktury, deformity, infekce, stres, poruchy výživy apod. Obeznámí se s možnostmi léčby těchto poruch, např. lokální injekční technikou, používáním zdravotnických prostředků, obeznámí se s týmem nelékařských spolupracovníků (klinický psycholog, sociální pracovník, logoped apod.).

Chirurgie - má se obeznámit s klinickými a laboratorními projevy nejčastějších chirurgických onemocnění s důrazem na diferenciální diagnostiku akutních břišních příhod a ošetřováním nejčastějších úrazů. Má se obeznámit s možnostmi léčby chirurgických onemocnění včetně endoskopických a laparoskopických technik. Musí znát rizika interních onemocnění ve vztahu k chirurgickým zákrokům, význam interních předoperačních vyšetření a konziliární činnosti internisty v chirurgických oborech.

Praktické znalosti:

Absolvent společného interního základu má ovládat techniku některých diagnostických a terapeutických výkonů jako je vyšetření per rectum, rektoskopie, punkce hrudníku, břišní dutiny (ascitu), sternální a lumbální punkci, punkci kolenního kloubu, cévkování močového měchýře, zavádění žaludeční a duodenální sondy, zavedení Sengstakenovy sondy, provést výplach žaludku, odsávání sekretu z dýchacích cest a techniku kardiopulmonální resuscitace. Musí umět zavést žilní kanylu a dlouhodobou péči o ni, péči o centrální žilní katétr a měření centrálního žilního tlaku (blíže logbook). Během výcviku má školenec na starosti minimálně 10 a maximálně 20 lůžek, přijme, ošetří a propustí minimálně 300 pacientů na oddělení a ošetří minimálně 600 ambulantních pacientů za rok.

3.2 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci specializovaného výcviku

U uchazečů o atestační zkoušku se předpokládá teoretická znalost a praktické dovednosti týkající se laboratorní medicíny, obecné klinické biochemie a specifických postupů klinické biochemie. Rozsah požadavků je kompatibilní s požadavky na postgraduální vzdělávání v oboru vnitřní lékařství v rámci povinného interního základu (24 měsíců) a s doporučením Evropské unie (EC4) na vzdělávání klinického chemika (lékaře i analytika). Specifické požadavky jsou koncipovány s ohledem na pregraduální vzdělání a zaměření specializačního vzdělání v České republice.

Znalosti laboratorní medicíny a obecné znalosti klinické biochemie zahrnují:

Dále se vyžadují podrobné znalosti specifické pro klinickou biochemii, a to zejména v těchto oblastech:

4. Všeobecné požadavky

Absolvent specializačního vzdělávání:

Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

Celé specializační vzdělávání probíhá podle školicího plánu, který ihned po zařazení do přípravy vypracuje školitel. Na přípravě se rovněž podílí odborný pracovník analytického zaměření se specializační zkouškou ve vyšetřovacích metodách v klinické biochemii.

a) Průběžné hodnocení školitelem

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

c) Vlastní atestační zkouška

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent vzdělávacího programu v oboru klinická biochemie

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

KLINICKÁ FARMAKOLOGIE

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializační vzdělávání je získání potřebných teoretických i praktických znalostí a dovedností v oblasti objektivního hodnocení účinků léčiv u zdravého i nemocného člověka, ale i návrhy na doporučení úprav a vyhodnocení celého diagnosticko-terapeutického postupu. Důraz se klade zejména na interdisciplinární spolupráci a metodickou stránku aktivity, která se uplatňuje zejména v činnosti servisní, výchovné i výzkumné.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru klinická farmakologie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.

Podmínkou pro získání specializace v oboru klinická farmakologie je zařazení do oboru, absolvování společného interního základu a specializované praxe v celkové minimální délce 5 let, z toho:

2.1 Povinný interní základ - minimálně 24 měsíců

a) povinná praxe v oboru

18 měsíců na standardním lůžkovém interním oddělení s neselektovaným příjmem nemocných, z toho:

3 měsíce na JIP,

3 měsíce na příjmové ambulanci pod odborným dohledem,

b) povinná doplňková praxe

1 měsíc pneumologie,

1 měsíc hematologie a transfúzní lékařství,

1 měsíc neurologie,

1 měsíc infekční lékařství,

2 měsíce chirurgie (převážně příjmová chirurgická ambulance),

c) doporučená doplňková praxe

1 měsíc dermatovenerologie,

1 měsíc psychiatrie,

1 měsíc rehabilitační a fyzikální medicína,

1 měsíc geriatrie.

Výcvik probíhá na standardních interních odděleních, resp. klinikách s nepřetržitým a neselektovaným příjmem nemocných a dostatečně velkým spádovým územím. Pracoviště disponují náležitým personálním a přístrojovým vybavením a zázemím pro školence.

d) účast na vzdělávacích aktivitách

Postup do specializovaného výcviku je podmíněn splněním všech požadavků stanovených pro výcvik v rámci povinného interního základu.

a) 12 měsíců vnitřní lékařství,

b) povinná praxe v oboru v délce 24 měsíců, z toho:

6 měsíců (minimálně) praxe na akreditovaných pracovištích klinické farmakologie,

c) účast na vzdělávacích aktivitách

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností

3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného interního základu

Vlastní obor:

Základní cíle povinného interního základu:

Kardiologie - má ovládat kromě fyzikálního i základní funkční vyšetření srdce a periferní cirkulace, interpretaci elektrokardiogramu včetně diagnózy nejdůležitějších arytmií, základy ostatních neinvazivních a invazivních vyšetřovacích metod. Má znát etiopatogenezi, klinický obraz, diagnostiku a léčbu nejčastějších kardiovaskulárních onemocnění, zejména arteriální hypertenze, ischemické choroby srdeční včetně akutního infarktu a jeho komplikací, arytmií, chorob periferních tepen a žil, plicní embolie a ostatních akutních kardiovaskulárních příhod, včetně kardiogenního šoku, plicního edému, akcelerované hypertenze, disekce aneuryzmatu aorty, tamponády perikardu a diferenciální diagnostiku synkop i možnosti vyšetření. Dále má ovládat základní diagnostiku a léčbu nejčastějších vrozených a získaných srdečních vad, endokarditidy, myokarditidy a perikarditidy. Má prokázat znalosti farmakoterapie nemocí srdečních a cévních, současné možnosti nefarmakologické léčby, zejména z oblasti katetrizačních metod, dočasné a trvalé kardiostimulace, intervenční radiologie a kardiochirurgie. Má být obeznámen s novými poznatky v oblasti aterosklerózy, jejich rizikových faktorů a možnostmi prevence kardiovaskulárních onemocnění.

Pneumologie - má znát patofyziologii dýchání, základní parametry spirometrických vyšetření a krevních plynů, interpretaci rtg nálezu a základy ostatních diagnostických a terapeutických metod v pneumologii, včetně oxygenoterapie. Z akutních příhod musí ovládat zejména diagnostiku a léčbu pneumotoraxu, astmatického záchvatu, rozsáhlých forem pneumonií, akutního respiračního selhání, obstrukce horních dýchacích cest. Pozornost musí věnovat zejména nejčastějším plicním onemocněním jako jsou plicní záněty, chronická obstrukční plicní nemoc, tuberkulóza, chronické astma, bronchiektázie, nádory plic a dále diagnostice a léčbě chronické respirační insuficience.

U onemocnění pohrudnice má zvládnout navíc hrudní punkci a aspiraci výpotku k laboratorním vyšetřením. Má znát klinické projevy a diagnostiku intersticiálních plicních nemocí, empyému, syndromu spánkové apnoe a možnosti léčby. Musí umět provést diferenciální diagnostiku nejčastějších projevů plicních nemocí jako je dušnost, kašel, expektorace, bolesti na hrudníku, hemoptýza. Má znát základy epidemiologie a dispenzarizace plicních nemocí.

Gastroenterologie - má ovládat klinický obraz, diferenciální diagnostiku, léčbu a prevenci nejčastějších gastrointestinálních onemocnění: onemocnění jícnu, vředové choroby žaludku a dvanáctníku, chorob jater, žlučníku a žlučových cest, slinivky, tenkého i tlustého střeva. Zvláště se musí obeznámit s diagnostikou a diferenciální diagnostikou náhlých příhod břišních i diagnostikou a terapeutickými přístupy u krvácení z gastrointestinálního traktu. Zvláštní pozornost musí věnovat časné diagnostice nádorů trávicího ústrojí a konečníku. Má znát interpretaci hlavních laboratorních, rtg a ultrasonografických vyšetření, dále indikace a kontraindikace endoskopických vyšetření, má být obeznámen s možnostmi současných léčebných endoskopických zákroků i ostatních vyšetřovacích a léčebných metod používaných v gastroenterologii. Má znát i základní indikace k chirurgickému řešení chorob GIT.

Hepatologie - má zvládnout diagnostiku, diferenciální diagnostiku, terapii i prevenci jaterních chorob, má znát typy žloutenek i raných a pozdních stadií chronických jaterních onemocnění včetně časných stadií jaterních selhání.

Revmatologie - má znát klinické projevy nejčastěji se vyskytujících revmatických onemocnění, jejich diagnostiku a diferenciální diagnostiku včetně interpretace laboratorních testů. Dále má znát základy farmakoterapie revmatických onemocnění, možnosti léčby fyzikální, komplexní rehabilitace a léčby chirurgické. Má se obeznámit s možnostmi prevence u revmatických onemocnění.

Nefrologie - má ovládat klinický obraz a léčbu onemocnění ledvin a vývodných cest močových včetně diferenciální diagnostiky nefrotického syndromu, nefrogenní hypertenze, nefrolitiázy, diagnostiku a léčbu glomerulonefritid a intersticiálních nefritid. Dále by měl ovládat základní diferenciální diagnostiku selhání ledvin, základní principy hemodialýzy a peritoneální dialýzy. Měl by též prokázat znalosti dávkování léčivých přípravků u nemocných se snížením renálních funkcí (vylučování léčivých přípravků, nežádoucí účinky, nefrotoxicita léčivých přípravků apod.). Dále musí ovládat základní principy funkčního vyšetřování ledvin, zejména vyšetřování a interpretaci glomerulární filtrace a koncentrační schopnosti ledvin. Musí znát indikace a kontraindikace biopsie ledvin a základní problematiku transplantací ledvin.

Endokrinologie - má znát základní funkce žláz s vnitřní sekrecí a jejich poruchy, klinický obraz onemocnění hypotalamohypofyzárního systému, štítné žlázy, příštítných tělísek a nadledvin, jejich laboratorní diagnostiku a principy léčby, a to i s ohledem na ovlivnění akutních, život ohrožujících stavů u endokrinních chorob. Má znát i účast endokrinního systému při vzniku a rozvoji jiných onemocnění. Musí mít i základní vědomosti o léčbě hormony a znát rizika s tím spojená.

Diabetologie - má znát diagnostiku a klinický obraz inzulin dependentního a non-dependentního DM, léčbu inzulinem a perorálními antidiabetiky. Má znát kritéria kompenzace diabetu, diagnostiku a léčbu hyperglykemického a hyperosmolárního kómatu, hypoglykemické stavy, akutní a pozdní diabetické komplikace a jejich léčbu.

Metabolismus a výživa - má znát základy hlavních metabolických pochodů a jejich regulací, diagnostiku a léčbu poruch vnitřního prostředí, principy racionální výživy, etiopatogenezi a diferenciální diagnostiku výživových poruch a některých enzymopatií, principy jejich léčby, dietoterapii a základy enterální a parenterální výživy.

Hematologie - má prokázat znalosti celého spektra krevních nemocí i sekundárního postižení krvetvorby. Má znát indikace hematologických vyšetření morfologických, hemokoagulačních a imunologických a jejich užití v diferenciální diagnostice. Má mít základní znalosti o současných možnostech léčby hematoonkologických onemocnění. V oboru transfúzní lékařství má zvládnout příslušné požadavky dané obecnou náplní interního základu se zvláštním důrazem na znalost biologických účinků transfúze krve a jejich složek, indikací transfúze a transfúzní techniky, prevence, diagnostiky a léčby posttransfúzních komplikací.

Alergologie a klinická imunologie - má mít základní znalost o imunitním systému a jeho fyziologické funkci. V oblasti patologie imunity pak teoretické základy alergie, stavů imunitní nedostatečnosti a autoimunitních chorob, znát klinickou symptomatologii těchto stavů a možnosti její laboratorní diagnostiky a léčby.

Onkologie - musí ovládat principy časné diagnostiky nádorů. Musí znát rizikové faktory vzniku nádorů a možnosti event. prevence. Musí být seznámen s možnostmi současné léčby nádorových onemocnění.

Geriatrie - má se obeznámit s diagnózou, léčbou a prevencí častých onemocnění pozdního věku, např. mozkové cévní příhody, arteriální hypertenze, Parkinsonovy choroby, demence, artrózy, osteoporózy atd. Dále se seznámí s problematikou nespecifických problémů stáří, jako jsou závratě a pády, močová inkontinence, imobilita, dekubity, poruchy paměti a v neposlední řadě také úskalími medikamentózní léčby, iatrogenním poškozením léčivými přípravky a základy geriatrické rehabilitace a geriatrického ošetřovatelství.

Klinická farmakologie - musí znát základní údaje o farmakologii a farmakoterapeutickém použití léčiv potřebných pro léčbu vnitřních nemocí. Zejména musí ovládat indikace, kontraindikace, hlavní nežádoucí účinky a základy kinetiky léčivých přípravků používaných v léčbě nejčastějších vnitřních onemocnění.

Infekční lékařství - má znát etiologii, patogenezi, klinický obraz a terapii běžně se vyskytujících onemocnění virových, bakteriálních, parazitárních a mykotických. Pozornost musí věnovat hlavně vyšetření febrilního pacienta, rozpoznávání urgentních infekčních situací včetně septických stavů, nosokomiálním infekcím, infekcím u imunokompromitovaných nemocných a postupům u teploty nejasného původu. Dále má ovládat základy interpretace mikrobiologických vyšetření, nejčastěji užívané antimikrobiální léčivé přípravky, dávkování, způsoby aplikace, průnik do jednotlivých orgánů. Má být obeznámen s možnostmi kontroly infekčních onemocnění ve společnosti včetně epidemiologie, přenosu a prevence.

Pro stanovení komplexní terapie má prokázat základní znalosti pro sestavení celkového režimu nemocného, jehož součástmi jsou:

Absolvent interního základu musí prokázat i znalosti z jiných oborů, v rozsahu nutném ke správnému stanovení diagnózy a diferenciální diagnózy a k rozhodnutí o účelné terapii.

Neurologie - má být schopen neurologické anamnézy u pacienta s neurologickými projevy, základního neurologického vyšetření se závěrem pravděpodobné lokalizace neurologického poškození, dokázat klinicky vyhodnotit časté neurologické projevy jako jsou bolesti hlavy, závratě, křeče, bezvědomí, zmatenost, mimovolní pohyby, parestézie, bolesti. Má být obeznámen se základy vyšetřovacích technik v neurologii, s diagnostikou a léčbou nejčastějších neurologických onemocnění, zejména diagnostikou a léčbou urgentních neurologických situací.

Dermatologie - musí se obeznámit s vyšetřovacími postupy u onemocnění kůže, vlasů, nehtů a sliznic, s diagnostikou a léčbou nejčastějších kožních nemocí, zejména ve vztahu k možným projevům vnitřních onemocnění.

Psychiatrie - obeznámí se s nejčastěji se vyskytujícími psychiatrickými nemocemi, zejména s vyšetřením a léčbou depresivních onemocnění, deliria, sebepoškozování, panickou atakou, alkoholismem a jinými toxikomaniemi, stavy zmatenosti. Obeznámí se s vyhodnocováním rizika sebevraždy, jednáním s agresivním pacientem i příbuznými, psychosomatickou problematikou.

Rehabilitace - obeznámí se se základní terminologií dle definice WHO, s vyhodnocováním rehabilitačního potenciálu ve vztahu k neurologickým onemocněním, stavům po úrazech, chronických muskuloskeletálních onemocněních a následků a komplikací těchto onemocnění, např. bolest, kontraktury, deformity, infekce, stres, poruchy výživy apod. Obeznámí se s možnostmi léčby těchto poruch, např. lokální injekční technikou, používáním zdravotnických prostředků, obeznámí se s týmem nelékařských spolupracovníků (klinický psycholog, sociální pracovník, logoped apod.).

Chirurgie - má se obeznámit s klinickými a laboratorními projevy nejčastějších chirurgických onemocnění s důrazem na diferenciální diagnostiku akutních břišních příhod a ošetřováním nejčastějších úrazů. Má se obeznámit s možnostmi léčby chirurgických onemocnění včetně endoskopických a laparoskopických technik. Musí znát rizika interních onemocnění ve vztahu k chirurgickým zákrokům, význam interních předoperačních vyšetření a konziliární činnosti internisty v chirurgických oborech.

Praktické znalosti:

Absolvent společného interního základu má ovládat techniku některých diagnostických a terapeutických výkonů jako je vyšetření per rectum, rektoskopie, punkce hrudníku, břišní dutiny (ascitu), sternální a lumbální punkci, punkci kolenního kloubu, cévkování močového měchýře, zavádění žaludeční a duodenální sondy, zavedení Sengstakenovy sondy, provést výplach žaludku, odsávání sekretu z dýchacích cest a techniku kardiopulmonální resuscitace. Musí umět zavést žilní kanylu a dlouhodobou péči o ni, péči o centrální žilní katétr a měření centrálního žilního tlaku (blíže logbook). Během výcviku má školenec na starosti minimálně 10 a maximálně 20 lůžek, přijme, ošetří a propustí minimálně 300 pacientů na oddělení a ošetří minimálně 600 ambulantních pacientů za rok.

3.2 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci specializovaného výcviku

Uchazeč o specializaci musí prokázat teoretické a praktické znalosti a dovednosti objektivního hodnocení účinku léčiv, a to zejména:

Přehled o provedených činnostech stvrzuje aktivní podíl školence na provedení alespoň jedné studie a samostatnou interpretaci výsledků monitorování léčiv v praxi, např. u nemocných se závažnými patologickými stavy při hemodialýze, hemoperfuzi, peritoneální dialýze, při interakcích s jinými současně podávanými léčivy apod. Předpokládá se provedení alespoň 300 samostatných interpretací potvrzených školitelem / garantem.

4. Všeobecné požadavky

Absolvent specializačního vzdělávání:

Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem - specializační vzdělávání probíhá podle školicího plánu, který po zařazení do přípravy vypracuje školenec ve spolupráci se školitelem a odborným garantem přípravy. Školitelem je pracovník subkatedry klinické farmakologie IPVZ, ev. vybraného školicího pracoviště, odborným garantem přípravy buď přednosta pracoviště školence (se specializací v klinické farmakologii), případně lékař jiného regionálního pracoviště se stejným odborným vzděláním. Školitel hodnotí průběh klinické a laboratorní praxe na jednotlivých pracovištích záznamem v průkazu odbornosti. Průběh plnění studijního plánu přípravy zaznamenává 2x ročně do průkazu odbornosti. Celkové zhodnocení na konci povinného interního základu a jeho záznam v logbooku.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

c) Vlastní atestační zkouška

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Lékař se specializací v oboru klinická farmakologie získal specializovanou způsobilost pro práci ve specializovaných klinicko-farmakologických pracovištích zdravotnických zařízení vyššího typu, na pracovištích vysokých škol, v institucích podílejících se na regulaci léčiv ve státní zdravotní správě a na klinických pracovištích farmaceutického průmyslu.

Specialista v oboru klinické farmakologie musí být schopen:

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

KOREKTIVNÍ DERMATOLOGIE

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání v oboru korektivní dermatologie je získání potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti diagnostiky, léčby a prevence vzhledových vad kůže a podkoží, vrozených i získaných, včetně projevů stárnutí kůže, v oblasti nádorů kůže a podkoží a v oblasti ostatních chorob a stavů na kůži, při jejichž léčbě jsou používány terapeutické postupy korektivní dermatologie, jak chirurgické, tak nechirurgické.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru korektivní dermatologie je absolvování vzdělávacího programu v oboru dermatovenerologie.

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání v oboru korektivní dermatologie a dermatovenerologie formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce, přičemž praxe v oboru korektivní dermatologie činí 2/5 celkové pracovní doby.

Podmínkou pro získání specializace v oboru korektivní dermatologie je zařazení do tohoto oboru a absolvování praxe v celkové délce 6 let z toho 5 let v oboru dermatovenerologie a další minimálně 1 rok v oboru korektivní dermatologie:

a) povinná praxe v oboru

12 měsíců odborné praxe na akreditovaném pracovišti

b) doporučená doplňková praxe

6 měsíců plastická chirurgie,

6 měsíců estetická chirurgie,

3 měsíců obličejová chirurgie,

3 měsíce ORL,

1 měsíc oční lékařství,

c) účast na vzdělávacích aktivitách

povinná účast:

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností

Teoretické znalosti

a) z vlastního oboru - kromě důkladných znalostí z korektivní dermatologie důkladné znalosti z obecné a speciální dermatologie se zaměřením ke korektivní dermatologii opřené o potřebné znalosti z anatomie, histologie, fyziologie a biochemie kůže, jejích adnex a sliznic

b) z ostatních oborů

a) standardní a speciální vyšetřovací, diagnostické a laboratorní metody:

b) terapeutické a ošetřovací metody, výkony a postupy:

c) chirurgické metody a postupy:

(předkládá se u atestace a musí být potvrzený školitelem):

4. Všeobecné požadavky

Administrativa, legislativa

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem

Provádí se na základě průkazu odbornosti, kde je potvrzení o zařazení do oboru a průběžně je dokumentována celá praxe v období přípravy na atestaci v šestiměsíčních intervalech. Pravidelně jsou zde zaznamenávána všechna absolvovaná školení a studijní pobyty jak povinné, tak i doporučené a dobrovolné. Požadováno je i předložení Záznamu o provedených výkonech (logbook), kde jsou zaznamenávány samostatně provedené výkony a veškerá operativa.

b) Předpoklad přístupu ke zkoušce

c) Vlastní atestační zkouška

- 1 otázka z obecné korektivní dermatologie,

1 otázka ze speciální korektivní dermatologie zaměřená na znalost praktických postupů a operačních technik,

1 otázka ze speciální korektivní dermatologie zaměřená na nosologické jednotky a stavy.

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Lékař se specializací v oboru korektivní dermatologie je schopen samostatné činnosti a výkonů, které vyplývají z jeho kvalifikace, prováděných při poskytování specializované zdravotní péče v ambulantním nebo lůžkovém zařízení, včetně výkonu vedoucích funkcí.

Lékař se specializací v tomto oboru je schopen konziliární činnosti pro jiné obory a má kvalifikaci také pro výkon zákroků nesledujících léčebný účel (výkony v estetické dermatologii) spadajících do tohoto oboru. Dosažení kvalifikace vytváří předpoklady i pro práci vědeckovýzkumnou a výchovně pedagogickou.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

LÉKAŘSKÁ MIKROBIOLOGIE

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání v oboru lékařské mikrobiologie je získání nejnovějších teoretických a praktických znalostí v oblasti etiologické diagnostiky bakteriálních, virových, parazitárních a mykotických onemocnění včetně nákaz vzácně se vyskytujících, znalostí interpretace laboratorních nálezů pro doporučení cílené terapie a prevence, zajištění spolupráce s klinickými obory, konzultační a konsiliární činnosti, schopnosti samostatné specializované agendy, odborného a organizačního řízení provozu mikrobiologického pracoviště.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru lékařské mikrobiologie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném zdravotnickém magisterském studijním programu lékařských fakult.

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.

Podmínkou pro získání specializace v oboru lékařská mikrobiologie je zařazení do tohoto oboru a absolvování praxe v minimální délce 5 let, z toho:

a) povinná praxe v oboru

v době praxe povinné vypracování písemné práce na odborné téma,

b) povinná doplňková praxe v dalších oborech

2 měsíce chirurgie,

2 měsíce infekční lékařství,

1 měsíc epidemiologie,

2 týdny dětské lékařství,

2 týdny dermatovenerologie,

c) doporučená doplňková praxe (dle volby)

alergologie a klinická imunologie,

gynekologie a porodnictví,

hygiena výživy,

klinická biochemie,

oftalmologie,

patologická anatomie,

tuberkulóza a respirační nemoci,

urologie,

d) účast na vzdělávacích aktivitách

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností

a) z vlastního oboru

Ucelené poznatky v oborech lékařské bakteriologie, virologie, parazitologie a mykologie v oblastech:

Schopnost vést výzkumnou činnost a získávat a aplikovat nejnovější vědecké poznatky v oblasti nových diagnostických a terapeutických, preventivních a profylaktických postupů.

Schopnost samostatného poskytování odborných konzultací a konzilií pro spádovou oblast.

Schopnost řízení a organizace provozu pracovišť včetně aspektů ekonomických.

Znalost právních předpisů zabezpečujících ochranu osobních údajů pacienta a dalších legislativních norem.

Praktické znalosti a dovednosti nezbytně nutné:

Správné provádění:

Schopnost analyzovat anamnestické údaje a informace klinickém projevu infekcí a schopnost indikace speciálních laboratorních vyšetření průkazu agens.

Schopnost aplikace nejnovějších poznatků výzkumu a praxe v metodologii laboratorní diagnostiky infekcí.

Znalost provozu bezpečnosti práce v prostředí rizika profesionální infekce.

Uplatňování právních předpisů o ochraně osobních údajů pacienta a manipulaci s lidským materiálem.

b) z ostatních oborů

orientační znalosti v imunologii infekcí,

orientační znalosti v klinice infekcí,

epidemiologie infekcí včetně importovaných,

hygiena-prevence nozokomiálních nákaz,

hygiena výživy,

koncepce hraničních oborů.

4. Všeobecné požadavky

Znalosti základních právních předpisů platných ve zdravotnictví a systému zdravotní péče. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem

Průběžné záznamy vedoucího pracoviště o délce a náplni absolvované praxe do průkazu odbornosti v šestiměsíčních intervalech. Hodnocení školitelem o absolvovaných povinných specializačních stážích.

Hodnocení teoretické a praktické přípravy pro vypracování povinné písemné odborné atestační práce.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

c) Vlastní atestační zkouška

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání v oboru lékařská mikrobiologie samostatně zajišťuje odborně i organizačně provoz mikrobiologického pracoviště v aktualizovaném rozsahu odborné náplně disciplíny, provádí vysoce specializované diagnostické práce, samostatně interpretuje výsledky a vykonává konzultační a konziliární činnost na jakémkoliv stupni zdravotnického zařízení. Průběžně zabezpečuje zavádění nových metodických postupů. Spolupracuje s dalšími laboratorními a klinickými pracovišti, Národními referenčními laboratořemi a dalšími specializovanými pracovišti. Podílí se na řešení aktuálních odborných otázek v rámci lokálního zdravotnického zařízení a rámci širšího území. Zajišťuje odborné vzdělávání pracovníků s nižším stupněm erudice, aktivně se účastní osvětové činnosti zaměřené na prevenci infekcí. Ve své činnosti respektuje koncepci oboru přijatou MZ ČR.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

MAXILOFACIÁLNÍ CHIRURGIE

1. Cíl specializačního vzdělávání

Specializační vzdělávání je určeno pro absolventy akreditovaného zdravotnického magisterského studijního programu všeobecné lékařství a jeho cílem je získání specializované způsobilosti osvojením potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti prevence, diagnostiky a terapie umožňujících samostatnou činnost specialisty v oboru maxilofaciální chirurgie v ambulantní / lůžkové péči.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru maxilofaciální chirurgie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném zdravotnickém magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.

Podmínkou pro získání specializace v oboru maxilofaciální chirurgie je zařazení do oboru, absolvování společného chirurgického základu a specializované praxe v celkové minimální délce 5 let, z toho:

2.1 Povinný chirurgický základ - minimálně 24 měsíců praxe

a) povinná praxe v oboru

b) povinná doplňková praxe

c) účast na vzdělávacích aktivitách

2.2 Vlastní specializovaný výcvik - minimálně 36 měsíců praxe

Postup do specializovaného výcviku je podmíněn splněním všech požadavků stanovených pro povinný chirurgický základ.

a) povinná praxe v oboru na oddělení orální a maxilofaciální chirurgie (lůžkovém oddělení) nebo na specializovaném klinickém pracovišti, z toho

3 x 2 měsíce na akreditovaných pracovištích orální a maxilofaciální chirurgie (mimo mateřské pracoviště),

b) povinná doplňková praxe

1 měsíc - záchovná stomatologie,

1 měsíc - ortodoncie,

1 měsíc - parodontologie,

1 měsíc - pedostomatologie,

2 měsíce - dentoalveolární chirurgie,

1 měsíc - otorinolaryngologie,

1 měsíc - oftalmologie,

1 měsíc - plastická chirurgie,

1 měsíc - neurochirurgie,

c) doporučená doplňková praxe

d) účast na vzdělávacích aktivitách

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností

3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného chirurgického základu

Teoretické znalosti:

Praktické dovednosti:

Praktické dovednosti musí být rozvíjeny na domácích, resp. specializovaných pracovištích pod vedením přednostů, kteří stvrzují průběh praktického výcviku, včetně závěrečného zhodnocení do logbooku.

3.2 Rozsah teoretických znalostí a praktických dovedností požadovaných na konci specializovaného výcviku

a) z vlastního oboru

b) v zubním lékařství - základní znalosti a níže uvedené praktické dovednosti z jednotlivých oborů zubního lékařství

c) z ostatních oborů - v oborech styčných

chirurgie - základní znalosti operační techniky, obvazová technika, základní lékařská první pomoc, terapie a prevence šoku,

plastická chirurgie - problematika rozštěpových vad; základy fyziologické operační techniky, zásady místních a lalokových přesunů v oblasti hlavy a krku; základy mikrochirurgické techniky,

anesteziologie a resuscitace - základy celkové anestezie a pooperační resuscitace; poruchy vodního a eletrolytového hospodářství, poruchy acidobazické rovnováhy; kardiopulmonální resuscitace,

otorinolaryngologie - problematika styčných oblastí, stavění krvácení v oblasti ORL, nádory a traumata ORL oblasti,

neurologie a neurochirurgie - záchvatovitá onemocnění, poruchy vědomí, nádory a cévní malformace v oblasti báze lební; komoce a kontuze mozku, diferenciální diagnostika obličejových algií,

interní lékařství - základní znalost interních onemocnění, která vyžadují neodkladné lékařské ošetření zejména ve vztahu k chirurgickým výkonům a jejich terapie,

oftalmologie - poranění oka, orbity a okolí, styčná problematika včetně onkologie orbity,

dermatologie - etiologie, diagnostika a terapie kožních chorob s klinickými projevy v orofaciální oblasti,

posudkové lékařství - povinnosti lékaře při vystavování legitimace a posuzování pracovní neschopnosti; zásady posuzování invalidity, lázeňská péče, odškodnění bolestného a ztížení společenského uplatnění,

základy medicíny katastrof - válečná poranění úst, čelistí a obličeje, neodkladná lékařská pomoc při polytraumatech a zasažení zbraněmi hromadného ničení, nemoc ze záření a terapie mixtů, zásady organizace a třídění se zřetelem k odsunu raněných, zásady organizace při hromadných poraněních, traumatologický plán.

3. Všeobecné požadavky

Absolvent specializačního vzdělávání:

Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

4. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem/primářem - záznamy o absolvované praxi a školicích akcích v průkazu odbornosti (v šestiměsíčních intervalech), záznamy o provedených výkonech v logbooku. Celkové hodnocení školitelem na konci povinného chirurgického základu.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

c) Vlastní atestační zkouška

5. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání v oboru maxilofaciální chirurgie je schopen provádět všechny výkony související s odborností specialisty v oboru maxilofaciální chirurgie a dohodnuté spektrum výkonů v oborech plastické chirurgie, otorinolaryngologie, oftalmologie, dermatovenerologie, chirurgie a orální a maxilofaciální chirurgie. Výkony v orální chirurgii může provádět jen pod odborným dohledem zubního lékaře se způsobilostí k samotnému výkonu povolání zubního lékaře nebo se specializovanou způsobilostí v orální a maxilofaciální chirurgii.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

NÁVYKOVÉ NEMOCI

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání v oboru návykové nemoci je získání specializované způsobilosti osvojením potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti prevence, diagnostiky, terapie a rehabilitace návykových nemocí, umožňující samostatnou činnost v ambulantní a lůžkové péči.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru návykové nemoci je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.

Podmínkou pro získání specializace v oboru návykové nemoci je zařazení do tohoto oboru a absolvování praxe v minimální délce 5 let.

Povinná praxe v oboru

a) psychiatrie

30 měsíců praxe v nespecializovaném (všeobecném) lůžkovém psychiatrickém zařízení, z toho:

6 úvodních měsíců akutní péče v akreditovaném psychiatrickém lůžkovém zařízení,

2 měsíce gerontopsychiatrie,

2 měsíce dětská a dorostová psychiatrie,

1 měsíc sexuologie,

1 měsíc krizová intervence,

6 měsíců praxe v nelůžkovém/ psychiatrickém zařízení,

b) návykové nemoci - 18 měsíců

12 měsíců praxe ve specializovaném lůžkovém zařízení pro léčbu návykových nemocí,

6 měsíců praxe v nelůžkovém zařízení pro léčbu návykových nemocí,

c) povinná doplňková praxe v dalších oborech

3 měsíce interní lůžkové oddělení včetně jednotky intenzívní péče,

2 měsíce neurologické lůžkové oddělení,

1 měsíc chirurgické oddělení,

d) doporučená doplňková praxe

2 měsíce ústavní ochranné léčení,

2 měsíce behaviorální (psychosomatická) medicína,

1 měsíc vězeňská psychiatrie,

2 měsíce péče o pacienty s neurotickými a osobnostními poruchami,

1 měsíc zdravotní péče v ústavu sociální péče,

1 měsíc geriatrické oddělení,

1 měsíc lázeňské zařízení pro pacienty s duševními poruchami,

e) účast na vzdělávacích aktivitách (nejméně 28 dní ročně), z toho:

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů

Znalosti školence z vlastního oboru

Seznam požadovaných výkonů

Komplexně vyšetřit, diagnosticky zhodnotit, naplánovat léčbu a rehabilitaci a sledovat dynamiku stavu u pacientů s diagnostickou strukturou a v počtech uvedených v seznamu výkonů, seznámit se s odbornou činností nejméně v úsecích uvedených v části o povinné praxi v oboru a v dalších oborech.

Teoretické znalosti z ostatních oborů

Dětská a dorostová psychiatrie: orientovat se v teoriích o úloze rodiny u duševních poruch v dětství a v dorostovém věku a v alternativách jejich dlouhodobé dynamiky. Orientovat se v návykových poruchách v dětském a dorostovém věku.

Gerontopsychiatrie: orientovat se v základních specifikách sociální a zdravotní situace ve stáří. Orientovat se v návykových poruchách ve stáří.

Sexuologie: orientovat se v problematice antikoncepce.

Vnitřní lékařství: orientovat se v teoriích stresu a psychosomatických poruch (behaviorální medicíny). Znát obvyklý klinický obraz poruch, které mívají často v popředí duševní poruchu nebo poruchu chování. Být informován o nejběžnějších účincích léčivých přípravků v oboru často užívaných na duševní stav.

Hygiena a epidemiologie, infekční lékařství: orientovat se v problematice nejčastějších infekčních onemocnění se vztahem k duševním/návykovým poruchám (zejména infekčních hepatitid a infekce HIV), jejich prevence, detekce, opatření při zjištění infekce, spolupráce s příslušnými zařízeními při depistáži a léčbě infekčních onemocnění.

Neurologie: znát obvyklý klinický obraz poruch, které mívají často v popředí duševní/návykovou poruchu nebo poruchu chování, včetně poruch, způsobených škodlivým užíváním psychoaktivních látek.

Rehabilitační a fyzikální medicína: znát možnosti lázeňské léčby u duševních poruch.

Praktické dovednosti z ostatních oborů

Urgentní medicína: umět poskytnout neodkladnou resuscitaci a poskytnout úvodní péči pacientovi s poruchou vědomí.

Neurologie: umět správně indikovat a zdůvodnit konsiliární neurologické vyšetření.

Vnitřní lékařství: umět správně indikovat a zdůvodnit konsiliární vyšetření odborníka ve vnitřním lékařství, umět přizpůsobit léčbu duševní poruchy při komorbiditě s vnitřním onemocněním. Umět přispět k týmové léčbě psychosomatických onemocnění.

Chirurgie: dokáže ošetřit povrchová poranění, související s injekční aplikací drog.

4. Všeobecné požadavky

Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školiteli v průkazu odbornosti vždy při změně odborného úseku činnosti, nejméně v šestiměsíčních intervalech. Hodnocení postupu vlastního vzdělávání samotným školencem na základě písemných testů v povinných kurzech IPVZ.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

c) Vlastní atestační zkouška

6. Charakteristika činností, pro které získal absolvent specializačního vzdělávání způsobilost

Lékař se specializací v oboru návykové nemoci je schopen samostatné činnosti při poskytování specializované péče v lůžkovém nebo nelůžkovém zařízení pro léčbu návykových nemocí, je schopen provádět konsiliární činnost pro jiné obory a podílet se na vzdělávání specialistů v oboru psychiatrie a návykových nemocí.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

NEFROLOGIE

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání je dosažení úplné kvalifikace v oboru nefrologie, tj. získání potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti prevence, diagnostiky a léčby umožňující samostatnou činnost v ambulantní i lůžkové péči, včetně požadované kvalifikace pro funkční místo v oboru.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru nefrologie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.

Podmínkou pro získání specializace v oboru nefrologie je zařazení do tohoto oboru a absolvování společného interního základu a specializované praxe v minimální délce 6 let.

2.1 Povinný interní základ - minimálně 24 měsíců

a) povinná praxe v oboru

18 měsíců na standardním lůžkovém interním oddělení s neselektovaným příjmem nemocných, z toho:

3 měsíce na JIP,

3 měsíce na příjmové ambulanci pod odborným dohledem,

b) povinná doplňková praxe

1 měsíc pneumologie,

1 měsíc hematologie a transfúzní lékařství,

1 měsíc neurologie,

1 měsíc infekční lékařství,

c) doporučená doplňková praxe

1 měsíc dermatovenerologie,

1 měsíc psychiatrie,

1 měsíc rehabilitační a fyzikální medicína,

1 měsíc geriatrie.

Výcvik probíhá na standardních interních odděleních, resp. klinikách s nepřetržitým a neselektovaným příjmem nemocných a dostatečně velkým spádovým územím. Pracoviště disponují náležitým personálním a přístrojovým vybavením a zázemím pro školence.

d) účast na vzdělávacích aktivitách

2.2 Vlastní specializovaný výcvik - minimálně 48 měsíců praxe

a) povinná praxe v oboru

38 měsíců mateřské nefrologické pracoviště včetně minimálně 12měsíční činnosti v ambulantní složce,

b) povinná doplňková praxe

3 měsíce na vybraném akreditovaném dialyzačním středisku,

3 měsíce na vybraném akreditovaném nefrologickém pracovišti se zaměřením na renální biopsie a sonografii,

3 měsíce v transplantační problematice na akreditovaném pracovišti (spojená s předatestační stáží IPVZ),

1 měsíc na jednotce intenzivní péče,

c) doporučená doplňková praxe

1 měsíc na anesteziologicko-resuscitačním oddělení,

1 měsíc na oddělení cévní a transplantační chirurgie či urologie,

d) účast na vzdělávacích aktivitách

Povinné jsou specializační kurzy:

Doporučené jsou kurzy v nefrologii pořádané ČNS, ČLK a Spolky lékařů, kongresy ČNS a postgraduálním programem, sjezdy mezinárodní (ERA/EDTA, ISN, ASN ap.).

Povinnou absolvovanou praxi a kurzy je třeba doložit zápisem v průkazu odbornosti.

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností

3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného interního základu

Základní cíle povinného interního základu:

Kardiologie má ovládat kromě fyzikálního i základní funkční vyšetření srdce a periferní cirkulace, interpretaci elektrokardiogramu včetně diagnózy nejdůležitějších arytmií, základy ostatních neinvazivních a invazivních vyšetřovacích metod. Má znát etiopatogenezi, klinický obraz, diagnostiku a léčbu nejčastějších kardiovaskulárních onemocnění, zejména arteriální hypertenze, ischemické choroby srdeční včetně akutního infarktu a jeho komplikací, arytmií, chorob periferních tepen a žil, plicní embolie a ostatních akutních kardiovaskulárních příhod, včetně kardiogenního šoku, plicního edému, akcelerované hypertenze, disekce aneuryzmatu aorty, tamponády perikardu a diferenciální diagnostiku synkop i možnosti vyšetření. Dále má ovládat základní diagnostiku a léčbu nejčastějších vrozených a získaných srdečních vad, endokarditidy, myokarditidy a perikarditidy. Má prokázat znalosti farmakoterapie nemocí srdečních a cévních, současné možnosti nefarmakologické léčby, zejména z oblasti katetrizačních metod, dočasné a trvalé kardiostimulace, intervenční radiologie a kardiochirurgie. Má být obeznámen s novými poznatky v oblasti aterosklerózy, jejich rizikových faktorů a možnostmi prevence kardiovaskulárních onemocnění.

Pneumologie - má znát patofyziologii dýchání, základní parametry spirometrických vyšetření a krevních plynů, interpretaci rtg nálezu a základy ostatních diagnostických a terapeutických metod v pneumologii, včetně oxygenoterapie. Z akutních příhod musí ovládat zejména diagnostiku a léčbu pneumotoraxu, astmatického záchvatu, rozsáhlých forem pneumonií, akutního respiračního selhání, obstrukce horních dýchacích cest. Pozornost musí věnovat zejména nejčastějším plicním onemocněním jako jsou plicní záněty, chronická obstrukční plicní nemoc, tuberkulóza, chronické astma, bronchiektázie, nádory plic a dále diagnostice a léčbě chronické respirační insuficience.

U onemocnění pohrudnice má zvládnout navíc hrudní punkci a aspiraci výpotku k laboratorním vyšetřením. Má znát klinické projevy a diagnostiku intersticiálních plicních nemocí, empyému, syndromu spánkové apnoe a možnosti léčby. Musí umět provést diferenciální diagnostiku nejčastějších projevů plicních nemocí jako je dušnost, kašel, expektorace, bolesti na hrudníku, hemoptýza. Má znát základy epidemiologie a dispenzarizace plicních nemocí.

Gastroenterologie - má ovládat klinický obraz, diferenciální diagnostiku, léčbu a prevenci nejčastějších gastrointestinálních onemocnění: onemocnění jícnu, vředové choroby žaludku a dvanáctníku, chorob jater, žlučníku a žlučových cest, slinivky, tenkého i tlustého střeva. Zvláště se musí obeznámit s diagnostikou a diferenciální diagnostikou náhlých příhod břišních i diagnostikou a terapeutickými přístupy u krvácení z gastrointestinálního traktu. Zvláštní pozornost musí věnovat časné diagnostice nádorů trávicího ústrojí a konečníku. Má znát interpretaci hlavních laboratorních, rtg a ultrasonografických vyšetření, dále indikace a kontraindikace endoskopických vyšetření, má být obeznámen s možnostmi současných léčebných endoskopických zákroků i ostatních vyšetřovacích a léčebných metod používaných v gastroenterologii. Má znát i základní indikace k chirurgickému řešení chorob GIT.

Hepatologie - má zvládnout diagnostiku, diferenciální diagnostiku, terapii i prevenci jaterních chorob, má znát typy žloutenek i raných a pozdních stadií chronických jaterních onemocnění včetně časných stadií jaterních selhání.

Revmatologie - má znát klinické projevy nejčastěji se vyskytujících revmatických onemocnění, jejich diagnostiku a diferenciální diagnostiku včetně interpretace laboratorních testů. Dále má znát základy farmakoterapie revmatických onemocnění, možnosti léčby fyzikální, komplexní rehabilitace a léčby chirurgické. Má se obeznámit s možnostmi prevence u revmatických onemocnění.

Nefrologie - má ovládat klinický obraz a léčbu onemocnění ledvin a vývodných cest močových včetně diferenciální diagnostiky nefrotického syndromu, nefrogenní hypertenze, nefrolitiázy, diagnostiku a léčbu glomerulonefritid a intersticiálních nefritid. Dále by měl ovládat základní diferenciální diagnostiku selhání ledvin, základní principy hemodialýzy a peritoneální dialýzy. Měl by též prokázat znalosti dávkování léčivých přípravků u nemocných se snížením renálních funkcí (vylučování léčivých přípravků, nežádoucí účinky, nefrotoxicita léčivých přípravků apod.). Dále musí ovládat základní principy funkčního vyšetřování ledvin, zejména vyšetřování a interpretaci glomerulární filtrace a koncentrační schopnosti ledvin. Musí znát indikace a kontraindikace biopsie ledvin a základní problematiku transplantací ledvin.

Endokrinologie - má znát základní funkce žláz s vnitřní sekrecí a jejich poruchy, klinický obraz onemocnění hypotalamohypofyzárního systému, štítné žlázy, příštítných tělísek a nadledvin, jejich laboratorní diagnostiku a principy léčby, a to i s ohledem na ovlivnění akutních, život ohrožujících stavů u endokrinních chorob. Má znát i účast endokrinního systému při vzniku a rozvoji jiných onemocnění. Musí mít i základní vědomosti o léčbě hormony a znát rizika s tím spojená.

Diabetologie - má znát diagnostiku a klinický obraz inzulín dependentního a non-dependentního DM, léčbu inzulínem a perorálními antidiabetiky. Má znát kritéria kompenzace diabetu, diagnostiku a léčbu hyperglykemického a hyperosmolárního kómatu, hypoglykemické stavy, akutní a pozdní diabetické komplikace a jejich léčbu.

Metabolismus a výživa - má znát základy hlavních metabolických pochodů a jejich regulací, diagnostiku a léčbu poruch vnitřního prostředí, principy racionální výživy, etiopatogenezi a diferenciální diagnostiku výživových poruch a některých enzymopatií, principy jejich léčby, dietoterapii a základy enterální a parenterální výživy.

Hematologie - má prokázat znalosti celého spektra krevních nemocí i sekundárního postižení krvetvorby. Má znát indikace hematologických vyšetření morfologických, hemokoagulačních a imunologických a jejich užití v diferenciální diagnostice. Má mít základní znalosti o současných možnostech léčby hematoonkologických onemocnění. V oboru transfúzního lékařství má zvládnout příslušné požadavky dané obecnou náplní interního základu se zvláštním důrazem na znalost biologických účinků transfúze krve a jejich složek, indikací transfúze a transfúzní techniky, prevence, diagnostiky a léčby posttransfúzních komplikací.

Alergologie a klinická imunologie - má mít základní znalost o imunitním systému a jeho fyziologické funkci. V oblasti patologie imunity pak teoretické základy alergie, stavů imunitní nedostatečnosti a autoimunitních chorob, znát klinickou symptomatologii těchto stavů a možnosti její laboratorní diagnostiky a léčby.

Onkologie - musí ovládat principy časné diagnostiky nádorů. Musí znát rizikové faktory vzniku nádorů a možnosti event. prevence. Musí být seznámen s možnostmi současné léčby nádorových onemocnění.

Geriatrie - má se obeznámit s diagnózou, léčbou a prevencí častých onemocnění pozdního věku, např. mozkové cévní příhody, arteriální hypertenze, Parkinsonovy choroby, demence, artrózy, osteoporózy atd. Dále se seznámí s problematikou nespecifických problémů stáří, jako jsou závratě a pády, močová inkontinence, imobilita, dekubity, poruchy paměti a v neposlední řadě také úskalími medikamentózní léčby, iatrogenním poškozením léčivými přípravky a základy geriatrické rehabilitace a geriatrického ošetřovatelství.

Klinická farmakologie - musí znát základní údaje o farmakologii a farmakoterapeutickém použití léčiv potřebných pro léčbu vnitřních nemocí. Zejména musí ovládat indikace, kontraindikace, hlavní nežádoucí účinky a základy kinetiky léčivých přípravků používaných v léčbě nejčastějších vnitřních onemocnění.

Infekční lékařství - má znát etiologii, patogenezi, klinický obraz a terapii běžně se vyskytujících onemocnění virových, bakteriálních, parazitárních a mykotických. Pozornost musí věnovat hlavně vyšetření febrilního pacienta, rozpoznávání urgentních infekčních situací včetně septických stavů, nosokomiálním infekcím, infekcím u imunokompromitovaných nemocných a postupům u teploty nejasného původu. Dále má ovládat základy interpretace mikrobiologických vyšetření, nejčastěji užívané antimikrobiální léčivé přípravky, dávkování, způsoby aplikace, průnik do jednotlivých orgánů. Má být obeznámen s možnostmi kontroly infekčních onemocnění ve společnosti včetně epidemiologie, přenosu a prevence.

Pro stanovení komplexní terapie má prokázat základní znalosti pro sestavení celkového režimu nemocného, jehož součástmi jsou:

Absolvent interního základu musí prokázat i znalosti z jiných oborů, v rozsahu nutném ke správnému stanovení diagnózy a diferenciální diagnózy a k rozhodnutí o účelné terapii.

Neurologie - má být schopen neurologické anamnézy u pacienta s neurologickými projevy, základního neurologického vyšetření se závěrem pravděpodobné lokalizace neurologického poškození, dokázat klinicky vyhodnotit časté neurologické projevy jako jsou bolesti hlavy, závratě, křeče, bezvědomí, zmatenost, mimovolní pohyby, parestézie, bolesti. Má být obeznámen se základy vyšetřovacích technik v neurologii, s diagnostikou a léčbou nejčastějších neurologických onemocnění, zejména diagnostikou a léčbou urgentních neurologických situací.

Dermatologie - musí se obeznámit s vyšetřovacími postupy u onemocnění kůže, vlasů, nehtů a sliznic, s diagnostikou a léčbou nejčastějších kožních nemocí, zejména ve vztahu k možným projevům vnitřních onemocnění.

Psychiatrie - obeznámí se s nejčastěji se vyskytujícími psychiatrickými nemocemi, zejména s vyšetřením a léčbou depresivních onemocnění, deliria, sebepoškozování, panickou atakou, alkoholismem a jinými toxikomaniemi, stavy zmatenosti. Obeznámí se s vyhodnocováním rizika sebevraždy, jednáním s agresivním pacientem i příbuznými, psychosomatickou problematikou.

Rehabilitace - obeznámí se se základní terminologií dle definice WHO, s vyhodnocováním rehabilitačního potenciálu ve vztahu k neurologickým onemocněním, stavům po úrazech, chronických muskuloskeletálních onemocněních a následků a komplikací těchto onemocnění, např. bolest, kontraktury, deformity, infekce, stres, poruchy výživy apod. Obeznámí se s možnostmi léčby těchto poruch, např. lokální injekční technikou, používáním zdravotnických prostředků, obeznámí se s týmem nelékařských spolupracovníků (klinický psycholog, sociální pracovník, logoped apod.).

Chirurgie - má se obeznámit s klinickými a laboratorními projevy nejčastějších chirurgických onemocnění s důrazem na diferenciální diagnostiku akutních břišních příhod a ošetřováním nejčastějších úrazů. Má se obeznámit s možnostmi léčby chirurgických onemocnění včetně endoskopických a laparoskopických technik. Musí znát rizika interních onemocnění ve vztahu k chirurgickým zákrokům, význam interních předoperačních vyšetření a konziliární činnosti internisty v chirurgických oborech.

Praktické znalosti

Absolvent společného interního základu má ovládat techniku některých diagnostických a terapeutických výkonů jako je vyšetření per rectum, rektoskopie, punkce hrudníku, břišní dutiny (ascitu), sternální a lumbální punkci, punkci kolenního kloubu, cévkování močového měchýře, zavádění žaludeční a duodenální sondy, zavedení Sengstakenovy sondy, provést výplach žaludku, odsávání sekretu z dýchacích cest a techniku kardiopulmonální resuscitace. Musí umět zavést žilní kanylu a dlouhodobou péči o ni, péči o centrální žilní katétr a měření centrálního žilního tlaku (blíže logbook). Během výcviku má školenec na starosti minimálně 10 a maximálně 20 lůžek, přijme, ošetří a propustí minimálně 300 pacientů na oddělení a ošetří minimálně 600 ambulantních pacientů za rok.

3.2 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci specializovaného výcviku

a) Teoretické znalosti

1) Uchazeč musí prokázat teoretické znalosti v následujících oblastech:

Uchazeč musí dále prokázat znalosti klinického obrazu, diagnózy a teorie renálních onemocnění v oblastech:

2) Musí ovládat problémy

3) V posudkovém lékařství v oblasti oboru

Musí ovládat posudkovou činnost pro veškerá renální onemocnění.

4) V gerontologických aspektech oboru

Musí znát zvláštnosti klinického obrazu renálních onemocnění ve vyšším věku a poruchy vodního a elektrolytového metabolismu, které se nejčastěji vyskytují u starých osob a z toho vyplývají důsledky pro úpravu terapie.

b) Praktické znalosti a dovednosti

1) Standardní a speciální vyšetřování, diagnostické a laboratorní metody

Uchazeč musí ovládat:

2) Standardní a speciální ošetřovací metody, výkony a postupy

4. Všeobecné požadavky

Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem - záznam v průkazu odbornosti o průběhu praxe a povinných kurzů a záznam v logbooku o provedených předepsaných výkonech potvrzený školitelem či vedoucím kurzu. Záznamy o průběžném hodnocení školitelem pravidelně v šestiměsíčních intervalech, hodnocení po skončení povinného interního základu.

Přehled funkční kvalifikace na pracovišti, publikační, přednášková a vědecko-výzkumná činnost.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

c) Vlastní atestační zkouška

- klinické praktikum - 3 kasuistické rozbory vybraných nemocných,

- veřejná oponentura odborné písemné práce (navazující tematicky na kasuistická sdělení),

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Úspěšné složení atestační zkoušky z nefrologie opravňuje lékaře k samostatnému provádění nefrologické praxe v ambulantní i lůžkové části, provádění konzilií a účasti na vzdělávání specialistů v oboru.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

NEURORADIOLOGIE

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání v oboru neuroradiologie je získání specializované způsobilosti osvojením teoretických znalostí a praktických dovedností ve všech způsobech diagnostického zobrazování centrálního systému (CNS), jeho obalů a oblasti hlavy a krku. Neuroradiolog je schopen v celé šíři diagnostického zobrazování hodnotit anatomické a funkční změny CNS a provádět neurointervenční výkony, ve kterých je vyškolen. Neuroradiolog úzce spolupracuje s kliniky, zejména s neurology, anesteziology, neurochirurgy a s lékaři zabývajícími se oblastí hlavy a krku.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou přijetí do specializačního vzdělávání v oboru neuroradiologie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.

Podmínkou pro získání specializace v oboru neuroradiologie je zařazení do tohoto oboru a absolvování lékařské praxe v minimální délce 5 let, z toho:

2.1 Společný základ v radiologii a zobrazovacích metodách - 36 měsíců povinné praxe

a) povinná praxe v oboru

31 měsíců nemocničním radiologické, event. akreditované pracoviště,

b) povinná doplňková praxe v dalších oborech

c) účast na vzdělávacích aktivitách

povinná účast

doporučená účast:

Po úspěšném absolvování písemného testu, kterým bude společný základ ukončen, pokračuje školenec ve specializovaném výcviku v oboru neuroradiologie.

2.2 Specializovaný výcvik v oboru neuroradiologie - 24 měsíců

a) povinná praxe v oboru

V průběhu povinné praxe na neuroradiologickém pracovišti se školenec může zaměřit převážně na diagnostiku nebo na neurointervence. Školení probíhá pod vedením specialisty - neuroradiologa. Neuroradiologické pracoviště je buď samostatné nebo v rámci radiologického oddělení,

b) doporučená doplňková praxe

c) účast na vzdělávacích aktivitách

povinná účast

doporučená účast

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů

3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů v rámci společného základu

a) z vlastního oboru: znalost koncepce oboru a k němu se vztahujících aktuálně platných předpisů

Teoretické znalosti nezbytně nutné

b) z ostatních oborů

3.2 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů na konci specializovaného výcviku

a) z vlastního oboru: znalost koncepce oboru a k němu se vztahujících aktuálně platných předpisů

Teoretické znalosti nezbytně nutné

- cévní postižení, aneuryzmata, arteriovenózní malformace, krvácení,

- ischemie,

- kraniocerebrální poranění, poranění páteře a míchy, poranění splanchnokrania,

- záněty, infekční onemocnění,

- mozkové nádory a nádorům podobné afekce,

- odchylky bílé hmoty, metabolická onemocnění,

- demyelinizační choroby,

- degenerativní stavy,

a další.

- selektivní mozková angiografie,

- selektivní angiografie páteře a míchy,

- US vyšetření,

- myelografie, radikulografie,

- neurointervenční metody, ve kterých je adept vyškolen - seznam viz níže.

Metody neurointervenční radiologie jsou vaskulární a nevaskulární.

K vaskulárním patří: endovaskulární uzávěry AV- malformací a aneuryzmat v povodí art.carotis interna, art.carotis externa (úzká souvislost s intrakraniálním oběhem) a aa. spinales, dále uzávěry nutritivních tepen nádorů, uzávěry tepen zásobujících patologické procesy kalvy, splanchnokrania a páteře, intraarteriální aplikace cytostatik, trombolytik, PTA mozkových tepen, event. další.

Neurointervence nevaskulární: ventrikulografie s endoskopickou nebo neendoskopickou drenáží likvorových cest, intracerebrálních i extracerebrálních cyst, vertebroplastika, nukleotomie (diskektomie, dekomprese laserem, chemonukleolyza, APLD). Některé z uvedených výkonů se provádějí ve spolupráci s neurochirurgem nebo ortopedem. Dále k nevaskulárním intervencím patří léčba bolesti při degenerativních a pooperačních změnách na páteři jako je facetová denervace (FD), periradikulární terapie (PRT), peridurální infiltrace za CT nebo skiaskopické kontroly.

Neurointervence bude provádět neuroradiolog, který je v příslušných metodách vyškolen. Některé intervenční metody se překrývají s metodami intervenční radiologie.

Seznam a výčet provedených vyšetření a intervenčních výkonů

Uvedený počet je nejnižší, který má adept ve specializačním vzdělávání nejenom provést, ale musí je také správně interpretovat. Neuroradiologické pracoviště má být vybaveno moderními radiologickými přístroji, US, CT, MR, DSA s možností provádění intervenčních výkonů. Práci s uvedenými radiologickými přístroji školenec ovládá. Provedené výkony budou zapsány v logbooku a podepsány školitelem.

b) z ostatních oborů

Neuroradiolog musí znát problematiku pacientů a potřeby kliniků, pro něž pracuje.

4. Všeobecné požadavky

Znalost systému zdravotní péče, právních předpisů platných ve zdravotnictví, managementu oddělení, první pomoci.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem - záznamy o absolvované praxi v průkazu odbornosti a v logbooku s údaji o provedených vyšetřeních a intervenčních výkonech v pravidelných 6měsíčních intervalech s podpisem školitele. Dále budou provedeny záznamy o ukončení povinné praxe v oboru neurologie, neurochirurgie, v neurointervencích a o školení v jednotlivých odvětvích oboru.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

c) Vlastní atestační zkouška

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Lékař se specializací v oboru neuroradiologie je schopen posoudit vhodnost indikace k neuroradiologickému výkonu, určit nejvhodnější vyšetřovací metodu a algoritmus dalšího vyšetřovacího postupu. Vyšetření je schopen správně interpretovat a uvést diferenciální diagnostiku. Vedle vyšetření CNS, jeho obalů a oblasti hlavy a krku popisuje neuroradiolog u pacientů také vyšetření skeletu, hrudníku a břicha. Neuroradiolog je schopen samostatné práce a poskytovat konziliární služby klinikům. Podílí se také na vzdělávání dalších neuroradiologů.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

OFTALMOLOGIE

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání ve specializačním oboru oftalmologie je získání specializované způsobilosti osvojením potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti prevence, diagnostiky a terapie umožňujících samostatnou činnost specialisty v ambulantní péči a pod metodickým vedením přednosty v lůžkové péči.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru oftalmologie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.

Podmínkou pro získání specializace v oboru oftalmologie je zařazení do tohoto oboru a absolvování praxe v minimální délce 5 let, z toho:

a) povinná praxe v oboru

9 měsíců akreditované pracoviště,

39 měsíců standardní lůžkové oddělení,

6 měsíců ambulance pod odborným dohledem.

Školitel musí mít praxi v oftalmologii nejméně 5 roků po získání kvalifikace jako specialista. Školitel vypracuje studijní program na dané období, který bude odpovídat potřebám jednotlivého školence,

b) povinná praxe v dalších oborech

3 měsíce standardní lůžkové chirurgické oddělení,

3 měsíce standardní lůžkové interní oddělení,

c) doporučená doplňková praxe

2 měsíce maxilofaciální chirurgie,

1 měsíc ORL,

1 měsíc dermatologie,

2 měsíce neurologie,

d) účast na vzdělávacích aktivitách

povinná účast

doporučená účast - odborné akce pořádané IPVZ, ČLS JEP, ČLK aj.

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů

a) z vlastního oboru

Z vyšetřovacích metod má specialista:

Výkony: musí znát techniku odběru vzorků ze spojivkového vaku a rohovky na bakteriologické vyšetření, sondáž a průplach slzných cest (minimálně 30), odstranění cizího tělíska z rohovky (minimálně 50), ultrazvukové vyšetření bulbu + biometrii (minimálně 30).

Operace: musí samostatně provádět operace chalazia (minimálně 30), šití spojivky a víček včetně plastických operací (minimálně 70). Doložit musí asistenci u laserových zákroků na předním a zadním segmentu oka v počtu minimálně 40, u operace katarakty, glaukomu, keratoplastik, refrakčních operací, u perforačních poranění, u operací amoce, u pars plana vitrektomie, u strabismu, u operací orbity a u rekonstrukčních operací (minimálně 150).

b) z ostatních oborů

požadované teoretické znalosti

vnitřní lékařství: znalost etiopatogeneze, diagnostiky a diferenciální diagnostiky nemocí vnitřních tak, aby oftalmolog mohl určit vhodnost konsilia příslušného specialisty,

chirurgie: seznámení se s klinickými a laboratornímu projevy nejčastějších chirurgických onemocnění s důrazem na diferenciální diagnostiku akutních břišních příhod a ošetřování nejčastějších úrazů. Musí znát symptomatologii u traumat hlavy, hrudníku a při ztrátách krve,

anesteziologie a resuscitace: jako lékař operačního oboru musí být seznámen s technikami místní anestezie, léčivých přípravků k tomu potřebných, jejich toxicitou, se záchrannými metodami při předávkování a při vzniku toxické reakce,

neurologie: vyžadují se teoretické znalosti o nemocech s oční symptomatologií (např. roztroušená mozkomíšní skleróza, cévní léze centrálního nervového systému, mozkové tumory apod.),

ORL: předpokládají se teoretické znalosti ORL chorob se symptomatologií oftalmologickou, které vyžadují spolupráci otolaryngologa a oftalmologa (např. onemocnění vedlejších dutin nosních, při zánětech orbity, při pseudotumorech a nádorech orbity a onemocnění slzných cest),

klinická onkologie: vyžadují se znalosti principů spolupráce s onkologem při sledování nemocných s maligními novotvary bulbu a jeho adnex,

infekční lékařství: předpokládá se znalost postupů při výskytu nosokomiálních nákaz nebo jiných infekcí,

klinická farmakologie: musí se prokázat znalost zásad účelné farmakoterapie, nežádoucích účinků celkově podávaných léčivých přípravků na zrakový orgán a očních lokálních léčivých přípravků na celkový stav,

lékařská genetika, klinická imunologie: oftalmolog si má osvojit základní poznatky geneticky podmíněných onemocnění a imunitních reakcí ve vztahu k očním chorobám.

4. Všeobecné požadavky

Vyžadují se znalosti právních předpisů platných ve zdravotnictví a systému a organizace zdravotní péče, zvládání organizačních a provozních záležitostí zdravotnického pracoviště a základní znalosti revizní činnosti. Z posudkové problematiky zásady posuzování krátkodobé i dlouhodobé pracovní neschopnosti, zařazování do pracovního procesu dle stavu zrakových funkcí, způsobilost k řízení motorových vozidel, posuzování bolestného a ztížení společenského uplatnění. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem - záznam o absolvované praxi (konkrétních činnostech na pracovišti) v průkazu odbornosti, záznamy o provedených výkonech v logbooku. Záznamy o průběžném hodnocení školitelem se zapisují pravidelně v šestiměsíčních intervalech. Po dvou letech přípravy pohovor a zhodnocení průběhu specializačního vzdělávání na katedře oftalmologie IPVZ.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce:

c) Vlastní atestační zkouška

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Lékař se specializací z oftalmologie je schopen samostatně pracovat v ambulantním a lůžkovém zařízení. Nitrooční operace je v prvních dvou letech po specializaci oprávněn vykonávat pod dohledem zkušenějšího oftalmochirurga. Provádí konziliární činnost pro jiné obory a podílí se na vzdělání specialistů v oboru oftalmologie.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

REVMATOLOGIE

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání v oboru revmatologie je příprava erudovaného lékaře v oboru revmatologie, který ovládá prevenci, diagnostiku a terapii revmatických onemocnění v celém rozsahu. Revmatologie je obor zabývající se netraumatickým onemocněním pohybového aparátu. Zahrnuje systémová onemocnění pojiva, zánětlivé artropatie (artritidy), osteoartrózu, revmatismus měkkých tkání včetně onemocnění zad a metabolická kostní a kloubní onemocnění.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru revmatologie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.

Podmínkou pro získání specializace v oboru revmatologie je zařazení do tohoto oboru a absolvování praxe v minimální délce 5 let, z toho:

2.1 Povinný interní základ - minimálně 24 měsíců

a) povinná praxe v oboru

18 měsíců na standardním lůžkovém interním oddělení s neselektovaným příjmem nemocných, z toho:

3 měsíce na JIP,

3 měsíce na příjmové ambulanci pod odborným dohledem,

b) povinná doplňková praxe

1 měsíc pneumologie,

1 měsíc hematologie a transfzní lékařství,

1 měsíc neurologie,

1 měsíc infekční lékařství,

2 měsíce chirurgie (převážně příjmová chirurgická ambulance),

c) doporučená doplňková praxe

1 měsíc dermatovenerologie,

1 měsíc psychiatrie,

1 měsíc rehabilitační a fyzikální medicína,

1 měsíc geriatrie.

Výcvik probíhá na standardních interních odděleních, resp. klinikách s nepřetržitým a neselektovaným příjmem nemocných a dostatečně velkým spádovým územím. Pracoviště disponují náležitým personálním a přístrojovým vybavením a zázemím pro školence,

d) účast na vzdělávacích aktivitách

2.2 Povinná praxe v oboru revmatologie - minimálně 36 měsíců

a) povinná praxe v oboru

36 měsíců povinné praxe v oboru revmatologie z toho:

6 měsíců na akreditovaném, lůžkovém oddělení včetně povinného předatestačního kurzu (8 týdnů),

30 měsíců praxe na ambulantním oddělení pod dohledem atestovaného revmatologa,

b) povinná doplňková praxe - výběr 2 z uvedených oborů:

1 měsíc fyziatrie a balneologie,

1 měsíc ortopedie,

1 měsíc neurologie,

1 měsíc dětská revmatologie,

1 měsíc oddělení zobrazovacích metod,

c) doporučená doplňková praxe

1 měsíc sonografické oddělení,

1 měsíc specializované revmatologické laboratoře,

d) účast na vzdělávacích aktivitách

3. Rozsah požadovaných teoretických a praktických znalostí

3.1 Rozsah požadovaných teoretických a praktických znalostí prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného interního základu

Vlastní obor:

Základní cíle povinného interního základu:

Kardiologie - má ovládat kromě fyzikálního i základní funkční vyšetření srdce a periferní cirkulace, interpretaci elektrokardiogramu včetně diagnózy nejdůležitějších arytmií, základy ostatních neinvazivních a invazivních vyšetřovacích metod. Má znát etiopatogenezi, klinický obraz, diagnostiku a léčbu nejčastějších kardiovaskulárních onemocnění, zejména arteriální hypertenze, ischemické choroby srdeční včetně akutního infarktu a jeho komplikací, arytmií, chorob periferních tepen a žil, plicní embolie a ostatních akutních kardiovaskulárních příhod, včetně kardiogenního šoku, plicního edému, akcelerované hypertenze, disekce aneuryzmatu aorty, tamponády perikardu a diferenciální diagnostiku synkop i možnosti vyšetření. Dále má ovládat základní diagnostiku a léčbu nejčastějších vrozených a získaných srdečních vad, endokarditidy, myokarditidy a perikarditidy. Má prokázat znalosti farmakoterapie nemocí srdečních a cévních, současné možnosti nefarmakologické léčby, zejména z oblasti katetrizačních metod, dočasné a trvalé kardiostimulace, intervenční radiologie a kardiochirurgie. Má být obeznámen s novými poznatky v oblasti aterosklerózy, jejich rizikových faktorů a možnostmi prevence kardiovaskulárních onemocnění.

Pneumologie - má znát patofyziologii dýchání, základní parametry spirometrických vyšetření a krevních plynů, interpretaci rtg nálezu a základy ostatních diagnostických a terapeutických metod v pneumologii, včetně oxygenoterapie. Z akutních příhod musí ovládat zejména diagnostiku a léčbu pneumotoraxu, astmatického záchvatu, rozsáhlých forem pneumonií, akutního respiračního selhání, obstrukce horních dýchacích cest. Pozornost musí věnovat zejména nejčastějším plicním onemocněním jako jsou plicní záněty, chronická obstrukční plicní nemoc, tuberkulóza, chronické astma, bronchiektázie, nádory plic a dále diagnostice a léčbě chronické respirační insuficience.

U onemocnění pohrudnice má zvládnout navíc hrudní punkci a aspiraci výpotku k laboratorním vyšetřením. Má znát klinické projevy a diagnostiku intersticiálních plicních nemocí, empyému, syndromu spánkové apnoe a možnosti léčby. Musí umět provést diferenciální diagnostiku nejčastějších projevů plicních nemocí jako je dušnost, kašel, expektorace, bolesti na hrudníku, hemoptýza. Má znát základy epidemiologie a dispenzarizace plicních nemocí.

Gastroenterologie - má ovládat klinický obraz, diferenciální diagnostiku, léčbu a prevenci nejčastějších gastrointestinálních onemocnění: onemocnění jícnu, vředové choroby žaludku a dvanáctníku, chorob jater, žlučníku a žlučových cest, slinivky, tenkého i tlustého střeva. Zvláště se musí obeznámit s diagnostikou a diferenciální diagnostikou náhlých příhod břišních i diagnostikou a terapeutickými přístupy u krvácení z gastrointestinálního traktu. Zvláštní pozornost musí věnovat časné diagnostice nádorů trávicího ústrojí a konečníku. Má znát interpretaci hlavních laboratorních, rtg a ultrasonografických vyšetření, dále indikace a kontraindikace endoskopických vyšetření, má být obeznámen s možnostmi současných léčebných endoskopických zákroků i ostatních vyšetřovacích a léčebných metod používaných v gastroenterologii. Má znát i základní indikace k chirurgickému řešení chorob GIT.

Hepatologie - má zvládnout diagnostiku, diferenciální diagnostiku, terapii i prevenci jaterních chorob, má znát typy žloutenek i raných a pozdních stadií chronických jaterních onemocnění včetně časných stadií jaterních selhání.

Revmatologie - má znát klinické projevy nejčastěji se vyskytujících revmatických onemocnění, jejich diagnostiku a diferenciální diagnostiku včetně interpretace laboratorních testů. Dále má znát základy farmakoterapie revmatických onemocnění, možnosti léčby fyzikální, komplexní rehabilitace a léčby chirurgické. Má se obeznámit s možnostmi prevence u revmatických onemocnění.

Nefrologie - má ovládat klinický obraz a léčbu onemocnění ledvin a vývodných cest močových včetně diferenciální diagnostiky nefrotického syndromu, nefrogenní hypertenze, nefrolitiázy, diagnostiku a léčbu glomerulonefritid a intersticiálních nefritid. Dále by měl ovládat základní diferenciální diagnostiku selhání ledvin, základní principy hemodialýzy a peritoneální dialýzy. Měl by též prokázat znalosti dávkování léčivých přípravků u nemocných se snížením renálních funkcí (vylučování léčivých přípravků, nežádoucí účinky, nefrotoxicita léčivých přípravků apod.). Dále musí ovládat základní principy funkčního vyšetřování ledvin, zejména vyšetřování a interpretaci glomerulární filtrace a koncentrační schopnosti ledvin. Musí znát indikace a kontraindikace biopsie ledvin a základní problematiku transplantací ledvin.

Endokrinologie - má znát základní funkce žláz s vnitřní sekrecí a jejich poruchy, klinický obraz onemocnění hypotalamohypofyzárního systému, štítné žlázy, příštítných tělísek a nadledvin, jejich laboratorní diagnostiku a principy léčby, a to i s ohledem na ovlivnění akutních, život ohrožujících stavů u endokrinních chorob. Má znát i účast endokrinního systému při vzniku a rozvoji jiných onemocnění. Musí mít i základní vědomosti o léčbě hormony a znát rizika s tím spojená.

Diabetologie - má znát diagnostiku a klinický obraz inzulín dependentního a non-dependentního DM, léčbu inzulinem a perorálními antidiabetiky. Má znát kritéria kompenzace diabetu, diagnostiku a léčbu hyperglykemického a hyperosmolárního kómatu, hypoglykemické stavy, akutní a pozdní diabetické komplikace a jejich léčbu.

Metabolismus a výživa - má znát základy hlavních metabolických pochodů a jejich regulací, diagnostiku a léčbu poruch vnitřního prostředí, principy racionální výživy, etiopatogenezi a diferenciální diagnostiku výživových poruch a některých enzymopatií, principy jejich léčby, dietoterapii a základy enterální a parenterální výživy.

Hematologie - má prokázat znalosti celého spektra krevních nemocí i sekundárního postižení krvetvorby. Má znát indikace hematologických vyšetření morfologických, hemokoagulačních a imunologických a jejich užití v diferenciální diagnostice. Má mít základní znalosti o současných možnostech léčby hematoonkologických onemocnění. V oboru transfúzní lékařství má zvládnout příslušné požadavky dané obecnou náplní interního základu se zvláštním důrazem na znalost biologických účinků transfúze krve a jejich složek, indikací transfúze a transfúzní techniky, prevence, diagnostiky a léčby posttransfúzních komplikací.

Alergologie a klinická imunologie - má mít základní znalost o imunitním systému a jeho fyziologické funkci. V oblasti patologie imunity pak teoretické základy alergie, stavů imunitní nedostatečnosti a autoimunitních chorob, znát klinickou symptomatologii těchto stavů a možnosti její laboratorní diagnostiky a léčby.

Onkologie - musí ovládat principy časné diagnostiky nádorů. Musí znát rizikové faktory vzniku nádorů a možnosti event. prevence. Musí být seznámen s možnostmi současné léčby nádorových onemocnění.

Geriatrie - má se obeznámit s diagnózou, léčbou a prevencí častých onemocnění pozdního věku, např. mozkové cévní příhody, arteriální hypertenze, Parkinsonovy choroby, demence, artrózy, osteoporózy atd. Dále se seznámí s problematikou nespecifických problémů stáří, jako jsou závratě a pády, močová inkontinence, imobilita, dekubity, poruchy paměti a v neposlední řadě také úskalími medikamentózní léčby, iatrogenním poškozením léčivými přípravky a základy geriatrické rehabilitace a geriatrického ošetřovatelství.

Klinická farmakologie - musí znát základní údaje o farmakologii a farmakoterapeutickém použití léčiv potřebných pro léčbu vnitřních nemocí. Zejména musí ovládat indikace, kontraindikace, hlavní nežádoucí účinky a základy kinetiky léčivých přípravků používaných v léčbě nejčastějších vnitřních onemocnění.

Infekční lékařství - má znát etiologii, patogenezi, klinický obraz a terapii běžně se vyskytujících onemocnění virových, bakteriálních, parazitárních a mykotických. Pozornost musí věnovat hlavně vyšetření febrilního pacienta, rozpoznávání urgentních infekčních situací včetně septických stavů, nosokomiálním infekcím, infekcím u imunokompromitovaných nemocných a postupům u teploty nejasného původu. Dále má ovládat základy interpretace mikrobiologických vyšetření, nejčastěji užívané antimikrobiální léčivé přípravky, dávkování, způsoby aplikace, průnik do jednotlivých orgánů. Má být obeznámen s možnostmi kontroly infekčních onemocnění ve společnosti včetně epidemiologie, přenosu a prevence.

Pro stanovení komplexní terapie má prokázat základní znalosti pro sestavení celkového režimu nemocného, jehož součástmi jsou:

Ostatní obory a zvláštnosti:

Absolvent interního základu musí prokázat i znalosti z jiných oborů, v rozsahu nutném ke správnému stanovení diagnózy a diferenciální diagnózy a k rozhodnutí o účelné terapii.

Neurologie má být schopen neurologické anamnézy u pacienta s neurologickými projevy, základního neurologického vyšetření se závěrem pravděpodobné lokalizace neurologického poškození, dokázat klinicky vyhodnotit časté neurologické projevy jako jsou bolesti hlavy, závratě, křeče, bezvědomí, zmatenost, mimovolní pohyby, parestézie, bolesti. Má být obeznámen se základy vyšetřovacích technik v neurologii, s diagnostikou a léčbou nejčastějších neurologických onemocnění, zejména diagnostikou a léčbou urgentních neurologických situací.

Dermatologie - musí se obeznámit s vyšetřovacími postupy u onemocnění kůže, vlasů, nehtů a sliznic, s diagnostikou a léčbou nejčastějších kožních nemocí, zejména ve vztahu k možným projevům vnitřních onemocnění.

Psychiatrie - obeznámí se s nejčastěji se vyskytujícími psychiatrickými nemocemi, zejména s vyšetřením a léčbou depresivních onemocnění, deliria, sebepoškozování, panickou atakou, alkoholismem a jinými toxikomaniemi, stavy zmatenosti. Obeznámí se s vyhodnocováním rizika sebevraždy, jednáním s agresivním pacientem i příbuznými, psychosomatickou problematikou.

Rehabilitace - obeznámí se se základní terminologií dle definice WHO, s vyhodnocováním rehabilitačního potenciálu ve vztahu k neurologickým onemocněním, stavům po úrazech, chronických muskuloskeletálních onemocněních a následků a komplikací těchto onemocnění, např. bolest, kontraktury, deformity, infekce, stres, poruchy výživy apod. Obeznámí se s možnostmi léčby těchto poruch, např. lokální injekční technikou, používáním zdravotnických prostředků, obeznámí se s týmem nelékařských spolupracovníků (klinický psycholog, sociální pracovník, logoped apod.).

Chirurgie - má se obeznámit s klinickými a laboratorními projevy nejčastějších chirurgických onemocnění s důrazem na diferenciální diagnostiku akutních břišních příhod a ošetřováním nejčastějších úrazů. Má se obeznámit s možnostmi léčby chirurgických onemocnění včetně endoskopických a laparoskopických technik. Musí znát rizika interních onemocnění ve vztahu k chirurgickým zákrokům, význam interních předoperačních vyšetření a konziliární činnosti internisty v chirurgických oborech.

Praktické znalosti:

Absolvent společného interního základu má ovládat techniku některých diagnostických a terapeutických výkonů jako je vyšetření per rectum, rektoskopie, punkce hrudníku, břišní dutiny (ascitu), sternální a lumbální punkci, punkci kolenního kloubu, cévkování močového měchýře, zavádění žaludeční a duodenální sondy, zavedení Sengstakenovy sondy, provést výplach žaludku, odsávání sekretu z dýchacích cest a techniku kardiopulmonální resuscitace. Musí umět zavést žilní kanylu a dlouhodobou péči o ni, péči o centrální žilní katétr a měření centrálního žilního tlaku (blíže logbook). Během výcviku má školenec na starosti minimálně 10 a maximálně 20 lůžek, přijme, ošetří a propustí minimálně 300 pacientů na oddělení a ošetří minimálně 600 ambulantních pacientů za rok.

3.2 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností v oboru revmatologie

a) Teoretické znalosti: diagnostika, diferenciální diagnostika, prognostika, posuzování a léčba chorob

Propedeutika:

Základní poznatky o struktuře, funkci a metabolismu pojiva, základy morfologie, fyziologie a patofyziologie pohybového ústrojí, základní imunologické mechanismy v patogenezi revmatických chorob, imunogenetické aspekty revmatických onemocnění, klinické vyšetření kloubů a páteře, včetně základních poznatků kineziologie, biochemická vyšetření nutná pro diagnostiku revmatických onemocnění (kyselina močová, reaktanty akutní fáze, elektroforéza, kryoglobuliny, sérové železo), jejich indikace, zhodnocení a interpretace, imunologická vyšetření, autoprotilátky (jako např. revmatoidní faktory, antinukleární protilátky, anti ds DNK, anti ENA, antifosfolipidové protilátky), imunoglobuliny, jednotlivé složky komplementu, základní testy buněčné imunity, přímý i sérologický průkaz některých mikrobiálních agens mající vztah ke kloubním onemocněním (ASLO, protilátky proti boréliím, chlamydiím, yersiniím), indikace a zhodnocení morfologických zobrazovacích metod používaných v revmatologii - rtg, tomografie, CT, ultrazvuk, artrografie, scintigrafie, artroskopie, indikace a hodnocení některých bioptických vyšetření (svalová biopsie, biopsie synoviální membrány, biopsie ledvin u SLE), základy posuzování imunohistologických nálezů (depozita imunokomplexů v kůži), výsledky rozboru synoviálního výpotku (orientační makroskopické posouzení, interpretace cytologického, imunologického a krystalografického rozboru), základy vyšetření kostního metabolismu.

Speciální část:

Znalost etiopatogeneze, epidemiologie, kliniky a diagnostiky, průběhu léčby a prognózy následujících onemocnění; revmatoidní artritida a její varianty (Sjögrenův syndrom, Feltyho syndrom, juvenilní chronická artritida), seronegativní spondylartritidy, zejména ankylozující spondylitida, reaktivní artritida, psoriatická artritida, enteropatické artritidy, difuzní onemocnění pojivové tkáně (systémový lupus erytematodes, systémová sklerodermie, komplex polymyositidy - dermatomyositidy, imunokomplexové vaskulitidy, překryvné syndromy, degenerativní onemocnění kloubů a páteře: osteoartróza včetně jejich subtypů, difuzní idiopatická skeletální hyperostóza, problematika mimokloubního revmatismu místního i celkového (včetně polymyalgia rheumatica), metabolické a endokrinní artropatie (dna, chondrokalcinóza, nemoci z ukládání hydroxyapatitu, ochronóza, artropatie při akromegalii, diabetu, hyperparatyreóze), metabolická kostní onemocnění (osteomalacie, osteoporóza atd.), infekční artritidy, problematika revmatické horečky, kloubní projevy při vnitřních onemocněních, kloubní onemocnění při neoplazmatech, problematika chronických bolestí v zádech.

Klinická farmakologie těchto skupin léčiv: analgetika, nesteroidní antirevmatika, kortikosteroidy, imunosupresivní a imunomodulační léčiva, chorobu modifikující léčiva, biologická léčiva RA, dlouhodobě působící léky u OA, antiuretika. U všech léků znát indikace, kontraindikace, dávkování, základní farmakokinetické parametry (biologický poločas), vedlejší nežádoucí účinky a interakce. Znát principy některých novějších nefarmakologických postupů (plasmaferéza, ozáření uzlin, dietní manipulace, transplantace kmenové buňky).

Znalost dalších složek komplexní léčby: režimová opatření, psychoterapie, fyzikální a rehabilitační, lázeňské léčby, resocializace, léčba prací.

b) Praktické znalosti:

Ovládání techniky, punkce a intraartikulární instalace periferních kloubů, znalost metody lokální injekční léčby (alespoň 30 intraartikulárních aplikací, doloženo v logbooku).

V příbuzných a hraničních oborech:

V oboru rehabilitační a fyzikální medicína: znát podstatu, účinky a možnosti prostředků fyzikální léčby při léčbě revmatických onemocnění.

V oboru ortopedie: osvojit si indikace a možnosti operativního řešení zánětlivých i degenerativních onemocnění. Zvláštní význam má indikace endoprotéz velkých kloubů, včetně předoperační přípravy a pooperační rehabilitace.

V oboru neurologie: ovládat základy neurologického vyšetření, diferenciálně diagnostické aspekty radikulárních a pseudoradikulárních syndromů, vyšetření při polyneuropatii.

V oborech dermatologie, oftalmologie a gastroenterologie: znát ty chorobné jednotky event. symptomy, které mají vztah k revmatických onemocněním.

V oboru geriatrie: znát kloubní onemocnění, která jsou častější ve vyšším věku, některé odlišnosti klinického obrazu u starších lidí, zásady a indikace a dávkování medikamentózních a nemedikamentózních postupů ve starších věkových skupinách u nemocných s revmatickými onemocněními.

4. Všeobecné požadavky

Absolvent specializačního vzdělávání:

Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení - nadřízeným a školitelem do průkazu odbornosti a logbooku v šestiměsíčních intervalech.

b) Předpoklad pro přístup k atestační zkoušce

c) Vlastní atestační zkouška

- 3 odborné otázky,

- obhajoba písemné práce.

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Získání specializace v oboru revmatologie opravňuje lékaře k poskytování samostatné ambulantní, event. lůžkové péče o nemocného s revmatickým onemocněním v plném rozsahu oboru. Měl by být schopen poskytovat kontinuální vzdělávání v oboru praktickým lékařům ve svém regionu.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

ÚRAZOVÁ CHIRURGIE

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem přípravy je vychovat specializovaného lékaře, který umí ošetřovat nejen poranění končetinová, ale i dutinová. Je schopen samostatně a kvalifikovaně ošetřovat úrazy v ambulantních i lůžkových zařízeních.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru úrazová chirurgie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.

Podmínkou pro získání specializace v oboru úrazová chirurgie je zařazení do oboru, absolvování společného chirurgického základu a další specializovaná praxe v minimální celkové délce 6 let, z toho:

2.1 Povinný chirurgický základ - minimálně 24 měsíců

a) povinná praxe v oboru

b) povinná doplňková praxe

c) účast na vzdělávacích aktivitách

2.2 Vlastní specializovaný výcvik - minimálně 48 měsíců

Postup do specializovaného výcviku je podmíněn splněním požadavků stanovených pro povinný chirurgický základ. Po absolvování společného dvouletého chirurgického základu bude uchazeč v rámci specializačního vzdělávání pracovat po dobu 4 let na plný úvazek v lůžkovém chirurgickém zařízení, které kromě spektra všeobecné chirurgie ošetřuje i běžné úrazy. V této době si osvojí teoretické i praktické znalosti s ošetřováním úrazů končetinových i dutinových.

a) povinná praxe v oboru

2 x 3 měsíce (celkem 6 měsíců) specializační stáž na akreditovaném traumatologickém oddělení včetně zařazení do služeb,

3 měsíce ortopedie,

6 měsíců všeobecná chirurgie se zaměřením na operace v rozsahu požadovaných praktických znalostí z úrazové chirurgie,

4 týdny dětská traumatologie,

3 týdny neurochirurgie,

2 týdny plastická chirurgie se zvláštním zaměřením na poranění ruky,

3 týdny oddělení AR,

b) doporučená praxe (podle individuální potřeby uchazeče a dohodě se školitelem)

3 týdny hrudní chirurgie (torakotomie a sutura plíce),

3 týdny cévní chirurgie (sutury cév),

2 týdny urologie,

c) účast na vzdělávacích aktivitách

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností

3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností požadovaných na konci výcviku v rámci povinného chirurgického základu

Teoretické znalosti

Praktické dovednosti:

Praktické dovednosti musí být rozvíjeny na domácích, resp. specializovaných pracovištích pod vedením přednostů, kteří stvrzují průběh praktického výcviku, včetně závěrečného zhodnocení do logbooku.

3.2 Rozsah teoretických znalostí a praktických dovedností požadovaných na konci specializovaného výcviku

3.2.1 Teoretické znalosti

3.2.2 Požadované praktické znalosti

Počty operací budou doloženy zápisem v "logbooku" s podpisem školitele, který garantuje zvládnutí příslušné operační techniky.

4. Všeobecné požadavky

Absolvent specializačního vzdělávání:

Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem/primářem - záznamy o absolvované praxi a školicích akcích v průkazu odbornosti (v šestiměsíčních intervalech), záznamy o provedených výkonech v logbooku. Celkové hodnocení školitelem na konci povinného chirurgického základu.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce:

c) Vlastní atestační zkouška

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Traumatolog se bude plně věnovat otázkám traumatologie dutinové i končetinové, a to z hlediska praktického, teoretického, posudkového a organizačně-metodického. Bude spolupracovat s odborníky jiných nástavbových oborů, a v týmové péči o mnohočetné úrazy a polytraumata bude mít roli integrujícího specialisty při stanovení optimálního léčebného plánu.

Získání specializace opravňuje k samostatné práci v běžné ambulantní praxi a k práci na odborném lůžkovém oddělení. Pro vedoucí funkce v lůžkové složce je možno požadovat přiměřenou délku praxe v oboru podle požadavku konkursní komise (minimálně 5 let).