Věstník MZd ČR, částka 8/2005
ZPRÁVY A SDĚLENÍ
1.
VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY PRO SPECIALIZACE LÉKAŘŮ
|
ZN.: 18102/2005
REF.: Radka Špírková, tel. 22497 linka 2505
Podle zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, zveřejňuje Ministerstvo zdravotnictví k zajištění specializačního vzdělávání lékařů tyto vzdělávací programy:
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
v oboru
ANESTEZIOLOGIE A RESUSCITACE
1. Cíl specializačního vzdělávání
Cílem vzdělávání ve specializačním oboru anesteziologie a resuscitace je získání specializované způsobilosti osvojením potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností:
2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru anesteziologie a resuscitace je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.
Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.
Podmínkou pro získání specializace v oboru anesteziologie a resuscitace je zařazení do tohoto oboru, absolvování odborné praxe v minimální délce 5 let a úspěšné složení atestační zkoušky:
a) povinná praxe v oboru
Nejméně 12 měsíců vzdělávacího programu se musí uskutečnit na lůžkovém oddělení resuscitační péče.
b) povinná doplňková praxe v dalších oborech
1 měsíc na koronární jednotce,
1 měsíc na jiné interní jednotce intenzivní péče,
1 měsíc na ambulanci s neselektovaným příjmem,
Lékařům, kteří získali specializaci v některém z oborů s povinným základem z vnitřního lékařství nebo z chirurgie, je tato praxe uznána a pokračují v absolvování další povinné a doporučené praxe v oboru,
c) účast na vzdělávacích aktivitách
povinná účast
- specializační kurzy, stáže - 10 dnů ročně,
- kurz Lékařská první pomoc – 3 dny,
- seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den,
doporučená účast
- kurzy a vzdělávací akce pořádané odbornou společností a ČLK,
- 5 dnů ročně.
3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů
a) Z vlastního oboru
Znalosti nezbytně nutné a další požadované znalosti
Anesteziologie - anesteziologické přístroje a technika, předoperační vyšetření a příprava, premedikace, předoperační, peroperační a pooperační management anestezie, anestezie u pacientů s přidruženými chorobami, anestezie pro specializované chirurgické obory (dětská chirurgie včetně novorozenců, neurochirurgie, spondylochirurgie, stomatochirurgie, ORL, oční chirurgie, kardiochirurgie, cévní chirurgie, hrudní chirurgie, gynekologie a porodnictví, ortopedie, traumatologie), anestezie k nechirurgickým intervenčním a diagnostickým výkonům včetně anestezie mimo operační sály, anestezie u výkonů prováděných při jednodenní hospitalizaci a ambulantně, regionální a místní anestezie, komplikace v průběhu anestezie a v období po anestezii, péče po anestézii na zotavovacím pokoji.
Resuscitace a intenzívní medicína - podrobné znalosti klinického obrazu, diferenciální diagnostiky a léčby a prognózy stavů vyžadujících resuscitační péči, indikace, způsoby podpory a náhrady životních funkcí (umělá ventilace plic, podpora oběhu – kardiostimulace, intraaortální balónková kontrapulsace, přístrojová podpora oběhu), mimotělní eliminační metody, problematika nosokomiálních nákaz, imunologie kritických stavů, psychologie a psychoterapie pacientů v resuscitační a intenzívní péči, postavení a úloha odborníka AR v transplantologické problematice a při stanovení diagnózy smrti mozku, péče o dárce orgánů.
Problematika tišení bolesti včetně pooperační, porodní bolesti a chronické bolesti.
Organizace anesteziologické služby a resuscitační péče v běžném provozu i za mimořádných podmínek včetně problematiky likvidace následků teroristického útoku a použití zbraní hromadného ničení z hlediska oboru AR, při hromadném výskytu raněných a zasažených, traumatologický plán.
Praktické dovednosti nezbytně nutné a další dovednosti
Celková anestezie ... 2000
Regionální anestezie
Z toho ve specializovaných chirurgických oborech
dětská chirurgie
< 5 let ... 75
< 1 rok ... 10
porodnictví
císařský řez ... 50
porodní analgezie ... 10
hrudní chirurgie ... 50
neurochirurgie (intrakraniální výkony) ... 25
cévní chirurgie (břišní a hrudní výkony) ... 10
urologie (endoskopické výkony) ... 75
chirurgie hlavy a krku (ORL, oční, stomatochirurgie) ... 25
ortopedické endoprotetické výkony ... 70
laparoskopické výkony (chirurgie, gynekologie) ... 75
Počty invazivních výkonů
zavedení arteriálního katétru ... 75
katetrizace centrálních žil ... 75
zavedení plícnicového katétru a interpretace měření ... 10
bronchoskopie ... 10
hrudní drenáž ... 10
Z ostatních oborů
Požadované teoretické znalosti
Aplikovaná anatomie, fyziologie a farmakologie - znalosti vztahující se k praxi v oboru anesteziologie a resuscitace.
Biochemie - principy stanovení a rozmezí normálních hodnot biochemických vyšetření v anesteziologické a resuscitační péči, interpretace patologických nálezů.
Vnitřní lékařství - znalosti umožňující cílené vyžádání konziliárního vyšetření nebo volbu správných léčivých přípravků a postupů zvláště ve vztahu ke stavům vyžadujícím včasné ošetření, znalosti v diagnostice a léčbě onemocnění vnitřních orgánů provázejících operační výkony a resuscitační péči. Orientace v problematice přenosných nemocí.
Chirurgie - základní informace o indikacích a průběhu běžných operačních výkonů, základní diagnostika náhlých příhod břišních, zásady dodržování antisepse a asepse.
Gynekologie a porodnictví - fyziologie fetoplacentární jednotky a fetální cirkulace, základní informace o indikacích a provádění běžných gynekologických a porodnických operací, průběh porodu.
Neurologie - rámcová diagnostika stavů poruch vědomí, diagnostika smrti mozku, základní orientace v EEG a EMG diagnostice.
Radiologie - principy a indikace rentgenového vyšetření, vyšetření počítačovou tomografií, nukleární magnetickou rezonancí a scintigrafií.
Rehabilitace - zásady rehabilitační péče u pacientů na resuscitačním oddělení, zejména dechová a pohybová rehabilitace.
Audity a kontrola kvality poskytované péče.
Etika v souvislosti s oborem anesteziologie a resuscitace.
Požadované praktické dovednosti
4. Všeobecné požadavky
5. Hodnocení specializačního vzdělávání
Specializační vzdělávání probíhá pod vedením přiděleného školitele. Na akreditovaném pracovišti je absolvováno nejméně 12 měsíců specializačního vzdělávání.
a) Průběžné hodnocení školitelem
Školitel pravidelně a průběžně prověřuje teoretické znalosti a praktické dovednosti účastníka specializačního vzdělávání a svá hodnocení zapisuje do průkazu odbornosti nejméně jednou za půl roku. V závěru specializačního vzdělávání školitel zapíše celkové hodnocení účastníka.
b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce
c) Vlastní atestační zkouška
Pro úspěšné vykonání atestační zkoušky je třeba úspěšně navrhnout a obhájit postup při rozboru kazuistiky a uspokojivě zodpovědět všechny tři odborné otázky.
6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Lékař se specializovanou způsobilostí v oboru anesteziologie a resuscitace je schopen:
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
v oboru
AUDIOLOGIE A FONIATRIE
1. Cíl specializačního vzdělávání
Cílem vzdělávacího programu v oboru audiologie a foniatrie je příprava odborníka v oblasti poruch a vad mezilidské komunikace, který zná fyziologii a patofyziologii, klinickou problematiku, etiologii, patogenezi, diferenciální diagnostiku, terapii, rehabilitaci a prevenci poruch řeči, hlasu a vad sluchu a funkcí, které tvoří fyziologický základ dorozumívacího procesu, a specialistu v problematice péče o poruchy polykání. V diagnostice uplatňuje vyšetřovací metody otolaryngologie, které rozvíjí o vlastní foniatrické vyšetřovací metody a metody přijaté z jiných hraničních oborů, adaptované na potřeby foniatrie – např. z oborů lékařských - neurologie, psychiatrie aj., z nelékařských oborů – lingvistiky, fonetiky, speciální pedagogiky, logopedie, výuky zpěvního hlasu a jevištní řeči, z klinické psychologie, z technických oborů pak především z akustiky, počítačové techniky, biofyziky atd. Má hluboké teoretické a praktické znalosti v oblasti sluchové a hlasové protetiky. Ovládá problematiku hlasových profesionálů a hudebníků hrajících na dechové nástroje. Zná teorii, indikace, předepisování a praktickou aplikaci rehabilitačních a kompenzačních pomůcek a přístrojů, a tuto protetiku provádí.
Svou náplní patří audiologie a foniatrie mezi obory rehabilitačního charakteru, péče o foniatrické pacienty je z velké části pravidelná a dlouhodobá.
2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou pro získání specializované způsobilosti v oboru audiologie a foniatrie je absolvování vzdělávacího programu v oboru otorinolaryngologie a dalších minimálně 24 měsíců praxe v oboru audiologie a foniatrie. Celková délka specializačního vzdělávání v oboru audiologie a foniatrie je 8 let.
Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.
a) absolvování vzdělávacího programu v oboru otorinolaryngologie - minimálně 72 měsíců,
b) povinná praxe v oboru audiologie a foniatrie – minimálně 24 měsíců
c) povinná doplňková praxe
d) doporučená doplňková praxe
e) účast na vzdělávacích aktivitách
3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností
Teoretické znalosti v oboru:
a) Hlas
anatomie, fyziologie hlasového a dýchacího ústrojí, násadní trubice, centrálního a periferního nervstva, činnost zpětnovazebních mechanismů uplatňujících se při fonaci, fyziologie a patologie tvorby hlasu, fyziologie mluvního a zpěvního hlasu, vyšetřovací techniky hlasové funkce – laryngoskopie, laryngostroboskopie, videokymografie, elektroglottografie, pneumografie, zvukový záznam, hlasové pole, akustická analýza hlasu, elektromyografie fonačního, artikulačního a dýchacího svalstva, funkční poruchy hlasu - poruchy z přemáhání, hyperkinetická dysfonie, psychogenní dysfonie a afonie, mutace a její poruchy, organické poruchy hlasu - u vrozených vývojových vad hlasového ústrojí, při zánětech, po úrazech hlasového ústrojí, při poruchách inervace, při benigních a maligních tumorech, endokrinní poruchy hlasu, spasmodická dysfonie, prevence, diagnostika, terapie, rehabilitace poruch hlasu u hlasových profesionálů: zařazení a rozdělení hlasových profesí, preventivní vyšetření hlasových profesionálů, organické i funkční poruchy hlasu u hlasových profesionálů, posuzování hlasové zátěže, posudková činnost u hlasových profesionálů, metody edukace a reedukace hlasu, rehabilitace laryngektomovaných, hlasová protetika, zásady hlasové hygieny, psychoterapeutické přístupy u hlasových poruch, fonochirurgická léčba, posuzování hlasu, fyzikální terapie a lázeňská léčba u poruch hlasu.
b) Řeč
anatomie, fyziologie řečového ústrojí, zpětnovazebních mechanismů a funkcí CNS, základy české fonetiky, fonologie a srovnávací lingvistiky; akustika řeči, vývoj dětské řeči; koordinace řečových funkcí CNS, fyziologie a patologie řeči, poruchy výslovnosti, vývojové poruchy řeči – perceptivní i expresivní poruchy, vztah centrální poruchy sluchu a řeči, poruchy řeči u neurologických onemocnění, poruchy řeči u psychiatrických onemocnění, řeč u poškození CNS: periferní a centrální dysartrie, řeč u poškození CNS: afasiologie, poruchy plynulosti řeči, řeč u vrozených vývojových vad obličeje, stavů po úrazech a operacích, rhinofonie a poruchy patrohltanového závěru, specifické poruchy učení, poruchy řeči u pacientů s kombinací vad, poruch řeč při poruchách chování (autismus, mutismus), základy rétoriky; jevištní řeč, edukace a rehabilitace poruch řeči, farmakoterapie, psychoterapie, týmová péče – zastoupení a postavení jednotlivých odborností v týmu, vedení týmové péče, školní zařazování dětí s poruchou řeči, posuzování poruch řeči.
c) Sluch
anatomie a fyziologie sluchového ústrojí s důrazem na centrální složku, sluch v řečové komunikaci; percepce řeči; zpracování akustického signálu, akustika: zvuk a jeho šíření, teorie maskování, základy architektonické akustiky, elektroakustika: principy zesílení a úpravy analogového nízkofrekvenčního signálu, digitální zpracování signálu, aplikace pro sluchovou protetiku, sluchové vady; diagnostika, terapie, protetika a rehabilitace; dispenzarizace, zařazování do školského systému, centrální a periferní poruchy sluchu, klinická audiologie v celém rozsahu, klinická pedaudiologie v celém rozsahu, sluchová protetika - přístroje, pomůcky, indikace, výběr, nastavení, seřizování, zaškolení v používání a údržbě s důrazem na praxi u sluchadel, funkčně technické přezkoušení pomůcek, kochleární implantace u dětí a dospělých, teorie, indikace, týmová rehabilitace nemocných s CI, vestibulologie, problematika odezírání a znakové řeči, technické pomůcky pro nemocné s vadami sluchu, posuzování sluchových vad. Posudková činnost v problematice mezilidské komunikace u poruch hlasu, řeči a vad sluchu.
d) Polykání
anatomie, fyziologie a biomechanika polykacího aktu, příčiny, symptomatika a diagnostika dysfagie, poruchy polykání v dětském věku, dysfagie u onkologických onemocnění, dysfagie u neurologických onemocnění, základy konzervativní a chirurgické léčby, kompenzační léčebné strategie u dysfagie, dietetika u dysfagie.
Teoretické znalosti z ostatních oborů:
Praktické znalosti a dovednosti:
a) v oblasti hlasu:
b) v oblasti řeči:
c) v oblasti sluchu:
d) poruchy polykání:
Počet výkonů může být upraven s ohledem na dostupnost z rozhodnutí akreditovaného pracoviště se souhlasem odpovědného školitele. Z rozhodnutí téhož orgánu může být do praxe uznána část výkonů prokazatelně provedená v přípravě na specializaci v oboru ORL, případně při výkonu ORL oboru, pokud byla provedena odpovídající metodou a vyhodnocena v souhlase s požadavky oboru audiologie a foniatrie.
Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
4. Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem - záznam o absolvované praxi a konkrétních činnostech na pracovišti školitele v šestiměsíčních intervalech,
b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce
c) Vlastní atestační zkouška
5. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Lékař se specializací v oboru audiologie a foniatrie je oprávněn samostatně provádět všechny výkony patřící do oboru audiologie a foniatrie. Je schopen vést ambulantní i lůžkové oddělení. Je zejména činný v provádění preventivních vyšetření hlasu u hlasových profesionálů a studentů připravujících se na hlasovou profesi a hodnocení hlasových poruch u nemocí z povolání. Je hlavním diagnostikem poruch řeči především u dětí a koordinátorem týmové péče o nemocné s poruchou řeči. Provádí kompletní sluchovou protetiku u sluchových vad dospělých a výhradně foniatr ji zajišťuje u malých dětí.
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
v oboru
CÉVNÍ CHIRURGIE
1. Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání je získání teoretických znalostí a praktických zkušeností, které umožní absolventovi provádět samostatně vysoce specializované činnosti v oboru.
2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru cévní chirurgie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.
Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.
Podmínkou pro získání specializace v oboru cévní chirurgie je absolvování 24 měsíců společného chirurgického základu a 48 měsíců vlastního specializovaného výcviku v celkové délce minimálně 6 let.
Vlastní vzdělávání může probíhat ve dvou formách:
A. Absolvování chirurgického základu a specializovaného výcviku – minimálně 72 měsíců
2.1 Povinný chirurgický základ – minimálně 24 měsíců
a) povinná praxe v oboru
b) povinná doplňková praxe
c) účast na vzdělávacích aktivitách
2.2 Vlastní specializovaný výcvik – minimálně 48 měsíců
na akreditovaném cévně chirurgickém pracovišti, z toho:
40 měsíců praxe v lůžkovém zařízení,
8 měsíců praxe v ambulantní složce,
Postup do specializovaného výcviku je podmíněn splněním všech požadavků stanovených pro povinný chirurgický základ.
B. Získání specializace v chirurgii a další specializovaný výcvik – minimálně 84 měsíců
2.3 Získání specializace ve všeobecné chirurgii - minimálně 60 měsíců
2.4 24 měsíců praxe na akreditovaném cévně chirurgickém pracovišti
a) účast na vzdělávacích aktivitách
Pro obě formy je povinná specializační stáž na vybraném pracovišti v trvání 1 měsíce v každém roce přípravy (IKEM Praha, II. chirurgická klinika FN U Sv. Anny Brno, Nemocnice Na Homolce, Praha, Chirurgická klinika FN Plzeň).
3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností
3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného chirurgického základu
Teoretické znalosti:
Praktické dovednosti:
Praktické dovednosti musí být rozvíjeny na domácích, resp. specializovaných pracovištích pod vedením přednostů, kteří stvrzují průběh praktického výcviku, včetně závěrečného zhodnocení do logbooku.
3.2 Rozsah teoretických znalostí a praktických dovedností požadovaných na konci specializovaného výcviku
Ve vlastním oboru
Teoretické znalosti:
Diagnostika včetně rtg i neinvazivní, indikace k chirurgické léčbě, principy chirurgického léčení včetně předoperační přípravy, pooperační péče u ambulantního doléčování:
Praktické znalosti
rekonstrukční výkony v rozsahu celého tepenného systému kromě hrudní aorty,
Rámcově požadovaný počet provedených výkonů:
rekonstrukční výkony v oblasti aortoilické ... 25
rekonstrukční výkony v oblasti femoro-popliteální ... 30
embolectomie ... 20
operace varixů ... 50
bederní sympatectomie ... 10
endarterectomie a. car. int. ... 20
AV zkraty pro hemodialýzu ... 25
4. Všeobecné požadavky
Znalosti základních právních předpisů platných ve zdravotnictví a systému zdravotní péče. Minimálně 1 publikace v domácím nebo zahraničním odborném časopise s autorstvím na prvním místě.
Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
5. Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení – záznamy o konkrétní činnosti v logbooku, o průběžném hodnocení v šestiměsíčních intervalech, zhodnocení po skončení povinného společného základu.
b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce
c) Vlastní atestační zkouška
6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Absolvent specializačního vzdělávání v oboru cévní chirurgie je oprávněn samostatně provádět veškeré cévní rekonstrukce kromě výkonů na hrudní aortě.
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
v oboru
DĚTSKÁ GASTROENTEROLOGIE A HEPATOLOGIE
1. Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání je získat znalosti a praktické dovednosti umožňující poskytovat komplexní zdravotní péči dětem s onemocněním zažívacího traktu, jater a poruchami výživy v nemocnici i ve specializovaných odborných ambulancích.
2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou přijetí do specializačního vzdělávání v oboru dětská gastroenterologie a hepatologie je absolvování vzdělávacího programu v oboru dětské lékařství. Specializační vzdělávání v oboru dětská gastroenterologie a hepatologie trvá nejméně celkem 6 let a zahrnuje 5 let praxe v oboru dětské lékařství a další minimálně 1 rok v dětské gastroenterologii a hepatologii. Do doby 6 let lze započítat část přípravy ze vzdělávacího programu dětské lékařství, jestliže obsahovala osvojení znalostí a dovedností požadovaných pro přípravu k atestaci z dětské gastroenterologie a hepatologie, nejvýše však 1 rok před zařazením do oboru dětská gastroenterologie a hepatologie. Důraz bude kladen na osvojení všech praktických dovedností – viz příloha.
Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.
3. Požadované teoretické znalosti a dovednosti
V průběhu specializačního vzdělávání v oboru dětská gastroenterologie a hepatologie školenec má:
Obecně:
Získat klinické zkušenosti a znalosti epidemiologie o nejdůležitějších chorobách, se kterými se setkáváme v oboru dětská gastroenterologie a hepatologie.
1) Získat praktické dovednosti s diagnostickými a terapeutickými metodami
2) Výživa
3) Základní principy kooperace s jinými specialisty (dětský chirurg, histopatolog, radiolog, intervenční radiolog, dospělý gastroenterolog, hepatolog, biochemik, infekcionista).
4) Znalosti příslušných aspektů organizace a managementu.
5) Základní znalosti o klinickém auditu a výzkumu.
3.1 Teoretické znalosti
3.1.1 Gastroenterologie
3.1.2 Hepatologie
a. Onemocnění jater u novorozence,
b. Akutních jaterních onemocnění,
c. Chronických jaterních onemocnění,
d. Jaterního selhání,
e. Onemocnění vedoucích k cholestáze,
f. Vrozených metabolických jaterních chorob.
3.1.3 Nutrice
a. Kojení,
b. Umělá výživa kojenců,
c. Vyšetření nutričního stavu,
d. Diagnostika a terapie poruch příjmu potravy včetně anorexia nervosa a bulimie,
e. Etiologie malnutrice,
f. Metody nutriční podpory a její indikace,
g. Nemocniční dietní systém,
h. Krátkodobý a dlouhodobý vliv malnutrice na zdravotní stav kojenců, dětí a adolescentů.
3.1.4 Vyšetřovací metody
a. Testy malabsorpce, testy jaterních funkcí; testy funkce pankreatu; dechové testy; 24hod. jícnová pH metrie; manometre,
b. Indikace k užití významných zobrazovacích a endoskopických technik.
3.2 Klinické a praktické dovednosti
3.2.1 Klinické dovednosti
a. Vyšetření nutričního stavu u kojenců a dětí včetně základů audiologie,
b. Stanovení stupně dehydratace, plán rehydratační infúzní terapie,
c. Management enterální a parenterální výživy,
d. Rozpis eliminačních diet,
e. Měření dynamických nutričních parametrů – basální energetický výdej.
Konkrétní klinické jednotky a oblasti
1. Hypertrofická pylorostenóza,
2. Intussuscepce,
3. Hirsprungova choroba,
4. Vředová choroba a infekce Hp,
5. Zvracení,
6. Zácpa,
7. Recidivující nebo protrahované průjmy,
8. Akutní a recidivující bolesti břicha,
9. Persistující žloutenka v novorozeneckém a časném kojeneckém věku,
10. Meléna a enteroragie,
11. Střevní obstrukce,
12. Diferenciální diagnostika nitrobřišní resistence,
13. Akutní selhání jater,
14. Syndrom krátkého střeva,
15. Chronický nespecifický střevní zánět,
16. Syndrom nezvladatelného průjmu,
17. Nejčastější infekce gastrointestinálního traktu a jater,
18. Gastrointestinální problematika spojená s AIDS,
19. Potravinová alergie s gastrointestinální symptomatologií,
20. Akutní průjem, perorální dehydratace,
21. Nosokomiální infekce postihující gastrointestinální trakt a játra,
22. Chronická onemocnění jater a vrozené metabolické choroby jater,
23. Poruchy střevní motility,
24. Gastrointestinální symptomatologie u handikepovaných dětí,
25. Chronická podvýživa, neprospívání,
26. Poruchy příjmu potravy,
27. Deficity stopových prvků a vitaminů (Fe, Zn, Cu, Se, foláty, vitamin B12, vitaminy D, E, K, thiamin, riboflavin, kyselina askorbová, esenciální MK.
3.2.2 Praktické dovednosti
a. Sací biopsie tenkého střeva,
b. Horní endoskopie,
c. Rektoskopie, kolposkopie,
d. Funkční testy pankreatu,
e. 24hod jícnová pHmetrie,
f. Testy GIT motility – transit time; rektální manometre,
g. Punkční biopsie jater,
h. Založení perkutánní endoskopické gastrostomie,
i. Odstranění polypu z rekta nebo c. sigmoideum polypektomickou kličkou,
j. Odstranění cizího tělesa z jícnu, ze žaludku.
3.2.3 Výzkumné dovednosti
a. Navrhnout klinický pokus včetně lékařské statistiky,
b. Prezentace klinických dat.
4. Všeobecné požadavky
5. Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení - školenec má po celou dobu specializačního vzdělávání v dětské gastroenterologii a hepatologii přiděleného školitele. Plnění vzdělávacího programu je kontrolováno školitelem i školencem. Školenec si vede osobní logbook, ve kterém budou hodnoceny teoretické znalosti a evidovány získané praktické dovednosti definované v sylabu. V 3měsíčních intervalech provede školitel kontrolu záznamů v logbooku a po rozhovoru se školencem oba písemně zhodnotí dosavadní plnění požadavků sylabu. Školenec uvede případně požadavky na změnu nebo zkvalitnění výukového programu.
b) Vlastní atestační zkouška
6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Absolvent specializačního vzdělávání v oboru dětská gastroenterologie a hepatologie získává specializovanou způsobilost v oboru, která ho opravňuje k samostatnému výkonu činnosti jako dětský gastroenterolog a hepatolog působící v pediatrické lůžkové péči na specializovaných stanicích (úsecích, odděleních), pracující u lůžka, na specializované ambulanci nemocničního dětského oddělení, event. na specializovaných ambulancích v přednemocniční péči.
PŘÍLOHA
Tab. 1.
Minimální počty výkonů vyžadované k získání specializace v oboru dětská gastroenterologie a hepatologie
Výkon
|
Počet
|
Esofagogastroduodenoskopie včetně biopsie
|
75a) b)
|
Rektoskopie včetně biopsie
|
10
|
Kolonoskopie včetně biopsie
|
75a) b)
|
Dolní endoskopie a polypektomie kličkou
|
20
|
Perkutánní gastrostomie
|
10a)
|
Punkční jaterní biopsie
|
20a) c)
|
Sací biopsie tenkého střeva
|
20
|
24hod jícnová pH metrie
|
20
|
Anorektální manometrie
|
10
|
Pozn.:
a) minimálně polovina výkonů u dětí mladších než 12 let
b) minimálně 15 výkonů u dětí mladších 3 roky
c) minimálně 5 výkonů u dětí mladších 3 roky
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
v oboru
DĚTSKÁ KARDIOLOGIE
1. Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání je vychovat klinicky zkušené dětské kardiology vysokých morálních kvalit s hlubokými teoretickými a praktickými znalostmi, s nezbytnou manuální dovedností a návyky, respektující při výkonu svého povolání za všech okolností zákony lékařské etiky.
2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Specializační vzdělávání v oboru dětská kardiologie trvá celkem 6 let a zahrnuje 3 roky odborné praxe v oboru dětské lékařství (povinný pediatrický základ) a další minimálně 3 roky praxe v dětské kardiologii na pracovišti akreditovaném pro dětskou kardiologii.
Získání specializace v oboru dětská kardiologie je možné rovněž po absolvování vzdělávacího programu v oboru dětské lékařství a dalšího specializovaného výcviku v dětské kardiologii podle odst. 2.2. Pokud lékař v rámci vzdělávacího programu z dětského lékařství již absolvoval odbornou praxi v oboru dětská kardiologie, lze započítat nejvýše 1 rok této praxe odpovídající vzdělávacímu programu z dětské kardiologie.
Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.
2.1 Povinný pediatrický základ – minimálně 36 měsíců
a) obecná část:
3 měsíce chirurgie, traumatologie a ortopedie a dětská gynekologie,
1 měsíc ambulantní ORL,
1 měsíc ambulantní dermatologie,
1 měsíc lůžkové ARO,
2 měsíce infekce,
1 měsíc psychiatrie,
3 měsíce praxe u praktického lékaře pro děti a dorost,
b) další povinná praxe v oboru - minimálně 24 měsíců
6 měsíců neonatologie včetně intermediární péče,
18 měsíců dětské lůžkové oddělení z toho,
c) účast na vzdělávacích aktivitách
2.2 Specializovaný výcvik v oboru dětská kardiologie – minimálně 36 měsíců na pracovišti akreditovaném pro dětskou kardiologii
3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností
3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného společného pediatrického základu
a) obecná část:
Chirurgie, traumatologie a ortopedie - vyšetření pro podezření na náhlé příhody břišní (včetně vyšetření per rectum), vyšetření dítěte s umbilikální, tříselnou a jinou kýlou, katetrizace močového měchýře, ambulantní ošetření popáleninového úrazu, fixace zlomené končetiny, první pomoc při kraniocerebrálním poranění, péče o dítě s podezřením na poranění páteře, stavění velkého žilního a tepenného krvácení, základní postup při vyšetření kyčlí u kojenců, vyšetření dítěte s vadným držením těla, vyšetření dítěte s bolestmi dolních končetin, vstup do žíly a kostní dřeně, odběry krve k vyšetření, transfuze – praktické dovednosti viz logbook.
ORL - otoskopie, postup při paracentéze, postup při koniopunkci, vyšetření sluchu, stavění epistaxe, vyšetření adenoidních vegetací – viz logbook.
Dermatovenerologie - atopický ekzém – vyšetření, léčba, plísně – vyšetření, léčba, alergické exantémy – vyšetření a léčba, hnisavé kožní afekce – léčba, aplikace různých forem léčiv v dermatovenerologii, choroby přenosné pohlavním stykem – klinická diagnostika, hlášení, dispenzarizace.
Anesteziologie a resuscitace - kardiopulmonální resuscitace – praktické znalosti a dovednosti v plném rozsahu, pokud jde o basic life support, znalosti, pokud jde o advanced life support, toaleta dýchacích cest, zajištění průchodnosti dýchacích cest s pomůckami, dávkování léčiv první pomoci, klinická toxikologie – první pomoc při otravách, antidota, péče o nemocného v bezvědomí, diagnóza a léčba šoku v primární péči, výživa nemocného sondou, vstup do žíly, vstup do kostní dřeně, odběry krve k vyšetření. Poznámka: Část prověřovaných znalostí a dovedností je možno nabýt i za pobytu na pediatrické JIP v části 2.1 b) společného pediatrického základu nebo v části společného pediatrického základu 2.1 a) – chirurgické obory.
Infekce – dětské infekční choroby, choroby s exantémem, epidemiologie se zaměřením na dětský věk, očkovací kalendář, druhy a aplikace vakcín, komplikace očkování, správná volba antibiotika, průjmová onemocnění, sepse – postup při podezření na invazivní infekci v primární péči, lumbální punkce, průjem – etiologie, epidemiologie, perorální rehydratace – teoretické základy a praktické provedení.
Psychiatrie – zvláštnosti dětské psychiky, přístup k nemocnému dítěti, péče o dítě s ADHD, dětské neurózy, drogová závislost u dětí – screening, péče o dítě s drogovou závislostí, psychické poruchy příjmu potravy, projevy psychózy u dětí, léčba neuróz včetně tiků, péče o dítě s tentamen suicidií, potíže s učením, alkohol u dětí, rizikové chování u dětí a mladistvých.
Dětská gynekologie – poruchy pohlavního vývoje u děvčat, záněty zevního genitálu (fluor), poruchy menstruace, pohlavní zneužívání – příznaky, postup vyšetření, záněty dělohy a adnex – bolesti břicha u děvčat z pohledu gynekologa, těhotenství nezletilých, antikoncepce v dospívání.
Dorostové lékařství - syndrom rizikového chování u dospívajících – agrese, suicidální tendence, alkohol, drogová závislost, péče o toxikomany, akutní komplikace hormonální antikoncepce, psychosociální screening u dospívajících, biologie dospívání, zvláštnosti klinické medicíny u dospívajících.
Praktické lékařství pro děti a dorost – ambulantní léčebná a preventivní péče: preventivní prohlídky dispenzární péče u vybraných nemocí, možnosti očkování mimo očkovací kalendář, aplikace vakcín, postup při komplikacích po očkování, kojení, další výživa kojenců a předškolních dětí; diferenciální diagnóza při: horečce neznámého původu, zvracení u kojenců, kašli, bolestech břicha a bolestech hlavy; návštěva u nemocného dítěte doma; sociální pediatrie – dítě ohrožené prostředím, dítě týrané a zanedbávané, posudková činnost, dispenzární péče, spolupráce s hygienickou službou, spolupráce se zdravotními pojišťovnami, návštěvy u nemocného dítěte doma, péče o novorozence po propuštění z porodnice domů.
b) Speciální část společného základu
Teoretické znalosti:
Základní demografické údaje týkající se dětské populace a pediatrické péče jak celostátní, tak v regionu, kde právě působí. Růst a vývoj dítěte, psychomotorický vývoj dítěte, vývoj imunity, pohlavní vývoj. Hodnocení fyzické výkonnosti dítěte. Rodina a její vliv na vývoj dítěte. Výchova dítěte, integrace nemocného a hendikepovaného dítěte do společnosti. Dospívání, jeho specifické problémy, nemoci a poruchy.
Neonatologie - Prenatální pediatrie, základy klinické genetiky. Fyziologie a patofyziologie těhotenství s ohledem na plod, spontánní a operativní porod. Asfyxie a resuscitace novorozence – praktický nácvik postupu při resuscitaci na modelu. Fyziologie a patologie zralého novorozence. Výživa novorozence u prsu. Novorozenec s nízkou porodní hmotností. Nezralost, nedonošenost, přenášení, dysmaturitas. Základy péče o dítě s nízkou porodní hmotností, hlavní patologické stavy, základy neodkladné péče o patologické novorozence a děti s nízkou porodní hmotností. Vrozené vývojové vady, dědičné poruchy metabolismu – novorozenecký screening.
Rozdělení dětského věku, zvláštnosti vývoje, nemocí a úrazů v jednotlivých věkových obdobích. Onemocnění jednotlivých orgánů a systémů se zaměřením na nejčastější akutní problémy, jež vyžadují rychlou diferenciální diagnostiku a řešení.
Nefrologie: infekce močových cest, diferenciální diagnóza proteinurie a hematurie, akutní selhání ledvin, hemolyticko-uremický syndrom, glomerulonefritis, nefrotický syndrom.
Revmatologie – muskuloskeletální bolest – diferenciální diagnóza, JCA, akutní revmatismus, diferenciální diagnóza horečky a antipyretická terapie, projevy systémového onemocnění pojiva.
Endokrinologie – kongenitální adrenální hyperplasie, abnormální vzhled zevního genitálu – diferenciální diagnóza, struma, nemoci štítné žlázy, poruchy růstu, hypoglykémie, diabetes mellitus I. typu – diagnóza, léčba hyperglykémie a acidózy, léčba stabilizovaného diabetika, dispenzární péče.
Gastroenterologie, hepatologie a výživa – diferenciální diagnóza zvracení u kojenců, dítě s GER, průjmy z pohledu gastroenterologa (viz i 3.1 a) infekce), bolesti břicha v jednotlivých věkových kategoriích – diferenciální diagnóza, malabsorpce hlavně coeliakální sprue a cystická fibróza, intolerance určitých složek stravy např.kravského mléka) diferenciální diagnóza hyperbilirubinémie u kojenců a starších dětí, hepatitidy, kojení, výživa v druhém půlroce života, výživa v dalších věkových obdobích, obezita, poruchy příjmu stravy.
Kardiologie – vrozené srdeční vady, diferenciální diagnóza organického a funkčního šelestu, kardiomyopatie, arytmie a jejich řešení, hodnocení EKG křivky v jednotlivých věkových obdobích, ateroskleróza a poruchy metabolismu lipidů.
Pneumologie – TBC u dětí, bronchiolitis, „dlouho“ kašlající dítě (viz i 3.1 a – PLDD), komunitní bronchopneumonie – typický i jiný vyvolavatel, léčba, bronchopulmonální dysplazie – pozdní následek novorozenecké patologie.
Alergologie a klinická imunologie – atopie, základní vyšetření dítěte při podezření na atopii, atopický ekzém, pollinosa, astma bronchiale – léčba status astmaticus, často nemocné dítě – imunologický screening, nejčastější imunodefekty, alergický exantém – léčba, potravinová alergie – projevy, vyšetřovací postup.
Neurologie – normální psychomotorický vývoj a jeho závažné odchylky, diferenciální diagnóza poruch psychomotorického vývoje, DMO, ADHD, meningeální syndrom, záchvatová onemocnění u dětí, diferenciální diagnóza bezvědomí a křečí, bolesti hlavy – diferenciální diagnóza a diagnostický postup (viz i 3.1 a) – PLDD).
Hematologie a onkologie – normální KO v jednotlivých věkových obdobích, anémie, koagulační poruchy – vyšetřovací a diferenciálně diagnostický postup, hemoblastózy – časné klinické projevy, nejčastější nádorová onemocnění u dětí – časné klinické projevy, diferenciální diagnóza uzlinového syndromu, hematologické problémy u novorozenců, strategie užití transfuzních přípravků u novorozenců.
Poruchy metabolismu – nejčastější dědičné poruchy metabolismu, jejich klinické projevy, screening, vyšetřovací postup, střádavé choroby.
Akutní stavy - bezvědomí a křeče, dušení a respirační insuficience (příčiny, léčba, poruchy vnitřního prostředí), selhání krevního oběhu (příčiny, léčba), šokové stavy obecně (patofyziologie, léčebné postupy, infuzní léčba, perorální rehydratace – viz i 3.1 a) infekce a PLDD), otravy a péče o intoxikované dítě, drogová závislost, léčba intoxikace a abstinenčního stavu, komplexní péče o děti závislé na drogách. Syndrom náhlého úmrtí. Týrané a zanedbané dítě. Přednemocniční neodkladná péče, transport dítěte s ohrožením základních životních funkcí, záchranná služba.
Péče o dítě v České republice. Financování zdravotnictví, systém pojišťění. Právní odpovědnost dětského lékaře. Etika a morálka v pediatrii.
b) Praktické dovednosti = logbook:
Provedení zejména těchto odborných činností:
Ovládání uvedených dovedností a počty ÚPS jsou zaznamenávány v logbooku. Výkony označené * je možno si osvojit a zaznamenat i během pobytu na ARO, dětské JIP nebo na chirurgických odděleních.
Na závěr společného základu po 36 měsících bude na akreditovaném pracovišti, které bude pro lékaře v přípravě pracovištěm kmenovým, kontrola logbooku a písemný test ověřující, zda znalosti školeného odpovídají úrovni nezbytné pro uzavření společného základu a vstup do specializované přípravy.
3.2 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci specializované části v oboru dětská kardiologie
Teoretické znalosti
Praktické dovednosti
Praktické znalosti a dovednosti má v následujících oblastech:
Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
EKG ... 1000
24 hodinový záznam (Holter) ... 100
Kontroly pacientů s kardiostimulátorem – asistence ... 300
Echokardiografie transthorakální ... 1000
Echokardiografie transesofageální – asistence ... 50
Echokardiografie fetální ... 100
Zátěžové vyšetření - asistence ... 40
RTG hrudníku – popis ... 200
MRI nebo CT účast a interpretace ... 20
Srdeční katetrizace diagnostická - asistence ... 100
Srdeční katetrizace léčebná – asistence ... 25
Péče o ambulantní pacienty ... 1000
Péče o pacienty na lůžkovém oddělení ... 300
Péče o pacienty na JIP ... 50
4. Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem – záznamy o absolvované praxi a provedených výkonech do průkazu odbornosti v šestiměsíčních intervalech, event. logbooku.
b) Předpoklady přístupu k atestační zkoušce
c) Vlastní atestační zkouška
5. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Specializovaná způsobilost lékaře se specializací v oboru dětská kardiologie představuje soubor teoretických znalostí, praktických dovedností a zkušeností, které umožňují výkon samostatné práce v oboru dětské kardiologie.
Dosažení specializace v oboru zavazuje lékaře k soustavnému rozvíjení vlastních znalostí samostatným studiem, účastí na konferencích a sympoziích s problematikou dětské kardiologie a účastí na postgraduálních doškolovacích kurzech a pobytech.
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
v oboru
DĚTSKÁ NEFROLOGIE
1. Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání je získat znalosti a praktické dovednosti umožňující poskytovat komplexní zdravotní péči dětem s onemocněním ledvin a močových cest v nemocnici i ve specializovaných odborných ambulancích – odpovídá odbornosti charakterizované v materiálech EU jako dětská subspecializace. Uvedené schéma respektuje doporučení European Society for Paediatric Nephrology (dále ESPN).
2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou přijetí do specializačního vzdělávání v oboru dětská nefrologie je absolvování vzdělávacího programu v oboru dětské lékařství. Specializační vzdělávání v oboru dětská nefrologie trvá nejméně celkem 6 let a zahrnuje 5 let praxe v oboru dětské lékařství a další 1 rok v dětské nefrologii na akreditovaném pracovišti. Do 6 let přípravy lze započítat část přípravy z dětského lékařství, jestliže obsahovala osvojení znalostí a dovedností požadovaných pro přípravu k atestaci z dětské nefrologie, nejvýše však 1 rok před zařazením do oboru dětská nefrologie. Důraz bude kladen na osvojení všech praktických dovedností – viz úsek 3.2.
Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.
Povinná praxe:
24 měsíců - pobyt na pracovišti dětské nefrologie (doporučeno vystřídat dvě různá pracoviště),
z toho:
3 měsíce na pracovišti, kde se provádí eliminační metody a 1 měsíc v dialyzačně-transplantačním centru pro děti,
3 měsíce na pracovišti dětské urologie,
3 měsíce volného programu – doporučeno akreditované pracoviště pečující o dospělé nemocné s chorobami ledvin a močových cest, dietologie, JIP a ARO, psychologie a psychiatrie, kardiologie (diagnosa a léčba hypertenze).
3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností
Obecně: Dětský nefrolog si musí osvojit znalosti a dovednosti nezbytné ke zdravotní péči o děti s onemocněním ledvin a vývodných močových cest. Spolu s gynekology a neonatology působí jako konzultant v případě prevence vrozených nefropatií resp. uropatií u ještě nenarozeného dítěte.
1. Teoretické znalosti:
2. Praktické dovednosti:
3. Všeobecné požadavky
4. Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem - záznam o absolvované praxi a školicích akcích v průkazu odbornosti v šestiměsíčních intervalech, záznamy o provedených činnostech, výkonech v logbooku.
b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce - absolvování požadované praxe, výkonů, školicích akcí během školení.
c) Vlastní atestační zkouška
5. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Absolvent specializačního vzdělávání v oboru dětská nefrologie získává specializovanou způsobilost, která ho opravňuje k samostatnému výkonu činnosti jako dětský nefrolog působící v pediatrické lůžkové péči na specializovaných stanicích (úsecích, odděleních), pracující u lůžka, na specializované ambulanci nemocničního dětského oddělení, event. na specializovaných ambulancích v přednemocniční péči.
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
v oboru
DĚTSKÁ ONKOLOGIE A HEMATOONKOLOGIE
1. Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání je získat znalosti a dovednosti v diagnostice a léčbě dětí s krevními nemocemi a zhoubnými nádory v nemocniční i ambulantní praxi. Absolvent studia musí rovněž získat základní znalosti o teoretických základech a výzkumu těchto onemocnění a o praktickém provádění laboratorních metod, musí umět interpretovat výsledky laboratorních vyšetření. Absolvent studia musí dále rozumět principům klinických studií a znát jejich praktické provádění. Nedílnou součástí studia je pochopení etických problémů spojených s výzkumem a klinickou praxí.
2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou pro zařazení do specializačního vzdělávání v oboru dětská onkologie a hematoonkologie je absolvování vzdělávacího programu v oboru dětské lékařství.
Specializační vzdělávání v oboru dětská onkologie a hematoonkologie trvá celkem 6 let a zahrnuje 5 let odborné praxe v oboru dětské lékařství a další minimálně 1 rok v oboru dětská onkologie a hematoonkologie. Do doby 6 let lze započítat část přípravy z dětského lékařství, jestliže obsahovala osvojení znalostí a dovedností požadovaných pro přípravu k atestaci z dětské onkologie a hematoonkologie, nejvýše však 1 rok před zařazením do oboru dětská onkologie a hematologie. Důraz bude kladen na osvojení si praktických dovedností – viz modul 2.
Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.
2.1 Vlastní specializovaná praxe v oboru dětská onkologie a hematoonkologie - minimálně 2 roky, z toho alespoň 1 rok musí být zaměřen klinicky.
Specializační vzdělávání je navrženo ve formě modulů. Ve většině center bude probíhat několik modulů současně. Nebude-li školící pracoviště poskytovat školení v některé zvláštní oblasti, jako je například transplantace kostní dřeně, školenec bude muset absolvovat tuto část přípravy na jiném pracovišti. Uvedená doba trvání modulů je považována za minimální.
2.2 Základní program v oboru dětská onkologie a hematoonkologie
ModulMinimální doba trvání
Teoretická příprava, výzkum ... realizováno v průběhu 2 let
Praktická příprava ... realizována v průběhu 2 let, z toho:
Laboratorní hematologie ... 3 měsíce
Klinická nemaligní hematologie (včetně trombózy a hemostázy) ... 3 měsíce
Leukemie ... 3 měsíce
Transplantace krvetvorných buněk ... 2 měsíce
Nádory CNS ... 2 měsíce
Ostatní solidní nádory ... 4 měsíce
Radioterapie ... 1 měsíc
Flexibilní část přípravy vyhrazená k delší přípravě ve výše uvedených modulech či ve výzkumu6 měsíců
3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů
Neuroblastom, nefroblastom, sarkomy měkkých tkání a kostí, germinální nádory, retinoblastom, jaterní nádory, endokrinní a epiteliální nádory a další vzácné typy nádorů dětského věku, nádorová onemocnění specifická pro adolescenty a mladé dospělé vyžadující terapeutické postupy obvyklé v dětském věku.
Je doporučen studijní pobyt na imunologii. Účast ve výzkumu by neměla přesáhnout 6 měsíců. Obecně slouží tato doba k prohloubení znalostí uvedených v předchozích 8 modulech zejména se zaměřením na další profesionální zařazení (hematologie, transplantace, onkologie apod.). Zahraniční studijní pobyt je akceptován, uskuteční-li se na akreditovaných pracovištích.
Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
4. Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem na školicím akreditovaném pracovišti. Formou dokumentace je záznam o absolvované praxi v průkazu odbornosti. Záznamy o průběžném hodnocení školitelem pravidelně v šestiměsíčních intervalech. Úspěšné dokončení přípravy je potvrzeno školitelem.
b) Předpoklady přístupu k atestační zkoušce
c) Vlastní atestační zkouška
5. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Absolvent specializačního vzdělávání v oboru získává specializovanou způsobilost v dětské onkologii a hematoonkologii, tj. péči o tyto nemocné od 0 do 19 let života, výjimečně, v odůvodněných případech i dále, která ho opravňuje k samostatnému výkonu činnosti v rámci specializované léčebně preventivní péče v lůžkovém i ambulantním zařízení. Provádí konziliární činnost pro jiné obory a podílí se na vzdělávání specialistů v oboru dětská onkologie a hematoonkologie.
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
v oboru
DĚTSKÁ OTORINOLARYNGOLOGIE
1. Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání v oboru dětská otorinolaryngologie je příprava lékaře pro práci s dětským pacientem při ošetřování onemocnění v oblasti uší, nosního kompartmentu, dutiny ústní a měkkých částí krku, se zřetelem k epidemiologickým, diagnostickým i léčebným zvláštnostem v dětském věku. Významná pozornost je kladena na chápání významu jednotlivých onemocnění pro možnost vzniku dlouhodobých následků, depistáž onemocnění včetně vrozených vad, preventivní opatření a vyloučení nebo zmírnění trvalého poškození. Konečným cílem vzdělávání je osvojení potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností umožňujících samostatnou činnost specialisty v ambulantní péči a samostatnou činnost v lůžkové péči v rozsahu náplně vzdělávacího programu specializace.
2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.
Podmínkou pro získání specializace v oboru dětská otorinolaryngologie je absolvování vzdělávacího programu v oboru otorinolaryngologie, zařazení do oboru dětská otorinolaryngologie a absolvování další praxe minimálně 12 měsíců v dětské ORL, v celkové délce minimálně 7 let, z toho:
a) absolvování vzdělávacího programu v ORL – minimálně 72 měsíců
b) povinná praxe v oboru dětská ORL – minimálně 12 měsíců
z toho:
10 měsíců praxe na ORL pracovišti s dětským lůžkovým oddělením,
2 měsíce praxe na akreditovaném lůžkovém zařízení pro dětskou ORL,
c) doporučená doplňková praxe (fakultativní stáže)
2 měsíce praxe na dětském lůžkovém oddělení,
1 měsíc dětské ARO,
d) účast na vzdělávacích aktivitách
Pro získání specializace v oboru dětské ORL se započítává již absolvovaná praxe pro specializaci v ORL. Pro splnění podmínky získání znalostí odpovídající specializaci ORL (kompatibilita s požadovanou praxí EU) je potřeba předložit logbooky uvedené pro obor ORL i obor dětská ORL.
3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností
Náplní vzdělávacího programu dětské ORL je diagnostika, léčba, výzkum a prevence onemocnění a patologických stavů v ORL oblasti u dětí od novorozenců (včetně nedonošených a rizikových) až po adolescenty, tj. v indikovaných případech do 18 let. Speciální pediatrickou ORL problematiku tvoří:
V oblasti zažívacích a dýchacích cest - vrozené anomálie, např. stenózy hrtanu a průdušnice, rozštěpové vady, komplikovaná cizí tělesa, obstrukce dýchacích cest, např. záněty včetně epiglottitis, tracheotomie, zejména u nejmenších dětí a péče o dlouhodobé nosiče tracheostomické kanyly, traumata včetně kaustických poškození, rozštěpové vady a velofaryngeální insuficience, nádorová onemocnění u dětí, gastroezofageální reflux, vývoj a poruchy hlasu a řeči v dětském věku (včetně hyperkinetické dysfonie, zpěváckých uzlíků), papilomatóza hrtanu u dětí.
V oblasti ucha - vrozené anomálie, např. atrézie zvukovodu, mikroocie, cholesteatom zejména u nejmenších dětí, konzervativní i chirurgická léčba sluchových vad, rozvoj komunikačních schopností dítěte v návaznosti na sluchové poruchy, implantabilní sluchové pomůcky, vertigo, obrna lícního nervu, traumata lebky, především spánkové kosti, hnisavé intratemporální a intrakraniální komplikace středoušních zánětů, nádorová onemocnění.
V oblasti nosu, nosohltanu, paranazálních dutin - vrozené anomálie, např. choanální atrézie, funkční endoskopická chirurgie nosu a paranazálních dutin, hnisavé komplikace sinusitid, traumata včetně maxilofaciálních a frontobazálních, nádorová onemocnění.
V oblasti hlavy a krku - vývojové anomálie, např. branchiogenní, mediální krční cysty a píštěle, thymické cysty, onemocnění slinných žláz, hluboké krční abscesy, diferenciace rezistencí v oblasti krku včetně uzlinového syndromu, traumata, nádorová onemocnění.
Z foniatrického hlediska vývoj a poruchy hlasu a řeči v dětském věku (včetně hyperkinetické dysfonie), vývoj a poruchy komunikačního procesu u dětí při vadách sluchu, možnosti a cesty rehabilitace.
Pro dětského otorinolaryngologa jsou nezbytné i základní znalosti z následujících oblastí: vrozené i geneticky podmíněné vady, syndromy s projevy v ORL oblasti (např. CHARGE, ROBIN, trisomie 21, Turnerův sy), primární i sekundární imunodeficience (např. DiGEORGE), nemoci revmatické, např. KAWASAKI, cystická fibróza, koagulopatie, metabolické choroby (diabetes), endokrinní poruchy, nutriční poruchy, kongenitální anomálie kardiovaskulární, vývojové poruchy včetně mentální retardace, psychosociální problémy, včetně syndromu zneužívaného, týraného dítěte, rizika anestezie, základy resuscitace a intenzivní péče o děti.
Teoretické znalosti
Obecné - základní biologické hodnoty v závislosti na stáří dítěte; základy výživy kojenců, starších dětí; dávkování, formy léčivých přípravků u dětí; zobrazovací metody v dětské ORL; základy anestézie a resuscitace u dětí; specifické rysy vztahů dítě – zdravotník.
Otologie - vývoj spánkové kosti, zevního, středního a vnitřního ucha - prenatální a postnatální; vývojové vady (epidemiologie, etiologie, klinika, zásady léčby); základní genetické syndromy s projevy v ORL oblasti; záněty zevního ucha; záněty středouší (zvláštnosti etiologie, diagnostiky, kliniky zejména u dětí do 1 roku); recidivující otitidy; otitis media secretoria; adhezivní procesy středouší; imunologické, alergologické faktory ovlivňující kliniku otitid u dětí; komplikace otitid; zásady léčby otitid, prevence; vyšetřování sluchu u dětí (včetně využití objektivních metod); poruchy sluchu u dětí: typy, etiologie, možnosti léčby včetně sluchadel a implantačních technik.
Nos, vedlejší nosní dutiny (VDN) - vývoj a jeho poruchy (prenatální, postnatální); rhinitis, sinusitis (epidemiologie, etiologie, diagnostika, význam alergie, imunologických poruch, vrozené syndromy se vztahem k horním dýchacím cestám), mukoviscidóza, syndrom nepohyblivých řasinek; sinobronchiální syndrom; zásady léčby rinitid, sinusitid, prevence; rinogenní komplikace ( etiologie, diagnostika, klinika, léčba).
Hltan - fyziologie, patologie Waldeyerova kruhu, hypertrofie, záněty (angíny); akutní, chronické záněty hltanu (epidemiologie, etiologie, diagnostika, léčba); komplikace paratonzilární, parafaryngeální, uzlinové; sleep apnoe syndrom; zásady léčby chorob hltanu.
Hrtan, trachea, bronchy - vývoj a jeho poruchy (stenózy, klefty, jejich diagnostika, léčba), akutní, chronické stenózující choroby (etiologie, diagnostika, léčba), záněty - laryngitis, laryngotracheobronchitis (typy, etiologie, diagnostika, léčba), komplikace laryngitid a jejich řešení, zásady léčby jednotlivých typů laryngitid.
Zevní krk - vývoj branchiálního systému, vývojové anomálie (cysty, píštěle), diferenciální diagnostika rezistencí na krku, uzlinový syndrom.
Onkologie - zvláštnosti nádorů dětského věku obecně, epidemiologie nádorů ORL oblasti u dětí, lokalizace, histologické typy, základní staging, nádory benigní včetně teratomů, hemangiomů, lymfangiomů, angiofibrom nosohltanu, maligní nádory dětského věku, maligní lymfomy, diagnostika, léčba nádorů ORL oblasti u dětí z hlediska otolaryngologa.
Cizí tělesa v ORL oblasti u dětí - výskyt: ucho, nos, zažívací, dýchací trakt (diagnostika, léčba, komplikace).
Praktické dovednosti
Otologie - paracentéza, odsátí ze středouší (vždy s použitím mikroskopu), zavedení ventilačních trubiček, mastoidektomie.
Hltan - vyšetřování nosohltanu včetně rigidními a flexibilními optikami, AT, TE v celkové anestezii, stavění krvácení po AT, TE, ošetření paratonzilárního abscesu.
Hrtan, trachea, bronchy - nepřímá laryngoskopie, přímá laryngoskopie, laryngotracheobronchoskopie rigidní, flexibilní optikou, extrakce nekomplikovaných cizích těles, endotracheální intubace, tracheotomie u dětí.
Nos, VDN - punkce čelistní dutiny v celkové anestezii, ošetření nekomplikovaných poranění: repozice fraktury nosu, nosního septa, ošetření epistaxe: přední, zadní tamponáda, akutní řešení atrézie choan u novorozenců.
Zevní krk - punkce, incize, drenáž abscedující lymfadenitidy, exstirpace střední krční cysty, branchiogenní cysty.
Seznam, výčet provedených výkonů
Vyšetření úst, otoskopické, rinoskopické a vyšetření krku u dětí do 1 roku věku ... 100
Otomikroskopické vyšetření dětí v předškolním věku ... 250
Hodnocení komplexních audiometrických vyšetření u dětí do 4 let věku – OAE, BERA, SSEP, event. audiometrického vyšetření ... 20
Endoskopické vyšetření tracheobronchoskopické a ezofagoskopické ... 50
Chirurgické dovednosti v jednotlivých oblastech ORL u dětí:
Adenotomie za endoskopické kontroly ... 50
Tonzilektomie, ošetření peri, paratonsilárních abscesů ... 20
Zákroky v oblasti nosu a paranazálních dutinách ... 10
Zákroky na měkkých tkáních krku (mimo kožních lézí) ... 20
Odstraňování cizího tělesa bronchiálního stromu, jícnu ... 10
Zákroky v oblasti mastoideálního systému ... 15
Paracentéza u dítěte do jednoho roku věku ... 50
Zákroky na bubínku u dítěte (mimo paracentézy) ... 10
Zvláštní znalosti a znalosti z dalších oborů
Vyžaduje se znalost souvisejících onemocnění a diferenciálně diagnostických znalostí z dětského lékařství a z pediatrické problematiky oborů stomatologie, maxilofaciální chirurgie, oftalmologie, neurologie, endokrinologie, chirurgie, plastické chirurgie.
Dětské lékařství: je požadována především znalost léčby akutních stavů v dětském lékařství. Znalosti etiopatogeneze a diagnostiky těch onemocnění, která mají přímou souvislost s oborem otorinolaryngologie, především je-li nutná při jejich léčbě účast ORL odborníka. Zvláštní zřetel je kladen na zvláštnosti v pneumologii a gastroenterologii.
Chirurgie: jsou požadovány znalosti první lékařské pomoci včetně její organizace, schopnost organizovat týmovou práci. Znalosti z urgentní medicíny a medicíny katastrof. Znalosti z organizace záchranné služby. Ošetřování traumat v oblasti hlavy a krku, včetně základní chirurgické profylaxe. Diagnostika náhlých příhod břišních a život ohrožujících chirurgických onemocnění v rozsahu znalostí všeobecného lékaře. Znalosti antisepse a asepse a jejich praktické provádění. Znalost chirurgických technik (infuzní terapie se vztahem k vnitřnímu prostředí po chirurgické léčbě, léčba krevními deriváty včetně hygienicko-epidemiologických opatření).
Anesteziologie a resuscitace: kardiopulmonální resuscitace bez přístrojové i s přístrojovou podporou, zajištění dýchacích cest, intubace, koniotomie, tracheotomie. Kyslíková terapie, první lékařská pomoc při polytraumatech, úrazech elektrickým proudem, po fyzikálních únicích tepla, při utonutí, po škrcení a oběšení. Léčba šoků, a to i nechirurgických. Léčba metabolického rozvratu u dítěte. Farmakologie a farmakodynamika léčivých přípravků, používaných ke všem druhům znecitlivění. Diagnostika intoxikace těmito farmaky a její léčba. Základy léčby hemoragických šokových stavů. Defibrilace na zavřeném hrudníku.
Oční lékařství: ovládá znalosti diagnostiky a léčby orbitocelulitidy, endokrinní oftalmopatie, onemocnění slzných cest, léčba nádorových onemocnění oka a očních adnex ve spolupráci s očním lékařem. Ovládá léčebné postupy z traumatologie v oblasti stěny orbit.
Neurologie: má znalosti neurologické diagnostiky onemocnění především ve vztahu k vestibulární problematice. Diagnostika a neurologické projevy traumat lbi, tumorů CNS a příznaky nádorů v oblasti hlavy a krku s možnou neurologickou symptomatikou.
Radiodiagnostika: diagnostické metody, indikace – rtg vedlejších dutin nosních, znalost základních projekcí rtg lbi, rtg spánkových kostí, především se zřetelem ke zvláštnostem dětské lebky, vyšetření polykacích cest, plic. Ovládá základy sonografie krku, slinných žláz, uzlinového systému a měkkých tkání krku. Ovládá interpretaci výsledků scintigrafie, NMR a CT v oblasti hlavy a krku, indikaci a hodnocení arteriografie.
Farmakologie: znalosti farmakodynamiky léčivých přípravků používaných v léčbě ORL onemocnění, zvláště pak znalost antibiotické léčby zánětlivých onemocnění v ORL a ATB politiky ve vztahu k oboru. Balneologie a její uplatnění v otorinolaryngologii.
Foniatrie: Základní protetika v otorinolaryngologii (sluchadla, hlasová protetika). Rehabilitace a ergoterapie v oboru. Základy fonochirurgie. Péče o pacienty s kochleárním implantátem. Problematika poruch řeči u dětí.
Klinická onkologie: onkologická terapie (chirurgická i nechirurgická) nádorů v ORL oblasti u dětských a dospívajících pacientů.
4. Všeobecné požadavky
Znalosti základních právních předpisů platných ve zdravotnictví, orientace v systému zdravotní péče a pravidlech posudkového lékařství.
Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
5. Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem – v šestiměsíčních intervalech praxe ve vlastním oboru, u dalších oborů po ukončení stáže záznamem do průkazu odbornosti. Úloha a zodpovědnost školitele v oboru ORL je především charakterizována potvrzením seznamu výkonů, odpovídajícím realitě a dobrozdáním o praktických znalostech a dovednostech uchazeče, které jej opravňují k výkonu práce v rozsahu dané specializace.
b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce
c) Vlastní atestační zkouška
6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Absolvent specializačního vzdělávání v dětské ORL pracuje samostatně v ambulantním i lůžkovém zařízení, je oprávněn vést specializované lůžkové oddělení s dětskými pacienty, provádí konziliární vyšetření u dětských pacientů pro ostatní obory a podílí se na vzdělávání specialistů v oboru dětská otorinolaryngologie, je oprávněn provádět veškeré ambulantní výkony a operační zákroky u dětí v závislosti na akreditaci zařízení, ve kterém vykonává svou činnost.
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
oboru
DĚTSKÁ PNEUMOLOGIE
1. Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání je získat znalosti a dovednosti umožňující lékaři působit jako specialista dětský pneumolog, umožňující poskytovat komplexní zdravotní péči dětem a mladistvým s onemocněním respiračního ústrojí v nemocnici i ve specializovaných odborných ambulancích – odpovídá odbornosti charakterizované v materiálech EU jako dětská subspecializace.
2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou přijetí do specializačního vzdělávání v oboru dětská pneumologie je absolvování vzdělávacího programu v oboru dětské lékařství. Specializační vzdělávání v oboru dětská pneumologie trvá celkem 6 let a zahrnuje 5 let odborné praxe v oboru dětské lékařství a další minimálně 1 rok v oboru dětská pneumologie. Do doby 6 let lze započítat část přípravy z dětského lékařství, jestliže obsahovala osvojení znalostí a dovedností požadovaných pro přípravu k atestaci z dětské pneumologie, nejvýše však 1 rok před zařazením do oboru dětská pneumologie.
Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.
nejméně 6 měsíců specializované praxe v níže uvedené problematice a) - g) vždy v rozsahu odpovídajícímu potřebám školence:
a) laboratoř funkční diagnostiky (F/V, bronchoprovokační testy, bodyplethysmografie, analýza krevních plynů, měření kalibrace, interpretace výsledků, hygienické zásady, nácvik spolupráce – děti, rodiče),
b) bronchologie
flexibilní bronchoskopie u dětských pacientů všech věkových skupin – 50 asistencí, 25 bronchoskopií,
c) alergologie a imunologie
základy alergologické a imunologické diagnostiky včetně kožních testů,
d) zobrazovací metody
hodnocení a klinická interpretace rtg snímků, orientační hodnocení CT a MR plic a mediastina, indikace a orientační interpretace plicních scanů a sonografického vyšetření hrudníku,
e) vrozené anomálie respiračního traktu, diagnostika, terapeutické postupy, dlouhodobá péče, spolupráce s chirurgy,
f) léčebné postupy u všech akutních a chronických plicních chorob (asthma bronchiale, cystická fibróza, obstrukční projevy v 1. roce života, intersticiální plicní procesy, bronchopulmonální dysplazie a další perinatální respirační patologie, základy onkologické plicní diagnostiky v dětském věku, akutní i chronické plicní infekce – laryngitis, bronchitis, bronchiolitis, pneumonie a pneumonitidy, pleurální patologie, hnisavé afekce plicního parenchymu, empyemy, atd.),
g) tuberkulóza a problematika kalmetizace v dětském věku.
3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností
Je třeba si osvojit znalosti/dovednosti:
4. Všeobecné požadavky
Absolvent specializačního vzdělávání:
5. Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem - záznam o absolvované praxi a školicích akcích v průkazu odbornosti, záznamy o provedených činnostech a výkonech v šestiměsíčních intervalech,.
b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce
c) Vlastní atestační zkouška
6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Absolvent specializačního vzdělávání v oboru dětská pneumologie získává specializovanou způsobilost v oboru, která ho opravňuje k samostatnému výkonu činnosti jako dětský pneumolog působící v dětské lůžkové péči na specializovaných stanicích (úsecích, odděleních), pracující u lůžka, na specializované ambulanci nemocničního dětského oddělení nebo na specializovaných ambulancích v přednemocniční péči.
Absolvování specializačního vzdělávání zakončené atestací je podmínkou pro získání dalších funkčních kvalifikací opravňujících k samostatné a vedoucí práci na specializovaných úsecích – funkční diagnostika, dětská bronchologie apod. Tyto funkční kvalifikace nejsou automaticky získány absolvováním specializačního vzdělávání.
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
v oboru
DĚTSKÁ REVMATOLOGIE
1. Cíl specializačního vzdělávání
Tento program popisuje vědomosti, dovednosti a postoje nezbytné pro vzdělávání lékařů v oboru dětské revmatologie v souladu s doporučeními pediatrické sekce Evropské společnosti lékařských specialistů (UEMS).
2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou pro zařazení do oboru dětská revmatologie je absolvování vzdělávacího programu v oboru dětské lékařství. Specializační vzdělávání v oboru dětská revmatologie trvá celkem 6 let a zahrnuje 5 let odborné praxe v oboru dětské lékařství a další minimálně 1 rok v oboru dětské revmatologie na akreditovaném pracovišti. Do doby 6 let lze započítat nejvýše 1 rok vzdělávacího programu odpovídajícího vzdělávacímu programu z dětské revmatologie, který lékař absolvoval ve vzdělávacím programu z dětského lékařství. Důraz bude kladen na osvojení si praktických dovedností – viz 3. II. Povinné moduly.
Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.
Akreditovaná klinická pracoviště budou zaměřena na autoimunitní nemoci pojiva s lůžkovou a ambulantní základnou s celorepublikovou působností. Spolupracující vzdělávací pracoviště se bude zabývat imunologií, revmatologií dospělých, oftalmologií, dětskou revmatoortopedií, rehabilitací a fyzikální léčbou.
3. Rozsah požadovaných znalostí a dovedností
I. Struktura vzdělávacího programu
II. Povinné moduly
4. Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem – záznamy o průběhu praxe a prováděných výkonech do průkazu odbornosti, event. logbooku v šestiměsíčních intervalech.
b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce
c) Vlastní atestační zkouška
- 3 odborné otázky,
- obhajoba písemné práce,
5. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Specializovaná způsobilost představuje soubor znalostí, dovedností a postojů, který lékaře opravňuje k výkonu činnosti jako dětský revmatolog – specialista pečující o děti se systémovými chorobami pojiva.
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
v oboru
DĚTSKÁ UROLOGIE
1. Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání je získání teoretických znalostí a praktických dovedností, které umožňují samostatně vykonávat odbornou činnost urologa u dětí a dospívajících ve věku od 0-18 let a spolupodílet se na léčebném postupu u plodů se zjištěnou fetální uropatií.
2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě. Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.
Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru dětská urologie je ukončená specializace v oboru urologie. Lze též zpětně započítat odbornou praxi u lékařů se specializací v oboru dětská chirurgie, kdy specializační vzdělávání v oboru dětská urologie probíhá podle upraveného programu za účelem doplnění základní urologické erudice (viz dále). Podmínkou pro získání specializace v oboru dětská urologie je zařazení do tohoto oboru a absolvování praxe v minimální délce 2 let. Celková délka specializačního vzdělávání je minimálně 8 let.
a) povinná praxe v oboru
6 měsíců akreditované pracoviště dětské urologie,
9 měsíců lůžkové pracoviště dětské urologie pod vedením atestovaného dětského urologa.
Celá tato praxe probíhá pod dohledem školitele z akreditovaného pracoviště, přičemž školitel může mít přidělené pouze dva školence.
b) povinná doplňková praxe v dalších oborech
c) povinná účast na vzdělávacích aktivitách
3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů
a) Z vlastního oboru
Teoretické znalosti
Patogeneze, epidemiologie, diagnostika, prevence, konzervativní a chirurgická léčba a prognóza vrozených a získaných chorob uropoetického traktu dětského a dorostového věku, genitálního traktu u chlapce, intersexuálních stavů, přehled o genetice a embryogenezi vrozených vad urogenitálního traktu. Znalost zásad, techniky a hodnocení diagnostických metod užívaných v oboru. Znalost předoperační a pooperační péče u dětí všech věkových kategorií, znalost péče o dítě na vozíku. Znalost zásad farmakoterapie v dětském věku, zejména dávkování a vedlejších účinků léčivých přípravků.
Praktické dovednosti
Základní vyšetřovací způsoby v dětské urologii (standardní vyšetřování, vyšetření moče, endoskopie - alespoň 50 cystoskopií, ultrasonografie, uroradiologie, urodynamické vyšetření).
Zvládnutí transuretrální léčebné techniky, základní urologické operativy u dětí, zejména mikrochirurgické pyeloplastiky, heminefrektomie, nefrektomie, ureterektomie, antirefluxní operace močovodu, derivace moče (nefrostomie- punkční i otevřené, epicystostomie, ureterostomie, vezikostomie), rekonstrukční operace hypospadie, příp. i jiných anomálií dolních močových cest, pediatricko-andrologické operace. Řešení urgentních stavů.
Seznam a minimální počet provedených výkonů podmiňujících ukončení specializační průpravy z dětské urologie musí zahrnout minimálně 250 výkonů, které by měly být provedeny rovnoměrně v průběhu vzdělávacího programu. Lze započítat i výkony na dětech provedené v průběhu již ukončeného vzdělávacího programu z urologie či dětské chirurgie
Otevřené operace
Operace na ledvině a močovodu ... 40
Operace na měchýři a močové trubici ... 40
Operace novorozence či kojence (mimo výkony na zevním genitálu) ... 10
Operace zevního genitálu ... 120
Endourologie
Perkutánní nefrostomie (případně perkutánní extrakce konkrementu) ... 5
Perkutánní epicystostomie ... 10
Transuretrální operace na močovém měchýři či močové trubici ... 20
Laparoskopické operace (možná asistence) ... 15
Sondáž močovod včetně zavedení stentu ... 5
Extrakorporální litotripse u dětí (možná asistence) ... 10
b) Z ostatních oborů
Teoretické znalosti
Základní znalosti z dětské nefrologie, zejména ledvinného selhání, z endokrinologie nadledvin a pohlavních žláz, z dětské gynekologie, z oblasti anorektálních malformací, v problematice náhlých příhod břišních u dětí. Přehled o zásadách očkování u dětí. Znalosti z akutní medicíny u dětí: kardiopulmonální resuscitace, péče o pacienta v bezvědomí, šok, úžeh, úpal, otrava opioidy, péče o pacienta s poraněním lebky, crush syndrom, blast syndrom, úraz elektrickým proudem.
Praktické dovednosti
Aktivní provedení malých akutních chirurgických operací u dětí a dospívajících:
Apendektomie ... 5
Hernioplastik ... 5
Drobné chirurgické výkony (resutura rány, drenáž abscesu,
stavění krvácení apod.)
U lékařů se specializací v dětské chirurgii:
c) Vědecko-výzkumná činnost
Vyžaduje se publikační aktivita (první autor) alespoň jedné původní práce v recenzovaném českém či zahraničním časopise, vycházející též z výzkumné činnosti na akreditovaném pracovišti. Dále prezentace alespoň dvou sdělení (posteru či ústního sdělení) na konferenci s problematikou dětské urologie.
4. Všeobecné požadavky
5. Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem
Průběh specializačního vzdělávání je monitorován v průkazu odbornosti, kam každý školitel pravidelně (nejméně za 6 měsíců) nebo vždy po ukončení pobytu na pracovišti zapíše hodnocení, výčet získaných dovedností (viz logbook) a teoretických znalostí (ve formě studia časopisů, účasti na specializačních kurzech). Školitel zajistí, aby příprava byla všestranná, tj. postihla obor v celé své šíři, podle požadavků specializačního vzdělávání.
Výčet získaných dovedností je monitorován podle pokynů v Záznamu provedených výkonů (logbooku). Zápisy v Záznamu provedených výkonů musí být potvrzeny přednostou školicího pracoviště.
b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce
Přihlášku k atestační zkoušce doloží uchazeč údaji o léčebné, vědecké, pedagogické a zdravotně výchovné činnosti.
c) Vlastní atestační zkouška
6. Charakteristika činností, k nimž absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Lékař se specializací v dětské urologii je oprávněn provádět veškerou diagnostiku, léčbu a prevenci u dětí a dospívajících s urologickým onemocněním ve věku 0-18 let. Je oprávněn se spolupodílet na léčebném postupu u plodů se zjištěnou fetální uropatií.
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
v oboru
GERONTOPSYCHIATRIE
1. Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání je získání potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti prevence, diagnostiky, diferenciální diagnostiky, léčení a rehabilitace v oboru gerontopsychiatrie, které umožňují samostatnou činnost, případně řízení týmu v ambulantní a lůžkové péči.
2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou pro zařazení do oboru gerontopsychiatrie je absolvování vzdělávacího programu v oboru psychiatrie.
Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.
Celková délka přípravy v oboru gerontopsychiatrie je 6 roků, z toho absolvování vzdělávacího programu v oboru psychiatrie (5 let) a další odborné praxe v oboru gerontopsychiatrie v minimální délce 12 měsíců (6 měsíců na akreditovaném pracovišti), z toho:
a) povinná praxe v oboru
b) povinná doplňková praxe
2 měsíce na lůžkovém geriatrickém oddělení,
c) doporučená doplňková praxe
1 měsíc v ústavu sociální péče pro dospělé,
1 měsíc v léčebně dlouhodobě nemocných,
d) účast na vzdělávacích akcích
3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů
Znalosti z vlastních oborů
Dovede hodnotit somatické, psychologické, sociální a ekonomické faktory v etiologii a patogenezi psychických změn, reakcí a duševních poruch u jedinců staršího věku. Zná diagnostiku, diferenciální diagnostiku, léčení, rehabilitaci, prevenci a posudkové hodnocení těchto poruch s přihlédnutím k zvláštnostem daným věkem. Zná atypické a kombinované duševní poruchy ve stáří, vývoj psychických poruch vznikajících v dospělém věku a pokračujících do vyššího věku. Zná problematiku závislostí na psychoaktivních látkách a sexuálních poruch ve stáří. Zná indikace a hodnocení psychologických a dalších laboratorních vyšetřovacích metod. Zná základy orientačního interního a neurologického vyšetření. Zná základní právní předpisy a sociálně právní předpisy. Zná základy farmakoekonomiky a formální náležitosti lékařského předpisu.
Znalosti z hraničních a příbuzných oborů
Orientuje se v gerontologii a geriatrii, fyziologii, patofyziologii, genetice, klinické psychologii, v psychologii stárnutí, sociologii a sociální psychiatrii ve vztahu ke gerontopsychiatrii. Orientuje se v diagnostice a léčení základních interních, neurologických a sexuálních poruch jedinců vyššího věku.
Praktické dovednosti
Dokáže samostatně postupovat v diagnostice a diferenciální diagnostice psychických poruch ve stáří, vypracovat terapeutický a rehabilitační plán, posudkové zhodnocení a návrh na preventivní opatření. Umí organizačně a administrativně řídit a plánovat provoz všech typů gerontopsychiatrických zařízení. Ovládá odbornou výchovu lékařů, dalších zdravotnických pracovníků a realizaci opatření k podpoře zdraví (health promotion). Zvládá spolupráci s rodinou pacienta, jeho pracovištěm, orgány sociální péče a s veřejnými institucemi. Dokáže poskytovat konziliární služby jiným oborům, spolupracovat s praktickými lékaři a s různými zdravotnickými institucemi. Ovládá problematiku ochranného léčení a umí v praxi aplikovat základní právní a sociální předpisy.
Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
4. Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem a záznamy v průkazu odbornosti v šestiměsíčních intervalech,
b) Předpoklady přístupu k atestační zkoušce
c) Vlastní atestační zkouška
5. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Absolvent specializačního vzdělávání v oboru gerontopsychiatrie je oprávněn v plné šíři uskutečňovat odborné výkony v ambulantních i ústavních zařízeních. Je kvalifikován k výkonu konsiliárních služeb. Je schopen řídit pracovní tým a odborně vést lékaře a rovněž ostatní zdravotnické pracovníky.
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
v oboru
HRUDNÍ CHIRURGIE
1. Cíl specializačního vzdělávání
Cílem je příprava lékaře, který je schopen kvalifikovaně poskytnout pacientovi vysoce specializovanou chirurgickou péči. Každý lékař si musí být vědom toho, že získáním specializace se současně stává osobně odpovědným za volbu metod a postupů, a tím i za výsledek léčby, kterou jako specialista volil.
2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru hrudní chirurgie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.
Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.
Podmínkou pro získání specializace v oboru hrudní chirurgie je zařazení do oboru, absolvování společného chirurgického základu a dále specializovaného výcviku v celkové minimální délce 5 let, z toho:
2.1 Povinný chirurgický základ – minimálně 24 měsíců
a) povinná praxe v oboru
b) povinná doplňková praxe
2 měsíce interní lůžkové oddělení se spektrem výkonů odpovídajících vzdělávacímu programu,
c) účast na vzdělávacích aktivitách
povinný kurz Základní chirurgické postupy (po ukončení chirurgického základu) zakončený testem - 1 týden,
2.2 Vlastní specializovaný výcvik – minimálně 36 měsíců
Postup do specializovaného výcviku je podmíněn splněním všech požadavků stanovených pro povinný chirurgický základ.
a) povinná praxe v oboru
b) účast na vzdělávacích aktivitách
3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností
3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného chirurgického základu
Teoretické znalosti
Praktické dovednosti
Praktické dovednosti musí být rozvíjeny na domácích, resp. specializovaných pracovištích pod vedením přednostů, kteří stvrzují průběh praktického výcviku, včetně závěrečného zhodnocení do logbooku.
3.2 Rozsah teoretických znalostí a praktických dovedností požadovaných na konci specializovaného výcviku
Rozsah požadovaných teoretických znalostí je stále upravován v návaznosti na rozvoj oboru
Požadavek na operativu:
4. Všeobecné požadavky
Absolvent specializačního vzdělávání:
5. Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem/primářem - záznamy o absolvované praxi a školicích akcích v průkazu odbornosti v šestiměsíčních intervalech, záznamy o provedených výkonech v logbooku. Celkové hodnocení školitelem na konci povinného chirurgického základu a po ukončení specializovaného výcviku,
b) Předpoklady přístupu k atestační zkoušce
c) Vlastní atestační zkouška
6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Lékař se specializací v oboru hrudní chirurgie je oprávněn k provádění všech thorakochirurgických operací a je způsobilý jako vedoucí lékař oddělení, které se zabývá problematikou hrudní chirurgie.
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
v oboru
HYPERBARICKÁ MEDICÍNA A OXYGENOTERAPIE
1. Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání v oboru hyperbarická medicína a oxygenoterapie je získání specializované způsobilosti k provádění indikace a realizace léčby kyslíkem v přetlaku, tj. v léčebné barokomoře při inhalaci 100% medicinálního kyslíku, při respektování specifických bezpečnostních a provozních předpisů při práci s tlakovou nádobou s užitím čistého medicinálního kyslíku, se zvýšeným nebezpečím požáru a výbuchu.
2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.
Podmínkou pro získání specializace v oboru hyperbarická medicína a oxygenoterapie je absolvování vzdělávacího programu v některém z níže uvedených specializačních oborů, zařazení do oboru a absolvování další praxe v oboru v minimální délce 12 měsíců. Celková délka přípravy je minimálně 6 let, z toho:
a) absolvování vzdělávacího programu v oborech anesteziologie a resuscitace nebo chirurgie nebo vnitřní lékařství nebo neurologie nebo dětské lékařství nebo ortopedie nebo praktické lékařství pro dospělé nebo rodinné lékařství – minimálně 5 let,
b) 12 měsíců povinné specializované praxe v oboru hyperbarická medicína a oxygenoterapie a doplňkové praxe v dalších oborech z toho:
minimálně 6 měsíců na akreditovaném specializovaném pracovišti oboru, včetně rotace na ambulantních a lůžkových pracovištích,
2 týdny na specializovaném pracovišti kliniky nemocí z povolání,
minimálně 1 týden povinné doplňkové praxe na těchto odděleních: anesteziologie a resuscitace, interního lékařství, chirurgie, ortopedie, neurologie, ORL,
c) doporučená doplňková praxe
minimálně 1 týden praxe na očním oddělení a v ordinaci praktického lékaře pro dospělé,
d) účast na vzdělávacích aktivitách
3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů
4. Všeobecné požadavky
5. Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem – záznam o absolvované praxi (konkrétních činnostech na pracovišti) v průkazu odbornosti. Záznamy o průběžném hodnocení školitelem pravidelně v šestiměsíčních intervalech.
b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce
c) Vlastní atestační zkouška
6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Lékař se specializací v oboru hyperbarická medicína a oxygenoterapie je způsobilý k výkonu zejména těchto činností:
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
v oboru
CHIRURGIE
1. Cíl specializačního vzdělávání
Cílem je příprava lékaře, který je schopen kvalifikovaně poskytnout pacientovi chirurgickou péči. Každý lékař si musí být vědom toho, že získáním specializace se současně stává osobně odpovědným za volbu metod a postupů, a tím i za výsledek léčby, kterou jako specialista volil.
U lékaře se specializací z chirurgie se předpokládá schopnost zastávat samostatné nebo vedoucí místo v oboru a je proto nezbytné, aby vyhovoval níže uvedeným dalším požadavkům, ke kterým patří:
2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru chirurgie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.
Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.
Podmínkou pro získání specializace v oboru chirurgie je zařazení do oboru, absolvování společného chirurgického základu a dále specializovaného výcviku v celkové minimální délce 5 let, z toho:
2.1 Povinný chirurgický základ – minimálně 24 měsíců
a) povinná praxe v oboru
b) povinná doplňková praxe
2 měsíce interní lůžkové oddělení se spektrem výkonů odpovídajících vzdělávacímu programu,
c) účast na vzdělávacích aktivitách
2.2 Vlastní specializovaný výcvik – minimálně 36 měsíců
Postup do specializovaného výcviku je podmíněn splněním všech požadavků stanovených pro povinný chirurgický základ.
a) povinná praxe v oboru
22 měsíců na oddělení všeobecné chirurgie, z toho minimálně 12 měsíců na akreditovaném pracovišti,
b) povinná doplňková praxe - 14 měsíců na vybraných specializovaných pracovištích níže uvedených oborů, z toho:
2 měsíce - popáleninová medicína, plastická chirurgie (včetně chirurgie ruky),
1 měsíc - dětská chirurgie,
1 měsíc - neurochirurgie,
1 měsíc - hrudní chirurgie,
1 měsíc - urologie,
1 měsíc - cévní chirurgie,
1 měsíc - intenzivní péče a resuscitace,
6 měsíců - úrazová chirurgie (není-li součástí školicího chirurgického oddělení),
c) účast na vzdělávacích aktivitách
3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností
3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného chirurgického základu
Teoretické znalosti
Praktické dovednosti
Praktické dovednosti musí být rozvíjeny na domácích, resp. specializovaných pracovištích pod vedením přednostů, kteří stvrzují průběh praktického výcviku, včetně závěrečného zhodnocení do logbooku.
3.2 Rozsah teoretických znalostí a praktických dovedností požadovaných na konci specializovaného výcviku
Rozsah požadovaných teoretických znalostí je stále upravován v návaznosti na rozvoj oboru.
Ve vlastním oboru:
V oborech příbuzných a doplňkových:
Další znalosti:
Rozsah požadovaných praktických dovedností:
Praktické dovednosti musí být rozvíjeny na domácích, resp. specializovaných pracovištích pod vedením přednostů, kteří stvrzují průběh praktického výcviku do logbooku. Struktura a počty požadovaných provedených operačních výkonů jsou určeny po konzultacích s odbornými společnostmi.
Požadované praktické dovednosti:
Připouští se, aby výkony, které školenec nemůže pro jejich méně častý výskyt provést na nemocném, provedl na mrtvém za stejných kautel (školitel, asistence).
4. Všeobecné požadavky
Absolvent specializačního vzdělávání:
5. Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem/primářem - záznamy o absolvované praxi a školicích akcích v průkazu odbornosti (v šestiměsíčních intervalech), záznamy o provedených výkonech v logbooku. Celkové hodnocení školitelem na konci povinného chirurgického základu a po ukončení specializovaného výcviku.
b) Předpoklady přístupu k atestační zkoušce
c) Vlastní atestační zkouška
6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Získání specializace v oboru chirurgie opravňuje k provádění diagnosticko-chirurgické praxe v plném rozsahu všeobecné chirurgie. Umožňuje vykonávání vedoucí funkce, včetně funkce přednosty všeobecného chirurgického oddělení.
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
v oboru
INTENZIVNÍ MEDICÍNA
Definice oboru
Intenzivní medicína (IM) je komplexní zdravotní péče poskytovaná na oborových jednotkách intenzivní péče (JIP) a resuscitačních odděleních (AR, KAR) u nemocných po závažných operačních a invazivních výkonech, u nemocných a poraněných, ohrožených selháním základních životních funkcí nebo již s funkcemi selhávajícími. Cílem poskytované péče je udržení, podpora nebo dočasná náhrada a dosažení obnovy reverzibilně poškozených životních funkcí.
1. Cíl specializačního vzdělávání
Získání teoretických a praktických znalostí nezbytných pro poskytování optimální zdravotní péče nemocným ohrožených selháním životních funkcí nebo již s funkcemi selhávajícími.
Získání dostatečných klinických zkušeností v intenzivní medicíně a schopnosti převzít odpovědnost za nemocného v kritickém stavu, s přihlédnutím ke vzdělání v základním medicínském oboru.
Osvojení schopnosti racionálního použití diagnostických a léčebných postupů při respektování správné klinické praxe, dostupnosti zdrojů a základních etických principů medicíny.
Uplatňování etických principů u nemocných s ireverzibilním selháním životních funkcí.
Schopnost adekvátního psychologického přístupu a komunikace s příbuznými nemocných.
Rozvoj schopnosti administrativního řízení procesu poskytování péče.
Cílené formování osobnosti schopné kombinovat ochotu k týmové spolupráci se schopností samostatného rozhodnutí v konkrétní situaci v intenzivní péči.
2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru intenzívní medicína je absolvování vzdělávacího programu v některém z následujících oborů: anesteziologie a resuscitace, vnitřní lékařství, chirurgie, dětské lékařství, kardiologie, neurologie, tuberkulóza a respirační nemoci. Výjimečně po individuálním posouzení žádosti uchazeče lze povolit zařazení do specializačního oboru intenzivní medicína i lékařům se specializací v jiných oborech.
Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.
Podmínkou pro získání specializace v oboru intenzívní medicína je absolvování vzdělávacího programu v jednom z uvedených oborů, zařazení do oboru a absolvování další odborné praxe v rozsahu 24 měsíců, v celkové minimální délce 7 let, z toho:
a) absolvování vzdělávacího programu - minimálně 5 let
v oboru anesteziologie a resuscitace, vnitřní lékařství, chirurgie, dětské lékařství, kardiologie, neurologie, tuberkulóza a respirační nemoci,
b) povinná praxe v oboru – minimálně 24 měsíců
3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností
Seznam léčebných a diagnostických výkonů prakticky provedených v průběhu pobytu na akreditovaném pracovišti IM
Tracheální intubace (50),
Tracheostomie (10),
Konitomie (1 – kadaver),
Drenáž PNO (5),
Zavedení arteriálního katétru (20),
Zavedení CVP katétru (30),
Zavedení PA katétru (10),
Zavedení HD katétru (5),
Kardioverze a defibrilace (5),
Zevní stimulace (1),
Drenáž hrudníku – tekutina (5),
Zavedení NG sondy (20),
Zavedení močového katétru (10),
Lumbální punkce (10).
4. Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem - záznam o absolvované praxi (konkrétních činnostech na pracovišti) v průkazu odbornosti a logbooku v šestiměsíčních intervalech,
b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce
c) Vlastní atestační zkouška
5. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Lékař se specializovanou způsobilostí v oboru intenzivní medicína je schopen samostatně pracovat na resuscitačních odděleních, jednotkách intenzivní péče anebo na pooperačních odděleních a poskytovat komplexní zdravotnickou péči pacientům bez rozdílu věku ohrožených selháním základních životních funkcí nebo již s funkcemi selhávajícími.
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
v oboru
KARDIOCHIRURGIE
1. Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání je získání adekvátních teoretických znalostí a dostatečných praktických zkušeností umožňujících absolventovi vzdělávání provádět samostatně vysoce specializované výkony v oboru.
2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru kardiochirurgie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.
Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.
Podmínkou pro získání specializace v oboru kardiochirurgie je absolvování 24 měsíců společného chirurgického základu a minimálně 60 měsíců další praxe na akreditovaném kardiochirurgickém pracovišti v celkové minimální délce 7 let, z toho:
2.1 Povinný chirurgický základ – minimálně 24 měsíců
a) povinná praxe v oboru
b) povinná doplňková praxe
2 měsíce interní lůžkové oddělení se spektrem výkonů odpovídajících vzdělávacímu programu,
c) účast na vzdělávacích aktivitách
2.2 Specializovaný výcvik v kardiochirurgii – minimálně 60 měsíců
a) povinná praxe v oboru
b) povinná doplňková praxe v dalších oborech
5 měsíců JIP na kardiochirurgii,
3 měsíce cévní chirurgie,
2 měsíce mimotělní oběh,
2 měsíce kardiologie získaných nebo vrozených vad,
c) doporučená doplňková praxe
3 měsíce na zahraničním pracovišti v rámci přípravy na základním oddělení,
d) účast na vzdělávacích aktivitách
3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností
3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného chirurgického základu
Teoretické znalosti
Praktické dovednosti
evakuace ascitu,
Praktické dovednosti musí být rozvíjeny na domácích, resp. specializovaných pracovištích pod vedením přednostů, kteří stvrzují průběh praktického výcviku, včetně závěrečného zhodnocení do logbooku.
3.2 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci specializovaného výcviku
Teoretické znalosti
Praktické dovednosti
1. Hodnocení laboratorních a funkčních vyšetření používaných v kardiochirurgii.
2. Standardní kardiochirurgické výkony
3. Zásady pooperačního ošetřování
Požadované výkony
V kardiochirurgii dospělých:
Revaskularizace myokardu a řešení komplikací ICHS ... 200
Výkony na chlopních ... 50
Ostatní výkony v mimotělním oběhu ... 25
Asistence při výkonech na hrudní aortě ... 25
V dětské kardiochirurgii
Vrozené vady v plném rozsahu ... 300
4. Všeobecné požadavky
Základní znalosti právních předpisů platných ve zdravotnictví a systému zdravotní péče.
Minimálně 1 publikace v domácím nebo zahraničním odborném časopise s autorstvím na prvním místě.
Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
5. Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem – záznam o prováděných výkonech a činnostech do logbooku, pravidelné (v šestiměsíčních intervalech) hodnocení odborné praxe během společného chirurgického základu ukončeného úspěšným absolvováním písemného testu a specializovaného výcviku.
b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce
c) Vlastní atestační zkouška
6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Absolvent specializačního vzdělávání v oboru kardiochirurgie získal způsobilost k výkonu činnosti jako samostatně pracující kardiochirurg.
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
v oboru
KARDIOLOGIE
1. Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání je získání potřebných teoretických i praktických znalostí a dovedností v oblasti prevence, diagnostiky, diferenciální diagnostiky a léčby kardiovaskulárních chorob, umožňujících samostatnou ambulantní i lůžkovou práci kardiologa v celém rozsahu tohoto oboru.
2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru kardiologie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.
Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.
Podmínkou pro získání specializace v oboru kardiologie je zařazení do oboru, absolvování společného interního základu a specializované praxe v minimální celkové délce 6 let, z toho:
2.1 Povinný interní základ – minimálně 24 měsíců
a) povinná praxe v oboru
18 měsíců na standardním lůžkovém interním oddělení s neselektovaným příjmem nemocných, z toho:
3 měsíce na JIP,
3 měsíce na příjmové ambulanci pod odborným dohledem,
b) povinná doplňková praxe
1 měsíc pneumologie,
1 měsíc hematologie a transfúzní lékařství,
1 měsíc neurologie,
1 měsíc infekční lékařství,
2 měsíce chirurgie (převážně příjmová chirurgická ambulance),
c) doporučená doplňková praxe
2 měsíce anesteziologie a resuscitace,
1 měsíc rehabilitační a fyzikální medicína,
1 měsíc geriatrie.
Výcvik probíhá na standardních interních odděleních resp. klinikách s nepřetržitým a neselektovaným příjmem nemocných a dostatečně velkým spádovým územím. Pracoviště disponují náležitým personálním a přístrojovým vybavením a zázemím pro školence. Doplňková praxe probíhá na příslušných odděleních téže nebo i jiné nemocnice.
d) účast na vzdělávacích aktivitách
2.2 Vlastní specializovaný výcvik – minimálně 48 měsíců
Postup do specializovaného výcviku je podmíněn splněním všech požadavků stanovených pro výcvik v rámci povinného interního základu.
Specializační vzdělávání v kardiologii probíhá po celou dobu výhradně na kardio-centrech, kardiologických pracovištích v nemocnicích, provozujících i kardiochirurgii, z toho minimálně 12 měsíců na akreditovaných kardiologických pracovištích. Tato kardiologická pracoviště svým odborným vedením a vybavením zaručují výchovu i praktický výcvik v kardiologii v celém rozsahu tohoto oboru a umožní uchazečům i pobyt na kardio-chirurgickém oddělení.
a) povinná praxe v oboru
12 měsíců kardiologické lůžkové oddělení,
6 měsíců koronární jednotka,
3 měsíce arytmologické oddělení a elektrofyziologický / kardiostimulační sál,
6 měsíců oddělení neinvazivní kardiologie,
3 měsíce kardiochirurgie,
3 měsíce katetrizační sál (oddělení invazivní kardiologie),
3 měsíce lůžkové oddělení anesteziologie a resuscitace,
12 měsíců kterékoli z uvedených oddělení podle potřeby školicího pracoviště s přihlédnutím k zájmu uchazeče (během této doby se uchazeč může již pod odborným vedením školitele profilovat k jednotlivých subspecializacím v rámci kardiologie),
b) účast na dalších vzdělávacích aktivitách
3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností
3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného interního základu (před vstupem do vlastní specializační přípravy na kardiologickém pracovišti)
Vlastní obor:
Základní cíle povinného interního základu:
Kardiologie - má ovládat kromě fyzikálního i základní funkční vyšetření srdce a periferní cirkulace, interpretaci elektrokardiogramu včetně diagnózy nejdůležitějších arytmií, základy ostatních neinvazivních a invazivních vyšetřovacích metod. Má znát etiopatogenezi, klinický obraz, diagnostiku a léčbu nejčastějších kardiovaskulárních onemocnění, zejména arteriální hypertenze, ischemické choroby srdeční včetně akutního infarktu a jeho komplikací, arytmií, chorob periferních tepen a žil, plicní embolie a ostatních akutních kardiovaskulárních příhod, včetně kardiogenního šoku, plicního edému, akcelerované hypertenze, disekce aneuryzmatu aorty, tamponády perikardu a diferenciální diagnostiku synkop i možnosti vyšetření. Dále má ovládat základní diagnostiku a léčbu nejčastějších vrozených a získaných srdečních vad, endokarditidy, myokarditidy a perikarditidy. Má prokázat znalosti farmakoterapie nemocí srdečních a cévních, současné možnosti nefarmakologické léčby, zejména z oblasti katetrizačních metod, dočasné a trvalé kardiostimulace, intervenční radiologie a kardiochirurgie. Má být obeznámen s novými poznatky v oblasti aterosklerózy, jejich rizikových faktorů a možnostmi prevence kardiovaskulárních onemocnění.
Pneumologie - má znát patofyziologii dýchání, základní parametry spirometrických vyšetření a krevních plynů, interpretaci rtg nálezu a základy ostatních diagnostických a terapeutických metod v pneumologii, včetně oxygenoterapie. Z akutních příhod musí ovládat zejména diagnostiku a léčbu pneumotoraxu, astmatického záchvatu, rozsáhlých forem pneumonií, akutního respiračního selhání, obstrukce horních dýchacích cest. Pozornost musí věnovat zejména nejčastějším plicním onemocněním jako jsou plicní záněty, chronická obstrukční plicní nemoc, tuberkulóza, chronické astma, bronchiektázie, nádory plic a dále diagnostice a léčbě chronické respirační insuficience.
U onemocnění pohrudnice má zvládnout navíc hrudní punkci a aspiraci výpotku k laboratorním vyšetřením. Má znát klinické projevy a diagnostiku intersticiálních plicních nemocí, empyému, syndromu spánkové apnoe a možnosti léčby. Musí umět provést diferenciální diagnostiku nejčastějších projevů plicních nemocí jako je dušnost, kašel, expektorace, bolesti na hrudníku, hemoptýza. Má znát základy epidemiologie a dispenzarizace plicních nemocí.
Gastroenterologie - má ovládat klinický obraz, diferenciální diagnostiku, léčbu a prevenci nejčastějších gastrointestinálních onemocnění: onemocnění jícnu, vředové choroby žaludku a dvanáctníku, chorob jater, žlučníku a žlučových cest, slinivky, tenkého i tlustého střeva. Zvláště se musí obeznámit s diagnostikou a diferenciální diagnostikou náhlých příhod břišních i diagnostikou a terapeutickými přístupy u krvácení z gastrointestinálního traktu. Zvláštní pozornost musí věnovat časné diagnostice nádorů trávicího ústrojí a konečníku. Má znát interpretaci hlavních laboratorních, rtg a ultrasonografických vyšetření, dále indikace a kontraindikace endoskopických vyšetření, má být obeznámen s možnostmi současných léčebných endoskopických zákroků i ostatních vyšetřovacích a léčebných metod používaných v gastroenterologii. Má znát i základní indikace k chirurgickému řešení chorob GIT.
Hepatologie - má zvládnout diagnostiku, diferenciální diagnostiku, terapii i prevenci jaterních chorob, má znát typy žloutenek i raných a pozdních stadií chronických jaterních onemocnění včetně časných stadií jaterních selhání.
Revmatologie - má znát klinické projevy nejčastěji se vyskytujících revmatických onemocnění, jejich diagnostiku a diferenciální diagnostiku včetně interpretace laboratorních testů. Dále má znát základy farmakoterapie revmatických onemocnění, možnosti léčby fyzikální, komplexní rehabilitace a léčby chirurgické. Má se obeznámit s možnostmi prevence u revmatických onemocnění.
Nefrologie - má ovládat klinický obraz a léčbu onemocnění ledvin a vývodných cest močových včetně diferenciální diagnostiky nefrotického syndromu, nefrogenní hypertenze, nefrolitiázy, diagnostiku a léčbu glomerulonefritid a intersticiálních nefritid. Dále by měl ovládat základní diferenciální diagnostiku selhání ledvin, základní principy hemodialýzy a peritoneální dialýzy. Měl by též prokázat znalosti dávkování léčivých přípravků u nemocných se snížením renálních funkcí (vylučování léčivých přípravků, nežádoucí účinky, nefrotoxicita léčivých přípravků apod.). Dále musí ovládat základní principy funkčního vyšetřování ledvin, zejména vyšetřování a interpretaci glomerulární filtrace a koncentrační schopnosti ledvin. Musí znát indikace a kontraindikace biopsie ledvin a základní problematiku transplantací ledvin.
Endokrinologie - má znát základní funkce žláz s vnitřní sekrecí a jejich poruchy, klinický obraz onemocnění hypotalamohypofyzárního systému, štítné žlázy, příštítných tělísek a nadledvin, jejich laboratorní diagnostiku a principy léčby, a to i s ohledem na ovlivnění akutních, život ohrožujících stavů u endokrinních chorob. Má znát i účast endokrinního systému při vzniku a rozvoji jiných onemocnění. Musí mít i základní vědomosti o léčbě hormony a znát rizika s tím spojená.
Diabetologie - má znát diagnostiku a klinický obraz inzulin dependentního a non-dependentního DM, léčbu inzulinem a perorálními antidiabetiky. Má znát kritéria kompenzace diabetu, diagnostiku a léčbu hyperglykemického a hyperosmolárního kómatu, hypoglykemické stavy, akutní a pozdní diabetické komplikace a jejich léčbu.
Metabolismus a výživa - má znát základy hlavních metabolických pochodů a jejich regulací, diagnostiku a léčbu poruch vnitřního prostředí, principy racionální výživy, etiopatogenezi a diferenciální diagnostiku výživových poruch a některých enzymopatií, principy jejich léčby, dietoterapii a základy enterální a parenterální výživy.
Hematologie - má prokázat znalosti celého spektra krevních nemocí i sekundárního postižení krvetvorby. Má znát indikace hematologických vyšetření morfologických, hemokoagulačních a imunologických a jejich užití v diferenciální diagnostice. Má mít základní znalosti o současných možnostech léčby hematoonkologických onemocnění. V oboru transfúzní lékařství má zvládnout příslušné požadavky dané obecnou náplní interního základu se zvláštním důrazem na znalost biologických účinků transfúze krve a jejich složek, indikací transfúze a transfúzní techniky, prevence, diagnostiky a léčby posttransfúzních komplikací.
Klinická alergologie a imunologie - má mít základní znalost o imunitním systému a jeho fyziologické funkci. V oblasti patologie imunity pak teoretické základy alergie, stavů imunitní nedostatečnosti a autoimunitních chorob, znát klinickou symptomatologii těchto stavů a možnosti její laboratorní diagnostiky a léčby.
Onkologie - musí ovládat principy časné diagnostiky nádorů. Musí znát rizikové faktory vzniku nádorů a možnosti event. prevence. Musí být seznámen s možnostmi současné léčby nádorových onemocnění.
Geriatrie – má se obeznámit s diagnózou, léčbou a prevencí častých onemocnění pozdního věku, např. mozkové cévní příhody, arteriální hypertenze, Parkinsonovy choroby, demence, artrózy, osteoporózy atd. Dále se seznámí s problematikou nespecifických problémů stáří, jako jsou závratě a pády, močová inkontinence, imobilita, dekubity, poruchy paměti a v neposlední řadě také úskalími medikamentózní léčby, iatrogenním poškozením léčivými přípravky a základy geriatrické rehabilitace a geriatrického ošetřovatelství.
Klinická farmakologie - musí znát základní údaje o farmakologii a farmakoterapeutickém použití léčivých přípravků potřebných pro léčbu vnitřních nemocí. Zejména musí ovládat indikace, kontraindikace, hlavní nežádoucí účinky a základy kinetiky léčivých přípravků používaných v léčbě nejčastějších vnitřních onemocnění.
Infekční lékařství - má znát etiologii, patogenezi, klinický obraz a terapii běžně se vyskytujících onemocnění virových, bakteriálních, parazitárních a mykotických. Pozornost musí věnovat hlavně vyšetření febrilního pacienta, rozpoznávání urgentních infekčních situací včetně septických stavů, nosokomiálním infekcím, infekcím u imunokompromitovaných nemocných a postupům u teploty nejasného původu. Dále má ovládat základy interpretace mikrobiologických vyšetření, nejčastěji užívané antimikrobiální léky, dávkování, způsoby aplikace, průnik do jednotlivých orgánů. Má být obeznámen s možnostmi kontroly infekčních onemocnění ve společnosti včetně epidemiologie, přenosu a prevence.
Pro stanovení komplexní terapie má prokázat základní znalosti pro sestavení celkového režimu nemocného, jehož součástmi jsou:
Absolvent interního základu musí prokázat i znalosti z jiných oborů, v rozsahu nutném ke správnému stanovení diagnózy a diferenciální diagnózy a k rozhodnutí o účelné terapii.
Neurologie má být schopen neurologické anamnézy u pacienta s neurologickými projevy, základního neurologického vyšetření se závěrem pravděpodobné lokalizace neurologického poškození, dokázat klinicky vyhodnotit časté neurologické projevy jako jsou bolesti hlavy, závratě, křeče, bezvědomí, zmatenost, mimovolní pohyby, parestézie, bolesti. Má být obeznámen se základy vyšetřovacích technik v neurologii, s diagnostikou a léčbou nejčastějších neurologických onemocnění, zejména diagnostikou a léčbou urgentních neurologických situací.
Anesteziologie a resuscitace – osvojí si základy resuscitační péče včetně intubace, umělé plicní ventilace a dalších základních postupů v tomto oboru.
Rehabilitace – obeznámí se se základní terminologií dle definice WHO, s vyhodnocováním rehabilitačního potenciálu ve vztahu k neurologickým onemocněním, stavům po úrazech, chronických muskuloskeletálních onemocněních a následků a komplikací těchto onemocnění např. bolest, kontraktury, deformity, infekce, stres, poruchy výživy apod. Obeznámí se s možnostmi léčby těchto poruch např. lokální injekční technikou, používáním zdravotnických prostředků, obeznámí se s týmem nelékařských spolupracovníků (klinický psycholog, sociální pracovník, logoped apod.).
Chirurgie – má se obeznámit s klinickými a laboratorními projevy nejčastějších chirurgických onemocnění s důrazem na diferenciální diagnostiku akutních břišních příhod a ošetřováním nejčastějších úrazů. Má se obeznámit s možnostmi léčby chirurgických onemocnění včetně endoskopických a laparoskopických technik. Musí znát rizika interních onemocnění ve vztahu k chirurgickým zákrokům, význam interních předoperačních vyšetření a konziliární činnosti internisty v chirurgických oborech.
Praktické znalosti:
Absolvent společného interního základu má ovládat techniku některých diagnostických a terapeutických výkonů jako je vyšetření per rectum, rektoskopie, punkce hrudníku, břišní dutiny (ascitu), sternální a lumbální punkci, punkci kolenního kloubu, cévkování močového měchýře, zavádění žaludeční a duodenální sondy, zavedení Sengstakenovy sondy, provést výplach žaludku, odsávání sekretu z dýchacích cest a techniku kardiopulmonální resuscitace. Musí umět zavést žilní kanylu a dlouhodobou péči o ni, péči o centrální žilní katétr a měření centrálního žilního tlaku (blíže logbook). Během výcviku má v době pobytu na lůžkových odděleních školenec na starosti minimálně 6 a maximálně 20 lůžek.
3.2 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci specializovaného výcviku v kardiologii
Uchazeč o specializaci musí ovládat etiologii, patogenezi, kliniku, diagnostiku i diferenciální diagnostiku, terapii i prevenci chorob oběhu krevního včetně nových poznatků v oboru.
Musí prokázat:
a) zejména důkladnou znalost:
b) podrobnou znalost v těchto klinických okruzích problémů:
výskyt, patogeneze, patologická fyziologie, diagnostika, léčba a prevence zejména těchto stavů:
c) znalost doporučení pro diagnostické a terapeutické postupy některých kardiovaskulárních onemocnění ("guidelines") České kardiologické společnosti a Evropské kardiologické společnosti,
d) ovládání:
e) dobrou znalost zejména:
f) ovládání zvláštností v symptomatologii, diagnostice i diferenciální diagnostice, terapii i posuzování u starších nemocných,
g) ovládání posudkové činnosti při krátkodobé i dlouhodobé pracovní neschopnosti pro všechny posudkové účely v oboru kardiologie.
3.3 Rozsah požadovaných praktických dovedností
Uchazeč o specializaci musí prokázat tyto praktické dovednosti a znalosti:
a) aktivní ovládání pomocných vyšetřovacích metod:
b) interpretace vyšetřovacích metod:
c) ovládání diagnostických nebo léčebných výkonů:
Kanylace centrální žíly
předložení jmenného seznamu nejméně 20 pacientů, u nichž uchazeč provedl samostatně kanylaci centrální žíly.
Dočasná transvenózní kardiostimulace
předložení jmenného seznamu nejméně 5 pacientů, u nichž uchazeč provedl samostatně zavedení dočasného kardiostimulátoru.
Elektrická kardioverze
předložení jmenného seznamu nejméně 5 pacientů, u nichž uchazeč provedl elektrickou kardioverzi.
Echokardiografie
předložení jmenného seznamu nejméně 300 pacientů, u nichž uchazeč provedl a interpretoval echokardiografické vyšetření.
Zátěžové testy
předložení jmenného seznamu nejméně 150 pacientů, u nichž uchazeč samostatně provedl a interpretoval zátěžové EKG.
Holterovské EKG
předložení jmenného seznamu 50 pacientů, u nichž uchazeč provedl a samostatně interpretoval Holterovské EKG.
Asistence při dalších výkonech
Zkušenosti s indikacemi, kontraindikacemi, komplikacemi a terapeutickými důsledky (asistence při výkonu): pravo- a levostranná srdeční katetrizace - 25, koronarografie - 50, PCI - 25, invazivní elektrofyziologie s RFA - 10, metody nukleární kardiologie - 10.
Seznamy nemocných musí obsahovat číslo chorobopisu a další data výkonů tak, aby v případě kontroly bylo možné ověřit jejich pravost.
Seznamy musí být ověřeny vedoucím pracoviště (primářem či přednostou), na kterém byly provedeny. V nemocniční dokumentaci těchto nemocných musí být jasně uvedeno, že sledovaný výkon provedl skutečně uchazeč.
4. Všeobecné požadavky
Absolvent specializačního vzdělávání:
5. Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem - záznam o absolvované praxi a školicích akcích v průkazu odbornosti (v šestiměsíčních intervalech), záznamy o provedených činnostech, výkonech v logbooku. Celkové zhodnocení na konci povinného interního základu a jeho záznam v logbooku.
b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce
c) Vlastní atestační zkouška
6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Specialista v oboru kardiologie musí (vedle výše uvedených znalostí a dovedností v oboru) též znát koncepci oboru kardiologie, dále organizační, administrativní a hospodářské povinnosti ve smyslu organizačního a provozního řádu a dalších předpisů tak, aby dovedl:
Specialista v oboru prokáže schopnosti postgraduálního vzdělávání v oboru kardiologie pro praktické lékaře alespoň v místě působení a žádoucí je publikační a přednášková činnost v oblasti kardiovaskulárních chorob.
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
v oboru
KLINICKÁ ONKOLOGIE
1. Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání v oboru klinická onkologie je získání specializované způsobilosti osvojením potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti prevence, diagnostiky, terapie a komplexní podpůrné léčby u nemocných s nádorovým onemocněním umožňujících samostatnou činnost v ambulantní i nemocniční sféře. Specialista v oboru klinická onkologie musí být schopen integrace používaných léčebných modalit a plnit roli vedoucího týmu pro diagnostiku a léčbu nádorových onemocnění.
2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru klinická onkologie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.
Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.
Podmínkou pro získání specializace v oboru klinická onkologie je zařazení do oboru a absolvování společného interního základu a specializované praxe v celkové minimální délce 5 let praxe, z toho:
2.1 Povinný interní základ – minimálně 24 měsíců
a) povinná praxe v oboru
18 měsíců na standardním lůžkovém interním oddělení s neselektovaným příjmem nemocných, z toho:
3 měsíce na JIP,
3 měsíce na příjmové ambulanci pod odborným dohledem,
b) povinná doplňková praxe
1 měsíc pneumologie,
1 měsíc hematologie a transfúzní lékařství,
1 měsíc neurologie,
1 měsíc infekční lékařství,
2 měsíce chirurgie (převážně příjmová chirurgická ambulance),
c) doporučená doplňková praxe
1 měsíc dermatovenerologie,
1 měsíc psychiatrie,
1 měsíc rehabilitační a fyzikální medicína,
1 měsíc geriatrie.
Výcvik probíhá na standardních interních odděleních resp. klinikách s nepřetržitým a neselektovaným příjmem nemocných a dostatečně velkým spádovým územím. Pracoviště disponují náležitým personálním a přístrojovým vybavením a zázemím pro školence.
d) účast na vzdělávacích aktivitách
2.2 Vlastní specializovaný výcvik v oboru klinická onkologie – minimálně 36 měsíců
Postup do specializovaného výcviku je podmíněn splněním všech požadavků stanovených pro výcvik v rámci povinného interního základu.
a) povinná praxe v oboru – minimálně 12 měsíců na akreditovaném pracovišti
2 týdny oddělení dětské onkologie,
1 měsíc oddělení hematoonkologie s akreditací pro transplantační program,
b) povinná doplňková praxe
3 měsíce radioterapie,
2 měsíce gynekologie,
1 měsíc urologie,
c) doporučená doplňková praxe
1 měsíc ORL,
1 měsíc klinická farmakologie.
Povinnou praxi v oboru a povinnou doplňkovou praxi školenec absolvuje na specializovaných pracovištích uvedených oborů.
Povinná praxe v oboru probíhá na specializovaném pracovišti klinické onkologie (minimálně 12 měsíců na akreditovaném pracovišti), z toho musí být 12 měsíců v ambulantním provozu. Jednotlivé části specializovaného vzdělávání uchazeč může libovolně absolvovat na kterémkoliv pracovišti, které je schváleno pro tyto účely. Pracoviště disponují náležitým personálním a přístrojovým vybavením a zázemím pro školence.
Absolvovanou praxi z jednotlivých oborů i s požadovaným praktickým výcvikem a jejich hodnocením školitelem doloží školenec písemně (logbook).
d) účast na vzdělávacích aktivitách
3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností
3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného interního základu
(povinný interní základ je plně totožný s oborem vnitřní lékařství )
Základní cíle povinného interního základu:
Kardiologie - má ovládat kromě fyzikálního i základní funkční vyšetření srdce a periferní cirkulace, interpretaci elektrokardiogramu včetně diagnózy nejdůležitějších arytmií, základy ostatních neinvazivních a invazivních vyšetřovacích metod. Má znát etiopatogenezi, klinický obraz, diagnostiku a léčbu nejčastějších kardiovaskulárních onemocnění, zejména arteriální hypertenze, ischemické choroby srdeční včetně akutního infarktu a jeho komplikací, arytmií, chorob periferních tepen a žil, plicní embolie a ostatních akutních kardiovaskulárních příhod, včetně kardiogenního šoku, plicního edému, akcelerované hypertenze, disekce aneuryzmatu aorty, tamponády perikardu a diferenciální diagnostiku synkop i možnosti vyšetření. Dále má ovládat základní diagnostiku a léčbu nejčastějších vrozených a získaných srdečních vad, endokarditidy, myokarditidy a perikarditidy. Má prokázat znalosti farmakoterapie nemocí srdečních a cévních, současné možnosti nefarmakologické léčby, zejména z oblasti katetrizačních metod, dočasné a trvalé kardiostimulace, intervenční radiologie a kardiochirurgie. Má být obeznámen s novými poznatky v oblasti aterosklerózy, jejich rizikových faktorů a možnostmi prevence kardiovaskulárních onemocnění.
Pneumologie - má znát patofyziologii dýchání, základní parametry spirometrických vyšetření a krevních plynů, interpretaci rtg nálezu a základy ostatních diagnostických a terapeutických metod v pneumologii, včetně oxygenoterapie. Z akutních příhod musí ovládat zejména diagnostiku a léčbu pneumotoraxu, astmatického záchvatu, rozsáhlých forem pneumonií, akutního respiračního selhání, obstrukce horních dýchacích cest. Pozornost musí věnovat zejména nejčastějším plicním onemocněním jako jsou plicní záněty, chronická obstrukční plicní nemoc, tuberkulóza, chronické astma, bronchiektázie, nádory plic a dále diagnostice a léčbě chronické respirační insuficience.
U onemocnění pohrudnice má zvládnout navíc hrudní punkci a aspiraci výpotku k laboratorním vyšetřením. Má znát klinické projevy a diagnostiku intersticiálních plicních nemocí, empyému, syndromu spánkové apnoe a možnosti léčby. Musí umět provést diferenciální diagnostiku nejčastějších projevů plicních nemocí jako je dušnost, kašel, expektorace, bolesti na hrudníku, hemoptýza. Má znát základy epidemiologie a dispenzarizace plicních nemocí.
Gastroenterologie - má ovládat klinický obraz, diferenciální diagnostiku, léčbu a prevenci nejčastějších gastrointestinálních onemocnění: onemocnění jícnu, vředové choroby žaludku a dvanáctníku, chorob jater, žlučníku a žlučových cest, slinivky, tenkého i tlustého střeva. Zvláště se musí obeznámit s diagnostikou a diferenciální diagnostikou náhlých příhod břišních i diagnostikou a terapeutickými přístupy u krvácení z gastrointestinálního traktu. Zvláštní pozornost musí věnovat časné diagnostice nádorů trávicího ústrojí a konečníku. Má znát interpretaci hlavních laboratorních, rtg a ultrasonografických vyšetření, dále indikace a kontraindikace endoskopických vyšetření, má být obeznámen s možnostmi současných léčebných endoskopických zákroků i ostatních vyšetřovacích a léčebných metod používaných v gastroenterologii. Má znát i základní indikace k chirurgickému řešení chorob GIT.
Hepatologie - má zvládnout diagnostiku, diferenciální diagnostiku, terapii i prevenci jaterních chorob, má znát typy žloutenek i raných a pozdních stadií chronických jaterních onemocnění včetně časných stadií jaterních selhání.
Revmatologie - má znát klinické projevy nejčastěji se vyskytujících revmatických onemocnění, jejich diagnostiku a diferenciální diagnostiku včetně interpretace laboratorních testů. Dále má znát základy farmakoterapie revmatických onemocnění, možnosti léčby fyzikální, komplexní rehabilitace a léčby chirurgické. Má se obeznámit s možnostmi prevence u revmatických onemocnění.
Nefrologie - má ovládat klinický obraz a léčbu onemocnění ledvin a vývodných cest močových včetně diferenciální diagnostiky nefrotického syndromu, nefrogenní hypertenze, nefrolitiázy, diagnostiku a léčbu glomerulonefritid a intersticiálních nefritid. Dále by měl ovládat základní diferenciální diagnostiku selhání ledvin, základní principy hemodialýzy a peritoneální dialýzy. Měl by též prokázat znalosti dávkování léčivých přípravků u nemocných se snížením renálních funkcí (vylučování léčivých přípravků, nežádoucí účinky, nefrotoxicita léčivých přípravků apod.). Dále musí ovládat základní principy funkčního vyšetřování ledvin, zejména vyšetřování a interpretaci glomerulární filtrace a koncentrační schopnosti ledvin. Musí znát indikace a kontraindikace biopsie ledvin a základní problematiku transplantací ledvin.
Endokrinologie - má znát základní funkce žláz s vnitřní sekrecí a jejich poruchy, klinický obraz onemocnění hypotalamohypofyzárního systému, štítné žlázy, příštítných tělísek a nadledvin, jejich laboratorní diagnostiku a principy léčby, a to i s ohledem na ovlivnění akutních, život ohrožujících stavů u endokrinních chorob. Má znát i účast endokrinního systému při vzniku a rozvoji jiných onemocnění. Musí mít i základní vědomosti o léčbě hormony a znát rizika s tím spojená.
Diabetologie - má znát diagnostiku a klinický obraz inzulin dependentního a non-dependentního DM, léčbu inzulínem a perorálními antidiabetiky. Má znát kritéria kompenzace diabetu, diagnostiku a léčbu hyperglykemického a hyperosmolárního kómatu, hypoglykemické stavy, akutní a pozdní diabetické komplikace a jejich léčbu.
Metabolismus a výživa - má znát základy hlavních metabolických pochodů a jejich regulací, diagnostiku a léčbu poruch vnitřního prostředí, principy racionální výživy, etiopatogenezi a diferenciální diagnostiku výživových poruch a některých enzymopatií, principy jejich léčby, dietoterapii a základy enterální a parenterální výživy.
Hematologie - má prokázat znalosti celého spektra krevních nemocí i sekundárního postižení krvetvorby. Má znát indikace hematologických vyšetření morfologických, hemokoagulačních a imunologických a jejich užití v diferenciální diagnostice. Má mít základní znalosti o současných možnostech léčby hematoonkologických onemocnění. V oboru transfúzní lékařství má zvládnout příslušné požadavky dané obecnou náplní interního základu se zvláštním důrazem na znalost biologických účinků transfúze krve a jejich složek, indikací transfúze a transfúzní techniky, prevence, diagnostiky a léčby posttransfúzních komplikací.
Klinická alergologie a imunologie - má mít základní znalost o imunitním systému a jeho fyziologické funkci. V oblasti patologie imunity pak teoretické základy alergie, stavů imunitní nedostatečnosti a autoimunitních chorob, znát klinickou symptomatologii těchto stavů a možnosti její laboratorní diagnostiky a léčby.
Onkologie - musí ovládat principy časné diagnostiky nádorů. Musí znát rizikové faktory vzniku nádorů a možnosti event. prevence. Musí být seznámen s možnostmi současné léčby nádorových onemocnění.
Geriatrie – má se obeznámit s diagnózou, léčbou a prevencí častých onemocnění pozdního věku, např. mozkové cévní příhody, arteriální hypertenze, Parkinsonovy choroby, demence, artrózy, osteoporózy atd. Dále se seznámí s problematikou nespecifických problémů stáří, jako jsou závratě a pády, močová inkontinence, imobilita, dekubity, poruchy paměti a v neposlední řadě také úskalími medikamentózní léčby, iatrogenním poškozením léčivými přípravky a základy geriatrické rehabilitace a geriatrického ošetřovatelství.
Klinická farmakologie - musí znát základní údaje o farmakologii a farmakoterapeutickém použití léčiv potřebných pro léčbu vnitřních nemocí. Zejména musí ovládat indikace, kontraindikace, hlavní nežádoucí účinky a základy kinetiky léčivých přípravků používaných v léčbě nejčastějších vnitřních onemocnění.
Infekční lékařství - má znát etiologii, patogenezi, klinický obraz a terapii běžně se vyskytujících onemocnění virových, bakteriálních, parazitárních a mykotických. Pozornost musí věnovat hlavně vyšetření febrilního pacienta, rozpoznávání urgentních infekčních situací včetně septických stavů, nosokomiálním infekcím, infekcím u imunokompromitovaných nemocných a postupům u teploty nejasného původu. Dále má ovládat základy interpretace mikrobiologických vyšetření, nejčastěji užívané antimikrobiální léčivé přípravky, dávkování, způsoby aplikace, průnik do jednotlivých orgánů. Má být obeznámen s možnostmi kontroly infekčních onemocnění ve společnosti včetně epidemiologie, přenosu a prevence.
Pro stanovení komplexní terapie má prokázat základní znalosti pro sestavení celkového režimu nemocného, jehož součástmi jsou:
Absolvent interního základu musí prokázat i znalosti z jiných oborů, v rozsahu nutném ke správnému stanovení diagnózy a diferenciální diagnózy a k rozhodnutí o účelné terapii.
Neurologie - má být schopen neurologické anamnézy u pacienta s neurologickými projevy, základního neurologického vyšetření se závěrem pravděpodobné lokalizace neurologického poškození, dokázat klinicky vyhodnotit časté neurologické projevy jako jsou bolesti hlavy, závratě, křeče, bezvědomí, zmatenost, mimovolní pohyby, parestézie, bolesti. Má být obeznámen se základy vyšetřovacích technik v neurologii, s diagnostikou a léčbou nejčastějších neurologických onemocnění, zejména diagnostikou a léčbou urgentních neurologických situací.
Dermatologie – musí se obeznámit s vyšetřovacími postupy u onemocnění kůže, vlasů, nehtů a sliznic, s diagnostikou a léčbou nejčastějších kožních nemocí, zejména ve vztahu k možným projevům vnitřních onemocnění.
Psychiatrie – obeznámí se s nejčastěji se vyskytujícími psychiatrickými nemocemi, zejména s vyšetřením a léčbou depresivních onemocnění, deliria, sebepoškozování, panickou atakou, alkoholismem a jinými toxikomaniemi, stavy zmatenosti. Obeznámí se s vyhodnocováním rizika sebevraždy, jednáním s agresivním pacientem i příbuznými, psychosomatickou problematikou.
Rehabilitace – obeznámí se se základní terminologií dle definice WHO, s vyhodnocováním rehabilitačního potenciálu ve vztahu k neurologickým onemocněním, stavům po úrazech, chronických muskuloskeletálních onemocněních a následků a komplikací těchto onemocnění např. bolest, kontraktury, deformity, infekce, stres, poruchy výživy apod. Obeznámí se s možnostmi léčby těchto poruch např. lokální injekční technikou, používáním zdravotnických prostředků, obeznámí se s týmem nelékařských spolupracovníků (klinický psycholog, sociální pracovník, logoped apod.).
Chirurgie – má se obeznámit s klinickými a laboratorními projevy nejčastějších chirurgických onemocnění s důrazem na diferenciální diagnostiku akutních břišních příhod a ošetřováním nejčastějších úrazů. Má se obeznámit s možnostmi léčby chirurgických onemocnění včetně endoskopických a laparoskopických technik. Musí znát rizika interních onemocnění ve vztahu k chirurgickým zákrokům, význam interních předoperačních vyšetření a konziliární činnosti internisty v chirurgických oborech.
Praktické znalosti
Absolvent společného interního základu má ovládat techniku některých diagnostických a terapeutických výkonů jako je vyšetření per rectum, rektoskopie, punkce hrudníku, břišní dutiny (ascitu), sternální a lumbální punkci, punkci kolenního kloubu, cévkování močového měchýře, zavádění žaludeční a duodenální sondy, zavedení Sengstakenovy sondy, provést výplach žaludku, odsávání sekretu z dýchacích cest a techniku kardiopulmonální resuscitace. Musí umět zavést žilní kanylu a dlouhodobou péči o ni, péči o centrální žilní katétr a měření centrálního žilního tlaku (blíže logbook). Během výcviku má školenec na starosti minimálně 10 a maximálně 20 lůžek, přijme, ošetří a propustí minimálně 300 pacientů na oddělení a ošetří minimálně 600 ambulantních pacientů za rok.
3.2 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci specializovaného výcviku v oboru klinická onkologie
Seznam požadovaných výkonů:
Teoretické znalosti
a) z vlastního oboru - znalosti nezbytně nutné a event. další požadované znalosti.
Obecná onkologie:
Epidemiologie nádorů.
Sběr dat, národní onkologický registr, onkologické hlášení.
Základní regulační pochody.
Etiologie a patogeneze nádorového procesu.
Kancerogeneze.
Onkogeny.
Genetika – dědičná nádorová onemocnění.
Nádorová imunologie.
Nádorový růst, metastazování, angiogeneze.
Patologie nádorů.
Diagnostika nádorových onemocnění.
Diagnostické algoritmy.
Laboratorní vyšetření.
Klasifikace nádorových onemocnění a staging.
Prevence.
Primární prevence.
Sekundární prevence, screening.
Chirurgická léčba.
Radioterapie.
Imunoterapie.
Chemoterapie
postavení chemoterapie v komplexní léčbě nádorů,
preklinický výzkum cytostatik,
klinické zkoušení cytostatik,
aplikační cesty protinádorových chemoterapeutik,
systémová chemoterapie,
regionální chemoterapie,
lokální chemoterapie,
farmakokinetika cytostatik,
mechanismus účinku látek s protinádorovou účinností,
kinetika nádorového růstu a její ovlivnění chemoterapií,
faktory ovlivňující účinnost chemoterapie,
možnosti předběžného posouzení účinnosti chemoterapie,
protinádorová chemoterapie v klinické praxi,
nežádoucí účinky cytostatik,
hematologická toxicita,
poškození kůže a kožních adnex,
gastrointestinální toxicita,
poškození jater a pankreatu,
poškození plic,
poškození srdce,
poškození ledvin a močového ústrojí,
nežádoucí účinky cytostatik na gonády,
neurotoxicita,
méně obvykle projevy toxicity,
teratogenní účinky cytostatik,
mutagenní a kancerogenní účinky,
chemoterapie a imunitní reakce,
nežádoucí interakce cytostatik s jinými léčivy,
cytostatická terapie v těhotenství,
rizika manipulace s cytostatiky u zdravotnického personálu,
hodnocení rozsahu onemocnění,
posuzování léčebné odpovědi,
jiné léčebné metody a jejich vztah k chemoterapii,
chirurgická terapie,
radioterapie,
imunoterapie,
chemoterapie a transplantace kostní dřeně,
ekonomické aspekty protinádorové chemoterapie,
perspektivy chemoterapie a nové směry v terapii nádorových onemocnění,
základní skupiny cytostatik.
Hormonální léčba nádorů.
Biologická léčba.
Podpůrná a doplňková léčba
infekční komplikace,
anorexie, nevolnost a zvracení,
poruchy výživy,
poruchy elektrolytů a acidobazické rovnováhy,
tišení bolesti u onkologických nemocných,
péče o psychický stav nemocného.
Rehabilitace onkologicky nemocných.
Paliativní léčba a terminální péče.
Onkologický výzkum.
Klinická část
Akutní (blastické leukémie).
Myelodisplastický syndrom MDS.
Myeloproliferační syndrom.
Primární polycytemie.
Chronická myeloidní leukémie CML.
Chronická lymfatická leukémie CLL.
Hodgkinova nemoc.
Nehodgkinské lymfomy.
Lymfoproliferační onemocnění s tvorbou paraproteinů.
Nádory centrálního nervového systému CNS.
Nádory ORL oblasti.
Zhoubné nádory plic, pleury a mediastina.
Nádory trávicího ústrojí.
Nádory močového ústrojí.
Zhoubné nádory mužských pohlavních orgánů.
Zhoubné nádory ženských pohlavních orgánů.
Nádorové onemocnění trofoblastu.
Karcinom prsu.
Nádory žláz s vnitřní sekrecí.
Zhoubné nádory kůže.
Maligní melanom.
Sarkomy.
Sádorová onemocnění sdružená s AIDS.
Zásady chemoterapie zhoubných nádorů v dětském věku a ve stáří.
Diseminovaný nádor s neznámým prvotným ložiskem.
Praktické dovednosti nezbytně nutné a další dovednosti
Praktická příprava:
Řešení náhlých stavů v onkologii - Praktické výkony a postupy:
Aplikace intraarteriální chemoterapie.
Rehabilitace – lymfedém.
Určení výkonnostního stavu a stanovení léčebného záměru.
Příprava k transplantaci.
b) z ostatních oborů
Požadavky na praktické znalosti a dovednosti jsou podrobně uvedeny v logbooku.
Uchazeč o specializaci má:
4. Všeobecné požadavky
Znalosti základních právních předpisů platných ve zdravotnictví, systému zdravotní péče, posudkového a revizního lékařství, etiky, managementu týmové práce, komunikativní dovednosti. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
5. Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem – záznam o absolvované praxi (konkrétních činnostech na pracovišti) v průkazu odbornosti, event. logbooku. Záznamy o průběžném hodnocení školitelem pravidelně v šestiměsíčních intervalech, hodnocení po skončení povinného společného základu.
b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce
c) Vlastní atestační zkouška
6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Lékař se specializací v oboru klinická onkologie je schopen samostatné činnosti při poskytování specializované zdravotní péče v ambulantním nebo lůžkovém onkologickém zařízení. Provádí konziliární činnost pro jiné obory a podílí se na vzdělávání specialistů v oboru.
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
v oboru
NEONATOLOGIE
1. Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání je získání teoretických znalostí a praktických dovedností, nezbytných pro práci dětského lékaře, působícího na všech stupních péče o novorozence, zejména pak na úsecích II. a III. typu (perinatologická centra intermediární péče, resp. intenzivně-resuscitační a specializované péče o novorozence).
2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Specializační vzdělávání v oboru neonatologie zahrnuje pětiletou odbornou praxi v oboru dětské lékařství a dalších minimálně 12 měsíců v oboru neonatologie absolvovaných na akreditovaném neontologickém pracovišti. Celková délka vzdělávání je minimálně 6 let.
Podmínkou přijetí do specializačního vzdělávání v oboru neonatologie je absolvování pětiletého vzdělávacího programu v oboru dětské lékařství, který zahrnuje celkem 18měsíční přípravu v neonatologii (v rámci tzv.společného pediatrického kmene 6 měsíců přípravy na akreditovaném pracovišti a dalších 12 měsíců v rámci dvouleté odborné přípravy v pediatrii, z toho minimálně 6 měsíců praxe na akreditovaném neonatologickém pracovišti).
U uchazečů, kteří v rámci vzdělávacího programu v oboru dětské lékařství absolvovali přípravu v neonatologii v délce 18 měsíců (z toho 12 měsíců na akreditovaném pracovišti), se tato délka přípravy započítává.
Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.
Příprava probíhá nejméně na dvou různých akreditovaných pracovištích nebo jiném pracovišti oboru neonatologie.
3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci specializačního vzdělávání v neonatologii
Základy sběru, hodnocení a interpretace demografických údajů z oblasti perinatologie a neonatologie. Orientace v problematice péče o těhotnou a plod, vedení porodu za různých situací (chronický/akutní stres plodu apod.), prenatální diagnostice fetálního ohrožení, vč. problematiky vrozených vývojových vad. Dokonalé ovládání fyziologie a patofyziologie poporodní adaptace novorozence a asociovaných patologických stavů, ovládat resuscitaci a stabilizaci novorozence po porodu. Přehled o novorozenecké morbiditě, jejích komplikacích a dlouhodobých následcích. Zvládnutí komplexu péče o novorozence ve zdraví i nemoci, a to u všech typů novorozenců vč. extrémně nezralých. Umět diagnostikovat a lege artis léčit jednotlivé typy neonatální patologie se zřetelem na aktuální potřeby dítěte (sestavovat léčebné a ošetřovací protokoly). Správně interpretovat výsledky laboratorních a dalších specializovaných vyšetření u novorozenců. Samostatně provádět výkony, spojené s intenzivně-resuscitační léčbou, zejména vedení umělé plicní ventilace, podpory kardiovaskulárního systému, parenterální výživy a racionální farmakoterapie. Ovládat vedení následné péče o novorozence, kteří prošli intenzivní péčí, zejména předčasně narozené a po porodu vážně nemocné, s cílem předcházet nebo korigovat projevy pozdní morbidity. Ovládat metodiku dlouhodobého sledování perinatálně ohrožených dětí.
Teoretické znalosti:
1. Demografické ukazatele a epidemiologická data (vybraná těhotenská patologie, natalita, mortalita, neonatální a pozdní neurosenzorická morbidita), jejich získávání, hodnocení a interpretace.
VVV a vrozené poruchy metabolismu,
perinatální hypoxie a důsledky pro novorozence,
perinatální a neonatální infekce, vč. nozokomiálních nákaz,
poruchy dýchání novorozenců - plicní/mimoplicní,
kardiovaskulární problémy – příčiny, projevy, diagnostika a vedení léčba, vrozené srdeční vady, dysfunkce myokardu, arytmie, kardiomyopatie, problematika DAP,
poruchy vnitřního prostředí – etiologie, příčiny, diagnostika, vedení léčby (vodní a elektrolytová dysbalance – Na, K, Ca, P, hypokalcémie, hypoglykémie, hyperglykémie),
hematologické problémy (poruchy červené a bílé krevní řady, trombocytů, porucha hemostázy, DIC apod.),
novorozenecké žloutenky (metabolismus a toxicita bilirubinu, jednotlivé typy hyperbilirubinémií, hemolytická nemoc novorozence v syst. Rh – diagnostika, prevence, antenatální intervence, postnatální léčba atd.),
abnormální neurologické projevy (poruchy vědomí a jejich klasifikace, poruchy svalového napětí, křeče, krácení do CNS – traumatické, hypoxické, komplikace krvácení do CNS, jejich řešení, charakteristiky hypoxické encefalopatie, následky hypoxické léze CNS apod.),
poruchy GIT (poruchy střevní pasáže, GER, zvracení, krvácení do GIT, NEC).
Praktické dovednosti - logbook:
4. Všeobecné požadavky
Absolvent specializačního vzdělávání v neonatologii:
5. Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem se záznamy o absolvované praxi a školicích akcích v průkazu odbornosti a záznamy o provedených činnostech a výkonech v záznamu praktických činností a dovedností (logbooku) v šestiměsíčních intervalech.
b) Vlastní atestační zkouška
6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Dětský lékař se specializací v oboru neonatologie je nejvýše kvalifikovaným odborníkem v oblasti péče o novorozence a je oprávněn pracovat na všech úsecích péče o novorozence, zejména na neonatologických pracovištích III. typu (perinatologických centrech III. typu). Získaná specializace opravňuje držitele ucházet se o místo vedoucího lékaře na neonatologických pracovištích II. typu a přednosty na neonatologických odděleních III. typu. Současně získává odbornou kvalifikaci podílet se na pregraduálním a postgraduálním vzdělávání v oboru neonatologie.
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
v oboru
NEUROCHIRURGIE
1. Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání v oboru neurochirurgie je získání specializované způsobilosti osvojením potřebných teoretických a praktických dovedností v oblasti prevence, diagnostiky a terapie umožňujících samostatnou činnost specialisty, jak v lůžkové, tak i ambulantní péči.
2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru neurochirurgie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.
Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.
Podmínkou pro získání specializace v oboru neurochirurgie je zařazení do tohoto oboru a absolvování praxe v minimální délce 7 let, z toho:
2.1 Povinný základ – minimálně 24 měsíců
a) povinná praxe
3 měsíce chirurgie (lůžkové oddělení),
3 měsíce vnitřní lékařství (lůžkové oddělení),
3 měsíce neurologie (lůžkové oddělení),
3 měsíce anesteziologicko-resuscitační oddělení,
3 měsíce neuroradiologie,
9 měsíců neurochirurgie (lůžkové oddělení),
b) povinná účast na vzdělávacích aktivitách
2.2 Vlastní specializovaný výcvik – minimálně 60 měsíců
Specializovaný výcvik pod odborným dohledem vedoucího akreditovaného pracoviště s příslušnou specializovanou způsobilostí.
a) povinná doplňková praxe
3 týdny dětská neurochirurgie,
3 týdny stereotaktická a radiační neurochirurgie,
3 týdny neurointenzivní péče,
b) účast na vzdělávacích aktivitách
3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností
Teoretické znalosti
a) epidurální hematom (kraniotomie) ... 10
b) akutní subdurální hematom (kraniotomie) ... 10
c) traumatický intracerebrální hematom (prokrvácená kontuze) – kraniotomie ... 10
d) chronický subdurální hematom – evakuace ... 15
a) sutura mikrochirurgickou technikou ... 10
b) transplantace ... 5
a) operace supratentoriálních gliomů (nebo meta) ... 30
b) operace infratentoriálních gliomů (nebo meta) ... 10
Operace meningiomů:
a) konvexit ... 5
b) parasagitální ... 3
c) jiné ... 2
a) mozkový absces (punkce – drenáž) ... 5
b) mozkový absces – exstirpace ... 2
a) chirurgická léčba subdurálních hematomů ... 5
b) hydrocefalus: VA nebo VP shunt ... 5
a) přístupy do páteřního kanálu ... 10
b) dekompresivní výkony v oblasti kraniocervik. přechodu ... 1 – 2
c) přední operační přístup ke krční páteři (cervikální myelopatie apod.) ... 10
d) výhřezy bederních meziobratlových plotének ... 60
e) laminektomie pro bederní stenózu ... 5
Uvedené praktické výkony jsou povinné, vzájemně však zastupitelné. Samotné výkony k atestaci nestačí, musí být doplněny výkony dalšího profilu svědčící o hlubší znalosti oboru. Mohou být profilovány podle zaměření uchazeče a jeho pracoviště. Mělo by se jednat např. o endovaskulární operace, o stereotaktické výkony, o radiochirurgické výkony, o operace aneurysmat, AVM a další vaskulární chirurgii, o endoskopické výkony, o minimální invazivní chirurgii nebo přípravné výkony chirurgie lební báze. Jejich počty zhodnotí zkušební komise před zkouškou.
4. Všeobecné požadavky
Absolvent specializačního vzdělávání:
5. Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem (vedoucí domovského pracoviště) v šestiměsíčních intervalech - záznamy o konkrétní činnosti, výkonech ze všech oborů v průkazu odbornosti a logbooku. Písemné zhodnocení praxe během povinného základu v logbooku,
b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce
c) Vlastní atestační zkouška
6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal specializovanou způsobilost
Absolvent specializačního vzdělávání v oboru neurochirurgie získává specializovanou způsobilost v oboru a je oprávněn k provádění samostatné činnosti v oboru.
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
v oboru
PALIATIVNÍ MEDICÍNA A LÉČBA BOLESTI
1. Cíl specializačního vzdělávání
Cílem vzdělávání ve specializačním oboru paliativní medicína a léčba bolesti je získání specializované způsobilosti osvojením potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností pro:
2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.
Podmínkou pro získání specializace v oboru paliativní medicína a léčba bolesti je zařazení do oboru, absolvování vzdělávacího programu v některém z uvedených specializačních oborů a další praxe minimálně 12 měsíců v oboru paliativní medicína a léčba bolesti zakončeného atestační zkouškou. Celková délka specializačního vzdělávání je minimálně 6 let.
a) absolvování vzdělávacího programu minimálně 5 let v oboru anesteziologie a resuscitace nebo neurologie nebo rehabilitační a fyzikální medicína nebo vnitřní lékařství nebo dětské lékařství nebo praktické lékařství pro dospělé nebo rodinné lékařství nebo klinická onkologie nebo neurochirurgie nebo ortopedie. Výjimečně lze po individuálním posouzení zařadit i lékaře z jiných oborů,
b) povinná praxe v oboru
c) doporučená doplňková praxe v dalších oborech
1 měsíc akreditované pracoviště neurologie,
3 týdny akreditované pracoviště rehabilitační a fyzikální medicíny,
2 týdny oddělení klinické onkologie,
2 týdny oddělení radioterapie,
2 týdny akreditované ambulantní pracoviště psychiatrie,
1 týden akreditované ambulantní pracoviště pro drogové závislosti,
1 týden ambulantní pracoviště revmatologie,
1 měsíc pracoviště anesteziologie a resuscitace.
Lékařům, kteří absolvovali některou z výše uvedených praxí v rámci specializačního vzdělávání v některém z uvedených oborů, je tato praxe uznána.
e) účast na vzdělávacích aktivitách
Povinná účast
Doporučená účast
Účast (aktivní) na kongresech a konferencích zaměřených na léčbu bolesti a paliativní medicínu.
3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam výkonů
3.1 Paliativní medicína
Požadované teoretické znalosti
Somatické aspekty paliativní medicíny:
Psychosociální aspekty paliativní medicíny:
Diagnostika a léčba klinických stavů vyžadujících paliativní péči:
Péče o stomie včetně PEG; zavedení nasogastrické sondy; zavádění močových katétrů; ovládání infuzních pump a dávkovačů; punkce pleurálního výpotku a ascitu; aplikace léčiv a péče o epidurální /spinální katétr, katétry dlouhodobých blokád a porty.
Školenec si v průběhu specializačního vzdělávání povede záznam provedených výkonů a absolvovaných školicích akcí (logbook).
Vyšetření nemocného a vytvoření plánu komplexní paliativní péče
- onkologičtí pacienti
|
30
|
Vyšetření nemocného a vytvoření plánu komplexní paliativní péče
- neonkologičtí pacienti.
|
15
|
Strukturovaný pohovor s pacientem a jeho rodinou o cílech léčby
|
8
|
Strukturovaný pohovor s rodinou po pacientově smrti
|
5
|
Zpracování a prezentace vybraného nebo zadaného tématu
|
3
|
Punkce výpotků (ascites, fluidothorax)
|
10
|
Indikace a zajištění nutriční podpory (sonda, gastrostomie, infuze)
|
15
|
3.2 Léčba bolesti (algeziologie)
Požadované teoretické znalosti z vlastního oboru
a) Obecná témata:
b) Speciální témata:
Odběr anamnézy pacienta v celé biopsychosociální šíři; zhodnocení bolestivého stavu včetně somatické a psychické složky; diferenciálně diagnostická rozvaha, navržení způsobů léčby podle nejnovějších způsobů a metod v oboru s přihlédnutím k prognóze pacienta; hodnocení a měření bolesti a bolestivého chování (přístrojové techniky, škály, dotazníky); komplexní vyšetření bolestivého stavu zahrnující vyšetření kompletního vzorce bolestivých změn, orientační neurologické, myoskeletální a psychologické vyšetření s následným návrhem terapeutického plánu, včetně invazivních metod; vyšetření pohybového aparátu; vyhledávání a ošetřování bolestivých zón a spoušťových zón; kořenové blokády, obstřiky, blokády periferních nervů; indikace a ošetřování kontinuálních blokád; indikace neuromodulačních systémů; obsluha dávkovacích systémů; zhodnocení patologického nálezu pro posudkové účely; základy poradenství a léčby abusu léčivých přípravků; sestavování komplexních multidisciplinárních terapeutických programů.
Logbook - seznam algeziologických výkonů diagnostických a terapeutických:
Povinný počet vyšetřených, diagnostikovaných a léčených pacientů s diagnózami:
Bolesti zad
|
30
|
Bolesti hlavy
|
15
|
Bolesti C páteře
|
15
|
Postherpetická neuralgie
|
15
|
Nádorová bolest
|
20
|
KRBS
|
5
|
Ostatní
|
10
|
Povinný počet invazivních výkonů
Kořenová blokáda
|
10
|
SI skloubení
|
10
|
Obstřik kostrče
|
5
|
Blokáda n. ischiadicus
|
5
|
Obstřik kotníku
|
3
|
Blokáda n. fibularis
|
5
|
Obstřik kloubu
|
10
|
Injekce do měkkých tkání
|
20
|
Obstřik n. occipitalis
|
5
|
Obstřik n. suprascapularis
|
5
|
Obstřik nervů zápěstí
|
10
|
|
|
Infiltrace jizvy
|
15
|
Z ostatních oborů:
Etické, právní a administrativní aspekty
4. Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem – záznam o absolvované praxi (konkrétních činnostech na pracovišti) v průkazu odbornosti, logbooku, záznamy o průběžném hodnocení školitelem v šestiměsíčních intervalech, hodnocení po skončení jednoleté praxe,
b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce
c) Vlastní atestační zkouška
5. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Lékař se specializací v oboru paliativní medicína a léčba bolesti je schopen samostatné činnosti v rozsahu dosaženého vzdělání na pracovištích léčby bolesti nebo paliativní medicíny jak v ambulantním, tak lůžkovém zařízení nebo v domácím prostředí. Je schopen koordinovat multidisciplinární péči nemocných s nádorovým i nenádorovým onemocněním, provádí konziliární činnost pro jiné obory, podílí se na vzdělávání specialistů v oboru PM-LB. Vyvíjí publikační činnost, jak odbornou, tak pro laickou veřejnost.
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
v oboru
POSUDKOVÉ LÉKAŘSTVÍ
1. Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání ve specializačním oboru posudkové lékařství je získání potřebných teoretických i praktických znalostí umožňující samostatnou činnost při posuzování zdravotního stavu pro:
2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené pracovní době podle §83a zákoníku práce.
Podmínkou pro získání specializace v oboru posudkové lékařství je absolvování vzdělávacího programu v jednom z níže vyjmenovaných oborů, zařazení do oboru posudkové lékařství a absolvování další povinné praxe v minimální délce 1 roku, tj. v celkové délce minimálně 6 let, z toho:
a) absolvování vzdělávacího programu v oboru vnitřní lékařství nebo chirurgie, resp. v oboru se společným interním, chirurgickým nebo pediatrickým základem, nebo v oboru neurologie, nebo praktické lékařství pro děti a dorost, nebo praktické lékařství pro dospělé, nebo gynekologie a porodnictví, nebo rodinné lékařství, nebo psychiatrie, nebo dorostové lékařství, nebo anesteziologie a resuscitace, nebo dermatovenerologie, nebo oftalmologie, nebo otorinolaryngologie, nebo rehabilitační a fyzikální medicína – v minimální délce 5 let,
b) povinná praxe v oboru posudkové lékařství – minimální délka 12 měsíců posudkové praxe na resortním pracovišti (praktický výkon posudkové činnosti v plném rozsahu pod metodickým vedením),
c) účast na vzdělávacích aktivitách
I. část – teorie a metodologie LPČ, její organizace a řízení, právní předpisy o pojistných systémech sociálního zabezpečení, státní sociální podpoře, sociální péči (včetně sociální potřebnosti), posuzování zdravotní způsobilosti k práci a jiným činnostem, správní řád a jeho speciální úpravy k jednotlivým částem posudkové činnosti, veřejné zdravotní pojištění, právní odpovědnost ve zdravotnictví, nemoci z povolání a ohrožení nemocí z povolání, LPČ v rámci zaměstnanosti, základy revizní činnosti – 2 týdny,
II. část – posudkové zásady v hlavních klinických oborech (neurologie, chirurgie, vnitřní lékařství, gynekologie, psychiatrie, ORL, ortopedie, traumatologie, oftalmologie, rehabilitační medicína) – 2 týdny,
III. část – základy fyziologie, hygieny a psychologie práce, lékařské etiky, základy LPČ v bezpečnostních sborech; repetitorium právních předpisů platných v LPČ, vybrané pojmy ze zákoníku práce, závěrečný test – 2 týdny,
IV. část – veřejné obhajoby atestačních prací, závěrečný seminář k celé specializační přípravě – 2 dny,
3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů
a) Z vlastního oboru
Teoretické znalosti:
Praktické dovednosti:
b) Z ostatních oborů
4. Všeobecné požadavky
Znalost obecně závazných právních předpisů majících vztah k posudkové činnosti, znalost lékařské etiky a komunikačních dovedností. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
5. Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem v době celého specializačního vzdělávání
záznamy o absolvované praxi,
b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce
c) Vlastní atestační zkouška
6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Lékař se specializací v oboru posudkové lékařství je schopen:
posuzovat zdravotní stav v rozsahu cílů specializačního programu,
Po získání specializované způsobilosti v oboru posudkové lékařství je možné získat oprávnění k posuzování zdravotní způsobilosti leteckého personálu absolvováním navazujícího vzdělávacího programu, který bude zakončen ověřením znalostí a vydáním osvědčení pro posuzování zdravotní způsobilosti leteckého personálu.
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
v oboru
PSYCHIATRIE
1. Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání v oboru psychiatrie je získání specializované způsobilosti osvojením potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti prevence, diagnostiky, terapie a rehabilitace umožňující samostatnou činnost v ambulantní a lůžkové psychiatrické péči.
2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru psychiatrie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.
Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.
Podmínkou pro získání specializace v oboru psychiatrie je zařazení do tohoto oboru a absolvování praxe v celkové délce 60 měsíců (z toho minimálně 12 měsíců na akreditovaných pracovištích), z toho:
a) povinná praxe v oboru
5 měsíců návykové nemoci,
5 měsíců dětská a dorostová psychiatrie,
5 měsíců gerontopsychiatrie,
b) povinná doplňková praxe v dalších oborech
3 měsíce interní lůžkové oddělení včetně jednotky intenzívní péče,
3 měsíce neurologické lůžkové oddělení,
c) doporučená doplňková praxe
2 měsíce podílu na psychiatrickém výzkumném projektu,
2 měsíce rehabilitační péče,
2 měsíce sexuologie,
2 měsíce behaviorální (psychosomatická) medicína,
2 měsíce péče o pacienty s neurotickými a osobnostními poruchami,
2 měsíce krizová intervence,
1 měsíc ústavní ochranné léčení,
1 měsíc lázeňské zařízení pro pacienty s duševními poruchami,
1 měsíc vězeňská psychiatrie,
1 měsíc geriatrické oddělení,
1 měsíc zdravotní péče v ústavu sociální péče,
d) účast na vzdělávacích akcích (nejméně 28 dní ročně), z toho:
3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů
Znalosti z vlastního oboru
Praktické dovednosti
Komplexně vyšetřit, diagnosticky zhodnotit, naplánovat léčbu a rehabilitaci a sledovat dynamiku stavu u pacientů s diagnostickou strukturou a v počtech uvedených v seznamu výkonů, seznámit se s odbornou činností nejméně v úsecích uvedených v části o povinné praxi v oboru a v dalších oborech.
Teoretické znalosti z ostatních oborů
Návykové nemoci: Orientovat se v toxikologii psychoaktivních látek, v teoriích syndromu závislosti a návykových poruch, ve farmakologické léčbě návykových poruch.
Dětská a dorostová psychiatrie: Orientovat se v teoriích o úloze rodiny u duševních poruch v dětství a v dorostovém věku a v alternativách jejich dlouhodobé dynamiky. Orientovat se v návykových poruchách v dorostovém věku.
Gerontopsychiatrie: Orientovat se v základních specifikách sociální a zdravotní situace ve stáří.
Sexuologie: Orientovat se v problematice antikoncepce.
Vnitřní lékařství: Orientovat se v teoriích stresu a psychosomatických poruch (behaviorální medicíny). Znát obvyklý klinický obraz poruch, které mívají často v popředí duševní poruchu nebo poruchu chování. Být informován o nejběžnějších účincích léčivých přípravků, v oboru často užívaných, na duševní stav.
Neurologie: Znát obvyklý klinický obraz poruch, které mívají často v popředí duševní poruchu nebo poruchu chování.
Rehabilitační a fyzikální medicína: Znát možnosti lázeňské léčby u duševních poruch.
Praktické dovednosti z ostatních oborů
Urgentní medicína: Umět poskytnout neodkladnou resuscitaci a poskytnout úvodní péči pacientovi s poruchou vědomí.
Návykové nemoci: Umět rozpoznat návykovou nemoc i v komorbiditě s duševní poruchou, umět provádět léčbu odvykacích stavů a uskutečnit krátkodobou intervenci u návykových nemocí, umět přizpůsobit léčbu duševní poruchy při komorbiditě s návykovou nemocí.
Neurologie: Umět správně indikovat a zdůvodnit konsiliární neurologické vyšetření.
Vnitřní lékařství: Umět správně indikovat a zdůvodnit konsiliární vyšetření odborníka ve vnitřním lékařství, umět přizpůsobit léčbu duševní poruchy při komorbiditě s vnitřním onemocněním. Umět přispět k týmové léčbě psychosomatických onemocnění.
4. Všeobecné požadavky
5. Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školiteli v průkazu odbornosti vždy při změně odborného úseku činnosti, nejméně v šestiměsíčních intervalech.
Hodnocení postupu vlastního vzdělávání samotným školencem na základě písemných testů na školicích pracovištích.
b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce
c) Vlastní atestační zkouška
6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Lékař se specializací v oboru psychiatrie je schopen samostatné činnosti při poskytování specializované psychiatrické péče v lůžkovém nebo nelůžkovém zařízení, je schopen provádět konsiliární činnost pro jiné obory a podílet se na vzdělávání specialistů v oboru psychiatrie.
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
v oboru
RODINNÉ LÉKAŘSTVÍ
1. Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání v oboru rodinný lékař je získání specializované způsobilosti osvojením potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností lékaře, aby byl schopen plnit povinnosti kladené na rodinného lékaře, který v osobě jednoho lékaře spojuje kompetenci praktického lékaře pro dospělé, praktického lékaře pro děti a dorost a preventivní péči v gynekologii a porodnictví.
2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou přijetí do specializačního vzdělávání v oboru rodinné lékařství je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.
Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.
Podmínkou pro získání specializace v oboru rodinné lékařství je zařazení do tohoto oboru a absolvování praxe v minimální délce 6 let.
Rodinným lékařem se dále může stát praktický lékaře pro dospělé rekvalifikací do oboru rodinného lékařství, doplněním specializačních požadavků předepsaných pro praktického lékaře pro děti a dorost a vzděláním v preventivní péči v gynekologii a porodnictví.
Praktický lékař pro děti a dorost se může rekvalifikovat na rodinného lékaře doplněním znalostí a dovedností, předepsaných pro praktického lékaře pro dospělé, včetně preventivní péče v gynekologii a porodnictví.
a) Povinná praxe v oboru rodinné lékařství - celkem 24 měsíců z toho:
b) Povinná doplňková praxe v dalších oborech
Vnitřní lékařství
15 měsíců včetně plicního oddělení, infekce a specializovaných ambulancí v nemocnici s neselektovaným příjmem pacientů, která bude zaměstnávat budoucí rodinné lékaře po celou dobu specializačního vzdělávání.
Dětské lékařství
10 měsíců u lůžka, včetně novorozeneckého oddělení a specializovaných ambulancí.
Gynekologie a porodnictví
5 měsíců - 3 měsíce u lůžka, 2 měsíce ambulance.
Chirurgie - včetně dětské chirurgie, traumatologie, ortopedie
5 měsíců – lůžková oddělení + ambulance.
Anesteziologie a resuscitace
1 měsíc - 14 dní RZS, 14 dní lůžkové oddělení.
Psychiatrie
4 měsíce – včetně kurzu psychoterapie, přednostně oddělení lůžkové z toho:
3 měsíce psychiatrie pro dospělé, 1 měsíc dětská psychiatrie.
Neurologie
3 měsíce – z toho 2 měsíce neurologie pro dospělé, 1 měsíc dětské neurologie.
c) Povinná praxe ve volitelných oborech – celkem 5 měsíců
s minimální délkou pobytu 2 týdnů na pracovišti každého oboru: otorinolaryngologie, oftalmologie, dermatovenerologie, hygiena, rehabilitační a fyzikální medicína, paliativní medicína.
d) Doporučená doplňková praxe
neonatologie,
pracovní lékařství,
gerontologie,
onkologická prevence,
e) Účast na vzdělávacích aktivitách
Absolvování v průběhu práce u praktického lékaře pro dospělé a praktického lékaře pro děti a dorost
3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů
I. Vzdělávací cíle praktického lékařství pro dospělé
Po ukončení výcviku na školicím pracovišti praktického lékaře má uchazeč zvládnout:
II.
Po ukončení výcviku ve vnitřním lékařství (včetně oddělení TRN a infekce) uchazeč o specializaci v oboru praktického lékařství pro dospělé má zvládnout:
Požadované dovednosti a znalosti
umělé dýchání ručními křísícími přístroji,
inhalační podávání O2 z tlakové lahve,
defibrilace elektrickým výbojem,
vyšetření per rectum,
výplach žaludku,
cévkování močového měchýře,
endotracheální intubace,
kanylace periferní žíly flexibilní kanylou,
vyšetřit cévy dopplerovým přístrojem,
zánětů horních cest dýchacích, zánětů plic včetně alergických, astma bronchiale, chronické obstrukční choroby bronchopulmonální, bronchiektázií, abscesů plic, zánětů pohrudnice, embolie plícnice a jejích větví, nádorů průdušek a plic,
nejčastějších chorob žaludku (záněty, vředová choroba), střeva a konečníku, jater (akutní a chronické záněty, cirhózy, nádory), pankreatu (akutní, subakutní a chronické záněty),
III.
Po ukončení výcviku na chirurgickém oddělení (včetně urologického a ortopedického oddělení) uchazeč o specializaci v oboru všeobecného lékařství má zvládnout:
IV.
Po ukončení výcviku na anesteziologicko-resuscitačním oddělení (ARO) uchazeč má zvládnout:
V.
Po ukončení výcviku na hygienické stanici (včetně oddělení protiepidemického) má uchazeč zvládnout:
VI.
Po ukončení výcviku na gynekologii a porodnictví (ženské oddělení) uchazeč má zvládnout:
Teoretické znalosti pro preventivní péči v gynekologii a porodnictví
Gynekologicko-porodnický segment vzdělávacího programu oboru rodinné lékařství musí vyplývat z odborné náplně oboru rodinné lékařství. V případě, že budou některé odborné výkony doposud prováděné v rámci praxe praktický gynekolog náplní praxe rodinného lékaře, považujeme za nutné praktické osvojení výkonů uvedených níže pod bodem 2. V případě, že nedojde k zásadní změně odborné náplně oboru rodinný lékař, považujeme za užitečné, aby níže uvedené výkony ovládali absolventi postgraduálního vzdělávání oboru rodinný lékař teoreticky (znalost indikací a rámcového významu uvedených vyšetřovacích metod).
Praktických dovedností v oblasti:
Základní vyšetřovací metody v gynekologii
Prakticky ovládat specifickou problematiku gynekologické anamnézy a základní gynekologické vyšetření, vyšetření v zrcadlech, kolposkopické vyšetření, bimanuální palpační vaginální vyšetření, vyšetření per rektum, odběr cervikální onkologické cytologie a odběr materiálu k mikrobiologickému vyšetření. Výběr vyšetřovacích metod v algoritmu diagnostiky gynekologických náhlých příhod břišních. Příprava ženy ke gynekologické operaci.
Perinatologie
Prakticky ovládat specifickou problematiku porodnické anamnézy, zevní a vnitřní porodnické vyšetření, pelvimetrie. Auskultace ozev plodu, technika a hodnocení kardiotokografie. Vedení spontánního porodu a ošetření porodního poranění. Teoreticky ovládat diagnostiku a léčbu závažných porodnických komplikací. Teoreticky ovládat zásady resuscitace novorozence. Ovládat vyšetření šestinedělky s důrazem na diagnostiku typických puerperálních patologií: puerperální mastitis, puerperální endometritis, krvácení v šestinedělí.
Senologie
Ovládat techniku vyšetření prsů.
Ultrasonografie
Ovládat techniku UZ vyšetření v I. trimestru , základní biometrii, UZ screening v těhotenství, vyšetření v puerperiu. Ultrazvukové vyšetření orgánů pánve.
VII.
Po ukončení výcviku na neurologickém oddělení má uchazeč zvládnout:
VIII.
Po ukončení výcviku na psychiatrickém oddělení má uchazeč zvládnout:
organických a symptomatických duševních poruch,
poruch chování a duševních poruch způsobených psychoaktivními látkami,
schizoafektivních poruch,
poruch neurotických a v souvislosti se stresem,
poruch osobnosti a chování v dospělosti (psychopatie, poruchy sexuální identity, při laktaci, klimakteriu, v seniu),
poruch fyziologických funkcí souvisejících s duševními poruchami (psychosomatické poruchy): poruchy spánku, příjmu potravy, sexuální dysfunkce,
mentální retardace,
poruch psychického vývoje (dyslexie, agrafie aj.),
poruch chování a nálad v dětství a adolescenci,
IX.
Po ukončení výcviku na ORL oddělení má uchazeč zvládnout:
X.
Po ukončení výcviku na očním oddělení má uchazeč zvládnout:
zánětů víček, spojivek a rohovky,
iritidy a iridocyklitidy,
glaukomu,
katarakty;
XI.
Po ukončení výcviku na kožním oddělení má uchazeč zvládnout:
XII.
Po ukončení výcviku na infekčním oddělení má uchazeč zvládnout:
XIII.
Po ukončení výcviku na rehabilitačním oddělení má uchazeč zvládnout:
XIV.
Po ukončení výcviku na dětském oddělení má uchazeč zvládnout
Praktické dovednosti = logbook:
Provedení zejména těchto odborných činností:
4. Všeobecné požadavky
Rodinný lékař musí ovládat znalosti zdravotnické legislativy, systému zdravotní péče a posudkového lékařství v rozsahu kompetence praktického lékaře pro dospělé, praktického lékaře pro děti a dorost a preventivní péče v gynekologii a porodnictví.
Lékař, pečující o děti i dospělé musí být vybaven výše uvedenými znalostmi a dovednostmi nejen pro práci v ordinaci, ale také v návštěvní službě a pro tuto službu být vybaven.
Mezi významné povinnosti primární péče patří dále prevence a znalost jejího rozsahu u skupin obyvatelstva, kterým má být poskytována jak mezi dospělými, tak v rozsahu dětského věku.
5. Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem – záznam o absolvované praxi v průkazu odbornosti (logbooku) na závěr každé předepsané stáže se stanovením provedených výkonů. Během práce ve všech částech vzdělávacího programu je bezpodmínečně nutný pravidelný kontakt se školitelem příslušného oboru.
b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce
c) Vlastní atestační zkouška
- 1 otázka z praktického lékařství pro dospělé – s důrazem na diferenciální diagnostiku,
- 1 otázka z praktického lékařství pro děti a dorost,
- 1 otázka z prevence v gynekologii a porodnictví,
- řešení předloženého případu,
6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Lékař se specializací v oboru rodinné lékařství pečuje o občana v celém průběhu jeho života od narození do smrti a o celé rodiny (pokud se u něho zaregistrují). Rodinný lékař provádí léčebnou i preventivní péči (preventivní prohlídky dospělých i dětí, povinné i výběrové očkování). Náplň jeho činnosti odpovídá náplni práce praktického lékaře pro dospělé, praktického lékaře pro děti a dorost a preventivní péči v gynekologii a porodnictví. Ve všech třech vyjmenovaných oblastech zdravotní péče posuzuje svědomitě, která onemocnění může léčit sám, která vyžadují konsiliární vyšetření specialistou a která je nutno hospitalizovat. Rodinný lékař je způsobilý vykonávat lékařskou přednemocniční péči ve svém oboru.
Sám nebo ve spolupráci s hygienickou službou se účastní na realizaci protiepidemických a hygienických opatření, na zdravotní výchově obyvatelstva kontinuální péčí o celé rodiny s přihlédnutím k familiární predispozici civilizačních chorob.
Spolupracuje s orgány místní správy a službami sociálního zabezpečení.
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
v oboru
SEXUOLOGIE
1. Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání je prohloubení znalostí lékařů v oblasti lidské sexuality tak, aby byli schopni samostatné práce v ambulantní i lůžkové sexuologické praxi.
Odborník musí být seznámen se zdravotní politikou obecně a ve vztahu k oboru sexuologie zvláště. Ovládá problematiku organizace a řízení sexuologické péče ve všech jejích úsecích.
2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Předpokladem k zařazení do specializačního vzdělávání v oboru sexuologie je absolvování vzdělávacího programu v oborech psychiatrie, nebo gynekologie a porodnictví, nebo urologie, výjimečně též z jiného lékařského oboru.
Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu, odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.
Podmínkou pro získání specializace v oboru sexuologie je zařazení do tohoto oboru, absolvování odborné praxe ve výše uvedených oborech a dalších 12 měsíců odborné praxe v sexuologii v celkové v minimální délce 6 let, z toho:
2.1 odborná praxe v oboru psychiatrie, nebo gynekologie a porodnictví, nebo urologie – minimálně 5 let (podle požadavků oboru)
2.2 odborná praxe v oboru sexuologie – minimálně 12 měsíců
a) povinná praxe v oboru
10 měsíců na akreditovaném sexuologickém oddělení, z toho minimálně 2 měsíce na oddělení lůžkovém,
b) povinná doplňková praxe v dalších oborech:
c) doporučená doplňková praxe
d) účast na vzdělávacích aktivitách
povinná účast
doporučená účast
3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů
a) Z vlastního oboru
o nucené ochranné léčbě sexuálních delikventů,
o kastraci sexuálních delikventů,
o chirurgické sterilizaci,
o změně pohlaví transsexuálních osob;
4. Všeobecné požadavky
Organizace zdravotnictví, právní předpisy a nařízení platná ve zdravotnictví, právní rámec lékařské praxe. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
5. Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem - záznamy o absolvované praxi v logbooku, záznamy o průběžném hodnocení školitelem v pravidelných šestiměsíčních intervalech v průkazu odbornosti,
b) Předpoklady přístupu k atestační zkoušce
c) Vlastní atestační zkouška
6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Lékař se specializací v oboru sexuologie je schopen:
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
v oboru
TĚLOVÝCHOVNÉ LÉKAŘSTVÍ
1. Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání v oboru tělovýchovné lékařství je získání potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti prevence, diagnostiky a terapie umožňujících samostatnou činnost specialisty v ambulantní péči.
2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru tělovýchovné lékařství je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.
Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce.
Podmínkou pro získání specializace v oboru tělovýchovné lékařství je zařazení do tohoto oboru a absolvování 4 let klinické praxe, která náplní odpovídá specializačnímu vzdělávání pro specializaci v níže uvedených oborech (dále „obor předchozí“). Kromě odborného vzdělání je nutné absolvování praxe ve vlastním oboru tělovýchovné lékařství v minimální délce 12 měsíců a povinné doplňkové praxe v délce 6 měsíců. Celková délka specializačního vzdělání je minimálně 5,5 roků, z toho:
a) absolvování klinické praxe v rozsahu 4 let shodné s praxí podle vzdělávacích programů v oborech dětské lékařství, nebo vnitřní lékařství, nebo kardiologie, nebo chirurgie, nebo rehabilitační a fyzikální medicína, nebo praktické lékařství pro děti a dorost nebo praktické lékařství pro dospělé, nebo rodinné lékařství, nebo ortopedie. V oborech se společným základem se předpokládá řádné ukončení společného základu. Za absolvování klinické praxe se považuje i atestace v těchto uvedených oborech.
b) povinná praxe v oboru tělovýchovné lékařství
c) povinná doplňková praxe v délce 6 měsíců – a to:
Poznámka: Pokud některá z částí bodu c) je obsažena ve vzdělávacím programu oboru předchozího, může být započítána do doplňkové praxe.
d) účast na vzdělávacích aktivitách
Poznámka: Účast na výše uvedených vzdělávacích aktivitách lze započítat do praxe na akreditovaném pracovišti.
3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů
a) Z vlastního oboru
b) Z ostatních oborů
Uchazeč o specializaci v tělovýchovném lékařství musí předložit seznam:
- 50 pacientů, u nichž provedl samostatně EKG při zátěži,
- 25 pacientů, u nichž provedl spiroergometrii,
- 25 pacientů, u nichž provedl stanovení anaerobního prahu,
- 20 pacientů, u nichž provedl specifické vyšetření v terénu,
- 5 sportovních akcí, na kterých zajišťoval zdravotnické zabezpečení.
4. Všeobecné požadavky
Znalosti právních předpisů platných ve zdravotnictví, systému zdravotní péče, posudkové činnosti. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
5. Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem - záznam o absolvované praxi a školicích akcích v průkazu odbornosti v šestiměsíčních intervalech, záznamy o provedených činnostech a výkonech v logbooku. Celkové zhodnocení na konci povinné praxe a jeho záznam v průkazu odbornosti nebo logbooku.
b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce
c) Vlastní atestační zkouška
6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Lékař se specializací v oboru tělovýchovné lékařství je oprávněn provádět ambulantně výkony specializované péče z diagnostických, preventivních a terapeutických důvodů v souvislosti s posuzováním vlivu tělesné zátěže, cvičení a pohybové aktivity u zdravých a indikovaných nemocných osob. Provádí konziliární činnost pro jiné obory a podílí se na vzdělávání specialistů v oboru.
Specializace je požadována i pro výkon pedagogické, resp. výzkumné praxe.
Po získání specializované způsobilosti v oboru tělovýchovné lékařství je možné získat oprávnění k posuzování zdravotní způsobilosti leteckého personálu absolvováním navazujícího vzdělávacího programu, který bude zakončen ověřením znalostí a vydáním osvědčení pro posuzování zdravotní způsobilosti leteckého personálu.