Plné znění - Věstník Ministerstva životního prostředí • Částka: 3 • Rok: 2013

1 Úvodní ustanovení

Ministerstvo životního prostředí v úzké spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny České republiky (dále „AOPK ČR“) připravilo tento metodický pokyn z důvodu potřeby sjednocení výkonu státní správy ve věci stanovení odchylného postupu dle §5b odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále „ZOPK“), od zákazu uvedeného v §5a odst. 1 písm. a) ZOPK, tedy od zákazu usmrcování (či odchytu) kormorána velkého (Phalacrocorax carbo sinensis) při prevenci závažných škod na rybářství a za účelem ochrany (ostatních) volně žijících živočichů před dopady predace kormoránem velkým.

Kormorán velký je druhem, u kterého došlo v Evropě od konce 60. let 20. století k populační expanzi (blíže viz bod 3 tohoto metodického pokynu). Česká republika se stala významnou migrační cestou pro početná hejna kormoránů pocházejících ze severozápadní a částečně severovýchodní Evropy a současně došlo i k nárůstu zimujících kormoránů především na nezamrzajících vodních tocích na celém území České republiky. Dochází tak k enormnímu predačnímu tlaku na rybí společenstva zejména v období jarní a podzimní migrace a taktéž v zimním období, a to k tlaku jak na ryby v rybochovných zařízeních, tak na rybí společenstva ve vodních tocích (zvláště chráněné druhy ryb nevyjímaje). I přes tyto skutečnosti zůstává kormorán velký druhem, který je spolu se všemi druhy ptáků, vyskytujícími se na evropském území, takzvaně obecně chráněn podle čl. 5 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES o ochraně volně žijících ptáků (dříve uváděna pod číslem 79/409/EHS, dále „směrnice o ptácích“). Pro možnou obranu, popř. prevenci pomocí odstřelu s cílem předcházení vzniku závažných škod působených kormorány, ať již na rybách v rybochovných zařízeních (na rybnících apod.) nebo na rybách ve vodních tocích, je proto nutné postupovat způsobem, kterým byla transponována ustanovení výše uvedené směrnice, tedy stanovením odchylného postupu podle §5b odst. 1 ZOPK od zákazu uvedeného v §5a odst. 1 písm. a) ZOPK. Stanovení odchylného postupu ve vztahu k rybochovným zařízením a ve vztahu k vodním tokům (k ochraně volně žijících živočichů, především tedy ryb a jejich společenstev v tocích) má každé svá specifika a vyžaduje v určitých ohledech odlišný přístup. Tento metodický pokyn tak tam, kde je to nezbytné, odlišuje informace potřebné k postupu v případě rybochovných zařízení a k postupu v případě vodních toků.

2 Účel metodického pokynu

Tento metodický pokyn byl zpracován za účelem sjednocení a zjednodušení postupu orgánů ochrany přírody (dále „OOP“) při stanovování odchylného postupu dle §5b odst. 1 ZOPK od zákazu uvedeného v §5a odst. 1 písm. a) ZOPK, tedy od zákazu volně žijící ptáky, konkrétně kormorána velkého (Phalacrocorax carbo sinensis), usmrcovat (či odchytávat) jakýmkoli způsobem, a to při prevenci závažných škod na rybářství a za účelem ochrany (ostatních) volně žijících živočichů před dopady predace kormoránem velkým. Metodický pokyn je vydáván v souvislosti s vyřazením kormorána velkého ze seznamu zvláště chráněných druhů živočichů a tedy s přechodem působnosti z krajských úřadů na obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Tyto OOP mají zkušenost s postupem podle §5b ZOPK v jiných případech, metodický pokyn by jim tak měl přinést upřesnění a metodickou podporu pro postup specificky v případě kormorána velkého.

3 Určení metodického pokynu

Tento metodický pokyn je určen OOP, které jsou oprávněny postupem podle §5b odst. 1 ZOPK stanovit odchylný postup od zákazu stanoveného v §5a odst. 1 písm. a) ZOPK, tj. obcím s rozšířenou působností (podle §77 odst. 1 písm. f) ZOPK), správám národních parků a chráněných krajinných oblastí (podle §78 odst. 1 ZOPK) a újezdním úřadům vojenských újezdů (podle §78a odst. 1 ZOPK).

4 Základní údaje o rozšíření kormorána velkého a o rozsahu škod v rybářství a dopadech na rybí společenstva

Kormorán velký (Phalacrocorax carbo sinensis) patří mezi původní evropské ptačí druhy, první zmínky o tomto druhu jsou známy již z období Aristotela (Thompson 1910). V Čechách zaznamenal opakovaný výskyt kormoránů velkých už Balbín (1679) v okolí Litoměřic.

V současné době na území České republiky pravidelně protahuje a lokálně i hnízdí. Početnost kormoránů během roku kulminuje hned několikrát, a to v době podzimního průtahu (říjen a listopad), zimování (prosinec až únor) a jarního průtahu (březen) (Musil 2007), kdy přes území České republiky protahují tisíce jedinců (viz níže). V letních měsících se na území České republiky vyskytují převážně hnízdící jedinci, kteří žijí koloniálním způsobem a v našich podmínkách si staví hnízda na stromech. Hnízdní populace v České republice čítá pouze 350 párů - z hlediska škod tedy nepředstavuje závažný problém. Velikost hnízdní populace, zřejmě i v souvislosti s dosud povolovaným odstřelem (byť aplikovaným mimo hnízdní dobu), zůstává dlouhodobě prakticky beze změn na výše uvedené početnosti (viz tab. č. 1).

Během dne se kormoráni drží jednotlivě i v hejnech, ale v noci spávají na stromech na společných nocovištích, ze kterých se každý den vydávají za potravou (nejčastěji do 20 km; Carss et al. 2002). Kormorán velký je téměř výhradně rybožravý pták, převážně se živí rybami o průměrné velikosti 20-25 cm v závislosti na jejich tělesných proporcích (Adámek 2003, Adámek a Kortan 2002). Kormorán velký je potravním oportunistou (Cramp a Simmons 1997), loví tedy potravu, která je dostupná a pokud hustota ryb poklesne pod určitou mez, tak lokalitu opouští. Současně jde o druh, který v přírodě v současné době nemá přirozeného predátora a stojí tedy na vrcholu potravního řetězce.

Od konce 60. let 20. století dochází v Evropě k expanzi tohoto druhu. Mezi faktory umožňující toto šíření se nejčastěji řadí zvýšení úživnosti vnitrozemských a litorálních vod (zvýšení intenzity produkce akvakultury apod.), legislativní ochrana tohoto druhu na území většiny států Evropy, omezení používání pesticidů a v neposlední řadě i změna klimatických podmínek a charakteristik toků (nezamrzání řek - vliv přehradních nádrží, lidských sídel, regulace a další negativní zásahy do koryt toků apod.). Česká republika je významnou migrační cestou pro ptáky ze severozápadní, ale částečně i severovýchodní Evropy (Cepák et al. 2008). Ochrana severských hnízdišť spolu se změnami v rybochovném hospodaření v Čechách vedla ke zvýšení nejdříve počtu transmigrantů lovících ryby na stále intenzivněji využívaných rybochovných nádržích. V posledních letech došlo současně k nárůstu zimujících kormoránů, kteří vyhledávají především nezamrzající řeky prakticky po celém území (Musil a Martincová 2004). Podle výsledků mezinárodního sčítání vodních ptáků dosahuje početnost kormorána v České republice v zimních měsících 10 000 - 15 000 jedinců (Musilová et al. 2009). Tento údaj vyjadřuje početnost zjištěnou jednorázovým sčítáním, z hlediska vlivu na rybí společenstva a výši škod je však zásadní celková kumulativní početnost za období tahu a zimování. Zároveň je zřejmé, že počty zimujících ptáků meziročně stoupají, a když zamrznou stojaté vodní plochy, dochází k zvýšení predačního tlaku na nezamrzlých vodních tocích (Musil a Martincová 2004). Zvýšený predační tlak kormoránů v době, kdy nezamrzlé vodní toky jsou jejich jediným možným lovištěm, se může v případě, že tyto podmínky nastanou po delší období, projevit negativně na rybích společenstvech a vést k jejich devastaci. Udává se, že jeden jedinec denně spotřebuje okolo 400 g ryb (Šťastný et al. 2006) a další množství ryb bývá během lovu napadeno, stresováno a zraněno, přičemž část zraněných ryb poté v důsledku sekundární infekce hyne. Kromě toho je kormorán přenašečem řady významných parazitů ryb a jiných živočichů.

Na základě vyčíslení náhrad škod na rybách poskytovaných dle zákona č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy, ve znění pozdějších předpisů, po dobu,

kdy byl kormorán velký zařazen mezi zvláště chráněné druhy živočichů, lze dovozovat ekonomický rozsah škod na rybářství, resp. rybochovných zařízeních (viz tab. č. 2). Vzhledem ke skutečnosti, že žádost o náhradu uplatňovala pouze část subjektů, jsou souhrnné škody na rybách v rybochovných zařízeních vyšší.

Z hlediska povolení odchylného postupu v rámci správního řízení je však nutné posuzovat pravděpodobnost a závažnost vzniku škody ve vazbě na majetek konkrétního žadatele, resp. náklady konkrétního uživatele rybářského revíru (viz dále kap. 5.4.1.2). Dopady na jednotlivé provozovatele se liší nejvíce v závislosti na lokalizaci rybochovných zařízení ve vztahu k oblastem, kde dochází k nejvyšší koncentraci protahujících a zimujících kormoránů, v závislosti na druhu obsádky, meziročně v závislosti na délce trvání ledové pokrývky na rybnících a na dalších faktorech. V případě dlouhodobější přítomnosti kormoránů na rybochovném zařízení (více než týden) může v závislosti na podmínkách a druhu obsádky docházet ke vzniku závažných škod i při nízké početnosti hejn (pod 10 jedinců). V podmínkách České republiky je s ohledem na akční rádius tažných hejn kormoránů riziko vzniku škody na většině rybochovných zařízení a téměř na všech tocích s parametry umožňujícími kormoránům lov ryb.

Kormorán je velmi přizpůsobivý druh a cíleně využívá člověkem pozměněné vodní plochy, zatímco rybí společenstva jsou naopak v takovém prostředí silně znevýhodněna (upravené vodní toky, změna hydrologického režimu vodních toků, tepelné znečištění atd.). Přestože je třeba brát v úvahu, že kormoráni nejsou zdaleka jedinou příčinou klesajícího trendu rybích obsádek ve vodních tocích (Čech a Hladík 2005), je patrné, že predační tlak kormoránů může mít za určitých okolností negativní dopad na společenstva, ve kterých se vyskytují typické druhy ryb pro jednotlivá rybí pásma, a současně negativní dopad na zvláště chráněné druhy ryb, případně i na organismy vázané na ryby jakožto hlavní zdroj potravy. Zimující tažné populace kormoránů jsou schopny ulovit a zkonzumovat podstatnou část rybí populace v toku, včetně původního cenného společenstva reofilních druhů ryb. Zvláště negativně působí kormoráni na pstruhových tocích, kde se vyskytují krátkověké druhy původních ryb, jako je lipan podhorní a pstruh obecný. Predací kormorána v tocích lipanového a pstruhového pásma dojde k vymizení preferovaných velikostí lovených ryb (10 - 40 cm) (Kohl 2004) a značně ovlivní (naruší) strukturu této rybí populace. Populace lipana a pstruha pak není schopna přirozené reprodukce ani ji nejde uměle rozmnožovat, neboť v tocích není dostatek generačních ryb potřebných k získávání pohlavních produktů (jikry, mlíčí). V podmínkách České republiky jsou rybí společenstva ve vodních tocích ovlivňována každoročním vysazováním odchovaných násad mnoha druhů ryb, udává se však, že z celkových 65 druhů ryb vyskytujících se v našich tekoucích vodách přibližně 48 % druhů není předmětem vysazování, pravidelně a často je pak vysazováno 33,8 % druhů (Jurajda et al. 2010). Kromě rybářsky neobhospodařovaných druhů je zároveň převážná většina druhů ryb uměle vysazovaných schopna se v přírodním prostředí dále rozmnožovat. Např. v oblasti soutoku Moravy a Dyje byla potvrzena přirozená reprodukce u 27 druhů z celkových 44 (Valová et al. 2006), na dolním toku české části Labe byla potvrzena přirozená reprodukce u 16 druhů (13 původních) z celkových 21 (Gaumert et al. 2008). Analýzou potravní složky kormoránů na horním toku Vltavy pod Vyšším Brodem bylo navíc zjištěno, že kormoráni zdaleka nepreferují rybářsky cenné druhy ryb, resp. konzumují nejpočetněji zastoupené druhy ryb odpovídající velikosti - významnou složkou potravy jsou tedy i doprovodné druhy ryb (např. plotice obecná, jelec tloušť, okoun říční, ouklej obecná; Čech a Hladík 2005). Podobné závěry vyplynuly ze studie na zimovišti kormoránů v Praze (ježdík obecný, plotice obecná, hrouzek obecný, jelec tloušť a jelec proudník; Andreska et al. 2007). Ze zvláště chráněných druhů byla v potravní složce ve studii Čecha a Hladíka (2005) zaznamenána vranka obecná.

5 Postup řízení o povolení (stanovení) odchylného postupu dle §5b odst. 1 ZOPK

5.1 Legislativní rámec

Kormorán velký je spolu se všemi druhy ptáků, vyskytujícími se na evropském území, obecně chráněn podle §5a ZOPK, který je transpozicí čl. 5 směrnice o ptácích. Ustanovením §5a odst. 1 ZOPK je mj. stanoven zákaz úmyslně volně žijící ptáky usmrcovat nebo odchytávat jakýmkoli způsobem (s výjimkou lovných druhů stanovených dle zákona o myslivosti, resp. v návaznosti na přílohu II směrnice o ptácích a §5a odst. 4 ZOPK vyhláškou č. 166/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Od zákazů je možné se odchýlit postupem stanoveným §5b ZOPK, a to v případech, resp. z důvodů uvedených v odst. 1 tohoto ustanovení a za předpokladu, že neexistuje jiné uspokojivé řešení. Mezi důvody, pro něž je možné odchylný postup povolit (stanovit), patří prevence závažných škod na rybářství a také zájem ochrany (jiných) volně žijících živočichů. Ustanovení §5b odst. 3 ZOPK dále specifikuje požadavky na obsah rozhodnutí a §5b odst. 5 ZOPK stanoví povinnost zpětného hlášení o naplňování odchylného postupu (v návaznosti na reportingovou povinnost ČR).

Řízení o povolení odchylného postupu je návrhové a je zahájeno dnem doručení žádosti místně příslušnému OOP. OOP vede správní řízení pouze v rozsahu podané žádosti. Žadatel by měl proto ve své žádosti uvést konkrétní údaje jako např. konkrétní důvod dle §5b odst. 1 ZOPK (viz dále).

Pro úplnost je nutné uvést, že s ohledem na stav celoevropské populace kormorána velkého by použití neletálních metod (různé formy plašení) u tažných a zimujících jedinců nemělo vést k vyrušování, které by bylo významné z hlediska cílů směrnice o ptácích, tedy porušení zákazu dle §5a odst. 1 písm. d) ZOPK. Plašení tažných a zimujících jedinců kormorána velkého tak nevyžadují stanovení odchylného postupu podle §5b ZOPK. Odlišná situace je v případě hnízdních kolonií, kde by výraznější vyrušování během období rozmnožování mohlo celkový stav druhu (zejména z hlediska jeho distribuce v rámci areálu) a tedy cíle směrnice již ovlivnit. Vyrušování během období rozmnožování je navíc zakázáno i podle §9 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (kormorán velký je zařazen podle §2 písm. c) zákona o myslivosti mezi tzv. nelovnou zvěř). Plašení kormoránů taktéž může vést k vyrušování jiných druhů ptáků, které v závislosti na stavu jejich populace může představovat vyrušování významné z hlediska cílů směrnice o ptácích. Je-li takové plašení nezbytné, je nutné tyto případy řešit individuálně formou odchylného postupu pro dotčené druhy.

5.2 Žádost o povolení odchylného postupu

Návrh na zahájení řízení, který adresuje žadatel správnímu orgánu, musí obsahovat náležitosti vyplývající z §37 a §45 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „správní řád“)

Z žádosti musí být patrné, kdo podání činí, které věci se týká a co se navrhuje. Nejedná se přitom pouze o obecné náležitosti, ale s ohledem na formulaci zákazů stanovených §5a odst. 1 ZOPK i důvodů pro povolení podle §5b odst. 1 ZOPK, případně požadavků na obsah rozhodnutí dle §5b odst. 3 ZOPK je nezbytné, aby z podání bylo zřejmé, z jakých důvodů je podáváno, jak jsou dle žadatele naplněny zákonné podmínky pro povolení odchylného postupu (tedy především proč v daném případě dle žadatele neexistuje jiné řešení, případně zda jiné řešení zkoušel aplikovat), jaká intenzita zásahu je požadována (předpokládané počty jedinců, jež by měli být odloveni pro zajištění prevence škody či snížení dopadů na volně žijící živočichy) a další upřesnění nezbytné pro formulaci obsahu rozhodnutí dle §5b odst. 3 ZOPK (tedy zejména specifikaci místa, návrh termínu a způsobu provedení). Jedná se o řízení dispoziční a je v zájmu žadatele, aby předložil veškeré podklady, kterými prokáže splnění zákonných podmínek pro povolení odchylného postupu dle §5b odst. 1 ZOPK a upřesnil rozsah řízení. Žadatel tak činí i v rámci součinnosti poskytované OOP při opatřování podkladů pro vydání rozhodnutí dle §50 odst. 2 správního řádu. V žádosti žadatel uvede zejména:

5.3 Podklady

OOP opatřuje a následně šetří podklady pro vydání rozhodnutí, a to zejména s ohledem na zdůvodnění žádosti.

OOP posuzuje oprávněnost žádosti a v rámci toho zejména vyhodnocuje, zda jsou naplněny podmínky pro povolení odchylného postupu dle §5b odst. 1 ZOPK, mimo jiné tedy i to, zda hrozí vznik závažné škody na rybářství a potřeba její prevence nebo potřeba ochrany volně žijících živočichů. Škoda, ať již na rybářství nebo na volně žijících živočiších, vzniká zpravidla v důsledku kumulativního vlivu predace po celou zimní sezónu nebo po celé jarní či podzimní období tahu a aktuální početnost může mít maximálně indikativní povahu. Z toho důvodu je důležité sledovat početnosti kormoránů velkých i v předchozích sezónách. Jelikož jde o mobilní druh (v době zimování s neteritoriálním chováním), jehož přítomnost na lokalitě je ovlivněna klimatickými podmínkami a potravní nabídkou, dochází k přeletům a nepravidelným fluktuacím mezi jednotlivými lokalitami. Proto OOP vždy pracuje s relativní početností.

Při vyhodnocování trendů početnosti zimujících populací kormoránů velkých doporučujeme vycházet z údajů zimního sčítání vodních ptáků (viz tabulka č. 3 a také příloha č. 1 - Musil et al. 2009, 2011, Musilová et al. 2009, 2010, 2011). Současně je vhodné, aby se OOP obrátil na příslušné krajské středisko AOPK ČR, místní ornitology a jiné odborníky na danou problematiku za účelem zjištění informací o početnosti na lokální úrovni. Podkladem rovněž mohou být myslivecké statistiky a samozřejmě údaje, které je schopen dodat žadatel v rámci součinnosti nebo předkládání důkazů (vlastní sledování, fotodokumentace aj.). V každém případě je důležité vycházet z údajů, při jejichž sběru byla použita vhodná metodika sčítání, při které nedochází k opětovnému započítávání přelétajících jedinců.

Pozn. 1: Zimní mezinárodní sčítání vodních ptáků probíhá pouze dva dny v lednu. Získané údaje tedy vyjadřují početnost zjištěnou jednorázovým sčítáním a s ohledem na termín sčítání indikují především stav v době zámrzu rybníků (údaje jsou tak využitelné především v případě vodních toků). Zjištěné údaje mají význam z hlediska sledování trendů na úrovni ČR, případně jednotlivých krajů, z hlediska vlivu na rybí společenstva a výši škod je však zásadní celková kumulativní početnost za období tahu a zimování.

Zimní mezinárodní sčítání poskytuje jedinou informaci, kterou lze jako podklad využít pro celé území ČR. V rámci řízení o povolení odchylného postupu je nicméně třeba doplnit tyto informace údaji získanými na lokální úrovni, popř. v časovém úseku pokrývajícím taktéž období migrace.

Pozn. 2: Uvedené údaje byly shromážděny v rámci grantu VaV MŽP ČR SP/2d3/109/07 „Dlouhodobé změny početnosti a distribuce vodních ptáků v České republice ve vztahu ke změnám klimatu a životního prostředí“.

Při opatřování podkladů je doporučeno vzít v potaz základní údaje o biologii kormorána velkého, publikované v odborné literatuře (viz seznam literatury), některé údaje jsou rovněž zmíněny v kapitole 4. tohoto metodického pokynu „Základní údaje o rozšíření kormorána velkého a o rozsahu škod v rybářství a dopadech na rybí společenstva“. Ke zvážení rizika vzniku závažné škody v rybářství nebo na zájmu ochrany jiných živočichů a společenstev jde zejména o údaje o druhu a množství přijímané potravy, etologii, prostorové distribuci, výskytu chráněných druhů ryb v jednotlivých lokalitách apod.

Dalšími podklady pro posouzení žádosti jsou údaje o složení rybí obsádky, plány hospodaření, zarybňovací plány a evidence o dosaženém hospodářském výsledku. Tyto údaje si OOP v rámci součinnosti úřadů vyžádá od orgánu státní správy rybářství nebo mohou být poskytnuty žadatelem. Orgán státní správy rybářství při stanovení způsobu hospodaření v rybářském revíru zohledňuje ekologický charakter rybářského revíru a dosavadní skladbu rybí obsádky dle §7 vyhlášky č. 197/2004 Sb. Zároveň vede evidenci o hospodaření a dosažení hospodářského výsledku v rybářském revíru (viz příloha č. 5 vyhlášky č. 197/2004 Sb.).

Vlastní-li žadatel údaje ze zkušebních odlovů či jiných studií o druhovém složení dotčeného vodního toku, je vhodné, aby je poskytl OOP jako upřesňující materiály. Cenné údaje lze získat z publikace Hanel L., Lusk S.: Ryby a mihule České republiky. Rozšíření a ochrana. ČSOP Vlašim, 2005. V případě evropsky významných druhů ryb a mihulí je možné použít taktéž data o rozšíření jednotlivých druhů z internetových stránek www.biomonitoring.cz , a v případě zvláště chráněných, případně i dalších druhů ryb také z Nálezové databáze AOPK ČR.

Je-li žádost zdůvodněna v zájmu předcházení závažných škod v rybářství, pro posouzení jsou potřebné i údaje dokládající rozsah možné škody ve vztahu k celkovým výsledkům daného hospodářského subjektu (srovnání, zda hrozí škoda srovnatelná s běžnými provozními ztrátami nebo vyšší) a v případě rybářských revírů případně dokládající míru marně vynaloženého úsilí a nákladů na dodatečné zarybňování vodního toku. Tyto údaje je možné získat pouze od žadatele.

5.4 Správní úvaha

Odchylný postup od zákazů uvedených v §5a odst. 1 ZOPK lze povolit (stanovit) za splnění následujících kumulativních podmínek uvedených v §5b odst. 1 ZOPK:

Pozn.: S ohledem na účel metodického pokynu zde nejsou uvedeny další důvody pro povolení, jako např. pro účely výzkumu a vzdělávání - pro tyto účely platí principy a postupy uvedené v tomto metodickém pokynu obdobně, nicméně podklady a odůvodnění bude mít samozřejmě odlišný charakter.

5.4.1 Hodnocení důvodů pro povolení odchylného postupu

V obou případech, tedy v případě prevence škod i zájmu ochrany (ostatních) živočichů, při hodnocení důkazů OOP zohlední míru (či riziko) predačního tlaku kormorána velkého na rybí obsádku rybochovného zařízení, resp. ichtyofaunu dotčeného úseku vodního toku (dospělý jedinec spotřebuje cca 400 g ryb za den; Šťastný et al. 2006). Údaje o aktuální početnosti je nutné považovat za indikativní (viz výše), a to i v případě informací o početnosti kormorána velkého z mezinárodního sčítání vodních ptáků (viz tabulka č. 3) a o distribuci populací v krajině (viz příloha č. 1 - Musilová et al. 2009), která se mění mezi lety v závislosti na klimatických podmínkách a s ohledem na termín sčítání indikuje především stav v době zámrzu rybníků (údaje jsou tak využitelné především v případě vodních toků). Z těchto důvodů je proto vhodné kombinovat informace o početnosti z více zdrojů jako jsou např. ornitologické studie zadané OOP, vlastní terénní šetření, myslivecké statistiky, dokumentace vedená žadatelem apod.

V případě rybochovných zařízení ovlivňuje významnost a rozsah hrozící škody skladba rybí obsádky. U vodních toků OOP dále bere v potaz morfologii toků (v rozsahu dle žádosti). Vzhledem k lovecké strategii kormorána velkého, kterou je potápění se za kořistí, nejsou jeho přítomností příliš ohroženy mělké úseky toků (toky s přibližnou hloubkou méně než 20 cm, bez hlubších úseků, tůní apod.). Zároveň OOP zhodnotí úpravy toků, protože přírodě blízké toky většinou poskytují pro rybí společenstva dostatek úkrytů. Nejvyšší predační tlak je vyvíjen na místa v tocích, která nezamrzají, a kde se v zimních měsících shromažďují ryby (okolí jezů, výpustí z údolních nádrží, malých vodních elektráren, vyústění elektrárenských kanálů, čističek odpadních vod, drénů apod.) a v úsecích s technicky upraveným korytem, v nichž jsou rybí společenstva více zranitelná právě z důvodu nedostatku přirozených úkrytů.

5.4.1.1 Povolování odchylného postupu v zájmu ochrany volně žijících živočichů

Při úvaze, zda organismy ve vodních tocích jsou volně žijícími živočichy, se vychází z §3 odst. 1 písm. d) ZOPK (volně žijícím živočichem je jedinec živočišného druhu, jehož populace se udržují v přírodě samovolně, a to včetně jedince odchovaného v lidské péči vypuštěného v souladu s právními předpisy do přírody). Jsou jimi tedy přirozeně se rozmnožující ryby ve vodních tocích.

OOP při posuzování podkladů bere v úvahu složení rybího společenstva, zda se jedná svým složením a denzitou o přírodě blízké rybí společenstvo a jestli by se bylo schopno samovolně udržet v přírodních podmínkách. Vycházet při tom může z údajů o zarybnění poskytnutých žadatelem nebo orgánem státní správy rybářství, z ichtyologických průzkumů apod. (viz kap. 5.3). Z hlediska ochrany přírody je třeba vnímat jako zásadní ochranu takových rybích společenstev, v nichž se vyskytují typické druhy ryb pro jednotlivá rybí pásma, která jsou součástí ekosystému vodního toku bez záměrné činnosti člověka, dále úseků vodních toků, kde se hospodaří extenzivním způsobem a zásahy do rybích společenstev jsou minimální, a také úseků, které jsou svým charakterem přírodě blízké. Dalším zájmem ochrany přírody je ochrana těch částí vodních toků, kde predace kormoránů může nepříznivě ovlivnit stav předmětu ochrany maloplošných zvláště chráněných území nebo evropsky významných lokalit. Stejně tak je důležité zajistit ochranu toků tam, kde se nacházejí zvláště chráněné druhy ryb, u nichž by mohlo zvýšeným predačním tlakem kormorána velkého dojít k výrazným ztrátám. Výše uvedená hlediska je nutné při hodnocení důkazů vzájemně kombinovat a porovnávat. Další a odlišná hlediska jsou pak u vodních toků/revírů posuzována v případě povolení z důvodu prevence škod v rybářství (viz dále).

Na základě zjištěných skutečností OOP vyhodnotí, zda je naplněn důvod pro povolení odchylného postupu z důvodu ochrany (ostatních) volně žijících živočichů.

5.4.1.2 Povolování odchylného postupu v zájmu prevence závažných škod v rybářství

Škodu v rybářství je možné vnímat ve dvou úrovních, a to jako škodu v rybníkářství či akvakultuře a škodu ve volných vodách. Majetková škoda na rybách vzniká pouze při hospodaření v oblasti rybníkářství, ale škodou v rybářství ve volných vodách (na vodních tocích) není myšlena škoda na rybách, resp. na majetku. Škodou zde mohou být náklady, které poškozený ze svého majetku vynaložil zbytečně, aniž se s nimi dostavil očekávaný výsledek, či které musel použít na reparaci stavu vyvolaného škodnou událostí (marně vynaložené náklady). Takovými zbytečnými náklady mohou být např. výdaje, které subjekt rybářského práva vynaložil ze svých prostředků na doplnění stavu ryb (zarybnění) ve vodních tocích, v nichž vykonával rybářské právo, přestože mu k rybám samotným nesvědčilo vlastnické právo. Tato úvaha vychází ze tří rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 25 Cdo 540/2003, 25 Cdo 3206/2007 a 25 Cdo 3961/2009, která uvádějí, že vlastnické právo k rybám v tekoucích vodách (na rozdíl od ryb v rybnících) není možné, protože neulovené ryby ve vodních tocích se považují za „věc ničí“ (res nullius). Ztráta dosud neulovených ryb žijících ve vodních tocích v důsledku predace tudíž nemůže představovat snížení majetkového stavu (škoda) oprávněného subjektu rybářského práva, neboť ten ryby k okamžiku jejich ztráty nevlastnil, protože vlastnické právo k uloveným rybám a vodním živočichům vzniká až jejich ulovením (§2 písm. f) zákona č. 99/2004 Sb., o rybářství). V rozsudku sp. zn. 25 Cdo 540/2003 je konstatováno, že majetková újma není rovna pouze skutečné škodě, ale její součástí je také ušlý zisk oprávněného subjektu rybářského práva, tedy očekávaný majetkový prospěch, kterého by tento subjekt ulovením ryb dosáhl, pokud by nebyly dříve zkonzumovány (v judikovaném případě) vydrou. Výši ušlého zisku soud vyčíslil tak, že od předpokládané hodnoty nalovených ryb odečetl náklady, které by při normálním běhu věcí musely být na tento lov vynaloženy. Není však příliš zřejmé, z čeho by měla být odvozována předpokládaná hodnota nalovených ryb. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3206/2007 a 25 Cdo 3961/2009 uvádí, že za skutečnou škodu mohou být považovány též „náklady, které poškozený ze svého majetku vynaložil zbytečně (např. aniž se dostavil s nimi očekávaný výsledek)“, tedy podle Nejvyššího soudu také „výdaje, které subjekt rybářského práva vynaložil ze svých prostředků na doplnění stavu ryb (zarybnění) ve vodních tocích, k nimž vykonával rybářské právo, byť mu k rybám samotným nesvědčilo vlastnické právo“. Nejedná se tudíž o škodu „na rybách“, ale obecně o škodu, která vznikla subjektu rybářského práva na jeho majetku (jehož součástí samotné neulovené ryby ovšem rozhodně nejsou).¹

Při povolování odchylného postupu z důvodu prevence závažných škod v rybářství v případě rybochovných zařízení (a z větší části i v případě škod v rybářství v případě vodních toků) je vhodné vycházet z následujících obecných tezí převzatých (upravených a okomentovaných) z návrhu doporučení Evropské komise „Great Cormorant: Derogations under the article 9 of the Birds Directive“:

Uvedený návrh doporučení Evropské komise bližší specifikaci, jak vyhodnocovat závažnost škody, neobsahuje. Z hlediska pravděpodobnosti vzniku škody však již bylo výše konstatováno (viz kap. 4), že v podmínkách České republiky je s ohledem na akční rádius tažných hejn kormoránů riziko vzniku škody ve všech rybničnatých oblastech a téměř na všech tocích s parametry umožňujícími kormoránům lov ryb (toky s přibližnou hloubkou více než 20 cm, resp. úseky s těmito parametry, s hlubšími tůněmi apod.). Pro stanovení rozsahu škody lze na základě uvedených tezí jako možný přístup pro určení hranice závažné, či naopak malé škody ve smyslu výše zmíněného rozsudku Evropského soudního dvora, zvolit srovnání s běžnými provozními ztrátami. Ty se podle dostupné literatury (viz např. Hartvich, Vácha & Flajšhans 2002) v závislosti na aktuálních podmínkách pohybují v rozsahu 5 - 20 %. Do provozních ztrát jsou zpravidla zahrnovány i ztráty působené rybožravými predátory, a tak je nutné vycházet spíše ze spodní hranice uvedeného intervalu. V optimálním případě tedy žadatel upřesní (viz kap. 5.2), co považuje za závažnou škodu ve vztahu k běžným provozním ztrátám a jaké tedy jsou tyto provozní ztráty na konkrétních obhospodařovaných rybochovných zařízeních (nejlépe formou odhadu dlouhodobějšího průměru tak, aby byly vyloučeny meziroční výkyvy).

Při povolování odchylného postupu z důvodu prevence závažných škod v rybářství v případě vodních toků (rybářských revírů) OOP také zhodnotí míru predačního tlaku kormorána velkého na rybí společenstva daného úseku vodního toku a přitom tyto údaje porovná se zarybňovacími plány (v návaznosti na způsob hospodaření a zarybňovací povinnost, jež jsou stanoveny dle §11 odst. 1 písm. b/ a c/ zákona č. 99/2004 Sb., o rybářství), s evidencí o dosaženém hospodářském výsledku v dotčeném revíru (pro přesnější údaje je důležité sledovat delší časovou řadu) a případně i s údaji o dodatečných nákladech, které musel žadatel vynaložit v rámci opětovného zarybnění v předchozích letech. OOP vyhodnotí, zda v důsledku těchto nákladů hrozí žadateli vznik závažné škody na rybolovu a zda by tedy bylo možné výjimku povolit. Do hodnocení závažnosti škody by měl být zahrnut rovněž očekávaný výtěžek (je-li v rybářském revíru k dispozici statistika návštěvnosti a úlovků). Pokud jsou úlovky v důsledku predace kormoránem výrazně sníženy, klesá i atraktivita provozované činnosti rybolovu. Případy, kdy se uplatní důvod prevence škody v rybářství na vodních tocích (v revírech), mohou nastat zejména v lokalitách, v nichž je vynakládáno zvýšené úsilí na zarybňování a zároveň je zde vysoká míra predace kormorány s ohledem na stav toku (upravené toky s nedostatkem úkrytů, úseky pod vodními díly s pozměněným teplotním režimem a zvýšenou koncentrací ryb apod.). V těchto případech dochází ke znehodnocení vynaloženého úsilí, případně jsou vynakládány dodatečné náklady na zarybnění.

5.4.2 Neexistence jiného uspokojivého řešení

OOP zhodnotí, zda neexistuje jiné uspokojivé řešení. Na základě dosavadních zkušeností i provedených studií je zřejmé, že neletální opatření jako např. použití sítí apod. je možné pouze u menších, zpravidla intenzivních rybochovných zařízení (sádky aj.) a další metody (pochůzky, akustické a vizuální plašiče) jsou rovněž využitelné jen v omezené míře (opět spíše na menších vodních plochách). Na vodních tocích nelze z hlediska efektivity, ceny a pracnosti neletální metody prakticky vůbec uplatnit (Carss et al. 2002). Veškerá opatření (ať již usmrcování či plašení) je vhodné doplnit prostředky k zvýšení ochrany ryb jako je instalace pontonových úkrytů pro ryby ve vodních nádržích (rybnících), tvorba břehových úkrytů, zachovávání litorálních porostů či zvyšování celkové morfologické pestrosti vodních toků.

5.4.3 Další součástí správní úvahy

OOP by měl rovněž identifikovat úseky toků či oblasti, kde by povolený odstřel a plašení kormoránů mohlo naopak způsobit negativní ovlivnění jiných zájmů ochrany přírody. Jedná se zejména o úseky s významnými shromaždišti a zimovišti vodních ptáků a na zimovištích zvláště chráněných druhů z důvodu nadměrného rušení a ohrožení těchto druhů. OOP při tom vychází z vlastních znalostí a případně z dalších údajů, jako jsou např. data z Mezinárodního sčítání vodních ptáků ( www.iwccz.wz.cz ) nebo je možné se dotázat na příslušném středisku AOPK či pobočce České společnosti ornitologické. Odstřel (případně plašení) je třeba rovněž vyhodnotit ve vztahu k nárokům předmětů ochrany zvláště chráněných území tak, aby nedošlo k jejich ohrožení a porušení základních či bližších podmínek ochrany (v takovém případě by bylo nezbytné řízení i v této věci). Obdobně v návaznosti na §45g ZOPK je nutné vážit dopady činnosti i v případě evropsky významných lokalit a ptačích oblastí. Tyto skutečnosti, kromě samotného zájmu na ochraně kormorána velkého, OOP zvažuje v rámci správní úvahy v řízení o povolení odchylného postupu. OOP může případně odchylný postup z těchto důvodů nepovolit anebo takové úseky (části území) v rámci podmínek rozhodnutí z povolení vyjmout či upravit pro tyto části území odlišně podmínky z hlediska termínů apod.

5.5 Výrok rozhodnutí

5.5.1 Obecné náležitosti výroku rozhodnutí:

5.5.2 Návrh podmínek pro povolení výjimky:

Evropská komise ve výše uvedeném návrhu doporučení „Great Cormorant: Derogations under the article 9 of the Birds Directive“ zdůrazňuje, že je nezbytné aby odchylný postup byl povolován na základě rozhodnutí s jasným a dostatečným vysvětlením důvodů, které odkazují na důvody, podmínky a požadavky v článcích směrnice o ptácích. OOP musí proto své rozhodnutí řádně odůvodnit. V odůvodnění se OOP vypořádá s podmínkami, za kterých je možné odchylný postup povolit dle §5b odst. 1 ZOPK (konkrétní důvod pro povolení a neexistence jiného uspokojivého řešení) a s dalšími požadavky ZOPK (zejména §45g, případně ochrana ostatních druhů, předmětů ochrany zvláště chráněných území apod.). Při odůvodnění je možné vycházet z údajů uvedených v části „Hodnocení důkazů“. Dále OOP odůvodní též podmínky stanovené ve výroku rozhodnutí. Návrh podmínek uvedených v bodě 5.5.2 tohoto metodického pokynu je pro OOP doporučující, konkrétní úprava zohledňující místní podmínky a další specifika jednotlivých řízení je možná. Konkrétní úprava však musí být vždy řádně odůvodněna.

K odůvodnění podmínek navržených v bodě 5.5.2 lze využít následující argumentaci:

Ad 1)

Predační tlak kormoránů na rybochovných zařízeních i vodních tocích je patrný zejména v období jarního a podzimního tahu a v průběhu zimy. Na rybochovných zařízeních (rybnících) dochází k predaci ryb, dokud nedojde k zamrznutí vodní hladiny, poté se kormoráni koncentrují především na vodních tocích (Musil a Martincová 2004). Dle „dlouhodobých normálů klimatických hodnot za období 1961-1990“ se teploty pohybují pod bodem mrazu v měsících prosinec až březen.

V období od 1.4. - 31.7. nedochází k výraznější koncentraci kormoránů a s tím spojenému významnému predačnímu tlaku lovících kormoránů na nezamrzlých vodních tocích. Zároveň se toto období částečně kryje s obdobím rozmnožování, výchovy a dorůstání mláďat ostatních vodních ptáků, a proto je v zájmu ochrany přírody zamezit jejich nadměrnému rušení. V místech významných z hlediska výskytu ptáků, na významných shromaždištích ptáků, v případě pozdního hnízdění citlivých druhů, stejně jako ve zvláště chráněných územích, evropsky významných lokalitách nebo ptačích oblastech, kde jsou předmětem ochrany druhy citlivé k rušení, je možné časový rozsah stanovit odlišně (viz kap. 5.4.3), případně v těchto lokalitách uplatňování odchylného postupu vyloučit. Důvody takovýchto úprav je nutné řádně uvést.

Ad. 2)

Kormorán velký je výhradně denní lovec, z hlediska diurnálního potravního rytmu lze pozorovat dva vrcholy aktivity, a to po rozednění a před západem slunce (Johansen et al. 2001). Odstřel odpočívajících ptáků po lovu je nežádoucí a kontraproduktivní (nevede ke snížení škod) s ohledem na skutečnost, že v důsledku stresu dochází u odpočívajících kormoránů k vyvržení ulovené potravy (Adámek 1991) a následné zvýšené lovecké aktivitě. Zároveň lov kormoránů mimo místa predačního tlaku či mimo období, kdy může ke škodě docházet (např. po dobu zamrznutí vodní hladiny rybníků), neodpovídá podmínkám stanoveným zákonem, resp. směrnicí o ptácích, kdy odchylný postup může být povolen za účelem předcházení vzniku závažných škod (snížení predačního tlaku kormoránů).

Ad. 3)

Ustanovení §45 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, vymezuje zakázané způsoby lovu včetně stanovení denní doby lovu zvěře s podrobnější specifikací u vybraných druhů.

Ad. 4) a 5)

Odstřel jedinců má mít především preventivní účinek (faktická regulace populace je možná pouze zásahy na hromadných hnízdištích nacházejících se mimo území ČR), zároveň však je nutné respektovat cíle směrnice o ptácích, a proto není možné povolit absolutní likvidaci všech přítomných jedinců. Jako udržitelná hranice bylo tedy stanoveno maximálně 20 % aktuálně zjištěného početního stavu kormoránů v dohledové vzdálenosti osoby oprávněné k lovu kormoránů. Toto relativní množství by mělo potřebu prevence škod i snížení dopadů na volně žijící živočichy umožnit, a to i s ohledem na dosavadní praktické zkušenosti s účinností odlovu kormoránů. Hranice 20 % umožňuje provést odstřel (a zaplašení) i zcela malých hejn čítajících 5 jedinců. Škody způsobené jednotlivě lovícími ptáky nejsou zpravidla tak závažné a zároveň lze v těchto případech použít i jiné alternativní metody plašení (střelby do vzduchu, audio nahrávky apod.).

Účinné ochrany dotčeného úseku vodního toku je možné docílit pouze pravidelnými zásahy. Odstřel prováděný mimo místa s přímým vznikem závažných škod situaci neřeší, protože kormoráni se vždy soustřeďují na vhodné lokalitě a početní ztráty nahradí v rámci fluktuací (lokality optimální jsou neustále doplňovány ze suboptimálních).

Osoby, které budou odstřel kormorána velkého provádět (často půjde o jiné osoby než je adresát rozhodnutí - tím bude vlastník rybochovného zařízení či uživatel revíru, lov kormoránů však může provádět pouze osoba oprávněná podle zákona o myslivosti), by měly být podrobně seznámeny s obsahem rozhodnutí, zejména s jeho podmínkami.

Ad. 6)

V případě přítomnosti více lovců se procentuální počet střelených jedinců (maximálně 20 %) nenavyšuje počtem střelců. Tato podmínka souvisí s podmínkou Ad. 4), kdy cílem prováděné střelby není s ohledem na zákon, resp. směrnicí o ptácích stanovené podmínky snižování početního stavu kormorána, ale odvracení škody na volně žijících živočiších, popř. na rybářství.

Ad. 7)

Kormorán velký nepatří mezi druhy, u nichž není vytvořena tradice konzumace, a zároveň se jedná o živočicha, který je zvěří podle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů - z toho důvodu je možné využít odkaz na postup stanovený zvláštními předpisy. Kadávery usmrcených jedinců však mohou poskytnout cenné informace v rámci výzkumu a vzdělávání, proto je vhodné umožnit jejich využití k tomuto veřejnému zájmu subjektům, které disponují příslušným povolením ve smyslu ZOPK (tzn. povolením odchylného postupu ze zákazu držení volně žijících ptáků dle §5a odst. 1 písm. e) ZOPK).

Ad. 8)

Podmínka upřesňuje způsob naplnění povinnosti stanovené v §5b odst. 5 ZOPK. Držitel rozhodnutí nahlásí OOP k 31.12. každého roku zásahy provedené na základě povoleného odchylného postupu. V rámci evidence budou zaznamenávány údaje o místě zástřelu, datu, čase odstřelu a uživateli honitby (případně konkrétním střelci, který lov prováděl). Za účelem efektivního využití usmrcených jedinců k vědeckým účelům by měl být každý usmrcený kormorán osobou provádějící odstřel prohlédnut, zda není kroužkován, a v případě nálezu kroužku by mělo být zajištěno předání tohoto kroužku s údaji o místě a datu nálezu OOP (který je pak předá národnímu koordinátorovi programu sledování ptáků, jímž je Kroužkovací stanice Národního muzea). Údaje z odevzdaných kroužků slouží k bližšímu poznání biologie druhu.

Ad. 9)

Rozhodnutí se vydává na dobu určitou - zpravidla na 5 let. V případném dalším správním řízení budou okolnosti podstatné pro vydání odchylného postupu znovu zváženy a budou zohledněny i zkušenosti z období platnosti předchozích rozhodnutí (počet odstřelených kormoránů, škoda na rybářství, údaje o složení rybí obsádky, dopad uplatňování odchylného postupu na jiné druhy vodních ptáků, dodržování podmínek rozhodnutí apod.). Jde nicméně o doporučení - záleží vždy na úvaze příslušného OOP. V případě, že dojde k situaci, kdy s ohledem na zájmy ochrany přírody chráněné ZOPK (např. rušení jiných druhů) bude nutná úprava platnosti odchylného postupu a tedy i změna rozhodnutí, bude OOP postupovat podle §84 odst. 1 písm. b) ZOPK.

V případě, že se povolení týká území ptačí oblasti či evropsky významné lokality, je nezbytné, aby OOP v odůvodnění uvedl, jak posoudil míru ovlivnění předmětů ochrany těchto území dle požadavku §45g ZOPK. Obdobně (byť to ZOPK výslovně neukládá, ale plyne to obecně z požadavku na zákonnost rozhodování dle správního řádu) je v případě zvláště chráněných území nebo míst výskytu zvláště chráněných druhů nezbytné zabezpečit, aby povolení odchylného postupu nevedlo k porušení základních podmínek ochrany (zákazů) stanovených ZOPK a z odůvodnění rozhodnutí by mělo být zřejmé, jak se příslušný OOP s tímto vypořádal.

OPP může v rámci odůvodnění upozornit na skutečnost, že výjimka nenahrazuje povolení podle jiných právních předpisů, např. dle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.

5.7. Další doporučení

S ohledem na navazující řízení podle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (řízení dle §39, případně jiná), je v zájmu efektivity a součinnosti při výkonu státní správy účelné zaslat rozhodnutí o odchylném postupu po nabytí právní moci vždy rovněž příslušnému orgánu státní správy myslivosti.

V případech, kdy se žádost o povolení odchylného postupu bude týkat správního obvodu více orgánů (např. v případě velkých vlastníků rybníků nebo v případě rybářských revírů, které mohou protínat v linii řeky více správních obvodů), lze uplatnit postup dle §131 odst. 1 písm. c) nebo odst. 2 písm. a) správního řádu, pokud není vedení řízení samostatně, v rozsahu působnosti každého z příslušných orgánů, účelnější z hlediska znalosti místních poměrů apod.

6. Závěrečné ustanovení

Metodické doporučení nabývá účinnosti dnem jeho publikování ve Věstníku MŽP.

V Praze dne

Početnost a distribuce kormorána velkého v České republice v lednu r. 2008, 2009, 2010 a 2011.

Bílé kroužky představují obsazené lokality, jejich velikost pak udává početnost v kategoriích 1 - 10 ex., 11-100 ex., 101 a více ex. Černé kroužky představují sledované, ale neobsazené lokality.

Mapy byly vytvořeny na základě databáze Mezinárodního (lednového) sčítání vodních ptáků, zpracované v rámci řešení grantového projektu VaV MŽP ČR SP/2d3/109/07 „Dlouhodobé změny početnosti a distribuce vodních ptáků v České republice ve vztahu ke změnám klimatu a životního prostředí“ (viz například Musil & Musilová 2009, 2010, 2011). Zimní mezinárodní sčítání vodních ptáků probíhá pouze dva dny v lednu. Získané údaje tedy vyjadřují početnost zjištěnou jednorázovým sčítáním a s ohledem na termín sčítání indikují především stav v době zámrzu rybníků (údaje jsou tak využitelné především v případě vodních toků). Při tvorbě map byl použit mapový podklad © ESRI & NASA 2007.

leden r. 2007

Přehled literatury použité při přípravě metodického pokynu a využitelné jako podklad při vydávání rozhodnutí o povolení odchylného postupu dle §5b odst. 1 ZOPK

Adámek Z. 1991: Potravní biologie kormorána velkého (Phalacrocorax carbo L.) na nádržích Nové Mlýny. Bulletin VÚRH Vodňany 4: 105-111.

Adámek Z. 2003: Potravní spektrum kormorána velkého. Rybářství a predátoři, sborník referátů z odborného semináře, Praha.

Adámek Z., Kortan D. 2002: Složení potravy kormorána velkého (Phalacrocorax carbo sinensis) na produkčních rybnících Českobudějovicka a Pohořelicka. Produkce násadového materiálu ryb a raků, sborník příspěvků z konference, Vodňany, 86 - 91.

Adámek Z., Vostradovský J., Dubský K., Nováček J., Hartvich P. 1997: Rybářství ve volných vodách. East Publishing, Praha.

Andreska J., Čech M., Rusňák Š. 2007: Kormorán velký v Čechách a jeho potrava na zimovišti v Praze. Živa 5: 228 - 230.

Balbín [Balbinus] B. 1679: Miscellanea historica regni Bohemiae. Vol. 1. Georgius Czernoch, Praha.

Carss D. N. (ed) 2002: Reducing the conflict between Cormorants and fisheries on a pan-European scale. REDCAFE, Final Report: 1 - 169.

Cepák J., Klvaňa P., Formánek J., Hořák D., Jelínek M., Schröpfer L., Škopek J., Zárybnický J. (eds) 2008: Atlas migrace ptáků České republiky a Slovenska. Aventinum, Praha.

Cramp S. and Simmons K. (eds) 1997: Birds of Europe, the Middle East and North Africa. I. Ostrich to Ducks. Oxford University Press.

Čech M., Hladík M. 2005: Potrava kormorána velkého (Vltava ve Vyšším Brodu, zima 2004/05). Rybářství 12: 8 - 9.

Evropská komise: Návrh doporučení (Draft Guidance) „Great Cormorant: Derogations under the article 9 of the Birds Directive“.

Gaumert T., Slavík O., Hladík M. 2008: Rybí fauna toku Labe - hodnocení podle Rámcové směrnice o vodách. Mezinárodní komise pro ochranu Labe, Magdeburg.

Hartvich, P., Vácha, F., Flajšhans, M. 2002: Metodika pro výpočet škod způsobených úbytkem rybí obsádky v rybnících v důsledku povodní pomocí kontrolních odlovů. Metodika MZe ČR, 14 p.

Hudec K. (ed.), 1994: Fauna ČR a SR, sv. 27. Ptáci I. Academia. Praha

Johansen R, Barrett R. T, Pedersen T. 2001: Foraging strategies of Great Cormorants Phalacrocorax carbo carbo wintering north of the arctic circle. Bird Study. 48, 59 67.

Jurajda P., Slavík O., Adámek Z. 2010: Monitoring ryb v tekoucích vodách ČR v souvislosti s rámcovou směrnicí 2000/60/ES: plůdek nebo dospělé ryby? VTEI 3/2010, VÚV T.G.M. Praha.

Keller T. M., Lanz U. 2003: Great Cormorant Phalacrocorax carbo sinensis management in Bavaria, south Germany - What can we learn of seven winters with intesive shooting? Vogelwelt 124: 339-348.

Musil P., Martincová R. 2004: Kormorán velký (Phalacrocorax carbo sinensis).

Musil P. et al 2007: Vyjádření ke studii - Vliv predačního tlaku vydry říční (sp.), kormorána velkého (sp.), volavky popelavé (sp.) a dalších rybožravých predátorů na rybí společenstva vodních toků a rybochovných zařízení v roce 2006.

Musil P. Macháček P., Musilová Z., Pavelka K., Podhrazský M. 2010: Počet hnízdních párů kormorána velkého v České republice v roce 2010. Aythya 3: 97-98.

Musil P., Musilová Z., Haas M. 2009: Rozšíření a početnost hojnějších druhů vodních ptáků v lednu 2008 a 2009. Aythya 2: 10-62.

Musil P. & Musilová Z. 2010. 45 let Mezinárodního sčítání vodních ptáků (IWC) v České republice. Aythya 3: 2-14.

Musil P., Musilová Z. 2011: Rozšíření a početnost hojnějších druhů vodních ptáků v lednu 2010 a 2011. Aythya 4: 14-68.

Musilová Z., Musil P., Haas M., Strnad M., Skuhrová M. 2009: Mezinárodní sčítání vodních ptáků v České republice v lednu 2008 a 2009. Aythya 2: 1 - 9.

Musilová Z., Musil P., Haas M. 2011: Mezinárodní sčítání vodních ptáků v České republice v lednu 2010. Aythya 3: 19 - 30.

Musilová Z., Musil P., Haas M. 2011: Mezinárodní sčítání vodních ptáků v České republice v lednu 2011. Aythya 4: 1 - 13.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3206/2007

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3961/2009

Sdělení č. 22 odboru legislativního k problematice poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy za škody způsobené na rybách v rybářských revírech publikovaného ve Věstníku MŽP v září 2006.

Šťastný K., Bejček V., Hudec K. 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice, 2001-2003. Aventinum. Praha

Thompson, D. W. 1910: Historia Animalium. In The Works of Aristotle, Vol. VIII, p. 632a. Eds. J. A. Smith and W. D. Ross, Oxford (electronic version).

Valová Z., Jurajda P., Janáč M. 2006: Spatial distribution of 0+ juvenile fish in differently modified lowland rivers. Folia Zoologica 55 (3): 293 - 308.