Věstník MŽP ČR, částka 6/2013
Metodické doporučení je určeno: orgánům ochrany přírody
a k využití: subjektům hospodařícím na pozemcích na území národních parků, chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací a přírodních rezervací.
Úvod
Ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) o zákazu hospodařit způsobem využívajícím intenzivní technologie na území národních parků, chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací a přírodních rezervací je jedním z klíčových nástrojů zákona, který zajišťuje ochranu ekosystémů tvořících předmět ochrany uvedených zvláště chráněných území před nevhodnými zásahy a činnostmi, zhoršujícími dochovaný stav předmětných ekosystémů. Pro správnou aplikaci těchto ustanovení je proto určující, zda předmět ochrany těchto zvláště chráněných území je udržován v příznivém stavu nebo zda dochází k jeho postupné degradaci a zda jsou zde naplňovány cíle ochrany přírody a ochrana těchto území je účelná a efektivní a plní svoji funkci.
Ustanovení o intenzivních technologiích nejsou u všech kategorií zvláště chráněných území formulována identicky, ale lze zde dovodit záměr zákonodárce odstupňovat míru omezení využívání u jednotlivých kategorií. Ustanovení jsou u národních parků a chráněných krajinných oblastí formulována s menším omezením a umožňují provádění šetrných zásahů a činností bez povolení orgánu ochrany přírody. U chráněných krajinných oblastí je navíc vyloučeno uplatnění tohoto ustanovení v zastavěných územích obcí.
U národních přírodních rezervací a přírodních rezervací jsou tato ustanovení formulována maximálně omezujícím způsobem a převážnou většinu zásahů a činností na pozemcích zde nelze interpretovat jinak než jako způsob hospodaření využívající intenzivní technologie.
Výjimku tvoří pouze opakující se činnosti udržující přírodní poměry, za kterých ekosystém vznikl a udržuje se, například pravidelné kosení luk, pastva dobytka na pastvinách, extenzivní chov ryb a s ním spojená nezbytná manipulace s vodní hladinou na rybnících. Některé z těchto činností jsou pak u vybraných kategorií omezeny samostatným zákazem, jako například hnojení nebo použití biocidů nebo chemických látek obecně.
Správná aplikace ustanovení týkajících způsobů hospodaření využívajících intenzivní technologie je tedy nezbytným předpokladem pro správné a efektivní využití nástrojů ochrany přírody, kterými jsou jednotlivé kategorie zvláště chráněných území. Jedná se o klíčová ustanovení, která stanoví míru ochrany ekosystémů tvořících předmět ochrany jednotlivých kategorií zvláště chráněných území před intervencí ze strany člověka a tím významně ovlivňuje i stanovení způsobu a uplatnění metod péče o ekosystémy v těchto územích.
Legislativní východiska
Vysvětlení použitých pojmů
Hospodařit na pozemcích podle těchto ustanovení zákona znamená jakékoli fyzické nakládání s nimi v obecném smyslu slova; nejedná se tedy pouze o činnosti vedoucí k získání výnosu z pozemků, jako je obdělávání zemědělských pozemků nebo hospodaření v lesích či rybníkářství, ale o veškeré nakládání vedoucí k udržení pozemků v požadovaném stavu nebo o jiné využívání pozemků. Nakládání může spočívat jak v činnosti, tak i v nečinnosti, včetně opomenutí tam, kde lze dovodit právní povinnost určitým způsobem hospodařit.
Způsoby hospodaření (nakládání) jsou určeny druhy pozemků, porosty na nich a použitými technologiemi. Ponechání pozemků ladem je způsob hospodaření, při kterém nejsou využívány žádné technologie.
Technologiemi jsou podle těchto ustanovení zákona míněny zejména činnosti (pracovní úkony, výrobní postupy, zásahy apod.) prováděné při hospodaření na pozemcích, vykonávané s použitím odpovídajících prostředků (stroje, nástroje, technické pomůcky, chemické prostředky apod.).
Intenzita je pak vyjádřením míry účinnosti technologie při vyvolávání změn dotčeného objektu; v tomto případě jsou objektem působení ekosystémy [§3 odst. 1 písm. j) zákona] nacházející se:
Intenzivními technologiemi jsou tedy podle těchto ustanovení zákona na území:
Ekosystém je funkční soustava živých a neživých složek životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase [§3 odst. 1 písm. j) zákona]. Stav ekosystému rozhodný pro posouzení dopadu zásahu nebo činnosti se hodnotí v časovém okamžiku přímo předcházejícímu provedení zásahu nebo činnosti majících znaky intenzivní technologie. Prostorově je pak ekosystém vymezen rozhraními mezi dvěma nebo více ekosystémy. Za dva odlišné ekosystémy lze považovat takové přírodní útvary, které se liší výčtem druhů organismů (živých složek ekosystémů) indikujících přírodní společenstva charakteristická pro daný typ ekosystému a charakteristikami prostředí (neživých složek ekosystémů), v kterém se organismy vyskytují. Jako jednotky prostorového vymezení ekosystémů, lze pro účely aplikace tohoto ustanovení zákona využít typy přírodních stanovišť, jejichž charakteristika a indikační druhy jsou uvedeny v Katalogu biotopů České republiky (AOPK ČR, 2001).
Biologickou rozmanitostí ekosystémů se rozumí dochovaná různorodost živých složek ekosystémů na úrovni genů (genetická variabilita populace) a druhů (druhová skladba).
Strukturou ekosystémů se rozumí vzájemné uspořádání jednotlivých živých i neživých složek ekosystému v prostoru a čase.
Funkcemi ekosystémů se rozumí funkční vztahy mezi jeho složkami, reprezentované zejména koloběhem látek (tzv. biochemické cykly) a toky energie, které umožňují zachování společenstva organismů, které daný ekosystém tvoří [§3 odst. 1 písm. i) zákona].
Podstatnou změnou v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystémů jsou ve smyslu §16 odst. 1 písm. a) a §36 odst. 3 písm. a) zákona takové změny, které vedou přímo anebo nepřímo, k zániku některé přirozené složky daného ekosystému, a to i postupnému.
Změnou v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystémů jsou ve smyslu §29 písm. a) a §34 odst. 1 písm. a) zákona všechny změny stavu ekosystémů na území národních přírodních rezervací anebo přírodních rezervací vyvolané přímým i nepřímým působením člověka na ekosystém.
Obecné znaky intenzivních technologií podle kategorií zvláště chráněných území
Intenzivní technologií, která může způsobit podstatnou změnu v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystémů je tedy na území národních parků, s přihlédnutím k ustanovení §15 odst. 1 a 2 zákona, anebo na území prvních a druhých zón chráněných krajinných oblastí mimo zastavěná území obcí, s přihlédnutím k ustanovení §25 odst. 1 a 2 zákona, každá z činností, která vede k:
Intenzivní technologií, která může způsobit změnu v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystémů je tedy na území národních přírodních rezervací, s přihlédnutím k ustanovení §28 odst. 1 a 2 zákona, a na území přírodních rezervací, s přihlédnutím k ustanovení §33 odst. 1 zákona, každá z činností, která vede k:
Zakázané způsoby hospodaření jsou tedy takové, při kterých jsou využívány výše uvedené intenzivní technologie. Rozhodující přitom je zda technologie může způsobit uvedenou změnu a ne skutečnost, zda k změně v konkrétním případě opravdu dojde či nikoliv. Způsoby hospodaření, které nevyužívají technologie s výše uvedenými možnými dopady na ekosystémy, nejsou zakázané.
Základní zásady použití ustanovení o zákazech způsobů hospodaření s využitím intenzivních technologií
Ustanovení §16 odst. 1 písm. a) zákona se aplikuje na ekosystémy, které se vyskytují na území národních parků. Jedná se jak o ekosystémy přirozené, tak i o ekosystémy, které svou činností formoval člověk (např. louky, pastviny, umělé vodní plochy, apod.) [§15 odst. 1 zákona].
Používat intenzivní technologie lze pouze za předpokladu, že budou zachovány nebo zlepšeny přírodní poměry na území národních parků a respektovány přitom jejich vědecké a výchovné cíle [§15 odst. 2 zákona] a splněny podmínky pro povolení výjimky ze zákazu [§43 zákona] a výjimka povolena.
Zákon neobsahuje žádné ustanovení, na základě kterého by bylo možno dovodit, že by toto ustanovení zákona bylo možno vykládat v první, druhé nebo třetí zóně národních parků odlišně. Technologie však musí být vždy posuzovány z hlediska jejich možných dopadů na stav ekosystémů a ty mají na území prvních zón obvykle vyšší stupeň přirozenosti, a tím jsou i citlivější na možné negativní ovlivnění nevhodně použitou technologií.
Ustanovení §26 odst. 3 písm. a) zákona se aplikuje na ekosystémy, které se vyskytují na území prvních a druhých zón chráněných krajinných oblastí mimo zastavená území obcí. Jedná se především o ekosystémy, které svou činností formoval člověk (např. kulturní lesy, louky, pastviny, umělé vodní plochy, apod.), ale i o ekosystémy přirozené [§25 odst. 1 zákona].
Používat intenzivní technologie lze pouze za předpokladu, že bude udržen nebo zlepšen přírodní stav území prvních a druhých zón chráněných krajinných oblastí mimo zastavěná území obcí a budou zachovány a vytvářeny optimální ekologické funkce těchto území [§25 odst. 2 zákona] a splněny podmínky pro povolení výjimky ze zákazu [§43 zákona] a výjimka povolena.
Zákon neobsahuje žádné ustanovení, na základě kterého by bylo možno dovodit, že by toto ustanovení zákona bylo možno vykládat v první nebo druhé zóně chráněných krajinných oblastí mimo zastavená území obcí odlišně. Technologie však musí být vždy posuzovány z hlediska jejich možných dopadů na stav ekosystémů.
Ustanovení §29 písm. a) zákona se aplikuje na ekosystémy, které se vyskytují na území národních přírodních rezervací. Jedná se jak o ekosystémy přirozené, tak i o ekosystémy, které svou činností formoval člověk (např. louky, pastviny, umělé vodní plochy, apod.) [§28 odst. 1 zákona].
Používat intenzivní technologie lze pouze za předpokladu, že bude uchován nebo zlepšen dosavadní stav přírodního prostředí [§28 odst. 2 zákona] a splněny podmínky pro povolení výjimky ze zákazu [§43 zákona] a výjimka povolena.
Ustanovení §34 odst. 1 písm. a) zákona se aplikuje na ekosystémy, které se vyskytují na území přírodních rezervací. Jedná se jak o ekosystémy přirozené, tak i o ekosystémy, které svou činností formoval člověk (např. louky, pastviny, umělé vodní plochy, apod.) [§33 odst. 1 zákona].
Používat intenzivní technologie lze pouze za předpokladu, že budou splněny podmínky pro povolení výjimky ze zákazu [§43 zákona] a výjimka povolena.
V Praze dne 24.4.2013