Plné znění - Věstník Ministerstva zdravotnictví ČR • Částka: 1 • Rok: 2020

Věstník MZd ČR, částka 1/2020

Ministerstvo zdravotnictví

Vzdělávací program specializačního vzdělávání

PSYCHOLOG VE ZDRAVOTNICTVÍ - PSYCHOTERAPIE

leden 2020

1. Cíl specializačního vzdělávání

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí, praktických dovedností a seznam výkonů

3.1 Teoretické znalosti (získávají se vlastním studiem literatury, povinnou účastí na kazuistických seminářích a absolvováním povinného specializačního kurzu):

3.2 Seznam požadovaných výkonů (logbook)

3.3 Účast na vzdělávacích aktivitách

3.4 Učební osnova praktické části

4. Hodnocení specializačního vzdělávání

5. Profil absolventa

5.1 Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

6. Charakteristika akreditovaných zařízení a pracovišť

6.1 Akreditovaná zařízení a pracoviště

7. Programy povinných kurzů, stáží, seminářů

7.1 Charakteristika vzdělávacích aktivit

7.1.1 Program specializačního kurzu v psychoterapii

7.1.2 Program specializačních seminářů v psychoterapii

8. Seznam doporučené literatury

1. Cíl specializačního vzdělávání

Specializační vzdělávání v oboru Psychoterapie je určeno pro psychology ve zdravotnictví a klinické psychology. Jeho cílem je získání specializované způsobilosti osvojením specifických teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti psychoterapie, umožňující samostatnou činnost specialisty - Psychoterapeuta.

Za výkon povolání se považuje systematická psychoterapie, rehabilitace psychických funkcí u pacientů všech skupin se zdravotními nebo psychickými onemocněními, poruchami a riziky, školení ostatních zdravotnických pracovníků v oblasti psychoterapie a metodické řízení a organizace psychoterapeutické péče

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro zařazení do specializačního vzdělávání v oboru je splnění základního kmene v oboru klinická psychologie a absolvovaných 200 hodin komplexního psychoterapeutického výcviku schváleného pro zdravotnictví. Psychoterapeutické výcviky schvaluje komise, která je navržená Institutem postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (dále jen „IPVZ“) jako pověřenou organizací ministerstva ve spolupráci s odbornými společnosti. Seznam schválených psychoterapeutických výcviků je zveřejněný na stránkách IPVZ a pravidelně (nejméně 1x ročně) aktualizován.

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu povolání

a) formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní doby podle ustanovení vyplývajícího ze zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činnosti souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 96/2004 Sb.“) pod odborným dohledem klinického psychologa s kvalifikací v psychoterapii (psychoterapeuta) nebo lékaře s kvalifikací v psychoterapii, školitele, formou celodenní průpravy.

b) nebo formou externí průpravy, která se liší od celodenní průpravy tím, že doba určená na praktické zdravotnické činnosti může být zkrácena nejvýše na polovinu doby stanovené pro celodenní průpravu. Úroveň a celková doba této průpravy nesmí být v součtu nižší než u celodenní průpravy. Za kvalitu a dodržení celkové délky externí průpravy, která nemůže být kratší než u celodenní průpravy, odpovídá akreditované zařízení.

Specializační vzdělávání sestává z praktické části, tedy z vlastní psychoterapeutické práce ve zdravotnictví a z části teoretické, která se skládá ze samostatného studia a z absolvování povinných vzdělávacích akcí.

Praktická část je tedy vlastní psychoterapeutická práce s pacienty a požadované minimální penzum konkrétních výkonů je popsáno dále ve vzdělávacím programu a jejich uskutečnění se zaznamenává do logbooku.

Teoretická část navazuje na pregraduální studium, specializační vzdělávání v klinické psychologii i na znalosti získané v průběhu psychoterapeutického výcviku. Požadované znalosti získá frekventant jednak vlastním studiem literatury, jednak povinnou účastí na kazuistických seminářích, kde jsou prezentované kazuistiky zasazovány do teoretického rámce, a jednak absolvováním povinného specializačního kurzu (popsaného dále v textu).

V rámci plnění podmínek specializačního vzdělávání probíhá hodina teoretické výuky v rozsahu 45 minut a praktická část v rozsahu 60 minut.

Celková délka specializačního vzdělávání je minimálně 24 měsíců.

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí, praktických dovedností a seznam výkonů

Nedílnou součástí vzdělávacího programu je vedení záznamu o provedených výkonech (logbook) v rámci celé odborné praxe. Seznam výkonů a jejich četnost je stanoven jako minimální, aby účastník specializačního vzdělávání zvládl danou problematiku nejen po teoretické, ale i po praktické stránce.

Specializační vzdělávání v psychoterapii navazuje na základní kmen v klinické psychologii, nicméně do doby složení základní atestace z klinické psychologie musí účastník pracovat pod odborným dohledem klinického psychologa.

3.1 Teoretické znalosti (získávají se vlastním studiem literatury, povinnou účastí na kazuistických seminářích a absolvováním povinného specializačního kurzu):

Vedle znalostí a dovedností, získaných během základního specializačního vzdělávání v klinické psychologii, musí psycholog ve zdravotnictví (nebo klinický psycholog) v rámci přípravy na výkon praxe psychoterapeuta rozšířit a prohloubit, případně nově získat, tyto teoretické znalosti:

Z oboru psychoterapie

• Obecná psychoterapie

1. Definice, předmět, cíle, metody, základní předpoklady a charakteristiky psychoterapie

2. Historie a současné směry v psychoterapii

3. Indikace pro psychoterapii v klinické praxi

4. Účinné faktory individuální a skupinové psychoterapie

5. Psychoterapeutický vztah a pracovní aliance, přenos a protipřenos

6. Motivace, náhled a změna v psychoterapii

7. Psychoterapeutický proces, iniciace, propracování a ukončení léčby

8. Individuální psychoterapie

9. Skupinová psychoterapie

10. Terapeutická komunita

11. Rodinná terapie

12. Párová terapie

13. Etické principy v psychoterapii

14. Výzkum v psychoterapii

15. Výcvik v psychoterapii

16. Vztah psychoterapie a farmakoterapie

17. Negativní efekty psychoterapie a psychogenní iatrogenie

18. Motivační rozhovor

• Specifické přístupy v psychoterapii

1. Psychoanalýza a psychoanalytická psychoterapie

2. Dynamická a interpersonální psychoterapie

3. Katatymně-imaginativní psychoterapie

4. Rogersovská (na osobu zaměřená) psychoterapie, psychoterapie zaměřené na emoce

5. Humanistická a existenciální psychoterapie, logoterapie

6. Gestalt terapie

7. Transakční analýza

8. Hypnotická psychoterapie

9. Kognitivně behaviorální terapie, dialekticko behaviorální terapie, schematerapie

10. Relaxační terapie a na všímavost zaměřené terapie

11. Strategická komunikační terapie a rodinná terapie

12. Systemická a rodinná terapie, narativní psychoterapie

13. Integrativní psychoterapie

14. Psychodrama a dramaterapie

15. Arteterapie, muzikoterapie a psychogymnastika

16. Psychoterapeutická práce se sny a imaginací

17. Psychoterapeutické poradenství

• Speciální psychoterapie

1. Psychoterapie u psychotických poruch

2. Psychoterapie u afektivních poruch

3. Psychoterapie u poruch adaptace

4. Psychoterapie u fobických a úzkostných poruch

5. Psychoterapie u obsedantně-kompulsivní poruchy

6. Psychoterapie posttraumatické stresové poruchy

7. Psychoterapie disociativních a konverzních poruch

8. Psychoterapie somatoformních poruch

9. Psychoterapie poruch příjmu potravy

10. Psychoterapie závislostí na návykových látkách

11. Psychoterapie sexuálních dysfunkcí

12. Psychoterapie u poruch sexuálního vývoje

13. Psychoterapie specifických poruch osobnosti

14. Psychoterapie u psychosomatických onemocnění

15. Psychoterapie u závažných a psychosociálně zatěžujících onemocnění, psychoterapeutické poradenství a psychoterapie u závažných tělesných onemocnění

16. Psychoterapie u pervazivních poruch v dětském věku

17. Psychoterapie emočních poruch v dětství

18. Psychoterapie poruch chování v dětství a adolescenci

19. Psychoterapie v případě suicidálního rizika

20. Psychoterapie traumatizovaného dítěte

21. Psychoterapie psychosomatického onemocnění v dětství a dospívání

22. Psychoterapie dítěte se závažným tělesným onemocněním nebo handicapem

23. Psychoterapie seniorů

24. Psychoterapie u umírajících

Z ostatních oborů

• Základní znalost psychofarmakologie a jejího specifického a nespecifického vlivu na psychoterapii, výhody a nevýhody kombinace
• Základní znalost biologických nefarmakologických terapeutických postupů v psychiatrii a jejich možného vlivu na psychoterapii
• Základní přehled principů a postupů psychosociální rehabilitace lidí s duševními poruchami

Odborné praktické znalosti a dovednosti:

• Psychodiagnostika:

- Schopnost samostatné volby specifických diagnostických nástrojů a určení strategie vyšetření, dovednost administrace a interpretace psychodiagnostických technik a stanovení závěru relevantního pro vytvoření terapeutického a rehabilitačního plánu.

• Psychoterapie:

- Praktická znalost psychoterapeutického vedení pacientů všech věkových skupin. Schopnost navázat kontakt s pacienty a jejich rodinnými příslušníky, s personálem zdravotnických zařízení.

- Schopnost (obecně) diagnostikovat osobnost a psychopatologii, formulovat psychoterapeutickou hypotézu a jako její důsledek navrhnout léčebný postup a tento následně realizovat nebo indikovat. Schopnost hodnotit a měřit výsledky psychoterapie.

- Schopnost provádět systematickou psychoterapeutickou péči a dlouhodobé psychoterapeutické vedení pacientů všech skupin.

- Znalost etiky v psychoterapii.

Všeobecné požadavky:

• Právní problematika ve zdravotnictví:

- Právní problematika, organizace systému zdravotní péče. Zdravotnická legislativa, základní právní předpisy vztahující se k posudkové činnosti.

- Schopnost organizačně vést a plánovat provoz některého typu psychoterapeutického zařízení a koordinovat jeho práci s ostatními zdravotnickými pracovišti a poskytovat jim konsiliární služby. Zvládat spolupráci s odborníky jiných zdravotnických oborů, se zařízeními sociální péče a veřejnými institucemi. Má osvojeny základní pedagogické dovednosti a dokáže se aktivně podílet na výuce klinických psychologů, lékařů a ošetřovatelského personálu a školit v oboru psychoterapie.

3.2 Seznam požadovaných výkonů (logbook)

Uchazeč o atestační zkoušku z oboru psychoterapie musí předložit seznam pacientů, u nichž byly provedeny tyto výkony:

3.3 Účast na vzdělávacích aktivitách

3.4 Učební osnova praktické části

Povinnou praxi na akreditovaném pracovišti lze vykonat ve kterékoli fázi specializačního vzdělávání též formou odborných stáží.

4. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem - do průkazu odbornosti průběžné dokumentování praxe během přípravy a záznam všech absolvovaných školících akcí, zejména povinných; záznamy a hodnocení školitelem jsou prováděny pravidelně v šestiměsíčních intervalech.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce:

• absolvování povinných školících akcí - záznam v průkazu odbornosti,
• splnění požadovaných výkonů (logbook potvrzený školitelem), obhájení předepsaných diagnostických a psychoterapeutických případů,
• vypracování kazuistiky,
• složení atestační zkoušky v oboru klinická psychologie

c) Vlastní atestační zkouška - probíhá dle §6 - 7 vyhlášky č. 337/2017 Sb., o zkouškách nelékařských zdravotnických pracovníků,

• část teoretická - 3 odborné otázky:

- Obecná psychoterapie

- Specifické přístupy v psychoterapii

- Speciální

• část praktická - obhajoba písemně vypracované kazuistiky.

Atestační zkoušku lze vykonat nejpozději do 5 let od splnění všech požadavků daných vzdělávacím programem. Při neúspěšném absolvování lze zkoušku opakovat nejdříve za 6 měsíců ode dne neúspěšně vykonané zkoušky. Atestační zkoušku lze opakovat nejvýše dvakrát.

5. Profil absolventa

Klinický psycholog - psychoterapeut po absolvování specializačního vzdělávání má odborné schopnosti, znalosti a dovednosti, které jej opravňují poskytovat specializovanou psychoterapeutickou péči pacientům všech věkových kategorií ve všech typech zdravotnických zařízení, ve státním i nestátním sektoru. Pracuje na samostatném pracovišti klinické psychologie nebo ve zdravotnickém týmu určitého lékařského oboru, je připraven organizačně řídit a plánovat provoz klinicko-psychologického zařízení. Je seznámen se zásadami poskytování zdravotní péče. Ve své činnosti vychází ze svých odborných znalostí a dovedností a z etických zásad klinicko-psychologické a psychoterapeutické péče.

5.1 Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Kromě odborných činností klinického psychologa s dětmi i dospělými (podle §22 zákona č. 96/2004 Sb., resp. §§122 - 123 vyhlášky č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků) je způsobilý samostatně poskytovat i specializované psychoterapeutické výkony ve zdravotní péči, zejména:

• Kvalifikovaná individuální systematická psychoterapie některým z obecně uznaných psychoterapeutických postupů.
• Kvalifikovaná skupinová systematická psychoterapie některým z obecně uznaných psychoterapeutických postupů.
• Kvalifikovaná komunitní systematická psychoterapie některým z obecně uznaných psychoterapeutických postupů.
• Kvalifikovaná psychoterapie v malé skupině členů rodiny některým z obecně uznaných postupů.
• Terapie indikovaných poruch a nemocí dětí do 8 let psychologickými prostředky prováděná ve skupině maximálně 5 osob.
• Emergentní psychoterapie.

Do doby získání specializované způsobilosti (atestační zkoušky) vykonává psycholog ve zdravotnictví uvedené specializované činnosti pouze pod odborným dohledem školitele.

Dále je oprávněn k provádění činností zdravotnického pracovníka (v souladu s §3, odst. 1, 2 a §22 zákona č. 96/2004 Sb.).

6. Charakteristika akreditovaných zařízení a pracovišť

Vzdělávací instituce a zdravotnická zařízení zajišťující výuku účastníků specializačního vzdělávání musí být akreditována dle ustanovení §45 zákona č. 96/2004 Sb. Tato zařízení musí účastníkovi zajistit absolvování specializačního vzdělávání dle příslušného vzdělávacího programu. Minimální kritéria akreditovaných zařízení jsou dána splněním odborných, provozních, technických a personálních předpokladů.

6.1 Akreditovaná zařízení a pracoviště

7. Programy povinných kurzů, stáží, seminářů

7.1 Charakteristika vzdělávacích aktivit

7.1.1 Program specializačního kurzu v psychoterapii

Personální a technické zabezpečení kurzu

Personální zabezpečení

• Lektoři - zkušení odborníci v oblasti psychoterapie, s minimálně 10 lety praxe (v úvazku 1,0) v oboru po získání kvalifikace v psychoterapii.

Technické zabezpečení

• Učebna pro teoretickou výuku s příslušným vybavením; poskytnutí studijních textů

7.1.2 Program specializačních seminářů v psychoterapii

8. Seznam doporučené literatury

Doporučená literatura

Kratochvíl S. (2012). Základy psychoterapie. Praha: Portál

Prochaska J.O., Norcross, J.C. (1999). Psychoterapeutické systémy. Praha: Portál, 1995.

J. Raboch, P. Uhlíková, P. Hellerová, M. Anders, M. Šusta (eds.) (2014). Psychiatrie: Doporučené postupy psychiatrické péče IV. Praha: Psychiatrická společnost ČLS JEP, 2014

Vymětal J. (2004). Obecná psychoterapie. Praha: Grada

Vymětal J. (2007). Speciální psychoterapie 2. Praha: Grada

Vymětal J. (2010). Úvod do psychoterapie

VYBÍRAL, Z., ROUBAL, J.: SOUČASNÁ PSYCHOTERAPIE, PORTÁL, 2010

VYBÍRAL, Z., ROUBAL,J. : SOUČASNÁ PSYCHOTERAPIE. PORTÁL, PRAHA 2010. MCWILLIAMS, N. : PSYCHOANALYTICKÁ DIAGNÓZA. PRAHA, PORTÁL 2015

PRAŠKO,J., MOŽNÝ,P., ŠLEPECKÝ,M. A KOL.: KOGNITIVNĚ BEHAVIORÁLNÍ PSYCHOTERAPIE PSYCHICKÝCH PORUCH. TRITON, PRAHA 2007

WEISS, P. A KOL.: ETICKÉ OTÁZKY V PSYCHOLOGII. PRAHA, PORTÁL 2011.