Plné znění - Věstník Ministerstva životního prostředí • Částka: 4 • Rok: 2020

Věstník MŽP ČR, částka 4/2020

Sdělení

odboru ochrany ovzduší MŽP ve věci aktualizace Přechodného národního plánu České republiky

Ministerstvo životního prostředí na základě ustanovení §37 odst. 7 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně ovzduší"), tímto sdělením vydává aktualizované znění Přechodného národního plánu České republiky (dále jen „PNP ČR") publikovaného ve Věstníku MŽP č. 7/2017. V porovnání s verzí zveřejněnou ve Věstníku č. 7/2017 došlo na základě žádostí provozovatelů spalovacích stacionárních zdrojů k úplnému vyřazení celkem 2 zdrojů v roce 2017, 2 zdrojů v roce 2018 a 3 zdrojů v roce 2019. K částečnému vyřazení spalovacích stacionárních zdrojů došlo u 2 zdrojů, a to jednoho pro SO₂ v roce 2018 a jednoho pro TZL v roce 2019. Seznamy vyřazených zdrojů jsou uvedeny v dokumentu od strany 7 dále. Aktualizovány byly rovněž tabulky v přílohách dokumentu.

PNP ČR byl schválen rozhodnutím Evropské Komise C(2015) 2298 ze dne 10.4.2015 o oznámení předloženém Českou republikou týkajícím se přechodného národního plánu podle článku 32 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU o průmyslových emisích. Oznámení o přijetí rozhodnutí Evropské komise bylo publikováno v Úředním věstníku Evropské unie pod číslem 2015/C 117/03.

Bc. Kurt Dědič

ředitel odboru ochrany ovzduší

Příloha

Přechodný národní plán České republiky

Stav k 1.1.2020

Úvod

Přechodný národní plán (dále také „PNP") je zpracován na základě §37 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně ovzduší") a v souladu s požadavky článku 32 směrnice 2010/75/EU o průmyslových emisích a v souladu s požadavky rozhodnutí Evropské komise 2012/115/EU, kterým se stanoví pravidla týkající se přechodných národních plánů uvedených ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU o průmyslových emisích.

Česká republika transponovala kapitolu 3 a přílohu V Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU o průmyslových emisích zákonem o ochraně ovzduší, který nabyl účinnosti 1.9.2012. Součástí zákona o ochraně ovzduší je rovněž transpozice článku 32 této směrnice, který se týká tzv. Přechodného národního plánu. Obdobně jako tak činí směrnice, také český zákon o ochraně ovzduší ponechává využití tohoto přechodného režimu na úrovni fakultativní, tedy dobrovolné. Provozovatelé se tak mohou rozhodnout o zapojení do Přechodného národního plánu sami a nejsou k tomu nuceni zákonem o ochraně ovzduší (jako tomu bylo v předchozím zákoně o ochraně ovzduší, který transponoval tzv. Národní program snižování emisí ze stávajících zvláště velkých spalovacích stacionárních zdrojů).

Evropská komise vydala k provedení článku 41(b) směrnice o průmyslových emisích rozhodnutí 2012/115/EU, na základě něhož mají členské státy postupovat při zpracování přechodných národních plánů. Zákon o ochraně ovzduší ukládá Ministerstvu životního prostředí se tímto rozhodnutím řídit.

Příprava Přechodného národního plánu započala po schválení zákona o ochraně ovzduší Parlamentem ČR, kdy byli obesláni všichni potenciální provozovatelé, kteří provozují spalovací stacionární zdroje, jež splňují podmínky pro zařazení do Přechodného národního plánu. Současně byli provozovatelé požádáni o poskytnutí dat nezbytných pro posouzení nároku na účast v Přechodném národním plánu a pro provedení výpočtů emisních stropů. Poskytnutá data byla verifikována prostřednictvím platných integrovaných povolení a prostřednictvím databáze REZZO (Registr zdrojů znečišťování ovzduší) vedené Českým hydrometeorologickým ústavem. Ze zaslaných dat vyplynuly některé nesrovnalosti (např. ve stanovení celkového jmenovitého tepelného příkonu) a zejména značné rozdíly ve stanovení konverzních faktorů, rozhodných pro výpočet objemu odpadního plynu, který předurčuje výpočet emisních stropů. Ministerstvo životního prostředí proto zvolilo jednotný postup jejich stanovení, založený na zjednodušených výpočtech produkce odpadního plynu ze spalování jednotlivých druhů paliv používaných v České republice. Po prvotním zpracování dat a prvním ověření správnosti informací poskytnutých provozovateli byl výstup této práce zaslán provozovatelům k ověření, k vyjádření a k doplnění nebo upřesnění údajů.

Poté byla provozovatelům zaslána aktualizovaná verze výpočtů. Ta již zohledňovala i omezení nepřekročitelnosti stávajících emisních stropů, které mají provozovatelé stanoveny v integrovaných povoleních. Požadavek na nepřekročitelnost stávajících mezních hodnot emisí (stanovených k 31. prosinci 2015) vychází z článku 32(2) druhého pododstavce směrnice 2010/75/EU o průmyslových emisích a z §37 odst. 2 zákona o ochraně ovzduší.

Vstupem zákona o ochraně ovzduší v účinnost došlo oproti předchozí situaci ke změně sčítacích pravidel. Do nabytí účinnosti nového zákona byly v České republice jmenovité tepelné příkony spalovacích stacionárních zdrojů sčítány vždy (s ohledem na jejich uspořádání, a pokud byly umístěny ve stejné místnosti, stavbě nebo provozním celku) bez ohledu na datum vydání prvního povolení. Zákon o ochraně ovzduší č. 201/2012 Sb., s ohledem na výrazné zpřísnění emisních limitů od 1. ledna 2016, přizpůsobuje pravidla sčítání jmenovitých tepelných příkonů textu směrnice 2010/75/EU o průmyslových emisích. Oproti stávajícímu stavu tedy nebudou do tzv. virtuálního komína sčítány spalovací stacionární zdroje, kterým bylo první povolení provozu vydáno před 1. červencem 1987 a dále se nově k celkovému jmenovitému tepelnému příkonu nepřičítají jmenovité tepelné příkony spalovacích stacionárních zdrojů s nižším jmenovitým tepelným příkonem než 15 MW. V návaznosti na tyto změny bylo nutné přehodnotit rozdělení spalovacích stacionárních zdrojů v rámci jednotlivých provozoven. Poté, co došlo ke vzájemnému odsouhlasení správnosti uváděných dat a provedených výpočtů, byla sestavena tato konečná verze Přechodného národního plánu.

Přechodný národní plán byl podle ustanovení §37 odst. 6 zákona o ochraně ovzduší (který transponuje článek 32(5) směrnice 2010/75/EU o průmyslových emisích) dne 18.12.2012 č.j. 105037/ENV/12 odeslán ke schválení Evropské komisi. V průběhu let 2013 a 2014 Ministerstvo životního prostředí průběžně odpovídalo na dotazy Evropské komise týkající se správnosti zpracování Přechodného národního plánu a zjištěné nedostatky byly opraveny. Jak vyplývá z §37 odst. 8 zákona o ochraně ovzduší, po jeho schválení bude Přechodný národní plán zveřejněn ve Věstníku Ministerstva životního prostředí. Po jeho zveřejnění krajské úřady neprodleně uvedou integrovaná povolení spalovacích stacionárních zdrojů zahrnutých do Přechodného národního plánu do souladu s Přechodným národním plánem.

Platnost Přechodného národního plánu je dle §37 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší stanovena od 1. ledna 2016 do 30. června 2020. Nejpozději od 1. července 2020 budou spalovací stacionární zdroje zahrnuté do Přechodného národního plánu plnit emisní limity stanovené v příloze V směrnice 2010/75/EU o průmyslových emisích, které jsou do českého právního řádu transponovány vyhláškou č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší.

Přechodný národní plán byl podroben procesu posouzení vlivů koncepce na životní prostředí (SEA). Oznámení koncepce PNP bylo zveřejněno dne 28.8.2013. Zjišťovací řízení bylo ukončeno dne 2.10.2013 vydáním závěru zjišťovacího řízení č. j. 69770/ENV/14. Práce na vyhodnocení vlivů PNP na životní prostředí a veřejné zdraví (dále jen „vyhodnocení") probíhaly v období září 2013 - červenec 2014. Návrh koncepce včetně zpracovaného vyhodnocení byl rozeslán dne 15.8.2014 ke zveřejnění a dne 27.8.2014 byl podle §16 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí zveřejněn na úřední desce posledního dotčeného kraje. Veřejné projednání koncepce včetně vyhodnocení se konalo dne 18.9.2014. Ministerstvo životního prostředí, jako příslušný orgán podle §21 písmena d) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, na základě návrhu koncepce včetně vyhodnocení vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví, na základě vyjádření k němu podaných a na základě veřejného projednání vydalo dne 23.10.2014 souhlasné stanovisko k PNP č.j. 70625/ENV/14.

Cíle a východiska Přechodného národního plánu

Cílem Přechodného národního plánu je prostřednictvím postupného snižování celkových ročních emisí tuhých znečišťujících látek, oxidu siřičitého a oxidů dusíku ze spalovacích stacionárních zdrojů zahrnutých do Přechodného národního plánu, dosáhnout připravenosti na plnění emisních limitů stanovených s účinností od 1. ledna 2016 ve vyhlášce č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší, a to nejpozději k 1. červenci 2020.

K dosažení výše uvedeného cíle slouží emisní stropy pro tuhé znečišťující látky, oxid siřičitý a oxidy dusíku, které budou těmto spalovacím stacionárním zdrojům stanoveny krajskými úřady v integrovaných povoleních jako závazné podmínky provozu. Tyto emisní stropy jsou uvedeny v příloze č. 2 k tomuto plánu. Jejich součty uvedené v příloze č. 5 k tomuto plánu pro tuhé znečišťující látky, oxid siřičitý a oxidy dusíku jsou pro Českou republiku nepřekročitelné.

Česká republika se rozhodla pro využití přechodného národního plánu, neboť by u dotčených spalovacích stacionárních z časových důvodů nebylo možné zrealizovat investice nezbytné k zajištění plnění nových emisních limitů od 1. ledna 2016.

Spalovací stacionární zdroje zahrnuté do Přechodného národního plánu

Jak vyplývá z §37 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší, Přechodný národní plán se vztahuje na spalovací stacionární zdroje o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším, kterým bylo první povolení provozu vydáno před 27. listopadem 2002, nebo u nichž byla kompletní žádost o první povolení provozu podána před tímto datem a které byly uvedeny do provozu nejpozději 27. listopadu 2003, u nichž provozovatel podal na Ministerstvo životního prostředí žádost o zařazení do Přechodného národního plánu. Do Přechodného národního plánu nejsou v souladu §37 odst. 4 zákona o ochraně ovzduší zahrnuty spalovací stacionární zdroje v rafineriích, spalující plyny s nízkou výhřevností ze zplyňování rafinerských zbytků nebo zbytky pocházející z destilace či zpracování při rafinaci surové ropy pro vlastní spotřebu, samostatně či s jinými palivy. Přechodný národní plán se dále nevztahuje na spalovací stacionární zdroje s omezenou životností, které využívají přechodného režimu podle §38 zákona o ochraně ovzduší ani na spalovací stacionární zdroje dodávající teplo do soustavy zásobování tepelnou energií, které využívají přechodného režimu podle §39 zákona o ochraně ovzduší. V případě, že se provozovatel rozhodne využít některého z těchto dvou přechodných režimů (podle §38 nebo 39 zákona o ochraně ovzduší), Ministerstvo životního prostředí takové spalovací stacionární zdroje podle §37 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší z Přechodného národního plánu vyřadí. Vzhledem k tomu, že v České republice žádný spalovací stacionární zdroj nevyužil výjimku podle článku 4(4) směrnice 2001/80/ES, nemůže být žádný takový spalovací stacionární zdroj součástí Přechodného národního plánu.

Seznam spalovacích stacionárních zdrojů zahrnutých do Přechodného národního plánu, včetně znečišťujících látek, pro které jsou do tohoto plánu zahrnuty, a přehled předpokládaných opatření, která budou na jednotlivých spalovacích stacionárních zdrojích realizována k zajištění plnění emisních limitů, jsou uvedeny v příloze č. 1 k tomuto plánu.

Pravidla Přechodného národního plánu

Pravidla Přechodného národního plánu v České republice vyplývají z §37 zákona o ochraně ovzduší, který transponuje článek 32 směrnice 2010/75/EU o průmyslových emisích.

Spalovací stacionární zdroje zařazené do Přechodného národního plánu musí podle §37 odst. 2 zákona o ochraně ovzduší od 1. ledna 2016 plnit emisní limity stanovené v integrovaném povolení k 31. prosinci 2015 a emisní stropy uvedené v příloze č. 2 k tomuto plánu. Současně platí, že Přechodný národní plán se nevztahuje na spalovací stacionární zdroje o celkovém jmenovitém tepelném příkonu vyšším než 500 MW, jimž bylo první povolení provozu vydáno 1. července 1987 nebo později, které musí podle §37 odst. 3 zákona o ochraně ovzduší plnit emisní limit pro oxidy dusíku stanovený ve vyhlášce č. 415/2012 Sb. ve výši 200 mg.m^-3.

Emisní stropy byly vypočteny v souladu s rozhodnutím Evropské komise 2012/115/EU na základě celkového skutečného jmenovitého tepelného příkonu spalovacích stacionárních zdrojů k 31. prosinci 2010, jejich skutečných provozních hodin a použitého paliva v průměrných hodnotách za posledních 10 let provozu až do roku 2010 včetně. V případě spalovacích stacionárních zdrojů, kterým byly stanoveny emisní stropy podle předchozí právní úpravy (tedy které byly součástí Národního programu snižování emisí ze stávajících zvláště velkých spalovacích stacionárních zdrojů), byly tyto vypočtené emisní stropy v souladu s §37 odst. 2 zákona o ochraně ovzduší poníženy, pokud byl výpočet dle Rozhodnutí Evropské komise 2012/115/EU vyšší. Vypočtené emisní stropy, které budou spalovacím stacionárním zdrojům stanoveny k plnění v integrovaných povoleních po schválení Přechodného národního plánu Evropskou komisí, jsou uvedeny v příloze č. 2 k tomuto plánu. V souladu s §17 zákona o ochraně ovzduší je provozovatel stacionárního zdroje povinen dodržovat emisní stropy stanovené v integrovaném povolení. Současně podle poslední věty §37 odst. 2 zákona o ochraně ovzduší platí, že provozovatel dvou a více spalovacích stacionárních zdrojů může namísto emisních stropů stanovených pro jednotlivé spalovací stacionární zdroje plnit emisní stropy v součtu za všechny jím provozované spalovací stacionární zdroje. U plynových turbín se podle §37 odst. 3 zákona o ochraně ovzduší Přechodný národní plán vztahuje pouze na emise oxidů dusíku.

Podrobné údaje o spalovacích stacionárních zdrojích zahrnutých do Přechodného národního plánu a výpočty emisních stropů ve struktuře vycházející z rozhodnutí Evropské komise 2012/115/EU jsou součástí samostatné přílohy k Přechodnému národnímu plánu (v elektronické podobě).

Na základě trvalého zastavení provozu, trvalého snížení celkového jmenovitého tepelného příkonu pod 50 MW nebo změnou, v jejímž důsledku již spalovací stacionární zdroje nebudou splňovat podmínky pro zahrnutí do Přechodného národního plánu, budou z tohoto plánu vyřazeny. Vyřazení spalovacích stacionárních zdrojů z Přechodného národního plánu bude provedeno na základě žádosti provozovatele nebo ihned v případě, že Ministerstvo životního prostředí zjistí důvody pro jejich vyřazení. V takovém případě dojde k odečtení jejich emisních stropů od součtů uvedených v příloze č. 3 k tomuto plánu. Tento postup vyplývá z §37 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší. Tím je zajištěn požadavek vyplývající z článku 32(3) třetího pododstavce směrnice 2010/75/EU o průmyslových emisích.

Zvláštní podmínky pro postup odpovědných orgánů státní správy vyplývající ze závěrečného stanoviska SEA

V návaznosti na očekávaný významný nárůst aplikace procesů denitrifikace spalin bude v rámci řízení o změně integrovaných povolení, která budou nezbytná v souvislosti s opatřeními navrženými v PNP, všude kde je to relevantní, zvážena možnost a účelnost stanovit emisní limit pro zbytkovou koncentraci amoniaku ve spalinách a související požadavky na zjišťování úrovně znečišťování.

Při změnách integrovaných povolení budou dále uplatňovány veškeré dostupné možnosti pro maximální zkrácení lhůt k provedení opatření navržených v PNP (s přihlédnutím k únosným finančním nákladům, které provozovatelům umožní zachovat zaměstnanost a zejména možnost realizace případných dalších modernizačních investic mimo rámec PNP, které budou směřovat ke snížení vlivů na životní prostředí a s přihlédnutím k zachování bezpečnosti dodávek energií).

Současně bude zvažována možnost urychleně realizovat účinná opatření snižující emise na spalovacích stacionárních zdrojích zahrnutých v PNP v Moravskoslezském a Ústeckém kraji se zaměřením na zdroje, které dominantně ovlivňují obytnou zónu.

Opatření na spalovacích stacionárních zdrojích zahrnutých v PNP budou v řízeních o změnách integrovaných povolení v rámci možností koordinována tak, aby došlo ke zlepšení v krajích, které spolu geograficky souvisejí.

Způsob monitorování Přechodného národního plánu

V souladu s §6 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší provozovatel stacionárního zdroje u znečišťující látky, pro kterou má stanoven emisní limit, emisní strop nebo technickou podmínku provozu (v případě technické podmínky provozu pokud je tak výslovně stanoveno ve vyhlášce č. 415/2012 Sb. nebo v povolení provozu), zjišťuje úroveň znečišťování. Na základě §6 odst. 5 zákona o ochraně ovzduší se kontinuálním měřením emisí zjišťují emise znečišťujících látek a provozní parametry uvedené v příloze č. 4 k tomuto zákonu u spalovacích stacionárních zdrojů o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 100 MW a vyšším a dále u jednotlivých spalovacích stacionárních zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším. V příloze č. 4 zákona o ochraně ovzduší jsou uvedeny také výjimky z kontinuálního měření emisí odpovídající výjimkám podle směrnice 2010/75/EU o průmyslových emisích. Pokud se uplatní výjimka z kontinuálního měření emisí, provozovatel má povinnost provádět jednorázové měření emisí, a to dvakrát za kalendářní rok. Ověření správnosti výsledků kontinuálního měření zajišťuje provozovatel jednorázovým měřením emisí provedeným autorizovanou osobou podle §32 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně ovzduší jednou za kalendářní rok. Každé 3 kalendářní roky má provozovatel povinnost zajistit kalibraci kontinuálního měření emisí.

V souladu s §17 odst. 3 písm. c) zákona o ochraně ovzduší je provozovatel povinen vést provozní evidenci o stálých a proměnných údajích o stacionárním zdroji, popisujících tento stacionární zdroj a jeho provoz a o údajích o vstupech a výstupech z tohoto stacionárního zdroje a každoročně ohlašovat údaje souhrnné provozní evidence prostřednictvím integrovaného systému ohlašovacích povinností. Tyto údaje jsou součástí databáze REZZO, kterou vede Český hydrometeorologický ústav. Údaje ohlášené provozovatelem v rámci souhrnné provozní evidence má k dispozici Ministerstvo životního prostředí, Česká inspekce životního prostředí i příslušné krajské úřady.

Neplnění těchto povinností je pod sankcemi, které vyplývají z §25 zákona o ochraně ovzduší.

Ministerstvo životního prostředí bude každoročně za uplynulý kalendářní rok vyhodnocovat vývoj emisí SO₂, NO_x a TZL v porovnání se součtem emisních stropů všech spalovacích stacionárních zdrojů zahrnutých do PNP, produkci vedlejších energetických produktů v režimu odpadů a produkci vedlejších energetických produktů v režimu certifikovaných výrobků ze všech spalovacích stacionárních zdrojů zahrnutých v PNP a samostatně za zdroje na území Ústeckého, Moravskoslezského, Pardubického a Olomouckého kraje.

V případě zjištění závažných negativních vlivů na životní prostředí nebo veřejné zdraví během realizace PNP budou přijata opatření k odvrácení nebo zmírnění takových vlivů a v případě potřeby bude PNP odpovídajícím způsobem aktualizován.

Podávání zpráv o plnění Přechodného národního plánu

Ministerstvo životního prostředí poskytuje informace o plnění Přechodného národního plánu Evropské komisi. Tyto informace obsahují údaje o celkových ročních emisích oxidu siřičitého, oxidů dusíku a tuhých znečišťujících látkách. Dále pak údaje o celkové roční výši energetického příkonu vztažené na výhřevnost pro pět druhů paliva: biomasu, ostatní pevná paliva, kapalná paliva, zemní plyn, ostatní plyny. Souhrn výsledků této inventarizace, který vykazuje odděleně emise z rafinerií, zašle Ministerstvo životního prostředí Evropské komisi každé tři roky do dvanácti měsíců od konce příslušného tříletého období. Tyto údaje jsou Evropské komisi každoročně k dispozici na požádání. Ministerstvo životního prostředí rovněž informuje Evropskou komisi o všech následných změnách v Přechodném národním plánu.

Informace o spalovacích stacionárních zdrojích vyřazených z Přechodného národního plánu

Ministerstvo životního prostředí jako příslušný správní orgán podle §37 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší rozhodlo na základě nových skutečností o vyřazení některých spalovacích stacionárních zdrojů a jim příslušejících emisních stropů z Přechodného národního plánu České republiky.

K vyřazení některých spalovacích stacionárních zdrojů z Přechodného národního plánu vedly následující skutečnosti: nabytí právní moci rozhodnutí krajských úřadů o zařazení zdroje do režimu podle §39 zákona o ochraně ovzduší, snížení celkového jmenovitého tepelného příkonu zdroje pod 50 MW celkového jmenovitého tepelného příkonu, zrušení zdroje a dále schopnost zařízení plnit emisní limity stanovené vyhláškou č. 415/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v souladu s požadavky směrnice 2010/75/EU o průmyslových emisích.

1) Emisní strop byl zkrácen na poměrnou část odpovídající datu vyřazení zdroje z PNP.

1) Emisní strop byl zkrácen na poměrnou část odpovídající datu vyřazení zdroje z PNP.

1) Emisní strop byl zkrácen na poměrnou část odpovídající datu vyřazení zdroje z PNP.

Příloha č. 1

SEZNAM SPALOVACÍCH STACIONÁRNÍCH ZDROJŮ ZAHRNUTÝCH DO PŘECHODNÉHO NÁRODNÍHO PLÁNU A PŘEHLED PŘEDPOKLÁDANÝCH OPATŘENÍ K ZAJIŠTĚNÍ PLNĚNÍ EMISNÍCH LIMITŮ

Příloha č. 2

EMISNÍ STROPY KE STANOVENÍ V INTEGROVANÝCH POVOLENÍCH

1) Emisní strop pro rok 2016 pro NO_x byl zkrácen na poměrnou část odpovídající datu (26.11.2016) vyřazení zdroje z PNP pro NO_x.

Příloha č. 3

SOUČET EMISNÍCH STROPŮ VŠECH SPALOVACÍCH STACIONÁRNÍCH ZDROJŮ ZAHRNUTÝCH DO PŘECHODNÉHO NÁRODNÍHO PLÁNU