Věstník MŽP ČR, částka 7/2020
Metodické sdělení
odboru obecné ochrany přírody a krajiny MŽP k ustanovení §3 vyhlášky č. 271/2019 Sb., o stanovení postupů k zajištění ochrany zemědělského půdního fondu
Ministerstvo životního prostředí, odbor obecné ochrany přírody a krajiny (dále jen „ministerstvo"), jako orgán ochrany zemědělského půdního fondu příslušný k vypracování výkladu ustanovení obecně závazného právního předpisu dle ustanovení §17 písm. g) zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně ZPF, ve znění pozdějších předpisů, vypracovalo stanovisko k ustanovení §3 odst. 1 vyhlášky č. 271/2019 Sb., o stanovení postupů k zajištění ochrany zemědělského půdního fondu (dále jen „vyhláška").
Ustanovení §3 odst. 1 vyhlášky stanoví, že: „Předmětem vyhodnocení důsledků územního plánu jsou koridory, zastavitelné plochy, plochy přestavby a plochy změn v krajině; pro vyhodnocení důsledků při pořizování a zpracování územního plánu je rozhodující hlavní využití plochy, a není-li hlavní využití plochy stanoveno, je rozhodující přípustné využití plochy". Toto ustanovení tedy stanoví, že vyhodnocení předpokládaných důsledků navrhovaného řešení na zemědělský půdní fond (dále jen „ZPF") je založeno na vyhodnocení dopadů hlavního využití řešené plochy na ZPF (popřípadě přípustného využití, není-li hlavní využití stanoveno).
Ustanovení §5 odst. 1 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně ZPF, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon") stanoví, že: „Aby ochrana zemědělského půdního fondu byla při územně plánovací činnosti prováděné podle zvláštních předpisů zajištěna, jsou pořizovatelé a projektanti územně plánovací dokumentace a územně plánovacích podkladů povinni řídit se zásadami této ochrany (§4), navrhnout a zdůvodnit takové řešení, které je z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu a ostatních zákonem chráněných obecných zájmů nejvýhodnější. Přitom musí vyhodnotit předpokládané důsledky navrhovaného řešení na zemědělský půdní fond, a to zpravidla ve srovnání s jiným možným řešením".
Uvedený požadavek zákona se rovněž promítá do vyhlášky, jejíž §3 odst. 2 stanoví, že textová část vyhodnocení obsahuje mj. „zdůvodnění řešení, které je z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu a ostatních zákonem chráněných obecných zájmů nejvýhodnější podle §5 odst. 1 zákona."
V souladu s výše uvedeným ustanovením zákona je tedy zjevné, že ve zdůvodnění řešení je nutné pro náležité vyhodnocení v rámci územně plánovací činnosti vyhodnotit, zda navrhované řešení v celém svém rozsahu (nikoliv tedy pouze v rámci hlavního využití, a nikoliv pouze v koridorech, zastavitelných plochách, plochách přestavby a plochách změn v krajině) respektuje zásady plošné ochrany ZPF, tak jak jsou uvedeny v ustanovení §4 zákona.
Orgán ochrany ZPF, který je dle své působnosti příslušný pro vyjádření se z pohledu ochrany ZPF k ploše řešené v návrhu územního plánu (dále jen „příslušný orgán ochrany ZPF"), posoudí na základě vyhodnocení projektanta1) navrhované řešení dle hlavního využití (popřípadě přípustného využití, není-li hlavní využití stanoveno). Pro zajištění naplnění ustanovení §5 zákona příslušný orgán ochrany ZPF dále posoudí, zda je navrhované řešení v celém svém rozsahu v souladu se zásadami plošné ochrany ZPF, tak jak je uvedené níže v tomto stanovisku.
V problematice vyhodnocování navrhovaného řešení je nejprve nutno vzít v potaz, že využití zahrnuté v navrhovaném přípustném využití či podmíněně přípustném využití není přesně specifikováno ani co do rozsahu, ani co do umístění, neboť konkrétní záměry v době pořizování územního plánu nejsou známy. Tato skutečnost však nemůže být a priori důvodem pro nesouhlas orgánu ochrany ZPF s navrženým přípustným či podmíněně přípustným využitím, neboť předmětem územního plánu je vymezení ploch a koridorů a nastavení podmínek pro jejich využití, nikoliv umisťování konkrétních záměrů.
V obecné rovině lze oprávněně konstatovat, že přípustné využití by mělo směřovat k naplnění hlavního využití řešené lokality (nejedná se ovšem o výčet přípustných staveb apod., jde pouze o vymezení možných způsobů využití).
Orgán ochrany ZPF ve svém stanovisku může, pro zajištění řádné ochrany ZPF, požadovat omezení navrženého způsobu využití, a to opět na základě požadavku, který musí být odůvodněn ve vztahu k řešené ploše. V rámci toho musí dojít ke stanovení podmínek, při kterých je nutno vycházet z ustanovení §4 zákona, jako podmínku nelze použít pouhý odkaz na zákon, respektive informaci, že podmíněně přípustné využití musí být v souladu se zásadami plošné ochrany ZPF. Příslušný orgán ochrany ZPF tedy do podmínek podmíněně přípustného využití stanoví věcné podmínky, ale v obecné rovině (např. vyloučení umisťování záměrů na půdách nejvyšší kvality (I. a II. třída ochrany), vyloučení zřízení vodních ploch nad určitou výměru apod.).
V případě, že orgán ochrany ZPF dospěje k závěru, že navrhované přípustné využití je neslučitelné s hlavním, bude ve svém stanovisku dle §5 odst. 2 zákona požadovat, aby došlo k vyloučení takového přípustného využití ze stanovených podmínek pro využití ploch s rozdílným způsobem využití (dále jen „regulativ") řešené plochy, takový požadavek ovšem musí být odůvodněn nikoliv v obecné rovině, ale ve vztahu ke konkrétní řešené ploše.
Jako nežádoucí přípustné využití u ploch zemědělských lze označit záměry vyžadující plošné zábory zemědělského půdního fondu, které jsou v rozporu s hlavním využitím (např. zalesnění) Toto lze případně řešit jako podmíněně přípustné využití (např. bude procentuálně omezeno a umožněno jen jako protierozní opatření apod.).
Stavby, zařízení a opatření stanovené v §18 odst. 5 stavebního zákona2) jsou přípustné, tj. lze je v nezastavěném území umisťovat v případech, pokud je územně plánovací dokumentace výslovně nevylučuje. Pokud mají být některé stavby, zařízení a opatření uvedené v §18 odst. 5 stavebního zákona vyloučené, je třeba je výslovně uvést.
Obecně je žádoucí, aby se územní plán problematikou staveb, zařízení a opatření uvedených v §18 odst. 5 stavebního zákona, s přihlédnutím k charakteru území, zabýval. Obvykle v územním plánu v nezastavěném území není vhodné ani paušální připuštění všech staveb, zařízení a opatření uvedených v §18 odst. 5 stavebního zákona, ani jejich paušální vyloučení, nýbrž citlivé připuštění určitých typů staveb v určitých částech území řešeného územním plánem právě s ohledem na charakter území.
Ing. Linda Stuchlíková
ředitelka odboru obecné ochrany přírody a krajiny
1) Součástí vyhodnocení předpokládaných důsledků navrhovaného řešení na zemědělský půdní fond v územním plánu je rovněž tabulka záboru zemědělského půdního fondu. Je-li plocha předmětem vyhodnocení a má-li stanovené hlavní využití, uvede projektant v příslušné tabulce jako „navržené využití" hlavní využití a výměru předpokládaného záboru vypočítá podle tohoto hlavního využití, přičemž přípustné využití se ve výpočtu neuvažuje. Tedy např. u zastavitelné plochy bydlení bude předpokládaným záborem celá výměra této plochy, u plochy změn v krajině zemědělské bude předpokládaný zábor nulový. Je-li plocha předmětem vyhodnocení a nemá-li stanovené hlavní využití, projektant spočítá předpokládaný zábor odborným odhadem podle přípustného využití.
2) Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů