Plné znění - Věstník Ministerstva zdravotnictví ČR • Částka: 9 • Rok: 2012

1 Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializovaného vzdělávání v oboru Perfuziologie je získání specializované způsobilosti s označením odbornosti Sestra pro klinickou perfuziologii, Klinický technik pro perfuziologii a Klinický inženýr pro perfuziologii. Specializačním vzděláváním se zdravotničtí pracovníci připraví pro specifickou problematiku vedení mimotělního oběhu a systémů pro podporu selhávajícího srdce, případně ostatních orgánů v rozsahu vědomostí a dovedností odpovídajících požadavkům specializované způsobilosti podle platné legislativy.

2 Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro zařazení do specializačního vzdělávání v oboru Perfuziologie je odborná způsobilost k výkonu povolání všeobecné sestry /§5/ biomedicínského technika /§20/, biomedicínského inženýra /§27/, dle zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činnosti souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), dále jen „zákon č. 96/2004 Sb.“.

• úspěšné ukončení kvalifikačního studia, které opravňuje k získání odborné kvalifikace zdravotnického pracovníka všeobecné sestry, biomedicínského technika, biomedicínského inženýra,
• nejméně 12 měsíců výkonu povolání jako zdravotnický pracovník,
• zařazení do specializačního vzdělávání v oboru,
• absolvování teoretické výuky a povinné odborné praxe v rozsahu vzdělávacího programu,
• získání stanoveného počtu kreditů určených vzdělávacím programem,
• v průběhu vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti musí účastník specializačního vzdělávání pracovat v oboru na kardiochirurgickém pracovišti,
• úspěšné složení atestační zkoušky v oboru.

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu povolání formou:

a) celodenní průpravy, při které účastník specializačního vzdělávání (dále jen účastník) věnuje této praktické a teoretické výuce čas v rozsahu odpovídajícímu týdenní pracovní doby stanovené Zákoníkem práce,

b) externí průpravy, která se liší od celodenní průpravy pouze tím, že doba určená na praktické zdravotnické činnosti může být zkrácena nejvýše na polovinu doby stanovené pro celodenní průpravu. Úroveň této průpravy nesmí být nižší než u celodenní průpravy. Za kvalitu a dodržení celkové délky externí průpravy odpovídá akreditované zařízení.

Teoretická příprava je kombinací prezenční výuky v kurzech a distanční formy výuky samostatným studiem z doporučených písemných nebo elektronických zdrojů.

Zahájení studia povinného odborného modulu vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti v perfuziologii je podmíněno výkonem práce v oboru.

V průběhu vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti musí účastník:

• splnit stanovený počet vyučovacích hodin všech předepsaných modulů vzdělávacího programu (lze započíst pouze 15% omluvené absence),
• prokázat písemnou nebo ústní formou schopnost souhrnně formulovat poznatky získané v jednotlivých etapách modulového systému specializačního studia a schopnost vytvářet logické vztahy,
• absolvovat pod vedením školitele odbornou praxi v délce nejméně 2 týdnů v rámci akreditovaného pracoviště,
• splnit požadovaný počet výkonů stanovených vzdělávacím programem pro získání specializované způsobilosti = 100 mimotělních oběhů pod odborným vedením,
• získat 197 kreditů určených vzdělávacím programem a vymezených v jednotlivých modulech.

Délka specializačního vzdělávání

Celková délka vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti v perfuzioiogii je stanovena na minimálně 24 měsíců. Obsahuje nejméně 560 hodin teoretické a praktické výuky, z toho zahrnuje minimálně 50% praktické výuky (viz. Kapitola č. 3).

Absolvent získá specializovanou způsobilost s označením odbornosti Sestra pro klinickou perfuzioiogii, Klinický technik pro perfuzioiogii a Klinický inženýr pro perfuzioiogii po vykonání atestační zkoušky podle §60 zákona č. 96/2004 Sb. a Vyhlášky č. 189/2009 Sb.

2.1 Specializovaný výcvik v oboru perfuziologie

Povinná praxe na akreditovaném kardiochirurgickém pracovišti

2.2 Odborné stáže a doplňkové kurzy (2 měsíce)

V průběhu specializačního vzdělávání provede uchazeč o specializaci 100 perfuzí pod odborným dohledem školitele, který provede záznam o provedení výkonů do průkazu odbornosti.

Odborná praxe musí být zajištěna v rámci akreditovaného kardiochirurgického pracoviště (22 měsíců).

Personální zabezpečení musí být zajištěno z řad erudovaných pracovníků se specializovanou způsobilostí v příslušném oboru specializace a pedagogickou způsobilostí v souladu s platnými právními předpisy.

3 Rozsah požadovaných teoretických a praktických dovedností

Nedílnou součástí vzdělávacího programu je vedení záznamu o provedených výkonech (logbook) v rámci celé odborné praxe. Seznam výkonů a jejich četnost je stanoven jako minimální, aby účastník specializačního vzdělávání zvládl danou problematiku nejen po teoretické, ale i po stránce praktické.

3.1 Teoretické znalosti

3.1.1 Ve vztahu k vedení mimotělního oběhu:

• anatomie a patofyziologie životně důležitých orgánů se zaměřením na operované srdeční vady,
• fyziologie a patofyziologie krevního průtoku při mimotělním oběhu,
• náhradní roztoky a léčivé přípravky užívané v souvislosti s mimotělním oběhem, jejich indikace, kontraindikace a nežádoucí účinky,
• zásady hygienicko-epidemiologického režimu na operačním sále,
• základní principy sledování a monitorování při mimotělním oběhu,
• základní součásti systému pro mimotělní oběh a jejich funkci,
• historie kardiochirurgie,
• historický vývoj zařízení pro mimotělní oběh,
• typy krevních pump,
• princip funkce oxygenátoru, výměna plynů, výměna tepla,
• hadicové okruhy pro mimotělní oběh (MO), kanylační techniky,
• materiály a povrchy materiálů, přicházejících do styku s krví, biokompatibilita,
• sterilita, dezinfekce, zásady hygieny,
• technické prostředky, které musí ovládat perfuziolog,
• zásady a předpisy související s vedením mimotělního oběhu,
• možné komplikace při zahájení, vedení a ukončení perfuze, způsoby jejich prevence a řešení,
• podmínky aplikace antikoagulace vč. způsobů kontroly účinnosti,
• způsoby vedení dokumentace vč. předoperačních výpočtů,
• méně obvyklé a speciální způsoby vedení mimotělního oběhu,
• hemodiluce a primární roztoky,
• hypotermie: fyziologie a klinické využití,
• ochrana myokardu během MO,
• pulzatilní vs. kontinuální průtok krve,
• změny ve farmakokinetice a farmakodynamice během MO,
• imunitní a zánětlivá odpověď organismu na MO,
• endokrinní, metabolická a elektrolytická odpověď na MO,
• mimotělní oběh a ostatní orgány: mozek, plíce, ledviny, játra,
• antikoagulace během MO, metody, principy,
• obvyklé problémy po spuštění a během vedení MO, jejich řešení.

3.1.2 Monitorovací systémy pro intenzivní péči a operační sály:

• technické řešení lůžkových kardiomonitorů, jejich síťování a nadstavby směrem k NIS,
• technické řešení jednotlivých modulů kardiomonitoru (EKG, SpO2, NIBP, IBP, temp., minutový srdeční výdej - měření),
• holterovské monitorování EKG a TK,
• prakticky používané svody při standardním vyšetření EKG, monitorovací,
• svody, EKG ve vztahu k vzniku a šíření akčního potenciálu v převodním elektrickém systému srdce a v jeho svalovině,
• základy interpretace EKG (poruchy rytmu, ischemická choroba srdeční a jiné chorobné stavy srdce).

3.1.3 Umělá plicní ventilace:

• základní režimy plně řízené ventilace plic,
• režimy ventilace plic respektující nebo stimulující dechové úsilí pacienta,
• principy a postupy inhalační anestézie.

3.1.4 Ultrasonografie:

• metody anatomického a dopplerovského zobrazení v monografii,
• stranová a kontrastní rozlišovací schopnost.

3.1.5 Chirurgické nástroje a pomůcky:

• organizace chirurgického výkonu, činnosti a odpovědnosti na operačním sále,
• kontrolní úkony, procesy a mechanizmy,
• typické operace a chirurgické taktiky, používané přístroje.

3.1.6 Elektroterapie srdce, elektrofyziologické mapování srdce:

• elektrofyziologický úvod, zevní defibrilace srdce - přístroje, tvar impulzu,
• principy a možnosti současné kardiostimulace, dočasné a trvalé.

3.1.7 Podpůrné systémy oběhu:

• extrakorporální oxygenace pro respirační a oběhovou podporu,
• intraaortální balónková kontrapulzace,
• levostranné, pravostranné a biventrikulární mechanické podpory cirkulace,
• „Bridge to recovery, to transplant“,
• možnosti použití technologií mimotělního oběhu k léčebným účelům v jiných oborech,
• principy obsluhy systémů podpory selhávajícího oběhu,
• zásady a principy technického zabezpečení podpůrné cirkulace nebo podpůrného mimotělního oběhu s membránovou oxygenií (ECMO),
• zásady a principy technického zabezpečení izolované hypertermické perfuze končetin cytostatiky,
• zásady obsluhy autotransfuzních systémů,
• postupy hemofiltrace, modifikované hemofiltrace při mimotělním oběhu, hemodiafiltrace.

Uchazeč má dále získat znalosti ze zdravotnické legislativy, organizace a systému zdravotní péče, základy lékařské etiky, psychologie (komunikativní dovednosti), znalosti základní dokumentace oborů (chorobopis, zprávy, povinná hlášení, statistiky); znalosti počítačové techniky a její využití pro dokumentaci a získávání informací a další.

3.2 Praktické znalosti

• sledování, monitorování a vyhodnocení stavu pacienta,
• příprava náhradních roztoků k aplikaci do mimotělního oběhu,
• příprava léčivých přípravků k aplikaci do mimotělního oběhu,
• příprava krevních derivátů k aplikaci,
• sestavení okruhu pro mimotělní oběh,
• příprava součástí mimotělního oběhu ke sterilizaci,
• obsluha systémů pro mimotělní oběh,
• aplikace náhradních roztoků do mimotělního oběhu,
• aplikace léčivých přípravků do mimotělního oběhu,
• aplikace krevních derivátů do mimotělního oběhu,
• vyhodnocení účinnosti antikoagulace,
• vedení dokumentace,
• napojit a řídit mimotělní oběh, provádět kontrolu připojení pacienta na mimotělní oběh,
• podílet se na řešení možných komplikací při zahájení, vedení a ukončení perfuze,
• provádět kontrolu antikoagulace,
• vést dokumentaci,
• obsluha systémů pro podpůrný mimotělní oběh a pro podpůrnou cirkulaci,
• technické zabezpečení izolované hypertermické perfuze končetin cytostatiky,
• obsluha systémů pro autotransfuzi,
• obsluha systémů pro hemofiltraci, modifikovanou hemofiltraci při mimotělním oběhu, hemodiafiltraci,

Uchazeč odvede pod odborným dohledem samostatně minimálně 100 mimotělních oběhů.

4 Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem

• školitel pravidelně a průběžně prověřuje teoretické znalosti a praktické dovednosti účastníka specializačního vzdělávání, provádí pravidelně v šestiměsíčních intervalech záznam o absolvované praxi (konkrétních činnostech na pracovišti) v průkazu odbornosti a logbooku.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

• absolvování povinné praxe a její zhodnocení v logbooku a průkazu odbornosti;
• absolvování povinných vzdělávacích kurzů - záznam v průkazu odbornosti;
• předložení seznamu výkonů v logbooku potvrzené školitelem.

c) Vlastní atestační zkouška - probíhá dle §6 - §7 vyhlášky č. 189/2009 Sb.

• ústní zkouška - odpověď na 3 otázky před komisí, která je složená nejméně ze 3 členů.

5 Profil absolventa

Absolvent specializačního vzdělávání v oboru perfuziologie je schopen provádět specifické činnosti při vedení mimotělního oběhu a systémů pro podporu selhávajícího srdce, případně ostatních orgánů bez odborného dohledu.

5.1 Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání v oboru perfuziologie získává specializovanou způsobilost k výkonu perfuziologa a je oprávněn vykonávat činnosti specifické péče v rozsahu vědomostí a dovedností odpovídající požadavkům specializované způsobilosti (§67, §121 a §150 Vyhlášky č. 55/2011 Sb.).

6 Charakteristika akreditovaných pracovišť (kardiochirurgických)

Personální požadavky

• Osvědčení školitele k výkonu nelékařského zdravotnického povolání bez odborného dohledu a specializovaná způsobilost školitele v příslušném oboru.
• Lékař se specializovanou způsobilostí v oboru kardiochirurgie.
• Školitelem může být pouze zdravotnický pracovník se specializovanou způsobilostí v oboru specializace a je držitelem „Osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu.
• Pedagogické schopnosti školitele a lékaře.
• Doklady o odborné, specializované event. pedagogické způsobilosti.
• Pracovní úvazek 1,0 školitele, lékaře minimálně 0,2 úvazku.
• Další podmínky, které jsou požadované pro akreditaci kardiochirurgického pracoviště v příslušné normě.

Materiální a technické vybavení

• Minimálně 2 operační sály pro potřeby kardiochirurgie a minimálně 8 lůžek JIP s adekvátním přístrojovým vybavením.

Spektrum požadovaných výkonů, činností

• Počet srdečních operací minimálně 600 ročně v posledních 3 letech.
• Pro dětské Kardiocentrum je stanoven počet srdečních operací 400 ročně a pracoviště musí provádět pravidelně i operace u novorozenců a kojenců s vrozenou srdeční vadou.

Speciální požadavky oboru

• Možnost akutní kardiochirurgické operativy pro řešení akutních stavů je na pracovišti zajištěno nepřetržitě 24 hodin.
• Kardiologie (neinvazivní, invazivní, intervenční, arytmologie, atd.) je součástí kardiochirurgického pracoviště, nebo je navázána úzká spolupráce s kardiologickým oddělením (klinikou) v téže nemocnici.
• Pracoviště pravidelně odesílá data o provedených kardiochirurgických výkonech do Národního kardiochirurgického registru.

Vědeckovýzkumná činnost

• Pracovníci AP publikují odborná sdělení v domácích i zahraničních časopisech a podílejí se na řešení výzkumných úkolů.
• Školenec by se měl seznámit během své přípravy se zásadami vědecké práce, měl by mít možnost seznámit se s výzkumnou činností pracoviště, případně se i na ní podílet.
• Přístup k odborné literatuře, včetně el. databází (zajištění vlastními prostředky nebo ve smluvním zařízení).

Bezpečnost a ochrana zdraví

• Součástí teoretické i praktické výuky je problematika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, hygieny práce a požární ochrany včetně ochrany před ionizujícím záření.
• Výuka k bezpečné a zdraví neohrožující práci vychází z požadavků platných právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
• Požadavky jsou doplněny informacemi o rizicích možných ohrožení v souvislosti s vykonáváním praktické výuky, včetně informací vztahujících se k opatřením na ochranu před působením zdrojů rizik.

7 Programy teoretických specializačních kurzů

Personální a technické zabezpečení výuky

Odborná praxe musí být zajištěna v rámci akreditovaného kardiochirurgického pracoviště.

Personální zabezpečení teoretických kurzů musí být zajištěno z řad erudovaných pracovníků se specializovanou způsobilostí v příslušném oboru specializace a způsobilostí pedagogickou v souladu s platnými právními předpisy.

Pro teoretickou výuku musí být k dispozici učebna s příslušným vybavením; k dispozici následně elektronické verze přednášek jednotlivých lektorů.

8 Seznam doporučené literatury

(monografie, periodika, event. základní předpisy, event. internetové zdroje)

Doporučená literatura

DOMINIK, J. Kardiochirurgie. Grada publishing 1998

Etický kodex zdravotnického pracovníka nelékařských oborů. Věstník Ministerstva zdravotnictví ČR, částka 7, 2004, č. 8.

GRAVLEE, G. Cardiopulmonary bypass, principles and practice, Lippincot Williams & Willkins, 2000, Philadelphia, ISBN 0-683-30476-3

HUČÍN, B. Dětská kardiochirurgie. Grada Publishing 2001

JOBÁNKOVÁ, M a kol. Kapitoly z psychologie pro zdravotnické pracovníky. Brno: IDV PZ 2002, ISBN 80-7013-365-1

LONSKÝ, V. Mimotělní oběh v klinické praxi. Grada publishing 2004

POPELOVÁ, J. Vrozené srdeční vady v dospělosti. Grada Publishing 2003

PRUDIL, L. Základy právní odpovědnosti ve zdravotnictví. Brno:IDV PZ 2002, ISBN 80-7013-371-6

VESELKA, J. a kol. Získané chlopenní vady srdce. Medcor Europe Publishing 2000

ŽÁČEK a kol. Interaktivní kardiochirurgie, Grada publishing, 2003