Plné znění - Věstník Ministerstva životního prostředí • Částka: 8 • Rok: 2012

Obsah:

1.1 Použité zkratky:

1.2 Zkratky citovaných legislativních norem

Stavební zákon - zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů

Vyhláška č. 395/1992 Sb. - vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů

Vyhláška č. 500/2006 Sb. - vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a evidenci územně plánovací činnosti, ve znění pozdějších předpisů

Zákon o autorizacích - zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů

Zákon o ochraně přírody a krajiny - zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů

Zákon o posuzování vlivů - zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Zákon o ZPF - zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů

Zákon o životním prostředí - zákon č. 17/1992 Sb., o životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů

1.3 Pojmy specifikované pro potřeby této metodické pomůcky

Biocentrum je biotop nebo soubor biotopů v krajině, který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému (vyhláška č. 395/1992 Sb.). Je jednou ze základních skladebných částí ÚSES.

Biocentrum vložené je biocentrum nižší hierarchické úrovně ÚSES, které je součástí biokoridoru vyšší hierarchické úrovně ÚSES. Do biokoridoru je biocentrum vloženo za účelem dodržení limitující (maximálně možné) délky dílčích úseků biokoridoru1),7).

Biokoridor je skladebná část ÚSES, která propojuje mezi sebou sousední biocentra a stavem svých ekologických podmínek a velikostí umožňuje nebo podporuje migraci organismů, nemusí jim však umožňovat trvalou existenci. Charakter společenstva biokoridoru se jednoznačně odvíjí od charakteru společenstev biocenter, která biokoridor spojuje. O tom, co je biokoridor a co není, rozhodují limitující parametry1),7).

Biokoridor složený je biokoridor regionálního či nadregionálního významu s vloženými biocentry nižšího významu; do regionálního biokoridoru jsou dle potřeby vkládána místní (lokální) biocentra, do nadregionálního biokoridoru regionální a místní (lokální) biocentra, tak je možno prodloužit jeho celkovou přípustnou délku.

Ekologická stabilita je schopnost ekosystému vyrovnávat změny způsobené vnějšími činiteli a zachovávat své přirozené vlastnosti a funkce (zákon o životním prostředí).

Interakční prvek je krajinný segment, který na místní úrovni zprostředkovává příznivé působení základních skladebných částí ÚSES (biocenter a biokoridorů) do větší vzdálenosti pro okolní méně stabilní krajinu. Interakční prvky často umožňují trvalou existenci určitých druhů organismů, majících menší prostorové nároky (různé druhy rostlin, některé druhy hmyzu, drobní hlodavci, hmyzožravci, ptáci, obojživelníci atd.) a jsou nejčastěji využívány v rámci podrobnosti KPÚ jako opatření k vytváření systému ekologické stability.

Limitující parametry ÚSES1),7) jsou dohodnuté mezní plošné či délkové hodnoty jednotlivých částí ÚSES, u kterých bylo zjištěno, že jsou-li ještě nevýhodnější, pak daný ekologicky významný segment krajiny již svou funkci rozhodně nemůže plnit. Limitující parametry jsou proto vyjádřením nesporných prostorově funkčních potřeb skladebných částí ÚSES a rozhodují o jejich potenciální funkční způsobilosti.

Místní (lokální) ÚSES je nepravidelnou sítí skladebných částí, které reprezentují celou škálu reprezentativních skupin typů geobiocénů dané biochory.

Místní (lokální) biocentrum reprezentuje společenstva dané typické skupiny typů geobiocénů v rámci biochory.

Místní (lokální) biokoridor propojuje v místně významné migrační trase lokální biocentra.

Nadregionální ÚSES je nepravidelnou sítí skladebných částí, které reprezentují celou škálu biogeografických regionů (bioregionů) dané biogeografické podprovincie.

Nadregionální biocentrum reprezentuje typický soubor ekosystémů daného biogeografického regionu v rámci biogeografické podprovincie.

Nadregionální biokoridor propojuje v nadregionálně významných migračních trasách nadregionálních biocentra.

Opatření pro vytváření systému ekologické stability jsou součástí nejčastěji místní hierarchické úrovně ÚSES a k jejich realizaci nebývá nezbytné vypořádání všech zájmů v daném území, jak by tomu mělo být v plánu či projektu ÚSES. Jsou realizována např. na obecních pozemcích a nejčastějším typem jsou, kromě dosadeb již existujících skladebných částí ÚSES, interakční prvky (liniové či plošné prvky v krajině - remízky, větrolamy, aleje apod.)

Plochy a koridory nadmístního či republikového významu - svým významem, rozsahem nebo využitím ovlivní území více obcí nebo více městských částí na území hlavního města Prahy, popřípadě území více krajů, koridorem pak plocha vymezená pro umístění vedení dopravní a technické infrastruktury nebo opatření nestavební povahy (§2 odst. 1 písm. h), i) stavebního zákona).

Regionální ÚSES je nepravidelnou sítí skladebných částí, které reprezentují celou škálu typů biochor v daném biogeografickém regionu.

Regionální biocentrum reprezentuje typická společenstva dané biochory v rámci biogeografického regionu.

Regionální biokoridor propojuje v regionálně významné migrační trase regionální biocentra.

Skladebná část ÚSES je základní prostorově funkční jednotka ÚSES. Člení se na základě prostorově funkčních kritérií na biocentra, biokoridory a interakční prvky. Skladebná část ÚSES je segmentem krajiny, který je (nebo má být) tvořen relativně ekologicky stabilnějšími ekosystémy. Vyznačuje se (nebo se má vyznačovat) ekologickými podmínkami, umožňujícími trvalou existenci druhů přirozeného genofondu či alespoň jejich migraci. Existující (stávající) skladebné části ÚSES jsou ekologicky významnými segmenty krajiny.

1.4 Další pojmy používané v oblasti ÚSES

Níže uvedené základní pojmy ÚSES jsou uváděny pro informaci a k využití dotčenými orgány s působností v ÚSES. Upraveno podle publikace Metodické postupy projektování lokálního ÚSES (Maděra, Zimová, 2005)

Biocentrum funkční je tvořeno ekologicky významným segmentem krajiny, jehož velikost odpovídá alespoň stanoveným limitujícím parametrům1),7).

Biocentrum částečně funkční je z části tvořeno ekologicky významným segmentem krajiny, který, ač stabilní, nedosahuje limitujících parametrů1),7) biocentra.

Biocentrum nefunkční je skladebná část ÚSES, v níž jsou vhodné potenciální podmínky pro funkční biocentrum, ale v aktuálním čase v ní neexistuje vhodný ekologicky významný segment, ten je nutné teprve vytvořit a toto biocentrum je vymezeno v plánu ÚSES či ÚPD.

Poznámka: Kritérium nutné velikosti biocentra, aby bylo vůbec schopno trvalou existenci přírodě blízkého ekosystému zabezpečit, je dáno tzv. limitujícími parametry1),7), které jsou rozdílné jak podle typu společenstva, tak podle jeho reprezentativnosti).

Biocentrum reprezentativní je tvořeno přírodními, přirozenými či antropicky podmíněnými, ale přírodě blízkými ekosystémy, které reprezentují ekosystémy typické pro danou biogeografickou jednotku. V rámci ÚSES musí mít cílově každá biogeografická jednotka alespoň jedno reprezentativní biocentrum; není-li možné jej vybrat z kostry ekologické stability, musí být navrženo nově.

Biocentrum unikátní je tvořeno přírodními, přirozenými, či antropicky podmíněnými, ale přírodě blízkými ekosystémy, které jsou v dané biogeografické jednotce zvláštní, výjimečné, a jejichž vznik a existence jsou podmíněny specifickými ekologickými podmínkami. Unikátní biocentra musí být navržena, jsou-li dané ekosystémy zastoupeny v kostře ekologické stability; nejsou-li, pak se do ÚSES nově nenavrhují.

Biodiverzita (biologická diverzita) je variabilita (různorodost) všech žijících organismů (včetně mj. suchozemských, mořských a jiných vodních ekosystémů) a ekologických komplexů, jejichž jsou součástí. Zahrnuje variabilitu (různorodost) v rámci druhů, mezi druhy i mezi ekosystémy.

Biogeografické jednotky jsou účelovou soustavou členění biosféry na základě její potenciální pestrosti. Nejnižší hierarchickou jednotkou tohoto členění jsou typologické jednotky - skupiny typů geobiocénů (STG). Vyšší jednotkou, rovněž typologickou, jsou biochory. Další, hierarchicky vyšší a již individuální jednotkou, je biogeografický region. Hierarchicky vyšší jsou potom biogeografické podprovincie a provincie, které jsou rovněž individuálními jednotkami a jsou odvozeny hlavně z makroklimatických podmínek a bariér šíření druhů. Jako zvláštní účelová biogeografická jednotka se v metodice používá i agregace příbuzných skupin typů geobiocénů. Dobře zpracované biogeografické členění území na základě trvalých ekologických podmínek je nezbytnou podmínkou správně vymezených úrovní ÚSES i jeho jednotlivých částí. Jde v podstatě o postižení pestrosti přírodních podmínek v člověkem neovlivněné krajině, tedy rámců ekologických podmínek vzniku a vývoje přírodních, přirozených, ale i antropicky podmíněných, přírodě blízkých ekosystémů. Biogeografický význam ÚSES určuje významnost daného systému v hierarchii požadavků obnovy a hájení. Podle významu jednotlivých částí ÚSES z hlediska reprezentativnosti rozlišujeme místní (lokální), regionální a nadregionální ÚSES. Areály populací různých druhů organismů se od sebe liší trvalými ekologickými podmínkami na různých úrovních biogeografického členění. Pro mnohé je nejnižší jednotkou, postihující změnu jejich trvalých životních podmínek, biochora, pro jiné část bioregionu, podprovincie i provincie. Od biogeografického významu se odvíjejí i prostorové, funkční a časové parametry biocenter a biokoridorů ÚSES. Tyto nároky obecně s nižšími úrovněmi ÚSES klesají, neboť obecně klesá i celková plocha jednotlivých jednotek. Např.: i ve zcela přírodní krajině je celková plocha STG, jako základní jednotky místního ÚSES, často tak malá, že tvoří autonomní životní prostředí pouze pro málo pohyblivé nebo vůbec nepohyblivé druhy rostlin a zvířat. Pro ostatní tvoří i v přírodní krajině jen část jejich autekologické niky. Naopak např. z hlediska velkých šelem je potřeba velmi rozsáhlé biocentrum (v řádově desetitisících ha), ale jejich životní nároky jsou obdobné v celé biogeografické podprovincii. Z definice je zřejmé, že hierarchické úrovně ÚSES se jednoznačně odvíjejí od hierarchické úrovně biogeografického členění. Všechny ostatní, často proklamované znaky jednotlivých úrovní ÚSES jsou pouze odvozené a nemají pro stanovení biogeografického významu význam! Tato zásada je velmi významná pro eliminaci subjektivních a často velmi nepřesných faktorů hodnocení různými autory. Hierarchie významnosti ÚSES, odvozené striktně od hierarchie biogeografického členění, zabezpečuje dodržení jednotné úrovně pohledu různých zpracovatelů a hodnotitelů na ÚSES v různých oblastech.

Biogeografický region (bioregion) je individuální biogeografickou jednotkou na regionální úrovni. Společenstva biogeografického regionu jsou ovlivněna jeho polohou a mají charakteristické chorologické rysy (chorologie = nauka o areálech), které jsou výsledkem specifického postglaciálního vývoje. V rámci biogeografického regionu se většinou již nevyskytují jiné rozdíly v potenciální biotě než rozdíly způsobené odlišným ekotopem. Bioregion je zpravidla charakterizován také specifickým typem a určitou intenzitou antropického využívání, a tedy i svébytným současným stavem společenstev.

Biochora je vyšší jednotkou typologického členění v rámci biogeografické diferenciace krajiny. Typ biochory tvoří typická kombinace skupin typů geobiocénů v rámci určitého biogeografického regionu. Typy biochor se vyznačují svébytným zastoupením, uspořádáním, kontrastností a složitostí kombinace typů geobiocénů v rámci vegetačních stupňů a ekologických (trofických a hydrických) řad. Tyto strukturální znaky jsou natolik výrazné, že je možno vymezit typy biochor a územně je odlišit od typů biochor jiných vlastností. Pro potřeby ÚSES se v rámci daného bioregionu za samostatnou biochoru považují všechny její prostorově oddělené segmenty.

Biokoridor přerušovaný je rozdělený jednou nebo několika propustnými bariérami. Spojuje ty typy společenstev, jejichž rozhodující většina druhů je schopna překonávat i větší vzdálenosti v prostředích pro ně jinak nepříznivých. Jde o společenstva antropicky podmíněná, jako jsou louky, pastviny a stepní lada v specifických podmínkách.

Biokoridor souvislý je po celé délce tvořen společenstvy s vysokým stupněm ekologické stability. Je nejbezpečnějším typem biokoridoru a je nutný pro migraci druhů společenstev vázaných na vyhraněný typ prostředí. Zejména některé druhy lesních a vodních společenstev nejsou schopny překonávat v biokoridoru úseky výrazně odlišných světelných a vlhkostních podmínek. Minimální přerušení, které působí ještě jako polopropustná bariéra, je ovšem v nezbytném případě možné.

Cílový typ společenstva je označení typu společenstva, pro jehož uchování či znovuobnovení byl dotyčný ekologicky významný segment krajiny vybrán do ÚSES.

Ekologicky významný segment krajiny - EVSK - je základní skladebnou částí kostry ekologické stability. Je územím, které je tvořeno relativně ekologicky stabilnějšími ekosystémy. Vyznačuje se ekologickými podmínkami, umožňujícími trvalou existenci druhů přirozeného genofondu. Vybrané EVSK tvoří nejvýznamnější součást skladebných částí ÚSES. Ekologicky významný segment krajiny není definován zákonem, neboť jde o účelový pojem metodologického charakteru. Jeho zákonná ochrana je umožněna zejména institutem registrovaného významného krajinného prvku (§6 zákona o ochraně přírody a kr4ajiny).

Geobiocenóza je suchozemské společenstvo rostlin, živočichů a mikroorganismů ve vzájemných vztazích s neživými složkami prostředí. Jedná se o prostorově vymezený suchozemský ekosystém; ve vazbě na Zlatníkovo rozlišování geobiocenóz a geobiocenoidů se za geobiocenózy považují zúženě jen ekosystémy 4. a 5. stupně ekologické stability.

Poznámka: Nezaměňovat s biogeocenózou, kterou je podle Sukačeva (1947, 1954) „část povrchu zemského, na němž biocenóza a jí odpovídající části atmosféry, litosféry a pedosféry i jejich vzájemné vztahy zůstávají stejnorodé, takže tvoří jednotný, vnitřně podmíněný komplex".

Geobiocén je jednotka geobiocenózy přírodní a všech od ní vývojově pocházejících a do různého stupně změněných geobiocenóz včetně vývojových stádií, jaká se mohou vystřídat v segmentu určitých trvalých ekologických podmínek.

Kostra ekologické stability krajiny je soubor existujících, ekologicky relativně stabilnějších částí krajiny (ekologicky významných segmentů krajiny), vymezený bez ohledu na jejich funkční vztahy, tvoří zdroj genofondu pro ÚSES. V současné krajině má zásadní ekostabilizující význam. Ekologicky významné segmenty krajiny je účelné typizovat zejména podle jejich tvaru a rozlohy, nikoliv podle funkcí. Rozmístění kostry ekologické stability je výsledkem lidské činnosti, která z hlediska naplňování potřeb člověka má logiku, z hlediska zákonitostí ekologických je však často nahodilá. Proto jsou nahodilé i případné funkční vztahy.

Skupina typů geobiocénů - STG - jsou sdružené typy geobiocénů s podobnými trvalými ekologickými podmínkami, zjišťovanými pomocí bioindikace rostlinnými společenstvy. Skupiny typů geobiocénů jsou označovány názvy hlavních dřevin původních lesních geobiocenóz. Nadstavbovými jednotkami geobiocenologické typizace jsou vegetační stupně a ekologické řady. Pro účely vymezování místního ÚSES používáme i rozlišení na STG reprezentativní a unikátní, a to podle jejich typičnosti pro danou biochoru.

Typ geobiocénů je soubor geobiocenózy přírodní a všech od ní pocházejících a do různého stupně změněných geobiocenóz včetně jejích vývojových stádií, jaká se mohou vystřídat v segmentu určitých trvalých ekologických podmínek.

1.5 Odkazy

Text této metodické pomůcky odkazuje na následující dokumenty:

1) Metodický pokyn MŽP ČR k postupu zadávání, zpracování a schvalování dokumentace místního územního systému ekologické stability (č.j. 600/760/94-OOP/2490/94). S ohledem na neprovázanost s platnou legislativou není součástí metodické pomůcky, k dispozici je na MŽP na vyžádání.

2) Metodický pokyn Odboru obecné ochrany přírody a krajiny Ministerstva životního prostředí, kterým se stanoví postup při poskytování podkladů a informací ke zpracování lesních hospodářských plánů (LHP) a lesních hospodářských osnov (LHO) a vypracování a vydávání závazného stanoviska orgánu ochrany přírody ke schválení LHP a protokolárnímu předání LHO. Metodický pokyn je připravován k vydání ve Věstníku MŽP do konce roku 2012.

3) Metodické postupy projektování lokálního ÚSES, Petr Maděra, Eliška Zimová, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a typologie MZLU v Brně, a Löw a spol., Brno, 2005. Dokument je k dispozici v elektronické verzi *.pdf na MŽP na vyžádání.

4) Právní status udělování autorizace pro samostatnou specializaci „projektování územních systémů ekologické stability“ - Pověření MŽP ze dne 7.6.1994 pod č.j. M/2121/94 - viz příloha č. 1

5) §101 a §170 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů

6) Společné metodické sdělení MŽP a MMR k uplatňování požadavků dotčených orgánů k návrhu zadání územního plánu, č.j. 17404/ENV/12, 1108/610/12. Publikováno ve Věstníku MŽP č. 3/2012.

7) Limitující parametry ÚSES - viz příloha č. 2

2.1 Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů

(1) Pro účely tohoto zákona se vymezují některé základní pojmy takto

a) územní systém ekologické stability krajiny (dále jen "systém ekologické stability") je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability,

Komentář:

(1) Vymezení systému ekologické stability, zajišťujícího uchování a reprodukci přírodního bohatství, příznivé působení na okolní méně stabilní části krajiny a vytvoření základů pro mnohostranné využívání krajiny stanoví a jeho hodnocení provádějí orgány územního plánování a ochrany přírody ve spolupráci s orgány vodohospodářskými, ochrany zemědělského půdního fondu a státní správy lesního hospodářství. Ochrana systému ekologické stability je povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ; jeho vytváření je veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát. Podrobnosti vymezení a hodnocení systému ekologické stability a podrobnosti plánů, projektů a opatření v procesu jeho vytváření stanoví Ministerstvo životního prostředí České republiky (dále jen "Ministerstvo životního prostředí") obecně závazným právním předpisem.

Bez komentáře

(1) K zajištění podmínek pro vytváření systému ekologické stability se v dohodě s vlastníkem pozemku uskuteční opatření, projekty a plány podle §4 odst. 1.

(2) Vyžaduje-li vytváření systému ekologické stability změnu v užívání pozemku, se kterou jeho vlastník nesouhlasí, nabídne mu pozemkový úřad výměnu jeho pozemku za jiný ve vlastnictví státu v přiměřené výměře a kvalitě, jako je původní pozemek, a to pokud možno v téže obci, ve které se nachází převážná část pozemku původního.

(3) Na pozemky nezbytné k uskutečnění opatření, projektů a plánů tvorby systému ekologické stability podle §4 odst. 1 se nevztahují ustanovení o ochraně zemědělského půdního fondu.

Komentář:

(1) Vlastníci a nájemci pozemků zlepšují podle svých možností stav dochovaného přírodního a krajinného prostředí za účelem zachování druhového bohatství přírody a udržení systému ekologické stability.

(2) K provádění péče o pozemky z důvodů ochrany přírody mohou uzavírat orgány ochrany přírody či obce s vlastníky či nájemci pozemků písemné dohody. Písemnou dohodou lze upravit rovněž způsob hospodaření ve zvláště chráněných územích a ptačích oblastech.

(3) Orgány ochrany přírody jsou oprávněny provádět samy či prostřednictvím jiného zásahy ke zlepšení přírodního a krajinného prostředí podle odstavce 1, neučiní-li tak k výzvě orgánu ochrany přírody vlastník či nájemce pozemku sám, zejména pokud jde o ochranu zvláště chráněných částí přírody a významných krajinných prvků.

(4) Vlastníci a nájemci dotčených pozemků jsou povinni strpět provádění zásahů podle odstavce 3 a umožnit osobám, které je zajišťují, vstup na pozemky. Orgán ochrany přírody je povinen předem vyrozumět vlastníky či nájemce o rozsahu a době zásahu. Za případné škody vzniklé vlastníkům či nájemcům pozemků v souvislosti s těmito zásahy odpovídá orgán ochrany přírody, který zásahy nařídil. Tím není dotčena odpovědnost osob provádějících tyto zásahy.

Komentář:

(1) Obecní úřady obcí s rozšířenou působností ve svém správním obvodu, nejde-li o zvláště chráněná území nebo jejich ochranná pásma,

q) uplatňují stanoviska k územním plánům a regulačním plánům z hlediska své přenesené působnosti a dále z hlediska přenesené působnosti obecních úřadů a pověřených obecních úřadů.

(2) Obecní úřady obcí s rozšířenou působností vymezují a hodnotí místní systém ekologické stability podle §4 odst. 1 mimo území národních parků, chráněných krajinných oblastí a ochranných pásem národních parků.

Komentář:

(4) Krajské úřady dále ve svém správním obvodu, nejde-li o národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, národní přírodní památky a ochranná pásma těchto zvláště chráněných území anebo o vojenské újezdy

x) uplatňují stanoviska k zásadám územního rozvoje a k územním plánům obcí s rozšířenou působností z hlediska zájmů chráněných tímto zákonem a dále k ostatním územním plánům (ÚP) a regulačním plánům (RP) z hlediska zájmů chráněných tímto zákonem, není-li příslušný jiný orgán ochrany přírody.

(6) Krajské úřady vymezují a hodnotí regionální systém ekologické stability podle §4 odst. 1 mimo území národních parků, chráněných krajinných oblastí a ochranných pásem těchto zvláště chráněných území.

Komentář:

(10) Správy vymezují a hodnotí místní a regionální systém ekologické stability (§4 odst. 1) na území chráněných krajinných oblastí, národních parků a jejich ochranných pásem.

Komentář:

(2) Ministerstvo obrany na území vojenských újezdů

i) vydává stanoviska k územně plánovací dokumentaci jako dotčený orgán ochrany přírody z hlediska své působnosti,

Komentář:

(3) Ministerstvo životního prostředí dále

a) provádí vymezení a hodnocení nadregionálního systému ekologické stability podle §4 odst. 1,

q) uplatňuje stanoviska k politice územního rozvoje a k zásadám územního rozvoje z hlediska zájmů chráněných tímto zákonem,

t) vykonává působnost orgánů ochrany přírody na pozemcích a stavbách, které tvoří součást objektů důležitých pro obranu státu mimo vojenské újezdy

Komentář:

2.2 Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů

a) biocentrum je biotop [§3 odst. 1) písm. i) zákona] nebo soubor biotopů v krajině [§3 odst. 1) písm. k) zákona], který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému [§3 odst. 1), písm. j) zákona],

b) biokoridor je území, které neumožňuje rozhodující části organismů trvalou dlouhodobou existenci, avšak umožňuje jejich migraci mezi biocentry a tím vytváří z oddělených biocenter síť.

Komentář:

(1) Vymezení místního, regionálního i nadregionálního systému ekologické stability stanoví orgány ochrany přírody v plánu systému ekologické stability.

(2) Plán systému ekologické stability obsahuje

a) mapový zákres existujících a navržených biocenter a biokoridorů s vyznačením zvláště chráněných částí přírody, a to v měřítku 1:50 000 a větším pro nadregionální a regionální systém ekologické stability a v měřítku 1:10 000 a větším pro místní systém ekologické stability,

b) tabulkovou a popisnou část charakterizující funkční a prostorové ukazatele, zejména rozmanitost ekosystémů, charakteristiky zvláště chráněných částí přírody, prostorové vazby, nezbytné prostorové údaje (minimální plochy biocenter, maximální délky biokoridorů a jejich minimální nutné šířky) a jejich současný stav,

c) bližší odůvodnění včetně návrhů rámcových opatření k jeho zachování a zlepšení.

(3) Plán systému ekologické stability je podkladem pro projekty systému ekologické stability podle §4, provádění pozemkových úprav, pro zpracování územně plánovací dokumentace, pro lesní hospodářské plány a pro vodohospodářské a jiné dokumenty ochrany a obnovy krajiny. Zpracování plánu systému ekologické stability provádějí odborně způsobilé osoby.

Komentář:

(1) Orgán ochrany přírody průběžně provádí hodnocení systému ekologické stability (dále jen "hodnocení") z hlediska jeho stabilizační funkce.

(2) Hodnocení obsahuje zejména upřesnění hranic, úroveň biologické diverzity, hodnocení druhové skladby porostů a schopnosti ekosystému odolávat znečištění, erozi či jiné fyzikální nebo chemické zátěži prostředí. Jeho výsledkem je určení, zda systém ekologické stability je vyhovující, tj. přesně vymezený a schopný bez dalších opatření plnit stabilizující funkce v krajině, nebo nevyhovující, tj. vyžadující vymezení či doplnění biocenter a biokoridorů.

Komentář:

(1) Projekty k vytváření systému ekologické stability (dále jen "projekty") jsou souborem přírodovědné, technické, ekonomické, organizační a majetkoprávní dokumentace; jsou nezbytným podkladem zejména k provádění pozemkových úprav.

(2) Podkladem pro zpracování projektu je schválená územně plánovací dokumentace nebo plán systému ekologické stability.

(3) Projekty podle odstavce 1 zajišťují právnické a fyzické osoby uvedené v §4 odst. 1 zákona. Jejich zpracování provádějí odborně způsobilé osoby.

Komentář:

(1) Plán systému ekologické stability a projekt systému ekologické stability schvalují příslušné orgány územního plánování v územně plánovací dokumentaci nebo v územním rozhodnutí.

(2) Před schválením předkládá příslušný orgán ochrany přírody návrh plánu systému ekologické stability nebo zpracovaný projekt systému ekologické stability k posouzení a projednání dotčeným orgánům státní správy a účastníkům řízení.

(3) Pro objektivní posouzení návrhu plánu systému ekologické stability nebo zpracovaného projektu systému ekologické stability si před jeho schválením mohou orgány ochrany přírody zajistit posouzení u odborně způsobilých právnických či fyzických osob.

Komentář:

(1) Opatřením k vytváření systému ekologické stability se rozumí návrh a realizace dílčích či jednoduchých doplnění systému ekologické stability, zejména místního, které vzhledem k nenáročným technickým, ekonomickým, organizačním a majetkoprávním podmínkám nevyžaduje předchozí zpracování plánu či projektu podle §4 a 5 (např. doplňková výsadba stávajícího biocentra či biokoridoru, založení nevelkého remízu, výsadba či dosadba liniové zeleně).

(2) Opatření podle odstavce 1 zabezpečují právnické a fyzické osoby uvedené v §4 odst. 1 zákona.

Komentář:

Poznámka:

Poznámka:

Poznámka:

Poznámka

5.1 Vymezení hierarchických úrovní ÚSES a základní zásady vymezování ÚSES

Poznámka:

5.1.1 Plán ÚSES

Poznámka

1) nutnost uhradit případné změny územních plánů krajem (§45 odst. 2 stavebního zákona), s výjimkou, kdy příslušnou část aktualizace ZÚR vyvolala výhradní potřeba obce,

2) náhradu za změnu v území vlastníkům pozemků či stavby (§102 stavebního zákona), pokud by bylo nezbytné zahrnout do ÚSES pozemky, které byly územním plánem určené k zastavění

Poznámka

5.1.2 Upřesnění a vymezení v ÚP, ÚR, KPÚ či LHP

5.1.2.1 Nadregionální ÚSES

Podmínky pro upřesnění NR ÚSES (úkoly pro územní plánování):

- upřesnit a stabilizovat vymezení ploch a koridorů NR ÚSES ze ZÚR v rámci ÚP a doplnit ho skladebnými částmi regionálního a místního ÚSES

- respektovat plochy NRBK s přípustným upřesněním vedení trasy NRBK v rámci ÚP, respektovat charakter NRBK, jeho limitující parametry7) a stanovit podmínky pro zlepšení ekostabilizační funkce NRBK,

- respektovat vymezení ploch NRBC a stanovit podmínky pro zlepšení ekostabilizační funkce NRBC, nevymezovat NRBC v současně zastavěném území, případně vyjmout z plochy NRBC již současná zastavěná území a zastavitelné plochy,

- vymezovat plochy biocenter a plochy biokoridorů jako plochy přírodní (vhodné pro funkční skladebné části) nebo jako překryvnou funkci pro jiné plochy (např. plochy zemědělské, lesní atd.), za podmínky zachování průchodnosti koridoru mohou být překříženy plochami dopravní a technické infrastruktury,

- s výjimkou koridorů vázaných na vodní toky upřesňovat NRBK mimo současně zastavěná území a zastavitelné plochy tak, aby byly dodrženy metodické postupy a provázanost systému ÚSES jako celku a zároveň tak, aby byl v co největší míře vymezen na plochách přírodních či plochách, kde nedochází ke střetu se schválenými záměry.

5.1.2.2 Regionální ÚSES

Podmínky pro upřesnění R ÚSES (úkoly pro územní plánování):

- upřesnit a stabilizovat vymezení ploch a koridorů R ÚSES ze ZÚR v rámci ÚP a doplnit ho skladebnými částmi místního ÚSES,

- respektovat plochy RBK s přípustným upřesněním vedení trasy RBK v rámci ÚP, respektovat charakter RBK, jeho limitující parametry7) a stanovit podmínky pro zlepšení ekostabilizační funkce RBK,

- respektovat vymezení ploch RBC a stanovit podmínky pro zlepšení ekostabilizační funkce RBC, nevymezovat RBC v současně zastavěném území, případně vyjmout z plochy RBC již současná zastavěná území a zastavitelné plochy,

- vymezovat plochy biocenter jako plochy přírodní, plochy biokoridorů mohou být vymezeny jako plochy přírodní (vhodné pro funkční biokoridory) nebo jako překryvná funkce pro jiné plochy (např. plochy zemědělské, lesní atd.), za podmínky zachování průchodnosti koridoru mohou být překříženy plochami dopravní a technické infrastruktury,

- kromě na toky vázaných koridorů upřesňovat RBK mimo současně zastavěná území a zastavitelné plochy tak, aby byly dodrženy metodické postupy a provázanost systému ÚSES jako celku a zároveň tak, aby byl v co největší míře vymezen na plochách přírodních či plochách, kde nedochází ke střetu se schválenými záměry.

5.1.2.3 Místní ÚSES = lokální ÚSES

Poznámka

5.2 Funkční využití ploch pro ÚSES

Doporučené podmínky využití (přípustné, nepřípustné, podmíněně přípustné), nejsou-li podrobněji obsaženy v plánu ÚSES:

- přípustné využití - opatření ve prospěch zvýšení funkčnosti ÚSES (revitalizace, renaturace, výsadby autochtonních druhů, probírky, samovolná sukcese, zatravnění apod.),

- podmíněně přípustné využití - opatření k hospodaření na daných plochách - zemědělství, lesnictví apod., která nepovedou ke snížení stabilizační funkce ÚSES, zneprůchodnění či přerušení kontinuity ÚSES,

- nepřípustné využití - v biocentrech umisťování nových staveb včetně staveb sloužících pro výrobu energie, neprůchodného oplocení či ohrazení; v biokoridorech umisťování nových staveb kromě staveb dopravní a technické infrastruktury, které ale musí být vždy zprůchodněny, neprůchodného oplocení či ohrazení,

Poznámka

6.1 Zásady územního rozvoje

- vydání ZÚR, aktualizace ZÚR

viz stavební zákon

- dotčené orgány státní správy a jejich kompetence ve vztahu k ÚSES

1) MŽP - je kompetentní k vymezení nadregionálního územního systému ekologické stability (dle §79 odst. 3) písm. a) a q) zákona o ochraně přírody a krajiny) (tj. k tvorbě plánu NR ÚSES a jeho poskytování do ÚAP obcím s rozšířenou působností i krajům jako podklad pro aktualizace ZÚR nebo pořízení nových) a uplatňuje z tohoto hlediska požadavky k návrhu zprávy o uplatňování ZÚR, a stanoviska k návrhu aktualizace ZÚR nebo návrhu ZÚR

2) KÚ - odbory s působností na úseku ochrany přírody a krajiny a územního plánování musí úzce spolupracovat.

1. OPUOP - je kompetentní k vymezení regionálního územního systému ekologické stability (tj. k tvorbě plánu R ÚSES a jeho poskytování do ÚAP obcím s rozšířenou působností a poskytování krajským úřadům jako podklad pro pořízení ZÚR), který uplatňuje v návrhu ZÚR na území ve své působnosti mimo území NP, jejich ochranného pásma a CHKO a území vojenských újezdů; dále uplatňuje z tohoto hlediska požadavky v rámci konzultace návrhu zprávy o uplatňování ZÚR a stanoviska k návrhu aktualizace ZÚR nebo návrhu ZÚR

2. OPUUP - pořizuje ZÚR (příprava a projednání zprávy o uplatňování ZÚR, společné jednání o návrhu s případným řešením rozporů, řízení o vydání zásad územního rozvoje, předložení k vydání a nabytí účinnosti),

3. Zastupitelstvo kraje - schvaluje zprávu o uplatňování ZÚR, rozhoduje o námitkách, vydává územně plánovací dokumentaci kraje (ZÚR, regulační plán)

3) Správa NP, CHKO - je kompetentní k vymezení regionálního ÚSES na území NP, jejich ochranných pásem a CHKO (tj. k tvorbě plánu R ÚSES a jeho poskytování do ÚAP obcím s rozšířenou působností a poskytování krajským úřadům jako podklad pro pořízení ZÚR) a uplatňuje z tohoto hlediska požadavky k návrhu zprávy o uplatňování ZÚR a stanoviska k návrhu aktualizace ZÚR nebo návrhu ZÚR

4) Obce - uplatňují požadavky v rámci konzultace návrhu zprávy o uplatňování ZÚR a námitky k návrhu aktualizace ZÚR nebo návrhu ZÚR

5) MO - z hlediska NR a R ÚSES uplatňuje požadavky v rámci konzultace návrhu zprávy o uplatňování ZÚR a stanoviska k návrhu aktualizace ZÚR nebo návrhu ZÚR na území vojenských újezdů

6) Újezdní úřady - jsou kompetentní k vymezení regionálního ÚSES (tj. k tvorbě plánu R ÚSES a jeho poskytování do ÚAP obcím s rozšířenou působností a poskytování krajským úřadům jako podklad pro pořízení ZÚR) na území vojenských újezdů.

Poznámka:

6.2 Pořizování ÚPD obcí

- pořizování nového ÚP

viz stavební zákon, §43 až §57

- změna ÚP

viz stavební zákon, §55

- dotčené orgány státní správy a jejich kompetence ve vztahu k ÚSES

1) MŽP - nemá kompetenci ze zákona o ochraně přírody a krajiny k uplatnění požadavků6) z hlediska nadregionálního územního systému ekologické stability v procesu pořizování ÚPD obcí. MŽP jako orgán ochrany přírody, kompetentní k vymezování NR ÚSES, však metodicky vede orgány ochrany přírody a krajiny a v případě, že je v procesu pořizování ÚPD obcí zjištěn nesoulad vymezení ÚSES či stanovení podmínek jeho využití s vymezením či podmínkami stanovenými v nadřazené dokumentaci3) pro využití ploch s vymezeným ÚSES, resp. pro jeho realizaci, kterým může dojít ke snížení funkčnosti jednotlivých skladebných částí ÚSES, případně funkčnosti celého systému ÚSES v území, je pořizovatel povinen toto pochybení napravit, jinak se uplatní ustanovení §54 odst. 5 stavebního zákona.

2) KÚ - odbory s působností na úseku ochrany přírody a krajiny a územního plánování musejí úzce spolupracovat.

1. OPUOP - uplatňuje požadavky z hlediska R a NR ÚSES na území ve své působnosti mimo území NP, jejich ochranného pásma a CHKO a území vojenských újezdů k návrhu zadání ÚP nebo návrhu zprávy o uplatňování územního plánu, a to především z hlediska dodržení metodických podmínek pro upřesnění skladebných částí ÚSES z nadřazené dokumentace a nastavení podmínek využití ploch a koridorů ÚSES R a NR ÚSES z nadřazené dokumentace, uplatňuje stanoviska ke konceptu a návrhu ÚP, ke společnému jednání a k uplatněným námitkám a připomínkám v rámci veřejného projednání ÚP u obcí s rozšířenou působností a dále k ostatním ÚP a RP, není-li příslušný jiný orgán ochrany přírody

2. OPUUP - sledují soulad vymezení ÚSES R a NR hierarchické úrovně v ZÚR s jejich upřesněním v konceptu a návrhu ÚP obce a návaznosti z hlediska širších územních vztahů (zejména s okolními obcemi) na území ve své působnosti v souladu s §51 odst. 2 stavebního zákona

3) Správa NP, CHKO - sledují soulad s vymezením ÚSES NR, R a M hierarchické úrovně na území ve své působnosti, uplatňují požadavky z hlediska NR, R a M ÚSES k návrhu zadání ÚP nebo návrhu zprávy o uplatňování územního plánu, stanoviska ke konceptu a návrhu ÚP, ke společnému jednání a k uplatněným námitkám a připomínkám v rámci veřejného projednání, pořizují plány R a M ÚSES a na jejich základě poskytují údaje do ÚAP

4) ORP - odbory s působností na úseku ochrany přírody a krajiny a územního plánování musí úzce spolupracovat.

1. OPUOP - uplatňuje požadavky z hlediska M ÚSES na území ve své působnosti mimo území NP, jejich ochranného pásma a CHKO a území vojenských újezdů k návrhu zadání ÚP nebo návrhu zprávy o uplatňování územního plánu, stanoviska ke konceptu a návrhu ÚP ke společnému jednání a k uplatněným námitkám a připomínkám v rámci veřejného projednání, pořizují plány M ÚSES a na jejich základě poskytují údaje do ÚAP

2. OPUUP - pořizují územní plány

5) PO - nemají kompetenci k vymezování ÚSES, vyjma ÚSES jako součást jeho upřesnění v rámci pořízení územního plánu (pořizování ÚP dle §6 odst. 2 stavebního zákona),

6) O - nemají kompetenci k vymezování ÚSES, vyjma ÚSES jako součást jeho upřesnění v rámci pořízení územního plánu (pořizování ÚP dle §6 odst. 2 stavebního zákona), uplatňují podněty k návrhu zadání ÚP, návrhu zprávy o uplatňování ÚP sousedních obcí, připomínky ke konceptu a k návrhu (např. z hlediska návaznosti ÚSES na hranicích mezi obcemi),

7) MO - na území vojenských újezdů uplatňují požadavky z hlediska NR, R a M ÚSES k návrhu zadání ÚP nebo návrhu zprávy o uplatňování územního plánu, stanoviska ke konceptu a návrhu ÚP ke společnému jednání a k uplatněným námitkám a připomínkám v rámci veřejného projednání

8) Újezdní úřady - na území vojenských újezdů pořizují územní plány, pořizují plány R a M ÚSES pro tato území a na jejich základě poskytují údaje do ÚAP

Poznámka:

6.3 Komplexní pozemkové úpravy

- záměr na provedení KPÚ - Pozemkovými úpravami se ve veřejném zájmu prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, scelují se nebo se dělí a zabezpečuje se jimi přístupnost a využití pozemků a vyrovnání jejich hranic tak, aby se vytvořily podmínky pro racionální hospodaření vlastníků půdy. V těchto souvislostech se k nim uspořádávají vlastnická práva a s nimi související věcná břemena. Současně se jimi zajišťují podmínky pro zlepšení životního prostředí, ochranu a zúrodnění půdního fondu, vodní hospodářství a zvýšení ekologické stability krajiny. Výsledky pozemkových úprav slouží pro obnovu katastrálního operátu a jako podklad pro územní plánování.

- obsah KPÚ (viz. §9 odst. 8 zákona o pozem. úpravách) - Návrhu nového uspořádání pozemků vlastníků předchází zpracování plánu společných zařízení, kterými jsou zejména

1) opatření sloužící ke zpřístupnění pozemků jako polní nebo lesní cesty, mostky, propustky, brody, železniční přejezdy a podobně,

2) protierozní opatření pro ochranu půdního fondu jako protierozní meze, průlehy, zasakovací pásy, záchytné příkopy, terasy, větrolamy, zatravnění, zalesnění a podobně,

3) vodohospodářská opatření sloužící k neškodnému odvedení povrchových vod a ochraně území před záplavami jako nádrže, rybníky, úpravy toků, odvodnění, ochranné hráze, suché poldry a podobně,

4) opatření k ochraně a tvorbě životního prostředí, zvýšení ekologické stability jako místní územní systémy ekologické stability, doplnění, popřípadě odstranění zeleně a terénní úpravy a podobně.

- Pozemkové úřady, projektanti pozemkových úprav

V souladu s platnou legislativou upřesňují vymezení ÚSES z platné územně plánovací dokumentace (ZÚR, ÚP), případně na základě pravomocných územních rozhodnutí s přihlédnutím k aktuálnímu plánu ÚSES. Platné vymezení by mělo být k dispozici v ÚPD obce či kraje, která ji vydala (§173 správního řádu), jako podklad mohou sloužit plány ÚSES, které jsou k dispozici na OOP obce či kraje.

- dotčené orgány státní správy a jejich kompetence ve vztahu k ÚSES

1) MŽP - nemá kompetenci ze zákona o ochraně přírody a krajiny pro uplatňování požadavků a stanovení podmínek k ochraně zájmů či zařízení (podle zvláštních předpisů) v území dotčených pozemkovými úpravami, neboť vymezení NR ÚSES v rámci KPÚ musí vždy respektovat platné vymezení v územně plánovací dokumentaci kraje nebo obce.

2) KÚ - odbory s působností na úseku ochrany přírody a krajiny a územního plánování musí úzce spolupracovat.

1. OPUOP - uplatňují požadavky a stanovují podmínky na území ve své působnosti mimo území NP, jejich ochranného pásma, CHKO a území vojenských újezdů z hlediska NR a R ÚSES v území dotčených pozemkovými úpravami, a to především z hlediska dodržení metodických podmínek pro upřesnění skladebných částí ÚSES z nadřazené dokumentace a sledují soulad vymezení ÚSES R a NR hierarchie v ZÚR s upřesněním v návrhu KPU

2. OPUUP - na vyžádání poskytují závazné vymezení ÚSES ze ZÚR v případě, že není R a NR ÚSES zpřesněn v územním plánu v souladu se ZÚR, neboť ZÚR i ÚP musí být respektovány při zpracování KPÚ

3) Správa NP, CHKO - na území NP, jejich ochranných pásem a CHKO sledují soulad návrhu KPÚ s vymezeným a schváleným ÚSES v ÚPD a uplatňují požadavky na vymezení NR, R i M ÚSES na území NP, jejich ochranných pásem a území CHKO dotčeném pozemkovými úpravami.

4) ORP - odbory s působností na úseku ochrany přírody a krajiny a územního plánování musí úzce spolupracovat.

1. OPUOP - uplatňují požadavky na stanovení podmínek na území ve své působnosti mimo území NP, jejich ochranného pásma, CHKO a území vojenských újezdů z hlediska vymezení M ÚSES a návaznosti na upřesněné vymezení R a NR ÚSES v ÚPD či plánu ÚSES v území dotčeném pozemkovými úpravami

2. OPUUP - sledují soulad návrhu KPÚ s vymezeným a schváleným ÚSES v ÚPD. Je-li ÚPD vydána před zpracováním KPÚ, je ÚPD závazným podkladem. Je-li ÚPD vydána po schválení KPÚ (respektive Plánu společných zařízení), pak musí ÚPD respektovat právní stav území po schválení KPÚ (tj. vymezení ÚSES v ní schválené).

5) MO, újezdní úřady - na území vojenských újezdů ani pozemcích a stavbách, které tvoří součást objektů důležitých pro obranu státu, pozemkové úpravy neprobíhají.

Poznámka

6.4 Územní a stavební řízení

- výstavba, terénní úpravy, změna využití území apod.

- dotčené orgány státní správy a jejich kompetence ve vztahu k ÚSES

1) MŽP - nemá kompetenci za zákona o ochraně přírody a krajiny k uplatnění požadavků6) z hlediska nadregionálního územního systému ekologické stability v procesu územním a/nebo stavebním řízení. MŽP jako orgán ochrany přírody kompetentní k vymezování NR ÚSES však metodicky vede orgány ochrany přírody a krajiny. V případě, že je v územním a/nebo stavebním řízení zjištěn nesoulad vymezení ÚSES či stanovení podmínek jeho využití s vymezením či podmínkami stanovenými v nadřazené dokumentaci pro využití ploch s vymezeným ÚSES, resp. pro jeho realizaci, kterým může dojít ke snížení funkčnosti jednotlivých skladebných částí ÚSES, případně funkčnosti celého systému ÚSES v území, je příslušný stavební úřad (dle §90 stavebního zákona) povinen postupovat dle vydané ÚPD.

2) KÚ - odbory s působností na úseku ochrany přírody a krajiny a územního plánování musí úzce spolupracovat.

1. OPUOP - nemá kompetenci za zákona o ochraně přírody a krajiny k uplatnění požadavků6) z hlediska regionálního územního systému ekologické stability v územním a/nebo stavebním řízení. KÚ jako orgán ochrany přírody kompetentní k vymezování R ÚSES však metodicky vede orgány ochrany přírody a krajiny. V případě, že je v územním a/nebo stavebním řízení zjištěn nesoulad vymezení ÚSES či stanovení podmínek jeho využití s vymezením či podmínkami stanovenými v nadřazené dokumentaci pro využití ploch s vymezeným ÚSES, resp. pro jeho realizaci, kterým může dojít ke snížení funkčnosti jednotlivých skladebných částí ÚSES, případně funkčnosti celého systému ÚSES v území, je příslušný stavební úřad (dle §90 stavebního zákona) povinen postupovat dle vydané ÚPD.

2. OPUÚP - prvoinstanční rozhodování ve vybraných případech, správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který vydal územní rozhodnutí, odvolací orgán,

3) Správa NP, CHKO - na území NP, jejich ochranných pásem a CHKO dle závazné územně plánovací dokumentace případně aktuálního plánu R a M ÚSES, pokud je s ní v souladu (upřesňující oborový podklad), vydávají stanoviska k záměru z hlediska zákona o ochraně přírody a krajiny (tj. M, R i NR ÚSES a podmínek jeho ochrany).

4) Stavební úřad - posuzuje soulad záměru s vydanou ÚPD a veřejnými zájmy, podkladem pro činnost stavebního úřadu jsou rovněž ÚAP (§25 stavebního zákona).

5) ORP - odbory s působností na úseku ochrany přírody - OPUOP - na území ve své působnosti mimo území NP, jejich ochranného pásma, CHKO a území vojenských újezdů dle závazné územně plánovací dokumentace případně plánu M ÚSES, pokud je s ní v souladu (upřesňující oborový podklad), vydávají stanoviska k záměru z hlediska zákona o ochraně přírody a krajiny (tj. M, R i NR ÚSES a podmínek jeho ochrany). Pokud je v rámci územního či stavebního řízení vydáváno závazné stanovisko k zásahu do VKP, pak jeho součástí musí být i stanovisko z hlediska ÚSES, neboť se jedná o stejnou ekologicko stabilizační funkci, která ovlivňuje jak fungování významného krajinného prvku, tak skladebné části ÚSES. Závazné stanovisko pak musí obsahovat i podmínky z plánu ÚSES případně ÚPD. Pokud je pro rozhodování OOP nezbytné získat další podklady, může rozhodnout o zpracování biologického hodnocení (podle §67 ve smyslu §45 i zákona o ochraně přírody a krajiny), které by mělo obsahovat i popis a vyhodnocení biologických prvků krajiny (dle §18 dost. 3 písm. a) vyhlášky č. 395/1992 Sb.), dále vliv záměru na biotopy a návrhy opatření.

6) MO - nemá kompetenci za zákona o ochraně přírody a krajiny k uplatnění požadavků6) z hlediska regionálního systému ekologické stability v územním a/nebo stavebním řízení.

Poznámka:

Poznámka

10.1 Česká komora architektů

10.2 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR

Pověření MŽP ze dne 7.6.1994 pod č.j. M/2121/94

Protokol k č.j. M/2121/94 podepsán dne 9.11.1994

Ing. Alešem Šulcem, náměstkem ministra za MŽP

Ing. arch. Janem Štípkem, předsedou ČKA

a) ustanovení §4 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů;

b) ustanovení §4 odst. 3 vyhlášky č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, která se odkazuje na prováděcí vyhlášku ke stavebnímu zákonu, a to vyhlášku SKVTIR č. 186/1990 Sb., o oprávnění k projektové činnosti (tato vyhláška byla zrušena zákonem č. 360/1992 Sb. a nahrazena procesem autorizace);

c) a v souladu s metodickým pokynem MŽP ČR č.j. 600/760/94-OOP2490/1994 k postupu zadávání, zpracování a schvalování dokumentace místního systému ekologické stability;

Prováděcí protokol k udělování autorizací pro projektování ÚSES

Limitující velikosti biocenter

Biocentra místního (lokálního) významu

Minimální velikost činí 0,5 ha, 1 ha, 3 ha až 6 ha v závislosti na funkčním parametru a cílových reprezentativních ekosystémech biocentra.

Lesní a luční ekosystémy: 3 ha

Ekosystémy mokřadů a stepních lad: 1 ha

Skalní ekosystémy: 0,5 ha

Kombinovaná lesní biocentra reprezentující dvě STG: 6 ha

Biocentra regionálního významu

Minimální velikost činí 10 ha, 20 ha, 30 ha, 40 ha až 60 ha v závislosti na funkčním parametru a cílových ekosystémech biocentra.

Lesní ekosystémy 1. a 2. vegetačního stupně, tvrdého luhu a přírodní ekosystémy 8. a 9. vegetačního stupně: 30 ha

Lesní ekosystémy 3. a 4. vegetačního stupně: 20 ha

Lesní ekosystémy 5. vegetačního stupně: 25 ha

Lesní ekosystémy 6. a 7. vegetačního stupně: 40 ha

Lesní ekosystémy olšin a měkkého luhu, ekosystémy mokřadů a stepních lad: 10 ha

Skalní ekosystémy: 5 ha

V případě holosečného způsobu hospodaření se minimální velikost lesních biocenter zdvojnásobuje. U oligotrofních stanovišť (troficky chudých) je možné minimální velikost zmenšit o 5 ha, maximálně o 10 ha, a to diferencovaně u lesních biocenter 1. až 7. vegetačního stupně.

Optimální výměra lesního biocentra regionálního významu vesměs překračuje (z důvodů ochrany genofondu autochtonních dřevin) minimální doporučenou výměru genové základny lesních dřevin, tj. 100 ha.

Biocentra nadregionálního významu

Minimální velikost reprezentativního biocentra činí 1000 ha a více ha, a to v závislosti na cílových ekosystémech biocentra. Rozloha jádrového území se předpokládá cca 300 ha, protože by mělo zahrnovat celou škálu typických ekosystémů daného bioregionu.

U unikátních nadregionálních biocenter není stanoven limitující parametr, ale je nutné stanovit optimální rozlohu individuálně. Rozloha vychází z aktuálního stavu unikátních ekosystémů, pro které bylo biocentrum vymezeno.

Limitující šířky biokoridorů

Biokoridory místního (lokálního) významu

Minimální šířka činí 15 až 20 m terestrických ekosystémů, a to diferencovaně podle typů cílových ekosystémů.

Lesní ekosystémy: 15 m

Ekosystémy mokřadů: 20 m

Ekosystémy stepních lad: 10 m

Biokoridory regionálního významu

Minimální šířka činí 20 m, 40 m a 50 m terestrických ekosystémů, a to diferencovaně podle typů cílových ekosystémů.

Lesní ekosystémy a ekosystémy mokřadů: 40 m

Luční ekosystémy: 50 m

Ekosystémy stepních lad: 20 m

Biokoridory nadregionálního významu

Nadregionální biokoridory nemají dosud stanovenu limitující šířku. Vždy se jedná o složený biokoridor, kde minimální šířka pouze orientačně vychází z minimální šířky regionálního biokoridoru příslušného typu.

Limitující délky biokoridorů

Biokoridory místního (lokálního) významu

Maximální délka činí 2000 m.

Biokoridory regionálního významu

Maximální délka činí 500 m, 700 m a 1000 m, a to diferencovaně podle typů cílových ekosystémů. Maximální vzdálenosti dvou regionálních biocenter je 8 km, a to za předpokladu alespoň 11 vložených mezilehlých místních (lokálních) biocenter.

Lesní ekosystémy, luční ekosystémy 5. až 9. vegetačního stupně: 700 m

Mokřadní ekosystémy: 1000 m

Ekosystémy stepních lad, luční ekosystémy 1. až 4. vegetačního stupně: 500 m

Biokoridory nadregionálního významu

Maximální délka vychází orientačně z délek regionálních biokoridorů. Maximální délka činí 500 m až 700 m mezi vloženými biocentry místní (lokální) hierarchické úrovně, a to diferencovaně podle typů cílových ekosystémů. Do nadregionálního biokoridoru musí být ve vzdálenostech maximálně 5 až 8 km vkládána regionální biocentra, a to diferencovaně dle typů cílových ekosystémů. Maximální vzdálenost dvou nadregionálních biocenter není stanovena.

Nadregionální a regionální biokoridory mohou být složené.

U složených biokoridorů se do velmi dlouhého biokoridoru vždy vkládají biocentra místní (lokální) hierarchické úrovně (po 500 m, 700 m, 1000 m), popř. regionální biocentra (po 5 až 8 km). Vzdálenosti vložených biocenter jsou uvedeny v předcházejících odstavcích.