Plné znění - Věstník Ministerstva zdravotnictví ČR • Částka: 9 • Rok: 2011

STANDARDY ZDRAVOTNÍ PÉČE

„NÁRODNÍ RADIOLOGICKÉ STANDARDY - RADIAČNÍ ONKOLOGIE“.

Soubor doporučení a návod pro tvorbu místních radiologických postupů (standardů)

na pracovištích radiační onkologie v České republice.

Vydává Ministerstvo zdravotnictví ČR ve spolupráci se Státním úřadem pro jadernou bezpečnost

a Společností radiační onkologie, biologie a fyziky ČLS JEP a Českou společnost fyziků v medicíně, o.s.

Abstrakt

Dokument řeší požadavek §63 vyhlášky č. 307/2002 Sb., o radiační ochraně, ve znění vyhlášky č. 499/2005 Sb. a čl. 6 Směrnice Rady 97/43/EURATOM, o ochraně zdraví osob před riziky, vyplývajícími z ionizujícího záření v souvislosti s lékařským ozářením a o zrušení směrnice Rady 84/466/Euratom, která požaduje zavedení standardů lékařského ozáření. V dokumentu jsou zpracovány zásady a postupy radikální radioterapie, stereotaktické radioterapie a radiochirurgie, radioterapie s modulovanou intenzitou, paliativní radioterapie a brachyradioterapie u nemocných se zhoubnými novotvary a nenádorové radioterapie. Ve speciální části jsou navrženy standardní postupy specifické pro jednotlivé nádorové lokalizace, které budou postupně v dalších vydáních tohoto dokumentu doplňovány o další lokalizace.

Národní radiologické standardy slouží jako vzor pro vypracování místních standardů a prezentují metodiku praktického a bezpečného provedení radioterapie ve smyslu lege artis, která nejde nad rámec platných právních předpisů. Jednotlivá pracoviště radiační onkologie mohou uvedený dokument implementovat do své praxe tím, že jej převezmou v této jeho publikované podobě s doplněním a upřesněním rozsahu činností, které jsou na pracovišti prováděny s konkrétním přístrojovým vybavením.

Vypracování národních radiologických standardů - radiační onkologie bylo řešeno za fi nanční podpory Ministerstva zdravotnictví České republiky.

Seznam zkratek

ÚVOD

Dokument řeší požadavek §63 vyhlášky č. 307/2002 Sb., o radiační ochraně ve znění vyhlášky č. 499/2005 Sb. a čl. 6 Směrnice Rady 97/43/EURATOM, o ochraně zdraví osob před riziky, vyplývajícími z ionizujícího záření v souvislosti s lékařským ozářením a o zrušení směrnice Rady 84/466/Euratom, která požaduje zavedení standardů lékařského ozáření. V dokumentu jsou zpracovány zásady radikální radioterapie, stereotaktické radioterapie, radioterapie s modulovanou intenzitou, paliativní radioterapie a brachyradioterapie u nemocných se zhoubnými novotvary a nenádorové radioterapie.

Nádorová onemocnění představují závažný celospolečenský problém. Třetina obyvatel České republiky onemocní v průběhu života zhoubným nádorem. V současné době se daří vyléčit asi polovinu pacientů. Základními léčebnými modalitami jsou chirurgie, radioterapie a chemoterapie. Ze všech onkologických pacientů je 22 % vyléčeno chirurgickým zákrokem, 18 % radioterapií a 5 % chemoterapií, eventuelně kombinací těchto metod. Radioterapie zůstává nejefektivnější nechirurgickou léčebnou metodou.

Optimální léčba zhoubných nádorů vyžaduje multidisciplinární přístup, který je nejlépe realizovatelný formou lokálních multidisciplinárních týmů. Multidisciplinární spolupráce poskytuje větší šanci na vyléčení a lepší kvalitu života u pacientů léčených s kurativním záměrem a efektivnější léčbu u pacientů léčených s paliativním záměrem.

Radioterapie je jedním ze základních kamenů multidisciplinární onkologické léčby. V Evropě i v USA je naléhavě pociťována závažnost zajištění její kvality podle soudobých požadavků. Zdokonalování přesnosti radiační léčby je spojeno se zlepšením výsledků ve smyslu snižování rizika předávkování vedoucího k zvýšení počtu komplikací či poddávkování, které snižuje kontrolu nádoru.

Cílem vypracování národních radiologických standardů pro radiační onkologii bylo vytvořit doporučení pro bezpečnou, efektivní a přesnou aplikaci radioterapie a dále splnění požadavků Směrnice Rady 97/43//EURATOM, o ochraně zdraví osob před riziky, vyplývajícími z ionizujícího záření v souvislosti s lékařským ozářením, zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů a vyhlášky SÚJB č. 307/2002 Sb., o radiační ochraně, ve znění pozdějších předpisů. Národní radiologické standardy jsou určeny pro vytvoření vlastních místních radiologických standardů jednotlivých pracovišť, jejichž existence a dodržování jsou posuzovány klinickým auditem,v souladu s právními předpisy upravujícími radiační ochranu.

Pro řadu nádorů i nenádorových onemocnění je v klinické praxi používána široká škála akceptovatelných schémat radioterapie a jejich přímé srovnáni neexistuje. Všechny používané režimy mají splňovat některé požadavky na kvalitu, které je možné zobecnit. Zejména je nezbytné realizovat důsledně APARA princip pro PTV a respektovat ALARA pro ostatní tkáně. Proto cílem vypracování národních standardů radiační onkologie nebyla tvorba léčebných protokolů pro jednotlivé diagnózy, ale formulace požadavků na základní typy radioterapie, tj. zevní radioterapii a brachyradioterapii. Cíle radikální a paliativní radioterapie jsou odlišné, a proto se liší i požadavky kladené na jejich provedení. Z tohoto důvodu byl zpracován zvlášť standard pro radikální a paliativní radioterapii. Radikální radioterapie zahrnuje také některé specializované metody, např. radioterapii s modulovanou intenzitou nebo stereotaktické ozařování. Nenádorové radioterapii byl věnován zvláštní standard, protože počet pacientů ozařovaných pro benigní onemocnění je v České republice velmi vysoký, efekt nebyl mnohdy prokázán v řádných klinických studiích a riziko stochastických účinků záření u této skupiny pacientů je velice diskutabilní otázka.

Vypracování standardů bylo výsledkem kolektivní práce řady autorů a interakcí s oponenty a jejich připomínkami. Všechny standardy byly mnohokrát revidovány a v posledních fázích se autoři i oponenti opakovaně setkávali při společných konzultacích. Východiskem zpracování standardů byla rozsáhlá literární rešerše včetně pečlivého prostudování standardů Americké společnosti radiační onkologie (ASTRO) a britské Královské radiologické společnosti (RCR). Dalším zdrojem byla koncepce oboru radiační onkologie z roku 2002 zpracovaná SROBF a publikace Šlampa P., Petera J. a kol. Radiační onkologie, Galén, 2007. Neméně důležité byly diskuse o reálné situaci radiační onkologie v České republice. Cílem byla snaha, aby standardy byly dostatečně obecné a stručné a aby umožňovaly obsáhnout akceptovatelnou klinickou praxi s ohledem na různost vybavení pracovišť (např. CT simulátor versus konvenční simulátor a CT apod.) a různé postupy vedoucí k obdobnému výstupu.

Dále lze očekávat, že s rychlým vývojem oboru radiační onkologie bude nutné pravidelně revidovat standardy již publikované. Nicméně radioterapeutickým pracovištím je nutno doporučit dynamicky upravovat své léčebné postupy podle nových zásadních poznatků v léčbě onkologických onemocnění ve smyslu „lege artis“. Vývoj nových vědomostí může být rychlejší než další vydání standardů. Standardy pro jednotlivé choroby budou pravidelně aktualizovány i na webových stránkách SROBF ( www.srobf.cz ). S ohledem na uvedené a vzhledem k průběžným změnám legislativy je žádoucí, aby příslušný Věstník MZ ČR byl aktualizován nejméně jednou za 5 let.

Vypracování standardů radiační onkologie bylo řešeno za fi nanční podpory Ministerstva zdravotnictví České republiky.

Hlavním řešitelem projektu je prof. MUDr. Jiří Petera, Ph.D., spoluřešiteli obecné části standardů (kapitola 1-8) jsou MUDr. Hana Stankušová, CSc., MUDr. Magda Macháňová, doc. MUDr. Karel Odrážka, Ph.D., MUDr. Milan Vošmik, Ph.D., MUDr. Josef Kvěch, MUDr. Běla Malinová, Ing. Helena Žáčková, Ing. Milan Zouhar, RNDr. Jiří Šimíček, Ing. Lenka Janečková, doc. MUDr. Roman Liščák, CSc., doc. Ing. Josef Novotný, CSc., Ing. Petra Dostálová. Hlavním spoluřešitelem části pro jednotlivé nádorové lokalizace je prof. MUDr. Pavel Šlampa, CSc., spoluautoři MUDr. Petr Čoupek, MUDr. Miluše Dolečková, Ph.D., MUDr. Hana Doleželová, Ph.D., MUDr. Josef Dvořák, MUDr. David Feltl, Ph.D., MUDr. Ludmila Hynková, MUDr. Martina Kubecová, Ph.D., doc. MUDr. Karel Odrážka, Ph.D., MUDr. Barbora Ondrová, MUDr. Jana Garčicová, doc. MUDr. Renata Soumarová, Ph.D., MUDr. Hana Stankušová, CSc., MUDr. Jan Stejskal, Ph.D., MUDr. Milan Vošmik, Ph.D. Oponenty projektu v 11/2004 a v 05/2005 byli prof. MUDr. Pavel Šlampa, CSc., MUDr. Jan Stejskal, Ph.D., MUDr. Martina Kubecová, Ph.D., Ing. Lenka Hobzová, CSc., Ing. Lubomír Frencl, Ing. Anna Kindlová, Ing. Ivana Horáková, CSc., Ing. Karel Prokeš, CSc., Ing. Pavel Dvořák, Ph.D., prof. MUDr. Vladislav Klener, CSc., prof. Ing. Tomáš Čechák, CSc., Mgr. Josef Hyka.

V r. 2006-7 řešení projektu připomínkovaly odborné společnosti ČLS JEP a dále Ing. Lubomír Frencl, Ing. Jan Garčic, MUDr. Martina Kubecová, Ph.D., prof. MUDr. Jindřich Macháček, CSc., a RNDr. Jiří Šimíček.

Oponenty projektu v 02-04/2007 byli Mgr. Čestmír David, Ing. Lubomír Frencl, doc. MUDr. Jindřich Fínek, Ph.D., Ing. Jan Garčic, MUDr. Alena Heribanová, MUDr. Martina Kubecová, Ph.D., prof. MUDr. Jindřich Macháček, CSc., MUDr. David Marx, Ph.D., RNDr. Jiří Šimíček.

Návrh národních radiologických standardů připomínkoval Státní úřad pro jadernou bezpečnost a zveřejnění návrhu doporučila Ing. Karla Petrová, náměstkyně pro radiační ochranu SÚJB.

Národní radiologické standardy - Radiační onkologie byly v období měsíců květen - říjen 2008 umístěny na webové stránce Ministerstva zdravotnictví ČR k širokému připomínkovému řízení.

Všechny připomínky byly řádně vypořádány. Dne 13. února 2009 proběhlo na Ministerstvu zdravotnictví jednání stran prodiskutování sporných bodů za přítomnosti zástupců MZ ČR, SÚJB, SROBF a ČSFM.

V březnu 2011 Ministerstvo zdravotnictví ČR obdrželo od předsedů výborů odborných společností ČLS JEP a SÚJB souhlas k uveřejnění národních radiologických standardů ve Věstníku MZ.

1. OBECNÁ ČÁST

1.1 ZPŮSOBILOST K VÝKONU POVOLÁNÍ ZDRAVOTNICKÉHO PRACOVNÍKA A JINÉHO ODBORNÉHO PRACOVNÍKA

Lékař dle zákona č. 95/2004 Sb.*

Klinický radiologický fyzik dle zákona č. 96/2004 Sb.*

Radiologický fyzik dle zákona č. 96/2004 Sb.*

Radiologický technik dle zákona č. 96/2004 Sb.*

Radiologický asistent dle zákona č. 96/2004 Sb.*

Biomedicínský inženýr dle zákona č. 96/2004 Sb.*

Biomedicínský technik dle zákona č. 96/2004 Sb.*

Jiný odborný pracovník dle zákona č. 96/2004 Sb.*

* ve znění pozdějších předpisů a příslušných právních předpisů, které tyto zákony provádějí a upravují činnosti zdravotnických a jiných odborných pracovníků.

1.2 ODPOVĚDNOST ZDRAVOTNICKÝCH A JINÝCH ODBORNÝCH PRACOVNÍKŮ

Klinickou odpovědnost za lékařské ozáření nese v rozsahu stanoveném platnými právními předpisy aplikující odborník.

1.2.1 Lékař v oboru radiační onkologie

Lékař se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie

• schvaluje indikaci pacienta k ozáření jako aplikující odborník, v zápisu do zdravotnické dokumentace uvede jméno, příjmení, podpis a datum a potvrzuje nebo odmítne indikaci k radikálnímu, paliativnímu nebo analgetickému ozáření indikujícím lékařem,
• provádí poučení pacienta o plánované léčbě a získání písemného souhlasu k provedení léčby,
• určuje požadované dávky v plánovacím cílovém objemu, limity pro rizikové tkáně a orgány, určuje frakcionaci,
• navrhuje a schvaluje polohu a imobilizaci pacienta,
• určuje rozsah vyšetření plánovacího CT a vzdáleností jednotlivých řezů při CT vyšetření,
• schvaluje zakreslení jednotlivých objemů (nádorový objem, klinický cílový objem, plánovací cílový objem, objemy kritických orgánů),
• zhodnocuje a schvaluje ozařovací plán k realizaci, uvede jméno, příjmení, podpis a datum,
• schvaluje simulace polí; toto potvrdí, uvede jméno, příjmení, podpis a datum,
• kontroluje polohu a nastavení pacienta a ozařovací podmínky u prvního nastavení na ozařovači a u každé změny plánu vedoucí ke změně izocentra v případě TRT a u každého nastavení v případě BRT; toto potvrzuje, uvede jméno, příjmení, podpis a datum,
• vyhodnocuje výsledky zobrazovacích metod sloužících k verifi kaci polohy pacienta na ozařovači a indikaci případného opakování verifi kace polohy pacienta na ozařovači nebo simulaci ozařovacího plánu na simulátoru či CT přístroji,
• hodnotí výsledky dozimetrického ověření aplikované dávky (např. in vivo dozimetrie) v součinnosti s radiologickým fyzikem,
• kontroluje pacienty v průběhu ozáření a sleduje je po skončení radiační léčby,
• dodržuje klinické části Programu zabezpečování jakosti na oddělení,
• hodnotí léčebné výsledky a komplikace.

1.2.2 Klinický radiologický fyzik pro radioterapii

Klinický radiologický fyzik pro radioterapii vykonává činnosti v rozsahu stanoveném platnými právními předpisy. Zejména provádí bez odborného dohledu na základě indikace aplikujícího lékaře praktickou část lékařského ozáření, a to plánování léčby a fyzikálně-technickou část specializovaných radioterapeutických postupů.

1.2.3 Radiologický fyzik

Radiologický fyzik provádí pod odborným dohledem radiologického fyzika se specializovanou způsobilostí v oboru (klinický radiologický fyzik) na základě požadavku indikujícího lékaře a indikace aplikujícího lékaře, praktickou část lékařského ozáření, a to jeho fyzikálně-technickou část; za fyzikálně-technickou část se nepovažuje konkrétní provedení lékařského ozáření pacientů.

1.2.4 Radiologický technik

Radiologický technik vykonává činnosti v rozsahu stanoveném platnými právními předpisy. Provádí zejména činnosti související s radiační ochranou podle zvláštního právního předpisu, asistuje radiologickému fyzikovi a ve spolupráci s lékařem se podílí na léčebné a diagnostické péči.

1.2.5 Radiologický asistent

Radiologický asistent vykonává činnosti v rozsahu stanoveném platnými právními předpisy a v souladu s platnou právní úpravou provádí léčebné ozařovací techniky spočívající v aplikaci ionizujícího záření a specifickou ošetřovatelskou péči, poskytovanou v souvislosti s radiologickými výkony. Dále vykonává činnosti související s radiační ochranou a ve spolupráci s lékařem se podílí na léčebné péči.

Podle ozařovacího předpisu, který je schválen lékařem se způsobilostí k výkonu povolání v oboru radiační onkologie (aplikujícím odborníkem), provádí jednotlivá lékařská ozáření.

Během praktické části léčebné aplikace ionizujícího záření zejména:

• ovládá v klinické praxi ozařovací a další přístroje - zdroje ionizujícího záření v radioterapii,
• provádí a kontroluje totožnost pacienta před každým ozářením,
• správně používá fixační pomůcky a pečlivě nastavuje pacienta do ozařovací polohy při každém ozáření,
• sleduje kamerovým systémem pacienta v průběhu vlastního ozařování,
• vede v ozařovacím protokolu záznamy o každém provedeném ozáření pacienta,
• pod odborným dohledem radiologického fyzika se specializovanou způsobilostí se může podílet na vypracování ozařovacích plánů a výpočtů na plánovacím systému,
• dodržuje klinické části Programu zabezpečování jakosti na oddělení.

1.2.6 Biomedicínský inženýr

Biomedicínský inženýr vykonává činnosti v rozsahu stanoveném platnými právními předpisy. Provádí zejména činnosti diagnostické a léčebné péče ve spolupráci s lékařem.

1.2.7 Biomedicínský technik

Biomedicínský technik vykonává činnosti v rozsahu stanoveném platnými právními předpisy. Provádí zejména činnosti v rámci diagnostické a léčebné péče v oboru biomedicínské techniky ve spolupráci s biomedicínským inženýrem nebo lékařem.

1.2.8 Jiný odborný pracovník

Jiný odborný pracovník vykonává činnosti v rozsahu stanoveném platnými právními předpisy.

1.3 DOPORUČENÉ MINIMÁLNÍ POČTY PRACOVNÍKŮ PRO ZAJIŠTĚNÍ DOZIMETRICKÝCH, FYZIKÁLNÍCH A FYZIKÁLNĚ-TECHNICKÝCH ČINNOSTÍ

Na pracovišti radiační onkologie musí být po celou dobu klinického provozu trvale přítomen alespoň jeden klinický radiologický fyzik.

Na pracovišti musí být dále k dispozici dostatečný počet odborně způsobilých nelékařských zdravotnických pracovníků pro zajištění dozimetrických, fyzikálních a fyzikálně-technických činností.

Doporučený minimální počet pracovníků závisí na radiologickém vybavení pracoviště (počtu přístrojů), počtu pacientů a složitosti prováděných výkonů. Při stanovení minimálního potřebného počtu pracovníků vychází pracoviště z doporučení České společnosti fyziků v medicíně, o.s., [10] a z doporučení EFOMP [11]. Počtem pracovníků se v uvedených dokumentech rozumí počet ekvivalentních plných pracovních úvazků (WTE = whole time equivalent) a nejsou v něm zahrnuti pracovníci zabývající se na výukových pracovištích výukou.

1.4 RADIOLOGICKÉ UDÁLOSTI

Každé pracoviště má vypracovaný postup pro prevenci a řešení radiologické události, tj. jakékoli nezáměrné události při užití ionizujícího záření v radioterapii zahrnující chybu obsluhy, selhání přístroje nebo jinou nepředvídatelnou nehodu, jejíž důsledky nemohou být opomenuty z hlediska radiační ochrany a která vede především k chybnému ozáření pacienta nebo může vést i k potenciálnímu zvýšení ozáření obsluhujícího personálu nebo veřejnosti. Tento postup vychází z Doporučení SÚJB „Zavedení systému jakosti při využívání významných zdrojů ionizujícího záření v radioterapii - radiologické události“ (Ústav jaderných informací, Zbraslav, 1999) a „Zavedení systému jakosti při využívání významných zdrojů ionizujícího záření v radioterapii - radiologické události v systému jakosti pracoviště“ (2008) a je zabudován do Programu zabezpečování jakosti pracoviště (zdroj na www.sujb.cz ). Vzniklé radiologické události řeší osoby pověřené vykonáváním soustavného dohledu nad dodržováním požadavků radiační ochrany ve spolupráci s dalšími odpovědnými pracovníky, zejména s ošetřujícím lékařem, vedoucím lékařem oddělení, klinickým radiologickým fyzikem a vedoucím radiologickým asistentem.

1.5 STANOVENÍ A HODNOCENÍ DÁVEK PACIENTŮ

Pracoviště standardně sleduje parametry pro stanovení orgánových dávek záření z lokalizace cílového objemu a kritických orgánů, plánovacího CT vyšetření, simulace ozařovacího plánu a verifi kace polohy pacienta, a je schopno určit dávky na kritické orgány.

Radioterapie externími svazky záření (teleradioterapie)

Pro každého jednotlivého pacienta z hlediska indikace zevního ozáření je třeba zpracovat následující údaje:

Stanovení diagnózy, histologie, stadia onemocnění (stagingu), závažné interkurentní choroby.

Léčebný záměr (radioterapie radikální, paliativní, před či pooperační, kombinovaná, analgetická).

Předchozí léčba a ozáření.

Z protokolu ZDS:

Dávkový příkon pro standardní podmínky (standardní vzdálenost, velikost ozařovacího pole) u radionuklidových ozařovačů nebo dávku na monitorovací jednotku u lineárních urychlovačů; hodnoty faktorů velikosti pole; hodnoty faktorů modifi kátorů (klíny, podložky, kompenzátory, bloky); relativní hloubkové dávky a profi ly polí.

Pro konkrétního pacienta:

Protokol o léčbě zářením; volba polohy pacienta, fixačních aj. pomůcek v celém procesu diagnostiky, simulace a léčby; použití bolusů, stanovení cílového objemu (GTV, CTV, PTV, IV) s využitím vhodných diagnostických metod; stanovení rizikových orgánů (OAR); dávka jednotlivá i celková v cílovém objemu (PTV); dávka v kritických orgánech; frakcionační režim; druh a energie záření (ozařovač); ozařovací technika; simulace; verifi kace; záznam o provedené léčbě; záznam o in vivo dozimetrii.

Protokol o případné radiologické události a jejím řešení.

Brachyradioterapie za použití uzavřených radionuklidových zářičů

Pro každého jednotlivého pacienta z hlediska indikace brachyradioterapie je třeba zpracovat následující údaje:

Stanovení diagnózy, histologie, stadia onemocnění (stagingu), závažné interkurentní choroby.

Léčebný záměr. Předchozí léčba a ozáření.

Z protokolu ZDS:

U bodových zářičů kermová vydatnost zářiče k určitému datu, u lineárních zářičů kermová vydatnost na jednotku délky zářiče k určitému datu.

Specifikace použitého radionuklidu.

Pro konkrétního pacienta:

Vzdálenost kritických orgánů od cílového objemu, výška a hmotnost pacienta.

U afterloadingových systémů s pohybem bodového zářiče/zářičů během ozařování: Tři kartézské souřadnice jednotlivých poloh zářiče; doba pobytu zářiče v jednotlivých polohách; poloha počátku souřadného systému vůči pevné anatomické struktuře pacienta.

U afterloadingových systémů s pevnou polohou bodových zářičů během ozařování: Tři kartézské souřadnice středů jednotlivých zářičů; aplikační doba jednotlivých zářičů; poloha počátku souřadného systému vůči pevné anatomické struktuře pacienta.

U aplikací lineárních zářičů: Tři kartézské souřadnice počátku a konce zářiče, v případě aplikace zakřiveného zářiče pak souřadnice dalších vnitřních bodů zářiče s krokem (měřeno po délce zářiče) maximálně 20 mm; poloha počátku souřadného systému vůči pevné anatomické struktuře pacienta.

Protokol o případné radiologické události a jejím řešení.

Nenádorová radioterapie

Pro každého jednotlivého pacienta z hlediska indikace nenádorové radioterapie je třeba zpracovat následující údaje:

Diagnóza; věk; předchozí léčba a ozáření; závažné interkurentní choroby.

Z protokolu ZDS:

Dávkový příkon nebo dávku na monitorovací jednotku pro standardní podmínky (standardní vzdálenost, velikost ozařovacího pole).

Pro konkrétního pacienta:

Protokol o léčbě zářením; dávka a frakcionační režim; druh a energie záření (ozařovač); ozařovací technika.

Protokol o případné radiologické události a jejím řešení.

Způsob hodnocení dávek pacientů

Cílem radioterapie je ozáření cílového objemu dávkou nezbytnou k dosažení požadovaného účinku, přičemž ozáření ostatních tkání má být tak nízké, jak lze rozumně dosáhnout bez omezení léčby. Standardní dávky na cílový objem a dávkové limity na zdravé tkáně při radioterapii konkrétních nádorových onemocnění jsou uvedeny ve speciální části radiologických standardů pro radioterapii.

Pracoviště standardně sleduje parametry ke stanovení orgánových dávek záření při lokalizaci, simulaci a verifi kaci prováděné v souvislosti s radioterapií a v případě potřeby je schopno tyto orgánové dávky stanovit.

1.6 DOKUMENTACE

1.6.1 Dokumentace pracoviště radiační onkologie požadovaná pro vydání povolení k jednotlivým činnostem dle §13 odstavec 3 písmeno c) zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

• dokumentace pro povolení provozu pracoviště III. kategorie dle přílohy tohoto zákona, písmeno D, odstavec b);
• dokumentace pro povolení provedení rekonstrukce nebo jiných změn ovlivňujících radiační ochranu, fyzickou ochranu a havarijní připravenost pracoviště III. kategorie dle přílohy tohoto zákona, písmeno F;
• dokumentace pro povolení jednotlivých etap vyřazování z provozu pracoviště III. kategorie dle přílohy tohoto zákona, písmeno G;
• dokumentace pro povolení nakládání se zdroji ionizujícího záření dle přílohy tohoto zákona, písmeno I;
• dokumentace pro povolení nakládání s jadernými materiály dle přílohy tohoto zákona, písmeno L.

1.6.2 Interní dokumentace a záznamy pracoviště

• rozhodnutí vydaná SÚJB povolující jednotlivé radiační činnosti dle zákona č. 18/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a vyhlášky č. 307/2002 Sb., ve znění vyhlášky č. 499/2005 Sb.,
• Program zabezpečování jakosti, schválený SÚJB,
• program monitorování, schválený SÚJB,
• návrh na vymezení kontrolovaného pásma, schválený SÚJB,
• návrh na vymezení sledovaného pásma, ohlášený SÚJB,
• vnitřní havarijní plán, schválený SÚJB,
• návrh způsobu vyřazování pracoviště III. kategorie, schválený SÚJB, včetně odhadu nákladů na jeho vyřazení ověřeného Správou úložišť radioaktivních odpadů,
• doklad o zvláštní odborné způsobilosti pracovníků vykonávajících činnosti zvláště důležité z hlediska radiační ochrany,
• metodika a vzorové protokoly zkoušek provozní stálosti, posouzené SÚJB,
• přehled zkoušek provozní stálosti,
• vybavení pro provádění zkoušek,
• záznam o účinnosti stínění,
• optimalizace radiační ochrany.

Dokumentace a záznamy k významným zdrojům

• typové schválení (nebo prohlášení shody nebo klasifikace provedená SÚJB) ozařovače,
• návod k obsluze,
• návod k údržbě,
• návod pro servis (pokud je tento zajišťován vlastními silami nemocnice),
• instalační a předávací protokol nebo uživatelský akceptační test,
• protokol o přejímací zkoušce,
• protokoly o zkouškách dlouhodobé stability,
• protokoly o zkouškách provozní stálosti,
• kniha oprav,
• pro radionuklidové ozařovače smlouva s fi rmou o likvidaci a o servisu, či opravě při mimořádné události) zejména pro brachyradioterapii,
• záznam o fyzické inventuře,
• vyobrazení nového zdroje,
• zdůvodnění nakládání se zdroji,
• specifikace zdrojů.

Dokumentace a záznamy k uzavřeným radionuklidovým zářičům

• osvědčení uzavřeného radionuklidového zářiče,
• protokol o převzetí nového uzavřeného radionuklidového zářiče,
• protokol o měření těsnosti a nepřítomnosti povrchové kontaminace,
• protokol o předání ke konečné likvidaci,
• koncepce pro likvidaci radioaktivních odpadů,
• rozhodnutí o přidělení evidenčního čísla původce radioaktivních odpadů,
• evidenční listy původce radioaktivního odpadu.

Dokumentace a záznamy k drobným zdrojům - kalibračním zařízením s URZ

• osvědčení uzavřeného radionuklidového zářiče,
• typové schválení (nebo prohlášení shody nebo klasifikace provedená SÚJB) kalibračního zařízení,
• protokoly o zkouškách provozní stálosti.

Dokumentace k jaderným materiálům

• povolení nakládání s jadernými materiály,
• soupis fyzické inventury jaderných materiálů,
• směrnice pro kontrolu a evidenci jaderných materiálů.

Dokumentace k měřidlům

• návod k obsluze,
• ověřovací listy - pro stanovená měřidla (zákon č. 505/1990 Sb., §3),
• návody pro provedení kalibrace rutinních komor dle nemocničního standardu v uživatelském svazku,
• formulář pro provedení kalibrace rutinních komor,
• výsledky kalibrace rutinních komor,
• kniha oprav.

Další dokumentace a záznamy

• požární poplachové směrnice,
• organizační a provozní řády pro jednotlivá pracoviště,
• pracovní pokyny,
• záznamy o zdravotnických prohlídkách pracovníků kategorie A,
• záznamy o obdržených dávkách pracovníků kategorie A,
• záznamy o školení všech pracovníků v radiační ochraně a záznamy o ověřování jejich odborné způsobilosti a havarijní připravenosti,
• záznamy o absolvování školení obsluhy pro jednotlivé zdroje ionizujícího záření,
• záznamy o pobytu osob (mimo pacientů a vlastních radiačních pracovníků) - kniha vstupu do kontrolovaného pásma,
• záznamy o monitorování pracoviště,
• protokoly o radiologických událostech,
• pracovní náplně pracovníků všech kategorií,
• místní radiologické standardy pracoviště, včetně léčebných protokolů pro jednotlivé diagnózy.

1.6.3 Ambulantní a/nebo nemocniční zdravotnická dokumentace

Obsahuje anamnestické údaje, přesnou diagnózu zhoubného novotvaru, klinické stadium dle TNM klasifikace, včetně přesné lokalizace a rozsahu primárního nádoru i metastatického postižení, nález z histologického vyšetření novotvaru, prediktivní a prognostické faktory, fyzické vyšetření, performance status nemocného, jeho komorbidity, záznam o předcházející léčbě, nálezy z provedených vyšetření vztahující se k základní chorobě, záznam o indikaci radioterapie a její schválení lékařem se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie.

Ve zdravotnické dokumentaci jsou uvedeny záznamy o klinickém sledování pacienta v průběhu léčby zářením a po jejím dokončení, včetně všech provedených vyšetření.

Součástí dokumentace jsou dále záznamy parametru potřebných ke stanovení orgánových dávek pacienta z lokalizace cílového objemu a kritických orgánů, plánovacího CT vyšetření, simulace ozařovacího plánu a verifi kace polohy pacienta (simulátor, CT, kV nebo MV zobrazovací systémy). Způsob hodnocení dávek pacientů mimo cílový objem bude doplněn při nejbližší aktualizaci národních radiologických standardů - radiační onkologie.

Nedílnou součástí je informovaný souhlas pacienta s léčbou ionizujícím zářením, který musí být podepsán pacientem před zahájením léčby. Před podepsáním informovaného souhlasu je pacient o léčbě a jejích nežádoucích účincích plně informován lékařem se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie.

1.7 PRÁVNÍ PŘEDPISY

Uvedené právní předpisy jsou platné v době vzniku tohoto dokumentu. Je třeba pravidelně sledovat jejich aktualizaci.

1.7.1 Právní předpisy týkající se podmínek získávání a uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnických povolání a činností zdravotnických pracovníků

Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnických povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů

Vyhláška MZ č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů

Vyhláška MZ č. 187/2009 Sb., o minimálních požadavcích na studijní programy všeobecné lékařství, zubní lékařství, farmacie a na vzdělávací program všeobecné praktické lékařství

Vyhláška MZ č. 189/2009 Sb., o atestační zkoušce, zkoušce k vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, závěrečné zkoušce akreditovaných kvalifikačních kurzů a aprobační zkoušce a o postupu při ověření znalosti českého jazyka (vyhláška o zkouškách podle zákona o nelékařských zdravotnických povoláních)

Vyhláška MZ č. 188/2009 Sb., o atestační zkoušce, aprobační zkoušce a závěrečné zkoušce certifikovaného kurzu a o postupu ověření znalosti českého jazyka pohovorem lékařů, zubních lékařů a farmaceutů (o zkouškách lékařů, zubních lékařů a farmaceutů)

Vyhláška MZ č. 423/2004 Sb., kterou se stanoví kreditní systém pro vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez přímého vedení nebo odborného dohledu zdravotnických pracovníků, ve znění pozdějších předpisů

Nařízení vlády č. 31/2010 Sb. o oborech specializačního vzdělávání a označení odbornosti zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

Vyhláška MZ č. 39/2005 Sb., kterou se stanoví minimální požadavky na studijní programy k získání odborné způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání

Vyhláška MZ č. 185/2009 Sb., o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a oborech certifikovaných kurzů

1.7.2 Právní předpisy týkající se používání ionizujícího záření a radiační ochrany

Vyhláška MZ č. 501/2000 Sb., kterou se stanoví formy, způsoby ohlašování nežádoucích příhod zdravotnických prostředků, jejich evidování, šetření a vyhodnocování, dokumentace a její uchovávání a následné sledování s cílem předcházení vzniku nežádoucích příhod, zejména jejich opakování, ve znění vyhlášky č. 304/2003 Sb.

Vyhláška MZ č. 356/2001 Sb., o povolování výjimek ke splnění technických požadavků na zdravotnický prostředek pro jeho použití při poskytování zdravotní péče a o rozsahu zveřejňovaných údajů a jejich povolení

Vyhláška č. 11/2005 Sb., kterou se stanoví druhy zdravotnických prostředků se zvýšeným rizikem pro uživatele nebo třetí osoby a o sledování těchto zdravotnických prostředků po jejich uvedení na trh

Nařízení vlády č. 336/2004 Sb., kterým se stanoví požadavky na zdravotnické prostředky a kterým se mění nařízení vlády č. 251/2003 Sb., kterým se mění některá nařízení vlády vydaná k provedení zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a prováděcí předpisy z něho vyplývající:

Vyhláška SÚJB č. 307/2002 Sb., o radiační ochraně, ve znění vyhlášky č. 499/2005 Sb.

Vyhláška SÚJB č. 146/1997 Sb., kterou se stanoví činnosti, které mají bezprostřední vliv na jadernou bezpečnost a činnosti zvláště důležité z hlediska radiační ochrany, požadavky na kvalifikaci a odbornou přípravu, způsob ověřování zvláštní odborné způsobilosti a udělování oprávnění vybraným pracovníkům a způsob provedení schvalované dokumentace pro povolení k přípravě vybraných pracovníků, ve znění vyhlášky SÚJB č. 315/2002 Sb.

Vyhláška SÚJB č. 317/2002 Sb., o typovém schvalování obalových souborů pro přepravu, skladování a ukládání jaderných materiálů a radioaktivních látek, o typovém schvalování zdrojů ionizujícího záření a o přepravě jaderných materiálů a určených radioaktivních látek (o typovém schvalování a přepravě), ve znění pozdějších předpisů

Vyhláška SÚJB č. 144/1997 Sb., o fyzické ochraně jaderných materiálů a jaderných zařízení a o jejich zařazování do jednotlivých kategorií, ve znění vyhlášky SÚJB č. 500/2005 Sb.

Vyhláška SÚJB č. 132/2008 Sb., o systému jakosti při provádění a zajišťování činností souvisejících s využíváním jaderné energie a radiačních činností a o zabezpečování jakosti vybraných zařízení s ohledem na jejich zařazení do bezpečnostních tříd

Vyhláška SÚJB č. 318/2002 Sb., o podrobnostech k zajištění havarijní připravenosti jaderných zařízení a pracovišť se zdroji ionizujícího záření a o požadavcích na obsah vnitřního havarijního plánu a havarijního řádu, ve znění vyhlášky č. 2/2004 Sb.

Vyhláška SÚJB č. 145/1997 Sb., o evidenci a kontrole jaderných materiálů a o jejich bližším vymezení, ve znění vyhlášky č. 316/2002 Sb.

Vyhláška SÚJB č. 419/2002 Sb., o osobních radiačních průkazech

Vyhláška SÚJB č. 185/2003 Sb., o vyřazování jaderného zařízení nebo pracoviště III. nebo IV. kategorie z provozu

Vyhláška MPO č. 360/2002 Sb., kterou se stanovuje způsob tvorby rezervy pro zajištění vyřazování jaderného zařízení nebo pracoviště III. nebo IV. kategorie z provozu

Vyhláška SÚJB č. 193/2005 Sb., o stanovení seznamu teoretických a praktických oblastí, které tvoří obsah vzdělání a přípravy vyžadovaných v České republice pro výkon regulovaných činností náležejících do působnosti Státního úřadu pro jadernou bezpečnost

1.7.3 Obecné právní předpisy o technických požadavcích, kladených zejména na zdravotnické prostředky, a metrologické předpisy

Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Vyhláška č. 49/1993 Sb., o technických a věcných požadavcích na vybavení zdravotnických zařízení, ve znění pozdějších předpisů

Nařízení vlády č. 1/2008 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením

Vyhláška MZ č. 316/2000 Sb., kterou se stanoví náležitosti závěrečné zprávy o klinickém hodnocení zdravotnického prostředku

Zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů

Vyhláška MPO č. 262/2000 Sb., kterou se zajišťuje jednotnost a správnost měřidel a měření, ve znění vyhlášky MPO č. 344/2002 Sb.

Vyhláška MPO č. 345/2002 Sb., kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu, ve znění pozdějších předpisů

Vyhláška MPO č. 264/2000 Sb., o základních měřících jednotkách a ostatních jednotkách a o jejich označování, ve znění vyhl. č. 424/2009 Sb.

Vyhláška MPO č. 332/2000 Sb., kterou se stanoví některé postupy při schvalování typu a ověřování stanovených měřidel označovaných značkou EHS., ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Vyhláška MZ č. 84/2008 Sb., o správné lékárenské praxi, bližších podmínkách zacházení s léčivy v lékárnách, zdravotnických zařízeních a u dalších provozovatelů a zařízení vydávajících léčivé přípravky

1.7.4 Základní české technické normy

ČSN EN 60601-1 zdravotnické elektrické přístroje Část 1: všeobecné požadavky na bezpečnost

ČSN EN 60601-1-1 zdravotnické elektrické přístroje Část 1: všeobecné požadavky na bezpečnost 1. skupinová norma: požadavky na bezpečnost zdravotnických elektrických systémů

ČSN EN 60601-1-2 zdravotnické elektrické přístroje Část 1-2: Všeobecné požadavky na bezpečnost - Skupinová norma: Elektromagnetická kompatibilita - Požadavky a zkoušky

ČSN EN 60601-1-4 zdravotnické elektrické přístroje Část 1-4: Všeobecné požadavky na bezpečnost - Skupinová norma: Programovatelné zdravotnické elektrické systémy

ČSN EN 60601-2-1 zdravotnické elektrické přístroje Část 2-1: zvláštní požadavky na bezpečnost urychlovačů elektronů pracujících v rozsahu od 1 MeV do 50 MeV. Změna A1: 2/03

ČSN EN 60601-2-8 zdravotnické elektrické přístroje Část 2-8: zvláštní požadavky na bezpečnost terapeutických rentgenových přístrojů pracujících v rozsahu 10 kV až 1 MV

ČSN EN 60601-2-9 zdravotnické elektrické přístroje Část 2: zvláštní požadavky na bezpečnost dozimetrů v kontaktu s pacientem používaných v radioterapii s elektricky připojenými detektory záření

ČSN EN 60601-2-11 zdravotnické elektrické přístroje Část 2: zvláštní požadavky na bezpečnost ozařovačů pro gamaterapii

ČSN EN 60601-2-17 +A1 zdravotnické elektrické přístroje Část 2: zvláštní požadavky na bezpečnost dálkově řízených automatických přístrojů pro afterloading se zařízením gama

ČSN EN 60601-2-29 zdravotnické elektrické přístroje Část 2-29: zvláštní požadavky na bezpečnost radioterapeutických simulátorů

ČSN EN 60601-2-44 zdravotnické elektrické přístroje Část 2-44: Zvláštní požadavky na bezpečnost rentgenových zařízení pro výpočetní tomografii

ČSN IEC 788 lékařská radiologie - terminologie + oprava 1

ČSN IEC 976 zdravotnické elektrické přístroje - lékařské urychlovače elektronů - funkční charakteristiky. Změna Z2-11/01

ČSN IEC 977 zdravotnické elektrické přístroje - lékařské urychlovače elektronů pracující v rozsahu 1 MeV až 50 MeV - směrnice pro funkční charakteristiky. Změna Z1-2/01

ČSN EN 61168 radioterapeutické simulátory - Charakteristiky funkčních vlastností.

ČSN IEC 1170 radioterapeutické simulátory - Směrnice pro funkční charakteristiky

ČSN 40 4302 uzavřené radionuklidové zářiče stupně odolnosti a metody zkoušení

ČSN EN 61217 radioterapeutické přístroje - souřadnice, pohyby a stupnice. Změna A1: 12/01

ČSN EN 62083 zdravotnické elektrické přístroje - požadavky na bezpečnost systémů pro plánování radioterapie

ČSN EN 62274 zdravotnické elektrické přístroje - Bezpečnost záznamových a verifi kačních systémů pro radioterapii

1.7.5 Oborové předpisy a doporučení

K zabezpečení správného nakládání se zdroji ionizujícího záření byly Expertní skupinou pro radioterapii při Státním ústavu radiační ochrany v Praze vypracovány metodické pokyny, které vydal SÚJB ve formě Doporučení „Zavedení systému jakosti při využívání významných zdrojů ionizujícího záření v radioterapii“:

Urychlovače elektronů (SÚJB 1998)

Uzavřené radionuklidové zářiče v brachyterapii (SÚJB 1998), doplnění (2003)

Radiologické události (SÚJB 1999)

Rentgenové ozařovače (SÚJB 2000), doplnění (2003)

Radionuklidové ozařovače (SÚJB 2003)

Radioterapeutické simulátory (SÚJB 2003)

Korespondenční TLD audit (SÚJB 2003)

Stanovení absorbované dávky v léčbě vnějšími svazky záření (SÚJB 2004)

Plánovací systémy pro 3D konvenční radioterapii (SÚJB 2004)

Korespondenční TLD audit v systému jakosti v radioterapii (SÚJB 2005)

Lineární urychlovače pro 3D konformní radioterapii a IMRT (SÚJB 2006)

Radiologické události v systému jakosti pracoviště (SÚJB 2008)

Kilovoltážní zobrazovací systémy pro IGRT (SÚJB 2009)

1.7.6 Mezinárodní doporučení

ICRU Report 38 Dose and Volume Specifi cation for Reporting Intracavitary Therapy in Gynecology, ICRU, 1985

ICRU Report 50 Prescribing Recording, and Reporting Photon Beam Therapy, ICRU, 1993.

ICRU Report 58 Dose and Volume Specifi cation for Reporting Interstitial Therapy, ICRU, 1998

ICRU Report 62 Prescribing Recording, and Reporting Photon Beam Therapy (Supplement to ICRU Report 50), ICRU, 1999

ICRU Report 71 Prescribing Recording, and Reporting Electron Beam Therapy, ICRU, 2004

IAEA TRS-277 Absorbed Dose Determination in Photon and Electron beams. An International Code of Practice

IAEA TRS-381 The use of Plane Parallel Ionization Chmabers in High Energy Electron and Photon Beams. An International Code of Practice for Dosimetry

IAEA TRS-398 Absorbed Dose Determination in External Beam Radiotherapy. An International Code of Practice for Dosimetry Based on Standards of Absorbed Dose to Water

EFOMP Policy Statement No.7: Kritéria pro stanovení počtu pracovníků v oddělení lékařské fyziky (1997)

IAEA TRS-430 Commissioning and Quality Assurance of Computerized Planning Systems for Radiation Treatment of Cancer (2004)

1.7.7 Povinná hlášení a zpracování statistických dat

Roční výkazy činnosti ZZ - druh A (MZ) 1-01: druh ZZ (obor): radiační onkologie, klinická onkologie

Roční výkaz o přístrojovém vybavení ZZ T (MZ) 1-01

Vyhláška MZ č. 470/2003 Sb., která stanoví rozsah a způsob poskytování informací zdravotnickými zařízeními do NZIS

Hlášení novotvaru NZIS 022 3 pro onkologický registr, včetně uvedení provedené radioterapie u hlášení prvního i hlášení kontrolních

Opatření Českého statistického úřadu ze dne 11. prosince 2002 k zavedení TNM klasifikace zhoubných novotvarů

Nemocní s diagnózami C00 až C97 (zhoubné novotvary), D37 až 48 (novotvary nejistého nebo neznámého chování), kteří podstoupili léčbu ionizujícím zářením, jsou dispenzarizováni dle zákona č. 20/1966 Sb., ve znění pozdějších předpisů a doplňujících vyhlášek

2 RADIKÁLNÍ RADIOTERAPIE

Definice pojmu radikální radioterapie

Radikální radioterapie je lékařské ozáření, jehož cílem je dosažení vysokého stupně lokální kontroly nádoru a vyléčení pacienta. Může být indikována samostatně nebo jako součást multimodálního léčebného postupu (chirurgie, systémová medikamentózní léčba).

Radikální radioterapie zahrnuje jak zevní radioterapii, tak brachyradioterapii (vnitřní ozařování). Následující text standardu se týká pouze zevní radioterapie, neboť brachyradioterapie je zpracována jako samostatný standard pro radiační onkologii v kapitole 7. V případě léčby kožních nádorů bude postupováno podle chystaného dodatku k národním radiologickým standardům pro radioterapii zhoubných nádorů kůže.

2.1.1 Obecné indikátory standardu

2.1.1.1 Typ standardu

Standard klinické intervence.

2.1.1.2 Dominantní obor činnosti, kterým se standard zabývá

Radiační onkologie (403).

2.1.1.3 Další obory, kterých se standard týká

Netýká se jiných oborů.

2.1.1.4 Druh péče, která je předmětem standardu

Smíšená.

2.1.1.5 Hlavní autor standardu

prof. MUDr. Jiří Petera, Ph.D.

2.1.1.6 Hlavní oponenti standardu

prof. MUDr. Pavel Šlampa, CSc., Ing. Lenka Hobzová, CSc., MUDr. Jan Stejskal, Ph.D., Ing. Lubomír Frencl

2.1.1.7 Skupina, která standard spravuje

Společnost radiační onkologie, biologie a fyziky ČLS JEP

2.1.1.8 Skupina, která standard používá

Lékaři se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie, lékaři ve specializačním vzdělávání v oboru radiační onkologie, kliničtí radiologičtí fyzici, radiologičtí fyzici, kliničtí inženýři se specializovanou způsobilostí, biomedicínští inženýři, radiologičtí asistenti, radiologičtí technici, jiní odborní pracovníci s odbornou způsobilostí.

2.1.1.9 Seznam výkonů

43021 komplexní vyšetření radioterapeutem

43022 cílené vyšetření radioterapeutem

43023 kontrolní vyšetření radioterapeutem

43213 radioterapie Co 60 s použitím fixačních pomůcek, bloků, kompenzátorů apod. (1 pole)

43215 radioterapie Co 60 (1 pole)

43217 plánování radioterapie Co 60 nebo urychlovačem

43219 plánování radioterapie Co 60 nebo urychlovačem s použitím TPS (plánovací konsola)

43311 radioterapie lineárním urychlovačem (1 pole)

43315 radioterapie lineárním urychlovačem s použitím fixačních pomůcek, bloků, kompenzátorů apod. (1 pole)

43617 celotělové ozáření elektrony

43619 verifi kační snímek na ozařovači (ověření 1 pole)

43621 lokalizace cílového objemu, nebo simulace ozařovacího plánu

43623 přímá dozimetrie na nemocném (1 měřící místo)

43627 výroba individuálních bloků

43629 výroba individuálních fixačních pomůcek pro ozařování nebo muláž

2.1.1.10 Diagnózy dle MKN-O, kterých se standard pro radiační onkologii týká:

Zhoubné novotvary rtu, dutiny ústní a hltanu C00-14

Zhoubné novotvary trávicího ústrojí C15,16, 19-26

Zhoubné novotvary dýchací soustavy a nitrohrudních orgánů C30-39

Zhoubné novotvary kosti a kloubní chrupavky C40, 41

Melanom a jiné zhoubné novotvary kůže C43, 44

Zhoubné novotvary mesoteliální a měkké tkáně C45-49

Zhoubný novotvar prsu C50

Zhoubné novotvary ženských pohlavních orgánů C51-57

Zhoubné novotvary mužských pohlavních orgánů C60-63

Zhoubné novotvary močového ústrojí C64-68

Zhoubné novotvary oka, mozku a jiných částí CNS C69-72

Zhoubné novotvary štítné žlázy a jiných žláz s vnitřní sekrecí C73, 75

Zhoubné novotvary nepřesných, sekundárních a neurčených lokalizací C76-80

Zhoubné novotvary mízní, krvetvorné a příbuzné tkáně C81-91, 96

Novotvary in situ D05, 06

Novotvary nejistého nebo neznámého chování D42-44

2.1.2 Personální a kvalifikační předpoklady

2.1.2.1 Kvalifikace instituce

Pracoviště provádějící radikální radioterapii.

Pracoviště radiační onkologie provádějící radikální léčbu splňují následující kritéria:

• minimálně 500 nových pacientů se zhoubným nádorem ročně,
• centrum má zajištěno systematické ověřování a hodnocení lékařských radiologických postupů za účelem zlepšení kvality a výsledků péče o pacienty (klinický audit - viz Vyhláška SÚJB č. 307/2002 Sb.)
• pracoviště má k dispozici lůžkové oddělení, počet lůžek závisí na množství léčených pacientů a velikosti spádové oblasti,
• příprava cytostatik v souladu se zákonem č. 378/2007 Sb. a vyhláškou MZ č. 84/2008 Sb., přímá dostupnost jednotky intenzivní péče,
• nepřetržitá dostupnost následujících služeb: hematologie a transfúzní stanice, biochemie, konvenční rentgenová diagnostika, sonografie, CT, endoskopie, MR,
• dostupnost služeb v pracovní den: CT pro plánování radioterapie, sonografie včetně echokardiografie,
• vasografie, mikrobiologie, antibiotické centrum, histopatologie,
• dostupnost konziliárních služeb: nepřetržitě anesteziologie, chirurgie, interna, TRN, ORL, gynekologie,
• neurologie, urologie, psychiatrie; v pracovní době oční, stomatologie, ortopedie.

2.1.2.2 Doporučené personální a kvalifikační předpoklady pro provádění předmětné činnosti

Požadavky na odborný personál

Personál pracoviště, které provádí radikální ozařování, zahrnuje následující zdravotnické a jiné odborné pracovníky: lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie, lékaře ve specializačním vzdělávání v oboru radiační onkologie, klinické radiologické fyziky, radiologické fyziky, radiologické asistenty, biomedicínské (klinické) inženýry, radiologické techniky, biomedicínské techniky a další personál.

Doporučené minimální počty pracovníků

Lékaři se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie: minimálně jeden lékař na 200 nových pacientů za rok. Pokud na pracovišti probíhá pregraduální nebo postgraduální výuka, potom minimálně jeden lékař se specializovanou způsobilostí je doporučen na 125 nových pacientů za rok. Doporučený minimální počet lékařů se specializovanou způsobilostí je tři na pracoviště.

a pracovišti radiační onkologie musí být po celou dobu klinického provozu trvale přítomen alespoň jeden klinický radiologický fyzik.

Na pracovišti musí být dále k dispozici dostatečný počet odborně způsobilých nelékařských zdravotnických pracovníků pro zajištění dozimetrických, fyzikálních a fyzikálně-technických činností. Doporučený minimální počet pracovníků závisí na radiologickém vybavení pracoviště (počtu přístrojů), počtu pacientů a složitosti prováděných výkonů. Při stanovení minimálního potřebného počtu pracovníků vychází pracoviště z doporučení České společnosti fyziků v medicíně, o.s., [10] a z doporučení EFOMP [11]. Počtem pracovníků se v uvedených dokumentech rozumí počet ekvivalentních plných pracovních úvazků (WTE = whole time equivalent) a nejsou v něm zahrnuti pracovníci zabývající se na výukových pracovištích výukou.

Radiologičtí asistenti - doporučený minimální počet:

Lineární urychlovač - 3 na 1 směnu na 1 přístroj v úvazku 1,00 každý

Kobaltový ozařovač - 2 na 1 směnu na 1 přístroj v úvazku 1,00 každý

Simulátor - 2 v úvazku 1,00

Plánovací systém - 2 v úvazku 1,00 (pozn.: nebo kompetentní jiný kvalifikovaný personál podle charakteru pracoviště)

Další personál: lékaři ve specializačním vzdělávání v oboru radiační onkologie, radiologičtí fyzici, radiologičtí fyzici ve specializačním vzdělávání v oboru radiologická fyzika, všeobecné sestry, sociální pracovníci, kliničtí psychologové, zdravotničtí a jiní odborní pracovníci způsobilí k výkonu zdravotnického povolání.

Počet těchto pracovníků závisí na vybavení a rozsahu činnosti pracoviště.

2.1.3 Technické požadavky na pracoviště provádějící radikální radioterapii

Všechny používané zdravotnické prostředky musí splňovat požadavky zákona č. 123/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 18/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů a požadavky jejich prováděcích předpisů. Každé pracoviště využívající zdroje ionizujícího záření k lékařskému ozáření musí mít vypracovaný a SÚJB schválený Program zabezpečování jakosti a SÚJB posouzené metodiky zkoušek provozní stálosti, které jsou vypracované na základě příslušných platných doporučení SÚJB. Součástí metodik zkoušek provozní stálosti musí být způsob stanovení absorbované dávky. Tato dokumentace je periodicky revidována, upravována a doplňována dle vybavení a provozu pracoviště. Zdroje ionizujícího záření používané pro lékařské ozáření musí úspěšně procházet zkouškami dlouhodobé stability. Pracoviště si může zkoušky dlouhodobé stability nechat provádět dodavatelsky.

Přístrojové a další základní technické vybavení nutné k provádění radikální radioterapie:

• počítačový tomograf (CT) s možností převedení obrazů v elektronické formě do plánovacího systému,
• plánovací systém, umožňující trojrozměrnou definici cílových objemů a objemu rizikových orgánů, který je vybavený dostatečnou kapacitou pro archivaci ozařovacích plánů za dobu životnosti tohoto systému,
• plánování radioterapie pomocí koplanárních i nonkoplanárních ozařovacích polí,
• zadávání vykrývacích bloků, případně pozici vícelamelového kolimátoru (MLC),
• algoritmus pro 3D výpočet distribuce dávky,
• výpočet dávkově-objemových histogramů (DVH),
• verifi kační systém typu record and verify,
• minimálně jeden simulátor nebo CT simulátor,
• lineární urychlovač vybavený verifi kačním systémem, umožňující kromě ozařování brzdným zářením i ozařování urychlenými elektrony, s možností portálového zobrazení nebo verifi kačních snímků, event. je doporučenou technologií vybavení pro IGRT,
• modelová laboratoř pro tvorbu individuálních vykrývacích bloků a dalších pomůcek pro ozáření (tvorba bolusů apod.) a fixační pomůcky,
• dozimetrické vybavení pro absolutní dozimetrii, které obsahuje etalon a pracovní měřidla pro všechny typy používaných svazků; vybavení pro relativní fantomovou dozimetrii; měřidla pro radiační ochranu v rozsahu dle potřeb pracoviště; měřidla a pomůcky umožňující provádět na daném pracovišti měření dle metodik posouzených SÚJB,
• systém pro dozimetrické ověřování aplikované dávky (např. in-vivo dozimetrie)

Standardním zdrojem zářením pro radikální radioterapii je lineární urychlovač.

Kobaltový ozařovač, který dle závěrů zkoušek dlouhodobé stability splňuje požadavky na zařazení do kategorie A dle doporučení SÚJB „Zavedení systému jakosti při využívání zdrojů ionizujícího záření v radioterapii - radionuklidové ozařovače“ (2003) a který splňuje podmínky dávkové distribuce dle ICRU kriterií, lze použít pouze při zabezpečení celého řetězce plánování pomocí CT a simulátoru pro přesně stanovené diagnózy:

• ozařování stěny hrudní a regionálních uzlin po mastektomii pro karcinom prsu,
• nádory dutiny ústní, štítné žlázy, slinných žláz,
• nádory orofaryngu, laryngu, hypofaryngu, pokud není indikováno použití elektronových polí k ozáření zadních krčních uzlin,
• předoperační a pooperační radioterapie u karcinomu rekta.

Kobaltový ozařovač se nedoporučuje použít v radikální léčbě zejména při velkoobjemových technikách, u gynekologických nádorů, nádorů žaludku a pankreatu, karcinomu prostaty, při radikální radioterapii nádorů plic, mediastina a u dětských nádorů.

2.2 PROCESUÁLNÍ ČÁST STANDARDU

2.2.2 Proces

2.2.2.1 Algoritmus procesu radikální radioterapie

Pozn.: RO - lékař se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie, RF - klinický radiologický fyzik pro radioterapii, RA - radiologický asistent, RTe - radiologický technik

2.2.2.2 Ozařovací předpis

Ozařovací předpis s podpisem lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie obsahuje následující údaje:

• přesná identifikace pacienta: jméno, příjmení a číslo pojištěnce, není-li tímto číslem rodné číslo pacienta a kód zdravotní pojišťovny,
• údaje o onemocnění: diagnóza dle MKN-O, klinické stadium dle TNM klasifikace, histologická diagnóza,
• vyznačení, že se jedná o radikální radioterapii,
• záznam o předcházející a současné onkologické léčbě, zejména informace o předcházejícím ozařování
• určení polohy, fixační pomůcky,
• definování plánovacích cílových objemů, OAR, specifikace dávky, ozařovací technika, druh a energie záření, zdroj záření,
• celková dávka, dávka na frakci, celkový počet frakcí, počet frakcí za týden.

Nedílnou součástí ozařovacího předpisu jsou:

• podpis lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie a klinického radiologického fyzika na protokolu z plánovacího systému, který jednoznačně identifikuje jednotlivý ozařovací plán pro schválený kurz ozáření,
• výpis ozařovacích podmínek z plánovacího systému,
• histogram objem-dávka pro cílové objemy a rizikové orgány,
• lokalizační a simulační snímky,
• záznam o aplikaci každého ozařovacího pole a výpis z verifikačního systému,
• záznamy o in vivo dozimetrii,
• verifikační snímky nebo výsledky zobrazovacích metod sloužících k verifikaci polohy pacienta na ozařovači,
• záznam o ukončení radioterapie.

Odpovědnost za uvedené součásti ozařovacího předpisu je uvedena v tabulce algoritmu procesu - viz výše.

Součástí ozařovacího předpisu je protokol o radiologické události (pokud během léčby nastala).

Ozařovací předpis umožní zpětnou rekonstrukci cílového objemu, dávky v cílovém objemu a v kritických orgánech.

2.2.2.3 Postup při vynuceném přerušení ozařovací série

Při přerušení ozařovací série na dobu jednoho až dvou týdnů je možné kompenzovat chybějící ozáření ozářením dvakrát denně. Jinou možností kompenzace pauzy je zvýšení celkové dávky záření (dávky na jednotlivou frakci a/nebo celkového počtu dávek). Při výpočtu je nutné vycházet z lineárně kvadratického radiobiologického modelu. Cílem uvedených opatření je omezit prodlužování celkové doby radioterapie. Pokud je zřejmé, že ozařování bude přerušeno na delší dobu, pak je třeba převést pacienty na jiný ozařovač.

2.2.2.4 Postup při změně ozařovacího plánu

V průběhu léčby může lékař se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie z klinických

důvodů rozhodnout o změně ozařovacího plánu nebo o ukončení ozařování. V ozařovacím předpise musí být o této skutečnosti učiněn záznam, z něhož bude zřejmé, kdo o změně rozhodl, jaké byly k této změně důvody a kdy bylo ozařování podle původního ozařovacího plánu ukončeno. Při vypracování nového ozařovacího plánu se postupuje podle stejného algoritmu jako v případě plánu původního, tj. podle tabulky v kapitole 2.2.2.1. Činnosti uvedené v tabulce pod body 4 a 5 (lokalizační CT vyšetření, přenos snímků) nemusí být znovu prováděny, pokud lékař se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie nové lokalizační CT vyšetření nepožaduje.

Po ukončení radioterapie oddělení radiační onkologie zajistí doléčení akutní radiační reakce a další péči o pacienta včetně komplexní onkologické léčby. Pacient zůstává trvale ve sledování oddělení radiační onkologie.

Při dispenzárních kontrolách je sledován průběh nádorového onemocnění, efekt radioterapie a akutní a pozdní komplikace léčby. Hodnotí se lokální kontrola nádoru, přežití bez známek onemocnění, celkové přežití a kvalita života.

Akutní a pozdní nežádoucí účinky radioterapie jsou zaznamenávány podle mezinárodně uznávaných klasifikací (WHO common toxicity criteria, RTOG/EORTC radiation toxicity criteria aj.)

Pracoviště radiační onkologie periodicky provádí zhodnocení svých výsledků a jejich konfrontaci s literárními údaji.

3 RADIOTERAPIE S MODULOVANOU INTENZITOU (IMRT)

Definice pojmu radioterapie s modulovanou intenzitou

Radioterapie s modulovanou intenzitou (IMRT) je pokročilá forma zevní radioterapie. Princip metody spočívá v modulaci intenzity svazku záření. Výsledkem je cílené ozáření oblasti nádoru, kdy rozložení dávky záření přesně odpovídá tvaru nádoru v prostoru. Dochází tak k významnému šetření okolních zdravých tkání. U vybraných malignit je možné navýšit dávku záření, což vede k lepší lokální kontrole a tím k většímu počtu vyléčených pacientů.

Technika IMRT je realizována na pracovišti provádějící radikální zevní radioterapii. Standard IMRT se tedy v určitých výchozích bodech shoduje se standardem pro radikální zevní radioterapii.

3.1 STRUKTURÁLNÍ ČÁST STANDARDU

3.1.1 Obecné indikátory standardu

3.1.1.1 Typ standardu

Standard klinické intervence.

3.1.1.2 Dominantní obor činnosti, kterým se standard zabývá

Radiační onkologie (403).

3.1.1.3 Další obory, kterých se standard týká

Netýká se jiných oborů.

3.1.1.4 Druh péče, která je předmětem standardu

Smíšená.

3.1.1.5 Hlavní autor standardu

doc. MUDr. Karel Odrážka, Ph.D.

3.1.1.6 Hlavní oponenti standardu

doc. MUDr. Josef Kovařík, Ph.D., Ing. Lubomír Frencl

3.1.1.7 Skupina, která standard spravuje

Společnost radiační onkologie, biologie a fyziky ČLS JEP

3.1.1.8 Skupina, která standard používá

Lékaři se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie, lékaři ve specializačním vzdělávání v oboru radiační onkologie, kliničtí radiologičtí fyzici, radiologičtí fyzici, kliničtí inženýři se specializovanou způsobilostí, biomedicínští inženýři, radiologičtí asistenti, radiologičtí technici, zdravotničtí a jiní odborní pracovníci s odbornou způsobilostí.

3.1.1.9 Seznam výkonů

43021 komplexní vyšetření radioterapeutem

43022 cílené vyšetření radioterapeutem

43023 kontrolní vyšetření radioterapeutem

43219 plánování radioterapie urychlovačem s použitím TPS (plánovací konsola)

43315 radioterapie lineárním urychlovačem s použitím fixačních pomůcek, bloků, kompenzátorů apod. (1 pole)

43619 verifikační snímek na ozařovači (ověření 1 pole)

43621 lokalizace cílového objemu nebo simulace ozařovacího plánu

43623 přímá dozimetrie na nemocném (1 měřící místo)

43627 výroba individuálních bloků

43629 výroba individuálních fixačních pomůcek pro ozařování nebo muláž

43631 plánování radioterapie technikou IMRT

43633 radioterapie pomocí urychlovače s použitím techniky IMRT (1 pole)

3.1.1.10 Diagnózy dle MKN-O, kterých se standard pro radiační onkologii týká

Zhoubné novotvary rtu, dutiny ústní a hltanu C00-14

Zhoubné novotvary trávicího ústrojí C15,16, 19-26

Zhoubné novotvary dýchací soustavy a nitrohrudních orgánů C30-39

Zhoubné novotvary kosti a kloubní chrupavky C40, 41

Zhoubné novotvary mesoteliální a měkké tkáně C45-49

Zhoubný novotvar prsu C50

Zhoubné novotvary ženských pohlavních orgánů C51-57

Zhoubné novotvary mužských pohlavních orgánů C60-63

Zhoubné novotvary močového ústrojí C64-68

Zhoubné novotvary oka, mozku a jiných částí CNS C69-72

Zhoubné novotvary štítné žlázy a jiných žláz s vnitřní sekrecí C73, 75

Zhoubné novotvary mízní, krvetvorné a příbuzné tkáně C81-91, 96

Novotvary in situ D05, 06

Novotvary nejistého nebo neznámého chování D42-44

3.1.2 Personální a kvalifikační předpoklady

3.1.2.1 Kvalifikace instituce

Pracoviště provádějící radikální radioterapii.

Centra poskytující IMRT splňují následující kritéria:

• minimálně 500 nových pacientů se zhoubným nádorem ročně,
• centrum má zajištěno systematické ověřování a hodnocení lékařských radiologických postupů za účelem zlepšení kvality a výsledků péče o pacienty (klinický audit - viz Vyhláška SÚJB č. 307/2002 Sb.) pracoviště má k dispozici lůžkové oddělení; počet lůžek závisí na množství léčených pacientů a velikosti spádové oblasti,
• příprava cytostatik v souladu se zákonem č. 378/2007 Sb. a vyhláškou MZ č. 84/2008 Sb., přímá dostupnost jednotky intenzivní péče,
• nepřetržitá dostupnost následujících služeb: hematologie a transfúzní stanice, biochemie, konvenční rentgenová diagnostika, sonografie, CT, endoskopie, MR,
• dostupnost služeb v pracovní den: CT a MR pro plánování radioterapie, sonografie včetně echokardiografie, vasografie, mikrobiologie, antibiotické centrum, histopatologie,
• dostupnost konziliárních služeb: nepřetržitě anesteziologie, chirurgie, interna, TRN, ORL, gynekologie, neurologie, urologie, psychiatrie; v pracovní době oční, stomatologie, ortopedie.

3.1.2.2 Doporučené personální a kvalifikační předpoklady pro provádění předmětné činnosti

Požadavky na odborný personál

Personál centra, které provádí IMRT, zahrnuje následující zdravotnické a jiné odborné pracovníky: lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie, lékaře ve specializačním vzdělávání v oboru radiační onkologie, klinické radiologické fyziky, radiologické fyziky, radiologické asistenty, biomedicínské (klinické) inženýry, radiologické techniky, biomedicínské techniky a další personál.

Doporučené minimální počty pracovníků

Lékaři se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie: minimálně jeden lékař na 200 nových pacientů za rok. Pokud na pracovišti probíhá pregraduální nebo postgraduální výuka, potom minimálně jeden lékař se specializovanou způsobilostí je doporučen na 125 nových pacientů za rok. Doporučený minimální počet lékařů se specializovanou způsobilostí je tři na pracoviště.

Na pracovišti radiační onkologie musí být po celou dobu klinického provozu trvale přítomen alespoň jeden klinický radiologický fyzik.

Na pracovišti musí být dále k dispozici dostatečný počet odborně způsobilých nelékařských zdravotnických pracovníků pro zajištění dozimetrických, fyzikálních a fyzikálně-technických činností. Doporučený minimální počet pracovníků závisí na radiologickém vybavení pracoviště (počtu přístrojů), počtu pacientů a složitosti prováděných výkonů. Při stanovení minimálního potřebného počtu pracovníků vychází pracoviště z doporučení České společnosti fyziků v medicíně, o.s., [10] a z doporučení EFOMP [11]. Počtem pracovníků se v uvedených dokumentech rozumí počet ekvivalentních plných pracovních úvazků (WTE = whole time equivalent) a nejsou v něm zahrnuti pracovníci zabývající se na výukových pracovištích výukou.

Radiologičtí asistenti - doporučený minimální počet:

Lineární urychlovač - 3 na 1 směnu na 1 přístroj v úvazku 1,00 každý

Simulátor - 2 v úvazku 1,00

Plánovací systém - 2 v úvazku 1,00

Další personál: lékaři ve specializačním vzdělávání v oboru radiační onkologie, radiologičtí fyzici, radiologičtí fyzici ve specializačním vzdělávání v oboru radiologická fyzika, všeobecné sestry, sociální pracovníci, kliničtí psychologové, zdravotničtí a jiní odborní pracovníci způsobilí k výkonu zdravotnického povolání.

Počet těchto pracovníků podle vybavení a rozsahu činnosti pracoviště.

3.1.3 Technické požadavky na pracoviště provádějící IMRT

Všechny používané zdravotnické prostředky musí splňovat požadavky zákona č. 123/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 18/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů a požadavky jejich prováděcích předpisů. Každé pracoviště využívající zdroje ionizujícího záření k lékařskému ozáření musí mít vypracovaný a SÚJB schválený Program zabezpečování jakosti a SÚJB posouzené metodiky zkoušek provozní stálosti, které jsou vypracované na základě příslušných platných doporučení SÚJB. Součástí metodik zkoušek provozní stálosti musí být způsob stanovení absorbované dávky. Tato dokumentace je periodicky revidována, upravována a doplňována dle vybavení a provozu pracoviště. Zdroje ionizujícího záření používané pro lékařské ozáření musí úspěšně procházet zkouškami dlouhodobé stability. Pracoviště si může zkoušky dlouhodobé stability nechat provádět dodavatelsky.

Přístrojové a další základní technické vybavení nutné k provádění IMRT:

• počítačový tomograf (CT) a magnetická rezonance (MR) s možností převedení obrazů v elektronické formě do plánovacího systému,
• plánovací systém, umožňující trojrozměrnou definici cílových objemů a objemu rizikových orgánu, který je vybavený dostatečnou kapacitou pro archivaci ozařovacích plánů za dobu životnosti tohoto systému,
• plánování radioterapie pomocí koplanárních i nonkoplanárních ozařovacích polí,
• algoritmus pro 3D výpočet distribuce dávky,
• algoritmus pro generování a kalkulaci svazků s modulovanou intenzitou,
• výpočet dávkově-objemových histogramů (DVH),
• verifikační systém typu record and verify,
• simulátor nebo CT simulátor,
• lineární urychlovač vybavený zařízením pro ozařování svazky s modulovanou intenzitou a zobrazova cím systémem pro verifikaci pozice izocentra, event. je doporučenou technologií vybavení pro IGRT,
• přístrojové vybavení pro ověření dávky a dávkové distribuce modulovaných polí,
• fixační pomůcky a indexovaná deska stolu v celém procesu radioterapie (CT event. CT simulátor, simulátor, lineární urychlovač),
• dozimetrické vybavení pro absolutní dozimetrii, které obsahuje etalon a pracovní měřidla pro všechny typy používaných svazků; vybavení pro relativní fantomovou dozimetrii; měřidla pro radiační ochranu v rozsahu dle potřeb pracoviště; měřidla a pomůcky umožňující provádět na daném pracovišti měření dle metodik posouzených SÚJB,
• systém pro dozimetrické ověřování aplikované dávky (např. in-vivo dozimetrie).

3.2 PROCESUÁLNÍ ČÁST STANDARDU

3.2.1 Vstup procesu

Rozhodnutí o aplikaci IMRT a předepsání léčby

Pacienti jsou odesíláni k IMRT po stanovení diagnózy onkologického onemocnění na základě rozhodnutí multidisciplinárního onkologického týmu nebo v souladu s multidisciplinárními léčebnými standardy pro jednotlivé onkologické diagnózy.

Indikaci k IMRT stanovuje a potvrzuje lékař se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie. Léčbu metodou IMRT předepisuje lékař podle IMRT protokolu. Pracoviště má vypracovaný vlastní IMRT protokol, který vychází ze současných znalostí (state of the art) a informací založených na důkazech. IMRT je největším přínosem za situace, kdy se kritická struktura zdravé tkáně nachází v konkavitě cílového objemu. Informace dostupné v současné době podporují použití IMRT u nádorů prostaty a nádorů hlavy a krku. Indikace IMRT u ostatních nádorových lokalit se provádí po pečlivém posouzení klinické situace a geometrie cílového objemu a kritických orgánů.

Pacient je o léčbě a jejich nežádoucích účincích plně informován lékařem - radiačním onkologem a před zahájením léčby podepíše informovaný souhlas.

Léčba je zahájena po stanovení indikace, nejpozději do čtyř týdnů u nádorů s vyšší biologickou aktivitou, nejpozději do 6 týdnů u nádorů s nižší biologickou aktivitou.

3.2.2 Proces

3.2.2.1 Algoritmus procesu IMRT

Pozn.: RO - lékař se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie, RF - klinický radiologický fyzik pro radioterapii, RA - radiologický asistent, RTe - radiologický technik

3.2.2.2 Ozařovací předpis

Ozařovací předpis, s podpisem lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie, obsahuje následující údaje:

• přesná identifikace pacienta: jméno, příjmení, číslo pojištěnce, není-li tímto číslem rodné číslo pacienta a kód zdravotní pojišťovny,
• údaje o onemocnění: diagnóza dle MKN-O, klinické stadium dle TNM klasifikace, histologická diagnóza,
• vyznačení, že se jedná o radikální radioterapii,
• záznam o předcházející a současné onkologické léčbě, zejména informace o předcházejícím ozařování
• určení polohy, fixační pomůcky,
• definování cílových objemů v souladu s ICRU 50 a 62, specifikace dávky, ozařovací technika, druh a energie záření, zdroj záření, způsob modulace intenzity svazku,
• celková dávka, dávka na frakci, celkový počet frakcí, počet frakcí týdně,
• přípustné dávky pro kritické orgány.

Nedílnou součástí ozařovacího předpisu jsou:

• podpis lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie a klinického radiologického fyzika na protokolu z plánovacího systému, který jednoznačně identifikuje jednotlivý ozařovací plán pro schválený kurz ozáření,
• výpis ozařovacích podmínek z plánovacího systému,
• histogram objem-dávka pro cílové objemy a rizikové orgány,
• simulační snímky,
• záznam o aplikaci každého ozařovacího pole a výpis z verifikačního systému,
• verifikační snímky nebo výsledky zobrazovacích metod sloužících k verifikaci polohy pacienta na ozařovači,
• výsledky měření absolutní dávky pole (polí) vhodným detektorem,
• záznamy o dozimetrii in vivo,
• distribuce dávky ověřená filmovou dozimetrií nebo soustavou detektorů,
• záznam u ukončení radioterapie.

Odpovědnost za uvedené součásti ozařovacího předpisu je uvedena v tabulce algoritmu procesu - viz výše.

Součástí ozařovacího předpisu je protokol o radiologické události (pokud v průběhu léčby nastala). Ozařovací předpis umožňuje zpětnou rekonstrukci cílového objemu, dávky v cílovém objemu a v kritických orgánech.

3.2.2.3 Postup při vynuceném přerušení ozařovací série

Při přerušení ozařovací série na dobu jednoho až dvou týdnů je možné kompenzovat chybějící ozáření ozářením dvakrát denně. Jinou možností kompenzace pauzy je zvýšení celkové dávky záření (dávky na jednotlivou frakci a/nebo celkového počtu dávek). Při výpočtu je nutné vycházet z lineárně kvadratického radiobiologického modelu. Cílem uvedených opatření je omezit prodlužování celkové doby radioterapie.

Pokud je zřejmé, že ozařování bude přerušeno na delší dobu, pak je třeba převést pacienty na jiný ozařovač.

3.2.2.4 Postup při změně ozařovacího plánu

V průběhu léčby může lékař se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie z klinických důvodů rozhodnout o změně ozařovacího plánu nebo o ukončení ozařování. V ozařovacím předpise musí být o této skutečnosti učiněn záznam, z něhož bude zřejmé, kdo o změně rozhodl, jaké byly k této změně důvody a kdy bylo ozařování podle původního ozařovacího plánu ukončeno. Při vypracování nového ozařovacího plánu se postupuje podle stejného algoritmu jako v případě plánu původního, tj. podle tabulky v kapitole 3.2.2.1. Činnosti uvedené v tabulce pod body 4 a 5 (lokalizační CT vyšetření, přenos snímků) nemusí být znovu prováděny, pokud lékař se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie nové lokalizační CT vyšetření nepožaduje.

3.2.3 Výstup procesu

Po ukončení radioterapie zajistí oddělení radiační onkologie doléčení akutní radiační reakce a další péči o pacienta včetně komplexní onkologické léčby. Pacient zůstává trvale sledován na oddělení radiační onkologie.

Při dispenzárních kontrolách je sledován průběh nádorového onemocnění, efekt radioterapie a akutní a pozdní komplikace léčby. Hodnotí se lokální kontrola nádoru, přežití bez známek onemocnění, celkové přežití a kvalita života.

Akutní a pozdní nežádoucí účinky radioterapie jsou zaznamenávány podle mezinárodně uznávaných klasifikací (WHO common toxicity criteria, RTOG/EORTC radiation toxicity criteria aj.)

Pracoviště radiační onkologie periodicky provádí zhodnocení svých výsledků a jejich konfrontaci s literárními údaji.

4 STEREOTAKTICKÁ RADIOTERAPIE

Definice pojmu stereotaktická radioterapie

Stereotaktická radioterapie (SRT) je speciální technika lékařského ozáření v oblasti hlavy, jejímž principem je přesná trojrozměrná definice cílového objemu a frakcionované ozáření cílového ložiska dostatečně vysokou dávkou s minimální zátěží okolní zdravé tkáně.

K zaměření cílového objemu jsou využívány stereotaktické principy a trojrozměrné zobrazovací metody, zejména počítačová tomografie (CT), magnetická rezonance (MR), popř. pozitronová emisní tomografie (PET) či digitální substrakční angiografie (DSA). Pacient má během stereotaktického vyšetření a během vlastní terapie zářením hlavu fixovanou ve speciální pevné, snímatelné masce, uchycené ve stereotaktickém rámu, který představuje a definuje koordinační systém. Plánování SRT je založeno na počítačem provedené fúzi CT a MR snímků. Tato fúze zajišťuje jak přesné určení cílového objemu (MR), tak přesné naplánování ozařovací techniky (CT). Ozařovací svazek je vymezen buď válcovým sekundárním kolimátorem o příslušném průměru nebo mikromultileaf kolimátorem. Stereotaktické ozáření je možno rovněž provést v kombinaci s technikou IMRT. Léčba se provádí zpravidla na lineárním urychlovači zářením X o energii 4-6 MeV.

Nejčastější indikace SRT: Gliomy G1-2 a další diferencované nádory centrálního nervového systému, meningeomy, chordomy, adenomy hypofýzy, cílené dozáření reziduálních nádorů CNS po předchozí zevní radioterapii, v indikovaných případech mozkové metastázy a recidivy mozkových nádorů po předchozím ozářením standardní technikou.

Standard neřeší problematiku stereotaktické radiochirurgie, která je popsána v kap. 5, a extrakraniální stereotaktické radioterapie.

4.1 STRUKTURÁLNÍ ČÁST STANDARDU

4.1.1 Obecné indikátory standardu

4.1.1.1 Typ standardu

Standard klinické intervence.

4.1.1.2 Dominantní obor činnosti, kterým se standard zabývá

Radiační onkologie (403).

4.1.1.3 Další obory, kterých se standard týká

Netýká se jiných oborů.

4.1.1.4 Druh péče, která je předmětem standardu

Smíšená.

4.1.1.5 Hlavní autor standardu

MUDr. Běla Malinová

4.1.1.6 Hlavní oponenti standardu

prof. MUDr. Pavel Šlampa, CSc., Ing. Lenka Hobzová, Ing. Lubomír Frencl

4.1.1.7 Skupina, která standard spravuje

Společnost radiační onkologie, biologie a fyziky ČLS JEP

4.1.1.8 Skupina, která standard používá

Lékaři se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie, lékaři ve specializačním vzdělávání v oboru radiační onkologie, kliničtí radiologičtí fyzici, radiologičtí fyzici, kliničtí inženýři, biomedicínští inženýři, radiologičtí asistenti, radiologičtí technici, jiní odborní pracovníci s odbornou způsobilostí.

4.1.1.9 Seznam výkonů

43021 komplexní vyšetření radioterapeutem

43022 cílené vyšetření radioterapeutem

43023 kontrolní vyšetření radioterapeutem

43219 plánování radioterapie urychlovačem s použitím TPS (plánovací konsola)

43613 stereotaktické ozáření hlavy a mozku lineárním urychlovačem

43619 verifikační snímek na ozařovači (ověření 1 pole)

43621 lokalizace cílového objemu nebo simulace ozařovacího plánu

43623 přímá dozimetrie na nemocném (1 měřící místo)

43629 výroba individuálních fixačních pomůcek pro ozařování nebo muláž

43631 plánování radioterapie technikou IMRT

43633 radioterapie pomocí urychlovače částic s použitím techniky IMRT (1 pole)

43 698 plánování stereotaktické radioterapie a radiochirurgie

43 699 stereotaktická radioterapie

4.1.1.10 Diagnózy dle MKN-O, kterých se standard pro radiační onkologii týká Zhoubné novotvary oka, mozku a jiných částí CNS C69-72 Zhoubné novotvary nepřesných, sekundárních a neurčených lokalizací C76-80 Novotvary nejistého nebo neznámého chování D42-44

4.1.2 Personální a kvalifikační předpoklady

Kvalifikace instituce

Pracoviště provádějící radikální radioterapii.

Kromě podmínek standardu pro radikální radioterapii pracoviště radiační onkologie provádějící stereotaktickou radioterapii vzájemně spolupracuje s neurochirurgickým pracovištěm a má dostupné vyšetření magnetickou rezonancí.

4.1.2.1 Doporučené personální a kvalifikační předpoklady pro provádění předmětné činnosti

Požadavky na odborný personál

Personál pracoviště, které provádí radikální ozařování, zahrnuje následující zdravotnické a jiné odborné pracovníky: lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie, lékaře ve specializačním vzdělávání v oboru radiační onkologie, klinické radiologické fyziky, radiologické asistenty, biomedicínské (klinické) inženýry, radiologické techniky, biomedicínské techniky a další personal.

Doporučené minimální počty pracovníků

Lékaři se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie: minimálně jeden lékař na 200 nových pacientů za rok. Pokud na pracovišti probíhá pregraduální nebo postgraduální výuka, potom minimálně jeden lékař se specializovanou způsobilostí je doporučen na 125 nových pacientů za rok. Doporučený minimální počet lékařů se specializovanou způsobilostí je doporučeni tři na pracoviště.

Na pracovišti radiační onkologie musí být po celou dobu klinického provozu trvale přítomen alespoň jeden klinický radiologický fyzik.

Na pracovišti musí být dále k dispozici dostatečný počet odborně způsobilých nelékařských zdravotnických pracovníků pro zajištění dozimetrických, fyzikálních a fyzikálně-technických činností. Doporučený minimální počet pracovníků závisí na radiologickém vybavení pracoviště (počtu přístrojů), počtu pacientů a složitosti prováděných výkonů. Při stanovení minimálního potřebného počtu pracovníků vychází pracoviště z doporučení České společnosti fyziků v medicíně, o.s., [10] a z doporučení EFOMP [11]. Počtem pracovníků se v uvedených dokumentech rozumí počet ekvivalentních plných pracovních úvazků (WTE = whole time equivalent) a nejsou v něm zahrnuti pracovníci zabývající se na výukových pracovištích výukou.

Radiologičtí asistenti - doporučený minimální počet:

Lineární urychlovač - 3 na 1 směnu na 1 přístroj v úvazku 1,00 každý

Simulátor - 2 v úvazku 1,00

Plánovací systém - 2 v úvazku 1,00

Další personál: lékaři ve specializačním vzdělávání v oboru radiační onkologie, radiologičtí fyzici, radiologičtí fyzici ve specializačním vzdělávání v oboru radiologická fyzika, všeobecné sestry, sociální pracovníci, kliničtí psychologové, zdravotničtí a jiní odborní pracovníci, způsobilí k výkonu zdravotnického povolání.

Počet těchto pracovníků podle vybavení a rozsahu činnosti pracoviště.

4.1.3 Technické požadavky na pracoviště provádějící stereotaktickou radioterapii

Všechny používané zdravotnické prostředky musí splňovat požadavky zákona č. 123/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 18/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů a požadavky jejich prováděcích předpisů. Každé pracoviště využívající zdroje ionizujícího záření k lékařskému ozáření musí mít vypracovaný a SÚJB schválený Program zabezpečování jakosti a SÚJB posouzené metodiky zkoušek provozní stálosti, které jsou vypracované na základě příslušných platných doporučení SÚJB. Součástí metodik zkoušek provozní stálosti musí být způsob stanovení absorbované dávky. Tato dokumentace je periodicky revidována, upravována a doplňována dle vybavení a provozu pracoviště. Zdroje ionizujícího záření používané pro lékařské ozáření musí úspěšně procházet zkouškami dlouhodobé stability. Pracoviště si může zkoušky dlouhodobé stability nechat provádět dodavatelsky.

Přístrojové a další základní technické vybavení nutné k provádění stereotaktické radioterapie:

• Počítačový tomograf (CT) s možností převedení obrazů v elektronické podobě do plánovacího systému,
• dostupnost vyšetření magnetickou rezonancí, kompatibilita MR s plánovacím systémem a možnost přenosu snímků MR v elektronické podobě do tohoto plánovacího sytému,
• speciální 3D plánovací software, kompatibilní s užitým hardware, umožňující fúzi CT a MR obrazu a na jejím základě plánování SRT,
• lineární urychlovač se svazkem brzdného záření o energii 4-6 MeV primárně určený pro stereotaktické ozařování, event. vybavený přídatným zařízením pro stereotaktickou radioterapii (systém válcových kolimátorů nebo mikromultileaf kolimátor) a fixací pacienta ke stolu, případně i speciálním přídatným držákem ke stolu,
• stereotaktické instrumentarium zahrnující speciální fixační masky, lokalizační indikátor se značkami pro vyšetření na CT, indikátor pro přesné nastavení pacienta do izocentra při ozařování na lineárním urychlovači.

Doporučené dozimetrické vybavení:

• Absolutní dozimetrie: referenční dozimetr s ionizačními komorami pro fotonové záření, pracovní dozimetr s ionizačními komorami a kontrolním zdrojem, vodní fantom.
• Relativní dozimetrie: automatický vodní fantom, soubor detektorů, denzitometr, kontrolní dozimetry pro jednotlivé ozařovače, filmy.

Zajištění jakosti: zařízení na stanovování geometrických a optických vlastností svazků, zařízení pro měření mechanických parametrů ozařovače, dozimetry pro denní kontroly. Další požadavky ve smyslu standardu pro radikální radioterapii.

4.2 PROCESUÁLNÍ ČÁST STANDARDU

4.2.1 Vstup procesu

Rozhodnutí o stereotaktické radioterapii a předepsání léčby

Pacienti jsou odesíláni k stereotaktické radioterapii po stanovení diagnózy onkologického onemocnění na základě rozhodnutí multidisciplinárního onkologického týmu nebo v souladu s multidisciplinárními léčebnými standardy pro jednotlivé onkologické diagnózy.

Indikaci k stereotaktické radioterapii stanovuje a potvrzuje lékař se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie.

Pacient je o léčbě a jejich nežádoucích účincích plně informován lékařem - radiačním onkologem a před zahájením léčby podepíše informovaný souhlas.

4.2.2 Proces

4.2.2.1 Algoritmus procesu stereotaktické radioterapie

Pozn.: RO - lékař se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie, RF - klinický radiologický fyzik pro radioterapii, RA - radiologický asistent, RTe - radiologický technik

4.2.2.2 Ozařovací předpis

Ozařovací předpis, s podpisem lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie, má obsahovat následující údaje:

• přesná identifikace pacienta: jméno, příjmení, číslo pojištěnce, není-li tímto číslem rodné číslo pacienta a kód zdravotní pojišťovny,
• údaje o onemocnění: diagnóza dle MKN-O, klinické stadium dle TNM klasifikace, histologická diagnóza,
• vyznačení, že se jedná o radikální radioterapii,
• záznam o předcházející a současné onkologické léčbě, zejména informace o předcházejícím ozařování,
• určení polohy, fixační pomůcky,
• definování cílových objemů, OAR, specifikace dávky, ozařovací technika, počet izocenter, druh a energie záření,
• celková dávka, dávka na frakci, celkový počet frakcí, počet frakcí za týden, přípustné dávky pro kritické orgány.

Předpis dávky v cílovém objemu u SRT se neřídí doporučeními ICRU č. 50 a 62. Dávka je stanovena na referenční izodóze, která pokrývá 95-100 % cílového objemu. Výše jednotlivé i celkové dávky je určena lékařem se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie v závislosti na stupni nehomogenity v cílovém objemu (k ozáření cílového objemu větší velikosti a nepravidelného tvaru při rotační technice stereotaktické radioterapie je třeba použít více izocenter a tím se zvyšuje nehomogenita distribuce dávky v objemu) a zejména v závislosti na výši dávky na rizikové orgány.

Nedílnou součástí ozařovacího předpisu jsou:

• podpis lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie a klinického radiologického fyzika na protokolu z plánovacího systému, který jednoznačně identifikuje jednotlivý ozařovací plán pro schválený kurz ozáření,
• výpis ozařovacích podmínek z plánovacího systému,
• histogram objem-dávka pro cílové objemy a rizikové orgány,
• lokalizační šablony pro zaměřovací indikátor,
• simulační snímky,
• záznam o aplikaci každého ozařovacího pole a výpis z verifikačního systému,
• záznam u ukončení radioterapie.

Odpovědnost za uvedené součásti ozařovacího předpisu jsou uvedeny v tabulce algoritmu procesu - viz výše.

Součástí ozařovacího předpisu je protokol o radiologické události (pokud v průběhu léčby nastala). Ozařovací předpis umožňuje zpětnou rekonstrukci cílového objemu, dávky v cílovém objemu a v kritických orgánech.

4.2.2.3 Postup při vynuceném přerušení ozařovací série

Při přerušení ozařovací série je postup další léčby individuální a je podmíněn především charakterem onemocnění a frakcionačním schématem SRT.

4.2.3 Výstup procesu

Po ukončení radioterapie zajistí oddělení radiační onkologie doléčení akutní radiační reakce a další péči o pacienta včetně komplexní onkologické léčby. Pacient zůstává trvale sledován na oddělení radiační onkologie.

Při dispenzárních kontrolách je sledován průběh nádorového onemocnění, efekt radioterapie, akutní a pozdní komplikace léčby. Hodnotí se lokální kontrola nádoru, přežití bez známek onemocnění, celkové přežití a kvalita života.

Akutní a pozdní nežádoucí účinky radioterapie jsou zaznamenávány podle mezinárodně uznávaných klasifikací (WHO common toxicity criteria, RTOG/EORTC radiation toxicity criteria aj.)

Pracoviště radiační onkologie periodicky provádí zhodnocení svých výsledků a jejich konfrontaci s literárními údaji.

5 STEREOTAKTICKÁ RADIOCHIRURGIE

Definice pojmu stereotaktická radiochirurgie

Stereotaktická radiochirurgie (SRS, SR) je speciální technika lékařského ozáření, jejímž principem je přesná trojrozměrná definice cílového objemu a jednorázové ozáření cílového ložiska dostatečně vysokou dávkou s prudkým poklesem dávky do okolí ložiska.

K zaměření cílového objemu jsou využívány stereotaktické principy trojrozměrných zobrazovacích metod, zejména magnetická rezonance (MR), počítačová tomografie (CT), popř. pozitronová emisní tomografie (PET) či dvourozměrná digitální subtrakční angiografie (DSA). Pacient je během stereotaktického vyšetření i během vlastní terapie zářením fixován ve speciálním stereotaktickém rámu. V případě radiochirurgie intrakraniálního cíle je stereotaktický rám invazivně uchycen ke kalvě pacienta a definuje koordinační systém. Plánování stereotaktické radiochirurgie je prováděno na výpočetním systému s pomocí MR snímků, případně CT nebo fúzovaných snímků CT a MR, resp. MR a PET. U cévních malformací přistupuje ještě angiografické vyšetření pomocí DSA.

Ozařování je prováděno buď na Leksellově gama noži nebo pomocí lineárního urychlovače (X-nůž), event. jinými systémy primárně určenými pro tento způsob léčby. V principu je možné indikace pro radiochirurgickou léčbu rozdělit do čtyř základních skupin:

a) arteriovenózní malformace,

b) benigní nádory (v zásadě všechny typy benigních nádorů s objemovým limitem - průměr nádoru do 3 cm, vzhledem k epidemiologickému výskytu se nejčastěji léčí meningeomy, adenomy hypofýzy a vestibulární schwannomy),

c) maligní nádory (dominantní indikací jsou mozkové metastázy, následují uveální melanomy a adjuvantní léčbou je radiochirurgie v selektivních případech u gliomů), d) funkční (nejvýznamnější je uplatnění radiochirurgie v léčbě bolesti).

Celkem je možné radiochirurgickou metodou léčit asi 40 diagnóz.

Standard neřeší problematiku stereotaktické radioterapie, která je popsána v kap. 4.

5.1 STRUKTURÁLNÍ ČÁST STANDARDU

5.1.1 Obecné indikátory standardu

5.1.1.1 Typ standardu

Standard klinické intervence.

5.1.1.2 Dominantní obor činnosti, kterým se standard zabývá

Radiační onkologie (403).

5.1.1.3 Další obory, kterých se standard týká

Neurochirurgie (506).

5.1.1.4 Druh péče, která je předmětem standardu

Smíšená.

5.1.1.5 Hlavní autor standardu

doc. MUDr. Roman Liščák, CSc., doc. Ing. Josef Novotný, CSc.

5.1.1.6 Hlavní oponenti standardu

prof. MUDr. Pavel Šlampa, CSc.

5.1.1.7 Skupina, která standard spravuje

Společnost radiační onkologie, biologie a fyziky ČLS JEP

Neurochirurgická společnost ČLS JEP

5.1.1.8 Skupina, která standard používá

Lékaři se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie, lékaři ve specializačním vzdělávání v oboru radiační onkologie, neurochirurgové, kliničtí radiologičtí fyzici, radiologičtí fyzici, kliničtí inženýři se specializovanou způsobilostí, biomedicínští inženýři, radiologičtí asistenti, radiologičtí technici, jiní odborní pracovníci s odbornou způsobilostí.

5.1.1.9 Seznam výkonů

56021 komplexní vyšetření neurochirurgem

56022 cílené vyšetření neurochirurgem

56023 kontrolní vyšetření neurochirurgem

56165 stereotaxe

43021 komplexní vyšetření radioterapeutem

43022 cílené vyšetření radioterapeutem

43023 kontrolní vyšetření radioterapeutem

43613 stereotaktické ozáření hlavy a mozku lineárním urychlovačem 43621 lokalizace cílového objemu nebo simulace ozařovacího plánu 43623 přímá dozimetrie na nemocném (1 měřící místo)

43629 výroba individuálních fixačních pomůcek pro ozařování nebo muláž 43 698 plánování stereotaktické radioterapie a radiochirurgie

5.1.1.10 Diagnózy dle MKN-O, kterých se standard pro radiační onkologii a neurochirurgii týká

Arteriovenózní malformace Q 28

Zhoubné novotvary oka, mozku a jiných částí CNS C69-72

Zhoubné novotvary nepřesných, sekundárních a neurčených lokalizací C76-80

Novotvary nejistého nebo neznámého chování D42-44

Nezhoubné novotvary mozkomíšních plen a mozku D32-33

Nezhoubný novotvar hypofýzy D35 Poruchy trojklaného nervu G50

Poruchy jiných mozkových nervů G52-53

Nemoci nervových kořenů a pletení G54

Jiné syndromy bolesti hlavy G44

Epilepsie G40

Extrapyramidové a pohybové poruchy G20-26

Sclerosis multiplex G35

Glaukom H40

Jiné onemocnění sítnice H35 Poruchy nálady F32-33 Tiky F95

Obsedantně - nutkavá porucha F42

5.1.2 Personální a kvalifikační předpoklady

Kvalifikace instituce

Radiochirurgie je stereotaktický radiačně onkologický a neurochirurgický výkon, který je prováděn na pracovištích provádějících radikální radioterapii a na specializovaných pracovištích s přístrojovým vybavením určeným pro tento druh léčby. Pracoviště provádějící radiochirurgické výkony splňují podmínky těsné návaznosti na neurochirurgii. Plánování a výkon se provádí za přítomnosti a těsné spolupráce radioterapeuta a neurochiruga.

Doporučené personální a kvalifikační předpoklady pro provádění předmětné činnosti

Požadavky na odborný personál

Personál pracoviště, které provádí stereotaktickou radiochirurgii, zahrnuje následující zdravotnické a jiné odborné pracovníky: lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie, lékaře ve specializačním vzdělávání v oboru radiační onkologie, neurochirurgy, klinické radiologické fyziky radiologické asistenty a další personál.

Doporučené minimální počty pracovníků

Lékaři se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie: jeden lékař na každých započatých 300 pacientů ročně, kteří jsou léčeni radiochirurgicky.

Lékaři se specializovanou způsobilostí v oboru neurochirurgie: jeden lékař na každých započatých 300 pacientů ročně, kteří jsou léčeni radiochirurgicky.

Pokud na pracovišti probíhá pregraduální nebo postgraduální výuka, potom je doporučen minimálně jeden lékař se specializovanou způsobilostí na 200 nových pacientů za rok. Doporučený minimální počet lékařů se specializovanou způsobilostí v oboru neurochirurgie je 1 a radioterapie je 1 na pracoviště.

Na pracovišti musí být po celou dobu klinického provozu trvale přítomen alespoň jeden klinický radiologický fyzik.

Na pracovišti musí být dále k dispozici dostatečný počet odborně způsobilých nelékařských zdravotnických pracovníků pro zajištění dozimetrických, fyzikálních a fyzikálně-technických činností. Doporučený minimální počet pracovníků závisí na radiologickém vybavení pracoviště (počtu přístrojů), počtu pacientů a složitosti prováděných výkonů. Při stanovení minimálního potřebného počtu pracovníků vychází pracoviště z doporučení České společnosti fyziků v medicíně, o.s., [10] a z doporučení EFOMP [11]. Počtem pracovníků se v uvedených dokumentech rozumí počet ekvivalentních plných pracovních úvazků (WTE = whole time equivalent) a nejsou v něm zahrnuti pracovníci zabývající se na výukových pracovištích výukou.

Pokud je stereotaktická radiochirurgie prováděná Leksellovým gama nožem, pak doporučený minimální počet klinických radiologických fyziků je následující:

Leksellův gama nůž - 1,00 úvazku

Plánovací systém - 0,30 úvazku

Radiologičtí asistenti:

Lineární urychlovač - 3 na 1 směnu na 1 přístroj v úvazku 1,00 každý

Leksellův gama nůž - 2 v úvazku 1,00 každý

Plánovací systém - 1 v úvazku 1,00 (lineární urychlovač)

Další personál: lékaři ve specializačním vzdělávání v oboru radiační onkologie, lékaři ve specializačním vzdělávání v oboru neurochirurgie, radiologičtí fyzici ve specializačním vzdělávání v oboru radiologická fyzika, radiologičtí fyzici, všeobecné sestry, sociální pracovníci, kliničtí psychologové, zdravotničtí a jiní odborní pracovníci, způsobilí k výkonu zdravotnického povolání.

Počet těchto pracovníků podle vybavení a rozsahu činnosti pracoviště.

5.1.3 Technické požadavky na pracoviště provádějící streotaktickou radiochirurgii

Všechny používané zdravotnické prostředky musí splňovat požadavky zákona č. 123/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 18/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů a požadavky jejich prováděcích předpisů. Každé pracoviště využívající zdroje ionizujícího záření k lékařskému ozáření musí mít vypracovaný a SÚJB schválený Program zabezpečování jakosti a SÚJB posouzené metodiky zkoušek provozní stálosti, které jsou vypracované na základě příslušných platných doporučení SÚJB. Součástí metodik zkoušek provozní stálosti musí být způsob stanovení absorbované dávky. Tato dokumentace je periodicky revidována, upravována a doplňována dle vybavení a provozu pracoviště. Zdroje ionizujícího záření používané pro lékařské ozáření musí úspěšně procházet zkouškami dlouhodobé stability. Pracoviště si může zkoušky dlouhodobé stability nechat provádět dodavatelsky.

Přístrojové a další základní technické vybavení nutné k provádění radiochirurgii:

CT s možností převedení obrazů v elektronické podobě do plánovacího systému.

Dostupnost vyšetření MR, kompatibilita MR s plánovacím systémem a možnost přenosu snímků MR v elektronické podobě do tohoto plánovacího sytému.

Dostupnost PET, PET+CT scanneru s možností přenosu snímků v elektronické formě do plánovacího systému, dostupnost DSA v případě radiochirurgie cévních lezí.

Speciální 3D plánovací software, kompatibilní s užitým hardware, umožňující fúzi CT, MR, resp. PET obrazů a na jejím základě plánování stereotaktické radiochirurgie.

Leksellův gama nůž se základním příslušenstvím, verifikačním systémem.

Lineární urychlovač se svazkem brzdného záření o energii 4-6 MeV primárně určený pro radiochirurgické výkony, event. vybavený přídatným zařízením pro stereotaktickou radioterapii (systém válcových kolimátorů nebo mikromultileaf kolimátor) a fixací pacienta ke stolu, případně i speciálním přídatným držákem ke stolu.

Stereotaktické instrumentarium zahrnující speciální stereotaktický rám, speciální fixační masky, lokalizační indikátor se značkami pro vyšetření na CT, MR, PET, indikátor pro přesné nastavení pacienta do izocentra při ozařování na lineárním urychlovači.

Dozimetrické vybavení:

Závisí na způsobu realizace stereotaktické radiochirurgie. Zařízení pro lineární urychlovač plně postačuje i pro Leksellův gama nůž, a proto je zde uvedeno v plné šíři:

Absolutní dozimetrie: referenční dozimetr s ionizačními komorami pro fotonové záření, pracovní dozimetr s ionizačními komorami a kontrolním zdrojem, vodní fantom, speciální plastický fantom pro gama nůž.

Relativní dozimetrie: automatický vodní fantom, soubor detektorů, denzitometr, kontrolní dozimetry pro jednotlivé ozařovače, filmy, specielní držáky filmů pro gamanůž.

Zajištění jakosti: zařízení na stanovování geometrických a optických vlastností svazků, zařízení pro měření mechanických parametrů ozařovače, dozimetry pro denní kontroly.

Další požadavky ve smyslu standardu pro radikální radioterapii.

5.2 PROCESUÁLNÍ ČÁST STANDARDU

5.2.1 Vstup procesu

Rozhodnutí o stereotaktické radiochirurgii

Pacienti jsou odesíláni ke stereotaktické radiochirurgii po stanovení diagnózy v souladu s multidisciplinárními léčebnými standardy pro jednotlivé diagnózy.

Indikaci ke stereotaktické radiochirurgii na základě projednání v multidisciplinárním týmu stanovují lékaři: lékař se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie a neurochirurg, kteří jsou obeznámeni s principy stereotaktické radiochirurgie.

Pacient je o léčbě a jejich nežádoucích účincích plně informován lékařem a před zahájením léčby podepíše informovaný souhlas.

5.2.2 Proces

Algoritmus procesu stereotaktické radiochirurgie

NCh - neurochirurg, RO - lékař se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie, RF - klinický radiologický fyzik pro radioterapii, RA - radiologický asistent, ZS - všeobecná sestra

Ozařovací předpis

Ozařovací předpis s podpisem neurochirurga, lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie a klinického radiologického fyzika obsahuje následující údaje:

• přesná identifikace pacienta: jméno, příjmení, číslo pojištěnce, není-li tímto číslem rodné číslo pacienta a kód zdravotní pojišťovny,
• údaje o onemocnění: diagnóza dle MKN-O, klinické stadium dle TNM klasifikace, histologická diagnóza,
• definování plánovacích cílových objemů, OAR, specifikace dávky, ozařovací technika, počet izocenter, druh a energie záření,
• celková dávka, dávka na frakci.

Předpis dávky v cílovém objemu u SR se neřídí doporučeními ICRU č. 50 a 62. Dávka je stanovena na referenční izodóze, která pokrývá nejčastěji 50 % cílového objemu u Leksellova gama nože a 60-95 % cílového objemu u lineárního urychlovače. Výše jednotlivé i celkové dávky je určena lékařem se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie v závislosti na patologii léze, velikosti cílového objemu, distribuce dávky v objemu a v závislosti na výši dávky na kritické struktury.

Nedílnou součástí ozařovacího předpisu jsou:

• podpis lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie a klinického radiologického fyzika na protokolu z plánovacího systému, který jednoznačně identifikuje jednotlivý ozařovací plán pro schválený kurz ozáření,
• výpis ozařovacích podmínek z plánovacího systému,
• histogram objem-dávka pro cílové objemy a rizikové orgány,
• záznam u ukončení radiochirurgie.

Odpovědnost za uvedené součásti ozařovacího přepisu jsou uvedeny v tabulce algoritmu procesu - viz výše.

Součástí ozařovacího předpisu je protokol o radiologické události (pokud v průběhu léčby nastala).

Ozařovací předpis umožňuje zpětnou rekonstrukci cílového objemu, dávky v cílovém objemu a dávky v kritických orgánech.

5.2.3 Výstup procesu

Po ukončení léčby pacient zůstává v dispenzární péči oddělení, které mu léčbu poskytlo. Tato dispenzární péče zahrnuje sledování efektu radiochirurgie, akutní a pozdní komplikace léčby, celkové přežití a kvalitu života. Dispenzární péče nezahrnuje sledování a léčbu chorobných procesů, které nebyly cílem radiochirurgické léčby. Akutní a pozdní nežádoucí účinky léčby jsou zaznamenávány podle mezinárodně uznávaných klasifikací (WHO common toxicity criteria, RTOG/EORTC radiation toxicity criteria, atd). Pracoviště provádí zhodnocení svých výsledků a jejich konfrontaci s literárními údaji.

6 PALIATIVNÍ RADIOTERAPIE

Definice pojmu paliativní radioterapie

Paliativní radioterapie je jednou z nosných léčebných modalit paliativní léčby v onkologii. Paliativní radioterapie svým zaměřením naplňuje obecnou definici paliativní léčby dle WHO: „Paliativní medicína je celková léčba a péče o nemocné, jejichž nemoc nereaguje na kurativní léčbu. Nejdůležitější je léčba bolesti a dalších symptomů, stejně jako řešení psychických, sociálních a duchovních problémů nemocných. Cílem paliativní medicíny je dosažení co nejlepší kvality života nemocných a jejich rodin.“

Paliativní radioterapie, jako nedílná součást oboru radiační onkologie, je jednou ze základních metod komplexní onkologické léčby a její indikace je výsledkem rozhodnutí multidisciplinárního týmu. Paliativní radioterapie je indikována v těch klinických případech, kdy není možno onemocnění kurativně ovlivnit. Jejími primárními cíli jsou odstranění symptomů choroby nebo jejich podstatné zmírnění, tedy zlepšení kvality života. Regrese nádoru a prodloužení doby přežití jsou cíle sekundární. K dosažení těchto léčebných cílů využívá paliativní radioterapie ionizující záření, aplikované v předepsané dávce do přesně stanoveného objemu ve stanoveném frakcionačním schématu. Paliativní radioterapie může být indikována jako léčba samostatná nebo v kombinaci s jinou onkologickou modalitou.

Na základě prognostických a prediktivních faktorů je nutno stanovit, zda se v každém individuálním případě jedná o paliativní radioterapii při delší očekávané délce života (více než rok) nebo o paliativní radioterapii při krátké očekávané délce života (měsíce).

Cílem dlouhodobé paliace je kromě kontroly symptomů i dosažení stabilizace nádorového procesu či jeho parciální regrese, event. prodloužení života nemocného. U této léčby jsou postupy prakticky totožné jako u radioterapie radikální. Indikované a aplikované dávky ionizujícího záření jsou vyšší než u paliativní radioterapie s krátkodobým záměrem. Vzhledem ke skutečnosti, že dávky aplikované do cílových objemů často překračují toleranční dávky okolních zdravých orgánů a vzhledem k riziku rozvoje pozdních nežádoucích účinků radioterapie, se tato léčba řídí postupy zpracovanými ve standardu pro radikální radioterapii (přístrojové a technické vybavení pracoviště, personální předpoklady, dodržení doporučeného procesuálního schématu).

Při paliativní radioterapii s krátkodobým záměrem je mírněn určitý symptom nádorové choroby s výhledem, že pacient již nemá před sebou dlouhé období života. Volí se metody, které co nejméně pacienta zatíží a které budou mít co nejmenší akutní vedlejší účinky. Pokud se akutní nežádoucí účinky vyskytnou, mají být jen mírné intenzity a odeznít velmi rychle po ukončení radioterapie.

Standard paliativní radioterapie zpracovává paliativní radioterapii při krátké očekávané délce života.

6.1 STRUKTURÁLNÍ ČÁST STANDARDU

6.1.1 Obecné indikátory standardu

6.1.1.1 Typ standardu

Standard klinické intervence.

6.1.1.2 Dominantní obor činnosti, kterým se standard zabývá

Radiační onkologie (403).

6.1.1.3 Další obory, kterých se standard týká

Netýká se jiných oborů.

6.1.1.4 Druh péče, která je předmětem standardu

Smíšená.

6.1.1.5 Hlavní autor standardu

MUDr. Magda Macháňová

6.1.1.6 Hlavní oponenti standardu

Ing. Lenka Hobzová, CSc., Ing. Ivana Horáková, Csc., Ing. Lubomír Frencl, Ing. Karel Prokeš, CSc., MUDr. Jan Stejskal, Ph.D., prof. MUDr. Pavel Šlampa, CSc.

6.1.1.7 Skupina, která standard spravuje

Společnost radiační onkologie, biologie a fyziky ČLS JEP

6.1.1.8 Skupina, která standard používá

Lékaři se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie, lékaři ve specializačním vzdělávání v oboru radiační onkologie, kliničtí radiologičtí fyzici, radiologičtí fyzici, kliničtí inženýři se specializovanou způsobilostí, biomedicínští inženýři, radiologičtí asistenti, radiologičtí technici, zdravotničtí a jiní odborní pracovníci s odbornou způsobilostí.

6.1.1.9 Seznam výkonů

43021 Komplexní vyšetření radioterapeutem

43022 Cílené vyšetření radioterapeutem

43023 Kontrolní vyšetření radioterapeutem

43111 Rtg terapie 10-300 kV (1 pole)

43113 Plánování rtg terapie nebo Cs 137

43213 Radioterapie Co 60 s použitím fixačních pomůcek, bloků, kompenzátorů apod. (1 pole)

43215 Radioterapie Co 60 (1 pole)

43217 Plánování radioterapie Co 60 nebo urychlovačem

43219 Plánování radioterapie Co 60 nebo urychlovačem s použitím TPS (plánovací konsola)

43311 Radioterapie lineárním urychlovačem (1 pole)

43315 Radioterapie lineárním urychlovačem s použitím fixačních pomůcek, bloků, kompenzátorů apod. (1 pole)

43611 Radioterapie Cs 137 (1 pole)

43617 Celotělové ozáření elektrony

43619 Verifikační snímek na ozařovači (ověření 1 pole)

43621 Lokalizace cílového objemu nebo simulace ozařovacího plánu 43627 Výroba individuálních bloků

43629 Výroba individuálních fixačních pomůcek pro ozařování nebo muláž

43623 Přímá dozimetrie na nemocném (1 měřící místo)

6.1.1.10 Diagnózy dle MKN-O, kterých se standard pro radiační onkologii týká

Zhoubné novotvary rtu, dutiny ústní a hltanu: C00-14

Zhoubné novotvary trávicího ústrojí: C15,16, 19-26

Zhoubné novotvary dýchací soustavy a nitrohrudních orgánů: C30-39

Zhoubné novotvary kosti a kloubní chrupavky: C40,41

Melanom a jiné zhoubné novotvary kůže: C43,44

Zhoubné novotvary mesoteliální a měkké tkáně: C45-49

Zhoubný novotvar prsu: C50

Zhoubné novotvary ženských pohlavních orgánů: C51-57

Zhoubné novotvary mužských pohlavních orgánů:C60-63

Zhoubné novotvary močového ústrojí: C64-68

Zhoubné novotvary oka, mozku a jiných částí CNS: C69-72

Zhoubné novotvary štítné žlázy a jiných žláz s vnitřní sekrecí: C73,75

Zhoubné novotvary nepřesných, sekundárních a neurčených lokalizací: C76-80

Zhoubné novotvary mízní, krvetvorné a příbuzné tkáně: C81-C91, C96

Novotvary nejistého nebo neznámého chování: D42-44

6.1.2 Personální a kvalifikační předpoklady

6.1.2.1 Kvalifikace instituce

Pracoviště provádějící radikální radioterapii a pracoviště provádějící paliativní radioterapii.

Oddělení radiační onkologie provádějící paliativní radioterapii splňuje následující kritéria: pracoviště má k dispozici standardní lůžkové oddělení,

• příprava cytostatik v souladu se zákonem č. 378/2007 Sb. a vyhláškou MZ č. 84/2008 Sb.,
• nepřetržitá dostupnost následujících služeb: hematologie a transfúzní stanice, biochemie, konvenční rentgenová diagnostika,
• dostupnost služeb v pracovní den: CT pro plánování radioterapie, mikrobiologie, dostupnost konziliárních služeb: nepřetržitě chirurgie, interna,
• stanovený postup předávání pacientů indikovaných k radikální radioterapii na radiační onkologii vyššího typu s příslušným přístrojově technickým a personálním vybavením,
• návaznost na lůžka následné péče, případně hospice, pro pacienty indikované dále k léčbě symptomatické.

6.1.2.2 Doporučené personální a kvalifikační předpoklady pro provádění předmětné činnosti

Požadavky na odborný personál

Personál pracoviště, které provádí paliativní ozařování zahrnuje následující odborné pracovníky: lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie, lékaře ve specializačním vzdělávání v oboru radiační onkologie, klinické radiologické fyziky, radiologické fyziky, radiologické asistenty, radiologické techniky, biomedicínské inženýry, biomedicínské techniky jiné odborné pracovníky s odbornou způsobilostí a další personál.

Minimální počty pracovníků

Lékaři se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie: minimálně jeden lékař na 200 nových pacientů za rok. Pokud na pracovišti probíhá pregraduální nebo postgraduální výuka, potom minimálně jeden lékař se specializovanou způsobilostí je doporučen na 125 nových pacientů za rok. Doporučený minimální počet lékařů se specializovanou způsobilostí je tři na pracoviště.

Na pracovišti radiační onkologie musí být po celou dobu klinického provozu trvale přítomen alespoň jeden klinický radiologický fyzik.

Na pracovišti musí být dále k dispozici dostatečný počet odborně způsobilých nelékařských zdravotnických pracovníků pro zajištění dozimetrických, fyzikálních a fyzikálně-technických činností. Doporučený minimální počet pracovníků závisí na radiologickém vybavení pracoviště (počtu přístrojů), počtu pacientů a složitosti prováděných výkonů. Při stanovení minimálního potřebného počtu pracovníků vychází pracoviště z doporučení České společnosti fyziků v medicíně, o.s., [10] a z doporučení EFOMP [11]. Počtem pracovníků se v uvedených dokumentech rozumí počet ekvivalentních plných pracovních úvazků (WTE = whole time equivalent) a nejsou v něm zahrnuti pracovníci zabývající se na výukových pracovištích výukou.

Radiologičtí asistenti - doporučený minimální počet:

Lineární urychlovač - 3 na 1 směnu na 1 přístroj v úvazku 1,00 každý

Kobaltový ozařovač - 2 na 1 směnu na 1 přístroj v úvazku 1,00 každý

Cesiový ozařovač - 1 na 1 směnu na 1 přístroj v úvazku 1,00 každý

Rtg ozařovač - 1 na 1 směnu na 1 přístroj v úvazku 1,00 každý

Simulátor - 2 v úvazku 1,00

Plánovací systém - 2 v úvazku 1,00

Další personál: lékaři ve specializačním vzdělávání v oboru radiační onkologie, radiologičtí fyzici, radiologičtí fyzici ve specializačním vzdělávání v oboru radiologická fyzika, všeobecné sestry, sociální pracovníci, kliničtí psychologové, zdravotničtí a jiní odborní pracovníci, způsobilí k výkonu zdravotnického povolání.

Počet těchto pracovníků závisí na vybavení a rozsahu činnosti pracoviště.

6.1.3 Technické požadavky na pracoviště provádějící paliativní radioterapii

Všechny používané zdravotnické prostředky musí splňovat požadavky zákona č. 123/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 18/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů a požadavky jejich prováděcích předpisů. Každé pracoviště využívající zdroje ionizujícího záření k lékařskému ozáření musí mít vypracovaný a SÚJB schválený Program zabezpečování jakosti a SÚJB posouzené metodiky zkoušek provozní stálosti, které jsou vypracované na základě příslušných platných doporučení SÚJB. Součástí metodik zkoušek provozní stálosti musí být způsob stanovení absorbované dávky. Tato dokumentace je periodicky revidována, upravována a doplňována dle vybavení a provozu pracoviště. Zdroje ionizujícího záření používané pro lékařské ozáření musí úspěšně procházet zkouškami dlouhodobé stability. Pracoviště si může zkoušky dlouhodobé stability nechat provádět dodavatelsky.

Přístrojové a další základní technické vybavení nutné k provádění paliativní radioterapie:

• ozařovače uvedené v bodě 2.1.3 Technické požadavky na pracoviště provádějící radikální radioterapii, nebo
• césiový ozařovač, který dle závěrů zkoušek dlouhodobé stability splňuje minimálně požadavky na zařazení do kategorie B dle doporučení SÚJB „Zavedení systému jakosti při využívání zdrojů ionizujícího záření v radioterapii - radionuklidové ozařovače“ (2003),
• rtg ozařovač, splňující požadavky uvedené v příslušném doporučení SÚJB „Zavedení systému jakosti při využívání zdrojů ionizujícího záření v radioterapii - rentgenové ozařovače“ (2000) + doplnění (2003),
• simulátor nebo zařízení pro lokalizaci,
• 2D nebo vyšší plánovací systém,
• dozimetrické vybavení pro absolutní dozimetrii, které obsahuje etalon a pracovní měřidla pro všechny typy používaných svazků; vybavení pro relativní fantomovou dozimetrii; měřidla pro radiační ochranu v rozsahu dle potřeb pracoviště; měřidla a pomůcky umožňující provádět na daném pracovišti měření dle metodik posouzených SÚJB,
• základní polohovací a fixační pomůcky,
• sada vykrývacích bloků pro tvarování polí nebo jiné vybavení pro vykrytí části pole.

Rtg ozařovače a césiové ozařovače mají omezené indikační použití a lze je použít pouze v těch případech, kdy je splněna podmínka předepsaného dávkového rozložení v cílovém objemu (povrchové kožní primární lese a metastázy, kostní metastatické postižení v blízkosti povrchu těla).

6.2 PROCESUÁLNÍ ČÁST STANDARDU

6.2.1 Vstup procesu

Rozhodnutí o paliativním ozáření a předepsání léčby

Paliativní radioterapie je indikována v těch klinických případech, kdy není možno onemocnění kurativně ovlivnit. Jejími primárními cíli jsou odstranění symptomů choroby nebo jejich podstatné zmírnění, tedy zlepšení kvality života.

Paliativní radioterapie je indikována v případě:

• lokálně či regionálně pokročilých zhoubných novotvarů, které nelze ovlivnit kurativně radioterapií ani jinou léčebnou modalitou, včetně jejich kombinací,
• lokálně či regionálně recidivujících zhoubných novotvarů,
• generalizovaných zhoubných novotvarů s distančním metastatickým procesem solitárním či vícečetným, a to buď na oblast primárního tumoru nebo na oblast jedné či více metastáz, popřípadě na obojí,
• lokalizovaných projevů systémové onkologické choroby, kterou nelze ovlivnit kurativně či efektivněji jinou léčebnou metodou.

Pro rozhodnutí o paliativním záměru léčby a volbu radioterapie jsou rozhodující primární lokalizace nádoru, TNM klasifikace, morfologický typ, celkový stav pacienta, včetně komorbidit, klinická symptomatologie, předcházející onkologická terapie, zejména předcházející terapeutické ozáření, a stanovení prognostických a prediktivních faktorů. Indikace paliativní onkologické terapie a volba radioterapie je výsledkem rozhodnutí multidisciplinárního týmu, jehož členem je lékař se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie.

Pacient je o léčbě a jejich nežádoucích účincích plně informován lékařem a před zahájením léčby podepíše informovaný souhlas.

Hlavní zásady aplikace paliativní radioterapie

Cílem je rychlá úleva od symptomů s minimálními vedlejšími účinky. Proto jsou indikovány ozařovací techniky, které pacienta jen minimálně zatíží a které budou mít co nejmenší akutní vedlejší účinky. Riziko pozdních postradiačních nežádoucích účinků je vzhledem k očekávané délce života léčeného nemocného druhořadé.

K dosažení těchto cílů se indikuje:

• nižší celková dávka ve srovnání s radikální radioterapií,
• kratší ozařovací režim, event. i jednorázové ozáření,
• vyšší dávka na jednotlivou frakci při srovnání s konveční frakcionací, možnost hypofrakcionace,
• jednoduché ozařovací techniky s menším počtem ozařovacích polí,
• optimální ozařovací poloha, která bude dobře reprodukovatelná při každé jednotlivé frakci, současně však zaručuje i dostatečný komfort pro pacienta a nezhoršuje jeho obtíže,
• vhodné fixační pomůcky, které zajistí reprodukovatelnost polohy při každé jednotlivé frakci, současně však zaručí i dostatečný komfort pro pacienta a nezhoršují jeho obtíže.

Přesná lokalizace je základní podmínkou správně prováděné paliativní radioterapie. Individuálně je stanoveno, zda budou plánovaný počet frakcí a plánovaná dávka dokončeny i při pozitivním efektu radioterapie již v průběhu ozařovacího cyklu či zda léčba bude ukončena, jakmile se dosáhne efektu, tj. úlevy od daného symptomu nádorového onemocnění. Individuálně je též paliativní radioterapie ukončena při zhoršení celkového stavu nemocného nebo při progresi nádorové choroby v průběhu ozařovacího cyklu. Paliativní radioterapii je možné provádět při hospitalizaci nemocného nebo ambulantně, a to individuálně dle stavu nemocného.

Léčba je zahájena po schválení indikace aplikujícím odborníkem nejpozději do 3 týdnů u symptomatických nemocných; do 1 týdne u výrazně algických stavů; při krvácení z nádoru a u syndromu horní duté žíly zpravidla do 48 hodin; do 24 hodin při míšní kompresi s počínající transverzální míšní lezí.

6.2.2 Proces

6.2.2.1 Algoritmus procesu paliativní radioterapie

Pozn.: RO - lékař se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie, RF - klinický radiologický fyzik pro radioterapii, RA - radiologický asistent, RTe - radiologický technik

V případě, kdy bude lékař se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie indikovat radikální dávku, i když s paliativním záměrem, vzhledem k výši aplikované dávky postupuje dle standardu pro radikální radioterapii.

Cyklus paliativní radioterapie je ukončen pro jeden z následujících důvodů: dosažení předepsané celkové dávky,

• dosažení efektu, tj. úlevy od symptomu nádorového onemocnění, pro který byla paliativní radioterapie indikována,
• změna/zhoršení celkového zdravotního stavu pacienta,
• odmítnutí další léčby ze strany pacienta,
• neočekávaná progrese nádorové choroby,
• rozvoj nepředpokládaných akutních nežádoucích účinků radioterapie.

6.2.2.2 Ozařovací předpis

Ozařovací předpis s podpisem lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie obsahuje následující údaje:

• přesná identifikace pacienta: jméno, příjmení, číslo pojištěnce, není-li tímto číslem rodné číslo pacienta a kód zdravotní pojišťovny,
• údaje o onemocnění: diagnóza dle MKN-O, klinické stadium dle TNM klasifikace, histologická diagnóza,,
• vyznačení, že se jedná o paliativní radioterapii,
• záznam o předcházející a současné onkologické léčbě, zejména informace o předcházejícím ozařování
• určení polohy, fixační pomůcky,
• definování cílových objemů v souladu s ICRU 50 a 62, specifikace dávky, ozařovací technika, druh a energie záření, zdroj záření, celková dávka, dávka na frakci, celkový počet frakcí, počet frakcí týdně,
• dávky pro kritické orgány.

Nedílnou součástí ozařovacího předpisu jsou:

• izodózní plán (s podpisem lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie a klinického radiologického fyzika),
• výpis ozařovacích podmínek z plánovacího systému,
• simulační snímky,
• záznam o aplikaci každého ozařovacího pole (a výpis z verifikačního systému),
• záznam u ukončení radioterapie, kontrola kompletnosti dokumentace.

Odpovědnost za uvedené součásti ozařovacího přepisu jsou uvedeny v tabulce algoritmu procesu - viz výše.

Součástí ozařovacího předpisu je protokol o radiologické události (pokud v průběhu léčby nastala).

Ozařovací předpis umožňuje zpětnou rekonstrukci cílového objemu, dávky v cílovém objemu a v kritických orgánech.

6.2.2.3 Postup při vynuceném přerušení ozařovací série

Při přerušení ozařovací série je postup další léčby individuální a je podmíněn především charakterem onemocnění, stavem pacienta a frakcionačním schématem paliativní radioterapie.

6.2.2.4 Postup při změně ozařovacího plánu

V průběhu léčby může lékař se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie z klinických důvodů rozhodnout o změně ozařovacího plánu nebo o ukončení ozařování. V ozařovacím předpise musí být o této skutečnosti učiněn záznam, z něhož bude zřejmé, kdo o změně rozhodl, jaké byly k této změně důvody a kdy bylo ozařování podle původního ozařovacího plánu ukončeno. Při vypracování nového ozařovacího plánu se postupuje podle stejného algoritmu jako v případě plánu původního, tj. podle tabulky v kapitole 6.2.2.1.

6.2.3 Výstup procesu

Po ukončení paliativní radioterapie pro diagnózu zhoubného novotvaru zůstává pacient v trvalé dispenzarizaci, a to buď na pracovišti radiační onkologie nebo je po dohodě předán k dispenzarizaci na pracoviště jiné. Pokud pracoviště radiační onkologie předá pacienta k další dispenzarizaci na jiné pracoviště, zaznamená, kde je pacient dále sledován.

Při dispenzárních kontrolách je sledován nejen efekt paliativní radioterapie a průběh nádorového onemocnění, ale i případné akutní a pozdní komplikace paliativní léčby ionizujícím zářením. Je sledováno a zaznamenáváno přežití pacienta ovlivnění symptomů paliativní radioterapií, případné vedlejší účinky radioterapie, další projevy nádorové choroby, kvalita života pacienta výsledky laboratorních, zobrazovacích a jiných pomocných vyšetření a další indikovaná a prováděná léčba. Akutní i pozdní nežádoucí účinky radioterapie jsou zaznamenávány podle mezinárodně uznávaných klasifikací (WHO common toxicity criteria, RTOG/EORTC radiation toxicity criteria aj.)

7 BRACHYRADIOTERAPIE

Pojmy používané v brachyradioterapii

Definice pojmu brachyradioterapie a vymezení složek standardu

Pod pojem brachyradioterapie se zařazuje skupina ozařovacích technik používaných k léčbě maligních nádorů, případně i jiných patologických změn, při kterých se uzavřený radionuklidový zářič (URZ) zavádí přímo do nádoru či do místa, které se má léčit, nebo do jeho bezprostřední blízkosti. V důsledku prudkého spádu dávky se stoupající vzdáleností od zdroje záření se dosahují vysoké dávky záření v plánovacím cílovém objemu při relativním šetření zdravých tkání. V krátké době lze aplikovat vysoké dávky záření do vymezeného nádorového objemu v jedné nebo ve více frakcích. Brachyradioterapie samostatná nebo kombinovaná s teleradioterapií nebo s jinou léčebnou metodou hraje velmi významnou roli v léčbě pacientů s nádory, které jsou pro brachyradioterapii přístupné. Na rozdíl od teleradioterapie, která je metodou léčby nádorů lokálně-regionální, je brachyradioterapie léčebnou metodou čistě lokální.

Cílem brachyradioterapie je dosáhnout zničení nádorového ložiska (radikální, resp. kurativní brachyradioterapie) nebo předejít vzniku recidivy (adjuvantní brachyradioterapie), případně zmírnit symptomy pokročilého nádoru (paliativní brachyradioterapie). Základním předpokladem úspěšné léčby brachyradioterapií je optimální umístění vhodného aplikátoru do nádoru nebo do místa, které má být ozářeno, a následně přesný výpočet ozařovacího plánu.

Uzavřené radionuklidové zářiče lze umístit do nádoru buď dočasně na přesně určenou dobu (dočasné implantace), což je nejčastější situace, nebo se provádějí permanentní implantace, kdy radioaktivní zdroj zůstává v těle pacienta trvale (např. permanentní implantace 125I u karcinomu prostaty). Permanentní implantace se řídí zvláštními pravidly a nejsou obsahem tohoto standardu.

Podle zařazení do léčebného plánu dělíme brachyradioterapii na:

a) samostatnou,

b) kombinovanou.

Podle léčebného záměru dělíme brachyradioterapii na:

a) radikální,

b) paliativní.

Radikální cíl má i brachyradioterapie adjuvantní, která je indikována pooperačně za účelem zamezení nebo snížení rizika vzniku lokální recidivy u nádorů s vysokou pravděpodobností lokálního relapsu. Časové začlenění brachyradioterapie do komplexní onkologické léčby je součástí léčebných protokolů pro jednotlivé lokalizace nádorů.

Podle způsobu umístění radionuklidového zářiče v těle pacienta se brachyradioterapie dělí na:

a) intrakavitární,

b) intraluminální,

c) intersticiální,

d) povrchovou.

V procesuální části tohoto standardu bude brachyradioterapie rozlišována podle způsobu umístění URZ v těle pacienta.

Podle způsobu zavádění UZR do těla pacienta dělíme BRT na:

BRT s přímou aplikací URZ,

BRT s manuálním afterloadingem,

BRT s automatickým afterloadingem.

Přímé zavádění radionuklidových zářičů při brachyradioterapii je z hlediska radiační ochrany v současnosti již nepřijatelné, a proto v dalším textu nebude již zmiňováno. Rovněž používání manuálního afterloadingu nelze ze stejného důvodu dnes již považovat za standardní.

V současnosti jsou za standard považovány systémy s dálkově ovládaným automatickým afterloadingem, které vyhovují požadavkům zabezpečení jakosti v brachyradioterapii i požadavkům radiační ochrany jak zdravotnického personálu, tak i pacientů.

Podle použitých radioizotopů (nejčastěji ¹⁹²Ir nebo ¹³⁷Cs), lišících se kromě jiného energií gama záření, specifickou aktivitou a aktivitou zářiče, existují systémy s významným rozdílem v dávkovém příkonu.

Podle dávkového příkonu použitých zářičů rozlišujeme:

Z hlediska přípravy pacienta, určování cílového objemu, provádění aplikací, lokalizace aplikátorů a odstraňování aplikátorů z těla pacienta, není prakticky žádný rozdíl v tom, jaký afterloadingový systém se používá. Výrazný rozdíl je v uspořádání pracoviště a v organizaci práce, tj. v manipulaci s pacientem od zavedení aplikátoru do těla pacienta až po jeho odstranění, v péči o pacienta během ozařování a v nárocích na rychlost plánování a na radiobiologickou interpretaci dosažené distribuce fyzikální dávky. Z těchto důvodů budou rozdíly v používání brachyradioterapie s LDR/MDR a brachyradioterapie s HDR v dalším textu uvedeny.

Kromě automatických afterloadingových přístrojů s vysokým dávkovým příkonem (HDR) a nízkým/ středním dávkovým příkonem (LDR/MDR), existují přístroje s pulsním dávkovým příkonem (PDR). PDR brachyradioterapie je charakterizována tím, že ozáření je realizováno formou HDR pulsů o délce řádově několika minut. Jedná se v principu o hyperfrakcionovanou terapii, která simuluje ozařování s nízkým dávkovým příkonem a jeho radiobiologické výhody. Doba trvání aplikace je stejná jako při BRT s nízkým dávkovým příkonem. Vzhledem k tomu, že v ČR není v současné době (r. 2009) žádný automatický afterloadingový přístroj s pulsním příkonem instalován, tento standard se dále PDR brachyradioterapií nezabývá.

Brachyradioterapie je léčebnou metodou značně komplexní, kde jednotlivé činnosti a zodpovědnost za ně jsou přesně definovány, aby byla zajištěna radiační bezpečnost ošetřujícího personálu a pacientů. Dobrá a jednoznačná komunikace mezi jednotlivými členy týmu je základem pro přesnou a bezpečnou léčbu.

7.1 STRUKTURÁLNÍ ČÁST STANDARDU

7.1.1 Obecné indikátory standardu

7.1.1.1 Typ standardu

Standard klinické intervence

7.1.1.2 Dominantní obor činnosti, kterým se standard zabývá

Radiační onkologie (403)

7.1.1.3 Další obory, kterých se standard týká

Netýká se dalších oborů, ale při provádění některých invazivních technik se předpokládá úzká spolupráce s lékaři jiných oborů: ORL, ortopedie, urologie, radiologie, gastroenterologie, pneumologie

7.1.1.4 Druh péče, která je předmětem standardu

Smíšená

7.1.1.5 Hlavní autor standardu

MUDr. Hana Stankušová, CSc.

7.1.1.6 Hlavní oponenti standardu

MUDr. Martina Kubecová, Ph.D., Ing. Anna Kindlová, Ing. Lenka Hobzová, CSc., Ing. Ivana Horáková, CSc., prof. MUDr. Pavel Šlampa, CSc.

7.1.1.7 Skupina, která standard spravuje

Společnost radiační onkologie, biologie a fyziky ČLS JEP

7.1.1.8 Skupina, která standard používá

Lékaři se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie, lékaři ve specializačním vzdělávání v oboru radiační onkologie, kliničtí radiologičtí fyzici, radiologičtí fyzici, kliničtí inženýři se specializovanou způsobilostí, biomedicínští inženýři, radiologičtí asistenti, radiologičtí technici, jiní odborní pracovníci s odbornou způsobilostí.

7.1.1.9 Seznam výkonů

43021 komplexní vyšetření radioterapeutem

43022 Cílené vyšetření radioterapeutem

43023 Kontrolní vyšetření radioterapeutem

43413 HDR brachyterapie povrchová s pomocí afterloadingu

43415 Brachyterapie intersticiální s automatickým afterloadingem HDR

43419 Brachyterapie intrakavitární s automatickým afterloadingem HDR

43425 Plánování brachyterapie s použitím TPS (plánovací konsola)

43621 Lokalizace cílového objemu nebo simulace ozařovacího plánu

43623 Přímá dozimetrie na nemocném (1 měřící místo)

43629 Výroba individuálních fixačních pomůcek pro ozařování nebo muláž

7.1.1.10 Diagnózy dle MKN-O, kterých se standard pro radiační onkologii týká

Zhoubné novotvary rtu, dutiny ústní a hltanu C00-14

Zhoubné novotvary trávicího ústrojí C15,16, 19-26

Zhoubné novotvary dýchací soustavy a nitrohrudních orgánů C30-39

Melanom a jiné zhoubné novotvary kůže C43, 44

Zhoubné novotvary mesoteliální a měkké tkáně C45-49

Zhoubný novotvar prsu C50

Zhoubné novotvary ženských pohlavních orgánů C51-57

Zhoubné novotvary mužských pohlavních orgánů C60-63

Zhoubné novotvary močového ústrojí C64-68

Zhoubné novotvary oka, mozku a jiných částí CNS C69-72

Zhoubné novotvary štítné žlázy a jiných žláz s vnitřní sekrecí C73, 75

Zhoubné novotvary nepřesných, sekundárních a neurčených lokalizací C76-80

7.1.2 Personální a kvalifikační předpoklady

7.1.2.1 Kvalifikace instituce

Pracoviště provádějící radikální radioterapii.

7.1.2.2 Doporučené personální a kvalifikační předpoklady pro provádění předmětné činnosti Požadavky na odborný personál

Úsek brachyradioterapie je zpravidla organizační součástí oddělení radiační onkologie, se kterým sdílí některé přístrojové vybavení (např. simulátor, plánovací CT) a event. částečně i některý personál. Odborný personál je obvykle vyčleněn pro činnosti související s prováděním BRT, protože kromě požadavků na odbornost v radiační onkologii se navíc u lékařů provádějících BRT vyžaduje manuální zručnost, speciální výcvik v aplikačních technikách BRT na akreditovaném pracovišti a dostatečná klinická zkušenost s indikacemi brachyradioterapeutických technik a s hodnocením výsledků léčby. Rovněž radiologický fyzik prochází speciálním školením pro plánování BRT a musí být dokonale seznámen s platnými doporučeními pro vykazování dávky a objemu pro různé ozařovací techniky i se specifickými aspekty radiační ochrany při BRT. Od radiologických asistentů či radiologických techniků se vyžaduje zaškolení pro provádění odborných činností v brachyradioterapii. Celkový počet personálu závisí na rozsahu používaných ozařovacích technik a množství prováděných výkonů.

Personál pracoviště, které provádí brachyradioterapii zahrnuje následující zdravotnické a jiné odborné pracovníky: lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie, lékaře ve specializačním vzdělávání v oboru radiační onkologie, klinické radiologické fyziky, radiologické asistenty, zdravotní sestry.

Doporučené minimální počty pracovníků

Lékaři se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie: minimálně 2 lékaři s praktickou zkušeností v brachyradioterapii získanou pod vedením zkušeného lékaře na akreditovaném pracovišti. Fyzici: minimálně jeden klinický radiologický fyzik pro radioterapii.

Na pracovišti musí být dále k dispozici dostatečný počet odborně způsobilých nelékařských zdravotnických pracovníků pro zajištění dozimetrických, fyzikálních a fyzikálně-technických činností.

Doporučený minimální počet pracovníků závisí na radiologickém vybavení pracoviště (počtu přístrojů), počtu pacientů a složitosti prováděných výkonů. Při stanovení minimálního potřebného počtu pracovníků vychází pracoviště z doporučení České společnosti fyziků v medicíně, o.s., [10] a z doporučení EFOMP [11]. Počtem pracovníků se v uvedených dokumentech rozumí počet ekvivalentních plných pracovních úvazků (WTE = whole time equivalent) a nejsou v něm zahrnuti pracovníci zabývající se na výukových pracovištích výukou.

Radiologičtí asistenti: minimálně 1 (další podle rozsahu činnosti pracoviště a l-2 vyškolení radiologičtí asistenti pro zastupování zpravidla pracující jinak na zevní radioterapii)

Zdravotní sestry: 2

Jiný zdravotnický personál: 1

Další personál závisí na vybavení a rozsahu činnosti pracoviště.

Odpovědnost odborných pracovníků je uvedena v kap. 3 společné části Standardy radioterapie.

7.1.3 Technické požadavky na pracoviště provádějící brachyradioterapii

Všechny používané zdravotnické prostředky musí splňovat požadavky zákona č. 123/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 18/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů a požadavky jejich prováděcích předpisů. Každé pracoviště využívající zdroje ionizujícího záření k lékařskému ozáření musí mít vypracovaný a SÚJB schválený Program zabezpečování jakosti a SÚJB posouzené metodiky zkoušek provozní stálosti, které jsou vypracované na základě příslušných platných doporučení SÚJB. Součástí metodik zkoušek provozní stálosti musí být způsob stanovení absorbované dávky. Tato dokumentace je periodicky revidována, upravována a doplňována dle vybavení a provozu pracoviště. Zdroje ionizujícího záření používané pro lékařské ozáření musí úspěšně procházet zkouškami dlouhodobé stability. Pracoviště si může zkoušky dlouhodobé stability nechat provádět dodavatelsky.

7.1.3.1 Prostorové požadavky

V současné době a do budoucnosti se v ČR předpokládá provádění brachyradioterapie výhradně s použitím automatického afterloadingu, ať již se zdroji s nízkým (resp. středním) nebo vysokým dávkovým příkonem. Podle toho se liší nároky na umístění pacienta při ozařování.

Doporučené prostorové požadavky pro brachyradioterapii s HDR

Aplikační sál splňující hygienické podmínky pro provádění malých výkonů se zázemím pro mytí lékařů, mytí nástrojů a pro uskladnění aplikátorů, instrumentaria, obvazového materiálu a prádla.

Plánovací místnost pro umístění výpočetní techniky a pro činnosti RF a RA.

Ozařovna + ovladovna (preference, aby aplikační sál byl dostatečně stíněný a sloužil i jako ozařovna).

Při HDR brachyradioterapii zůstává pacient po dobu ozařování v ozařovně, která je dostatečně stíněna pro maximální aktivitu nestíněného zdroje záření v pracovní poloze.

Temná komora (pokud není používán přímý přenos dat) je i s vyvolávacím automatem obvykle sdílená s teleradioterapií.

Lůžka (součást onkologického oddělení) k sledování pacientů po celkové anestézii a pro pacienty se zavedenými aplikátory pro opakované frakce BRT či hyperfrakcionaci.

Modelová laboratoř (sdílená s teleradioterapií) pro přípravu ozařovacích pomůcek.

Doporučené prostorové požadavky pro brachyradioterapii s LDR/MDR

Při brachyradioterapii s LDR, kdy doba ozáření trvá v závislosti na požadované dávce více hodin, je pacient z aplikačního sálu transportován na lůžko umístěné v pokoji, jehož obvodové zdi, strop a podlaha jsou dostatečně stíněny tak, aby úroveň ozáření zúčastněných osob splňovala požadavky dané platnou legislativou.

Aplikační sál (stejné požadavky jako pro HDR).

Plánovací místnost pro umístění výpočetní techniky a činnosti RF a RA.

Temná komora (pokud se nepoužívá přímý přenos dat) je i s vyvolávacím automatem obvykle sdílena s teleradioterapií.

Stíněné pokoje pro 1-2 pacienty a přístroj pro afterloading s URZ, s blokováním dveří do pokojů pacientů, TV okruhem a dorozumívacím zařízením mezi stíněným pokojem pacienta a pracovnou sester, stínícími zástěnami mezi lůžky, pokud je pokoj pro dva pacienty.

Místnost pro kompresor.

Modelová laboratoř (sdílená s teleradioterapií) pro přípravu ozařovacích pomůcek.

7.1.3.2 Přístrojové vybavení

Přístrojové a další základní technické vybavení nutné k provádění brachyradioterapie s HDR:

Dálkově řízený automatický přístroj pro afterloading s URZ.

Rtg přístroj pro lokalizaci aplikátorů - pojízdný rentgen s TV monitorem a kamerou nebo simulátor, případně přístup na CT a MR.

Vyvolávací automat (pokud se nepoužívá přímý přenos dat).

Plánovací systém se zařízením pro zadávání dat o aplikaci.

TV okruh a dorozumívací zařízení mezi ozařovnou a ovladovnou.

Dozimetrické vybavení pro absolutní dozimetrii, které obsahuje etalon a pracovní měřidla pro všechny typy používaných svazků; vybavení pro relativní fantomovou dozimetrii; měřidla pro radiační ochranu v rozsahu dle potřeb pracoviště; měřidla a pomůcky odpovídající instalovaným AFL systémům dle platných doporučení SÚJB a umožňující provádět na daném pracovišti měření dle metodik posouzených SÚJB.

Nezávislý monitor záření v ozařovně pro kontrolu zdroje v pracovní poloze (mimo stínící kontejner).

Pohotovostní kontejner a nářadí pro případnou manipulaci s URZ při havárii.

Anesteziologický přístroj. Zařízení pro sterilizaci nástrojů a aplikátorů. Negatoskopy.

Dostatečný sortiment aplikátorů a přenosových trubic kompatibilních s automatickým AFL.

Dostatečný sortiment instrumentária. Lokalizační můstek.

Přístrojové a další základní technické vybavení nutné k provádění brachyradioterapie s LDR/ MDR:

Dálkově řízený automatický přístroj pro afterloading s URZ.

Rtg přístroj pro lokalizaci aplikátorů - pojízdný rentgen s TV monitorem a kamerou nebo simulátor, případně přístup na CT a MR.

Vyvolávací automat (pokud se nepoužívá přímý přenos dat).

Plánovací systém se zařízením pro zadávání dat o aplikaci.

TV okruh a dorozumívací zařízení mezi pokojem pacienta a pracovnou sester.

Dozimetrické vybavení pro absolutní dozimetrii, která obsahuje etalon a pracovní měřidla pro všechny typy používaných svazků; vybavení pro relativní fantomovou dozimetrii; měřidla pro radiační ochranu v rozsahu dle potřeb pracoviště; měřidla a pomůcky odpovídající instalovaným ozařovačům a simulátoru dle platných doporučení SÚJB a umožňující provádět na daném pracovišti měření dle metodik posouzených SÚJB.

Nezávislý dozimetr pro kontrolu průběhu aplikace v pokoji pacienta.

Pohotovostní kontejner a nářadí pro případnou manipulaci s URZ při havárii.

Anesteziologický přístroj. Zařízení pro sterilizaci nástrojů a aplikátorů. Negatoskopy.

Dostatečný sortiment aplikátorů kompatibilních s automatickým AFL.

Dostatečný sortiment instrumentária. Lokalizační můstek.

Vhodný transportní prostředek pro převoz pacienta mezi aplikačním sálem a lůžkem.

Přídatné stínící zástěny na pokoji pacienta pro případ havárie.

7.2 PROCESUÁLNÍ ČÁST STANDARDU

7.2.1 Vstup procesu

7.2.1.1 Rozhodnutí o indikaci k brachyradioterapii

Pacienti jsou odesíláni k brachyradioterapii po stanovení diagnózy zhoubného nádoru, provedení kompletního stagingu TNM, na základě rozhodnutí multidisciplinárního onkologického týmu nebo v souladu s diagnosticko-léčebnými protokoly pro jednotlivé onkologické diagnózy. Indikaci k brachyradioterapii potvrzuje lékař se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie a se zkušeností v brachyradioterapii na základě dostupných výsledků vyšetření a vlastního vyšetření pacienta. Při indikaci bere v úvahu kritéria ověřených léčebných postupů, absolutní i relativní kontraindikace léčby, rozsah nádoru, pravděpodobný výsledek léčby a v neposlední řadě i celkový stav pacienta.

Časové zařazení brachyradioterapie závisí na tom, zda jde o samostatnou léčebnou metodu nebo o kombinovanou léčbu. Pooperační adjuvantní ozáření závisí na stavu hojení a obvykle se realizuje mezi 4. až 6. týdnem po operaci. BRT kombinovaná s TRT se zařazuje tak, aby se neprodlužovala celková doba radioterapie nad 7 až 8 týdnů. Cílenou brachyradioterapii (zvýšení dávky na zmenšený cílový objem tzv. boost) lze v některých lokalizacích (např. u pacientek s nádorem prsu po konzervativní operaci) aplikovat před teleteradioterapií. Při aplikaci brachyradioterapie jako boost z důvodu reziduálního nádoru je výkon proveden až po ukončení zevní radioterapie na původní GTV, někdy i s nutným odstupem 2-3 týdnů, kvůli odeznění akutní postradiační reakce (anus, vulva).

7.2.1.2 Příprava před aplikací

Pacient je lékařem podrobně seznámen s navrhovanou léčbou i s jejími eventuálními komplikacemi. Před zahájením léčby pacient podepíše informovaný souhlas s léčbou. V případě plánované celkové anestézie si lékař se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie vyžádá předoperační interní vyšetření a zajistí hospitalizaci. Na základě zhodnocení rozsahu nádoru, vyšetření pacienta a zhodnocení jeho stavu stanoví lékař se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie termín aplikace brachyradioterapie a pacienta zařadí do programu plánovaných výkonů, se kterým jsou seznámeni ostatní spolupracovníci - RF, ZS, RA, anesteziolog, ošetřující lékař lůžkového oddělení (pokud je pacient hospitalizován nebo bude hospitalizován), ošetřující lékař na TRT (pokud jde o kombinovanou léčbu). Lékař informuje všeobecné sestry, radiologického asistenta, radiologického technika a radiologického fyzika o typu aplikace, požadavku na aplikátory a o dalších podrobnostech přípravy aplikace.

O každém pacientovi je vypracována kompletní zdravotnická dokumentace („chorobopis“). Zdravotnická dokumentace obsahuje anamnestické údaje, přesnou diagnózu zhoubného novotvaru, dobu jejího stanovení, klinické stadium dle TNM klasifikace, výsledek histopatologické verifikace nádoru, prediktivních a prognostických faktorů, status performance nemocného, záznam o předcházející léčbě, nálezy z provedených vyšetření a záznam o indikaci brachyradioterapie. Pacient je celkově vyšetřen a velmi podrobně popsán lokální a regionální nález.

7.2.1.3 Ozařovací předpis

Ozařovací předpis vypracuje lékař se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie na odd. brachyradioterapie. Tento předpis obsahuje identifikaci pacienta, diagnózu, TNM klasifikaci, histologickou diagnózu, záznam o předchozím ozařování. Dále je v ozařovacím předpisu uveden cíl léčby (radikální, paliativní), zda jde o léčbu samostatnou nebo kombinovanou a s čím (teleradioterapie, chemoterapie, chirurgie apod.) i posloupnost jednotlivých léčebných modalit. V předpisu jsou uvedeny údaje o GTV, CTV, velikost dávky na frakci, způsob specifikace dávky včetně referenčních bodů, počet frakcí a časovou posloupnost, techniku brachyradioterapie, zdroj záření (URZ), typ aplikátoru, protokol o případné radiologické události a jejím řešení. U kombinované léčby s teleradioterapií uvést v předpisu rovněž cílové objemy pro TRT a v nich plánované dávky záření a frakcionaci.

U složitějších technik provede radiologický fyzik na základě ozařovacího předpisu předběžnou kalkulaci ozařovacího plánu, který konzultuje s lékařem se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie.

7.2.2 Proces

Každý typ ozařovací techniky brachyradioterapie má svoje specifické charakteristiky, a proto tým na úseku BRT postupuje podle ustanoveného pracovního postupu, který vypracoval lékař se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie společně s členy týmu. Tento systémový postup zahrnuje popis předaplikační přípravy, způsobu anesteziologie, použití specifických aplikátorů a popis techniky jejich zavádění.

Kontrola totožnosti pacienta je prováděna při přípravě léčby zářením a při každé frakci brachyradioterapie.

V dalším textu jsou uvedeny standardní postupy při typických technikách brachyradioterapie. 7.2.2.1 Intrakavitární brachyradioterapie

Při intrakavitární brachyradioterapii se zavádí aplikátor(y) pro uzavřený radioaktivní zdroj (zdroje) do přístupné tělesné dutiny za účelem ozáření nádoru z ní vycházejícího.

Nejčastější indikace: karcinom hrdla děložního (C53), karcinom těla děložního (C54), karcinom pochvy (C52).

Nejčastější ozařovací technikou je uterovaginální aplikace pomocí speciálních aplikátorů zavedených do dělohy a do vaginy s následným umístěním radioaktivního zdroje (zdrojů) v několika ozařovacích kanálech pomocí afterloadingu.

Standardní postup při uterovaginální aplikaci

Pozn.: L-spec. - lékař jiné odbornosti, RO - lékař se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie, RF - klinický radiologický fyzik pro radioterapii, RA - radiologický asistent, ZS - všeobecná sestra

* U brachyradioterapie s LDR/MDR, která probíhá na pokoji speciálně k tomu upraveném, předchází výkon č. 28 před výkony č. 17 až 27. Pacientky jsou po dobu několikahodinové aplikace ošetřovány ZS při zajetém URZ v kontejneru.

Údaje pro vykazování intrakavitární gynekologické brachyradioterapie

S ohledem na historické zvyklosti a návaznost naší praxe na Manchesterský systém i nadále se doporučuje uvádět dávku a dávkový příkon v referenčním bodě A a maximální dávky v kritických orgánech.

Dále se doporučuje uvádět podle ICRU Report 38:

• popis použité techniky (informace o použitém aplikátoru, specifikace a geometrické uspořádání URZ), celková kerma ve vzduchu (TRAK),
• absorbované dávky v referenčních bodech,
• referenční bod v močovém měchýři (ICRU),
• referenční bod v rektu (ICRU),
• referenční pánevní body (P),
• referenční body na lymfatickém trapezoidu (eventuelně),
• popis referenčního objemu,
• velikost referenční dávky - pokud je jiná než 60 Gy,
• rozměry objemu referenční izodózy (výška, šířka tloušťka),
• rozložení dávky v čase.

Jinou, velmi častou intrakavitární aplikací, jsou vaginální pooperační aplikace brachyradioterapie pomocí speciálních vaginálních válců nebo ovoidů. Obvykle jde o adjuvantní ozáření vaginální jizvy a kraniální části vaginy u stavů po radikální operaci pro karcinom endometria či karcinom hrdla děložního, kde z histopatologického operačního nálezu vyplynula indikace k pooperačnímu ozáření. Jestliže se výkon provádí s pomocí válce se zdrojem záření v jeho ose a ozařování probíhá v několika frakcích, je přípustné provést rtg lokalizaci zavedeného aplikátoru a výpočet dávky na kritické orgány pouze při první frakci.

Při použití válce se dávka počítá a vykazuje:

na povrchu sliznice vaginy (tj. povrch válce) a v hloubce 0,5 cm od povrchu válce (referenční dávka), ostatní údaje (popis aplikátoru, uspořádání zdrojů, specifikace zdroje, dávkový příkon na referenční izodóze, TRAK, dávky v ICRU referenčních bodech kritických orgánů) se vykazují obdobně jako při uterovaginální aplikaci.

Při použití ovoidů je třeba dělat individuální výpočet dávky na základě rtg snímků při každé frakci.

7.2.2.2 Intraluminální brachyradioterapie

Intraluminální brachyradioterapie znamená ozáření pomocí dočasného umístění radioaktivních zdrojů v lineárním uspořádání v lumen trubicového orgánu. Jde o specifickou formu intrakavitární BRT.

Indikace k intraluminální brachyradioterapii je obvykle stanovena na podkladě výsledku endoskopického vyšetření nebo na základě zobrazovací vyšetřovací metody s použitím kontrastní látky. Běžná je spolupráce s lékaři jiných oborů, zejména s pneumology, radiology a s gastroenterology zabývajícími se endoskopií. Velmi často jde o paliativní cíl léčby.

Nejčastější indikací jsou maligní stenózy způsobené

a) nádory bronchu a trachey,

b) nádory jícnu,

c) nádory žlučových cest,

d) nádory rekta ,

e) endovaskulární stenózy (nejsou obsahem tohoto standardu).

Postup při intraluminální brachyradioterapii

Pozn.: L-spec. - lékař jiné odbornosti, RO - lékař se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie, RF - klinický radiologický fyzik pro radioterapii, RA - radiologický asistent, ZS - všeobecná sestra

Doporučuje se udávat délku a hloubku (tloušťku) GTV, CTV a PTV ve vztahu k sliznici povrchu lumen orgánu. Pokud je lumen orgánu kompletně vyplněno aplikátorem, pak je identické s průměrem aplikátoru a referenční průměr se vyjadřuje v jeho centrální rovině.

Vykazování dávky při intraluminální brachyradioterapii

Doporučuje se udávat dávku ve třech úrovních - v různé hloubce orgánu: Povrchová slizniční dávka (maximální dávka v PTV), minimální dávku v cílovém objemu (minimální dávka v PTV), referenční dávka v hloubce 5 mm v tkáni od povrchu sliznice.

Minimální dávku v cílovém objemu je třeba udávat v absolutní hodnotě v jednotkách Gray (Gy) a současně i v procentech dávky v referenčním bodě, který se nachází ve vzdálenosti 5 mm od povrchu sliznice v centrální rovině. Nedílnou součástí ozařovacího protokolu jsou kromě údajů o dávkách a objemech také údaje o dávkovém příkonu na referenční izodóze, o TRAK, použitém aplikátoru a specifikace zdroje.

7.2.2.3 Intersticiální brachyradioterapie

Pod pojem intersticiální brachyradioterapie jsou zahrnuty ozařovací techniky, při kterých radioaktivní zdroj (zdroje) je (jsou) implantován(y) s pomocí speciálních aplikátorů ve formě kovových jehel nebo plastikových katetrů přímo do nádoru. Jde o techniky invazivní, které jsou obvykle prováděny v anestézii.

Doporučuje se v maximálně možné míře používat při aplikaci šablony (template) k dosažení co nejlepšího geometrického uspořádání aplikátorů podle určitého systému (např. Pařížského). Tento předkládaný standard nezahrnuje brachyradioterapii karcinomu prostaty a permanentní implantace, které budou řešeny později samostatným standardem kvůli významným odlišnostem.

Nejčastější indikace dočasných implantací:

Karcinomy rtu, jazyka, spodiny ústní, prsu, penisu, anu, vulvy, vaginy, sarkomy měkkých tkání, lokální recidivy v různých lokalizacích

Postup při intersticiální brachyradioterapii

Pozn.: L-spec. - lékař jiné odbornosti, RO - lékař se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie, RF - klinický radiologický fyzik pro radioterapii, RA - radiologický asistent, ZS - všeobecná sestra

* U brachyradioterapie s LDR/MDR, která probíhá na pokoji speciálně k tomu upraveném, předchází výkon č. 24 před výkony č. 14 až 23. Pacienti jsou po dobu několikahodinové aplikace ošetřováni ZS při zajetém URZ v kontejneru.

Údaje pro vykazování intersticiální brachyradioterapie:

Klinický popis nádoru, včetně GTV a CTV.

Popis techniky (zda je aplikace provedena podle určitého systému).

Specifikace URZ, RAKR a TRAK. Dávkový příkon na referenční izodóze. Kompletní popis rozložení dávky v čase.

Průměrná dávka v centrální rovině (MCD), minimální dávka v cílovém objemu, index homogenity. Objemy a jejich rozměry včetně PTV, léčeného objemu, objemů vysoké dávky, objemů nízké dávky, ozářeného objemu.

7.2.2.4 Povrchová brachyradioterapie

Pod pojmem povrchová brachyradioterapie se rozumí ozáření pomocí radioaktivních zdrojů umístěných na povrchu kůže nebo sliznice. Provádí se pomocí individuálně zhotovených muláží. Jde o velmi efektivní ozařovací techniky, které jsou šetrné k okolní zdravé tkáni a dobře tolerované i pacienty vysokého věku. Výhodou je aplikace celé kurativní dávky záření v krátkém čase, zpravidla ne delším než 2 týdny a možnost ambulantní léčby.

Nejčastější indikace:

Basocelulární a spinocelulárrní karcinomy kůže velikosti T1-T2, zejména na hlavě, kde adekvátní chirurgická léčba by byla mutilujícím výkonem nebo by vyžadovala náročnou plastickou rekonstrukci.

Postup při povrchové brachyradioterapii

Pozn.: RO - lékař se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie, RF - klinický radiologický fyzik pro radioterapii, RA - radiologický asistent, ZS - všeobecná sestra

Údaje pro vykazování povrchové brachyradioterapie:

Popis GTV, CTV.

Popis techniky, informace o URZ a o geometrii jejich uspořádání v muláži, včetně ozařovací vzdálenosti od povrchu kůže

Dávkový příkon na povrchu kůže a na izodóze, na kterou udělán předpis dávky. TRAK. Povrchová dávka (tj. maximální dávka v PTV). Minimální dávka v cílovém objemu.

7.2.3 Výstup procesu

V době ukončení celé série brachyradioterapie zhodnotí lékař se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie dodržení ozařovacího předpisu a zhodnotí stav léčeného nádorového ložiska v době ukončení brachyradioterapie a napíše závěrečnou zprávu o provedeném ozáření s doporučením pro další postup.

Pro kontrolu a hodnocení celého procesu je nutné, aby všechny kroky procesu brachyradioterapie byly úplně a správně dokumentovány, počínaje ozařovacím předpisem, ozařovacími protokoly a aby byla používána mezinárodní doporučení a terminologie k sdělování údajů o provedené léčbě za účelem porovnávání výsledků mezi jednotlivými centry. Doporučené údaje pro sdělování dávky záření jsou součástí ozařovacího protokolu. Předepsaná léčba je podrobně zaznamenaná, zdokumentovaná a údaje jsou srozumitelně a jednoznačně sdělitelné.

Úroveň dokumentace umožňuje rekonstrukci aplikované dávky v CTV i výpočet efektivní dávky na určitý orgán v případě potřeby. Pro možnost pozdějšího výpočtu orgánové dávky je nutné, aby v pacientově dokumentaci byla zaznamenaná výška a hmotnost pacienta a byl archivován rentgenový obraz aplikace, event. fotografie s jednoznačně identifikovatelnou tělesnou strukturou a všechny další údaje o URZ a provedeném ozáření.

7.2.3.1 Údaje o dávkách a objemech

Po ukončení brachyradioterapie, která může být aplikována ve více frakcích, je nutné uvést sumární dávky v relevantních objemech a časové údaje o proběhlém ozáření. Rozsah vyjadřovaných údajů o provedeném ozáření závisí na použité ozařovací technice, jak bylo uvedeno u jednotlivých typů ozařovacích technik. K vyjadřování radiobiologického ekvivalentu dávky z brachyradioterapie lze použít některých matematických formulí, jako je např. LQ model, ale je třeba dobře rozumět limitacím takových výpočtů a umět je správně interpretovat.

7.2.3.2 Požadavky na přesnost v brachyradioterapii

Celý proces brachyradioterapie je doprovázen systémem kontrol jednotlivých činností a úroveň dokumentace zajišťuje možnost rekonstrukce aplikované dávky v CTV.

Vysoké nároky jsou kladeny na fyzikální stránku plánování.

Geometrická přesnost: 1 mm (rekonstrukce, lokalizace umístění URZ v aplikátoru). Časová přesnost: 1%.

Přesnost výpočtu dávky pomocí plánovacího systému: 2 % pro ověřování modelu v oblasti centrální části URZ).

Ověření RAKR: 3 % pro zdroje HDR. 3 % pro průměr skupiny LDR zdrojů (5 % pro jednotlivý URZ LDR).

7.2.3.3 Výsledný efekt brachyradioterapie (léčebný efekt x postradiační změny)

Výsledný efekt na nádor lze hodnotit až v odstupu několika týdnů, proto je pacient zván na kontrolní vyšetření. Kontrolní vyšetření pacientů (sledování po léčbě) jsou nutná k zhodnocení akutní postradiační reakce, léčebného výsledku a pozdních změn po ozáření. Časná postradiační reakce se rozvíjí podle použité ozařovací techniky, dávkového příkonu, celkově aplikované dávky i podle velikosti ozářeného objemu. Pacient zůstává v trvalé dispenzární péči oddělení radiační onkologie, aby bylo možné vyhodnocovat výsledky léčby i postradiační změny a tak zkvalitňovat celý proces léčebného ozařování.

Pokud je pacient z nějakého důvodu předán k dispenzarizaci na jiné oddělení, v dokumentaci se uvede adresa zdravotnického zařízení, kde bude další dispenzarizace probíhat a kam jsou písemně poskytnuty veškeré informace o proběhlé radioterapii.

7.2.3.4 Výsledky

V rámci dispenzarizace se hodnotí celkové přežití pacienta, bezpříznakové přežití, lokální kontrola, čas do progrese onemocnění a akutní i pozdní komplikace podle mezinárodních kritérií, např. RTOG/EORTC (radiation toxicity criteria).

Pracoviště je schopno výsledky léčby vyhodnocovat, analyzovat a srovnávat s literárními údaji.

8 NENÁDOROVÁ RADIOTERAPIE

Definice pojmu nenádorová radioterapie

Nenádorová radioterapie je lékařské ozáření, které se provádí u nezhoubných onemocnění vyjmenovaných v procesuální části standardu po vyčerpání všech ostatních standardních léčebných metod.

Cílem nenádorové radioterapie je úleva od obtíží způsobených nezhoubným onemocněním, eventuálně zabránění zhoršení funkce postiženého orgánu.

Tento standard se zabývá pouze ozářením degenerativních chorob a problematikou analgetického a protizánětlivého ozařování. Ostatní nenádorové choroby, které vyžadují vyšší dávky záření v rozmezí podobném dávkám podávaným v radikální radioterapii, vyžadují i specifické přístupy plánovaní a dávkování, a proto se na ně vztahuje standard radikální radioterapie nebo budou řešeny jinými standardy. Jedná se zejména o tyto stavy: AV malformace, nezhoubné nádory mozku, prevence vaskulárních cévních restenóz apod.

8.1 STRUKTURÁLNÍ ČÁST STANDARDU

8.1.1 Obecné indikátory standardu

8.1.1.1 Typ standardu

Standard klinické intervence.

8.1.1.2 Dominantní obor činnosti, kterým se standard zabývá

Radiační onkologie (403).

8.1.1.3 Další obory, kterých se standard týká

Netýká se jiných oborů.

8.1.1.4 Druh péče, která je předmětem standardu

Smíšená.

8.1.1.5 Hlavní autor standardu

MUDr. Josef Kvěch

8.1.1.6 Hlavní oponenti standardu

prof. MUDr. Pavel Šlampa, CSc., MUDr. Jan Stejskal, Ph.D., Ing. Lubomír Frencl, Ing. Lenka Hobzová, CSc.

8.1.1.7 Skupina, která standard spravuje

Společnost radiační onkologie, biologie a fyziky ČLS JEP

8.1.1.8 Skupina, která standard používá

Lékaři se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie, lékaři ve specializačním vzdělávání v oboru radiační onkologie, kliničtí radiologičtí fyzici, radiologičtí fyzici, kliničtí inženýři se specializovanou způsobilostí, biomedicínští inženýři, radiologičtí asistenti, radiologičtí technici, jiní odborní pracovníci s odbornou způsobilostí.

8.1.1.9 Seznam výkonů

43022 Cílené vyšetření radioterapeutem

43111 Rtg terapie 10 - 300 kV (1 pole)

43113 Plánování rtg terapie nebo Cs 137

43611 Radioterapie Cs 137

43023 Kontrolní vyšetření radioterapeutem

43219 Plánování radioterapie Co 60 nebo urychlovačem s použitím TPS (plánovací konsola) 43311 Radioterapie lineárním urychlovačem (1 pole)

43315 Radioterapie lineárním urychlovačem s použitím fixačních pomůcek, bloků, kompenzátorů apod. (1 pole)

43621 Lokalizace cílového objemu nebo simulace ozařovacího plánu 43627 Výroba individuálních bloků

43629 Výroba individuálních fixačních pomůcek pro ozařování nebo muláž

8.1.1.10 Diagnózy dle MKN-O, kterých se standard pro radiační onkologii týká

Zánětlivá onemocnění

Paronychia L03.3

Hidradenitis axilaris L02.4

Degenerativní choroby

Periarthropatia humeroscapularis M75.0

Epicondylopatia humeri ulnaris M77.0-2 Calcaneodynia M77.3

Osteoarthrosis a ostatní degenerativní onem. M16.0-M19.0

Hypertrofické choroby

M. Dupuytren M72.0

Keloidy L91.0

M. Peyronie (induratio penis plastica) N48.6

8.1.2 Personální a kvalifikační předpoklady

8.1.2.1 Kvalifikace instituce

Pracoviště provádějící radikální radioterapii a pracoviště provádějící paliativní radioterapii. Pracoviště je vybaveno minimálně rtg či césiovým přístrojem.

8.1.2.2 Doporučené personální a kvalifikační předpoklady pro provádění předmětné činnosti

Požadavky na odborný personál

Doporučený minimální počet fyzikálně-technických pracovníků v závislosti na počtu přístrojů a počtu pacientů léčených za rok je uveden v kapitole 1.3. obecné části Standardů radiační onkologie.

Lékaři se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie: minimálně jeden lékař na jeden ozařovač (terapeutický rentgen či 137Cs-ozařovač) při jednosměnném provozu.

Klinický radiologický fyzik se specializovanou způsobilostí pro radioterapii v úvazku dle doporučení České společnosti fyziků v medicíně, o.s. [10].

Radiologičtí asistenti:

Rtg ozařovač - 1 na 1 směnu v úvazku 1,00 každý

Césiový ozařovač - 1 na 1 směnu v úvazku 1,00 každý

8.1.3 Technické požadavky na pracoviště provádějící nenádorovou radioterapii

Všechny používané zdravotnické prostředky musí splňovat požadavky zákona č. 123/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 18/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů a požadavky jejich prováděcích předpisů. Každé pracoviště využívající zdroje ionizujícího záření k lékařskému ozáření musí mít vypracovaný a SÚJB schválený Program zabezpečování jakosti a SÚJB posouzené metodiky zkoušek provozní stálosti, které jsou vypracované na základě příslušných platných doporučení SÚJB. Součástí metodik zkoušek provozní stálosti musí být způsob stanovení absorbované dávky. Tato dokumentace je periodicky revidována, upravována a doplňována dle vybavení a provozu pracoviště. Zdroje ionizujícího záření používané pro lékařské ozáření musí úspěšně procházet zkouškami dlouhodobé stability. Pracoviště si může zkoušky dlouhodobé stability nechat provádět dodavatelsky.

Přístrojové a další základní technické vybavení nutné k provádění nenádorové radioterapie:

Dozimetrické vybavení včetně přístrojů pro radiační ochranu, měřidla a pomůcky, odpovídající instalovaným ozařovačům dle platných doporučení SÚJB a umožňující provádět na daném pracovišti dozimetrická měření dle metodik posouzených SÚJB. Pracoviště standardně sleduje parametry pro stanovení efektivní dávky záření při plánovacích vyšetření (RT simulátor, CT, apod.)

Zdroje záření použitelné u nenádorové radioterapie

Rtg ozařovací přístroj (ortovoltážní, kontaktní), splňující požadavky uvedené v doporučení SÚJB „Za vedení systému jakosti při využívání zdrojů ionizujícího záření v radioterapii - rentgenové ozařovače“ (2000) + doplnění (2003), u degenerativních a zánětlivých chorob.

Cesiový ozařovač, který dle závěru zkoušek dlouhodobé stability splňuje minimálně požadavky na zařazení do kategorie B dle doporučení SÚJB „Zavedení systému jakosti při využívání zdrojů ionizu jícího záření v radioterapii - Radionuklidové ozařovače“ (2003), u degenerativních chorob.

Lineární urychlovače s elektronovými svazky v prevenci heterotopických kalcifikací.

Zdroj záření je volen v závislosti na léčené lokalitě, diagnóze a anatomických dispozicích pacienta.

8.2 PROCESUÁLNÍ ČÁST STANDARDU

8.2.1 Vstup procesu

Rozhodnutí o nenádorovém ozáření a předepsání léčby

Pacienti jsou odesíláni k radioterapii nenádorového onemocnění při nevhodnosti či neúčinnosti jiné dostupné či vhodné standardní léčebné metody. Léčbu doporučuje, indikuje odborník jiného oboru (např. ortoped, praktický lékař, lékař rehabilitační či revmatolog). Indikaci k radikální radioterapii potvrzuje lékař se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie. Vzhledem k riziku stochastických efektů záření indikující lékař uvádí v doporučení, že se jedná o stav, u kterého byly všechny ostatní léčebné možnosti zcela vyčerpány a nebo nejsou aplikovatelné.

Aplikující lékař bere v úvahu absolutní i relativní kontraindikace léčby ionizujícím zářením i celkový stav a věk pacienta. Pacient je o nutnosti aplikované léčby plně informován lékařem, informován je i o případných možných akutních i pozdních nežádoucích účincích radioterapie. Pacient před zahájením léčby podepíše informovaný souhlas s léčbou.

Pro indikaci a plánování nenádorové radioterapie je nutná anamnéza a cílené fyzikální vyšetření ve vztahu k onemocnění a případně doplňková vyšetření (např. rtg snímky apod.) Někdy je vhodné konsultovat odborníky jiného oboru s ohledem na diagnózu, s kterou je pacient odesílán ke zvážení radioterapie.

Zásady nenádorové radioterapie:

• aplikovat co nejmenší a zároveň nejefektivnější jednotlivou a celkovou dávku záření, zvažovat indikaci ozáření velkými poli,
• použití jednoduchých technik (přímá pole, eventuelně dvě protilehlá pole),
• orientovat svazek záření směrem od trupu pacienta a od radiosenzitivních orgánů (štítná žláza, gonády, oční čočka),
• používat v případě potřeby individuální úpravy tvaru ozařovaných polí,
• používat ochranné prostředky (především u rtg terapie), např. olověné krytí varlat, olověný límec (oblast krku), olověná zástěra (oblast pánve),
• věk pacienta vyšší než 40 let,
• u mladších pacientů je nutné pečlivé zvážení rizika vedlejších účinků záření (chronická poškození, karcinogeneze aj.)

Indikace nenádorové radioterapie

Diagnózy vhodné pro nenádorovou radioterapii jsou uvedeny v kapitole 1.1.10.

Kontraindikace nenádorové radioterapie

Absolutní kontraindikace:

• nejasná nebo neověřená diagnóza,
• kožní změny v ozařovaném poli způsobené aplikací dráždivých látek nebo způsobené poškozením kůže (poleptání, popálení, omrzliny),
• nitrotkáňová aplikace kortikoidů v krátké době před radioterapií (méně než 4-6 týdnů), ozařování imobilních pacientů v místech ohrožených vznikem dekubitů,
• předchozí radioterapie, nejsou-li spolehlivé údaje o ozařovacích podmínkách a dávkách, gravidita a ozařování pánve u žen ve fertilním věku

Nijmegen breakage syndrom (autosomálně recesivně dědičná porucha reparace DNA, která snižuje reparační schopnosti buněk po zásahu ionizujícím zářením a zvyšuje riziko vzniku malignit u homo i hereterozygotů).

Relativní kontraindikace:

• ozařování pracovníků s ionizujícím zářením,
• ozáření po předchozím nenádorovém ozáření na jiném pracovišti, hematologická onemocnění.

8.2.2 Proces

8.2.2.1 Algoritmus procesu nenádorové radioterapie

Pozn.: RO - lékař se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie, RF - radiologický fyzik pro radioterapii, RA - radiologický asistent

Vybraná onemocnění, rozmezí dávek, frakcionace

8.2.2.2 Ozařovací předpis

Ozařovací předpis, s podpisem lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru radiační onkologie obsahuje následující údaje:

• přesná identifikace pacienta: jméno, příjmení, číslo pojištěnce, není-li tímto číslem rodné číslo pacienta a kód zdravotní pojišťovny,
• údaje o onemocnění: diagnóza dle MKN,
• vyznačení, že se jedná o nenádorovou radioterapii,
• záznam o předcházející a současné léčbě, zejména informace o předcházejícím ozařování,
• určení polohy, fixační pomůcky,
• definování pole (polí), specifikace dávky, ozařovací technika, druh a energie záření, zdroj záření,
• stínění kritických orgánů,
• celková dávka, dávka na frakci, celkový počet frakcí, počet frakcí týdně.

Nedílnou součástí ozařovacího předpisu jsou:

popis a grafické znázornění vstupních polí, event. fotografie,

simulační snímky z indikace lékaře.

Odpovědnost za uvedené součásti ozařovacího přepisu jsou uvedeny v tabulce algoritmu procesu - viz výše.

Součástí ozařovacího předpisu je protokol o radiologické události - odpovídá vedoucí lékař radiační onkologie.

Ozařovací předpis umožňuje zpětnou rekonstrukci ozařovací techniky. 8.2.2.3 Postup při vynuceném přerušení ozařovací série

Při přerušení ozařovací série je postup další léčby individuální a je podmíněn především charakterem onemocnění a frakcionačním schématem nenádorové radioterapie.

8.2.3 Výstup procesu

Po ukončení radioterapie zajistí oddělení radiační onkologie doléčení akutní radiační reakce. Je provedeno zhodnocení, zda ozařovací předpis a plán léčby byl dodržen. Pacient je se zprávou o proběhlé radioterapii předán do další péče odesílajícímu lékaři.

Dle povahy onemocnění a dle aplikované radioterapie, zejména dávky, je pacient objednán na kontrolu též na pracoviště radiační onkologie.

9 SEZNAM ZDRAVOTNÍCH VÝKONŮ

Seznam zdravotních výkonů - radiační onkologie

43021 Komplexní vyšetření radioterapeutem

43022 Cílené vyšetření radioterapeutem

43023 Kontrolní vyšetření radioterapeutem

43111 Rtg terapie 10-300 kV (1 pole)

43113 Plánování rtg terapie nebo Cs 137

43213 Radioterapie Co 60 s použitím fixačních pomůcek, bloků, kompenzátorů apod. (1 pole)

43215 Radioterapie Co 60 (1 pole)

43217 Plánování radioterapie Co 60 nebo urychlovačem

43219 Plánování radioterapie Co 60 nebo urychlovačem s použitím TPS (plánovací konsola)

43311 Radioterapie lineárním urychlovačem (1 pole)

43313 TBI - celotělová radioterapie lineárním urychlovačem (1 frakce)

43315 Radioterapie lineárním urychlovačem s použitím fixačních pomůcek, bloků, kompenzátorů apod. (1 pole)

43413 HDR brachyterapie povrchová s pomocí afterloadingu

43415 Brachyterapie intersticiální s automatickým afterloadingem HDR

43419 Brachyterapie intrakavitární s automatickým afterloadingem HDR

43421 Brachyterapie intrakavitární

43423 Plánování brachyterapie

43425 Plánování brachyterapie s použitím TPS (plánovací konsola)

43513 Plánování termoterapie

43515 Elektromagnetická hypertermie lokální (1 ložisko)

43611 Radioterapie Cs 137 (1 pole)

43613 Stereotaktické ozáření hlavy a mozku lineárním urychlovačem

43615 Hypoxiradioterapie

43617 Celotělové ozáření elektrony

43619 Verifikační snímek na ozařovači (ověření 1 pole)

43621 Lokalizace cílového objemu nebo simulace ozařovacího plánu

43623 Přímá dozimetrie na nemocném (1 měřící místo)

43627 Výroba individuálních bloků

43629 Výroba individuálních fixačních pomůcek pro ozařování nebo muláž

43631 Plánování radioterapie technikou IMRT

43633 Radioterapie pomocí urychlovače částic s použitím techniky IMRT (1 pole)

43435 Brachyterapie s automatickým afterloadingem LDR/MDR 60 min.

43431 Brachyterapie intrakavitární a automatickým afterloadingem LDR/MDR zavedení aplikátorů

43433 Brachyterapie intersticiální a automatickým afterloadingem LDR/MDR zavedení aplikátorů

43 698 Plánování stereotaktické radioterapie a radiochirurgie

43 699 Stereotaktická radioterapie

10 PRACOVNÍ POSTUPY SPECIFICKÉ PRO JEDNOTLIVÉ NÁDOROVÉ LOKALIZACE

10.1 RADIOTERAPIE KARCINOMŮ HLAVY A KRKU

Milan Vošmik, Pavel Šlampa

Základní rozdělení karcinomů v oblasti hlavy a krku

Postupy jsou doporučeny pro léčbu karcinomů v oblasti laryngu, hypofaryngu, orofaryngu, nazofaryngu, dutiny ústní a rtu, vedlejších dutin nosních, velkých a malých slinných žláz, včetně nádorů z neznámého primárního zdroje a metastatickým postižením uzlin na krku.

Histologicky se jedná o především o karcinomy vycházející z epitelu horních dýchacích a polykacích cest - dlaždicobuněčné karcinomy s různým stupněm diferenciace. Nádory velkých a malých slinných žláz jsou histologicky děleny na adenokarcinom, karcinom z pleomorfního adenomu, karcinom z acinárních buněk, adenoidně cystický karcinom, nediferencovaný karcinom a mukoepidermoidní karcinom, ve velkých slinných žlázách se může objevit i primárně epidermoidní karcinom.

Léčebné postupy pro jiné typy nádorů, např. lymfomy a sarkomy, vycházejí z doporučených postupů pro tyto choroby.

Klinická stadia onemocnění

Klinické stadium onemocnění je určeno podle zásad TNM klasifikace (TNM klasifikace zhoubných novotvarů. 6. vydání 2002, česká verze 2004, ÚZIS, Praha, 2004). TNM klasifikace se používá pouze pro karcinomy. Diagnóza je histologicky ověřena.

Vstupní kritéria k radioterapii

Pracoviště splňuje podmínky Národních radiologických standardů pro radikální radioterapii a paliativní radioterapii a pro brachyradioterapii a IMRT radioterapii. Sleduje expoziční parametry plánovacích vyšetření (CT, RT simulátor, C rameno aj.) a je schopno vyhodnotit dávky na kritické orgány.

Diagnostika

Obligatorní stagingová vyšetření: anamnéza, fyzikální vyšetření, včetně otorhinolaryngologického, krevní obraz, základní biochemické vyšetření, histologické vyšetření nádoru, UZ a CT vyšetření oblasti krku a primárního nádoru, skiagram plic, UZ vyšetření jater.

Fakultativní stagingová vyšetření: MR vyšetření (vhodná zvláště u tumorů v oblasti baze lební), pozitronová emisní tomografie, oční vyšetření (u nádorů v oblasti orbit, optických nervů a chiasmatu), další nutná odborná vyšetření vyplývající z lokalizace a vlastností tumoru.

Léčebná strategie

Obecné zásady léčebné strategie

Léčba zhoubných nádorů oblasti hlavy a krku má být komplexní a týmová. Řídí se lokalizací primární -ho nádoru, histologií, rozsahem onemocnění, celkovým biologickým stavem pacienta. Hlavními léčebnými modalitami jsou chirurgie a radioterapie. U časných stadií je chirurgický zákrok či radioterapie indikovány jako samostatné léčebné modality. Pokročilá stadia obvykle vyžadují léčbu kombinovanou. Základní systémová léčba (cytostatika, biologická terapie) je doporučena standardy České onkologické společnosti (ČOS ČLS JEP: Zásady cytostatické léčby maligních onkologických onemocnění). Chemoterapie je indikována v rámci konkomitantní radiochemoterapie; jako samostatná léčebná modalita má význam paliativní. Adjuvantní chemoterapie je indikována u karcinomu nazofaryngu. Neoadjuvantní chemoterapii lze zvážit zejména u u karcinomu hypofaryngu.

Léčba nádorů hlavy a krku je prováděna v centrech, která mají rozsáhlou zkušenost s léčbou těchto nádorů a která jsou schopna zajistit komplexní léčbu a multidisciplinární přístup. Zde jsou soustředěni odborníci nejen z oblasti otorhinolaryngologie a radiační onkologie, ale i dalších oborů (zobrazovací metody, podpůrná léčba a nutriční podpora apod.) Při volbě léčebného postupu je zachována těsná spolupráce otorhinolaryngologa, radiačního a klinického onkologa.

Časná stadia

Radikální radioterapie u časných stadií znamená v mnoha případech rovnocennou alternativu radikálního chirurgického výkonu; přednost má v případech, kde od chirurgického výkonu lze očekávat větší mutilace. Naopak chirurgický výkon je preferován u pacientů, kde je riziko mutilace chirurgickým výkonem minimální (naopak kvalitu života může zhoršit radioterapie) a určitě v případech, kde přináší lepší lokální kontrolu.

Pokročilá stadia operabilní

U lokálně a regionálně pokročilých stadií je léčebnou možností chirurgický výkon s následnou pooperační radioterapií, případně radiochemoterapií, nebo další možností je radikální radioterapie či radiochemoterapie, event. v kombinaci s biologickou léčbou, s ponecháním možnosti chirurgického výkonu jako záchranného postupu. Individuálně se zvažuje aplikace neoadjuvantní chemoterapie. Aplikace radiochemoterapie v oblasti laryngu nabízí možnost vyhnout se totální laryngektomii.

Pokročilá stadia inoperabilní

Pro inoperabilní nádory v oblasti hlavy a krku je radioterapie hlavní léčebnou modalitou. Její léčebný účinek může být zvýšen pomocí konkomitantní chemoterapie (radiochemoterapie) nebo alterací frakcionačního režimu (hypefrakcionace, akcelerace, konkomitantní boost apod.) Další možností je zařazení pacientů do klinických studií.

Léčebné postupy podle klinického stadia a primární lokalizace Karcinomy ethmoidálních sinů

Stadium T1-2: chirurgický přístup s následnou radioterapií, event. radiochemoterapií; radioterapie či radiochemoterapie je indikována při kontraindikaci operace.

Stadium T3-4 operabilní: chirurgický zákrok s následnou radioterapií, event. radiochemoterapií (při pozitivních okrajích či perineurální invazi, pozitivních uzlinách); radioterapie či radiochemoterapie je indikována při kontraindikaci operace.

Nádor inoperabilní: radiochemoterapie či radioterapie.

Nádor po nekompletní resekci: chirurgický zákrok s následnou radioterapií, event. radiochemoterapií (při pozitivních okrajích či perineurální invazi); v případě klinického rezidua je jednoznačně preferovaným postupem radioterapie či radiochemoterapie.

Karcinom maxilárního sinu

Stadium T1 N0: chirurgický zákrok nebo chirurgický zákrok s následnou radioterapií (zvl. při perineurální invazi), event. radiochemoterapií; v případě pozitivních okrajů je nutné zvážit reresekci a následnou radioterapii, event. radiochemoterapii.

Stadium T2 N0: chirurgický zákrok s případnou pooperační radioterapií nebo chirurgický zákrok s následnou radioterapií, event. radiochemoterapií; v případě pozitivních okrajů zvážit reresekci a následnou radioterapii, event. radiochemoterapii.

Stadium T3-4 operabilní: chirurgický zákrok s následnou radioterapií, event. radiochemoterapií (při pozitivních okrajích či perineurální invazi).

Stadium inoperabilní: radiochemoterapie nebo radioterapie.

Stadium jakékoliv T, N+ operabilní: chirurgický zákrok s následnou radioterapií, event. radiochemoterapií (při pozitivních okrajích, extrakapsulárním šíření či perineurální invazi).

Karcinomy slinných žláz

Nádory operabilní: chirurgický zákrok (benigní a nízký grading); chirurgický zákrok s následnou radioterapií (adenoidně cystický karcinom, střední a vyšší grading, těsné a pozitivní okraje, perineurální invaze, angio- a lymfangioinvaze, postižení lymfatických uzlin). Individuálně lze zvážit kurativní konkomitantní chemoradioterapii, zvl. u karcinomů příušní žlázy.

Nádory inoperabilní: radioterapie, případně chemoradioterapie.

Karcinomy rtu

Stadium T1, T2 N0: chirurgická excize, při pozitivních okrajích reexcize nebo radioterapie (vhodná brachyradioterapie); radioterapie (zevní radioterapie, brachyradioterapie nebo kombinace) při perineurální či vaskulární invazi.

Stadium T3, T4 nebo N+: chirurgická excize včetně stejnostranné případně oboustranné selektivní krční disekce a pooperační radioterapie; při pozitivních okrajích či extrakapsulárním šíření je indikována radiochemoterapie nebo kurativní radioterapie (zevní radioterapie +/- brachyradioterapie); individuálně lze zvážit kurativní konkomitantní chemoradioterapii; při perzistenci tumoru je indikován záchranný chirurgický výkon.

Karcinomy dutiny ústní

Stadium T1, T2 N0: radioterapie (zevní radioterapie, brachyradioterapie nebo kombinace); chirurgická excize; při pozitivních okrajích je indikována reexcize nebo radioterapie (vhodná brachyradioterapie), event. i konkomitantní chemoradioterapie při rizikových faktorech.

Stadium T3, T4 nebo N+ operabilní: chirurgická excize primárního nádoru s rekonstrukcí, včetně stejnostranné případně druhostranné selektivní krční disekce s pooperační radioterapií nebo radiochemoterapií; při pozitivních okrajích, T4 a extrakapsulárním šíření je indikována radiochemoterapie (u případů T3 N0-1 s negativními okraji a bez perineurálního šíření, angioinvaze a lymfangioinvaze je v individuálních případech připuštěn postup bez pooperační radioterapie).

Inoperabilní nádory: radiochemoterapie nebo radioterapie.

Karcinomy orofaryngu

Stadium T1, T2 N0: samostatná radioterapie; chirurgická excize včetně stejnostranné případně druhostranné selektivní krční disekce; při pozitivních okrajích je indikována radioterapie.

Stadium T3, T4 nebo N+ operabilní: chirurgická resekce včetně stejnostranné případně oboustranné selektivní krční disekce s pooperační radioterapií nebo radiochemoterapií; při pozitivních okrajích a extrakapsulárním šíření je indikována radiochemoterapie; další primární možností je radiochemoterapie; v případě rezidua tumoru po konzervativní léčbě je chirurgický zákrok indikován jako záchranná léčba.

Inoperabilní nádory: radiochemoterapie nebo radioterapie.

Karcinomy hypofaryngu

Stadium T1, T2 N0 nevyžadující totální laryngektomii: samostatná radioterapie, chirurgický zákrok jako záchranná léčba; další primární možností je chirurgický zákrok - parciální laryngofaryngektomie a stejnostranná, případně oboustranná krční disekce; při pozitivních okrajích, perineurálním šíření, angio- či lymfangioinvazi je indikována radioterapie nebo radiochemoterapie. Stadium T1 N2-3 nebo T3 a jakékoliv N, operabilní, vyžadující totální laryngektomii: radiochemoterapie, v případě rezidua po konzervativní léčbě je indikován chirurgický zákrok jako záchranná léčba; nebo chirurgický zákrok - laryngofaryngektomie, včetně oboustranné selektivní krční disekce, pooperační radioterapie nebo radiochemoterapie; při pozitivních okrajích a extrakapsulárním šíření je indikována radiochemoterapie; další primární možností léčby je indukční chemoterapie 2-3 cykly, v případě kompletní odpovědi primárního tumoru je indikována radioterapie, při reziduálních uzlinách je indikována krční disekce, nedojde-li po indukční chemoterapii ke kompletní odpovědi primárního nádoru následuje chirurgický zákrok s následnou pooperační radioterapií.

Stadium T4 a jakékoliv N, operabilní: laryngofaryngektomie včetně oboustranné selektivní krční disekce a pooperační radiochemoterapie; radiochemoterapie, v případě rezidua je indikován chirurgický zákrok jako záchranná léčba.

Inoperabilní nádory: radiochemoterapie nebo radioterapie.

Metastázy karcinomu na krku, primární ložisko nenalezeno Metastázy spinocelulární karcinomu, N1

Metodou volby: Bloková krční disekce (obvykle současně stejnostranná tonsilektomie, vícečetné biopsie z nazofaryngu, kořene jazyka, hypofaryngu) s následným sledováním, radioterapie je ke zvážení, v případě extrakapsulárního šíření je indikována radiochemoterapie; nebo další možností primární léčby je radioterapie krčních uzlin a oblasti možného primárního tumoru.

Metastázy spinocelulární karcinomu, N2-3

Metodou volby: Bloková krční disekce (obvykle současně stejnostranná tonsilektomie, vícečetné biopsie z nazofaryngu, kořene jazyka, hypofaryngu) s následnou radioterapií, případně radiochemoterapií krčních uzlin a oblasti možného primárního tumoru.

Metastázy adenokarcinomu, N1-3

Metodou volby: Bloková krční disekce +/- stejnostranná parotidektomie s následnou radioterapií, případně radiochemoterapií krčních uzlin a oblasti možného primárního tumoru.

Karcinom laryngu - glotický:

Stadium T1-2 N0: samostatná radioterapie (larynx); parciální laryngektomie nebo endoskopické odstranění tumoru.

Stadium T3 a jakékoliv N, operabilní: laryngektomie včetně jednostranné nebo oboustranné selektivní krční disekce s pooperační radioterapií nebo radiochemoterapií; další primární možností je radiochemoterapie, v případě rezidua po konzervativní léčbě je indikován chirurgický zákrok jako záchranná léčba.

Stadium T3 N0 bez lymfangio- a angioinvaze a perineurálního šíření, negativní okraje: pooperační sledování.

Stadium T3 N+ nebo lymfangio-, angioinvaze nebo perineurální šíření: postoperanční radioterapie, případně radiochemoterapie.

Pozitivní okraje nebo extrakapsulární šíření: pooperační radiochemoterapie.

Stadium T4 a jakékoliv N, operabilní: laryngektomie včetně ipsilaterální thyreoidektomie a jednostranné nebo oboustranné selektivní krční disekce s pooperační radiochemoterapií; další primární možností je radiochemoterapie, v případě rezidua po konzervativní léčbě je indikován chirurgický zákrok jako záchranná léčba.

Inoperabilní nádory: radiochemoterapie nebo radioterapie.

Karcinom laryngu - supraglotický

Stadium T1-2 N0, nevyžadující totální laryngektomii: samostatná radioterapie; další primární možností je parciální laryngektomie nebo endoskopické odstranění tumoru včetně jednostranné nebo oboustranné selektivní krční disekce; v případě postižení uzlin, lymfangio-, angioinvaze nebo perineurálního šíření je indikována radioterapie, případně radiochemoterapie; v případě pozitivních okrajů nebo extrakapsulárního šíření je indikována pooperační radiochemoterapie.

Stadium T3 a jakékoliv N, operabilní: parciální nebo totální laryngektomie včetně jednostranné nebo oboustranné selektivní krční disekce a pooperační radioterapie nebo radiochemoterapie; další primární možností je radiochemoterapie, v případě rezidua tumoru je po konzervativní léčbě indikován chirurgický zákrok jako záchranná léčba.

Stadium T3 N0 bez lymfangio- a angioinvaze a perineurálního šíření, negativní okraje: pooperační sledování.

Stadium T3 N+ nebo lymfangio-, angioinvaze nebo perineurální šíření: pooperační radioterapie, případně radiochemoterapie.

Pozitivní okraje nebo extrakapsulární šíření: pooperační radiochemoterapie.

Stadium T4 a jakékoliv N, operabilní: radiochemoterapie, v případě rezidua chirurgický zákrok jako záchranná léčba; další primární možností je laryngektomie včetně ipsilaterální thyreoidektomie a jednostranné nebo oboustranné selektivní krční disekce s pooperační radiochemoterapií, případně radioterapií; v případě destrukce chrupavky, postižení kůže a rozsáhlého postižení kořene jazyka je indikována laryngektomie s resekcí okolního tumoru, stejnostranná nebo oboustranná bloková disekce a pooperační radiochemoterapie.

Inoperabilní nádory: radiochemoterapie nebo radioterapie.

Karcinom laryngu - subglotický (vzácný, obvykle v pokročilém stadiu)

Operabilní: chirurgická resekce s pooperační radioterapií či radiochemoterapií; další primární možností je radiochemoterapie.

Inoperabilní: radiochemoterapie nebo radioterapie.

Karcinom nazofaryngu

Stadium T1-2a N0: samostatná radioterapie.

Stadium T2a-T4, N+: radiochemoterapie a adjuvantní chemoterapie, při reziduální lymfadenopatie bloková krční disekce.

M1 (metastatickém postižení): systémová chemoterapie, v případě kompletní odpovědi radioterapie 0na oblast nazofaryngu a krčních uzlin.

Léčba recidiv

Lokální či regionální recidiva bez předchozí radioterapie: resekce recidivy +/- pooperační radioterapie, případně radiochemoterapie; radioterapie nebo radiochemoterapie.

Lokální či regionální recidiva po předchozí radioterapii: resekce recidivy, zvážení reiradiace; reiradiace; paliativní léčba, chemoterapie.

Individuální postup.

Metastatické onemocnění

Metastázy: zvážení resekce solitární metastázy; paliativní léčba - chemoterapie, radioterapie, symptomatická léčba s přihlédnutím k obtížím a celkovému stavu pacienta. Individuální postup.

Kurativní radioterapie, radiochemoterapie

Minimální dávka na oblast primárního nádoru a klinicky postižených uzlin (klinický cílový objem CTV 1) je 66-70 Gy (5x2 Gy/týden). Minimální dávka na oblast lymfatických uzlin s vysokým rizikem mikroskopického postižení (CTV 2) je 56-60 Gy a na oblast uzlin s nízkým rizikem mikroskopického postižení (CTV 3) 44-50 Gy (5x2 Gy/týden).

Konkomitantní chemoterapie je při radioterapii indikována u lokálně a regionálně pokročilých nádorů, obvykle režim s cisplatinou (3-týdenní režim 100 mg/m², případně týdenní režim 40 mg/m²), v případě kontraindikace cisplatiny je možnost aplikace dalších cytostatik (karboplatina, 5-fluorouracil, paclitaxel, hydroxyurea, mitomycin a další). Další možností je konkomitaní aplikace biologické terapie. Alternativou jsou alterované frakcionační režimy: hyperfrakcionace, akcelerovaná radioterapie pomocí konkomitantního boostu, případně další alterace využívající zkrácení celkové doby ozařování či navýšení dávky záření.

Pooperační radioterapie

Minimální dávka na oblast lůžka nádoru a oblast uzlin s vyšším rizikem mikroskopického postižení je 56-60 Gy, v případě pozitivních okrajů 60-66 Gy (5x2 Gy/týden). Minimální dávka na oblast lymfatických uzlin s nízkým rizikem mikroskopického postižení je 44-50 Gy (5x2 Gy/týden). V případě indikace pooperační radiochemoterapie (např. z důvodu pozitivních okrajů nebo extrakapsulárního šíření, případně vícečetného uzlinového postižení) jsou aplikovány platinová cytostatika (cisplatina, karboplatina aj.), event. s 5-fluorouracilem.

Paliativní radioterapie

Paliativní ozáření je indikováno individuálně o lokálně pokročilého karcinomu nebo při vzdáleném metastatickém postižení. Dávky záření a technika radioterapie je určena podle lokalizace a objemu tumoru, podle celkového stavu pacienta; lze využít hypofrakcionačních či akcelerovaných schémat radioterapie (dále viz standard pro paliativní radioterapii).

Ozařovací podmínky

Plánování radioterapie

Ozařovací plán se připravuje v trojrozměrném plánovacím systému na podkladě obrazu z počítačové tomografie (viz standard pro radikální radioterapii). Lokalizace a simulace je provedena na RT simulátoru, součástí je provedení simulačních snímků.

Zdroj záření a ozařovací pomůcky

Standardním zdrojem záření je lineární urychlovač o energii brzdného záření 4-20 MeV s možností ozařování urychlenými elektrony (pro ozařování zadních krčních uzlin, obvykle energie 9 MeV). Pro ozařování fotonovými svazky lze akceptovat i kobaltový ozařovač.

Pro radikální ozařování v oblasti hlavy a krku je obvykle nutná co nejdokonalejší fixace, standardně pomocí fixační masky z termoplastického materiálu. Termoplastická maska může fixovat jen hlavu nebo hlavu i ramena. Jako pomůcky při ozařování lze při některých technikách užít roubík, depresor apod. (např. šetření tvrdého patra při ozařování jazyka).

Cílové objemy

Nádorový objem GTV - zaujímá objem primárního tumoru (GTVT) a metastaticky postižených lymfatických uzlin (GTVN).

Klinický cílový objem CTV 1 - zahrnuje GTVN + GTVT + lem rizika mikroskopického šíření (velikost lemu nutno stanovit je individuálně, obvykle 0,5-2 cm).

Klinický cílový objem CTV 2 zahrnuje CTV 1 a oblast uzlin s vysokým rizikem subklinického postižení.

Klinický cílový objem CTV 3 zahrnuje CTV 2 a oblast uzlin s nízkým rizikem subklinického postižení.

Plánovací cílový objem PTV (1, 2, 3) - je určen objemem CTV (1, 2, 3) a lemem pro riziko nepřesnosti nastavení (obvykle 0,5-1 cm).

ICRU referenční bod je definován ve středu nebo poblíž středu PTV (1, 2, 3).

Ozařovací techniky

Pro většinu nádorů hlavy a krku je indikováno kromě ozařování primárního nádoru či jeho lůžka i ozařování oboustranných krčních uzlin, v mnoha případech i uzlin nadklíčkových. Nejčastěji používanou technikou konvenční radioterapie je technika postupného zmenšování polí (shrinking field technika). Standardně se užívá individuální vykrývání pomocí bloků, event. pomocí vícelamelových kolimátorů, podle lokalizace, velikosti a šíření tumoru. Pro navýšení dávky na oblast primárního tumoru a postižených uzlin lze užít dvou bočných polí mimo míchu, v případě lateralizovaných tumorů lze směry polí volit individuálně. Pro boost na oblast krčních uzlin lze indikovat elektronová pole. Je-li indikováno ozařování nadklíčkových uzlin, standardem je užití samostatného nadklíčkového předozadního pole. Problémem je napojení obou objemů. Při využití symetrických polí na oba objemy existuje, díky divergenci svazků, riziko v oblasti napojení objemů ve smyslu překročení nebo nedosažení plánované dávky. Lze doporučit využívat asymetrických polí a plánování pomocí jednoho izocentra (half-beam technika).

Alternativou je radioterapie s modulovanou intenzitou (IMRT). IMRT umožňuje díky šetření zdravých tkání a orgánů i v oblasti konkavit plánovacího cílového objemu podle doporučených dávek pro jednotlivé oblasti.

Kritické orgány a jejich toleranční dávky (TD5/5) při standardní frakcionaci

Při parciálním ozářeném objemu s pravděpodobností „late effect“ v 5 % a při aplikaci dávky 60 Gy standardní frakcionací 5x2,0 Gy:

10.2 RADIOTERAPIE ZHOUBNÝCH NÁDORŮ ŠTÍTNÉ ŽLÁZY

Milan Vošmik, Karel Odrážka

Základní rozdělení

Papilární karcinom je charakterizován vysokou incidencí metastáz v regionálních lymfatických uzlinách. Folikulární karcinomy - primární tumor i metastázy dobře akumulují radiojód a mohou i syntetizovat thyreoidální hormony a způsobit thyreotoxikózu. Negativními prognostickými faktory jednoznačně jsou: invaze do pouzdra, angioinvaze a nález vzdálených metastáz. Medulární karcinom je spojen až ve třetině případů s feochromocytomem a je geneticky podmíněn (nutno došetřit příbuzné). Nevychytává radiojód. Nespecifickým markerem je především kalcitonin.

Anaplastický karcinom je charakterizován vysokou agresivitou, rychlým růstem tumoru nebo náhlou progresí dlouhotrvajícího uzlu. Pro nádor je charakteristická lokální invaze do okolí s postižením dýchacích cest, kůže a nervově cévních svazků, časné vzdálené metastazování (plíce, pleura, kostra, mozek). Dále se v oblasti štítné žlázy vyskytují lymfomy a metastázy jiných karcinomů. Jejich léčebná strategie vychází z doporučených postupů pro primární tumory.

Klinická stadia onemocnění

Klinické stadium onemocnění je určeno podle zásad TNM klasifikace (TNM klasifikace zhoubných novotvarů. 6. vydání 2002, česká verze 2004, ÚZIS, Praha). TNM klasifikace se používá pouze pro karcinomy. Diagnóza je histologicky ověřena.

Vstupní kritéria k radioterapii

Pracoviště splňuje podmínky Národních radiologických standardů pro radikální radioterapii, brachyradioterapii a paliativní radioterapii. Sleduje expoziční parametry plánovacích vyšetření (CT, RT simulátor, C rameno aj.) a je schopno vyhodnotit dávky na kritické orgány. Diagnostika je provedena ve spolupráci s endokrinologem.

Léčebná strategie

Primární metodou léčby je chirurgický zákrok. Indikace zevní radioterapie

V případě diferencovaných karcinomů: léčba volby primárně inoperabilního nálezu, zvláště pokud je minimální nebo žádná akumulace 131I; rozsáhlý bulky tumor, který nelze zvládnout samostatnou terapií radiojódem. Pooperační ozáření je zvažováno u lokálně pokročilých tumorů (T4) a/nebo N+. Paliativní indikace - pokud je akumulace radiojódu malá nebo žádná a v případě útlaku nebo hrozícího útlaku důležitých struktur nebo orgánů, včetně syndromu horní duté žíly.

V případě medulárních karcinomů je zvažováno pooperační ozáření zvláště u T4 a/nebo N+; paliativní ozáření ve stejných indikacích jako u diferencovaných karcinomů.

U anaplastických karcinomů - pooperační nebo paliativní ozáření, obvykle léčba volby samostatně nebo ve spojení s chemoterapií.

Ozařovací podmínky

Ozařovací podmínky odpovídají standardu pro radikální radioterapii, případně pro IMRT. Plánování radioterapie

Ozařovací plán se připravuje v trojrozměrném plánovacím systému na podkladě obrazu z počítačové tomografie (viz standard pro radikální radioterapii). Lokalizace a simulace je provedena na RT simulátoru, součástí je provedení simulačních snímků.

Zdroj záření a ozařovací pomůcky

Standardním zdrojem je lineární urychlovač o energii brzdného záření 4-20 MeV s možností radioterapie elektronovými svazky. Pro ozařování fotonovými svazky lze akceptovat pro přiměřenou hloubku i kobaltový ozařovač. Pro ozařování oblasti krku je obvykle nutná fixace pomocí fixační masky z termoplastického materiálu.

Cílové objemy

Platí stejné zásady, které jsou uvedeny v úvodu kapitoly pro zhoubné nádory hlavy a krku. Regionálními uzlinami jsou oboustranné krční, nadklíčkové a horní mediastinální uzliny.

Dávka záření a frakcionace

Frakcionace se volí standardní 5x2,0 Gy/týden, je možné individuálně zvolit alterovaný způsob frakcionace; u anaplastických karcinomů se může zvážit hyperfrakcionace.

Dávka záření: pooperačně 40-50 Gy, případě reziduálního tumoru lze zvážit boost 5-10 Gy; u inoperabilních či jod neakumulujících tumorů je aplikováno 64-70 Gy (event. zmenšení objemu po aplikaci 46-50 Gy).

Technika a plánování radioterapie, kritické orgány

Platí obdobné zásady jako v textu kapitol pro radioterapii karcinomů hlavy a krku. Často užívaná je technika dvou nestejně velkých protilehlých polí (často nesprávně nazývaná „mini-mantle technika“). Přední pole ozařuje přední krk, nadklíčky a horní mediastinum. Horní mediastinum je zpravidla dosycováno ze zadního menšího pole.

Sledování po léčbě

Poléčebné sledování se provádí za spolupráce radioterapeutického, ORL a endokrinologického pracoviště. Akutní a chronické vedlejší účinky jsou vyhodnocovány podle mezinárodně uznávaných stupnic.

10.3 RADIOTERAPIE KARCINOMŮ JÍCNU

Josef Dvořák, Hana Doleželová, Pavel Šlampa

Základní rozdělení zhoubných nádorů jícnu

Nejčastějšími histologickými typy karcinomu jícnu je spinocelulární karcinom, který se obvykle vyskytuje v kraniálních dvou třetinách jícnu, a adenokarcinom, který se nachází spíše v dolní třetině jícnu a vzniká malignizací epitelu mucinózních žláz ve stěně nebo metaplastického epitelu (Barretův jícen). Méně častými histologickými typy jsou adenoskvamózní karcinom, mukoepidermoidní karcinom, malobuněčný karcinom, leiomyosarkom, karcinosarkom, adenoidně cystický karcinom, maligní melanom nebo primární nehodgkinský lymfom jícnu.

Klinická stadia onemocnění

Klinické stadium onemocnění je určeno podle zásad TNM klasifikace (TNM klasifikace zhoubných novotvarů. 6. vydání 2002, česká verze 2004, ÚZIS, Praha, 2004). TNM klasifikace se používá pouze pro karcinomy. Diagnóza je histologicky ověřena.

Vstupní kritéria k radioterapii

Pracoviště splňuje podmínky Národních radiologických standardů pro radikální radioterapii, brachyradioterapii a paliativní radioterapii. Sleduje expoziční parametry plánovacích vyšetření (CT, RT simulátor, C rameno aj.) a je schopno vyhodnotit dávky na kritické orgány.

Diagnostika

Obligatorní stagingová vyšetření: anamnéza, fyzikální vyšetření, endoskopická vyšetření, endosonografie, pasáž jícnem, rtg plic, CT (MR) hrudníku, UZ epigastria, základní hematologické a biochemické vyšetření.

Fakultativní stagingová vyšetření: Laparoskopie, PET vyšetření, CT vyšetření mozku a scintigrafie skeletu u sympt. nemocných, stanovení markerů (CEA, Ca19-9, SCC).

Léčebná strategie

Metodou volby léčby karcinomů jícnu stadia 0-II je radikální chirurgický výkon. Operační řešení je možné i u vybraných stadií T4 (infiltrace pleury, perikardu, bránice). Ve vybraných případech uvedených stadií onemocnění operaci předchází neoadjuvantní chemoradioterapie založená na aplikaci platinových derivátů a 5-fluorouracilu společně s ozařováním. Fotodynamická léčba prokazuje slibné výsledky v léčbě Barretova jícnu. Laserová terapie patří mezi používané paliativní způsoby léčby s indikací rekanalizace a zástavy krvácení. Zavedení stentu je efektivní způsob paliativní léčby (event. v kombinaci s radioterapií).

Radioterapie jako samostatná léčebná modalita může být zvažována jako paliativní léčba u pacientů s lokálně pokročilým, inoperabilním onemocněním. Dávku aplikovanou zevní radioterapií lze doplnit intrakavitární brachyradioterapií. Spinocelulární karcinom jícnu je chemo- a radiosenzitivnější než adenokarcinom.

Základní systémová léčba je doporučena standardy České onkologické společnosti (ČOS ČLS JEP: Zásady cytostatické léčby maligních onkologických onemocnění).

Konkomitantní chemoradioterapie může zlepšit léčebné výsledky. Stává se metodou volby zejména u pacientů se spinocelulárním karcinomem horní a střední třetiny jícnu (T1-4, N0-1, M0). Přínosem je také u pacientů po provedené esofagektomii v případě pozitivních resekčních okrajů a reziduálního onemocnění a u adenokarcinomů distální třetiny jícnu s pozitivními lymfatickými uzlinami nebo u stadia T2 s rizikovými faktory a T3 při negativních uzlinách N0.

Neoadjuvantní radioterapie (konkomitantní chemoradioterapie) je zatížena vyšším rizikem perioperační mortality; její indikace se může zvážit především u karcinomů střední a dolní třetiny jícnu. Operační řešení následuje 5-6 týdnů po ukončení radioterapie.Adjuvantní radioterapie je indikována u R1 resekce adenokarcinomu distálního jícnu a gastroezofageální junkce, při pozitivních uzlinách, indikace je dále zvažována při negativních uzlinách u stadia T3 a T2 s rizikovými faktory (vysoký grading, perineurální invaze). U R2 resekce je indikace radioterapie individuální podle rozsahu rezidua.

U pacientů v dobrém celkovém stavu lze zvážit paliativní radioterapii či chemoterapii. Před zahájením radioterapie, v případě výrazných či hrozících výrazných stenóz, je vhodné konzultovat provedení perkutánní endoskopické gastrostomie (PEG) nebo abdominální cestou provedení gastrostomie. Provedení gastrostomie je důležitou součástí paliativní léčby.

Kombinace zevní radioterapie a brachyradioterapie (BRT)

Indikaci kombinace zevní a brachyterapie lze s kurativním záměrem indikovat u unifokálních lézí lokalizovaných v hrudní části jícnu; longitudinálním rozsahem menší než 10 cm, bez metastatického postižení. Dávka záření je určena individuálně podle rozsahu choroby, předchozí dávky zevní radioterapie apod. Brachyradioterapie obvykle následuje 1-2 týdny po ukončení zevní radioterapie a 2-3 týdny po ukončení konkomitantní chemoradioterapie. Brachyradioterapie by neměla být aplikována současně s chemoterapií. Při pokročilé obstrukci je možné zařadit brachyradioterapii i na úvod radioterapie před zevní ozáření s cílem dosáhnout rychlého uvolnění průsvitu lumen.

Kontraindikace BRT: tracheální nebo bronchiální postižení, fistulace, hluboká ulcerace, lokalizace v krčním jícnu, nízký perfomance status. Cílový objem BRT: endoskopicky viditelný tumor s 1-2 cm bezpečnostním lemem, který je při endoskopii označen rtg kontrastními klipy.

Paliativní radioterapie

Je indikována v pokročilých stadií (IIB-IV), u nemocných s KI < 70 %, s vážnými interkurentními chorobami. Dále je indikována po zavedení stentu a po rekanalizačních zákrocích laserem. Využívá se zevní radioterapie nebo kombinace zevní radioterapie a brachyterapie či samostatná brachyterapie.

Ozařovací podmínky

Ozařovací podmínky odpovídají standardu pro radikální radioterapii, případně pro brachyterapii. Plánování radioterapie

Ozařovací plán se připravuje v trojrozměrném plánovacím systému na podkladě obrazu z počítačové tomografie (viz standard pro radikální radioterapii). Lokalizace a simulace je provedena na RT simulátoru, součástí je provedení simulačních snímků.

Zdroj záření a ozařovací pomůcky

Standardním zdrojem je lineární urychlovač o energii brzdného záření 4-20 MeV. Pro ozařování fotonovými svazky lze akceptovat pro přiměřenou hloubku i kobaltový ozařovač. Pro ozařování jícnu v oblasti krku je obvykle nutná fixace pomocí fixační masky z termoplastického materiálu.

Cílové objemy

V případě samostatné nebo konkomitantní chemoradioterapie platí pro určování cílových objemů stejná doporučení.

Nádorový objem GTV 1 - je určen rozsahem tumoru s postiženými lymfatickými uzlinami.

Klinický cílový objem CTV 1 - je tvořen objemem GTV 1 s části okolních orgánů a tkání s možným mikroskopickým šířením (obvyklý lem od okraje nádoru kraniokaudálně je 3-4 cm, laterálně 1 cm, v případě uzlin je lem 0,5-1 cm).

Oblast krční a kraniální hrudní části jícnu: Klinický cílový objem CTV 1 je určen objemem GTV 1 se supraklavikulárními, infraklavikulární a horními mediastinálními lymfatickými uzlinami (minimálně na úroveň kariny).

Oblast středního hrudního jícnu: Objem CTV 1 je tvořen rozsahem nádorovým objemem GTV 1 s mediastinálními lymfatickými uzlinami podle lokalizace tumoru.

Oblast kaudální hrudní části jícnu: Klinický cílový objem CTV 1 je tvořen objemem GTV 1 s lymfatickými uzlinami střední a kaudální části mediastina, s diafragmatickými uzlinami a uzlinami kolem plexus coeliacus.

Plánovací cílový objem PTV 1 - je určen objemem CTV 1 s kraniokaudálním lemem zpravidla 1-2 cm a laterálním 0,5-1 cm.

Ozařovací kurz za maximálního šetření míchy (boost): Nádorový objem GTV 2 - je stejného rozsahu jako v případě GTV 1.

Klinický cílový objem CTV 2 - je určen objemem GTV 2 s kraniokaudálním lemem zpravidla 1 cm a laterálním 0,5 cm.

Plánovací cílový objem PTV 2 - je určen rozsahem CTV 2 s kraniokaudálním lemem zpravidla 1 cm a laterálním 0,5 cm.

Adjuvantní radioterapie: Objem GTV se nestanovuje. Ostatní objemy stejné jako v případě kurativní radioterapie, neurčuje se PTV 2 ani CTV 2.

Paliativní radioterapie: Objemy pro plánování paliativní radioterapie se určují individuálně, podle rozsahu nádoru a celkového stavu nemocného.

Frakcionace a dávka záření

V případě objemu PTV 1 se aplikuje dávka 40-45 Gy (5x1,8-2,0 Gy/týden), u objemu PTV 2 dávka 10-16 Gy (5x1,8-2,0 Gy/týden). Celková dávka záření je v rozmezí 50-56 Gy, v případě radikální radioterapie s ohledem na objem tumoru a toleranci okolních struktur lze zvolit i vyšší dávku záření. Při aplikaci konkomitantní chemoradioterapie se preferují nižší celkové dávky záření. Pozn.: Jestliže nádor infiltruje tracheobronchiální strom s hrozící fistulou nebo adventicii aorty s hrozící rupturou, je frakcionace snížena, 5x1,5 Gy/týden. Nebo se radioterapie neprovádí.

Kritické orgány a toleranční dávky (TD_5/5) při standardní frakcionaci

Mícha: TD 45-50 Gy, srdce: TD 40 Gy (celý orgán), TD 50 Gy (méně než 50 % celého objemu), plíce (V20 menší 35 % než v součtovém histogramu obou plic).

Sledování po léčbě

Sledování pacientů po léčbě probíhá ve spolupráci s gastroenterologem a chirurgem. Akutní a chronické vedlejší účinky léčby jsou vyhodnocovány podle mezinárodně uznávaných stupnic (např. EORTC-RTOG stupnice).

10.4 RADIOTERAPIE KARCINOMŮ ŽALUDKU

Josef Dvořák, Hana Doleželová, Pavel Šlampa

Základní rozdělení zhoubných nádorů žaludku

Nejčastějším histologickým typem je adenokarcinom (95 %) intestinálního a difuzního typu (v mladším věku a je spojen s horší prognózou). V žaludku se může vyskytovat gastrointestinální stromální tumor (GIST), pro jehož diagnózu je charakteristický průkaz onkogenu c-kit a jím kódovaného proteinu CD117 (méně často exprimuje protein S100 a NSE), proto je ve většině případů možné odlišení GIST od jiných nádorů žaludku. Z dalších histologických typů se může vyskytovat primární nehodgkinský lymfom (mucosa associated lymphoid tissue - MALT; maltom), squamózní karcinom, malobuněčný karcinom, karcinoid, vzácně se vyskytuje metastatické postižení žaludku.

Klinická stadia onemocnění

Klinická stadia zhoubných nádorů žaludku jsou definovaná TNM klasifikací (TNM klasifikace zhoubných novotvarů. 6. vydání 2002, česká verze 2004, ÚZIS, Praha). TNM klasifikace se používá pouze pro karcinomy. Diagnóza je histologicky ověřena.

Vstupní kritéria k radioterapii

Pracoviště splňuje podmínky Národních radiologických standardů pro radikální radioterapii, brachyradioterapii a paliativní radioterapii. Sleduje expoziční parametry plánovacích vyšetření (CT, RT simulátor, C rameno aj.) a je schopno vyhodnotit dávky na kritické orgány.

Diagnostika

Obligatorní stagingová vyšetření: Anamnéza, fyzikální vyšetření, gastroskopie s endobiopsií, rtg žaludku (dvojkontrastní vyšetření), rtg hrudníku, CT břicha, CT nebo UZ pánve, základní hematologické, biochemické vyšetření, stanovení markerů (CEA, Ca19-9, Ca 72-4). Chirurgický staging má nejpřesnější výtěžnost, vhodný odběr co nejvyššího počtu regionálních uzlin.

Fakultativní stagingová vyšetření: Endosonografie, CT vyšetření mozku a scintigrafie skeletu u symptomatických nemocných, CT plic při podezření na diseminaci do plicního parenchymu, event. PET a laparoskopie.

Léčebná strategie

Jedinou standardní léčbou s kurativním cílem je chirurgická resekce. U více než 50 % pacientů s lokalizovaným onemocněním nelze provést kurativní resekci, tj. širokou resekci primárního nádoru s doporučenou vzdáleností resekční linie 5 cm od hranic tumoru a odstraněním dostatečného počtu lymfatických uzlin (min. 15 uzlin). Endoskopická exstirpace může být kurativní metodou pouze u časných rozsahem drobných (do 15-25 mm) povrchových karcinomů, resp. paliativní při inoperabilních stavech. Samotná adjuvantní chemoterapie nebo samostatná adjuvantní radioterapie neprokázala vliv na celkové přežití. Pro nemocné, u nichž není indikována konkomitantní chemoradioterapie pro lokálně pokročilý inoperabilní karcinom žaludku, mohou mít tyto léčebné metody přínos v ovlivnění lokálních a regionálních symptomů.

Základní systémová léčba je doporučena standardy České onkologické společnosti (ČOS ČLS JEP: Zásady cytostatické léčby maligních onkologických onemocnění).

Konkomitantní chemoradioterapie je standardně doporučená pouze v adjuvanci; je indikována pro tumory T2-4 nebo při průkazu pozitivních uzlin (N+) při M0 po kurativní resekci R0 a je indikována při pozitivních okrajích resekátu či při reziduální chorobě.

Pro další rozvahu a provedení plánování adjuvantní radioterapie je vhodné označení anastomózy svorkou, odebrání a vyšetření dostatečného počtu břišních uzlin.

V léčbě gastrointestinální stromálního tumoru (GIST) se uplatňuje resekční výkon a léčba specifickými prostředky (Glivec, Sunitinib aj.). Radioterapie ani cytostatická léčba není indikována. V případě low-grade MALT tumorů je základní metodou eradikační léčba Helicobacter pylori. Je popisována až 60-70 % léčebná odpověď. U agresivnějších forem se v léčbě kombinuje chirurgický výkon s chemoterapií a radioterapií. U 3. a 4. stadia se dává přednost chemoterapii. Paliativní radioterapie jako samostatná léčebná modalita se používá zejména u inoperabilního onemocnění při obstrukci nebo krvácení. Lze zvážit i paliativní aplikaci chemoterapie.

Ozařovací podmínky

Ozařovací podmínky odpovídají standardu pro radikální radioterapii, případně pro brachyterapii. Plánování radioterapie

Ozařovací plán se připravuje v trojrozměrném plánovacím systému na podkladě obrazu z počítačové tomografie (viz standard pro radikální radioterapii). Lokalizace a simulace je provedena na RT simulátoru, součástí je provedení simulačních snímků.

Zdroj záření

Standardním zdrojem je lineární urychlovač o energii brzdného záření 4-20 MeV. Pro ozařování fotonovými svazky lze akceptovat pro přiměřenou hloubku i kobaltový ozařovač.

Cílové objemy

Adjuvantní radioterapie

V případě samostatné nebo konkomitantní chemoradioterapie platí pro určování cílových objemů stejná doporučení.

Nádorový objem GTV - nestanovuje se.

Klinický cílový objem CTV - je určen lůžkem nádoru s regionálními lymfatickými uzlinami a lemem min. 0,5-1 cm,

Plánovací cílový objem PTV - je tvořen rozsahem objemu CTV s lemem zpravidla 1-1,5 cm (od hranic lůžka nádoru s postiženými lymfatickými uzlinami; minimálně 2 cm).

Předoperační radioterapie

V případě samostatné nebo konkomitantní chemoradioterapie platí pro určování cílových objemů stejná doporučení.

Nádorový objem GTV - je tvořen objemem nádoru s makroskopicky postiženými uzlinami.

Klinický cílový objem CTV - je určen rozsahem GTV a regionálními uzlinami (jako u adjuvantní radioterapie) s lemem min. 0,5-1 cm.

Plánovací cílový objem PTV - je určen objemem CTV s lemem zpravidla 1-1,5 cm.

Frakcionace a dávka záření

Standardní frakcionací 5x1,8-2,0 Gy/týden se doporučuje dávka záření 45-50,4 Gy. Kritické orgány a toleranční dávky (TD5/5)

Jsou především mícha (45 Gy); tenké střevo (45-50 Gy) - pokud je v důsledku předcházející operace omezena pohyblivost tenkého střeva, je toleranční dávka nižší.

Před zahájením radioterapie je vhodné provést funkční vyšetření ledvin (DTPA) vzhledem k riziku jejich možného chronického poškození zářením.

Konkomitantní chemoradioterapie

Základem léčebných schémat je konkomitantní aplikace 5-fluorouracilu s leukovorinem s konformní radioterapií. Z dalších cytostatik lze zvážit aplikaci taxanů. Základní systémová léčba je doporučena standardy České onkologické společnosti (ČOS ČLS JEP: Zásady cytostatické léčby maligních onkologických onemocnění).

Paliativní radioterapie a chemoterapie

U inoperabilních nádorů může být provedeno paliativní zevní ozáření oblasti žaludku dávkou 40-55 Gy standardní frakcionací, event. i s aplikací konkomitantní chemoterapie (5-fluourouracil). Dále lze aplikovat samostatnou paliativní chemoterapii s paliativní radioterapií.

Cílové objemy - pro plánování paliativní radioterapie se určují individuálně, podle rozsahu nádoru a celkového stavu nemocného, dávky zevní radioterapie jsou limitovány celkovým stavem pacienta a ozařovaným objemem.

Sledování po léčbě zářením

Sledování pacientů po léčbě probíhá ve spolupráci s gastroenterologem a chirurgem. Akutní a chronické vedlejší účinky léčby jsou vyhodnocovány podle mezinárodně uznávaných stupnic (např. EORTC-RTOG stupnice).

10.5 RADIOTERAPIE KARCINOMŮ KONEČNÍKU

Hana Doleželová, Barbora Ondrová, Pavel Šlampa

Základní rozdělení karcinomů konečníku

Karcinom rekta je po stránce epidemiologické, etiologické a histologické v literatuře zařazován do kategorie kolorektálního karcinomu. Nicméně léčebná strategie karcinomu rekta se významně odlišuje od terapie karcinomů tlustého střeva.

Kolorektální karcinomy vznikají asi v 85 % ze střevních polypů. Histologicky se jedná nejčastěji o tubulární adenokarcinomy (90 %), hlenotvorné karcinomy (8 %) a karcinomy z prstenčitých buněk (2 %). Vzácné jsou dlaždicobuněčné a adenoskvamózní karcinomy, karcinoidy, leiomyosarkomy a nehodgkinské lymfomy.

Klinická stadia onemocnění

Klinická stadia zhoubných nádorů konečníku jsou definovaná TNM klasifikací (TNM klasifikace zhoubných novotvarů. 6. vydání 2002, česká verze 2004, ÚZIS, Praha). TNM klasifikace se používá pouze pro karcinomy. Diagnóza je histologicky ověřena.

Vstupní kritéria k radioterapii

Pracoviště splňuje podmínky Národních radiologických standardů pro radikální radioterapii, brachyradioterapii a paliativní radioterapii. Sleduje expoziční parametry plánovacích vyšetření (CT, RT simulátor, C rameno aj.) a je schopno vyhodnotit dávky na kritické orgány.

Diagnostika

Obligatorní stagingová vyšetření: Anamnéza, fyzikální vyšetření spojené s digitálním vyšetřením konečníku, rektoskopie s bioptickým odběrem, kolonoskopie (event. irrigografie), transrektální ultrasonografie (TRUS), CT (či MR) břicha a pánve, UZ jater, rtg plic, urologické a gynekologické vyšetření, základní hematologické a biochemické vyšetření, stanovení markerů (CEA, Ca19-9). Fakultativní stagingová vyšetření: V případě nejasného nálezu nebo k doplnění stagingu je vhodné provést PET vyšetření nebo radioimunoscintigrafii.

MR je excelentní metoda pro přehledné zobrazení celého mesorekta a zvlášť pro predikci radiálního chirurgického okraje (circumferential resection margin, CRM) po totální mesorektální excisi.

Léčebná strategie

Základní kurativní metodou zůstává radikální chirurgický zákrok. Na prodloužení přežití má vliv i resekce solitární metastázy nebo recidivy nádoru. Při výrazné stenóze konečníku a při hrozícím ileu je vhodné zajištění pasáže před neoadjuvantní léčbou odlehčující stomií. Paliativně lze využít i kryoterapii u výrazně stenózujících inoperabilních nízko sedících tumorů konečníku. V léčebné strategii má své pevné místo radioterapie. V současné době se v léčebné strategii karcinomu konečníku radioterapie používá především v neoadjuvantním (předoperačním) a adjuvantním (pooperačním) podání. Výjimečně je radioterapie indikována u inoperabilních stadií onemocnění s kurativním cílem, častěji je v těchto případech využívána v paliativní léčbě.

V případě vzdálené diseminace nemoci u neresekovatelného onemocnění je paliativní ozáření jedinou možností pro dosažení lokální kontroly nemoci. Rozsah a dávka a frakcionace je individuální. Základní systémová léčba je doporučena standardy České onkologické společnosti (ČOS ČLS JEP: Zásady cytostatické léčby maligních onkologických onemocnění). Systémová léčba nachází uplatnění jak v adjuvanci, tak v léčbě metastatického onemocnění, u karcinomu rekta potom také v léčbě neoadjuvantní v kombinaci s radioterapií.

Radioterapie

Zevní radioterapie je indikována pro nádory rekta a rektosigmatu s proximální hranicí ve vzdálenosti lokalizované kolonoskopicky 20-25 cm od anu.

Předoperační radioterapie

U lokálně pokročilého nádoru, tj. většina případů T3 (T3b a pokročilejší podle MR vyšetření, dále u některých T4 nádorů, např. s prorůstáním do vaginy nebo jen s postižením peritonea per continuitatem) je indikována protrahovaná předoperační radioterapie s následnou totální mesorektální exscisí (TME) s cílem zlepšit lokální kontrolu nemoci.

Cílem předoperační radioterapie (v 5-ti týdnech) je regrese nádorového objemu a tím zvýšení pravděpodobnosti poléčebného zachování funkce svěrače. Dále se zvyšuje míra lokální kontroly a celkového přežití proti skupině pacientů s adjuvantní aplikací radioterapie. Chirurgické řešení je doporučováno provést min. 6-8 týdnů po ukončení neoadjuvantní standardně frakcionované radioterapie (vhodné je i přešetření stagingu), kdy se může projevit účinek neoadjuvantní terapie regresí objemu tumoru. Předoperační, neoadjuvantní radioterapie standardní frakcionací (tzn. 5x1, 8-2,0 Gy/týden) je indikována u lokálně pokročilých nádorů T3-T4 (Dukes B, C), v případě průkazu patologických (postižení) lymfatických uzlin, u nízce sedících tumorů a dále u hraničně resekabilních nebo neresekabilních nádorů s cílem redukce primárního nádoru.

Akcelerované režimy radioterapie (5x4,0-5,0 Gy/týden) jsou indikované u vybraných pacientů s operabilními nádory (vyšší věk pacienta, krvácející tumor, aj.). Nejsou vhodné u hraničně operabilních tumorů, protože nelze očekávat downstaging. Předpokládanou výhodou akcelerovaného režimu je redukce možnosti peroperační diseminace. Akcelerovanou radioterapií se aplikuje na oblast malé pánve obvykle od pondělí do pátku nejčastěji dávka 5x5,0 Gy. Nevýhodou akcelerované radioterapie je vyšší riziko vzniku pozdních ireverzibilních změn orgánů v oblasti pánve. Operaci je nutno provést do 72 hodin od ukončení akcelerované radioterapie, dříve než se plně projeví její akutní toxicita. Event. se provede až 6-8. týden po ukončení radioterapie.

Nebude-li dosaženo předoperační radioterapií operability nádoru, je možné doplnit dávku záření do celkové dávky 60-65 Gy cíleně na oblast tumoru (při dodržení tolerančních dávek kritických orgánů) a event. s dalším časovým odstupem opět zvážit resekabilitu tumoru.

Neoadjuvantní konkomitantní chemoradioterapie

V současné době se prosazuje v neoadjuvantní i adjuvantní léčbě zhoubných nádorů konečníku konkomitantní chemoradioterapie. Přidání systémové chemoterapie k předoperační radioterapii se zvyšuje míra kompletních patologických remisí i dosažení downstagingu tumoru. Konkomitantní chemoradioterapie je zatížena vyšší toxicitou a proto musí být její indikace pečlivě zvažována. Konkomitantní chemoradioterapie může být zvažovanou léčebnou modalitou u lokálních recidivy karcinomu konečníku u nemocných, kde zatím radioterapie nebyla provedena.

Neoadjuvantní radioterapie, event. v kombinaci s chemoterapií, snižuje riziko peroperačního rozsevu nádorových buněk v oblasti pánve a břicha. Předoperační léčbou se může dosáhnout konverze inoperabilního nálezu na operabilní. Hlavní smyslem neoadjuvantní chemoradioterapie je umožnit chirurgovi dosáhnou negativní chirurgický cirkumferenční (laterální) okraj (CRM) při následné totální mesorektální excisi, protože pozitivní CRM je hlavním rizikovým faktorem lokálního relapsu choroby. Radioterapie je aplikována standardní frakcionací 5x1,8-2,0 Gy/týden. K potenciaci účinku radioterapie se standardně využívá kontinuálně aplikovaný 5-fluorouracil; další možností v indikovaných případech je konkomitantní aplikace kapecitabinu.

Nevýhodou neoadjuvantní radioterapie standardní frakcionací (5x1,8-2,0 Gy/týden, 46-50 Gy, celkem 4-6 týdnů) je oddálení termínu operace. Chirurgické řešení je doporučováno provést aspoň 6 týdnů po ukončení neoadjuvantní standardně frakcionované radioterapie (vhodné je i přešetření stagingu), kdy se plně projeví účinek neoadjuvantní terapie. Odezní akutní postradiační změny a ještě se neprojeví chronické změny normálních tkání po ozáření.

Pooperační radioterapie

Pooperační ozáření je indikováno u nádorů rozsahu pT3 a pT4 a při průkazu pozitivních lymfatických uzlin, při neradikální resekci (při pozitivních okrajích resekátu) a dále při fixaci tumoru k sakru nebo k stěnám pánevním, zvažuje se u pT2 tumorů s rizikovými faktory (G3, lymfangioinvaze, angioinvaze). Kombinace předoperační a pooperační radioterapie se nedoporučuje, nevede k žádnému zlepšení léčebných výsledků a navíc zvyšuje morbiditu léčby. Přidání adjuvantní chemoterapie k pooperační radioterapii zvyšuje lokální kontrolu i celkové přežití.

Samostatná adjuvantní chemoterapie podle NSABP R-01 studie zvyšovala celkové přežití a bezpříznakové období (DFS), ale neměla vliv na lokální kontrolu jako u studií používajících kombinovaný adjuvantní režim, radioterapii s chemoterapií.

Brachyradioterapie

Intersticiální aplikace brachyradioterapie je užívána především s kurativním záměrem. Intraluminální aplikace je prováděna především v paliativní léčbě (zejména u krvácejících tumorů), vzácně jako adjuvantní radioterapie. Brachyradioterapii lze zvážit ve vybraných indikacích. Její použití lze zvážit u povrchových zhoubných nádorů rozsahu T1, T2, prokazatelně neinvadujících do perirektálního tuku, bez postižení lymfatických uzlin, u volně pohyblivých tumorů s maximální velikostí 3-5 cm lokalizovaných aborálním okrajem do vzdálenosti 8-10 cm od linea dentata. Může být kombinována s lokální excizí i zevní radioterapií. Dávkování je individuální.

Kurativní radioterapie

Kurativní radioterapii lze zvážit u pacientů s lokálně pokročilým inoperabilním tumorem, u pacientů s kontraindikacemi k chirurgické léčbě a při odmítnutí operace. Může být aplikována samostatně nebo v kombinaci s chemoterapií. V indikovaných případech je zvýšení dávky záření provedeno aplikací brachyradioterapie.

Paliativní radioterapie

Paliativní ozáření má významné místo v léčbě pokročilých karcinomů, především u pacientů ve špatném celkovém stavu a v léčbě recidiv onemocnění. Také se uplatňuje v léčbě diseminovaného onemocnění, není-li indikováno chirurgické řešení (kostní a jaterní diseminace, diseminace do mozku aj.) Postup je individuální.

Ozařovací podmínky

Ozařovací podmínky odpovídají standardu pro radikální radioterapii, příp. pro brachyradioterapii. Plánování radioterapie

Ozařovací plán se připravuje v trojrozměrném plánovacím systému na podkladě obrazu z počítačové tomografie (viz standard pro radikální radioterapii). Lokalizace a simulace je provedena na RT simulátoru, součástí je provedení simulačních snímků.

Zdroj záření a ozařovací pomůcky

Zdrojem pro radioterapii je lineární urychlovač zpravidla o vyšší energii brzdného záření 15-20 MeV. Poloha nemocného je zpravidla pronační na břiše na speciální podložce s otvorem pro břicho (v tzv. bellyboardu).

Cílové objemy

Předoperační radioterapie

GTV 1 - je určen rozsahem nádoru (GTVT) a postiženými uzlinami (GTVN),

CTV 1 - hranice jsou určeny rozsahem GTV 1 s regionálními uzlinami:

- zahrnuje vždy: tumor, celé mesorektum, presakrální prostor, vnitřní ilické uzliny;

Volitelně dle rozsahu a lokalizace tumoru:

- fossa ischiorectalis a oblast vnitřního a vnějšího análního svěrače - u tumorů lokalizovaných do 6 cm od anu (nízce sedících) nebo pokud tumor invaduje do análních svěračů a pokud je předpokládanou operací abdominoperineální resekce rekta,

- obturatorní uzliny - tumor lokalizován do vzdálenosti 10 cm od anu, v případě postižení uzlin v mesorektu nebo vnitřních ilických uzlin a nebo je přítomna invaze tumoru do jiných pánevních orgánů (T4);

- zevní ilické uzliny - v případě invaze tumoru do předních pánevních orgánů - prostata, semenné váčky, pochva, děloha, močový měchýř (T4), v případě postižení laterálních pánevních uzlin (N+ lateral.) - uzliny podél a. iliaca int., a. pudenda int., a. obturatoria, a. iliaca ext.;

- ingvinální uzliny - tumor postihuje dolní třetinu pochvy nebo anální svěrače;

- u nádorů s prorůstáním do předních pánevních orgánů - prostata, semenné váčky, pochva, děloha, močový měchýř (T4) je zahrnuta i oblast šíření tumoru a svodná lymfatická oblast příslušného postiženého orgánu.

PTV 1 - je určen objemem CTV 1 s lemem zpravidla 1-2 cm.

Cílené ozáření nádoru (boost)

GTV 2 = GTV 1

CTV 2 - mesorektum v rozsahu tumoru s lemem 2 cm kraniálně a kaudálně od tumoru PTV 2 - je určen objemem CTV 2 s lemem zpravidla 1 cm.

Adjuvantní radioterapie

Nádorový objem GTV - neurčuje se.

Klinický cílový CTV - zahrnuje lůžko tumoru s lemem 3-5 cm a lymfatické uzliny jako u předoperační radioterapie.

Plánovací cílový objem PTV - je určen objemem CTV s lemem jako u předoperační radioterapie.

Pooperační radioterapie

Nádorový objem GTV - je určen rozsahem rezidua nádoru a ponechanými postiženými uzlinami. Klinický cílový objem CTV - zahrnuje objem GTV s lemem a lymfatickými oblastmi jako u předoperační radioterapie.

Plánovací cílový objem PTV - je určen objemem CTV s lemem jako u předoperační radioterapie. Při radioterapii po amputaci rekta pro nízko sedící tumory PTV zahrnuje i perineální oblast.

Pooperační radioterapie v případě „pozitivních okrajů“

Nádorový objem GTV - nestanovuje se.

Klinický cílový objem CTV - je určen lůžkem nádoru s lemem a uzlinami jako u předoperační radioterapie.

Plánovací cílový objem PTV - zahrnuje objem CTV a lem jako u předoperační radioterapie. Cílené ozáření oblasti anastomózy (boost) - anastomóza (event. dle klipů) s lemem min. 2 cm. Radioterapie po amputaci rekta pro nízko sedící karcinom zahrnuje i oblast perineální jizvy.

Paliativní radioterapie

Objemy pro plánování paliativní radioterapie se určují individuálně, podle rozsahu nádoru a celkového

stavu nemocného. Frakcionace a dávky záření

Předoperační radioterapie: 40-46 Gy: 5x1,8-2,0 Gy/týden (PTV1) + 4-6 Gy (PTV 2) nebo 20-25 Gy: 5x4-5,0 Gy, pondělí - pátek (akcelerová frakcionace).

Pooperační radioterapie: 44-50 Gy (PTV 1), event. boost do celkové dávky 50-54 Gy na oblast anastomózy; 5x1,8-2,0 Gy/týden.

Kurativní radioterapie:

45-50 Gy (PTV 1) + 10-20 Gy (PTV 2), 5x1,8-2,0 Gy/týden, zevní radioterapie, 45 Gy (PTV 1), zevní radioterapie + 2x3 Gy, brachyterapie (HDR).

Kritické orgány a toleranční dávky (TD5/5) při standardní frakcionaci: Močový měchýř (60-65 Gy), tenké střevo (45-50 Gy).

Sledování po léčbě

10.6 RADIOTERAPIE KARCINOMŮ ANU

Pavel Šlampa, Milan Vošmik, Barbora Ondrová

Základní rozdělení karcinomů anu

V oblasti anu se nejčastěji (70 %) vyskytuje spinocelulární karcinom (squamózní karcinom), dále kloakogenní karcinom (basaloid) a mukoepidermoidní karcinom. Mezi vzácné typy nádorů patří: basaliom, adenokarcinom, melanom (3 %) a malobuněčný karcinom (velmi agresivní nádory), lymfom a Kaposiho sarkom (často v souvislosti s AIDS), nediferenciovaný karcinom a karcinoid.

Podle vztahu k linea dentata se karcinom anu anatomicky dělí na karcinom análního okraje (aborálně od linea dentata) a na karcinom análního kanálu (od linea dentata orálně).

Klinická stadia onemocnění

Klinická stadia zhoubných nádorů konečníku jsou definovaná TNM klasifikací (TNM klasifikace zhoubných novotvarů. 6. vydání 2002, česká verze 2004, ÚZIS, Praha). TNM klasifikace se používá pouze pro karcinomy. Diagnóza je histologicky ověřena.

Vstupní kritéria k radioterapii

Pracoviště splňuje podmínky Národních radiologických standardů pro radikální radioterapii, brachyradioterapii a paliativní radioterapii. Sleduje expoziční parametry plánovacích vyšetření (CT, RT simulátor, C rameno aj.) a je schopno vyhodnotit dávky na kritické orgány.

Diagnostika

Obligatorní stagingová vyšetření: Anamnéza, fyzikální vyšetření spojené s digitálním vyšetřením konečníku, anoskopie a rektoskopie s bioptickým odběrem, UZ ingvin (s event. biopsií při nejasném nálezu), CT (či MR) břicha a pánve, UZ jater, rtg plic, gynekologické vyšetření, základní hematologické a biochemické vyšetření,).

Fakultativní stagingová vyšetření: Transrektální sonografie (TRUS), kolonoskopie, chirurgická explorace, stanovení markerů (CEA, Ca19-9, SCC).

Léčebná strategie

Metodou primární volby léčby spinocelulárních karcinomů anální oblasti (T2-T4, event. i u T1) je konkomitantní chemoradioterapie. Většinou zachovává v přijatelné míře funkci svěrače (asi u 80 % pacientů) a má srovnatelné výsledky s radikálním chirurgickým postupem. Při recidivě nádoru anu po aplikaci konkomitantní chemoradioterapie lze v indikovaných případech provést abdominoperineální resekci (salvage terapie).

Chirurgický výkon, excize, může být proveden pouze u velmi malých lézí karcinomu anu (velikostí 1-2 cm), které jsou povrchové a neinfiltrují svěrač (především Tis). Pooperační, adjuvantní radioterapie je indikována po neradikálním výkonu nebo po výkonu non lege artis; léčebná strategie a postup plánování ozařování je obdobný jako u kurativní konkomitantní chemoradioterapie. Léčba v případě análních adenokarcinomů je obdobná jako léčba adenokarcinomů rekta, je založená na abdominoperineální resekci s předoperační nebo pooperační radioterapií, případně chemoradioterapií. Léčba je obvykle chirurgická.

U verukózního karcinomu je doporučován radikální operační výkon, který při častém postižení svěračů znamená abdominoperineální resekci.

Léčbou volby u bazocelulární karcinomu análního okraje je široká lokální excize. V případě recidivy jsou doporučovány reexcize. Abdominoperineální resekci anorekta lze provést pouze u pozdní diagnózy, kdy dochází k prorůstání do análního kanálu a destrukci okolní tkáně včetně svěračů. Předoperačně by měla být aplikována zevní radioterapie se snahou o zmenšení nádoru a umožnění provést lokální excizi; předpokládá se ovšem zdravý a zachovaný svěrač.

U Bowenovy a Pagetovy choroby je za léčbu volby obvykle pokládána široká lokální excize. Při recidivách je indikována reexcize. Pro pokročilé léze s přechodem v invazivní karcinom a postižení regionálních lymfatických uzlin je nutné indikovat radikální abdominoperineální resekci s případnou disekcí ingvinálních uzlin.

Podobně jako u melanomů v ostatních lokalizacích je prognóza melanomu v oblasti anu závislá na tloušťce primárního tumoru. Protože je však anorektální oblast špatně sledovatelná samotným pacientem, je diagnóza obvykle stanovena velice pozdě - při krvácení, detekci nádorové masy, bolesti atd. Většina nádorů je tak lokálně pokročilých či generalizovaných.

Vzácný perianální Kaposiho sarkom je radiosenzitivní, proto je radioterapie léčbou volby. Sarkomy anorektální oblasti se vyskytují ojediněle, jedná se o leiomyosarkomy, fibrosarkomy, anaplastické sarkomy. Tyto diagnózy, stejně jako sarkomy ostatních lokalizací vyžadují radikální operační přístup, doporučována je abdominoperineální resekce anorekta nebo lokální excize s pooperační radioterapií. U metastazujícího onemocnění je zvažováno: paliativní chirurgický výkon; paliativní radioterapie či chemoterapie; symptomatická terapie „best supportive care“.

Základní systémová léčba je doporučena standardy České onkologické společnosti (ČOS ČLS JEP: Zásady cytostatické léčby maligních onkologických onemocnění).

Ozařovací podmínky

Ozařovací podmínky odpovídají standardu pro radikální radioterapii, příp. pro brachyradioterapii. Plánování radioterapie

Ozařovací plán se připravuje v trojrozměrném plánovacím systému na podkladě obrazu z počítačové tomografie (viz standard pro radikální radioterapii). Lokalizace a simulace je provedena na RT simulátoru, součástí je provedení simulačních snímků.

Zdroj záření

Zdrojem pro radioterapii je lineární urychlovač s možností ozařování brzdným zářením a elektronovými svazky. K cílenému doozáření reziduálního nálezu v oblasti anu je možné použít intersticiální brachyradioterapii.

Cílové objemy

Pooperační (chemo)radioterapie (lege artis pouze u T1 dobře diferencovaných tumorů análního okraje - excize s nedostatečnými okraji):

Nádorový objem GTV - nestanovuje se,

klinický cílový objem CTV - lůžko tumoru +/- regionální lymfatické uzliny,

plánovací cílový objem PTV - CTV zpravidla s 1,5-2 cm lemem.

Kurativní (chemo)radioterapie (ostatní stadia, kromě IV. stadia):

Nádorový objem GTV 1 - tumor s patologickými lymfatickými uzlinami,

klinický cílový objem CTV 1 - GTV se svodnými lymfatickými uzlinami,

plánovací cílový objem PTV 1 - CTV zpravidla s 1,5-2 cm lemem.

Cílené ozáření - boost:

Nádorový objem GTV 2 - tumor s patologickými lymfatickými uzlinami,

klinický cílový objem CTV 2 - GTV s 1 cm lemem,

plánovací cílový objem PTV 2 - CTV zpravidla s 0,5-1 cm lemem.

Paliativní radioterapie (lokálně pokročilé onemocnění):

Nádorový objem GTV - tumor s patologickými lymfatickými uzlinami,

klinický cílový objem CTV - nestanovuje se,

plánovací cílový objem PTV - GTV zpravidla s 1,5-2 cm lemem.

Frakcionace a dávky záření

Standardní frakcionace: 5x1,8-2,0 Gy/týden. Dávka záření:

Pooperační (chemo)radioterapie: 45-59 Gy standardní frakcionací; (vyšší dávka v případě perzistujícího onemocnění).

Kurativní (chemo)radioterapie: 45 Gy standardní frakcionací (PTV 1), 10-14 Gy standardní frakcionací (PTV 2).

Paliativní radioterapie: Různá frakcionační schémata dle stavu pacienta, zatížení kritických orgánů, lokalizace cílového objemu.

Kritické orgány a toleranční dávky (TD_5/5) při standardní frakcionaci

Rektum (60 Gy), močový měchýř (60-65 Gy), tenké střevo (45-50 Gy).

Konkomitantní chemoradioterapie

Doporučená schémata konkomitantní chemoradioterapie u nádorů anu

Pozn: Pokud lokální nález dovolí - je preferován kontinuální průběh radioterapie.

Sledování po léčbě

Sledování pacientů po léčbě je sledování v praxi rozděleno mezi gastroenterologa, chirurga, radiačního a klinického onkologa. Akutní a chronické vedlejší účinky léčby jsou vyhodnocovány podle mezinárodně uznávaných stupnic, např. podle EORTC-RTOG stupnice.

10.7 RADIOTERAPIE KARCINOMŮ ŽLUČNÍKU A ŽLUČOVÝCH CEST

Josef Dvořák, Hana Doleželová, Pavel Šlampa

Základní rozdělení karcinomů žlučníku a žlučových cest

Pro karcinomy v oblasti bifurkace žlučovodů se užívá název Klatskinův tumor. Nejčastějším histologickým typem je adenokarcinom, méně často karcinom papilární, světlobuněčný a spinocelulární.

Klinická stadia onemocnění

Klinická stadia zhoubných nádorů žlučníku a žlučových cest jsou definovaná TNM klasifikací (TNM klasifikace zhoubných novotvarů. 6. vydání 2002, česká verze 2004, ÚZIS, Praha). TNM klasifikace se používá pouze pro karcinomy. Diagnóza je histologicky ověřena.

Vstupní kritéria pro radioterapii

Pracoviště splňuje podmínky Národních radiologických standardů pro radikální radioterapii, brachyra

dioterapii a paliativní radioterapii. Sleduje expoziční parametry plánovacích vyšetření (CT, RT simulátor, C rameno aj.) a je schopno vyhodnotit dávky na kritické orgány.

Diagnostika

Obligatorní stagingová vyšetření: Anamnéza, fyzikální vyšetření, UZ vyšetření epigastria, endoskopická retrográdní cholangiopankreatografie (ERCP) či perkutánní transhepatická cholangiografie (PTC), CT (či MR) břicha, rtg plic, základní hematologické a biochemické vyšetření, stanovení markerů (CEA, Ca19-9, AFP, event. CA 50), gynekologické vyšetření.

Většinou se diagnóza stanoví pooperačně, když chirurgický výkon je indikován pro cholecystolitiázu. Fakultativní stagingová vyšetření: Celotělový PET.

Léčebná strategie

V současné době je standardní léčebnou metodou kurativní resekce. V případě známek obstrukčního ikteru je nejdůležitější provedení derivace žlučových cest (vnitřní drenáž - ERCP, perkutánní drenáž - PTD). V případě neradikální cholecystektomie (např. laparoskopicky) je indikována reoperace lůžka žlučníku.

Karcinomy Vaterské papily (ampulární karcinomy) jsou poměrně vzácné, tvoří asi 1 % všech nádorů gastrointestinálního traktu. Standardní terapie je opět chirurgická.

Vzhledem k vysoké incidenci lokálních recidiv se předpokládá přínos adjuvantní radioterapie (od 2. klin. st.). Ovšem těsná blízkost radiosenzitivních tkání a struktur (duodenum, ledviny, játra) je limitujícím faktorem pro aplikaci přiměřené dávky záření.Základní systémová léčba je doporučena standardy České onkologické společnosti (ČOS ČLS JEP: Zásady cytostatické léčby maligních onkologických onemocnění). Adjuvantní chemoterapie (5-fluorouracil) se zvažuje aplikovat již od stadia T1. Konkomitantní chemoradioterapie je indikována individuálně.

Možnou cestou v zlepšení lokální kontroly onemocnění může být kombinace zevní radioterapie s brachyradioterapií nebo intraoperační radioterapií. Použití samostatné intraluminální brachyterapie nebo v kombinaci se zevní radioterapií je vhodnou paliativní léčbou.

Zevní radioterapii lze individuálně doplnit cíleným ozářením pomocí intraluminální HDR brachyterapie. Samostatná intraluminální brachyradioterapie zlepšuje kvalitu života a prodlužuje přežití v řádu měsíců.

Ozařovací podmínky

Ozařovací podmínky odpovídají standardu pro radikální radioterapii, případně pro brachyterapii.

Plánování radioterapie

Ozařovací plán se připravuje v trojrozměrném plánovacím systému na podkladě obrazu z počítačové tomografie (viz standard pro radikální radioterapii). Lokalizace a simulace je provedena na RT simulátoru, součástí je provedení simulačních snímků.

Před zahájením plánování radioterapie je vhodné provést funkční vyšetření ledvin (DTPA) vzhledem k riziku jejich možného chronického poškození zářením.

Zdroj záření

Standardním zdrojem je lineární urychlovač o energii brzdného záření 4-20 MeV. Pro ozařování fotonovými svazky lze akceptovat pro přiměřenou hloubku i kobaltový ozařovač.

Cílové objemy

GTV - primární tumor a patol. uzliny, CTV - GTV, svodná lymfatická oblast, lem min. 1 cm, PTV - CTV a zpravidla 1 cm lem. Hranice cílového objemu zahrnuje lem podél žlučovodu a oblasti potenciální lymfatické drenáže, kam patří: uzliny podél porta hepatis, pankreatikoduodenálního systému a celiakální osy.

Frakcionace a dávka záření

Standardní frakcionace 5x1,8-2,0 Gy/týden, celková dávka 40-45 Gy, + event. boost (BRT) na reziduální nález do celkové dávky 55 Gy.

Kritické orgány a toleranční dávky (TD5/5)

Játra (30-40 Gy, pro V₅₀ 55 Gy), ledviny (15-20 Gy); mícha (45 Gy); tenké střevo (45-55 Gy) - pokud je v důsledku předcházející operace omezena pohyblivost tenkého střeva, je toleranční dávka nižší; zadní stěna bulbu duodena (40 Gy).

Paliativní radioterapie

U inoperabilních nádorů může být provedeno paliativní analgetické zevní ozáření oblasti žlučníku. Mohou být použity i hypofrakcionační režimy. Při obstrukci žlučových cest je používána intraluminální brachyterapie s vysokým dávkovým příkonem aplikovaná cestou perkutánní transhepatální či nazobiliální drenáže. Typ drenáže je volen podle anatomické lokalizace nádorové stenózy žlučových cest.

Sledování po léčbě zářením

Sledování pacientů po léčbě provádí gastroenterolog, radiační a klinický onkolog, event. chirurg onkolog. Akutní a chronické vedlejší účinky léčby jsou vyhodnocovány podle mezinárodně uznávaných stupnic, např. podle EORTC-RTOG stupnice.

10.8 RADIOTERAPIE KARCINOMŮ SLINIVKY BŘIŠNÍ

Renata Soumarová, Pavel Šlampa

Základní rozdělení karcinomů slinivky břišní

Celkem 95 % nádorů slinivky tvoří nádory z exokrinního parenchymu (duktální karcinom - asi 80 %, dále pak karcinom z acinárních buněk, papilární, adenosquamózní, nediferencované, mucinózní karcinomy a karcinom z velkých buněk, smíšený typ, cystadenokarcinom, neklasifikovaný karcinom a další). Asi 5 % z celkového počtu tvoří endokrinní tumory, které jsou často spojeny s autosomálně dominantním syndromem mnohočetné endokrinní neoplazie (MEN 1).

Klinická stadia onemocnění

Klinická stadia zhoubných nádorů slinivky břišní jsou definovaná TNM klasifikací (TNM klasifikace zhoubných novotvarů. 6. vydání 2002, česká verze 2004, ÚZIS, Praha). TNM klasifikace se používá pouze pro karcinomy. Diagnóza je histologicky ověřena.

Vstupní kritéria k radioterapii

Pracoviště splňuje podmínky Národních radiologických standardů pro radikální radioterapii a paliativní radioterapii. Sleduje expoziční parametry plánovacích vyšetření (CT, RT simulátor, C rameno aj.) a je schopno vyhodnotit dávky na kritické orgány.

Diagnostika

Obligatorní stagingová vyšetření: Anamnéza, fyzikální vyšetření, UZ vyšetření epigastria event. s fineneedle aspirační cytologií, CT (či MR) břicha, angiografie před plánovanou operací, rtg plic, základní hematologické a biochemické vyšetření, stanovení markerů (Ca19-9, CEA), gynekologické vyšetření. Fakultativní stagingová vyšetření: Celotělový PET, endoskopická retrográdní cholangiopankreatografie (ERCP).

Léčebná strategie

Chirurgická léčba (pankreaticko-duodenální resekce, tzv. Whippleova resekce) představuje základní způsob terapie karcinomu pankreatu. Paliativní spojkové operace se užívají u inoperabilních karcinomů a jejich cílem je zajištění derivace žluče a obnovení pasáže.

Radioterapie má své místo v adjuvantní, neoadjuvantní i paliativní léčbě nádorů pankreatu. Uložení pankreatu v blízkosti radiosenzitivních orgánů a tkání (tenké střevo, žaludek, játra, ledviny, mícha) je však limitujícím faktorem pro výši podané dávky záření. Proto je samostatná kurativní radioterapie používána zřídka. Další možností léčby zářením je kombinace zevní radioterapie s intraoperačním ozářením. Intraoperační radioterapie snižuje ozáření okolních zdravých tkání a umožňuje proto zvýšení dávky v cílovém objemu - nádoru nebo jeho lůžku.

Neoadjuvantní chemoradioterapie může zvýšit resekabilitu nádoru, ale bohužel neovlivňuje celkové přežití, nepatří mezi standardní postupy.

Základní systémová léčba je doporučena standardy České onkologické společnosti (ČOS ČLS JEP: Zásady cytostatické léčby maligních onkologických onemocnění).

Ozařovací podmínky

Ozařovací podmínky odpovídají standardu pro radikální radioterapii. Plánování radioterapie

Ozařovací plán se připravuje v trojrozměrném plánovacím systému na podkladě obrazu z počítačové tomografie (viz standard pro radikální radioterapii). Lokalizace a simulace je provedena na RT simulátoru, součástí je provedení simulačních snímků.

Před zahájením plánování radioterapie je vhodné funkční vyšetření ledvin (DTPA) vzhledem k možnému riziku jejich chronického poškození zářením.

Zdroj záření

Standardním zdrojem je lineární urychlovač o energii brzdného záření 4-20 MeV. Pro ozařování fotonovými svazky lze akceptovat pro přiměřenou hloubku i kobaltový ozařovač.

Cílové objemy

Samostatná (chemo)radioterapie, neoadjuvantní radioterapie:

GTV - primární tumor a postižené lymfatické uzliny, CTV - GTV a svodná lymfatická oblast, PTV - CTV a zpravidla lem 1-1,5 cm.

Adjuvantní (chemo)radioterapie:

GTV - nestanovuje se, CTV - lůžko tumoru+svodná lymfatická oblast, PTV - CTV a zpravidla lem 1-1,5 cm. Výhodou pro plánování radioterapie je peroperační označení lůžka tumoru kontrastními svorkami.

Paliativní radioterapie (primární tumor):

GTV - primární tumor + patologické uzliny, CTV - nestanovuje se, PTV - GTV a zpravidla lem 1-1,5 cm.

Paliativní radioterapie:

Cílové objemy při plánování radioterapie se určují individuálně, obvykle jako u neoadjuvantní radioterapie nebo jen na objem nádoru s postiženými uzlinami, obvykle bez oblastí subklinického šíření.

Frakcionace a dávka záření

Standardní frakcionace 5x1,8-2,0 Gy/týden.

Celková dávka: samostatná (chemo)radioterapie 50-60 Gy, neoadjuvantní (chemo)radioterapie 45-50 Gy, adjuvantní (chemo)radioterapie 45-54 Gy, paliativní radioterapie individuální dávka.

Kritické orgány a toleranční dávky (TD5/5)

Játra: 30-40 Gy, pro V₅₀ 55 Gy; ledviny: 15-20 Gy (dle ozářeného objemu); mícha: 45-50 Gy; žaludek, tenké střevo: 45-50 Gy.

Konkomitantní chemoradioterapie

Vybraná schémata:

5-Fu 300 mg/m²/24 hodin i.v. kont., d 1.-25.;

5-Fu 1000 mg/m²/24 hodin, d 1.-5., týden 1. a 5.;

gemcitabin 300 mg/m² i.v., 1x týdně (event. 1x za 2 týdny) - není t. č. standardní kombinací.

Paliativní radioterapie

U rozsáhlých inoperabilních tumorů má paliativní zevní ozáření oblasti pankreatu dobrý analgetický účinek. Je možné využití i hypofrakcionačních režimů.

Při obstrukci žlučových cest prorůstáním karcinomu hlavy pankreatu lze použít intraluminární brachyterapii s vysokým dávkovým příkonem aplikovanou do stentů ve žlučových cestách zavedených cestou perkutánní transhepatální cholangiografie nebo pomocí ERCP.

Sledování po léčbě zářením

Sledování pacientů po léčbě provádí gastroenterolog, radiační a klinický onkolog, event. chirurg onkolog. Akutní a chronické vedlejší účinky léčby jsou vyhodnocovány podle mezinárodně uznávaných stupnic, např. podle EORTC-RTOG stupnice.

10.9 RADIOTERAPIE BRONCHOGENNÍCH KARCINOMŮ

Jan Stejskal, Petr Čoupek, David Feltl, Pavel Šlampa

Základní rozdělení bronchogenních nádorů

Bronchogenní karcinomy jsou děleny na dvě skupiny - nemalobuněčné a malobuněčné karcinomy. Nemalobuněčné bronchogenní karcinomy (Non Small Cell Lung Cancer - NSCLC) jsou nejpočetnější skupinou (přibližně 75-80 % případů) a jsou charakterizovány jako relativně pomaleji lokálně rostoucí nádory. Malobuněčné bronchogenní karcinomy (Small Cell Lung Cancer - SCLC) se vyznačují poměrně rychlým růstem a sklonem k časné celkové diseminaci.

Klinická stadia onemocnění

Klinické stadium onemocnění je určeno podle zásad TNM klasifikace (TNM klasifikace zhoubných novotvarů. 6. vydání 2002, česká verze 2004, ÚZIS, Praha, 2004, 196 s.). Nutná diagnostická vyšetření jsou provedena ve smyslu lege artis. Diagnóza je histologicky nebo cytologicky ověřena.

Vstupní kritéria k radioterapii

Pracoviště splňuje podmínky Národních radiologických standardů pro radikální radioterapii, brachyradioterapii a paliativní radioterapii. Sleduje expoziční parametry plánovacích vyšetření (CT, RT simulátor, C rameno) a je schopno vyhodnotit dávky na kritické orgány. Pacient je kompletně vyšetřen dle kritérií TNM klasifikace s určením lokálního rozsahu choroby a na přítomnost vzdálených metastáz.

Léčebná strategie - Nemalobuněčné karcinomy plic

Základní kurativní metodou léčby nemalobuněčného karcinomu plic je chirurgický resekční výkon u stadií I, II a v některých případech u stadia IIIA (N1). Radioterapie je hlavní léčebnou metodou pokročilého nemalobuněčného karcinomu plic a v případech, kde není indikováno chirurgické řešení. Jen u nízkého počtu pacientů je ovšem léčbou přísně kurativní; u většiny nemocných je pokusem o kurativní léčbu s cílem dosažení déletrvající stabilizace onemocnění. U nemocných v dobrém celkovém stavu s pokročilým nemalobuněčným karcinomem plic je indikována kombinovaná chemoradioterapie, není-li jedna z metod kontraindikována. Kromě zevní radioterapie je využívána intraluminální aplikace brachyradioterapie, zvláště při tumorózní obstrukci bronchů. Role adjuvantní radioterapie po radikálním chirurgickém zákroku je kontroverzní, její indikace je zvažována po neradikálním výkonu. Rutinní provádění samostatné předoperační radioterapie není časté a většinou v rámci studií. Výjimkou je předoperační radioterapie dávkou 40-50 Gy u Pancoastova tumoru s cílem zmenšení jeho objemu ve snaze dosažení možnosti kompletní chirurgické resekce. V indikovaných případech lze aplikovat dávku do 60 Gy, pokud to dovolí tolerance okolních tkání. Paliativní radioterapie se využívá s cílem stabilizace lokálního nálezu, ke zmenšení nádorových ložisek v léčbě syndromu horní duté žíly, v léčbě algického Pancoastova tumoru, při hemoptýze, při známkách diseminace do skeletu, event. mozku apod.

Systémová terapie nemalobuněčného karcinomu plic

Základní systémová léčba je doporučena standardy České onkologické společnosti (ČOS ČLS JEP: Zásady cytostatické léčby maligních onkologických onemocnění). Základem chemoterapie nemalobuněčných karcinomů je použití platinového derivátu.

Konkomitantní chemoradioterapie

Neoadjuvantní chemoradioterapii lze indikovat u stadia IIIA a u vybraných nádorů stadia IIIB. Chemoradioterapie je indikována i u nižších stadií při nemožnosti operace a u pokročilých, primárně inoperabilních pacientů stadia IIIA a IIIB s relativně dobrou prognózou. Limitujícím faktorem kombinované terapie je zvýšení akutní toxicity (myelosuprese, ezofagitida, případně pneumonitida).

Biologická léčba a radioterapie

Současná aplikace biologické léčby a radioterapie t.č. nepatří mezi standardní metody léčby bronchogenního karcinomu.

Léčebné postupy podle klinického stadia

Klinické stadium I, II: chirurgie; radioterapie při kontraindikaci operace; chemoterapie a radioterapie při pooperačním reziduu.

Klinické stadium III A (N2 minimal disease) - operabilní: chirurgický zákrok; pooperační chemoterapie; pooperační radioterapie: při postižení mediastinálních uzlin, při inkompletní resekci, při pozitivních histologických okrajích, při pozitivních hilových uzlinách, pokud nejsou ověřeny negativní mediastinální uzliny.

Klinické stadium III A (N2 minimal disease) - s kontraindikací k operaci „z jiných příčin“: neoadjuvantní chemoterapie (obvykle tři série, poté opětovné zhodnocení, včetně bronchoskopie, při dobré odpovědi pokračovat další chemoterapií, celkově 5-6 sérií), pak následuje radioterapie.

Klinické stadium III A (N2 non-minimal disease) - inoperabilní, jsou možné dvě léčebné strategie:

- neoadjuvantní chemoterapie (obyčejně tři cykly systémové chemoterapie, poté opětovné zhodnocení nálezu, včetně bronchoskopie, při dobré odpovědi pokračovat další chemoterapií, 5-6 sérií), v případě operability po neoadjuvanci - chirurgické řešení a zvážení adjuvantní radioterapie; při inoperabilitě: radioterapie;

- po neoadjuvantní chemoradioterapii následuje operace, při inoperabilitě chemoterapie.

Klinické stadium IIIB: přísně individuálně neoadjuvantní chemoterapie a odpovědné posouzení operability; radioterapie, event. chemoradioterapie; paliativní chemoterapie.

Klinické stadium IV: individuálně posuzovaná paliativní radioterapie i chemoterapie se záměrem symptomatické úlevy; zvážení rekanalizace hlavních cest dýchacích pomocí laseru, elektrokauterizace a brachyradioterapie (dle povahy nálezu); symptomatická léčba a podpůrná péče.

Samostatná radioterapie

Kurativní radioterapie je prováděna ve shodě se standardem pro radikální radioterapii. Pro radikální radioterapii lokálně pokročilého nemalobuněčného bronchogenního karcinomu je standardně doporučovaná dávka 60-74 Gy standardní frakcionací. Radiobiologický efekt léčby zvyšuje také akcelerovaná radioterapie, kterou lze využít u menších nádorů s kurativním cílem. Metody stereotaktické radioterapie bronchogenních karcinomů jsou zatím vyhrazeny studiím.

Konkomitantní chemoradioterapie

Léčba samostatnou radikální radioterapií, případně po aplikaci předchozí úvodní chemoterapie, lze u pacientů v celkově dobrém stavu nahradit konkomitantní chemoradioterapií. Celkové dávky záření při konkomitantní chemoradioterapii jsou obdobné jako u samostatné radioterapie; frakcionace 5x1,8-2,0 Gy/týden. Jedná se o velmi náročný způsob léčby spojený s očekávanou toxicitou léčby (ezofagitida, hematologická toxicita, pneumonitida).

Paliativní radioterapie

Paliativní ozáření mediastina nebo tumoru se provádí u pacientů ve špatném celkovém stavu (nízký PS, výrazné interkurence). K paliativnímu hemostatickému ozáření se přistupuje vždy po zahájení hemostyptické medikace.

Ozařovací podmínky

Ozařovací podmínky odpovídají standardu pro radikální radioterapii a brachyradioterapii. Plánování radioterapie

Ozařovací plán se připravuje v trojrozměrném plánovacím systému na podkladě obrazu z počítačové tomografie (viz standard pro radikální radioterapii). Lokalizace a simulace je provedena na RT simulátoru, součástí je zhotovení simulačních snímků.

Zdroj záření

Zdrojem pro zevní radioterapii je lineární urychlovač a v případě brachyterapie HDR zdroj záření. V případě zevní radioterapie je vhodné používat brzdné záření X o energii 6-10 MV. Vyšší energie není vhodná, neboť dochází ke zvýšení dávky ve zdravé plíci a hrozí nebezpečí poddávkování nádoru na rozhranní tumoru a zdravé plicní tkáně. Vyšší energie (18 MV) lze použít pouze u velkého tumoru v mediastinu.

Cílové objemy

GTV - zaujímá objem primárního tumoru (GTV_T) a metastaticky postižené lymfatické uzliny (GTV_N),

CTV_T pro spinocelulární karcinom zahrnuje GTV + lem zpravidla 6 mm (pokryje 95 % mikroskopického šíření). CTVT pro adenokarcinom (a jiné nemalobuněčné karcinomy) zahrnuje GTV + lem zpravidla 8 mm.

CTV_N - zakreslení postižené oblasti lymfatických uzlin (involved-field RT).

PTV - je určován individuálně podle vlastních zkušeností pracoviště; zpravidla lem na CTV je 7-9 mm v laterálním a předozadním rozměru, kraniálně a kaudálně může být lem větší dle uložení nádoru a dle pohybu nádoru při dýchání. (Zpravidla je celkový lem z GTV na PTV 15 mm v laterálním a předozadním rozměru, kraniálně a kaudálně dle dýchacích pohybů).

ICRU referenční bod - je ve středu obrysu PTV v řezu, který odpovídá středu kraniokaudálního rozměru PTV.

Frakcionace a dávky záření

Standardní frakcionace: 5x1,8-2,0 Gy/týden (event. akcelerovaná frakcionace).

Dávka záření: Pooperační (chemo)radioterapie: 50-60 Gy standardní frakcionací (vyšší dávka v případě perzistujícího onemocnění; při mikroskopicky pozitivních okrajích dávka 60-66 Gy, při velkém reziduálním tumoru dávka až 70 Gy).

Kurativní (chemo)radioterapie: 60-74 Gy standardní frakcionací (event. akcelerovanou frakcionací při ekvivalentní biologické dávce). Paliativní radioterapie: Různá frakcionační schémata dle stavu pacienta, zatížení kritických orgánů a lokalizace cílového objemu.

Kritické orgány a jejich toleranční dávky (TD5/5) při standardní frakcionaci (vhodné ke sledování):

Endobronchiální brachyradioterapie se používá jako endobronchiální cílené ozáření (boost) při konvenčním zevním ozáření nebo častěji jako paliativní léčebná metoda. Intrabronchiální aplikátory (plastové katetry) se pod přímou vizuální kontrolou pneumologa zavádějí kanálem flexibilního bronchoskopu do oblasti bronchiální stenózy.

Indikací jsou endobronchiální či endotracheální růst tumoru, paliativní léčba dyspnoe, obstrukční pneumonie nebo atelektázy, pooperační aplikace pro pozitivní resekční okraje v bronchiálním pahýlu v kombinaci se zevní radioterapií, aplikace s kurativním záměrem jako boost pro minimální reziduální chorobu v rámci kombinovaného radikální přístupu. Kontraindikací je extrabronchiální nádorová stenóza bronchu, periferní tumory nedosažitelné pro bronchoskop, nespolupráce pacienta, špatný celkový stav. Dávka, frakcionace, ozařovací podmínky:

Nejvhodnější je zdroj s vysokým dávkovým příkonem (HDR). Dávka na frakci: např. 5-10 Gy, interval mezi frakcemi: zpravidla 1 týden, celková dávka: ≤ 25-30 Gy, předepsaná dávka v 1 cm od osy zdroje (ICRU 58); lze kombinovat se zevní radioterapií: např. 3-4x5,0 Gy, 2x7-8 Gy. Paliativní samostatná brachyterapie: např. 2-3x6-8 Gy, 1x10 Gy.

Syndrom horní duté žíly

Prvním léčebným krokem u těchto pacientů je aplikace antiedematózní léčby. Je-li pacient v kritickém stavu a nejsou-li kontraindikace chemoterapie, pokračuje se dále aplikací systémové chemoterapie. U nemalobuněčného karcinomu je zpravidla hlavní léčebnou metodou paliativní radioterapie; v léčbě tohoto akutního stavu u malobuněčného karcinomu je indikována systémová chemoterapie. Zvláštní postavení má radioterapie v léčbě syndromu horní duté žíly u pacientů, u nichž nelze podat chemoterapii. V těchto případech je nutné zahájení radioterapie v nejbližším možném termínu. Cílový objem je mediastinum a radioterapie se aplikuje akcelerovanou formou.

Léčebná strategie - Malobuněčný karcinom plic

Vzhledem k biologické povaze nádoru s výrazným metastatickým potenciálem je k léčbě malobuněčného karcinomu plic nutno přistupovat jako k systémovému onemocnění. Chirurgický zákrok je volen v daleko menší míře než u nemalobuněčného karcinomu.

Metodou volby léčby u limitovaného stadia je konkomitantní chemoradioterapie (kombinace s cisplatinou a etoposidem), nejlépe hyperfrakcionovaně. U malobuněčného karcinomu se za minimální dávku záření považuje aplikace 50-60 Gy. V případě minimálního rezidua může být tato dávka doplněna dalším zvýšením (boost) při zmenšení cílovém objemu do celkové dávky 60-70 Gy. Podmínky a provedení radioterapie odpovídají standardu pro radikální radioterapii.

Radioterapie u extenzivního stadia je využívána jako paliativní metoda. Samostatně je aplikována s paliativním cílem zmenšení nádorového ložiska, korekce syndromu horní duté žíly či ozáření metastáz do mozku a skeletu.

Profylaktické ozáření mozkovny (PCI) snižuje incidenci mozkových metastáz, zlepšuje bezpříznakové období i přežívání. Provedení PCI je doporučováno u pacientů v kompletní remisi po ukončené chemoterapii.

Základní systémová léčba je doporučena standardy České onkologické společnosti (ČOS ČLS JEP: Zásady cytostatické léčby maligních onkologických onemocnění).

Ozařovací podmínky

Cílové objemy

GTV - zaujímá objem primárního tumoru (GTVT) dle plánovacího CT, tzn. rozsah onemocnění v čase radioterapie a metastaticky postižené lymfatické uzliny (GTVN).

CTV - u uzlin nutno zaujmout i původně postiženou oblast.

PTV - je určen objemem GTV, obvykle s lemem 1,5-2 cm v laterálním a předozadním rozměru a lemem 2 cm kraniálně a kaudálně (případně další korekce podle pohybu tumoru při dýchacích pohybech). ICRU referenční bod je ve středu obrysu PTV v řezu, který odpovídá středu kraniokaudálního rozměru PTV.

PTV - preventivní ozáření mozkovny: Oblast celé mozkovny; kaudální hranice cílového objemu je vymezena anatomickým průběhem báze lební.

Frakcionace a dávky záření

Standardní frakcionace: 5x1,8-2,0 Gy/týden; celková dávka: 50-60 (-70) Gy.

Hyperfrakcionace: 2x/den 1,2-1,5 Gy, 5x/týden, biologicky ekvivalentní dávka plánovaná pro standardní frakcionaci (individuální přístup).

Preventivní ozáření mozkovny: standardní frakcionace 5x2,0 Gy/týden; celková dávka 28-30 Gy.

Primární plicní sarkomy

Patří mezi vzácná onemocnění plic (asi 1 %) více postihující mladší pacienty. Mezi nejčastěji vyskytující patří hemangiopericytom, fibrosarkom, angiosarkom, Kaposiho sarkom, liposarkom, leiomyosarkom aj. Primární léčbou je chirurgický zákrok, chemoterapie či radioterapie je málo efektní. Určitá radiosenzitivita se přisuzuje hemangiopericytomu a v léčbě Kaposiho sarkomu je efektní chemoterapie. Léčebný problém přestavuje také karcinoid, v jehož léčbě se radioterapie uplatňuje spíše jen s paliativním záměrem.

Sledování po léčbě zářením

Vzhledem k největšímu počtu pacientů léčených konzervativně je sledování v praxi rozděleno mezi pneumologa, radiačního a klinického onkologa. Nicméně základní sledování je pneumologem-onkologem. Akutní a chronické vedlejší účinky záření jsou vyhodnocovány podle mezinárodně uznávaných stupnic, např. podle RTOG/EORTC stupnice.

10.10 RADIOTERAPIE KARCINOMŮ PRSU

Miluše Dolečková, Pavel Šlampa, Ludmila Hynková

Základní rozdělení zhoubných nádorů prsu Klasifikační systém dle WHO člení nádory prsu na:

- invazivní karcinom prsu: invazivní duktální karcinom, lobulární, tubulární, invazivní kribriformní, medulární, mucin produkující karcinomy, neuroendokrinní, invazivní papilární, inflamatorní a další jednotky,

- prekurzorové léze: lobulární neoplazie - LCIS, intraduktální proliferativní léze - DCIS, mikroinvazivní karcinom, intraduktální papilární neoplazie,

- další nádory: mesenchymální nádory, fibroepiteliální nádory, tumory prsní bradavky, maligní lymfom a metastické nádory, nádory mužského prsu, benigní epiteliální a myoepiteliální léze.

Klinická stadia onemocnění

Klinické stadium onemocnění je určeno podle zásad TNM klasifikace (TNM klasifikace zhoubných novotvarů. 6. vydání 2002, česká verze 2004, ÚZIS, Praha, 2004). Diagnóza je histologicky ověřena.

Vstupní kritéria k radioterapii

Pracoviště splňuje podmínky Národních radiologických standardů pro radikální radioterapii, paliativní radioterapii, příp. pro brachyradioterapii. Sleduje expoziční parametry plánovacích vyšetření (CT, RT simulátor, C rameno aj.) a je schopno vyhodnotit dávky na kritické orgány.

Diagnostika

Obligatorní stagingová vyšetření: Anamnéza, fyzikální vyšetření, stanovený rozsah onemocnění lokálně i celkově, určení TNM klasifikace. Lokální rozsah choroby pomocí zobrazovacích metod (MG, UZ, ev. CT, MR). Dále UZ jater, rtg plic, scintigrafické vyšetření skeletu, gynekologické vyšetření, základní hematologické a biochemické vyšetření, stanovení markerů (minimálně CEA, Ca15-3). Histologický popis: stupeň diferenciace (grading), velikost ložiska, případná multifokalita, typ extenzivní komponenty, stav resekčních linií (vzdálenost v mm, orientace případného pozitivního okraje), přítomnost/absence lymfangioinvaze, angioinvaze, hormonální závislost (ER, PR receptory), stav HER-2. Celkový počet uzlin, přítomnost/absence metastáz.

Léčebná strategie

Léčebná strategie je určena na základě multidisciplinární spolupráce oborů (chirurgie, patologie, radiační onkologie, klinická onkologie, radiodiagnostika, event. další).

Léčebný postup je volen v závislosti na rozsahu onemocnění, prediktivních a prognostických faktorech, přidružených onemocněních a celkovém stavu pacientky/ta, na typu chirurgického zákroku: prs zachovávající operace ±disekce axily, SNB biopsie, modifikovaná radikální mastektomie.

Dále léčebná strategie respektuje rozhodnutí nemocné(ho). Jedná se většinou o kombinaci lokální (operace, radioterapie) a systémové terapie (chemoterapie, hormonální terapie, biologická terapie, podpůrná apod.).

Základní systémová léčba je doporučena standardy České onkologické společnosti (ČOS ČLS JEP: Zásady cytostatické léčby maligních onkologických onemocnění).

Kurativní radioterapie Indikace

Inoperabilní stadia u lokálně pokročilého onemocnění (IIIA-C), inflamatorní karcinom při nedostatečné odpovědi na neoadjuvantní chemoterapii či chemo-hormonoterapii nebo při jiných kontraindikacích operace, event. jiná stadia při kontraindikaci operace či odmítnutí operace ze strany pacientky.

Dávky záření

Standardní frakcionací 5x2,0 Gy/týden:

- oblast mammy 48-50 Gy (bez boost ozáření až 60-64 Gy, např. i inflamatorního karcinomu) a cíleně oblast reziduálního tumoru 20-24 Gy s přihlédnutím k ozařovanému objemu (event. po dávce 20 Gy další zmenšení velikosti pole), do celkové dávky 60-70 (74) Gy,

- oblast regionálních uzlin (axila, nadklíček dle původního uzlinového postižení, rozsahu primárního nádoru) 46-50 Gy s event. cíleným ozářením malým polem na oblast reziduální metastatické uzliny 10-20 Gy (určeno palpačně nebo diagnostickým vyšetřením); celková dávka na oblast axilárních uzlin je 56-60 Gy (příp. 64-66 Gy, boost).

Hyperfrakcionace je jednou z možností radioterapie u inflamatorního karcinomu, indikace hyperfrakcionace je zvažována individuálně.

Hypofrakcionaci a akcelerovanou radioterapii lze individuálně indikovat u pacientek biologicky vysokého věku nebo s významnými interkurentními chorobami, event. s paliativním záměrem. Při ozařování reziduálního infiltrátu u pacientek s významnými interkurentními chorobami lze zvolit akcelerovanou frakcionaci.

Adjuvantní radioterapie Indikace

Po konzervativním prs zachovávajícím výkonu s +/- axilárním výkonem či mastektomií (radikální, simplexní) s +/- axilárním výkonem.

Neinvazivní karcinomy - DCIS

K indikaci adjuvantní radioterapie je možno použít modifikovaný Van Nuysův prognostický index, který kombinuje signifikantně nezávislé prediktory lokální recidivy.

Modifikovaný Van Nuys prognostický index/USC: (VNPI) + věk

nízký grading: G1 a G2; vysoký grading: G3

U pacientek s nízkým rizikem (skóre 4,5) není adjuvantní radioterapie indikována. U pacientek se středním rizikem (skóre 6, 7, 8, 9) je indikována adjuvantní radioterapie na oblast prsu, v případě pozitivních okrajů je indikována reoperace. Cílené ozáření lůžka tumoru po předchozím ozáření celého prsu je indikováno u mladých žen do 50 let a u těsných okrajů (1-2 mm; při okraji 3-5 mm bude indikace ozáření lůžka tumoru hodnocena individuálně). U pacientek s vysokým rizikem (skóre 10, 11, 12) je zvažována totální mastektomie. Disekce axily není u DCIS standardně indikována, lze zvážit provedení sentinelové biopsie u rizikových skupin pacientek. U pacientek s pozitivními hormonálními receptory se zvažuje adjuvantní hormonoterapie.

Dávky záření

Oblast celé mammy: 46-50 Gy standardní frakcionací; cílené ozáření na oblast lůžka tumoru (boost): 10-16 Gy dle prognostických faktorů (zejména velikost negativního okraje).

Resekční okraj

Zatím neexistuje jednoznačný názor na velikost bezpečného resekčního okraje. Za volné okraje je považována vzdálenost více než 5 mm, za těsné okraje vzdálenost menší než 2 mm.

Lobulární karcinom in situ (LCIS)

Standardní způsob léčby je kontroverzní, nejsou zatím validní informace o prospěšnosti radioterapie u tohoto onemocnění.

Invazivní karcinomy st. I, IIA, IIB nebo T3 N1 M0

Radioterapie je indikována po konzervativním výkonu s vyšetřením sentinelové uzliny (SNB, při její pozitivitě s disekcí axily) nebo s axilární disekcí, dále po radikální mastektomii s axilární disekcí.

Stav po konzervativní (prs zachovávající) operaci, při negativní SNB

Je indikována radioterapie na oblast mammy spolu s cíleným ozářením lůžka tumoru (boost). Adjuvantní radioterapii prsu možno individuálně vynechat u biologicky starších pacientek (s vícečetnými interkurentními chorobami) s pozitivními estrogenovými receptory, klinicky negativními uzlinami, T1 tumorem, u nichž je plánována adjuvantní hormonální terapie.

Dávky záření

Oblast celé mammy: 46-50 Gy standardní frakcionací 5x2,0 Gy/týden; cílené ozáření na oblast lůžka tumoru (boost): elektronový svazek, brzdné záření standardní frakcionací 10-16 Gy/5x2,0 Gy/týden. Dávka cíleného ozáření lůžka tumoru je volena podle prognostických faktorů, zejména podle velikosti negativního okraje. Dle stavu pacientky a časových možností (dostupnost, věk aj.) je možné zvážit akcelerovaný režim, např. 42,5 Gy/2,66 Gy na frakci. Další možností provedení cíleného ozáření lůžka tumoru je aplikace brachyterapie (HDR, 8-12 Gy/1 frakce).

Stav po konzervativní (prs zachovávající) operaci, při disekci axily

Je indikována radioterapie na oblast mammy spolu s cíleným ozářením lůžka tumoru (boost). Axilární disekce obsahuje odstranění uzlin I. a II. etáže v počtu minimálně 10 vyšetřených uzlin. Pokud je provedena kompletní disekce axily (I., II. etáž), není doporučena radioterapie na oblast celé axily.

V případě indikace ozáření svodné lymfatické oblasti po axilární disekci je doporučeno ozáření supraklavikulárních uzlin, uzlin infraklavikulárních a uzlin III. etáže axily (apex). Ozáření oblasti axily (I. a II. etáž včetně a je zahrnuta do PTV pro prs) je nutno zvažovat v případě: nekompletní disekce axily, při samplingu (mimo negativity sentinelové biopsie), ponechání rezidua v oblasti axily, lokální recidivy v této oblasti.

Ozáření vnitřních mammárních uzlin je indikováno v případě evidentního postižení, pozitivní sentinelové biopsie v této oblasti a zvažuje se při lokalizaci primárního tumoru v mediálních kvandrantech. Čtyři a více pozitivní axilární uzliny - je indikována radioterapie na oblast mammy s cíleným ozářením lůžka tumoru, dále ozáření oblasti apexu axily a oblastí nadklíčkových/podklíčkových uzlin. Celkem 1-3 pozitivní axilární uzliny - je indikována radioterapie na oblast mammy s cíleným ozářením lůžka tumoru. Při přítomnosti rizikových faktorů (extrakapsulární šíření, věk pod 45 let, mediální lokalizace tumoru, stupeň diferenciace nádoru - grading G3, negativní estrogenové receptory, pozitivní okraj chirurgického preparátu, lymfangioinvaze, velikost tumoru nad 5 cm, inadekvátní disekce axily, extenzivní lymfovaskulární šíření) se indikuje ozáření oblasti supraklavikulárních uzlin, infraklavikulárních a uzlin III. etáže axily. U těchto pacientek lze také očekávat léčebný efekt po aplikaci radioterapie.

U negativních axilárních uzlin je indikována radioterapie na oblast mammy s cíleným ozářením lůžka tumoru.

Adjuvantní radioterapii prsu možno individuálně vynechat u biologicky starších pacientek (s vícečetnými závažnými interkurentními chorobami) zvl. s pozitivními estrogenovými receptory, u nichž je plánována adjuvantní hormonální terapie nebo s T1 tumorem a s dostatečným resekčním okrajem. Dále je pak nutné pečlivé sledování a v případě relapsu zvažovat reoperaci - mastektomii.

Stav po radikální mastektomii s disekcí axily

Mezi rizikové faktory lokální recidivy po radikální mastektomii lze uvést postižení axilárních uzlin, velikost tumoru více než 5 cm, infiltrace kůže či pektorální oblasti, pozitivní okraje resekátu; zvýšené riziko je i u makroskopické multifokality i multicentricity a u mladších pacientek. Lokální recidiva se nejčastěji vyskytuje v oblasti hrudní stěny, dále v oblasti supra/infraklavikulární (apex axily).

Pokud je provedena kompletní disekce axily (I., II. etáž), není doporučena radioterapie na oblast celé axily. Se zvýšeným počtem pozitivních axilárních uzlin se zvyšuje riziko recidivy, v těchto případech se individuálně zvažuje ozáření celé axily i po kompletní disekci. Stejně tak se zvažuje při inadekvátní disekci axily.

Cílový objem po mastektomii zahrnuje hrudní stěnu +/- supraklavikulární, infraklavikulární oblast/ apex axily.

Hrudní stěna je ozařována: u pozitivních a těsných okrajích chirurgického preparátu, u tumoru stadia pT3 a v případě pozitivních uzlin.

Dále indikace radioterapie se určuje podle stavu regionálních uzlin; v případech:

4 a více pozitivních uzlin - radioterapie hrudní stěny, ozáření oblasti apexu axily a oblastí nadklíčkových a podklíčkových uzlin,

1-3 pozitivní uzliny - je nutné zvážit ozáření hrudní stěny, ozáření oblasti apexu axily a oblastí nadklíčkových a podklíčkových uzlin při přítomnosti rizikových faktorů: extrakapsulární šíření, věk pod 45 let, mediální lokalizace tumoru, grading G3, negativní estrogenové receptory, pozitivní okraj chirurgického preparátu, lymfangioinvaze, velikost tumoru nad 5 cm),

negativní uzliny, nádor větší než 5 cm (pT3) nebo pozitivní okraj - ozáření hrudní stěny a event. individuální zvážení ozáření supra- a infraklavikulární (apex axily) oblasti,

negativní uzliny, tumor ≤ 5 cm a těsný okraj (méně 1 mm) - ind. zvážení ozáření hrudní stěny,

negativní uzliny, tumor ≤ 5 cm, okraj 1 mm a větší - bez radioterapie (v případě příliš značnému nepoměru velikosti menšího prsu k velikosti tumoru lze zvážit radioterapii i v tomto případě).

Lokálně pokročilé invazivní karcinomy po neoadjuvantní chemoterapii

Po provedeném chirurgickém výkonu se adjuvantní radioterapie řídí předléčebnou TNM klasifikací, ozařované objemy jsou stejné jako u invazivních karcinomů st. I, IIA, IIB nebo T3 N1 M0 - viz výše.

Cystosarcoma phyloides

Histologický grading je nejvýznamnější faktor této choroby. Jedná se o radiorezistentní nádor. Metodou volby je chirurgický zákrok. U maligní varianty provedená adjuvantní radioterapie na hrudní stěnu sníží incidenci lokálních recidiv, zároveň však není jistý vliv pooperačního ozáření na délku přežití. Protože je nízká incidence axilárních metastáz, obvykle se nedoporučuje ozařovat axilární uzliny. Dávka záření - mamma či hrudní stěna 46-50 Gy, boost 10-16 Gy, standardní frakcionací.

Karcinom prsu u mužů

Karcinom prsu u mužů se vyskytuje méně než v 1 % všech karcinomů prsu. Histopatologie a šíření nádoru (lymfatickými cestami nebo hematogenně) je podobné jako u žen. Karcinom prsu u mužů je zpravidla hormonálně závislý. Doporučené léčebné postupy: Primární standardní léčba pro operabilní karcinom prsu je modifikovaná radikální mastektomie s axilární disekcí s nebo bez pooperační radioterapie. U stadia III je stejný postup jako u žen. U lokální recidivy: excize nebo radioterapie kombinovaná s chemoterapií. V případě vzdálených metastáz - hormonální léčba (orchiektomie, LHRH s nebo bez antiandrogenu, tamoxifen, progesteron), chemoterapie nebo kombinace obou.

Bilaterální karcinom prsu

Metodou volby je totální nebo modifikovaná mastektomie, podle rozsahu tumoru s adjuvantní radioterapií, chemoterapií a/nebo hormonoterapií. Ozáření prsů kombinované s excisí tumoru je alternativní řešení. U simultánních bilaterálních karcinomů prsů, zejména u velkých prsů, je vhodná totální bilaterální mastektomie.

Sarkomy, lymfomy

Léčebné postupy vycházejí z doporučených postupů pro tyto choroby. Technika radioterapie je stejná jako v předcházejících případech.

Paliativní radioterapie Indikace

Paliativní ozáření je indikováno v případech: pokročilý karcinom prsu, metastatické postižení skeletu, plic, mozku, jater, kůže, lymfatických uzlin event. jiných lokalizací.

Dávky záření: dle lokalizace metastatického postižení, využití hypofrakcionačních či akcelerovaných schémat radioterapie, individuální přístup (dále viz standard pro paliativní radioterapii).

Ozařovací podmínky Plánování radioterapie

Ozařovací plán se připravuje v trojrozměrném plánovacím systému na podkladě obrazu z počítačové tomografie (viz standard pro radikální radioterapii). Lokalizace a simulace je provedena na RT simulátoru, součástí je provedení simulačních snímků. Ozařovací polohu je nutno zajistit polohovacím a fixačním zařízením.

Ozařovací podmínky splňují standard pro radikální radioterapii. Plánování, zaznamenání a vykazování radioterapie je podle doporučení ICRU 50, 62. Při plánování zevní radioterapie je prováděno standardně konturování GTV, CTV, PTV a objemy kritických orgánů (v případě GTV a CTV - pokud to podmínky diagnostiky dovolí).

Léčbu je nutné provádět vždy na jednom pracovišti, zejména v případě ozáření druhostranné mammy či hrudní stěny po předchozím ozáření kontralaterální oblasti. Dávka je specifikována do ICRU referenčního bodu, který reprezentuje klinicky významnou dávku v PTV.

Zdroj záření

Standardním zdrojem je lineární urychlovač o energii brzdného záření 4-20 MeV. Pro ozařování fotonovými svazky lze akceptovat pro přiměřenou hloubku i kobaltový ozařovač. Cílové objemy

Nádorový objem (GTV)

- oblast primárního tumoru, event. metastatické lymfadenopatie nebo oblast jiného metastatického postižení; nelze definovat po radikálním odstranění nádorového onemocnění.

Klinický cílový objem (CTV 1)

- oblast předpokládaného subklinického šíření choroby (se zahrnutím nebo bez svodných lymfatických uzlin): lůžko tumoru + oblast subklinického šíření, tj. oblast celé mammy či hrudní stěny v rozsahu původního uložení prsu s ohledem na lokalizaci tumoru a jizvy po mastektomii + svodná lymfatická oblast (je-li indikována k radioterapii); v případě inflamatorního karcinomu či při prorůstání karcinomu do kůže je součástí CTV i kůže mammy (vhodné použití bolusového materiálu).

Plánovací cílový objem (PTV)

- je definován CTV 1 s lemem min. 1 cm, v případě, že hranice PTV přesahují obrys - konturu povrchu pacienta, hranice PTV se podle kontury neupravují (nutno brát ohled také na dýchací pohyby).

Klinický cílový objem (CTV 2)

- je určen objemem tumoru (GTV) s bezpečnostním lemem min. 1-2 cm (s ohledem na velikosti volných okrajů resekátu). Nebo oblastí původního lůžka tumoru, které se peroperačně označuje chirurgickými rtg kontrastními svorkami, s lemem zpravidla 1-2 cm (svorky vymezují stranové hranice lůžka tumoru po parciální operaci; určení hloubky umístění léze podle svorek je obvykle orientační, přesněji je určeno podle UZ stanovení hloubky léze před operací). Další možností stanovení lůžka tumoru je vyšetření pomocí UZ k určení rozsahu pooperační dutiny.

Brachyradioterapie

Údaje pro vykazování brachyradioterapie splňují požadavky předpisu ICRU 58. Indikace brachyterapeutického cíleného ozáření (boost)

Pracoviště splňuje podmínky standardu pro brachyradioterapii. Ozáření lůžka tumoru brachyterapií se provádí u pacientek s objemnějšími prsy a tumory v hloubce více než 3-4 cm pod kůží po parciální mastektomii. Tato technika je vhodná zvl. u mikroskopicky pozitivního onemocnění v okraji resekátu nebo neznámými okraji nebo u extenzivní intraduktální komponenty (EIC). Aplikace není vhodná u tumoru v blízkosti žeber a kůže. Vzdálenost od těchto kritických orgánů je minimálně 1-2 cm. Cílené doozáření lůžka tumoru intersticiální aplikací je součástí kombinované léčby se zevní radioterapií.

Rizikové orgány, toleranční dávky, toxicita

Plíce - ozářený objem se volí co nejmenší, 30 Gy nejvíce ve 200 cm³ (dle ICRU). Srdce - při klasické frakcionaci je toleranční dávka TD5/5 srdce 40-45 Gy dle velikosti ozářeného objemu zdravého srdce, obecně akceptovatelná dávka je 30 Gy ve 30 cm³ ozářeného objemu srdečního svalu. Mícha - riziko postižení stoupá s dávkou záření a ozářeným objemem: TD5/5 50 Gy (5 cm délky). Plexus brachialis - riziko vzniku plexopatie vzniká při překročení toleranční dávky TD5/5 60 Gy (riziko se zvyšuje u hypofrakcionačních režimů). Akromioklavikulární kloub - možnost poškození kloubu s následnými pozdními změnami s omezením hybnosti - vhodné vykrytí. Horní končetina - možnost vzniku sekundárně indukovaného lymfedému, zejména po předchozím chirurgickém výkonu v oblasti axily, následkem fibrotických změn v oblasti nervověcévního svazku; po více letech možné riziko radionekrózy hlavice humeru. Štítná žláza - vznik hypothyreózy jako pozdního následku léčby; frakcionovaná radioterapie může vést k těmto změnám v rozmezí dávek 15-50 Gy. Druhostranná prsní žláza - nebezpečí stochastických účinků; dle ICRU obecně akceptovatelná dávka je méně než 5 Gy na oblast kontralaterálního prsu.

Načasování radiační léčby (timing)

Adjuvantní radioterapie má být zahájena do 6 týdnů od operace, pokud není plánována chemoterapie. Zahájení adjuvantní radioterapie s odkladem 2-6 (7) měsíců je možné u pacientek absolvující adjuvantní chemoterapii. Zevní ozáření může být zahájeno 1-3 dny po aplikaci brachyradioterapie. Brachyterapie následující zevní ozáření se provádí po zklidnění kožní reakce. Efekt kurativní radioterapie se hodnotí 2-3 měsíce po ukončení ozařování (fyzikální vyšetření, MG či UZ).

Sledování pacientů

Po ukončené léčbě jsou ozářené pacientky pravidelně sledovány i na pracovišti radiační onkologie. Akutní a chronické vedlejší účinky jsou vyhodnocovány podle mezinárodně uznávaných stupnic, např. podle RTOG/EORTC stupnice. Efekt kurativní radioterapie u inoperabilních stavů se hodnotí 2-3 měsíce po ukončení ozařování (fyzikální vyšetření, MG či UZ).

10.11 RADIOTERAPIE ZHOUBNÝCH NÁDORŮ VULVY

Hana Stankušová, Pavel Šlampa

Základní rozdělení zhoubných nádorů vulvy

Nejčastějšími zhoubnými nádory vulvy jsou spinocelulární karcinomy. Etiologicky jde o spinocelulární karcinomy asociované s HPV infekcí (tvoří asi 30-40 % všech karcinomů vulvy) nebo o karcinomy HPV negativní, které jsou častější. Vznikají u starších žen obvykle v terénu lichen sclerosus et atrophicus nebo hyperplazií na základě mutací ve sliznici a kůži vulvy. K epitelovým karcinomům vulvy dále patří basocelulární karcinom, adenokarcinom, adenoakantom, adenoskvamózní karcinom, adenokarcinom endometroidní, adenokarcinom papilární, adenokarcinom mezonefroidní, karcinom Pagetova typu a cylindrom (apokrinní). K neepitelový nádorům vulvy se řadí maligní melanom a mesenchymové nádory (leiomyosarkom, embryonální rhabdomyosarkom u dětí).

Klinická stadia onemocnění

Klinická stadia karcinomu vulvy jsou určována pravidly Mezinárodní federace pro gynekologii a porodnictví (FIGO). TNM kategorie odpovídají stadiím podle klasifikace FIGO (TNM klasifikace zhoubných novotvarů. 6. vydání 2002, česká verze 2004, ÚZIS, Praha, 2004). Diagnóza je histologicky ověřena.

Vstupní kritéria k radioterapii

Pracoviště splňuje podmínky Národních radiologických standardů pro radikální radioterapii, brachyradioterapii a paliativní radioterapii. Sleduje expoziční parametry plánovacích vyšetření (CT, RT simulátor, C rameno aj.) a je schopno vyhodnotit dávky na kritické orgány.

Diagnostika

Obligatorní stagingová vyšetření: Anamnéza, komplexní gynekologické bimanuální vyšetření vč. vyšetření per rektum, vulvoskopie, biopsie k histologické verifikaci, určení stupně diferenciace, rtg plic, UZ epigastria (ledviny, játra), základní hematologické a biochemické vyšetření, podle velikosti a šíření nádoru event. cystoskopie a rektoskopie. K posouzení stavu regionálních uzlin - UZ ingvin, CT vyšetření pánve a retroperitonea, event. lymfografie.

Fakultativní stagingová vyšetření: MR pánve, PET - posouzení patologických uzlin.

Prognostické faktory: Nejvýznamnějším prognostickým faktorem je stav lymfatických uzlin. Výskyt metastáz v uzlinách zhoršuje přežití min. o 50 %. Velikost nádoru, hloubka invaze, histologicky podtyp, přítomnost angioinvaze korelují s metastatickým postižením uzlin a s prognózou. Pokud invaze nádoru není větší než l mm, metastázy v uzlinách se prakticky nevyskytují, ale u invaze 4-5 mm je ve více než v 25 % postižení uzlin. Při výskytu angioinvaze lze očekávat výskyt metastáz v uzlinách až v 65 %. Významný vliv na postižení uzlin má i grading. Pro vznik lokální či regionální recidivy jsou velmi významné faktory: nádor větší než 4 cm, lymfangioinvaze, volný okraj od nádoru menší než 8 mm a extrakapsulární šíření uzliny.

Léčebná strategie

Léčebná strategie karcinomů vulvy vyžaduje značnou individualizaci, která vychází z předléčebných prognostických faktorů, věku a biologického stavu pacientky. Dále pak z peroperačního vyhodnocení spádových uzlin a pooperačního vyhodnocení kompletního histopatologického nálezu na uzlinách a primárním nádoru.

Za standardní léčbu u I.-II. klinického stadia se považuje radikální chirurgický výkon vulvektomie (centrální léze) nebo radikální hemivulvectomie event. radikální excize u lateralizovaných karcinomů s ingvinofemorální lymfadenektomií oboustrannou (centrální léze) nebo jednostrannou (lateralizované léze). Lymfadenektomie se provádí ze separovaných incizí. Okraj zdravé tkáně je nejméně 8 mm a radikální znamená řez až k fascii. U stadia Ia je indikována široká excize (okraj nejméně 8 mm) nebo simplexní vulvektomie, je-li zároveň přítomna prekanceróza.

Chirurgická léčba u stadia III. a IV. je individualizována, v úvahu je nutné brát také stav a přání pacientky.

Radioterapie

Vybavení pracoviště poskytující radioterapii karcinomu vulvy odpovídá podmínkám Národních radiologických standardů pro radikální radioterapii a brachyradioterapii. V indikovaných případech lze radioterapii zařadit do léčebné strategie jako adjuvantní, paliativní i jako kurativní a neoadjuvantní. V léčbě lokálně pokročilého spinocelulárního karcinomu vulvy (T3-4) lze zvážit indikaci konkomitantní chemoradioterapie, zvl. u pacientek mladšího věku. Mezi nejčastěji používaná cytostatika patří 5-fluorouracil, cisplatina a mitomycin C.

Indikace kurativní radioterapie:

U nemocných, u kterých je kontraindikace k chirurgickému výkonu; u málo rozsáhlých nádorů lokalizovaných centrálně, kde chirurgický výkon by znamenal poškození sfinkteru nebo uretry.

Indikace neoadjuvantní radioterapie:

Lokálně pokročilé T3-4 nádory; fixované tříselné uzliny. Indikace adjuvantní radioterapie:

- nedostatečný resekční okraj < 8mm nebo pozitivní okraj,

- přítomnost rizikových faktorů : perineurální šíření, masivní angioinvaze, hluboká invaze větší než 5 mm, nádor větší než 4 cm a lokálně pokročilé tumory (T3, T4), dvě a více uzliny pozitivní (při pozitivitě jedné uzliny - adjuvantní radioterapie se zvažuje individuálně) nebo jedna uzlina s extrakapsulárním šířením.

Indikace konkomitantní chemoradioterapie

- neoadjuvantně: u mladších nemocných s nádorem III. klinického stadia (pozitivní lymfatické uzliny nebo šíření nádoru mimo vulvu),

- adjuvantně: u nemocných s lokálně pokročilým onemocněním s pozitivními lymfatickými uzlinami,

- kurativně (pokus): u nemocných s fixovanými či ulcerovanými lymfatickými uzlinami.

Zařazení chemoterapie konkomitantně k radioterapii je velmi selektivní záležitostí vzhledem k vyššímu věku a častým závažným přidruženým chorobám.

Paliativní radioterapie

Je indikována u nemocných ve špatném celkovém stavu, při diseminaci onemocnění nebo u příliš lokálně pokročilém tumoru. Cílový objem a dávka jsou určeny individuálně podle rozsahu postižení a celkového stavu nemocných. V případě reiradiace lokálních recidiv je možné zvážit indikaci intersticiální brachyradioterapie.

Ozařovací podmínky

Ozařovací podmínky odpovídají standardu pro radikální zevní radioterapii a brachyradioterapii. Plánování radioterapie

Ozařovací plán se připravuje v trojrozměrném plánovacím systému na podkladě obrazu z počítačové tomografie (viz standard pro radikální radioterapii). Lokalizace a simulace je provedena na RT simulátoru, součástí je provedení simulačních snímků.

Zdroj záření

Zdrojem pro radioterapii je lineární urychlovač a v případě brachyterapie automatický afterloading s HDR či LDR zdrojem záření.

Cílové objemy Kurativní radioterapie

GTV_T - je určen rozsahem primárního nádoru vulvy.

GTV_N - tvoří oblasti postižených regionálních lymfatických uzlin.

CTV_T - zahrnuje vulvu, pokud je indikováno jen ozáření vulvy (nedostatečné nebo pozitivní okraje, lymfangioinvaze, hluboká invaze).

CTV_N - zahrnuje ingvinofemorální uzliny

- pokud jsou pozitivní ingvinofemorální uzliny nebo je tumor uložen centrálně, pak i uzliny dolní pánevní - zevní a vnitřní ilické, obturatorní.

PTV 1 - je určen objemem CTV_T a CTV_N s bezpečnostním lemem 1-2 cm všemi směry.

V případě ozařování pouze oblasti vulvy je PTV určen anatomickými hranicemi vulvy s individuálně určeným bezpečnostním lemem.

Cílené ozáření (boost)

PTV 2 - zahrnuje GTV (GTV_T nebo GTV_N) s bezpečnostním lemem 2 cm.

Boost na vulvu lze ve vybraných případech doplnit pomocí intersticiální brachyradioterapie.

Adjuvantní radioterapie u karcinomu vulvy

GTV - nestanovuje se.

CTV_T - zahrnuje vulvy, pokud je indikováno jen ozáření vulvy (nedostatečné nebo pozitivní okraje, lymfangioinvaze, hluboká invaze).

CTV_N - je tvořen uzlinami ingvinofemorálními a dolními pánevními, pokud je indikováno ozáření uzlinové oblasti (více než jedna uzlina ingvinální pozitivní, extrakapsulární šíření). PTV 1 - je určen objemy CTVT a CTVN s bezpečnostním lemem 1 cm všemi směry.

Cílené ozáření (boost) v případě pozitivních okrajů

PTV 2 - zahrnuje oblast původního GTV (GTVT nebo GTVN) s bezpečnostním lemem 2 cm. Frakcionace a dávka záření

Standardní frakcionace - 5x1,8-2,0 Gy/týden

Kurativní a adjuvantní radioterapie

PTV 1 - 45-50 Gy

PTV 2 - 15-20 Gy (u adjuvantní 10-15 Gy)

Neoadjuvantní radioterapie

PTV - 45-50 Gy

Kritické orgány a toleranční dávky (TD5/5)

Rektum (60 Gy), močový měchýř (60-65 Gy), tenké střevo (45-50 Gy).

Technika a plánování radioterapie

Poloha pacienta: supinační (na zádech) s koleny od sebe a patami při sobě („frog leg“, „poloha žáby“), nejčastější technika (PTV 1): dvě protilehlá předozadní AP/PA nestejně váhově zatížená pole, energie brzdného záření 6-18 MeV, individuální vykrytí (zvl. AP/PA - kraniálně centrální část: moč. měchýř), v případě potřeby: použití bolusu z tkáně ekvivalentního materiálu v oblasti vulvy a ingvin, u PTV 2: mohou se využít přímá elektronová pole, energie svazku je určena podle CT plánovacího vyšetření (obyčejně: vulva: 6-9 MeV; třísla 16-20 MeV), jako boost je možné použít i intersticiální brachyradioterapii.

Sledování po léčbě

Sledování probíhá ve spolupráci s gynekologickým pracovištěm. Akutní a chronické vedlejší účinky léčby jsou vyhodnocovány podle mezinárodně uznávaných stupnic, např. podle EORTC-RTOG stupnice.

10.12 RADIOTERAPIE ZHOUBNÝCH NÁDORŮ POCHVY

Hana Stankušová, Jana Garčicová, Pavel Šlampa

Základní rozdělení zhoubných nádorů pochvy

Nejčastějším nádorem (90 %) je spinocelulární karcinom a jeho varianty vycházející z dlaždicového epitelu pochvy. Další typy zhoubných nádorů (melanom, adenokarcinom, sarkom aj.) jsou vzácné. V řadě pokročilejších případů nebo multifokálních nádorů je obtížné jednoznačně rozhodnout, zda je primární ložisko v pochvě nebo vychází z děložního hrdla nebo vulvy. Ke splnění kritérií primárního karcinomu pochvy je třeba vyloučit invazivní proces na vulvě a na děložním hrdle.

Klinická stadia onemocnění

Klinická stadia karcinomu pochvy jsou určována pravidly Mezinárodní federace pro gynekologii a porodnictví (FIGO). TNM kategorie odpovídají stadiím podle klasifikace FIGO (TNM klasifikace zhoubných novotvarů. 6. vydání 2002, česká verze 2004, ÚZIS, Praha). Diagnóza je histologicky ověřena. Nádor, který se šíří na hrdlo a dosahuje k zevní děložní brance je klasifikován jako karcinom děložního hrdla. Nádor postihující vulvu je klasifikován jako karcinom vulvy.

Vstupní kritéria k radioterapii

Pracoviště splňuje podmínky Národních radiologických standardů pro radikální radioterapii, brachyradioterapii a paliativní radioterapii. Sleduje expoziční parametry plánovacích vyšetření (CT, RT simulátor, C rameno aj.) a je schopno vyhodnotit dávky na kritické orgány.

Diagnostika

Anamnéza, komplexní gynekologické bimanuální vyšetření vč. vyšetření per rektum, biopsie k histologické verifikaci, určení stupně diferenciace, sonografie tříselních uzlin, cystoskopie, rektoskopie (podle lokalizace), sonografie ledvin, případně vaginální sonografie, CT pánve a retroperitonea nebo MR vyšetření pánve k určení přesné velikosti nádoru, nádorový SCC marker u spinocelulárního karcinomu, rtg plic, základní hematologické, biochemické vyšetření.

Prognostické faktory

Klinické stadium je nejdůležitějším prognostickým faktorem. Histologický typ: Adenokarcinomy častěji lokálně recidivují než spinocelulární karcinomy a stejně tak častěji vzdáleně metastazují. Pacientky s neepiteliálními nádory (maligní melanom, sarkomy) mají špatnou prognózu s vysokým výskytem lokálních recidiv i vzdálených metastáz. Vliv na prognózu má rovněž absolutní velikost nádoru, počet pozitivních uzlin, přítomnost lymfangioinvaze a angioinvaze.

Léčebná strategie

Primární karcinom pochvy je vzácné onemocnění, daleko častější je sekundární šíření nádorů z jiných orgánů pánve (děloha, rektum) do oblasti pochvy. Optimální léčebný postup je obvykle určen na základě interdisciplinárního konzilia (gynekolog, radioterapeut, onkolog). Chirurgická léčba je vhodná pro lokalizované intraepiteliální léze, u mladých žen, kde je žádoucí zachovat ovariální funkci a u verukózního karcinomu. Je zvažována u části stadia I a u časných stadií II v příznivé lokalizaci. U prekanceróz s invazí do l mm lze použít širokou excizi, částečnou kolpektomii nebo prostou kolpektomii. Pro ostatní nálezy I. a II. stadia je adekvátní chirurgickou léčbou radikální kolpektomie s disekcí parakolpiálních tkání.

Systémová léčba

Pro podávání chemoterapie u epiteliálních vaginálních malignit není dostatek podkladů. Používá se jen jako záchranná (salvage) terapie. Ve studiích se zkouší konkomitantní podávání cisplatiny s radioterapií na základě pozitivních výsledků s takovým způsobem léčby u karcinomu hrdla děložního. Není však standardním postupem.

V případě embryonálního rhabdomyosarkomu vaginy je kombinovaná chemoterapie VAC (vinkristin, aktinomycin D, cyklofosfamid) či jiná kombinace s antracykliny součástí standardních léčebných protokolů.

Radioterapie

Radioterapie je nejužívanější léčebná modalita pro většinu zhoubných nádorů vaginy (kombinace brachyradioterapie se zevním ozářením při invazi více než 5 mm do hloubky). U velmi pokročilých nádorů (T3, T4) je samostatná zevní radioterapie metodou volby.U st. I se zvažuje aplikace samostatné brachyradioterapie (BRT); u nádorů lokalizovaných v horní třetině vagíny nebo u nádorů špatně diferencovaných je indikována kombinovaná radioterapie, zevní a brachyradioterapie; vhodné je ozáření pánevních a event. ingvinálních uzlin; u nádorů v dolní třetině vagíny lze provést intersticiální aplikaci brachyradioterapie.

Adjuvantní radioterapie se standardně neprovádí, o její indikaci se rozhoduje individuálně na základě přítomnosti rizikových faktorů a kvality chirurgického výkonu. Individuálně se zvažuje také paliativní radioterapie (zevní či brachyradioterapie).

Ozařovací podmínky

Ozařovací podmínky odpovídají standardu pro radikální zevní radioterapii a brachyradioterapii. Plánování radioterapie

Ozařovací plán se připravuje v trojrozměrném plánovacím systému na podkladě obrazu z počítačové tomografie (viz standard pro radikální radioterapii). Lokalizace a simulace je provedena na RT simulátoru, součástí je provedení simulačních snímků.

Zdroj záření

Zdrojem pro radioterapii je lineární urychlovač a v případě brachyterapie automatický afterloading s HDR či LDR zdrojem záření.

Cílové objemy Zevní radioterapie

GTV_T - je určen rozsahem nádoru pochvy.

GTV_N - tvoří pozitivní regionální lymfatické uzliny.

CTV_T - zaujímá celou pochvu s lemem podle rozsahu tumoru.

CTV_N - stadia II-IV - u nádorů lokalizovaných v horní třetině pochvy uzliny pánevní (obturatorní, vnitřní, zevní a společné ilické), u nádorů lokalizovaných v dolních dvou třetinách i uzliny ingvinální.

PTV - je tvořen objemy CTV_T a CTV_N s bezpečnostním lemem 1 cm všemi směry.

Kritické orgány a toleranční dávky (TD5/5)

Rektum (60 Gy), močový měchýř (60-65 Gy), tenké střevo (45-50 Gy).

Frakcionace a dávka záření

Plánovací cílový objem PTV l se ozařuje dávkou 40-45 Gy/5x1,8-2,0 Gy/týden, celkem 4-5 týdnů. Na redukovaný objem PTV 2 (podle rozsahu zbytku nádoru) se obvykle aplikuje dávka 20-25 Gy v 10-12 frakcích; na oblast ingvinálních uzlin se dávka zvýší o 15-20 Gy elektronovým svazkem (energie elektronového svazku je určena na základě CT plánovacího vyšetření. Reziduální tumor v lumen pochvy lze cíleně ozářit (boost) brachyradioterapií dávkou 20-25 Gy v 0,5 cm od vaginální sliznice (pomocí vaginálního válce-cylindru) nebo 20-25 Gy na referenční izodóze při intersticiální aplikaci, či 20-25 Gy z uterovaginální aplikace (LDR).

Samostatná brachyterapie

U povrchových nádorů stadia I se do plánovacího cílového objemu zaujímá celá vagina a intraluminálně se ozařuje pomocí vaginálního válce-cylindru dávkou 40 Gy v 0,5 cm od povrchu aplikátoru. Povrchová dávka tak představuje 60 Gy. Na postiženou oblast vaginy lze ještě pak cíleně aplikovat podle velikosti ozařovaného objemu až 20 Gy v 0,5 cm od povrchu aplikátoru (povrchová dávka: 30 Gy). Dávky jsou uvedeny v ekvivalentních dávkách pro zdroje s nízkým dávkovým příkonem (LDR), při použití zdrojů s vysokým dávkovým příkonem (HDR) je nutná korekce na radiobiologický efekt (korekční faktor činí asi 0,65), počet frakcí, intervaly mezi frakcemi. U nádorů s větší tloušťkou, které jsou lokalizované na jednu stěnu pochvy, se do plánovacího cílového objemu zahrnuje celá vagina a aplikuje se dávka 40 Gy v 0,5 cm od povrchu aplikátoru (povrchová dávka je 60 Gy) s event. boost ozářením rezidua 15-20 Gy v 0,5 cm, např. při použití jednorovinné intersticiální punktury brachyterapie.

Paliativní radioterapie

Je indikována u nemocných ve špatném celkovém stavu, při diseminaci onemocnění nebo u příliš lokálně pokročilém tumoru (T4). Cílový objem a dávka jsou určeny individuálně podle rozsahu postižení a celkového stavu nemocných.

Sledování po léčbě

Sledování probíhá ve spolupráci s gynekologickým pracovištěm. Akutní a chronické vedlejší účinky léčby jsou vyhodnocovány podle mezinárodně uznávaných stupnic, např. podle EORTC-RTOG stupnice.

10.13 RADIOTERAPIE KARCINOMŮ DĚLOŽNÍHO HRDLA

Hana Stankušová, Jana Garčicová, Pavel Šlampa

Základní rozdělení zhoubných nádorů děložního hrdla

V převážné většině případů se jedná o spinocelulární karcinomy vycházející z dlaždicobuněčného epitelu (85-90 %). Druhou nejčastější skupinou jsou adenokarcinomy (10-15 %). Jsou dvě základní formy karcinomu podle lokalizace: exocervikální a endocervikální. Zcela vzácně se vyskytují sarkomy (méně než 1 %) a melanomy.

Klinická stadia onemocnění

Klinická stadia karcinomu děložního hrdla jsou dlouhodobě určována pravidly Mezinárodní federace pro gynekologii a porodnictví (FIGO). Proto TNM kategorie byly definované tak, že odpovídají stadiím podle klasifikace FIGO (TNM klasifikace zhoubných novotvarů. 6. vydání 2002, česká verze 2004, ÚZIS, Praha, 2004). Diagnóza je histologicky ověřena.

Vstupní kritéria k radioterapii

Pracoviště splňuje podmínky Národních radiologických standardů pro radikální radioterapii, brachyradioterapii a paliativní radioterapii. Sleduje expoziční parametry plánovacích vyšetření (CT, RT simulátor, C rameno aj.) a je schopno vyhodnotit dávky na kritické orgány.

Diagnostika

Gynekologické vyšetření se opírá o vyšetření nejméně dvou zkušených gynekologů, včetně vyšetření rektálního k posouzení parametrií a při pochybnostech i vyšetření v celkové anestézii. Obligatorní stagingová vyšetření: Komplexní gynekologické vyšetření dvěma lékaři vč. provedení prebioptických metod (kolposkopie, onkologická cytologie - OC), odběr materiálu k histologické verifikaci - cílená biopsie nebo kyretáž hrdla, CT vyšetření pánve a retroperitonea, rektoskopie (vyžadována u rozsáhlého st.IIb, u st. III vždy), cystoskopie u pokročilejších nádorů od stadia T1b2, rtg srdce a plic, UZ ledvin, základní hematologické a biochemická vyšetření. Fakultativní stagingová vyšetření: UZ vyšetření vaginální sondou s volumometrií děložního hrdla od stadia IB, MR pánve - volumometrie, lépe určí rozsah tumoru a šíření do parametrií než CT, PET - posouzení patologických uzlin, nádorové markery (především SCC), scintigrafie ledvin - DTPA, event. intravenózní urografie (IVU), laparoskopický staging uzlin, peroperační vyšetření sentinelové uzliny.

Prognostické faktory

Stadium onemocnění (se stoupajícím rozsahem tumoru T a s pozitivními uzlinami N se prognóza zhoršuje), objem tumoru, hloubka invaze do stromatu hrdla, přítomnost lymfangioivaze, angioinvaze, histologický typ a stupeň diferenciace (horší prognózu mají nádory s nízkou diferenciací - platí především pro adenokarcinomy), malobuněčné karcinomy a clear cell adenokarcinomy, celkový stav, hladina hemoglobinu (u pacientek s nižší hladinou Hb se předpokládá nižší účinnost radioterapie).

Léčebná strategie

Stadium 0 (Tis)

Konzervativní operace - konizace.

Stadium IA1

Chirurgická léčba - konizace u žen přejících si těhotenství, je-li nádor bez angioinvaze. V případech angioinvaze tracheloplastika se současnou laparoskopickou lymfadenektomií. Hysterektomie.

Stadium IA2, IB, IIA

Radikální hysterektomie + pánevní lymfadenektomie.

Tracheloplastika + laparoskopická lymfadenektomie + FS (frozen section): u stadia IA2, IB1 do 20 mm - u žen přejících si zachovat fertilitu.

Primární kombinovaná radioterapie (od stadia IB2 a IIA > 4 cm konkomitantní chemoradioterapie) v případě kontraindikace chirurgického výkonu.

Neoadjuvantní chemoterapie + radikální hysterektomie: u bulky tumorů IB2 v rámci klinických studií.

Stadium IIB, IIIA, IIIB a IIA (s postižením stř. třetiny vaginy)

Konkomitantní chemoradioterapie (zevní radioterapie + chemoterapie + brachyterapie) - metoda volby. Standardem je týdenní podání cDDP 35-40 mg/m² současně se zevní radioterapií, nepodává se v den aplikace brachyterapie.

V případě pozitivních paraaortálních uzlin (st. IIIB, IVB) je nutné doplnit CT hrudníku (event. PET), při negativním nálezu je vždy indikována konkomitantní chemoradioterapie na oblast pánve a na oblast paraaortálních uzlin a brachyterapie.

Stadium IVA

Zevní radioterapie, event. konkomitantní chemoradioterapie (dle celkového stavu pacientky). Brachyterapie je zvažována individuálně.

Stadium IVB (vzdálené metastázy)

Paliativní chemoterapie, individualizovaná paliativní radioterapie, event. chemoradioterapie.

Kurativní radioterapie

Pracoviště splňuje podmínky Národních radiologických standardů pro radikální radioterapii, brachyterapii a paliativní radioterapii.

Primární radioterapie je metodou volby pro stadia IIB, IIIA, IIIB. Vždy je kombinována zevní radioterapie s brachyterapií. V případě potenciace záření chemoterapií se dávka záření nesnižuje.

Celková doba léčby by neměla přesáhnout 52 dní, každý den navíc představuje přibližně 1 % snížení pravděpodobnosti dosažení lokální kontroly. Brachyterapie je obvykle zařazována do léčebného schématu ve 3.-4. týdnu od zahájení teleterapie při používání HDR frakcionované brachyterapie. S brachyterapií by se mělo začínat v době, kdy referenční izodoza může pokrýt již celý GTV hrdla děložního. HDR brachyterapie se v průběhu zevní radioterapie aplikuje 1x týdně, po skončení zevní radioterapie 2x týdně. Při používání brachyterapie s LDR je aplikace prováděna až ke konci ozařování malé pánve, příp. až po jejím ukončení.

Samostatná zevní radioterapie se provádí pouze u pokročilých stadií onemocnění (T4a), nebo v případě abnormálních anatomických poměrů neumožňujících uterovaginální aplikaci, nebo v případě absolutní kontraindikace i ke krátkodobému výkonu v celkové anestezii. V těchto případech se lze pokusit o kurativní přístup použitím shrinking techniky až do dávky 70 Gy.

Samostatnou brachyterapii lze aplikovat pouze u stadií IA, IB1 < 1 cm při odmítnutí operace či při kontraindikaci operačního výkonu.

Doporučené dávky dle stadií onemocnění

(TRT - zevní radioterapie, BRT - brachyterapie, CHT - chemoterapie)

Adjuvantní radioterapie

Adjuvantní radioterapie zhoubných nádorů děložního hrdla se týká radikálně chirurgicky řešených případů, u kterých byly shledány některé z těchto nepříznivých faktorů:

a) u pTlb1 s infiltrací více než 2/3 stromatu hrdla děložního,

b) u pT1b2, pT2a a u vyšších stadií,

c) lymfangioinvaze,

d) pozitivní uzliny (ozařovat o etáž výš, resp. i paraaortální břišní uzliny),

e) těsné či pozitivní okraje manžety poševní,

f) neadekvátní operace od T1a2 výše - tj. s výsledkem pNX.

U adjuvantní radioterapie se většinou kombinuje zevní radioterapie na oblast malé pánve s brachyterapií na oblast poševní jizvy a parametria. Cílový objemem pro zevní radioterapii je pánev se stejným vymezením jako u primární radioterapie.

Schéma adjuvantní radioterapie

V případě kombinované radioterapie: zevní radioterapie 45-50,4 Gy (25-28x1,8 Gy, celkem 5-5,5 týdnů) + brachyterapie; zevní radioterapie na oblast malé pánve po rozhraní obratlů L_4-5.

Při pozitivních uzlinách, pozitivním resekčním okraji či šířením nádoru do parametrií se doporučuje vyšší dávka (50,4 Gy) s konkomitantním podáním cisplatiny.

Při postižení pánevních uzlin ozařujeme i paraaortální uzliny k rozhraní obratlových těl Th12-L1, s ohledem na lokalizaci patologických pánevních uzlin a celkový stav pacientky, individuálně lze zvolit kraniální hranici na rozhraní těl obratlů L_3-4.

Brachyterapie: aplikace vaginálních ovoidů (kolpostatu) do apexu pochvy. Dávka se určuje ve vzdálenosti 0,5 cm od ovoidů. Dávka u HDR: 2x5,0 Gy.

Paliativní radioterapie

U nádorů lokálně velmi pokročilých, metastazovaných nebo u nemocných v celkovém špatném stavu (WHO PS > 2) lze indikovat paliativní radioterapii. Způsob jejího provedení a dávka závisí na projevech onemocnění. Nejčastěji jde o ovlivnění krvácení, kterého lze dosáhnout aplikací jednorázové dávky 8-10 Gy zevním ozářením na oblast celé dělohy a nádoru. Stejnou dávku lze za 1-3 týdny případně opakovat. V případě vaginálních krvácejících metastáz lze zvážit paliativní vaginální aplikaci brachyterapie. U nemocných s očekávaným přežitím několika měsíců se provádí řádné plánování léčby s individuálně volenou dávkou i frakcionací.

Ozařovací podmínky

Ozařovací podmínky odpovídají standardu pro radikální zevní radioterapii a brachyradioterapii. Plánování radioterapie

Ozařovací plán se připravuje v trojrozměrném plánovacím systému na podkladě obrazu z počítačové tomografie (viz standard pro radikální radioterapii). Lokalizace a simulace je provedena na RT simulátoru, součástí je provedení simulačních snímků.

Zdroj záření

Zdrojem pro radioterapii je lineární urychlovač o energii brzdného záření 4-20 MeV a v případě brachyterapie HDR či LDR zdroj záření.

Cílové objemy

Zevní radioterapie se plánuje pomocí plánovacího CT vyšetření (nejlépe za podání i.v. kontrastu nebo i MR vyšetření) a 3D plánovací konzoly.

Pánev

Klinický cílový objem (CTV) zahrnuje diagnostikovaný objem nádoru hrdla včetně jeho šíření do parametrií a/nebo pochvy, dále je anatomicky určen oblastí hrdla, dělohou, postranními děložními vazy (parametria) a zadními děložními vazy (sakrouterinní ligamentum). Součástí objemu jsou uzliny vnitřní, zevní, společné ilické, obturatorní uzliny, a pokud je postižena distální polovina pochvy i uzliny ingvinální (pozn.: šíření do parametrií nelze vždy na CT spolehlivě určit, lépe pomocí MR vyšetření; výsledky PET jsou jen pomocnou metodou).

Pánev a paraaortální uzliny

Tento klinický cílový objem (CTV) se stanovuje při postižení pánevních lymfatických uzlin a při postižení paraaortálních uzlin (k stanovení je vhodné doplnit PET vyšetření, event. fúzi PET/CT). Zahrnuje pánevní objem a paraaortální uzliny do výše obratlových těl Th12-L1. S ohledem na lokalizaci patologických pánevních uzlin a celkový stav pacientky individuálně lze zvážit ozáření dolních paraaortálních uzlin s kraniální hranicí pole na rozhraní těl obratlů L3-4. Ozařovaná pole jsou individuálně tvarována podle průběhu lymfatických uzlin.

ICRU bod

Pánev - v řezu odpovídajícímu středu kraniokaudálního rozměru PTV, 5 cm laterálně od středu obrysu těla.

Paraaortální uzliny - 0,5-1 cm před předním okrajem obratle. Kritické orgány a toleranční dávky (TD5/5)

Rektum (60 Gy), močový měchýř (60-65 Gy), tenké střevo (45-50 Gy), ledviny (20 Gy), mícha (45-50 Gy).

Frakcionace

1,8-2,0 Gy/frakci, 5 frakcí týdně Brachyterapie

Ve formě uterovaginální aplikace (UVAG) - zavedení uterinní sondy do dutiny děložní a ovoidů do poševních kleneb; cílový objem zahrnuje celou dělohu, hrdlo, mediální třetinu parametrií a vaginální klenby; dávka se určuje v bodech A a B, event P. Individuální výpočet dávky se provádí pro každou jednotlivou aplikaci a počítá se maximální dávka v kritických orgánech - rektu a moč. měchýři. (Minimální požadavek je výpočet dávky v ICRU bodech pro močový měchýř a rektum podle ICRU Report 38/1985). Hrdlo močového měchýře a průběh rekta jsou kontrastně označeny. Maximální dávka na rektum a moč. měchýř by neměla přesáhnout 70-80 % dávky v bodě A).

Kontraindikace radioterapie

Absolutní: nespolupráce pacientky, akutní zánětlivý proces v pánvi či v dutině břišní, předchozí ozáření vysokou dávkou v oblasti pánve.

Relativní: chronické zánětlivé změny dolního GIT (M. Crohn, těžká divertikulóza).

Chemoterapie

Základní systémová léčba je doporučena standardy České onkologické společnosti (ČOS ČLS JEP: Zásady cytostatické léčby maligních onkologických onemocnění).

Konkomitantní chemoradioterapie

U lokálně pokročilých stadií IB2-IVA je doporučeným postupem podání konkomitantní chemoterapie - cisplatina 35-40 mg/m² 1x týdně. Jednotlivá dávka nepřesahuje 70 mg/m². Kromě pozitivních léčebných výsledků lze očekávat také vyšší incidenci akutní hematologické a gastrointestinální toxicity. Konkomitantní chemoradioterapie je tedy indikována u objemných tumorů či v případě pozitivních uzlin u pacientek s PS 0-1, s uspokojivými hodnotami krevního obrazu a biochemických testů (především renální funkce).

Neoadjuvantní chemoterapie

V rámci klinických studií probíhá neoadjuvantní podání chemoterapie u stadií Ib2 a IIA před chirurgickým výkonem s cílem zmenšení nádoru a usnadnění operability. Neoadjuvantní podání chemoterapie před radioterapií má horší léčebné výsledky a vyšší pozdní toxicitu než při samostatné radioterapii.

Adjuvantní chemoterapie

Adjuvantní chemoterapie po radikální operaci při postižení lymfatických uzlin je stále kontroverzní, nebyl prokázán evidentní přínos tohoto postupu v randomizovaných studiích.

Paliativní chemoterapie u metastatického či recidivujícího onemocnění

Základem léčby jsou platinové deriváty, event. taxany (dále standardy České onkologické společnosti).

Sledování po léčbě

Sledování probíhá ve spolupráci s gynekologickým pracovištěm. Akutní a chronické vedlejší účinky léčby jsou vyhodnocovány podle mezinárodně uznávaných stupnic, např. podle EORTC-RTOG stupnice.

10.14 RADIOTERAPIE ZHOUBNÝCH NÁDORŮ TĚLA DĚLOHY

Pavel Šlampa

Základní rozdělení zhoubných nádorů děložního těla

Karcinom endometria tvoří 96-98 % všech zhoubných nádorů těla děložního. Nejčastěji se vyskytuje endometroidní adenokarcinom, který tvoří až 80 %. Dále se vyskytuje karcinom s dlaždicovou složkou. Agresivními variantami jsou serózní papilární karcinom a clear-cell karcinom, které se vyskytují asi v 10 % případů. Mesenchymové nádory tvoří 2-4 %. Může se jednat o endometriální stromální sarkom, leiomyosarkom nebo smíšený mezodermální nádor (adenosarkom, karcinosarkom).

Klinická stadia onemocnění

Klinická stadia karcinomu děložního těla jsou dlouhodobě určována pravidly Mezinárodní federace pro gynekologii a porodnictví (FIGO, 2009).

Vstupní kritéria k radioterapii

Pracoviště splňuje podmínky Národních radiologických standardů pro radikální radioterapii, brachyradioterapii a paliativní radioterapii. Sleduje expoziční parametry plánovacích vyšetření (CT, RT simulátor, C rameno) a je schopno vyhodnotit dávky na kritické orgány.

Diagnostika

Obligatorní stagingová vyšetření: Anamnéza, komplexní gynekologické bimanuální vyšetření včetně vyšetření per rektum, UZ vaginální sondou, separovaná abraze nebo hysteroskopie k histologické verifikaci, určení stupně diferenciace, cystoskopie, rektoskopie u lokálně pokročilých nádorů, rtg plic, UZ epigastria (ledviny, játra), základní hematologické a biochemické vyšetření.

Fakultativní stagingová vyšetření: CT vyšetření pánve a retroperitonea, MR pánve, PET - posouzení patologických uzlin, nádorové markery při podezření na extrauterinní šíření nádoru (Ca-125).

Prognostické faktory

Prognostické faktory nízkého rizika: grading 1,2; FIGO (2009) IA (G1,G2), IB (G2, infiltrace těsně pod polovinu myometria).

Prognostické faktory středního rizika: IA (G3), IB (G1, G2), II (G1, G2, invaze v těle < 50 % myometria).

Prognostické faktory vysokého rizika: jiný histologický typ než endometroidní karcinom; grading 3; invaze do více než poloviny myometria; invaze do lymfatických uzlin; veliost tumoru; průnik do stromatu hrdla; věk nad 60 let.

Léčebná strategie

Endometroidní karcinom - kompletní staging (pooperační):

Pozn. Adjuvantní chemoterapie i radioterapie je indikována jen u mladších pacientek ve výborném celkovém stavu, u ostatních adjuvantní radioterapie bez chemoterapie; u stadia IIIB s postižením pouze pochvy lze doporučit spíše samostatnou radioterapii.

Serózní papilární karcinom - kompletní staging

Karcinosarkom

Léčebný postup identický jako endometroidního karcinomu vysokého rizika. Adjuvantní radioterapie

Dávka adjuvantní radioterapie na oblast malé pánve se pohybuje v rozmezí 45-48 Gy do bodu ICRU, na oblast paraaortálních uzlin 40-45 Gy.

Ozařována je vždy oblast postižených lymfatických uzlin + etáž výše; při postižení uzlin paraaortálních po dolní okraj obratlového těla Th12.

Brachyradioterapie doplňuje dávku záření na referenční izodózu v 5 mm od povrchu aplikátoru do 60 Gy. Při užítí HDR nejčastěji 2x5 Gy v 5 mm.

Samostatnou adjuvantní vaginální brachyradioterapií se aplikuje dávka 40-60 Gy v 5 mm od povrchu aplikátoru. Při užití HDR nečastěji 6x5 Gy (frakce 2x týdně) nebo 3x7 Gy (frakce 1x týdně).

U pacientek kontraindikovaných k operaci nebo inoperabilních je metodou volby samostatná kurativní radioterapie:

T1a,b/G1,2

Uterovaginální brachyradioterapie - dávka na serózu dělohy minimálně 60 Gy.

T1a,b/G3, T1c-T2, T3b/všechna G

Zevní radioterapie + uterovaginální brachyradioterapie (event. u T3b + intersticiální).

Ozařují se spádové lymfatické uzliny malé pánve do dávky 45-48 Gy, event. paraaortální (od T1c) 40-45 Gy a dávka se doplňuje brachyradioterapií minimálně do 60-65 Gy na serózu dělohy.

T3a/všechna G, T4

Chemoterapie -> zevní radioterapie ± event. brachyradioterapie.

Technika individuální dle rozsahu onemocnění. Možnost využití i paliativní hormonální terapie.

Systémová léčba

Základní systémová léčba je doporučena standardy České onkologické společnosti (ČOS ČLS JEP: Zásady cytostatické léčby maligních onkologických onemocnění). Lze ji podat u pacientek v dobrém celkovém stavu (PS dle WHO 0-2) u mladších vysoce rizikových pacientek v rámci adjuvantní léčby (st. IIIA, IIIC1, IIIC2) nebojako paliativní terapii recidiv či generalizace onemocnění. Vzhledem k incidenci nádorů těla děložního převážně u pacientek starších 60 let, většinou obézních a polymorbidních, je chemoterapie pouze minoritní léčebnou modalitou. Větší procento odpovědí lze očekávat u špatně diferencovaných forem nádorů .

Hormonální terapie (gestageny) není přínosem, má svoje místo v paliativní léčbě pacientek IV. klinického stadia a léčbě recidiv. Gestageny lze také použít s dobrým efektem u recidiv endometriálních stromálních sarkomů (low-grade).

Chemoterapeutické režimy:

CAP - cisDDP, doxorubicin, cyklofosfamid

AC - doxorubicin, cyklofosfamid

AP - doxorubicin, cisDDP

PC - CBDCA, paklitaxel

Pozn.:

Cisplatinu lze nahradit CBDCA v odpovídající dávce, při toxicitě, vyšším věku doporučeno redukovat na dvojkombinaci platinového derivátu a antracyklinu, do kumulativní dávky antracyklinů.

Serózní papilární karcinom:

Paklitaxel + cisplatina (ev. karboplatina)

Karcinosarkom:

- stejně jako u endometroidního karcinomu - nebo cisplatina + ifosfamid

Leiomyosarkom:

Doxorubicin, ev. + ifosfamid, gemcitabin + docetaxel

Endometriální stromální sarkom:

HG ESS - nediferencovaný endometriální sarkom (endometriálního stromálního sarkomu high-grade)

doxorubicin ev. + ifosfamid, event. ifosfamid v monoterapii

LG EES - Endometriální stromální sarkom (low-grade) minimální efekt chemoterapie.

Ozařovací podmínky

Ozařovací podmínky odpovídají standardu pro radikální zevní radioterapii a brachyradioterapii. Plánování radioterapie

Ozařovací plán se připravuje v trojrozměrném plánovacím systému na podkladě obrazu z počítačové tomografie (viz standard pro radikální radioterapii). Lokalizace a simulace je provedena na RT simulátoru, součástí je provedení simulačních snímků.

Zdroj záření

Zdrojem pro radioterapii je lineární urychlovač o energii brzdného záření 4-20 MeV a v případě brachyterapie HDR či LDR zdroj záření.

Cílové objemy

Klinický cílový objem CTV při vaginální brachyterapii - při brachyradioterapii (BRT) je aplikován do pochvy vaginální válec (lineární zářič) a ozařuje se proximální třetina až polovina pochvy (3-5 cm).

Klinický cílový objem CTV při intrauterinní brachyterapii - intrauterinní endometriální aplikátor, uterovaginální aplikátor, cílovým objemem je objem celé dělohy, hrdlo a proximální část pochvy (2-3 cm).

Klinický cílový objem CTV u zevní radioterapie - lůžko dělohy, proximální polovina pochvy + svodné lymfatické uzliny pánevní, parametria,

- v případě postižení pochvy je v cílovém objemu celá délka pochvy (hranice cílového objemu se posunuje kaudálněji) a event. i tříselné uzliny,

- v případě postižení pánevních uzlin a neúplném chirurgickém stagingu nebo v případě pozitivních paraaortálních uzlin se ozařují i paraaortální uzliny k rozhraní obratlů Th12/L1.

Radioterapie celého břicha (WART-whole abdominopelvic radiotherapy), PTV:

Možno zvažovat u serózního papilárního karcinomu a clear cell karcinomu po adekvátní operaci, nicméně randomizovaná studie GOG fáze III, srovnávající WART s adjuvantní chemoterapií (7xAP) u stadií III a IV karcinomu endometria, prokázala lepší výsledky (PFS, OS) v rameni s adjuvantní chemoterapií; v tomto rameni však byla vyšší toxicita.

Ozařuje se technikou AP/PA s vykrytím ledvin ze zadního pole, vykrytí jater: kraniální hranice: 1 cm nad kopule bránice,

kaudální hranice: kaudální okraj sedacích hrbolů,

ventrální, dorzální a laterální hranice: stěna břišní.

ICRU bod

Pánev: v řezu odpovídajícímu středu kraniokaudálního rozměru PTV. Paraaortální uzliny: 0,5-1 cm před předním okrajem obratle.

Kritické orgány a toleranční dávky (TD_5/5)

Rektum (60 Gy), močový měchýř (60-65 Gy), tenké střevo (45-50 Gy).

Kontraindikace radioterapie

Absolutní: nespolupráce pacientky, akutní zánětlivý proces v pánvi či v dutině břišní, předchozí ozáření vysokou dávkou v oblasti pánve.

Relativní: chronické zánětlivé změny dolního GIT (m. Crohn, těžká divertikuóza).

Sledování po léčbě

Sledování probíhá ve spolupráci s gynekologickým pracovištěm. Akutní a chronické vedlejší účinky léčby jsou vyhodnocovány podle mezinárodně uznávaných stupnic, např. podle EORTC-RTOG stupnice.

10.15 RADIOTERAPIE KARCINOMŮ PROSTATY

Karel Odrážka, Renata Soumarová, Pavel Šlampa

Základní rozdělení karcinomů prostaty

Více než 95 % zhoubných nádorů prostaty tvoří adenokarcinom vycházející z acinárních buněk. Vzácně se v prostatě vyskytují adenokarcinomy duktální nebo z periuretrálních duktů, sarkomatoidní karcinomy, karcinomy z přechodného epitelu, neuroendokrinní nádory, sarkomy a primární lymfomy prostaty. Přibližně 70 % adenokarcinomů vzniká v periferní zóně žlázy, 20 % v přechodné zóně a 10 % v zóně centrální.

Klinická stadia onemocnění

Klinická stadia zhoubných nádorů konečníku jsou definovaná TNM klasifikací (TNM klasifikace zhoubných novotvarů. 6. vydání 2002, česká verze 2004, ÚZIS, Praha). TNM klasifikace se používá pouze pro karcinomy. Diagnóza je histologicky ověřena.

Vstupní kritéria k radioterapii

Pracoviště splňuje podmínky Národních radiologických standardů pro radikální radioterapii, brachyradioterapii (v případě její aplikace u tohoto onemocnění) a paliativní radioterapii. Sleduje expoziční parametry plánovacích vyšetření (CT, RT simulátor, C rameno aj.) a je schopno vyhodnotit dávky na kritické orgány.

Diagnostika

Obligatorní stagingová vyšetření: Vyšetření per rectum (DRE, digital rectal examination), hladiny PSA (prostatického specifického antigenu), transrektální sonografie (TRUS) s biopsií prostaty, CT vyš. pánve - uzlin (u pacientů s PSA méně než 20 ng/ml, u stadií T2b nebo méně, GS 6 či méně je možno vynechat CT vyšetření), scintigrafie skeletu (vzdálené metastázy jsou málo pravděpodobné u pacientů s hodnotou PSA do 10 ng/ml), rtg plic, UZ jater.

Fakultativní stagingová vyšetření: MR pánve a prostaty, hladina alkalické fosfatázy, testosteronu.

Prognostické faktory

Rozsah onemocnění (staging) - Gleasonovo skóre, iniciální hladina zvýšené hodnoty PSA a ev. dynamika změn PSA, „life expectancy“ (předpokládaná doba života), přítomnost či absence příznaků onemocnění, celkový stav pacienta.

Léčebná strategie

Volba léčebného postupu závisí na prognostických faktorech:

- rozsah onemocnění (staging) - Gleasonovo skóre, iniciální hladina zvýšené hodnoty PSA a event. dynamika změn PSA, s možností rozdělení do prognostických skupin,

- „life expectancy“ (předpokládaná doba života), asymptomatický pacient s life expectancy < 5 let + nízké PSA + nízké GS: léčba bude zvažována znovu až při příznacích (individuálně, hormonální manipulace - hormonoterapie či orchiektomie, paliativní radioterapie),

- přítomnost či absence příznaků onemocnění a celkový stav pacienta.

Na základě prognostických faktorů je zvolena buď aktivní léčebná strategie či možnost „odložené léčby“ či „watchfull waiting“.

Kurativní léčba

Uplatňuje se u lokalizovaného onemocnění a zahrnuje radikální prostatektomii a radioterapii (zevní radioterapie, brachyradioterapie); v případě radioterapie i u lokálně pokročilého onemocnění.

Radikální prostatektomie (RAPE)

Je metodou volby u lokalizovaných stadií, tzn. do stadia T2b N0,X M0 včetně, individuálně lze zvážit u pacientů s T3, PSA méně než 20, GS méně než 8 a předpokládanou dobou života více než 10 let. Pelvická lymfadenektomie nemá význam kurativní, ale je stagingovým invazivním vyšetřením sloužící k verifikaci uzlinových metastáz.

Zevní radioterapie

Pro lokálně ohraničené karcinomy prostaty jsou výsledky radikální prostatektomie a kurativní zevní radioterapie jsou srovnatelné. Metody se liší spektrem svých komplikací. Pacient by měl být seznámen s oběma alternativami.

Kurativní zevní radioterapie je indikována i ve stadiích T1a-T2b N0 M0 u pacientů, u nichž nelze z jakékoliv příčiny provést radikální prostatektomii (např. odmítnutí).

U lokálně pokročilých nádorů (T3, zejména s vyšším PSA, špatnou diferenciací) převažuje užití zevní radioterapie s hormonální terapií.

Systémová léčba

Základní systémová léčba je doporučena standardy České onkologické společnosti (ČOS ČLS JEP: Zásady cytostatické léčby maligních onkologických onemocnění). Karcinom prostaty patří do skupiny hormonálně závislých tumorů, proto v léčbě tohoto onemocnění má důležité místo hormonální léčba (neoadjuvantně, adjuvantně, paliativně). Kombinace radioterapie s hormonální léčbou vykazuje lepší výsledky než samotná radioterapie. Hormonálně refrakterní onemocnění lze léčit systémovou chemoterapií.

Indikace radioterapie

Zevní radioterapie

Radioterapie s využitím 3D-CRT, IMRT je indikována u pacientů s nízkým a středním rizikem (tab. viz dále). U pacientů s vysokým rizikem je indikováno ozáření pánevních uzlin s přidáním neoadjuvantní hormonoterapie.

Pacienti s lokálně pokročilým onemocněním (T3b, T4) jsou kandidáty androgenní ablace (zlepšení celkového přežití) či androgenní ablace a zevní radioterapie. Radioterapie může vést zejména k oddálení či zmírnění lokální symptomatologie.

Profylaktické ozáření lymfatických uzlin

Postižení lymfatických uzlin je špatným prognostickým faktorem, avšak není konsensus stran jejich ozařování. Možnou alternativou je výpočet rizika postižení pánevních lymfatických uzlin a zahrnout je do cílového objemu, je-li riziko postižení vyšší než 15-20 %. Výpočet dle Roachovy formule: N+ = 2/3 PSA + (GS-6) x 10. Další možností je užití jiných nomogramů, např. Partinových.

Brachyradioterapie

Intersticiální dočasná implantace (HDR brachyterapie, iridium ¹⁹²Ir) je obvykle kombinována se zevní radioterapií a je indikována u nádorů T1b-T3b, jakéhokoliv Gleasonovo skóre, PSA <1 00 ng/ml, pokud je vyloučena diseminace do lymfatických uzlin a vzdálené metastázy (N0, M0). Jako samostatný způsob léčby lze použít u pacientů s nádory T1-2, PSA < 10 ng/ml, GS < 6. Ke kontraindikacím patří objem prostaty > 60 ml (dle transrektálního ultrazvuku), transuretrální resekce prostaty (TURP) před méně než 6 měsíci, přítomnost obstrukčních symptomů, vzdálenost rektum-prostata < 5 mm na transverzálním řezu, nemožnost litotomické polohy a kontraindikace anestézie. Další možností je permanentní aplikace radioaktivních zrn ¹²⁵I nebo ¹⁰³Pd. (Pozn.: Standard NCI uvádí samostatnou permanentní implantaci jako jednu z možností léčby lokalizovaného onemocnění. Kombinace permanentní brachyterapie a zevní radioterapie je uvedena jen u stadia III, ale nikoliv mezi standardními možnostmi léčby jenom jako jedna z metod k léčbě symptomatického onemocnění.)

Pooperační ozáření lůžka prostaty

Po radikální prostatektomii (pozitivní okraje resekátu, penetrace přes pouzdro, infiltrace semenných váčků, perzistující nenulové hodnoty PSA) bezprostřední pooperační ozáření lůžka nádoru zvyšuje lokální kontrolu a pravděpodobně zlepšuje přežití bez biochemického relapsu i celkové přežití. Pokud je indikována pooperační radioterapie, mělo by se tak stát včas, tj. při PSA nižším než 1,5 ng/ml. Posuzuje se individuálně, zvl. u st. pT3, dále při pozitivních okrajích resekátu a při pozitivním nálezu uzlin, při přetrvávající elevaci PSA (4-8 týdnů po radikální prostatektomii - individuální posouzení, nutné vyloučení vzdálené diseminace), pozdní elevace PSA po radikální prostatektomii a po vyloučení diseminace s/bez přímých známek lokální recidivy. Při indikaci pooperační radioterapie je dále nutné zvažovat Gleasonovo skóre, pTNM klasifikaci, dobu vzniku elevace hodnot PSA.

Paliativní radioterapie

Je indikována u pacientů s metastatickým onemocněním a to jak systémovými metastázami (zejména kostní postižení) či individuálně u uzlinového postižení. Postup je individualizován. Základem léčby pacientů ve 4. stadiu onemocnění je trvalá ablace androgenů (oboustranná orchiektomie nebo aplikace LHRH analog).

Ozáření prsních žláz

Indikací může být algický syndrom při hormonální léčbě nebo plánované podání estrogenů. Obvykle se aplikuje dávka 5x2-3 Gy elektronovým svazkem nebo ortovoltážní rentgenem.

Strategie léčby podle stadií

Stadium I: Sledování, intervenci uvážit u mužů s životní perspektivou 10-15 let, obvykle mladších 60 let (léčebné modality jako u stadia II, vyjma hormonální manipulace).

Stadium II: Radikální prostatektomie, zevní kurativní radioterapie, individuálně hormonální manipulace, sledování s možností event. „odložené léčby“ (vybraní pacienti, vyšší věk, nelze u pacientů se středním a vysokým rizikem).

Stadium III: Zevní radioterapie (přidání hormonální léčby), hormonální manipulace (orchiektomie nebo LHRH analoga), radikální prostatektomie (vybraní pacienti; zvážit adjuvantní „okamžitou“ radioterapii u pT3 s přihlédnutím na hodnotu Gleasonova skóre, při pozitivních resekčních okrajích a při detekovatelném PSA 4-8 týdnů po operaci - RAPE, event. „odloženou“ - než bude vzestup PSA nad 1,5 ng/ml).

Stadium IV: T4 a/nebo N1 M0 - hormonální manipulace (orchiektomie nebo LHRH analoga); a uvážit zevní radioterapii u vybraných pacientů (dobrá odpověď na ablaci androgenů, nižší věk, solitární nebo mikroskopické postižení uzlin).

Při průkazu vzdálené diseminace M1 - hormonální manipulace (orchiektomie nebo LHRH analoga), hormonální manipulace druhé linie, chemoterapie u hormonálně refrakterního onemocnění, paliativní chirurgie, paliativní radioterapie, aplikace bisfofosfonátů.

Kombinace radioterapie a hormonoterapie Neoadjuvantní hormonoterapie

Neoadjuvantní hormonoterapie (antiandrogen, antiandrogen+LHRH analog) před kurativní radioterapií je individuálně zvažována u pacientů se středním rizikem choroby (klasifikace T2 a vyšší, GS 8-10) a u pacientů s vysokým a velmi vysokým rizikem. Optimální doba podávání hormonální terapie před zahájením kurativní radioterapie není jednoznačně stanovena, ale její nejčastěji doporučovaná délka je 3-6 měsíce. Neadjuvantní hormonální terapie (HRT) může vést k zmenšení objemu prostaty.

Adjuvantní hormonoterapie

Adjuvantní podávání antiandrogenu není standardní léčbou. Individuálně lze zvážit adjuvantní aplikaci po RAPE či kurativní radioterapii aplikaci hormonální terapie antiandrogeny u rizikových pacientů: PSA > 20, GS > = 7, pT2b a větší tumory.

U pacientů s neoadjuvantní hormonoterapií je vhodné pokračování v aplikaci antiandrogenů ještě v průběhu radioterapie a min. 6-9 měs. až do 2-3 let po ukončení kurativní radioterapie, event. trvale. Dále u pacientů s lokálně pokročilým onemocněním, vyšším GS 8-10 nebo pozitivními uzlinami (2-3 roky).

Přínos adjuvantní monoterapie antiandrogenem po RAPE ani po radioterapii není prokázán. Adjuvantní hormonální terapie je indikovaná pouze po provedené radioterapii u pacientů s vysokým rizikem (především při GS 8-10), protože prodlužuje celkové přežití. Pacientovi je aplikována léčba LHRH nebo podstupuje oboustrannou orchiektomii. Antiandrogen není alternativa.

Rizikové skupiny

Pozn.: U středního a vysokého rizika, pacienti s více nepříznivými faktory mohou být posunuti do vyšší rizikové skupiny.

Lokálně pokročilé stadium

Metastatické stadium (M1)

Pooperačně pN1, mikroskopické postižení, pozitivní uzliny (N1) při CT či MR vyšetření, průkaz diseminace do jiných vzdálených orgánů (skelet, plíce, játra aj.)

Doporučené dávky a cílové objemy dle rizikových skupin (frakcionace 5x2,0 Gy/týden) - lze individualizovat.

nízké riziko: prostata, 72-74 Gy,

střední riziko: prostata, 2/3 objemu semenných váčků (baze), max. dávka 74-76 Gy (u IMRT techniky až 80 Gy),

vysoké a velmi vysoké riziko: pánev, 44-46 Gy; prostata, 2/3 objemu semenných váčků (baze) - celk. dávka 70-76 Gy,

metast. st. (pN1, N1): pánev, 44-46 Gy.

Ozařovací podmínky

Ozařovací podmínky odpovídají standardu pro radikální radioterapii, event. v případě použití také standardu IMRT a brachyradioterapie.

Ozařovací plán se připravuje v trojrozměrném plánovacím systému na podkladě obrazu z počítačové tomografie (viz standard pro radikální zevní radioterapii). Lokalizace a simulace je provedena na RT simulátoru, součástí je provedení simulačních snímků.

Zdroj záření

Zdrojem pro radioterapii je lineární urychlovač o energii brzdného záření 4-20 MeV a v případě brachyterapie HDR či LDR zdroj záření.

Cílové objemy

Pooperační radioterapie po radikální prostatektomii:

velký objem - pánev (40-44 Gy), malý objem - lůžko prostaty (22-26 Gy), celková dávka na oblast lůžka prostaty 64-66 Gy,

salvage radioterapie po RAPE: lůžko prostaty 68-70 Gy.

Cílové objemy a rizikové orgány pro nízké a střední riziko:

Klinický cílový objem (CTV) a plánovací cílový objem (PTV) je určen podle stupně rizika, lem pro PTV vychází z možností a klinické praxe pracoviště. Pro nízké riziko tvoří CTV pouze prostata, pro střední riziko zahrnuje CTV 1 objem prostaty a 2/3 objemu semenných váčků (baze) a CTV 2 jen objem prostaty.

Cílové objemy pro vysoké a velmi vysoké riziko (a pro mikroskopické postižení uzlin pN1 a N1): Plánovací cílový objem (PTV 1) zahrnuje anatomicky oblast malé pánve. Individuálně se zvažuje cílené zvýšení dávky záření na objem prostaty (PTV 2).

Kritické orgány a toleranční dávky

Dávkové zatížení objemu rekta při dávce radioterapie 80 Gy 75 Gy méně než 5 % objemu, 70 Gy méně než 30 % objemu.

Dávkové zatížení močového měchýře

50 Gy méně než 65 % objemu, max. dávka 78 Gy.

Dávkové zatížení hlavice femuru hlavice femuru 52 Gy < 10 % objemu.

V prvních dvou letech jsou pacienti kontrolováni po třech měsících (PSA, klinický stav). Další roky po šesti měsících za spolupráce s ošetřujícím urologickým pracovištěm. Akutní a chronické vedlejší účinky léčby jsou vyhodnocovány podle mezinárodně uznávaných stupnic, např. podle EORTC-RTOG stupnice.

Rostoucí PSA po radioterapii (biochemický relaps) je definován jako vzestup PSA minimálně o 2 ng/ml nad nejnižší sledovanou hodnotu po léčbě.

Možností salvage terapie po radioterapii při lokální recidivě je observace, androgenní ablace, radikální prostatektomie či zařazení do klinických studií.

Hodnoty PSA po RAPE musí být do 8 týdnů od operace nedetekovatelné; biochemický relaps po RAPE je definován jako hodnota PSA větší než 0,2 ng/ml, případně i hodnoty nižší při jejich kontinuálním vzestupu.

10.16 RADIOTERAPIE NÁDORŮ CENTRÁLNÍ NERVOVÉ SOUSTAVY

Pavel Šlampa, Hana Doleželová, Petr Čoupek, Ludmila Hynková

Základní rozdělení nádorů centrální nervové soustavy (CNS)

Primární nádory mozku vyrůstají z mozkové tkáně (glie) nebo z okolních struktur (meningy, nervové pochvy). K nim lze dále přiřadit vzácně primárně v mozku se vyskytující germinom a lymfom. Sekundární nádory mozku vznikají metastázováním maligních nádorů z jiných oblastí, jejich incidence je až 10x vyšší než incidence primárních mozkových nádorů.

WHO klasifikace dělí nádory CNS do 10 skupin na základě histogenetického původu: nádory neuroepiteliální, nádory mozkomíšních nervů, nádory mening, lymfomy a nádory hemopoetické, germinální nádory, cysty a pseudotumorózní léze, nádory selární oblasti, nádory šířící se z okolí, metastatické a neklasifikovatelné nádory.

Léčba adenomů hypofýzy není součástí tohoto doporučení.

Vstupní kritéria k radioterapii

Pracoviště splňuje podmínky Národních radiologických standardů pro radikální radioterapii a paliativní radioterapii, v případě aplikace stereotaktických metod standardu pro stereotaktickou radioterapii a radiochirurgii. Sleduje expoziční parametry plánovacích vyšetření (CT, RT simulátor, C rameno) a je schopno vyhodnotit dávky na kritické orgány.

Diagnostika

Standardními postupy diagnostiky nádorových lézí v oblasti CNS jsou vyšetření pomocí počítačové tomografie (CT) a magnetické rezonance (MR; nejlépe rozšíření MR vyšetření). K nim se ještě řadí metody pozitronové emisní tomografie (PET s 11-C-methioninem), které mohou (kromě jiných diagnostických možností) do jisté míry rozlišit recidivu nádoru CNS od postradiačních nekrotických ložisek v mozkové tkáni. Nádor je histologicky verifikován operačním způsobem nebo stereotaktickou punkcí. Přínosné je i cytogenetické vyšetření, zvl. u pacientů dětského věku. Problematická a často nemožná je verifikace nádorového ložiska v oblasti mozkového kmene. Nezbytné pro stanovení rozsahu nádorů s možností propagace do spinálního vaku je cytologické vyšetření mozkomíšního moku. U pacientů s nádory metastazujícími také hematogenně je nutno doplnit vyšetření plic, skeletu a parenchymatózních orgánů (především CT, UZ, scintigrafická vyšetření). Nelze opomenout i pooperační kontrolní CT vyšetření (nebo časné MR vyšetření) lůžka tumoru ihned po operaci (do 48-72 hod.) z důvodu rozlišení event. zbytku nádoru od pooperačního edému.

Léčebná strategie

Chirurgická léčba je základním léčebným přístupem u mozkových nádorů. Radikalita je rozhodujícím prognostickým faktorem. Parciální výkon má vždy horší léčebné výsledky. Histologické ověření nádoru, i při neradikálním výkonu, je pro další léčbu rozhodující. Při zjevné inoperabilitě je nutné zvážit provedení verifikační stereotaktické biopsie.

Radioterapie má v léčbě nádorů CNS stále nezastupitelnou roli. Zvláště po nekompletně provedených exstirpacích významně zlepšuje léčebné výsledky u vysoce maligních „high-grade“ astrocytomů a glioblastomů. Ozáření celé mozkovny je indikováno u lymfomů lokalizovaných v mozkovně.

Vzhledem k biologickým vlastnostem u PNET tumorů, pinealoblastomů a germinálních nádorů je indikované ozáření celé kraniospinální osy. Jen ve výjimečných případech lze onkologickou terapii (radioterapii, event. chemoterapii) indikovat u neověřených tumorů, např. při neúnosném riziku plynoucího z punkce v oblasti mozkového kmene.

Základní systémová léčba je doporučena standardy České onkologické společnosti (ČOS ČLS JEP: Zásady cytostatické léčby maligních onkologických onemocnění). Nízká propustnost hematoencefalické membrány však limituje použití cytostatik i při kombinované současně podávané konkomitantní chemoradioterapii.

U rozsahem malých nádorů nebo pooperačních reziduí (o průměru 1-5 cm), především vysoce diferencovaných histologických typů, je vhodné konzultovat stereotaktický radioterapeutický zákrok (jednorázový radiochirurgický zákrok nebo frakcionovanou stereotaktickou radioterapii).

Nádory CNS dětského věku

Biologie buněk nádorů dětského věku je poněkud jiná než nádorů dospělého věku. Dětské nádory jsou více chemo- a radiosenzitivnější. U dětských pacientů je vyšší riziko diseminace po celé kraniospinální ose. Chronické změny po léčbě mají u dětí větší dopad na kvalitu dalšího života. Velmi závažným prognostickým faktorem u nádorů centrální nervové soustavy je věk dítěte - u mladších dětí jsou horší výsledky léčby a těžší ireparabilní komplikace po léčbě. Děti do tří let věku se zpravidla léčí podle speciálních léčebných protokolů určených pro tuto věkovou kategorii nemocných. U dětí má léčba nádorů CNS zářením limitující hranice vzhledem k akutním a pozdním komplikacím. Především věk dítěte, resp. tolerance vyvíjejících se tkání mozku v prvních třech letech života, je nejdůležitějším faktorem omezující indikaci radioterapie. Při hraniční indikaci záření u dětí mezi 18-36 měsícem života je nutné snížit dávku záření přibližně o 8-10 Gy (asi o 10 %), event. raději radioterapii neindikovat. Kontraindikací ozáření mozku je věk do 18 měsíců života.

Ozařovací podmínky

Ozařovací plán se připravuje v trojrozměrném plánovacím systému na podkladě obrazu z počítačové tomografie (viz standard pro radikální radioterapii). Lze využít i fúze obrazů MR/CT. Lokalizace a simulace je provedena na RT simulátoru, součástí je provedení simulačních snímků. K fixaci hlavy pacienta se používají jednorázové speciální masky s termoplastického materiálu.

Zdroj záření

Zdrojem pro radioterapii je lineární urychlovač o energii brzdného záření 4-20 MeV. VYSOCE MALIGNÍ HIGH-GRADE GLIOMY

Mezi high-grade gliomy patří astrocytom G3 a astrocytom G4 - glioblastoma multiforme. Jedná se o vysoce maligní tumory s infiltrativním růstem.

Léčebná strategie

Léčba high-grade gliomů spočívá v kombinaci různých terapeutických modalit. Základní léčebnou metodou je neurochirurgický výkon. Nejlépe do 24 hodin po operaci by mělo být provedeno kontrolní CT nebo MR k vyloučení rezidua, event. krvácení.

Po histologické verifikaci high-grade gliomu je indikována radioterapie. Pooperační radioterapie prokázala výrazný přínos v celkovém přežití. Volí se standardní frakcionace 5x2,0 Gy/týden, celková dávka obvykle 60 Gy. V případě konkomitantní chemoradioterapie je ozařování provedeno standardní frakcionací. Standardně lze zvolit i hypofrakcionační či akcelerované režimy u starších pacientů nebo pacientů v horším klinickém stavu. Celkový stav pacienta je takový, aby zajistil přiměřenou spolupráci na ozařovně. Kurativní radioterapii lze indikovat u inoperabilních nádorů, je však málo efektivní.

U reziduálního tumoru u pacienta ve výborném stavu po ukončení kurativní (event. pooperační) radioterapie lze zvážit cílené ozáření (boost) stereotaktickou radioterapií.

Cílové objemy

GTV - je určen tumorem nebo reziduálním nálezem po operaci (kontrastní area na CT nebo MR obrazu při i.v. kontrastním vyšetření),

CTV 1 - zahrnuje GTV a lůžko tumoru a bezpečnostní lem 1,5-2,5 cm,

CTV 2 - je tvořen objemem GTV a lemem 1-2 cm (individuálně - je určen pouze jeden objem CTV po celou dobu radioterapie),

PTV (PTV 1 a PTV 2) - zahrnuje CTV a zpravidla lem 0,5 cm (i mimo případnou konturu hlavy). Nebo se volí jedno CTV: (resekční dutina + T1 kontrast GTV) + 3 cm

Frakcionace a dávka záření

Konkomitantní chemoradioterapie (pooperační):

PTV 1: 40-50 Gy, 5x1,8-2,0 Gy/týden; PTV 2: 10-22 Gy, 5x1,8-2,0 Gy/týden

Celková dávka v ICRU bodě: 58-62 Gy. Celkovou dávku záření je nutno upravit s ohledem na velikost objemu PTV a dávky v kritických orgánech.

Adjuvantní radioterapie (bez chemoterapie):

Cílové objemy a dávky záření jsou stejné jako u konkomitantní chemoradioterapie.

Celkovou dávku a počet frakcí lze individuálně upravit s ohledem na stav pacienta a velikost ozařovaného objemu.

Kurativní radioterapie:

Samostatná radioterapie na oblast tumoru v dávce 58-62 Gy (5x2,0 Gy/týden), event. alterační schémata frakcionace (podle stavu pacienta) - viz výše. U pacientů ve výborném celkovém stavu lze zvážit konkomitantní chemoradioterapii.

Celkovou dávku záření je nutno upravit s ohledem na velikost objemu PTV a dávky v kritických orgánech. U reziduálního tumoru u pacienta ve výborném stavu po ukončení kurativní radioterapie lze zvážit cílené ozáření (boost) stereotaktickou radioterapií.

Paliativní radioterapie:

Je indikována u pacientů se závažnými interkurentními chorobami, ve špatném celkovém stavu, KI < 60 %. U těchto pacientů se provádí radioterapie na oblast lůžka tumoru nebo vlastní nádor v akcelerovaném režimu - dávka a frakcionace je volena individuálně. Plánovací cílový objem je obvykle určen objemem GTV a zpravidla lemem 1-2 cm.

Kritické orgány (struktury) a toleranční dávky (TD_5/5)

Při parciálním ozářeném objemu s pravděpodobností „late effect“ v 5 % a při aplikaci dávky 60 Gy standardní frakcionací 5x2,0 Gy:

Konkomitantní chemoradioterapie

U pacientů v dobrém celkovém stavu, KI > 70 %, po radikální nebo neradikální operaci a po bioptické verifikaci pro glioblastom multiforme lze zvážit indikaci konkomitantní chemoterapie s temozolomidem (TMZ):

TMZ 75 mg/m², den 1.-42., p.o., po dobu radioterapie (i přes víkendy) a adjuvantní podávání po ukončení konkomitantní chemoradioterapie. Radioterapie: 5x2,0 Gy/týden, celková dávka 60 Gy. V adjuvantní terapii:

TMZ 150-200 mg/m², p.o., den 1.-5., interval 28 dní, celkem 4-6 cyklů; (nižší dávkování se volí u pacientů po aplikaci konkomitantní chemoradioterapie).

Pozn.: U pacientů, u kterých byl adjuvantně podáván temozolomid celkem 42 dní současně (konkomitantně) s radioterapií, bylo v pilotní studii zjištěno zvýšené riziko vzniku pneumonie způsobené Pneumocystis carinii. Proto je nutné zvážit uvedené riziko u každého pacienta, zvláště má-li také současně nasazenu antiedematózní terapii kortikoidy a nižší hodnoty leukocytů, a u těchto rizikových pacientů provádět profylaxi pneumonie způsobené Pneumocystis carinii aplikací kombinace sulfamethoxazolu a trimethoprimu (např. Biseptol tbl, Cotrimoxazol tbl., Bismoral tbl., Sumetrolin tbl. aj.) nebo pentaminidem (v zahraničí, v ČR není k dispozici - jen na zvláštní dovoz).

Léčba recidiv

V případě recidivy je nutné konzultovat opakovaný chirurgický zákrok, při inoperabilitě se zvažuje paliativní radioterapie a paliativní chemoterapie.

Indikaci reiradiace je třeba individuálně a pečlivě zvážit. Důležité je, v jaké oblasti recidiva vznikla, jaký je celkový stav pacienta, jaká byla předchozí aplikovaná dávka a jakou dávku z předchozí radioterapie obdržela oblast mozku se současnou recidivou, kritické orgány a struktury. Dávka a frakcionace je volena individuálně. Z možností léčby zářením lze uvést: zevní standardní radioterapie; radiochirurgie, stereotaktická radioterapie, záchranná (salvage) chemoterapie.

GLIOMY S NÍZKOU MALIGNITOU - LOW-GRADE GLIOMY

Astrocytomy a oligodendrogliomy nízkého stupně malignity patří mezi pomalu rostoucí tumory. Přesto mohou difúzně infiltrovat okolní tkáň. Během jejich růstu často dochází k dediferenciaci na agresivnější formu. Low-grade astrocytomy z histologického pohledu tvoří značně rozsáhlou skupinu tumorů. Až 70 % z nich jsou tzv. difúzní astrocytomy (fibrilární, protoplasmatické, gemistocystické), které jsou špatně ohraničené, invazivní a často přecházejí do high-grade astrocytomů. Tato transformace trvá 5-10 let. Vzácnější je pak gliomatóza mozku, kdy nádorové buňky difúzně infiltrují obě hemisféry. U dětí se nejčastěji vyskytuje pilocytický astrocytom. Oligodendrogliomy tvoří méně než 15 % primárních mozkových nádorů.

Léčebná strategie

Nejdůležitější léčebnou metodou je kompletní chirurgická resekce. Po operaci následuje pooperační kontrolní CT či MR vyšetření. Neexistují jednoznačné názory na indikaci pooperační léčby. Po kompletní resekci se doporučuje vyčkat a radioterapii aplikovat až v případě recidivy. Po subtotální resekci s makroskopickým reziduálním nálezem a neurologické symptomatologii je indikováno ozáření lůžka tumoru, včetně rezidua. Doporučená dávka je 54 Gy, 5x1,8 Gy/týden. Chemoterapie není u low grade astrocytomů standardně indikována. Význam však má u oligodendrogliomů G1-2, které mohou být chemosenzitivní. Zvláště oligodendrogliomy s mutací 1p19q loss jsou vysoce citlivé na alkylační cytostatika. V případě oligodendrogliomů je indikace pooperační radioterapie obdobná. Oddálená i okamžitá radioterapie mají stejné celkové přežití. Doporučená dávka je 45-50,4 Gy, 5x1,8 Gy/týden. Lze využít i metodu stereotaktické radioterapie.

U inoperabilních low-grade astrocytomů je někdy obtížné zvolit správnou dobu (timing) provedení radioterapie z důvodů rizika vzniku chronických změn u normální mozkové tkáně po ozáření. U asymptomatických pacientů lze se zahájením radioterapie vyčkávat (při kontrolované epilepsii je indikace radioterapie kontroverzní, u pacientů starších 40 let se ozáření obvykle doporučuje).

Cílové objemy

GTV - je určen tumorem nebo reziduálním nálezem po operaci (nízká denzita při CT vyš.; vysoký signál při MR vyšetření v T2),

CTV - zahrnuje GTV a bezpečnostní lem 1-2 cm,

PTV - zahrnuje CTV a lem zpravidla 0,5 cm (i mimo případnou konturu hlavy).

Frakcionace a dávka záření

PTV: 54 Gy, 5x1,8 Gy/týden, celkovou dávku záření je nutno upravit s ohledem na velikost objemu PTV a dávky v kritických orgánech.

Kritické orgány (struktury) a toleranční dávky (TD5/5) Jsou uvedeny v kap. Vysoce maligní high-grade gliomy.

RECIDIVUJÍCÍ LOW-GRADE GLIOM

V případě recidivy je nutné zvážit další léčebný přístup. V úvahu připadá chirurgický výkon, radioterapie nebo chemoterapie. Radioterapii (konformní či stereotaktickou) lze aplikovat v případě, že se jedná o inoperabilní recidivu a/nebo pacient nebyl dosud ozářen. Indikace reiradiace závisí na tom, v jaké oblasti se recidiva objevila, jaká byla předchozí dávka záření, jaký je celkový stav pacienta a jaké jsou technické možnosti reiradiace. Při reiradiaci je možné zvolit standardní zevní radioterapii nebo stereotaktickou radioterapii, ev. radiochirurgii. Dávka pak závisí na předchozí dávce a dávce, kterou obdržely rizikové orgány.

MENINGEOMY

Meningeomy jsou pomalu rostoucí tumory mozku, tvořící až 20 % primárních mozkových nádorů. Meningeomy vyrůstají z mozkových plen a mohou mít benigní, semimaligní a maligní variantu. Cílem léčby je zamezení progrese nebo recidivě onemocnění s minimálním rizikem poléčebné morbidity. Ve většině případů je základní léčebnou modalitou chirurgická resekce. Radiochirurgie (v menším počtu případů stereotaktická radioterapie) může být indikována v léčbě reziduálních tumorů, obtížně chirurgicky řešitelných tumorů. Pooperační ozáření je indikováno v případě subtotálně exstirpovaných tumorů nebo při histologickém nálezu maligního meningeomu.

Výběr radioterapie

Zevní frakcionovaná radioterapie (EBRT) je zatížena větším rizikem komplikací (poruchy kognitivních funkcí, zářením indukované tumory, insuficience hypofýzy aj.)

Limitace stereotaktické radiochirurgie (SRS) jsou dány velikostí léze a blízkostí kritických struktur (optické dráhy). Je indikována pro tumory menší 3 cm.

V případě stereotaktické radioterapie (SRT) jsou tato omezení zmírněna. SRT je vhodná pro inoperabilní tumory nebo tumory, jejichž resekce by byla zatížena vysokou morbiditou nebo mortalitou. Také se používá v pooperační léčbě neúplně resekovaných tumorů.

Indikace radioterapie

Inoperabilní nebo chirurgicky těžko řešitelné tumory, parciálně resekované tumory, recidivy meningeomu, pooperační radioterapie u histologické diagnózy atypického meningeomu nebo maligního meningeomu.

Stereotaktická radiochirurgie (SRS)

Indikace: meningeomy do velikosti průměru 3 cm, meningeomy v oblasti kavernózního sinu, meningeomy baze lební, recidivy meningeomů.

Stereotaktická radioterapie (SRT)

Indikace: větší tumory (4-5 cm) v blízkosti kritických struktur, nemožnost fixace v rámu. Frakcionovaná zevní radioterapie (EBRT)

Indikace: maligní rozsáhlé tumory, špatný stav pacienta, odmítnutí stereotaktických výkonů.

Dávka 50-60 Gy, vyšší celková dávka se zvažuje u maligních meningeomů.

Plánovací cílový objem (PTV): lůžko tumoru (nebo objem tumoru) podle předoperačního CT nebo MR vyšetření s bezpečnostním lemem 1,5-2 cm.

PNET (MEDULOBLASTOMY) Léčebná strategie

Meduloblastom je typický a jeden z nejčastějších nádorů centrální nervové soustavy u nemocných dětského věku, tvoří 10-20 % všech mozkových nádorů. Podle klasifikace nádorů CNS je meduloblastom označován jako primitivní neuroektodermální tumor (PNET), ale při jeho lokalizaci v zadní jámě se stále užívá termín meduloblastom. Mezi všemi intrakraniálními nádory má meduloblastom největší tendenci k neuroaxiální diseminaci spinální cestou. Je však popsána i hematogenní diseminace do jater, kostí, kostní dřeně a lymfatických uzlin. K biologickým prediktivním faktorům se řadí přítomnost receptoru ErbB (ErbB2 a ErbB4), amplifikace c-myc onkogenu, mutace INI 1 (dle FISH) a exprese neutrophin receptor kinázy TrkC.

Léčba se určuje podle radikality chirurgického výkonu a případné diseminace. Základní metodou je chirurgický zákrok, který je doplněn radioterapií samotnou nebo v kombinaci s chemoterapií. Asi u 25 % nemocných je v pooperační období ponechán ventrikuloperitoneální shunt. Radioterapie a chemoterapie je součástí léčebných protokolů, neboť se jedná o radio- a chemosenzitivní nádor. Jako dostačující se uvádí pooperačně aplikovaná dávka 54-55 Gy na oblast zadní jámy lební a 30-36 Gy na oblast kraniospinální osy standardní frakcionací. U nízce rizikových PNET nádorů u dětí se dává přednost nižším dávkám záření na oblast kraniospinální osy (24 Gy). Vysokodávkovaná chemoterapie s transplantací kostní dřeně u PNET tumorů patří mezi metody aplikované v rámci klinických studií, které mají za cíl zlepšení léčebných výsledků u těchto nádorů.

Radioterapie u dětských pacientů je léčba vedena dle protokolů POG nebo SIOP ve spolupráci s pracovištěm dětské onkologie.

Rozdělení pacientů podle stupně rizika Pacienti s vysokým rizikem

Pacienti s reziduem > 1,5 cm² po chirurgickém výkonu na pooperačním MR snímku, chirurgicky odstraněno méně než 95 % nádoru, metastatická choroba (invaze do mozkového kmene sama o sobě není důvodem k zařazení do skupiny s vysokým rizikem, pokud není přítomnost metastatické choroby), onkogen c-myc amplifikován.

Pacienti se standardním rizikem

Pacienti po totální resekci nebo s reziduální chorobou < 1,5 cm² na poop. MR snímku, odstraněno více než 95 % nádoru, bez přítomnosti metastatické choroby, invaze do mozkového kmene, onkogen c-myc neamplifikován.

Radioterapie

GTV - objem reziduálního tumoru nebo primární inoperabilní tumor,

CTV 1 - GTV + mozkomíšní vak,

CTV 2 - zadní jáma lební (anatomicky ohraničena tentoriem a mozkovými obaly),

PTV 1 - kraniospinální osa,

PTV 2 - CTV 2 (zadní jáma lební) a zpravidla lem 1 cm,

PTV 3 - objem tumoru či rezidua (GTV) s bezpečnostním lemem zpravidla 1 cm (= CTV 3).

Frakcionace a dávka

PTV 1 24-30 Gy (25 Gy), 5x1,6-1,8 Gy/týden (standardní riziko),

30-36 Gy (30,6 Gy), 5x1,6-1,8 Gy (vysoké riziko),

PTV 2 do celkové dávky 54-56 Gy (55,8 Gy), 5x1,8-2,0 Gy/týden,

PTV 3 do celkové dávky 60 Gy, 5x1,8-2,0 Gy/týden.

EPENDYMOMY Léčebná strategie

U dospělých je asi 1/3 ependymomů lokalizováno infratentoriálně a 2/3 supratentoriálně, u dětí je tomu opačně. Celkem 90 % intrakraniálních ependymomů je umístěno v zadní jámě lební. Spinální ependymomy jsou nejčastěji lokalizovány v oblasti caudy equiny a fillum terminale (70 %). Metastazování se děje hlavně likvorovými cestami, hematogenní šíření je vzácné. Metodou první volby v léčbě ependymomů je chirurgický zákrok.

Pooperační radioterapie zlepšuje léčebné výsledky (pětileté přežití zvyšuje z 30 % na 80 %). Jako minimální se uvádí dávka záření 45 Gy, většinou se doporučuje dávka 54-59,2 Gy. Kraniospinální ozáření je indikováno vždy při pozitivní cytologii mozkomíšního moku a při MR nálezu při vyšetření páteřního kanálu. Na oblast míšního kanálu, s kaudální hranicí ozařovaného pole v úrovni těl obratlů S2-3, a objem celé mozkovny, se doporučuje aplikovat dávku 30-36 Gy. Pooperační ozáření se doporučuje i u spinální formy ependymomu. U vysoce maligních forem lokalizovaných v oblasti krční a hrudní páteře se doporučuje individuálně zvážit profylaktické ozáření celé kraniospinální osy (30-36 Gy) a doozáření lůžka tumoru v rozsahu dvou obratlů nad a pod hranicemi nádoru do celkové dávky 45 Gy. U low-grade ependymomů se dává přednost lokalizované pooperační radioterapii (50-54 Gy).

Výsledky chemoterapie u ependymomů nejsou přesvědčivé, nicméně léčebné protokoly standardně chemoterapii doporučují (např. u recidiv etopozid, temozolomid, nitrosurea či platinové preparáty).

Radioterapie

Plánovací cílový objem (PTV), frakcionace, technika a plánování

Platí stejné zásady jako při ozařování pacientů s PNET tumory (meduloblastomy) v případech dětských pacientů je dávka a frakcionace záření a její technika určena léčebným protokolem POG či SIOP.

PINEALOCYTOMY, PINEALOBLASTOMY

U nemocných s pinealoblastomy je 10% riziko subarachnoidálního šíření v celé kraniospinální ose. Pinealoblastom je v klasifikaci zařazen také do skupiny PNET tumorů. U pacientů nízkého věku je vyšší riziko spinálního šíření a agresivního lokálního růstu.

Adjuvantní radioterapie (54-60 Gy/5x2,0 Gy/týden) je indikována po subtotální resekci pinealocytomů a po subtotální a totální exstirpaci pinealoblastomu. Rutinní profylaktické ozáření kraniospinální osy (25-35 Gy) je však kontroverzní otázkou. Plně indikované je u pinealoblastomů při pozitivním cytologickém nálezu z vyšetření mozkomíšního moku nebo v případě nejasného nálezu při MR vyšetření míšního kanálu, v jiných případech se profylaktické ozáření kraniospinální osy zvažuje individuálně. Plánovací cílový objem (PTV), frakcionace, dávka, technika a plánování jsou obdobné jako u meduloblastomu, PNET tumorů.

GERMINOMY

V pineální oblasti (50-60 % případů) a supraselárně (v 30-35 %) se občas vyskytují germinální nádory, germinomy. Histologická skladba těchto germinomů se nápadně podobá nádorům varlat. Významnou vlastností některých germinomů je produkce biochemických markerů: alfa-1-fetoproteinu a choriogonadotropinu. Monitorování jejich hladin má velký význam v průběhu léčby i při následném poléčebném sledování.

U germinomů je 10% riziko kraniospinálního šíření nemoci. V případě germinomů CNS je zkoušena v klinických studiích i vysokodávkovaná chemoterapie s transplantací kostní dřeně. Rutinní profylaktické ozáření kraniospinální osy (25-35 Gy) je kontroverzní otázkou. Plně indikované je při pozitivním cytologickém nálezu z vyšetření mozkomíšního moku nebo v případě nejasného nálezu při MR vyšetření míšního kanálu. Při supraselární lokalizaci germinomu se popisuje vyšší riziko spinálního šíření (30-37 %) než při umístění nádoru v pineální oblasti (6-10 % riziko leptomeningeální diseminace). Indikace adjuvantní radioterapie (46-50 Gy stand. frakcionací) je obdobná jako u pinealocytomů, při určování cílového objemu je vhodné zvážit ozáření celého komorového systému.

CHORIOID PLEXUS TUMORY

Pooperační ozáření se indikuje v případě parciální exstirpace a u karcinomu plexu. Při pozitivním cytologickém nálezu z mozkomíšního moku a vzhledem k povaze tumoru a jeho lokalizaci je indikováno pooperační ozáření kraniospinální osy; při inoperabilitě tumoru lze individuálně indikovat kurativní radioterapii. Frakcionace, dávka, technika jsou obdobné jako u ependymomu.

KRANIOPHARYNGEOM

Radioterapie je indikována po parciální resekci tumoru nebo v případě recidivujícího nálezu. Plánovací cílový objem (PTV) je určen objemem tumoru s bezpečnostním lemem zpravidla 1-2 cm. Dávka záření standardní frakcionací je limitována tolerančními dávkami kritických orgánů (chiasma opticum, prodloužená mícha) v blízkosti tumoru. V ICRU bodě se aplikuje dávka 50-54 Gy, 5x1,8-2,0 Gy/týden. Ve vybraných případech u dobře oddiferenciovatelných reziduí při CT či MR vyšetření lze zvážit radiochirurgii, event. stereotaktickou radioterapii (dávky stejné jako u menigeomů). Ve vybraných případech u jasně definovaných reziduí tumoru lze zvážit radiochirurgii, event. stereotaktickou radioterapii. Nebo lokální aplikací radioizotopů.

Neurinom akustiku

Neurinom akustiku je benigní nádor mozku, označovaný také jako vestibulární schwannom. Vytváří se ze Schwannových buněk, které tvoří pouzdro vestibulokochleárního nervu. Většinou se vytváří ve vestibulární části tohoto nervu. Může být také lokalizován vně vnitřního zvukovodu nebo v mostomozečkovém koutu. Chirurgická léčba vykazuje výbornou lokální kontrolu. Její indikace a úspěšnost však závisí také na velikosti a uložení neurinomu.

Stereotaktická radioterapie/radiochirurgie je alternativou chirurgické léčby. Frakcionovaná stereotaktická radioterapie (SRT) zajišťuje dle dostupných studií stejnou lokální kontrolu jako stereotaktická radiochirurgie (SRS); je zde ale možné snížení rizika nežádoucích účinků ozáření na zdravé tkáně.

Indikace radioterapie

Léčba zářením je indikována primárně u inoperabilního tumoru nebo pooperačně po parciálních výkonech. Je indikována také v případě inoperabilní recidivy - salvage, záchranná. Radiochirurgie (SRS) je indikována pro malé tumory. Dávky vyšší 13 Gy jsou spojeny s vyšším rizikem postižení okolních struktur, ale dosahují lepších léčebných výsledků (min. dávka se udává 12-14 Gy). Stereotaktická radioterapie (SRT) vykazuje nižší riziko postižení kritických orgánů (obvykle 5x5 Gy).

Zda zvolit v léčbě neurinomů akustiku jednorázovou léčbu nebo frakcionovanou je závislé na řadě faktorů. U pacientů s větším tumorem, bilaterálním postižením a již přítomnou výraznější sluchovou ztrátou, je vhodnější zvolit stereotaktickou radioterapii.

Pacienti s velkým neurinomem utlačující mozkový kmen, jsou indikováni k operačnímu řešení. Pacienti se závažnými interkurentními chorobami a kontraindikací k celkové anestézii jsou indikováni k radioterapii.

Sledování po léčbě

Pacienti jsou po léčbě sledováni ve spolupráci s neurologickým, popř. neurochirurgickým pracovištěm. U pacientů po léčbě pro high grade gliomy lze doporučit CT a MR kontrolní vyšetření po 3-4 měsících v 12-24 měsících po ozáření. Poté je vhodná kontrola každých 6 měsíců do 5-ti let po léčbě. U pacientů s low grade tumory lze doporučit CT a MR kontrolu po 6 měsících v 12-24 měsících po léčbě. Poté je vhodná kontrola každých 12 měsíců do 5-ti let po léčbě.

11 LITERATURA

1 ČESKÁ ONKOLOGICKÁ SPOLEČNOST ČLS JEP: Zásady cytostatické léčby maligních onkologických onemocnění. Praha, 2007

2 GERBAULET, A., PÖTTER, R., MAZERON, JJ. et al. The GEC ESTRO Handbook of brachytherapy. Brussels, ESTRO, 2002, 678 s.

3 ICRU REPORT 38. Dose and volume specification for reporting intracavitary therapy in gynaecology. Commission on Radiation Units and Measurements, Bethesda, Maryland, 1985

4 ICRU Report 50. Prescribing, recording and reporting photon beam therapy. International Commission for Radiation Units and Measurements. Bethesda, MD, 1993, 71 s.

5 ICRU Report 62. Prescribing, recording and reporting photon beam therapy (Supplement to ICRU Report 50). International Commission for Radiation Units and Measurements, Bethesda, MD, 1999, 52 s.

6 PEREZ, CA., BRADY, LW, et al. Principles and practice of radiation oncology. 4th Ed., 2004; Lippincot Williams & Wilkins, Philadelphia, 2557 s.

7 ŠLAMPA, P. a kol.: Radiační onkologie v praxi. Druhé aktualizované vydání. MOÚ, Brno, 2006, 275 s.

8 ŠLAMPA, P., PETERA, J. a kol.: Radiační onkologie. Galén-Karolinum, 1. vydání, Praha, 2007, 457 s.

9 TNM KLASIFIKACE ZHOUBNÝCH NOVOTVARŮ. 6. vydání 2002, česká verze 2004, ÚZIS, Praha, 2004, 196 s.

10 Potřebný počet radiologických fyziků, radiologických techniků a dalších osob vyčleněných pro fyzikální zajištění a plánování radioterapie. Dostupné jako http://www.csfm.cz/index.php?text=62

11 EFOMP Policy Statement No. 7: Criteria for the Staffiing Levels in a Medical Physics Department. Sept. 1997 [Physica Medica XIII (1997) 187-194]. Dostupné též jako http://www.efomp.org/policy/stafflev.pdf